|
|
Kancelář Romana Kouckého získala během své existence mnohá ocenění. Není divu. Veškeré realizace tohoto studia působí svěže, mladistvě a nadčasově. „Mám rád současnost,“ říká architekt Koucký. „Proč by tato doba neměla mít právo se projevit stejně jako jiné historické epochy?“ táže se řečnicky. „Byl bych nerad, abychom na obecnou nechuť a nedůvěru k novému jednou doplatili.“ Podle Kouckého je právě nyní ta správná doba pro vytváření nových věcí. „Došlo k nesmírnému pokroku v technologiích i v architektuře a je nutné si to uvědomit a nezahodit tuto jedinečnou šanci,“ říká architekt. O setkání s Romanem Kouckým lze říci jedno: obohatí a zároveň znepokojí.
Ateliérový underground Po ukončení studia působil Roman Koucký jako asistent profesora Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění. Vlastní společnost, ve které dnes působí asi deset architektů, založil v roce 1991. Už samotné prostory kanceláře Romana Kouckého jsou zajímavé. Nestoupá se, jak by se dalo předpokládat, nahoru, ale po schodech dolů z předzahrádky u činžovního domu. „V podstatě je to jedna z možností jak řešit prostor. Málokdo předpokládá, že mít ateliér v podzemí je možné,“ říká Roman Koucký. Kancelář původně sídlila v protějším domě. „Místo vstupu tu byla dříve zaasfaltovaná střecha, nebyla to ani předzahrádka,“ vzpomíná Roman Koucký. Když se pak objevila možnost si tyto prostory pronajmout, neváhal. „Jakmile jsme ale majiteli řekli, že chceme prostory na kanceláře, myslel si, že jsme se zbláznili. Nebyly tu světlíky, okna, nic.“ V ateliéru je blahodárný klid a díky stropním okénkům ve tvaru čtverce i dostatek světla po celý den.
Bydlení v barvách K projektům přistupuje Roman Koucký vždy s notnou dávkou originality a hravosti, snaží se bourat zažitá klišé a stereotypní koncepty. Například u bytového domu Labutí ve Šternberku si pohrává se světelným spektrem. Každé okno má vnější rám v barvě konkrétního duhového odstínu. Barvy rámů oken korespondují i s barvami užitými v interiérech jednotlivých bytů.
Podobně provokativní a netradiční přístup zvolil Roman Koucký u soutěžního návrhu obchodního domu Krásno ve Valašském Meziříčí. „Zadání znělo: obchodní dům a bytová část. Tak jsme byty postavili na plochou střechu obchodního domu,“ vysvětluje koncept architekt. Výsledkem je prostorná obchodní část s prosklenou stěnou, kterou jsou zvenčí vidět eskalátory. Na střeše by v klidu a soukromí koexistovalo několik obytných „boxů“ s jednotlivými byty. „Bohužel, jen málokdo je v této zemi schopen podobná řešení přijmout,“ konstatuje architekt. „Česko je v tom speciální. Pořád tady fungují zkostnatělé přístupy.“
Vzdušná nadčasovost Touha po nových a nadčasových stavbách, které však nepostrádají funkčnost, je patrná i z návrhu obchodní a prezentační budovy U Zvonu v Plzni. V popisu projektu architekt píše: „Na tomto místě musí stát dům, a proto tam nemůže a nesmí být park. Dům musí být současný. Musí být účelný a tedy i krásný. Stejně jako na všech dalších místech musí stát domy. Nové a současné domy. Domy, které budou reprezentantem své doby. Naší doby. Doby na začátku jednadvacátého století.“
Roman Koucký zůstal svým slovům věrný a pro toto komplikované místo v historickém jádru města navrhl stavbu se základnou ve tvaru nepravidelného trojúhelníku. Nad ní vyrůstají dva samostatné objemy budov.
Vzhledem k tomu, že dům má zcela transparentní přízemí, se podařilo docílit maximální lehkosti. Při pohledu z horizontu je tedy vidět celý půdorys a zároveň můžete nahlédnout až do parku za domem. Vyšší patra jsou již méně transparentní. Oba domy mají na střechách terasy.
