|
|
Majitelka domu stojícího nedaleko od Prahy bydlela větší část života na sídlišti a výhled do zeleně spolu s vlastní zahradou patřil mezi její velké sny. Věděla, že dům bude obývat s partnerem, a tak netrvala na žádných předimenzovaných rozměrech. „Investorka přišla s tři roky starým prospektem našeho bungalovu T2000. Dnes jej nabízíme pod označením TN 06. Jeho rozměry i jiné parametry se přitom uzpůsobovaly mimo jiné oblíbenému nábytku, který už měla,“ říká Martin Šimánek ze stavební společnosti TUSCO.
Je libo tři podlaží? Šířka domu byla zvětšena o zhruba půl metru, délka o metr. Podle typového projektu má dům TN 06 podobu jednopatrové stavby s téměř plochou střechou a s minipůdou. V tomto případě se ale zrodil dům, který s výchozím typovým bungalovem, mimochodem velmi úspěšným v Německu, nemá mnoho společného. Snad jenom zachování technické místnosti a obývací haly – zde ale zmenšené a velkým otvorem spojené s její další částí, kterou obyvatelé domu označují jako televizní. Jinak vznikl de facto nový třípodlažní dvougenerační dům, kde snížené přízemí tvoří sklep včetně garáže a první patro pak plnohodnotně obyvatelné podkroví. „Máme za sebou více než 520 domů u nás a v Německu, ale výlučně jen typový dům jsme snad ještě ani nestavěli,“ říká Martin Šimánek a vysvětluje: „Dá se zvýšit atika, zapracují se střešní okna a vikýře, dům se podsklepí… I na tomto příkladu vidíte, že z původně typového projektu nakonec může vzniknout úplně jiný dům.“ Klienti často mylně předpokládají, že budou stále a za vše platit a připlácet. Ostatně i v tomto případě se podkroví dodělávalo až ve chvíli, kdy investorka zjistila, že ji za více práce nehrozí další náklady. Firma TUSCO se totiž chce i cenovou politikou odlišovat od konkurence: standardní nabídku má „poskládanou“ z reálných cen tak, že zákazník se do nich může vejít i s někdy velmi individuálními požadavky, aniž by původní přesná kalkulace narůstala.
Zázračný cihelit Dům je postaven z cihelitu a také tímto materiálem se produkce firmy TUSCO odlišuje od typových domů jiných společností. Cihelit je směsí cihelné drti, přírodního písku a cementu. Vynikajících tepelněizolačních a protihlukových vlastností systému cihelit se dosahuje kombinací s fasádním tepelněizolačním materiálem, například polystyrenem. Cihelit navíc šetří investiční náklady a umožňuje krátkou dobu výstavby, protože má formu velkoplošných modulů o výšce celého podlaží, které nemají prostorové spáry. Ve výrobním závodě společnosti TUSCO se prefabrikují s požadovanými otvory pro okna a dveře i rozvody elektroinstalace ve standardním provedení, nebo podle individuálních požadavků zákazníka. Bez zajímavosti není ani schopnost cihelitu udržet přes den naakumulovanou solární energii a v noci ji uvolňovat.
Patro ve velkém stylu Kombinací cihelitových stěnových prvků, celoplošných stropů TUSCO, sklepu, schodiště a rozlehlého podkroví opatřeného dvěma sloupy vznikla masivní konstrukce domu, která předčila představy investorky. Zázemí domu chtěla poskytovat také hostům. Pro tento účel existoval i projekt budoucí dostavby podkroví. Hladký průběh stavby i rezerva v čerpání finančních prostředků, které firma na začátku zkalkulovala jako náklady na celý dům, ji posléze získaly pro novou variantu: sádrokartonovou vestavbu patra doobjednala ještě ve fázi hlavní stavby domu. V podkroví původně nevelkého domu TN 06 tak téměř ze dne na den, skoro jako zásahem všemocného agenta 007, vznikl nový svět: dvě prostorově i dispozičně velkoryse koncipované místnosti (jedna z nich i se šatnou) včetně koupelny, které teď čekají na nábytek.
Technické údaje: Dispozice: 5 + 1 Zastavěná plocha: 118,3 m2 Užitná plocha: 298,6 m2 Konstrukce: cihelit (obvodové stěny) a monolitické stropy Tusco Krytina střechy: betonové tašky Bramac Výplně otvorů: plastová okna a dveře HOCO Vytápění: elektrokotel Dakon s radiátory Radik Cena: 3 190 000 Kč
Kontakt: TUSCO, s. r. o., U Továren 256/14, 102 00 Praha 10, tel./fax: 296 365 665, mobil: 602 440 707, e-mail: tusco@ri.ipex.cz, www.tusco.cz
text: Richard Kubota foto: Robert Virt |
Blog
Idyla v náruči z akrylátu
|
|
Trvanlivost a cena vany závisí na použitém materiálu. Lisovaný kov se smaltovaným povrchem bývá nejlevnější, ale poměrně snadno se otluče, špatně izoluje a váží dvakrát víc než akrylátová varianta. Akrylátové vany jsou na dotyk teplé, lépe izolují a vybírat můžete z mnoha tvarů i barev. Jak se v nich ale vyznat?
Praktický akrylát Je tomu už víc než třicet let, kdy na scénu vstoupil akrylát – tvrdý termoplast, velmi pružný, ale křehký. Tento materiál se dá skvěle tvarovat, lze celkem snadno lisovat, dokonce jednodušeji a levněji než ocelový plech. Protože je křehký, musí se zpravidla vylisovanému skeletu zpevnit dno dřevotřískovou deskou a celý její rub vyztužit skelným vláknem a nástřikem polystyrenové pryskyřice. K výrobě van se dnes ale používá řada odlišných akrylátových materiálů a jejich kvalita se odráží v ceně. Některé vznikají sendvičovým způsobem (akrylát tvoří dvě vrstvy a mezi nimi se ukrývá pevná výplň) nebo akryláty obohacené přírodními tvrdými minerálními látkami. Tyto vany se vyrábějí litím do formy, a vana je tak po celé ploše stejně silná. Vodítkem pro výběr kvality vany může být tedy tloušťka výlisku. Standardně se pohybuje kolem 4–5 mm, zvláštně tvarovaný výrobek však musí mít alespoň 8 mm a více.
Efektní Lucite Akrylátové vany tvoří tvarovaná deska polymetylmetakrylátu (PMMA) s trojrozměrnou chemickou vazbou. Tento materiál se na český trh dostává z několika zdrojů. Aby potlačili méně kvalitní konkurenci, snaží se jej výrobci prosazovat pod registrovanou obchodní značkou. Nejznámější je Lucite, který začali tuzemští výrobci sanitární techniky zpracovávat v roce 1993. Pro využití v sanitární technice je Lucite jednoznačně vhodnější než Perspex a nabízí stále dostatečnou škálu více než čtyřiceti odstínů (od sytě červených až k modrým), navíc třináct mramorových vzorů. Poptávka trhu ale zůstává konzervativní, málokdo se chce koupat v extravagantních modelech. Vany z materiálu Lucite mohou být i průhledné (Lucite Ice). V tomto případě musí být skořepina z natolik silné desky, aby byla samonosná. Pak jde o volně stojící vanu, u níž vynikne efekt průsvitnosti. Vany z tohoto materiálu nestudí, jsou příjemné na dotyk a při koupeli udrží vodu o něco déle teplou. Povrch je neporézní, čímž se zabraňuje usazování nečistot. Snadno se čistí a je odolný vůči celé škále čisticích prostředků. Pokud si potrpíte na hygienickou ochranu, můžete se rozhodnout pro materiál Lucite Care s antibakteriální přísadou Microban. Je dokonale tvárný, vyniká barevnou stálostí, má také nízkou hmotnost a vysokou nosnost. Povrchová pevnost tohoto materiálu je nejvyšší ze všech termoplastů. Hitem posledních let se u nás stal už zmíněný nový akrylát s jemným povrchem a vzhledem pískovaného skla Lucite–Ice. Vyrábí se ve čtyřech barvách, je průhledný a jeho antireflexní povrch umožňuje regulovat stupeň světelné propustnosti. Designérům se tak nabízejí další nové možnosti. Další z rodiny akrylátů Plast v koupelnách už neznamená výjimku potvrzující pravidlo. Spíš naopak, stále častější roli hrají možnosti další modifikace. Jedním z vylepšených akrylátů je Quaryl, akrylát vyplněný přírodními tvrdými minerálními látkami. Jeho technologie zpracování se také odlišuje tím, že se nelisuje, ale lije do formy. Výsledná vana se pak vyznačuje stejnou tloušťkou ve všech bodech. Není třeba následně zpevňovat dno deskou z dřevotřísky, ani použít sklolaminátovou výztuž. „Moderní postup navíc umožňuje vyrobit ostré hrany a úhly, ale i velice oblé tvary, což klasický akrylát nedovoluje,“ uvádí Lidija Voráčková ze studia Koupelny pod Letnou. Nezanedbatelnou výhodou je samonosnost, takže vany je možné postavit do prostoru bez obezdění. Sanitární akrylát Belatec představuje speciální třívrstvý sendvičový materiál od firmy Duscholux. Touto technologií je dosaženo zesíleného a stabilního těla vany s vysokou nosností, stabilitou a zvukovou izolací. Do příbuzenstva akrylátu patří i Ultraakryl společnosti Hoesch. Jde o klasický akrylát, v němž je speciálního zpevnění dosaženo polyuretanem z tvrzené pěny sendvičovým postupem a jeho předností je stoprocentní recyklovatelnost.
Netušené zážitky Většina z nás si napouští vanu kvůli koupeli. Teplá a provoněná náruč vany s bohatou pěnou je však stejně dobrým místem k četbě, poslechu hudby i k odpočinku a relaxaci. Většinou jen děti inspiruje voda k hrám. Existují ovšem vany, v nichž si stejně dobře mohou hrát i dospělí. Koupací nádoby výtvarníka a designéra Pavla Šťastného nás totiž vracejí do dětství. Prohánějí se v nich rybičky, po okraji jezdí vláčky, kvetou zde kytky… K netradiční výzdobě akrylátových van z materiálu Lucite byl výtvarník a designér vyzván společností RIHO. Nejdražší, ručně malované vany pořídíte za 70 000 až 100 000 Kč, o něco levnější je metoda potištěných van, které stojí kolem 35 000 Kč, a nejméně zaplatíte za dětské vany – asi 25 000 Kč.
Kontakty: KOUPELNY POD LETNOU, Dukelských hrdinů 13/348, Praha 7, tel.: 233 374 776; KREINER EXKLUSIV, Tyršova 686,Vejprnice, tel.: 377 830 111; Klimentská 6, Praha 1, tel.: 224 811 136, www. kreiner.cz; LUCITE INTERNATIONAL, Na Okraji 46a, Praha 6, tel.: 235 361 060, RIHO, Suchý 37, tel.: 516 468 222; RAVAK, Obecnická 285, 261 81 Příbram I, tel.: 318 427 111, SANITEC, (Albatros, Delta Kolo, Keramag), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, SANTECH, Dr. E. Beneše 1029, Otrokovice, tel.: 577 921 691, TEIKO, Spytihněv 576, Zlínský kraj, infolinka: 800 100 050, tel.: 577 110 311
text: Lenka Pavlovská foto: archiv |
Anturium
|
|
Všechny pocházejí z tropické Ameriky, od Mexika až po jižní části Peru a Brazílie. Nejvíce druhů roste na severu Kolumbie, v oblastech, které patří mezi nejdeštivější části světa, ale vlhkomilná je většina druhů. Více než tři čtvrtiny všech anturií rostou na stromech jako epifyty, další druhy se vyskytují na skalách a skalkách, na prudkých stráních a jen málo druhů najdeme na zemi. Z toho vyplývají i požadavky na pěstování. Potřebují vyšší vzdušnou vlhkost a častou zálivku. Velmi špatně snášejí, když jim necháte stát vodu v misce pod květináčem — pak trpí hnilobami kořenů a rostliny hynou. Je to logické – v přírodě, kde na ně prší několik hodin denně, voda rychle odteče a kořeny mohou dýchat. Palice Anturia jsou oblíbená především pro neobvyklý tvar květu – správně květenství – z mnoha drobných kvítků, kterému se říká palice. Palici chrání nápadně barevný, blanitý toulec, který se postupně rozvine. Není však zdaleka u všech druhů krásně červený, růžový nebo lososový, naopak, většina anturií má květenství malá, zelená, bělavá nebo nepříliš vábně hnědozelená. Mnohem hezčí jsou plody, dužnaté velké bobule nápadně červené, fialové, růžové či bílé barvy. Několik desítek druhů se také pěstuje pro atraktivní listy. Anthurium leuconeurum, Anthurium crystallinum nebo Anthurium grande mají listy sametově tmavozelené, zdobené bílou žilnatinou, jednobarevně zelený, ale nápadným příčným zvlněním ozdobný list má třeba Anthurium veitchii. Jiné druhy mají listy prstovitě dělené, srdčité, drobné nebo obrovské, i tři čtvrtě metru v průměru. Největší listy má Anthurium warocqueanum, v přírodě byl změřen list téměř tři metry dlouhý, visící ze skály u vodopádu. Anturia jsou však zajímavá i růstem, nejčastěji bývají listy uspořádané v přízemní růžici, některé druhy tvoří kmínky, najdeme mezi nimi i liány nebo druhy hnízdovité (ty bývají epifytní, což znamená, že rostou na stromech). Odolné i v květináči V našich květinářstvích se bohužel můžeme setkat většinou jen se dvěma druhy, oba patří k těm, která se pěstují pro květy. Známější a rozšířenější je kolumbijské Anthurium andreanum. Původní druh se nepěstuje, avšak bohatství odrůd je úctyhodné. Do Evropy byl tento druh dovezen v roce 1867 a od té doby se hlavně němečtí a nizozemští šlechtitelé předhánějí, kdo představí další novinku. V poslední době jim zdatně konkurují pěstitelé na Havaji, kde v současnosti vzniká nejlepší šlechtitelské centrum světa. Hybridy Anthurium andrea num se dělí na dvě skupiny odrůd. Jedna byla vyšlechtěna jako odolné hrnkové rostliny, které jsou vhodné do bytů, zvládnou i sušší vzduch, téměř netrpí chorobami a kvetou v průběhu celého roku. Květenství mají poměrně malá, na kratších stoncích, ale zajímavých tvarů. Celé rostliny jsou kompaktní a hustě olistěné. Toulce bývají barevné, palice rovné a světlé. Druhá skupina kultivarů šlechtěná k řezu má květenství často velikých rozměrů, velmi pevná, lesklá a na dlouhých silných stoncích. Toulce jsou v široké škále barev, od bělavé, zelenavé, přes všechny možné odstíny růžové a lososové po tmavočervenou, některé odrůdy jsou i vícebarevné.