Vstříc novým výzvám S citlivostí sobě vlastní přistupuje Roman Koucký i k drobnějším projektům. Ateliér Nad Zámečnicí v Praze, který byl realizovaný v roce 2001, je skutečně dokonale propracovaným minimalistickým dílem. Charakterizují ho skleněné stěny, úzké průhledy a především krásný výhled do okolních strání, jenž umožňují právě ony prosklené části ateliéru. Architekt Koucký se však nebojí ani větších projektů. Naopak, jsou pro něj vždy výzvou. V současné době pracuje na nové pěší trase, která by spojovala několik již existujících dominantních bodů po obvodu Sokolova. „Minulý rok byl takový dokončovací – dotáhli jsme do konce několik projektů – a teď se zase posouváme dál,“ říká architekt. Nadále usiluje o právoplatné postavení současné architektury v kontextu jednotlivých historických epoch.
Architekt Ing. arch. Roman Koucký (1959) absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. V letech 1990–1991 působil jako odborný asistent u profesora Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1998 vede vlastní ateliér na FA ČVUT. Jeho architektonická kancelář získala mnohá ocenění, například Grand Prix Obce architektů 1994 a sedm dalších, Cenu Evropské asociace ocelových konstrukcí. Dvakrát byl za Českou republiku nominován na Cenu Miese van der Rohe. S velkým mezinárodním ohlasem se setkal jeho Mariánský most v Ústí nad Labem. Je autorem větších urbanistických celků, bytových a rodinných domů.
Kontakt: Roman Koucký – architektonická kancelář, s. r. o., Bruselská 13, 120 03 Praha 2, tel.: 222 515 754, fax: 222 514 745, e-mail: email@koucky-arch.cz, www.koucky-arch.cz
text: Klára Bobková foto: Ester Havlová |
Blog
Kuchyňské UFO
|
|
V obchodech s kuchyňským náčiním a doplňky dnes nalezneme tak širokou škálu pomocníků – krájítek, hejblátek, udělátek, zakřivených řezáčků, prapodivných dóziček a dalších a dalších drobností –, že si mnozí z nás určitě kladou otázku, k čemu a zda vůbec nějaká věcička vlastně slouží.
Mnohdy je opravdu těžké na první pohled určit, k čemu se předmět používá, ale všechny do jednoho nějakou funkci mají. Současní designéři mají samozřejmě funkčnost výrobků na paměti, ale oblékají ji do nových kabátků, které jsou zajímavé barevně, materiálově či tvarově a mnohdy v sobě skrývají vtip.
Netradičně tradiční dárek Protože kuchyňské doplňky bývají častým dárkem, vyplatí se u nich přihlédnout nejen k funkční záležitosti, ale také k netradičnímu provedení, aby podarovaného jedince opravdu nadchly. Kořenky vypadající jako roztomilé figurky, digitální přesýpací hodiny, podložky pod horké hrnce, které se sestavují jako puzzle, konvička na mléko ve tvaru krávy, geniálně řešené louskáčky na ořechy, oživlé zátky na láhve a podobné drobnosti s netradiční podobou jistě každého potěší. Navíc nebudou jen nečinně stát v poličkách a lapat prach, ale kdykoliv nám poslouží při přípravě nebo servírování pokrmů.
Magdaléna Dobromila radí Když se kuchařka uhodí, skřípne, pak se kafrovým lejhem mazat může. Kafrový lejh se k domácí potřebě nasazuje takto: Dej do lahvice lot kafru, nalej naň žejdlík vejstřelku, nech ho tři dny na teplém místě stát, proceď skrz lešpapírový kornout, dej kvintlík salmiakového lejhu do něj a schovej.
Kuchyň v době národního obrození bunclový kuthánek – nízká nádoba na pečení a smažení, hliněná či kameninová, používala se k vaření povidel apod. dršlák – cedník kloc – hadřík krušpán – měděnka šat – ubrousek trypl, tripel – brusičská břidlice, používaná k leštění měděného a mosazného nádobí
Řešení: 1/ Držák na ubrousky zvaný Mr. Breeze 2/ Kovové mýdlo De Luxe zbaví ruce nežádoucího pachu 3/ Lis na citrony 4/ Palička na maso 5/ Loupáček česneku 6/ Odšťavňovač Salif 7/ Lis na citron Lemmi 8/ Fritéza 9/ Mačkátko na řezy citronu do čaje či na rybu 10/ Dávkovač umělé-ho sladidla Pebbles 11/ Ohřívač čaje Kaa 12/ Kombinace varné konvice s kávovarem 13/ Formička na smažená vejce 14/ Tea-Boy, minutka zajišťující správnou přípravu čaje, sáček vyjme právě včas 15/ Svícen Kaa 16/ Cukřenka Ghost 17/ Kráječ na bylinky 18/ Plynový hořák – pistole na zapékání pokrmů
Kontakty: ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; IBERIS, Orlí 3, Brno, tel.: 542 221 646, fax: 542 221 647; MOBAX ČR, U Nového Suchdola 24/191, Praha 6, tel.: 233 920 408–09, fax: 233 920 411; NIPPON CEC, Sudoměřská 26, Praha 3, tel.: 222 718 537, fax: 222 717 995; POTTEN & PANNEN, Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 222 232 525;
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Záchrana ztraceného Holanďana
|
|
Znakem pokroku se před sedmdesáti lety stal automobil, zaoceánský parník a letadlo. A také domy, jejichž společenským centrem bývala velká obytná místnost, mnohdy otevřená do zahrady či na terasu. Obslužné prostory architekti projektovali naopak malé.