Zajímavost V květinářství si můžete běžně koupit i Anthurium scherzerianum. Pochází z Kostariky a k řezu se používá jen výjimečně. Pěstují se opět výhradně jen hybridy, šlechtěné na bohatost a velikost květů. Květenství má většinou červený oválný toulec, sklopený dolů, palice mívá stejnou nebo podobnou barvu jako toulec, je úzká, většinou zakroucená a trčí vzpřímeně nahoru. Toto anturium vykvétá zjara, s každým novým listem tvoří základ dalšího květenství, takže čím má rostlina více listů, tím se každým rokem vytváří větší počet květenství. Oba popsané druhy pěstujeme v lehké a vzdušné půdě s vysokým obsahem rašeliny. Do rašeliny přidáme třetinu až čtvrtinu písku nebo perlitu, můžeme přimíchat i suché dubové listí nebo kuličky polystyrenu. Starším rostlinám prospěje, když jim bázi kmínku obalíme rašeliníkem. Pravidelně přihnojujeme, aby rostliny dobře kvetly, výborná jsou hnojiva v granulích nebo tyčinkách, která se postupně rozpouštějí a působí dlouhodobě. Přihnojovat můžeme i rozprašovačem na listy. Rosení rostlinám prospívá, ve starších a vlhčích bytech není nutné. Přímé slunce na jižním okně dokáže popálit listy, ideální umístění je ve světlém polostínu.
Jak množit Anturium můžeme množit oddělováním odnoží a povrchovým výsevem, některé druhy i řízkováním delších stonků. Pokud získáme semena, vyséváme je na povrch rašeliny a udržujeme stále vlhká – nesmějí vyschnout. Bobule necháme neporušené, přestože začnou rychle plesnivět – plíseň nejenže semenům neublíží, ale naopak jejich klíčení urychlí.
Kontakt: BOTANICKÁ ZAHRADA HL. M. PRAHY, Nádvorní 134, Praha 7-Troja, tel.: 233 540 299
text: Romana Rybková foto: Holandská květinářská kancelář |
Štěstí pro obě strany
|
|
O štěstí jsme zvyklí mluvit v souvislosti s člověkem, případně zvířetem. Někdo ve zdraví přežil nehodu, jiný si našel dobrého partnera, další zbohatl. Mluvit o štěstí v souvislosti s neživou věcí je možná trochu zvláštní. Ale jen na první pohled. Ve vile, kterou zrekonstruoval David Vávra, proudí štěstí oběma směry – z majitelů na dům a z domu na majitele.
Jak to všechno začalo… Rodinný dům z počátku 20. let minulého století se nejdříve musel rozloučit s původními majiteli, kteří ho byli nuceni prodat. To jistě nebyl důvod k radosti ani na jedné straně. Vila ale měla štěstí na kupce. Budoucí paní domu vyrůstala jen o pár kroků dál, proto je srostlá s tamním prostředím. Když zjistila, že právě tento dům je na prodej, věděla ona i její muž, že je nezklame. Přesto bylo nezbytné přistoupit k rozsáhlé rekonstrukci.
…a jak to bylo dál Návrh rekonstrukce zadali majitelé architektu Davidu Vávrovi. Ukázalo se, že i pro odborníka je dům tak trochu hádankou, a to kvůli velmi neobvyklé kombinaci stavebních stylů. Kubizující fasáda přízemí je doplněna dřevěným štítem s pavlačí nesoucí prvky lidové architektury. Jako by původní stavitel nejdříve začal se stavbou klasické zděné vilky a v polovině díla se rozhodl pro horskou chatu. Neobvyklá, až absurdní kombinace přinesla neočekávaný výsledek v tom nejlepším slova smyslu. S patřičnou dávkou nadsázky označil David Vávra mimořádný dům za představitele „selského kubismu“.
Kombinace nového a starého Od počátku bylo jasné, že půjde o rekonstrukci kompletní, kdy z původního domu zůstanou prakticky jen obvodové zdi a schodiště. Na kompletní výměnu čekaly také inženýrské sítě. Narušená statika si vyžádala vyztužení základů železobetonovým věncem. Pro zateplení fasády byla použita běžná izolace polystyrenovými deskami o tloušťce 60 milimetrů, dokončená hladkou fasádní omítkou. Zachované dřevěné konstrukce byly chemicky ošetřeny proti škůdcům a opatřeny protipožárním nátěrem. Nové materiály David Vávra zkombinoval s původními, které zde byly maximálně využity a nejednou změnily své místo i úlohu. Například stropní trámy v obývacím pokoji, nesoucí dříve podlahu patra, jsou dnes přiznané a jsou vlastně jen na okrasu.
Ještě radikálnější proměnou prošla prkna původních podlah. Z interiéru se přestěhovala do exteriéru, kde byla použita na opláštění. Kvalitní osmdesátileté dřevo bylo ideálním materiálem. Okna a dveře byly repasovány. Stavební firmy přitom využívaly původní řemeslné techniky. Není divu, že jsou nová vnitřní okna v původní zimní zahradě k nerozeznání od původních.
Terasa připomínající plovárnu Přízemí domu bylo rozškatulkováno na více menších místností. Zrušením většiny příček vznikl velký vzdušný prostor, který je dnes pouze opticky rozčleněn na kuchyňský kout a obývací část. Z bývalé jídelny má pán domu pracovnu. Chybějící obytný prostor vyřešila přístavba k zadní části domu, respektující stylem i materiálem původní stavbu. V přízemí vznikla prostorná jídelna přístupná jak z kuchyně, tak přímo z chodby. V patře nad ní se nachází herna dětí s malou galerií. Přístavbu lemuje terasa z prken uložených na dřevěných trámech, ne nepodobná prvorepublikovým plovárnám. Ke vstupu do domu bylo přistaveno zádveří navazující na přístřešek pro auto. Po nevšedním exteriéru překvapí i současná podoba interiéru domu. Zádveří v kombinaci dřeva a cihel dýchá až středověkou atmosférou. Naopak ostatní prostory domu včetně schodiště jsou výběrem barevných omítek a dlažby nositelem optimistické nálady Středomoří. Nové dřevěné podlahy z dubu v přízemí a z modřínu v patře jsou ošetřeny olejem, který zbarvil dřevo do teplých odstínů a dodal jim určitou patinu. Paní domu by sice raději podlahu, na které je více patrná dokonale udržovaná čistota, ale i tak je spokojená.
Pod podlahou se nachází vedení od radiátorů k plynovému kotli, zajišťujícímu vytápění a ohřev vody. Naopak trochu problémové je zatopení v krbových kamnech. Dobře vypomáhají v přechodném období, kdy je ústřední topení vypnuté. Když se však majitelé chtějí v zimě potěšit pohledem na plápolající oheň, termostat ústředního topení reaguje na zvýšení teploty vypnutím systému. Nábytek si majitelé vybírali sami. V dokonalém souladu tu vedle sebe stojí moderní italský nábytek včetně vybavení kuchyně, historizující solitéry i sektor z IKEA. Harmonii celku doslova dokreslují všudypřítomné obrazy současných umělců, kombinované s dřevěnými plastikami.
Protiklady se přitahují Původní záměr s propojením herny a dětských ložnic na galerii v podkroví, přístupných po žebříku a lanech, se v době dokončení stavby už minul účinkem, zato citelně chyběl třetí pokoj. Vznikl protažením galerie až k čelní zdi přístavby.
V podkroví je především v letních dnech nepříjemné horko a větrání malými okénky nestačí. Po uzavření herny se stav ještě zhoršil, a tak majitelé uvažují o klimatizaci. Řešení zahrady zadali majitelé firmě Klein, do jejíž provozovny si přijeli původně vybrat jen kamenný žlab. Pod její taktovkou se zahrada proměnila v zelenou oázu.
Odlišné koncepce rekonstrukce domu a zahrady vytvořily dva výrazné celky, na nichž je však znát, že v obou případech byla rekonstrukce v rukou odborníků, kteří ctí práci předchůdců i nynějších kolegů, takže v závěru působí jednotným dojmem, ovšem bez nudné jednotvárnosti.
Architekt Akad. arch. David Vávra (1957) Spoluzakládal divadlo Sklep, hraje i ve filmu, píše básně, v populárním televizním cyklu prováděl diváky Šumnými městy po celé republice. V roce 1976 zahájil studia na ČVUT, obor pozemní stavitelství. Po čtyřech letech přešel na AVU, kde vystudoval architekturu. Z jeho posledních realizací můžeme uvést zdařilou rekonstrukci Švandova divadla na Smíchově, rekonstrukci rodinné vily v Dobřichovicích nebo chráněné dílny a bydlení v Letohrádku Vendula v Horním Bezděkově.
Kontakty Atelier Davida Vávry, Kostnické nám. 3, 130 00 Praha 3, tel.: 222 541 332
Dodavatelé: hlavní dodavatel: Středostav, a. s., Bedřichovská 16, 182 00 Praha 8, tel.: 286 884 419, fax: 286 884 418 nábytek Non Signature, Mgr. Marek Hospodářský, Soukenická 3, 110 00 Praha 1, mobil: 603 570 247, e-mail: info@nonsignature.cz, www.nonsignature.cz zahradní architektura: Altea Praha, Ing. arch. Roman Klein, Smiřických 2, 250 83 Škvorec, mobil: 603 547 516 topenářské a obkladačské práce Tomáš Koupil, Rozvodova 28, 140 00 Praha 4, mobil: 603 464 754 dlažby, obklady JKK, Voršilská ul. 6, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 911 059, e-mail: info@koupelny.net, www.jkk.prodejce.cz
text: Zuzana Ottová foto: Martin Polák |
Nezouvejte se!
|
|
Známá divadelní a filmová herečka vyrůstala v šedesátých a sedmdesátých letech. O aspektech bydlení a působení barev na lidi se tehdy mnoho nepsalo. „Za mého dětství byl nábytek velmi ošklivý a kupovalo se to, co bylo k dostání. My jsme bydleli ve slunném bytě tři plus jedna. Každý jsme tam měli svůj kout. Navíc můj tatínek byl velice šikovný, a když zařizoval pokoj pro mě a mou sestru, udělal nám bílý nábytek z dřevotřísky. Měly jsme postele nad sebou do písmene L, k tomu stolek, židličky a poličky. Velmi jsem si toho považovala. Koupelna byla za mého dětství zastrčenou místností, také v našem prvním bytě v Podolí byla malá. V současné době máme velkou místnost a v ní jednu opravdu drahou věc – veliké dvojumyvadlo s velikánským zrcadlem a mnoha šuplíky. Jediné, co je na něm nedostačující, jsou poličky. Zjistila jsem, že postupem doby se rozrůstá řada kosmetických lahviček.“
Jakému typu bydlení tedy dáváte přednost? Vždy takovému, kde má k člověku blízko příroda, kde je dostatek prostoru. Nemohla bych bydlet jen s pohledem na jiné zdi a jiná okna. Pocit stísněnosti je pro mě nepředstavitelný. Důležitá je lidská harmonie a soudržnost. Jenže nikdy neříkej nikdy.
Má ve vašem domečku každý svou místnost? Ano. To byl hlavní důvod, proč jsme začali stavět. Měli jsme hezký byt v Podolí, který jsem měla ráda, ale už byl pro čtyři lidi moc malý. Jakmile kluci povyrostli, začalo všem chybět soukromí, a tak jsme se pustili do stavění. Nyní má každý svůj kout. Domov tvoří žena…, souhlasíte? Myslím si, že domov tvoří celá rodina, ale žena ho stmeluje. Když si vzpomenu na náš domeček, tak každý kout je poznamenaný osobností svého majitele. Důležitá je hlavně atmosféra. Není třeba zahlcovat byt věcmi, protože jsou jen doplňkem k lidem, a ne naopak. Ladíte interiér do určitých barev? Interiér našeho domu zařizujeme jako rodina, podílíme se na něm všichni. Dnes mohu říct, že ho ladíme do určitých barev, ale původně tomu tak nebylo. Máme v bytě hodně modré barvy v kombinaci se žlutou. Je to pozitivní kombinace, která na člověka působí dobře. Už delší čas se sebou bojuji, abych zkusila barevné stěny, ale protože máme hodně obrázků a grafik, nakonec vždy skončím u bílých. Osvětlení bytu je další důležitou součástí interiéru… Souhlasím, světlo je velice důležité, a proto bych doporučovala poradit se s odborníkem. Za pomocí malých světelných bodů vznikají v bytě různá zákoutí pro jednotlivé činnosti. Nejdůležitější je druh a intenzita světla. Vizuální vzhled bych nechala až jako poslední aspekt, to záleží na okolním zařízení a na finančních možnostech. Dnes je výběr obrovský a lze si vybrat i tehdy, když je hlouběji do kapsy. Jaký typ podlahové krytiny preferujete a jakou máte doma? V ložnici máme koberce a všude jinde je plovoucí podlaha nebo dlažba. Vždy jsem snila o tom, že budu moct lidem říct: „Nezouvejte se.“ Už za hluboké totality jsem si všimla, že v zahraničních filmech se lidé nezouvají. Nyní, když k nám přijdou kamarádi, jsem spokojená, že mohu právě tuto větu pronést. Jak se vám líbí otevřené kuchyně, které volně přecházejí do prostoru obývacího pokoje? Tohle uspořádání se mi moc líbí a mám je doma. Otevřené kuchyně jsou přátelské k rodinným vztahům – žena je více součástí života. Stejně si vzpomínám, že když jsem byla dítě, valná část života rodiny se odehrávala v kuchyni. Maminka vařila, my se sestrou psaly úkoly, tatínek poslouchal rádio a vše řídil z kanape.