Holandský rukopis V sousedství vilových čtvrtí Hanspaulka a Ořechovka, na svahu nad Vltavou s překrásným výhledem na město začala růst v roce 1931 kolonie rodinných domů od různých autorů. Duší celého projektu se stal architekt Pavel Janák, který se tři roky trápil nad změnami regulačního plánu. Výstavba originálních objektů začala… Osada Baba byla inspirována podobnými akcemi ve Stuttgartu, Vídni, Wroclavi a v Brně. Tyto projekty však vznikaly z popudu obce jako komunální investice, na Babě architekti pracovali pro konkrétní klienty. Textilní výtvarnici Emílii Paličkovou zaujal v té době řadový trojdům holandského architekta Marta Stama, vyprojektovaný pro Stuttgart. Přesvědčila manžela, aby ho oslovil se žádostí o projekt jejich rodinné vily. Na Babě tedy mohl vyrůst dům také od zahraničního autora. Kuriózní skutečností ovšem zůstává, že Mart Stam pravděpodobně neviděl pozemek, na který dům navrhoval. Vilu navštívil až po jejím dokončení. Stalo se veřejným tajemstvím, že údajně nebyl s výsledkem zcela spokojen. V odborných kruzích vládlo po několik desetiletí přesvědčení, že se investor do značné míry odchýlil od původního návrhu, stavbu zmenšil a dispozičně upravil.
Pátrání v archivech Autoři současné rekonstrukce Ladislav Lábus a Norbert Schmidt se tedy ještě před započetím prací rozhodli co nejlépe seznámit s veškerou dostupnou dokumentací. Přitom zjistili, že profesor Vladimír Šlapeta nedávno objevil v montrealském archivu Canadian Center for Architecture všechny tři verze původního plánu. Ukázalo se, že plány publikované jako nerealizované Stamovy originály jsou varianty, které předcházely konečné třetí verzi, pocházející taktéž z ateliéru Marta Stama. A ta se s projektem pro stavební povolení, podepsaným manželi Paličkovými, dokonale shoduje. Potvrzení přímého autorství Marta Stama dnes ještě zvyšuje význam a hodnotu vily. Noblesní interiér Vila je i v kontextu Baby výjimečná: na první pohled upoutá úzký obdélník její hmoty a umístění terasy s otevřeným venkovním schodištěm ve vstupním patře. Mezi nejprogresivnější prvky ovšem patří její konstrukce – betonový skelet je v části stavby od pláště oddělen a vytváří tak výrazný rytmus nosného systému.
Prostorově je dům skromný. Ani vnitřní vybavení nebylo nákladné, odpovídalo ovšem tehdejším kritériím kladeným na moderní způsob bydlení: na podlaze v chodbách teraco, v ložnici linoleum, v suterénu dlažba, bílé obkladačky v koupelně, celkem obyčejné dveře trochu podobné těm, které známe i z panelových domů. Snad jen mají neobvykle hezké kliky… Kombinace těchto obyčejných prvků a vhodné barevnosti přesto vytváří pozoruhodně kultivovaný, až noblesní interiér. Původní okna Ateliér Ladislava Lábuse postupoval při rekonstrukci mimořádně opatrně, aby zachránil co nejvíce autentických prvků. „U starožitného nábytku si jen těžko řekneme, že nahradíme nerovný kus dřeva rovnějším. Tak bychom měli uvažovat například i o výměně oken při rekonstrukci architektonicky cenných domů. Z dnešního pohledu jistě nejsou okna stará 70 let dokonalá, netěsní tak, jak by měla. Ale původní jsou jenom ta jedna,“ říká architekt Ladislav Lábus. V podstatě tedy byla všechna okna zachována, stejně jako dveře, vestavěné skříně v šatně rodičů a v suterénu, ale i některé povrchy. Nové materiály se architekti snažili co nejvíce přiblížit těm, které použili stavitelé vily – například linoleum v ložnici je vyrobeno z podobných přírodních materiálů a obdobnou technologií jako ve třicátých letech.