Máte doma koutek, který milujete a kde si odpočinete od starostí všedních dní? Já mám své místečko na zahradě. Když mám v sobě nějaké starosti nebo smutek, tak potřebuji místo, kudy ho vypustím ven, a to mi čtyři stěny neumožní. Na zahradě jsou stromy a květiny, které jsem sázela, a to, že o ně pečuji, mě s nimi spojuje.
Čím je vám blízká tzv. jevištní architektura a ve kterém stylu se jako herečka ráda pohybujete? Na scénografii hodně záleží, neboť herec se pak lépe pohybuje v příběhu, který sám nezažil. Scénografie stejně jako kostýmní výtvarnictví je důležitá pro výsledný celek představení. Mrzí mě, když se to v divadle opomíjí. Výsledná představa je nesmírně důležitá a nesmí se devalvovat. V mé práci mám nejraději období secese. Je to doba čistá, voňavá, civilizovaná a nesmírně ženská. Secese lichotila ženě. Líbí se mi předměty, šperky, světla… Je to laskavý a hravý styl. Ze secesního umění je cítit, že je dělané proto, aby lidé vnímali krásu.
Kontakty: AMBER INTERIER, Jungmannova 30/748, Praha 1, tel.: 221 969 791, fax: 224 947 620, ATMOSPHERE, Klimentská 52, Praha 1, tel.: 222 324 042, fax: 296 336 988, FORME ITALIA, Táboritů 1, Olomouc, tel.: 585 119 129, fax: 585 119 130, INTERNETOVÝ OBCHOD NAOKO DESIGN, ITALIA INTERIOR- DESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963, 602 809 499, RICHTER + FRENZEL, Nad Vršovskou horou 88/4, Praha 10, tel.: 267 107 478, fax: 272 761 231; TICIAN INTERIOR DESIGN, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 252 577
text. Lenka Kopecká foto: Marie Votavová a archiv |
Klenot z „hanáckých Atén“
|
|
O velkoleposti staveb řeckých Atén asi není třeba hovořit. Že se však na území naší republiky nachází takzvané hanácké Atény, rozhodně za zmínku stojí. Město plné historických památek, škol, umění a kultury známe spíše pod jménem Kroměříž. Tento střed Moravy, a to nejen v geografickém slova smyslu, byl právem vyhlášen nejkrásnějším historickým městem České republiky za rok 1997. Toto byl jistě jeden z důvodů, proč se investor pod taktovkou architekta Svatopluka Sládečka ze studia New Work rozhodl pro stavbu domu právě v takovém překrásném kraji.
Egyptská sfinga Hlavním záměrem bylo otevřít vnitřní prostory okouzlujícímu výhledu a současně zachovat velkou míru soukromí budoucím majitelům domu. Proto autor vyzdvihl obytnou část spolu s terasou vzhůru a „posadil“ na prodlouženou užší podnož. Tyčí se nad zbytkem stavby jako námořnický můstek na lodi. Nejen podle Svatopluka Sládečka dům připomíná svou celkovou vizáží egyptskou sfingu. Zahradu svěřili majitelé do péče zahradní architektce Darině Horké. Výsledkem je spíše parkový typ zahrady. Na první pohled nenápadná, velmi upravená s převažující travnatou plochou lemovanou stromy, které ji v budoucnu částečně zastíní.
Nekonečný prostor Stavba vznikla kombinací nosné ocelové konstrukce a stěn zděných z keramických a z pórobetonových bloků. Velice impozantně působí venkovní ocelové schodiště kombinované se dřevěnými prvky. Vine se podél domu na jižní straně a vede na terasu (částečně krytou výběžkem obytného patra). Po celé budově je rozmístěno velké množství prosklených ploch, což nahrává slunečním paprskům. Snadno prostupují do vnitřních prostor, čímž dávají vyniknout konkrétním detailům interiéru.
Vysoké procento přirozeného světla navíc jednotlivé místnosti opticky zvětšuje. Okna jsou vyrobena z lepených dřevěných profilů. Řešení interiéru kroměřížské vily je přirozenou součástí návrhu celého objektu. Veškeré návrhy byly důsledně zapracovány do samotného projektu. Práce Svatopluka Sládečka tedy spočívala i v návrhu interiérů. Celý dům dává vyniknout koncepci pocitově nekonečného prostoru.
Hra s prostorem Hlavní obytné místnosti jsou vzájemně propojeny několika způsoby. Prostorotvárná hra architekta začíná ve vstupní síni za hlavními dveřmi, odkud vystoupáte po krátkém schodišti na hlavní obytnou úroveň. Mírně vlevo se nachází velká obytná hala – jednoznačně nejpůsobivější část domu, a to díky vyhlídce na panorama Kroměříže. Suterén poskytuje svým obyvatelům značné množství úložného prostoru. Ze severní strany vejdete přímo do garáže. Z téže strany se dá pohodlně dostat i na zahradu. Najdete zde ještě praktickou dílnu a relaxační zónu, kterou tvoří tělocvična spolu s bazénem. Našlo se zde místo i pro malou saunu a její vlastní sociální zařízení. Vstup k bazénu lze částečně otevřít i z venkovní strany, čehož se dá využít zejména v letním období.
Dominantou přízemí je již zmíněná obytná hala. Posuvnými dveřmi se odtud dostanete do hlavního obytného prostoru. Další posuvnou stěnou je oddělena do dřeva laděná kuchyň. Zajímavý prvek v podobě „ostrůvku“ se zabudovaným vařičem ještě více podtrhuje její skromnou eleganci. Díky posuvným dveřím lze kuchyň přímo propojit s obývacím pokojem, nebo ji naopak zcela od této místnosti oddělit. Součástí přízemí je i pokoj pro hosta, ke kterému náleží i samostatné sociální zařízení. Patro Svatopluk Sládeček koncipoval jako výlučně odpočinkovou zónu. Najdete zde dvě ložnice a dětský pokoj.
Všechna sociální zařízení jsou vydlážděná a obložená keramikou. V jejich interiéru jsou použity funkcionalistické prvky počínaje nástěnnými skříňkami přes umyvadlo a vodovodními bateriemi konče. K překonání vnitřní členitosti domu slouží ještě i hlavní schodiště ve tvaru „U“ a malý osobní výtah umístěný v jeho zrcadle.
Jednoduché, originální, praktické Dům je na přání investora velice jednoduše a střídmě zařízený. Přesto nepůsobí nezabydleně. Útulnost interiéru pramení v důmyslně zvolených materiálech. Předmětem řešení byly mimo jiné povrchy podlah. Nakonec zvítězil jurský mramor a parketové vlysy. Podobně obtížný byl výběr vestavěných úložných prostor, typového nábytku a samozřejmě návrhy atypických předmětů – například komody a stolů.
Některé kusy pan architekt vybíral u osvědčených firem a jiné zase navrhoval sám. Dveře byly vyrobeny z dubového dřeva. Co se týče nábytku – převažuje březová dýha a tmavé kusy jsou mahagonové. Jurský mramor naleznete taktéž v podobě dlažby v hale a krbovně.
Architekt M. A. Svatopluk Sládeček (1969) studoval od roku 1988 design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, o rok později zde začal studovat obor architektura. Za realizaci novostavby Obecního úřadu Šarovy obdržel v roce 1998 Čestné uznání Grand Prix. Loni získal Cenu Grand Prix za interiér vily v Kroměříži.
Kontakty hlavní dodavatel UNIBAU, a. s., Štěchovice 1389, 767 01 Kroměříž, tel.: 573 330 466, fax: 573 342 257; zahradní práce Terra projekt, Darina Horká, Modrá 154, 687 06 Velehrad, mobil: 603 862 781,
text: Michala Čapková foto: Libor Stavjaník, Dušan Tománek |
Byt jako vizitka aneb jak bydlí architektka
|
|
Architektka navrhla interiér v tónech šedé a kávové, se střídmými, ale rezolutními akcenty červené, s použitím nábytku a doplňků špičkových italských výrobců. Doladila ho prvky z 20. a 30. let minulého století i předměty z vlastní autorské dílny. Celkové vyznění prostoru v tvarech, barvách i logice provozu nenechá nikoho na pochybách, že jej navrhl člověk, který dokonale rozumí svému řemeslu.
S úctou ke geniu loci Rekonstrukce je obvykle náročnější než stavět nový dům, ale architektce učarovalo kouzlo prostředí natolik, že se pro byt rozhodla i za cenu schvalovacích obtíží a vynaložení nemalých finančních nákladů. Prostor, který si vybrala, bylo nutné zbavit stávajících sítí a nefunkčních rozvodů a pak samozřejmě vše znovu vybudovat podle současných trendů v bydlení. Finance byly vynaloženy nejen na výrobu kopií oken a dveří, ale i na moderní infrastrukturu (například centrální vysavač, kvadrofonní rozvod pro reproduktory umístěné téměř po celém prostoru apod.). Osvětlení ve všech místnostech vytváří náladu podle potřeby a je součástí celkové koncepce interiéru.
Rukopis autorky je velmi čitelný, interiéry navrhuje s rozvahou, tak aby byly funkční a i po letech používání krásné. Vlastní byt navrhla pečlivě s ohledem na běžný chod domácnosti. Použila materiály kvalitní a nadčasové, jako jsou nerez, dřevo, exotický bambus či elegantní mramor. Vzájemnou kombinací vznikl interiér s přívětivou atmosférou, který má díky zvoleným materiálům i punc výjimečnosti a luxusu, jemuž patina času neuškodí. Kvalita nestárne, a pokud ano tak důstojně.
Logika prostoru Vstupní prostor je dlouhá chodba, která má jako na šňůře na sebe navěšeny další místnosti – dětský a hostinský pokoj, koupelnu i toaletu pro hosty – a končí hlavním obytným prostorem. Z něho se pak jedněmi dveřmi vchází do ložnice, druhými do prostorné kuchyně, za kterou je umístěno zázemí pro domácí práce zakončené terasou ve vnitřním dvoře. Z ložnice je možné přes pracovnu vejít do dětského pokoje. Všechny ložnice mají vlastní šatnu, takže eleganci místnosti nenarušují vestavěné skříně, prostory zůstávají vzdušné a plné světla, které sem proudí vysokými okny.
Obytnou místnost opticky rozděluje panel obložený masivními bambusovými vlysy, ten zároveň tvoří originální podklad pro velkoplošný televizor. Do jeho blízkosti umístila architektka pohodlnou pohovku širokou sto třicet centimetrů a dlouhou přes tři metry. V druhé části společenského prostoru je umístěn rozkládací jídelní stůl. Součástí vybavení jídelny jsou po stranách zavěšené barové skřínky i množství obrazů, prostor zdobí také rostliny v jednoduchých velkých geometrických nádobách. Nechybí zde ani klidné zákoutí pro čtení – křeslo u vstupu do společenského prostoru, s proutěnými lampami. Filozofie k zařízení této prostorné místnosti byla nalezena v jednoduchosti s použitím velkorysých měřítek odpovídajících výšce i proporcím prostoru. Kuchyň je umístěna v přímé návaznosti na stolování a její vybavení odpovídá i vysokým nárokům na moderní vaření. Kromě klasické rovné sestavy s ergonomicky umístěnými vestavnými spotřebiči je součástí kuchyně i středový pult s úložným prostorem. Jeho masivní dřevěná buková deska pluje v prostoru jako loď a vybízí nejen k vaření, ale i k zastavení a popovídání.
Nejen očista těla Velkou pozornost věnuje autorka vždy koupelnám. Zde vsadila na dokonalé tvary elegantního sanitárního porcelánu a subtilních chromovaných baterií a doplňků. Hydromasážní vana je z quarylu (moderního mramorového konglomerátu), masážní trysky nechybí ani v prostorném sprchovém koutě, který je podle současných měřítek zapuštěn do podlahy. Ta je z tmavého exotického dřeva wengé, kterému vlhké prostředí nevadí. Kromě kvalitních světel a vlastního vstupu na terasu je koupelna doplněna i sérií plakátů z třicátých let a sbírkou mušlí, evokujících pocit dálek. Vše je laděno v tónech béžové, bílé a čokoládové. Elegantní atmosféru koupelny spoluvytvářejí i zrcadla se zabudovaným osvětlením. Očista zde je opravdu příjemným zážitkem.
Vtaženi do světa designu Byt architektky Evy Heyworth působí na první pohled čistě a dokonale. Je důkazem toho, že život sám vnáší barvy a vůně do interiéru v podobě rozečtené knihy, vonící buchty od maminky a veselého štěbetání dcery. Stopy na bílém koberci se dají vyčistit – koberec je vysokozátěžový s povrchovou úpravou scotch guard. Ve více zatížené hale lze pak vyměnit i jednotlivé čtverce v případě poškození. Do detailu domyšlené a vybrané předměty, krásné i v jejich opotřebitelnosti, jsou důkazem toho, že je možné docílit originálního pojetí interiéru – postačí cit pro detail, umět kombinovat materiály, barvy i architektonické styly. Tento interiér nenechá nikoho na pochybách, že kvalitní bydlení je možné prožít nejen na stránkách časopisů – na pražském nábřeží existuje byt na úrovni, ve kterém jste už od vstupních dveří vtaženi do světa moderního designu a neokázalého pohodlí.