Aktuální životní styl Dům se samozřejmě změnám nevyhnul. V patře například sdružením tří malých nevyhovujících prostorů přibyla koupelna. Architekti také z funkčních důvodů vybourali část stěny šatny u ložnice, která byla dříve zcela oddělená od lodžie a výhledu. Nejvýraznějším zásahem byla úprava vstupního prostoru a zejména propojení vstupu i obytné místnosti s terasou podle původního Stamova záměru. Předsíň byla rozšířena alespoň natolik, aby se tu dal pověsit kabát. Propojením původně navrženého zádveří mezi interiérem a terasou s prostorem, jímž se do vily vstupuje, se předsíň i obývací prostor zvětšily a otevřely opticky – v létě i fakticky – směrem k terase. „Máme docela radost z toho, že to, co ještě před deseti lety nebylo zajímavé, se dnes stává svým způsobem populární. Nakonec je to vidět i na cenách,“ říká Ladislav Lábus a uzavírá, „řada lidí už ví, co to je funkcionalismus, a je ochotna jej nejen akceptovat, ale i vyhledávat. Svědčí to o skutečnosti, že jde zřejmě o stále aktuální způsob životního stylu, který nám není příliš vzdálený.“
Technické údaje: Obytná plocha: 95,8 m2 Plocha lodžie a teras: 70,7 m2
Architekti
Očima architektů U funkcionalistických vil se většinou setkáme s několika stavebními problémy: domy mívají subtilní konstrukce, tedy i tenké zdi s poměrně značnými úniky tepla. Ploché střechy bývají často poškozené, někdy, podobně jako v případě Stamovy vily, s minimálními spády odváděných dešťových vod. Na Babě vyřešili tento problém v devadesátých letech necitlivým navýšením atiky, které výrazně změnilo vzhled domu. Exteriér mnoha rodinných domů z této doby značně poškodila novostavba garáže. Při rekonstrukci jiné vily na Hanspaulce se nám podařilo vyřešit tento problém integrováním garáže do plotu. Ta potom působí přirozeně jako prvek drobné architektury a nenápadně se začlení do zahrady. U Stamovy vily nebylo možné tento princip aplikovat vzhledem k velikosti a svažitosti pozemku i kvůli řešení stávajícího oplocení. Pro parkování auta jsme vymezili místo pod stávající terasou. Přístupová cesta je částečně zpevněná a vyhřívaná.
Zateplení objektu Dům měl vážné problémy s vytápěním. Nebylo možné počítat s tím, že by se při celkové rekonstrukci neřešilo omezení tepelných ztrát, které samozřejmě ani zdaleka neodpovídají požadavkům současné velice přísné tepelné normy. Zateplování fasád funkcionalistických domů na Babě i jinde z pochopitelných důvodů odbor památkové péče většinou nepovoluje. Standardní přidávání izolace totiž u objektů, jejichž základními principy byla jednoduchost, přesnost navazujících detailů a promyšlenost proporcí, zcela mění jejich vzhled a charakter.
U Stamovy vily byl však obvodový plášť, tvořený většinou cihelným zdivem z děrovaných cihel o tloušťce pouhých 19 cm, navíc s betonovými sloupy procházejícími z interiéru do exteriéru, natolik problémový, že nebylo možné jej ponechat bez povšimnutí. Takto vzniklé tepelné mosty nelze řešit jinak než alespoň minimálním zateplením.
My jsme měli trochu štěstí. Na rozdíl od některých jiných funkcionalistických domů byla všechna okna poměrně hluboko zapuštěná za líc fasády, takže přidávání izolace není tak znatelné. Navíc po odstranění omítky tloušťky 2,5 až 3 cm, přidáním 5 cm izolace a 0,5 cm nové omítky, celkově v ploše přibyly pouze 2,5 až 3 cm, které jsou podle našeho názoru při dané hloubce zapuštění již nerozeznatelné. U ostění oken jsme vzhledem k malé dimenzi rámů přidávali pouze 2 cm izolace. Na jediném místě, ve štítě, kde zasklení terasy navazovalo v jedné ploše na omítku hořejšího patra, jsme zvenku přidali také jen 2 cm izolace. Zůstala tak zachována vzájemná poloha okna a omítky. Zbytek izolace jsme doplnili zevnitř. Tento způsob zateplování objektů byl například použit i u daleko přísněji chráněného souboru funkcionalistických vil v německém Stuttgartu, které byly před časem velice pečlivě restaurovány.
Autentické prvky Maximálním zachováním autenticity stavby a repasí – pokud možno všech použitelných stavebních detailů – získá investor mnohem větší hodnoty, než kdybychom přistoupili k jejich výměně za výrobky se současným standardem nebo je nahrazovali replikami. Zůstala tedy původní okna a dveře s kvalitním dobovým kováním, pouze chybějící kování bylo doplněno věrnými replikami. Podlahu chodby a kuchyně i schody pokrývalo funkcionalisty oblíbené teraco, které je velmi trvanlivé a bylo možné je restaurovat. Cihelnou dlažbu v suterénu jsme také ponechali, i za cenu stavebně náročnějšího řešení trasy ležaté kanalizace. Zůstala původní zábradlí. Podařilo se nám zachovat také jeden z radiátorů topení. Je plechový a poměrně hluboký. Samozřejmě tekl a museli jsme ho nechat repasovat. Nová pískovaná otopná tělesa Kalor se podle nás do interiéru dokonale hodí. Docela nás ale mrzí, že jsme nebyli razantnější při obhajobě našeho projektu a nepodařilo se nám původních radiátorů použít více.
Detaily interiérů Vedle již zmíněného propojení vstupního prostoru, schodiště a obytné části s terasou je významnou funkční úpravou přeměna prádelny, pařníku a komory pro služku v samostatný byt, umožňující v budoucnosti i dvougenerační bydlení. Okno v nové obytné místnosti suterénu dnes sahá podle původního nerealizovaného projektu až k zemi. Je tedy možné odtud vyjít na novou dřevěnou terasu a přes ní do zahrady. Volněji, ale s vědomím, v jakém prostředí se pohybujeme, jsme také navrhovali kuchyň a koupelny, na něž jsou v současné době kladeny odlišné nároky na užívání. Dnes jsou klienti často ovlivněni nepřebernými možnostmi výrobků a materiálů, které nabízí stavební trh. Podléhají svodům pořídit si například výrazně barevné dlaždičky s nápadným dekorem. Málokdo si ovšem uvědomí, jak rychle tyto „zvláštnosti“ stárnou. Jak je nepříjemné používat koupelnu, která příliš výrazně prozrazuje již neaktuální módní styl. Proto se snažíme uvažovat spíše v dlouhodobých dimenzích. I jednoduché prvky – tradiční bílé kalibrované obklady, střízlivé použití kamene a nenápadné oplechování vany nerezem v kombinaci s dobovým teracem na podlaze – dokážou vytvořit nadčasovou koupelnu s velmi slušným standardem. U interiérů jsme tentokrát na žádost investora šli do větších detailů než obvykle. Současný majitel „Paličky“ je znalcem funkcionalismu a moderny první republiky. S naší pomocí při výběru většiny nábytku i osvětlovacích těles investor postupně kupoval dobové originály a repliky. O židlích u jídelního koutu se dlouho nepochybovalo. Použity jsou tzv. „pérovky“, vyrobené podle Stamova návrhu. Lavice pod oknem s vestavěným topením a dřevěným obkladem parapetu byla zhotovena podle našeho návrhu, přizpůsobeného prostředí vily i charakteru ostatního nábytku. V současné době se dodělávají ještě tři atypické skříně. Poměrně velká péče a prostředky byly věnovány řešení technických detailů. Dokonce se podařilo překonat i v tomto památkově chráněném území nepochopitelný a nemístný odpor distributora elektrické energie vůči ponechání přípojkové skříně na fasádě domu. Nemuseli jsme tedy znehodnotit původní charakter oplocení. Rovněž jsme zachovali původní rozvodné skříně uvnitř domu. Černé dobové zásuvky a otočné vypínače jsou použity od německé firmy Berker, série 1931, vyráběné ve stejné podobě, jako se používaly před sedmdesáti lety.
Modrá, žlutá, červená Při přípravě rekonstrukce jsme s klientem navštívili několik obdobných rekonstrukcí v Německu a v severních Čechách. Když jsme cestovali do Dessau, kde byly nedávno nákladně restaurovány vily profesorů Bauhausu, překvapilo nás, že u některých funkcionalistických domů byla barevnost často řešena až extrémně. Například ve vilách, kde žili Paul Klee nebo Vasilij Kandinskij, často zářily naprosto novodobé, téměř postmoderní barvy zlaté, červené, růžové… Povzbuzeni poznatkem, že se Stam ve svém časopise ABC zabýval barevností, jsme se na několika málo místech nakonec rozhodli výraznější barevnost také uplatnit. U několika parapetů, sloupů a zdí jsme uplatnili tři odstíny základních barev, které jasně evokují dané období – modrou, žlutou a červenou. Těmto barevně výrazným akcentům tvoří pozadí na první pohled nenápadná barevnost většiny zdí, kde jsme použili jemné režně bílé, šedé a okrové odstíny kletovaných, přírodně barevných štukových omítek. Z důvodu většího prostorového uvolnění poměrně malých místností jsme pomocí těchto jemných odstínů použili princip barevného odlišení obvodové zdi od vnitřních dělicích zdí a sloupů.