Kontakty: HEYWORTH STUDIO – ARCHITEKTI – PROJEKT, Prvního pluku 17, Praha 8, tel.: 224 816 288, fax: 224 816 289; CAPPA INTERIÉR (dodávka stavby a interiéru na klíč), Osadní 12a, Praha 7, tel.: 602 158 955; GRANITI FIANDRE (obklady), Senovážné nám. 8, Praha 1, tel.: 224 239 679, fax: 224 236 345, LINEA PURA (nábytek předních italských výrobců), Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941, fax: 224 819 940, MODERNISTA (lampy 20. léta), Konviktská 5, Praha 1, tel.: 222 220 113, SIRIUS DESIGN (svítidla, záclony, rolety), Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 222 319 536, fax: 222 319 555
text: Ivana Naegele foto: Aleš Jungman |
Posel světla
|
|
Uspokojit přání klientů, které od sebe dělí značný věkový rozdíl, bývá někdy pro architekta značně obtížné. Vladimír Kříž se s tímto zadáním vypořádal naprosto suverénně. „Cením si jednoduchosti našeho domova a dostatku světla,“ říká spokojený majitel. Ten obývá jednu polovinu dvojdomu společně s manželkou a dvěma dětmi. Ve druhé části bydlí rodiče investorů.
Nestrojená „povaha“ vily vyplývá především z použitých přírodních materiálů. Javorové, březové, dubové a bukové dřevo v interiéru v kombinaci se světlými štukovými omítkami vytváří optimisticky hřejivou atmosféru. Pro exteriér stavby jsou typické hranaté lucerny, které přes komunikační haly prosvětlují všechny obytné místnosti. „Chtěl jsem také objekt odlišit od okolních domů,“ dodává Vladimír Kříž.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 951 m3 Zastavěná plocha: 95,35 m2 Obytná plocha: 86,3 m2 Užitná plocha: 225,8 m2
Kontakt Ing. arch. Vladimír Kříž, Na Úlehli 1258, 141 00 Praha 4, tel.: 241 407 989, mobil: 608 020 531, e-mail: archkriz@volny.cz
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa |
Fialová s noblesou
|
|
Dnešní moderní koupelna může pohodlně spojovat rukodělné a průmyslové výrobky s elegantní kultivovaností. Styl by však neměl převažovat nad funkcí. Koupelny netolerují ani nepatrné chyby, pokud jde o umístění vybavení, a proto je nezbytné rozhodnout o jejich dispozičním řešení a stylu na samém začátku.
Za zídkou intimně Vyobrazená koupelna je velkorysá na prostor a podle pravidla, že někdy méně znamená více. zařízení je jednoduché, účelné a elegantní. Při vstupu do koupelny nás jako první přivítá umyvadlo s asymetricky zhotovenou odkládací plochou a polosloupem. Nízká příčka je situovaná tak, aby dobře posloužila k instalaci umyvadla. Nad ní je od stropu na ocelových lankách zavěšené velké oboustranné obdélníkové zrcadlo. Z druhé strany najdeme závěsný klozet a bidet. Zídka se stala zároveň jakýmsi paravánem k oddělení nejvíce intimního místa v koupelně. K bílému keramickému sanitárnímu zařízení se hodí jednoduché koupelnové doplňky v chromu.
Velkorysé sprchování V zadní části koupelny je ve dvou třetinách délky vybudovaný sprchový kout s podlahou sníženou o 20 cm (podle obkladu 20 x 20 cm), čímž vznikla velice praktická vanička. Sprchový kout je tvořen vysokou zídkou o šířce 100 cm, na níž je osazena horní hlavová sprcha, termostatický ventil a šest samostatných sprchových hlavic (trysek), vše v chromovém provedení. Vysoká zídka částečně zabraňuje rozstříkání vody a zároveň dokáže vytvořit zcela intimní místo pro sprchování. Příčku kopíruje na zadní stěně světlý lila obklad. Tento otevřený – uzavřený sprchový kout (šířka 100 cm, výška 240 cm) je přístupný z obou stran. Z levé strany jde spíše o prosvětlení prostoru, na pravé se počítá s výstupem ze sprchy, jsou zde malé háčky na osušky a ručníky.
Snese se šeřík s ostružinou? A co dominuje celé koupelně? Kombinace světle a tmavě fialového obkladu a dlažby. Na první pohled působí tmavá ostružinová barva extravagantně, až tajemně. Tmavě fialová dlažba na podlaze i obklad na stěnách naznačují účelové hygienické prostory (umyvadlo, klozet a bidet, sprchový kout) a zároveň celou místnost oživují. Světle fialová působí svěžím, čistým dojmem a vyznačuje volné prostory. Vhodně zvolené bílé spáry obklad změkčují a celou koupelnu po barevném vzplanutí uklidňují a harmonizují. Koupelna působí jako celek velice vzdušně, přestože jsou v ní vystavěné dvě zídky. K tomu jistě přispívá i další řešení – kombinace obkladu a jednoduché světlé lila malby na stěnách, kde z hlediska hygieny obkladu nebylo třeba.
Ceny zařizovacích předmětů – závěsný klozet Vitelle (KERAMAG), 12 685 Kč – odnímatelné sedátko, 4 084 Kč – závěsný bidet Vitelle (KERAMAG), 18 349 Kč – odnímatelné sedátko, 2 062 Kč – umyvadlo Vitelle (KERAMAG), 28 345 Kč – polosloup, 4 998 Kč – umyvadlová páková baterie Axor Uno (HANSGROHE), 11 352 Kč – bidetová páková baterie Axor Uno (HANSGROHE), 11 352 Kč – baterie termostatu na omítku Axor Uno (HANSGROHE), 16 184 Kč – Quatro čtyřcestný přepínací ventil Axor Uno (HANSGROHE), 3 927 Kč – uzavírací ventil pod omítku Axor Uno (HANSGROHE), 2 879 Kč – boční sprcha (tryska – 6x) Axor Uno (HANSGROHE), 2 731 Kč – hlavová sprcha (HANSGROHE), 4 403 Kč
Doplňky z kolekce Axor uno firmy HANSGROHE – miska na mýdlo, 3 629 Kč – držák toaletního papíru, 4 182 Kč – samostatný háček, 630 Kč – držák na ručník, 5 753 Kč – WC kartáč s držákem, 4 986 Kč
Kontakty: HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334; IBERIS, Obchodní galerie, Orlí 3, Brno, tel.: 542 221 646, SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907
text: Barbora Smrčková foto: archiv |
Musel jsem utéct z Prahy
|
|
Z města do Let Tomáš Bím se také hezky poslouchá, protože rád vypráví a nechybí mu herecký talent. Hrával s oblibou i ženské role v amatérském souboru Litografičanka, jehož skeče byly svého času oblíbenou kulturní vložkou při vernisážích vlastních i kolegů či při narozeninových oslavách přátel.