Ladislav Lábus, Norbert Schmidt
Kontakty: Architektonický atelier Lábus Komunardů 5, 170 00 Praha 7, tel.: 220 808 338, e-mail: atelier.labus@volny.cz; Hlavní dodavatel: Ing. Jaroslav Futera – TIPS Poděbrady Nová 224, 290 01 Poděbrady, mobil: 605 296 545
text: Hana Vinšová foto: Tomáš Balej |
Obydlené ostrovy
|
|
Nebudete litovat, neboť toto designově velmi atraktivní řešení vás uspokojí po všech kuchyňských i estetických stránkách. I tady však platí: „Něco za něco.“ V tomto případě je to prostor, který budete muset ubrat jinde a přidat v kuchyni. Jen tak totiž bude kuchyň vybavená ostrůvkem, jenž vynikne ve větším prostoru, splňovat svůj účel.
Mnoho pracovních variant Ostrůvek může mít mnoho podob. Tou nejjednodušší je používat ho pouze jako pracovní plochu, a to pěkně prostornou. Základem je kvalitní horní deska, která slouží k přípravě pokrmů a také jako místo, kam si můžete leccos od ložit.
Dále může ostrůvek sloužit jako varné či mycí centrum, v ideálním případě obojí, přičemž by ještě mělo zbýt místo na pracovní plochu. Tímto je ostrůvek plně využitý a stává se místem veškeré přípravy pokrmů. Pracovní deska zbylé kuchyňské sestavy pak může sloužit jako odkládací prostor. Počítáte-li do budoucna s touto variantou, je třeba ji zahrnout do stavebních plánů, neboť k ostrůvku musí být připojena voda, odpad, plyn či elektřina. Nad varné centrum se také musí umístit odsavač par, a to co nejvýkonnější, aby pohltil všechny výpary, které by mohly unikat do prostoru mnohem snadněji než u klasického odsavače umístěného u zdi kuchyně. Výběr takovýchto prostorových odsavačů je na trhu poměrně široký. Nevyplatí se šetřit, protože odsavač se díky svému viditelnému umístění stává i prvkem dekorativním. Druhým ozvláštňujícím detailem by mohla být u dřezu umístěná designová tyčová baterie opatřená sprškou. Při všech variantách používání ostrůvku je třeba dodržovat jednu zásadu, vše by mělo být při ruce, tak aby se z vaření nestalo pochodové cvičení.
Tvary Co se týká rozmanitosti tvarů, dá se říct, že co kus to originál. Dominantně a mohutně bude působit ostrůvek postavený na soklu, jehož vnitřek nabízí úložné prostory pro zásuvky a skříňky. Do velkoobjemových zásuvek si můžete dovolit uložit poměrně velké množství nádobí či potravin, neboť většina firem již nabízí plnovýsuvné mechanismy, které unesou až 80 kg. umožňují nahlédnout i do nejzadnější části zásuvky a díky pořadačům máte vše přehledně uložené. Takovému ostrůvku opticky odlehčíte, když část zásuvek vyměníte za vzdušnější police a místo soklů jej postavíte na nohy. Také prosklená dvířka jednolitou plochu prosvětlí. Jinou variantou může být konstrukce, pod kterou se zasouvají pojízdné zásuvkové kontejnery. Ty můžete podle libosti přemisťovat a jejich vrchní část vám poslouží jako odkládací plocha či další pracovní místo.
Často je ostrůvek vybaven zvýšenou a předsunutou úzkou deskou, která slouží jako bar, takže se můžete věnovat přípravě pokrmu a zároveň si povídat s návštěvou, která pohodlně sedí za barem a má kontakt s vámi i připravovanými dobrotami. Kuchyň vybavená ostrůvkem je většinou propojená s jídelnou a volně navazujícím obývacím pokojem. Zde se nabízí možnost napojit jídelní stůl přímo na ostrůvek. Je to praktická va rianta, neboť tak šetří kroky při podávání pokrmů.
Společné vaření Další nepřehlédnutelnou výhodou ostrůvku je přístup ze všech stran. To ocení nejen maminky, jejichž ratolesti chtějí pomáhat při vaření, ale nejspíš každý další, kdo se věnuje přípravě jídla, neboť ve dvou se to lépe táhne.
Důležité Ať už zvolíte jakoukoliv variantu tohoto stylu vaření, vždy myslete na to, že musíte dodržovat určité ergonomické zásady, což jsou centimetry nutné k pohodlnému a bezpečnému pohybu po kuchyni.
Jaký je ze strany zákazníků zájem o ostrůvkové kuchyně v ČR? Odpovídá Peter Theisz, obchodní ředitel firmy ATMOSPHERE: Ostrůvkové kuchyně jsou velmi žádané, bohužel ne vždy se podaří vyhovět klientovi, neboť tento typ kuchyní vyžaduje víc prostoru, a to vždy závisí na dané dispozici interiéru. V případě, že nám prostor nedovolí navrhnout ostrůvek, snažíme se zakomponovat do sestavy alespoň poloostrůvek. Ostrůvek nabízí mnoho možností využití a jednoznačně se dá tvrdit, že nepatří pouze k módním výstřelkům, ale je mimořádně důležitým prvkem v kuchyni, který vám zpříjemní pobyt i práci v kuchyni.
Jaké jsou výhody ostrůvkových kuchyní? Ptali jsme se ing. Jindřicha Pavlíka, výhradního dovozce kuchyní SCHÜLLER: – dokonalé využití prostoru – často ergonomicky ideální Řešení – designově velmi atraktivní uspořádání kuchyně – dokonalá obslužnost prostoru z více stran – zisk odkládacího místa – optické propojení s jídelním či obývacím prostorem
Kontakty: ATMOSPHERE, Klimentská 52, Praha 1, tel.: 222 324 042, fax: 296 336 988; HANÁK NÁBYTEK (výrobní závod), Popůvky u Kojetína 71, Křenovice, tel.: 581 763 785, fax: 581 763 776, KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, LAMONT, Žižkova 13, Rýmařov, tel.: 554 212 156, 777 556 012, LORD CS, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 521 172, fax: 222 510 112, NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 548 428 011, fax: 548 428 012; PF SPRINT (SCHÜLLER KUCHYNĚ), Pražská 448, Kožlany, tel.: 373 391 180, POLYTRADE CE, Za Strahovem 19, Praha 6, tel./fax: 220 516 000, PROMTINVEST, nám. Republiky 3, Žďár nad Sázavou, tel.: 566 630 160, mobil: 608 780 020,
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Co bychom od koupelny možná ani nečekali
|
|
Na dálkové ovládání Pokud budeme uvažovat o takovém ovládání v případě koupelnových zařizovacích předmětů, pak se nabízí otázka, co a jak vlastně ovládat. Je pochopitelné, že ovládané zařízení musí být vybavené elektronikou, a faktem zůstává, že takových předmětů je v současné moderní koupelně již poměrně dost. Především se to týká van a sprchových koutů.
Absolutní komfort Na dálkovém ovladači jsou v podstatě veškeré funkce, které může uvedené zařízení poskytnout. V případě vany, ve které uživatel pohodlně leží a pro změnu např. teplotního režimu se musí naklonit k ovládací desce, nachází dálkový ovladač své opodstatnění, neboť zvyšuje uživatelský komfort na maximální možnou a vůbec myslitelnou míru. V případě sprchového koutu či boxu je situace obdobná. Pokud se uživatel oddává např. masážnímu sprchovému programu a nastavuje proudu vody záda, pak může dálkovým ovladačem měnit např. teplotu a intenzitu vody, aniž by se zvedal k ovládacímu panelu. Jinými slovy, dálkové ovládání zařizovacích předmětů v koupelně znamená dosažení skutečně maximální hranice pohodlí a komfortu.
Alarm Velmi praktickým nadstandardem ve výbavě koupelnových zařizovacích předmětů je bezpečnostní systém. V podstatě jde o alarm umístěný ve sprchovém koutě či v boxu, prostřednictvím kterého je možné přivolat pomoc. Využijí jej hlavně starší a imobilní osoby, kterým se může udělat při některé z masážních nebo jiných procedur nevolno. Alarmy mohou být napojeny prostřednictvím telefonu na záchrannou službu.
Ochrana proti opaření Touto funkcí jsou opatřeny některé armatury, jejichž výrobce se snaží oslovit zákazníka maximálním komfortem, který se projevuje zcela bezkonfliktním provozem armatury. Velmi často bývá tato funkce z podstaty svého konstrukčního řešení spojena s funkcí regulace spotřeby vody. V obou dvou případech jsou kohoutky vybaveny ovládacím prvkem, kterým se nastaví požadovaná teplota. Tato funkce je praktická zejména v rodinách s malými dětmi a v domácnostech osob se sníženou či problematickou mobilitou.