„Mám město v krvi, narodil jsem se na Karlově náměstí v Praze a před dvaceti lety jsem měl ateliér v ulici V Kolkovně, později v Novomlýnské ulici, za kostelem svatého Klimenta. Jak Kolkovna, tak Novomlýnská tehdy žily poklidným socialistickým životem, který byl v mnohém starosvětský. V okolí se lidé znali, zvláště štamgasti zdejších hospůdek, všude bylo odtud blízko. Kolem sídlila řada redakcí, se kterými jsem už tehdy spolupracoval. Ateliér byl v přízemí, takže kamarádům stačilo jen zabouchat na okno a nedalo moc práce mě přemluvit, abychom si zašli ‚na jedno‘. A to mohla být moje zkáza. Musel jsem z Prahy pryč, abych tomu démonu nepodlehl. Někdy v třiaosmdesátém jsme koupili starší vilku na břehu Berounky ve vsi Lety, které jsou u Dobřichovic, a já jsem ji začal dávat s pomocí místních řemeslníků do kupy. Střídali se tu Franta, Karel, Honza a bylo to k zbláznění. Každý nejdřív pohaněl práci toho druhého, ale sám s tím pohnul jen o málo. Přistavěli jsme ateliér a garáž a bydlet se tu nakonec přece jen dalo, takže se za mnou přestěhovala natrvalo i moje žena se synem. Po nějakých deseti letech ale bylo jasné, že dům potřebuje skutečně důkladnou rekonstrukci. Angažoval jsem kamaráda architekta Jarmila Srpu, protože mi bylo jasné, že na to nestačím a hlavně tomu nerozumím. Se svou ženou vytvořil projekt a provádění jsme zadali profesionální firmě, kterou Jarmil doporučil. Výsledek byl obrovský. A taky to bylo štěstí vzhledem k nedávné povodni.“
Všechno vzala voda „Trval jsem na jediném, aby charakter domu zůstal i po rekonstrukci zachován. Jarmil nechal odstranit se střechou celé první patro a zpevnil obnažené zdi přízemí betonovým věncem. V novém podlaží byla vytvořena dispozice podle našeho přání, okna a střecha se však vrátily do původní podoby. Vlastně přibyl jeden štít, ale je tak dokonale zakomponován do původního tvaru, že si ani zdejší lidé nevšimli nějaké změny. A hlavně díky novému projektu vznikla spousta místa. K domu přibyla prosklená veranda, která propojila interiér se zahradou. Fasáda byla obložena polystyrenem kvůli zateplení a ten dům ochránil, když přišla velká voda. Bohužel jsem se nechal ukolébat názory starousedlíků, kteří soudili, že Berounka vystoupí jen trochu nad pobřežní hráz a že budu mít na pozemku nejvýš třicet centimetrů vody. Nakonec ale vystoupala v přízemí do výšky dvou metrů. Zničila celý můj archiv grafik a tisíce svazků z knihovny. Všude po ní zůstal skoro metr bahna na zemi a slizký bahenní povlak pokryl všechny věci, které zůstaly v místnostech. Ještěže můj syn Tomáš těm řečem nevěřil a přece jenom začal vynášet věci nahoru. Díky němu se zachránily alespoň obrazy a pár maličkostí.“
Šťastný to muž Povodňová katastrofa měla pokračování. Inkasovanou pojistku převedli manželé Bímovi z Prahy do Dobřichovic, aby si usnadnili vyplácení řemeslníků, kteří odstraňovali následky povodně. Naneštěstí zvolili Unionbanku, která vzápětí zkrachovala. Když Tomáš Bím o těch událostech mluví, tak se samozřejmě neraduje, ale také nelká. Připouští však, že bez své ženy by se se ztrátou archivu a rozsáhlé knihovny vyrovnával daleko hůř. To ona také organizovala úklid a sama se v něm se synem a přáteli s velkým nasazením a statečně angažovala, takže dnes má jejich domov opět útulnou podobu. Merunkovi z Mníšku úklidové četě vozili denně teplé jídlo a buchty a koláče ze své cukrárny, Ivan Mládek zase nabídl dům v Černošicích, že tam mohou – i se psy a kocoury – bydlet, jak dlouho chtějí. Přítel Honza Varmuža z Hodonína poslal hasiče, kteří dva dny čerpali vodu, vyváželi bahno, vysušovali dům, a navíc nechal udělat kompletní novou elektriku. Vzpomínky na zatopený ateliér a zničená díla přece jen zanechaly neblahé stopy. Tomáš Bím zatím nemůže v těchto prostorách malovat a musel si pro práci upravit garáž. Zkušenost s povodní a s návštěvami domácích i zahraničních milovníků umění, kteří si do Let dělali celodenní výlety a dupali nejen po zahradě, ale i po soukromí rodiny Bímových, ho také přivedla na myšlenku přestěhovat obrazy a grafiky mimo obytný dům a na bezpečnější místo. Vytvořil proto nedaleko svého obydlí galerii, která je otevřena jen po telefonické dohodě. Kromě toho získal malířské útočiště v Českém Krumlově. Tamější majitel penzionu pan Lojza Slepánek, řečený Dobrák, si považoval za čest mu nabídnout pronájem místnosti, kam se malíř uchyluje, když se ho zmocní touha po samotě a dobrém jídle. „Nemám žádnou denní normu, ale když nějaký obraz začnu, musím ho také dokončit. Jsem v podstatě pohodlný člověk, mám rád dobré jídlo a umím ho i uvařit, rád posedím u sklenky dobrého pití. Jen kdyby mi toho doktor tolik nezakazoval. Jsem vlastně staromilec, který schraňuje vzpomínky na to pěkné, co bylo, ale umí se těšit i z každého nového dne a na to, co ještě bude. Mám rád hudbu a sbírám všechno možné, kromě knih také krásné kameny, zajímavé lahve, dýmky, předměty lidového umění z celého světa.“ Pozitivní postoj k světu vyzařuje z každého obrazu Tomáše Bíma. Je ukázkový sangvinik, o čemž svědčí i jeho vášnivá záliba ve žluté barvě. Ale bez modré, červené a zelené se jeho obrazy také neobejdou. Překypují pestrostí, a proto musí mít kolem sebe už jen potlačenou barevnost. Lidé je opustili často uprostřed činnosti, protože odešli za svým malířem.
Tomáš Bím – nar. 12. 11. 1946 v Praze – absolvent učiliště Středočeských tiskáren v Praze – od roku 1999 člen SČUG Hollar – účastník stovek výstav doma i v zahraničí – ilustrace knih a časopisů, tvorba plakátů a drobných grafik – studijní pobyty v Anglii, Francii, Holandsku, Itálii, Německu, Španělsku, Thajsku, USA aj. – zastoupen v galeriích, muzeích a soukromých sbírkách po celém světě
Kontakty: GALERIE TOMÁŠ BÍM, Na Víru 447, Lety u Prahy, tel.: 602 370 842, otvírací doba – podle domluvy
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