Pára, barvy, muzika Výrobci pro uživatele připravují neustále další novinky, jako je například parní lázeň. Nositelem tepla je pára obohacená o bylinný extrakt. Takovou terapii si je možné pochopitelně dopřávat pouze v hermeticky uzavřeném sprchovém boxu či kabině. Výrobky se liší pouze technikou dodávání páry a její kvalitou. Každý zásobník (výrobník páry) by měl nabídnout možnost obohacení o vonnou látku. Pod názvem chromoterapie se skrývá pozitivní stimulace organismu skladbou barev, jejichž nositelem bývají speciálně upravená světla. V praxi to tedy znamená, že vedle např. masážního programu a aromaterapeutických účinků se uživatel může zároveň oddávat i léčbě proaktivními barvami. Účinky jsou tzv. psychosomatické.
Totéž platí pro muzikoterapii, která využívá nejen běžné nahrávky, ale hlavně speciálně upravené zvukové stopy, které se linou z reproduktoru pod hladinou i nad ní. Tělo je tak jemně masírováno rázovými vlnami (decibely), které vnímá jako chvění a vlnění.
Praktické a komfortní – Všechny armatury v koupelně mohou být opatřeny ochranou (blokací) proti opaření, což ocení zejména rodiny s malými dětmi nebo starší uživatelé se sníženou mobilitou. – Sprchové kabiny a boxy nabízejí také možnost parních lázní. Do zásobníků na páru by mělo být možné přidávat vonné či jinak terapeuticky proaktivní příměsi. – Organismus může být pozitivně stimulován prostřednictvím barevného spektra, které využívá tzv. chromoterapie. Tato metoda vnímá světlo jako formu energie a vzájemným prolínám jeho barev zvyšuje odolnost těla vůči stresu. – Vedle veškerých procedur nabízejí vany i muzikoterapii, při níž se speciální hudba (zvuková stopa) line z reproduktorů pod i nad hladinou. – Ve sprchovém boxu můžete poslouchat rozhlas, hi-fi nebo použít vestavěný telefon.
Kontakty: HOESCH, Seydlerova 2150, Praha 5, tel.: 251 623 847; areál Výstaviště Praha, budova D č. 225, Praha 7, tel.: 233 372 617; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, KOUPELNY PTÁČEK, Dělnická 1a, Jihlava, tel.: 567 311 587, fax: 567 308 636; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 777–78, fax: 543 107 779; Jeremenkova 14, Praha 4, tel.: 244 001 166–68; Průmyslová 2, Svitavy, tel.: 461 542 498, fax: 461 530 918; Sladkovského 40, Olomouc, tel.: 585 315 924, fax: 585 311 545; Veselská 724, Veselí nad Moravou-Uherský Ostroh, tel./fax: 572 591 185; RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908,
text: Petr Haas foto: archiv |
Členěné soukromí
|
|
Novopečení majitelé si byt vybrali ještě v době, kdy se dům teprve začínal stavět. Měli tedy možnost do dispozice svého bytu zasahovat a po poradě s architekty měnit jeho kompozici tak, aby plně vyhovoval potřebám rodiny. A protože se rozhodli realizaci interiéru svěřit stejnému týmu, který projektoval celý obytný komplex, výsledek je dokonalý – byt splňuje všechny naděje, které do něj majitelé vložili a báječně ladí s celkovým charakterem objektu. Je vzdušný, prosluněný, moderní. Rodina původně bydlela v třípokojovém bytě na nedalekém sídlišti, ovšem dvě dospívající dcery už si v nudlovitém dětském pokojíku s palandou prý doslova šlapaly na hlavu… Nové bydlení jim poskytlo nejen dostatek prostoru, ale také v tomto věku tolik potřebné soukromí.
Z původních dvou tři nové Byt je složen z původních 2 + kk a 3 + kk v jeden celek, ovšem díky dobře vymyšlenému členění se dá zasouvacími dveřmi lehce rozdělit do tří samostatných částí.
Největší je hlavní obytná místnost o výměře asi 70 m2, která je spojená s vyvýšeným kuchyňským koutem a prostorem pro jídelní stůl. Na něj dopadá záplava slunečních paprsků díky navazujícímu balkonu. Ten byl původně kombinovaný s lodžií a nabízel venkovní prostor téměř čtvercového půdorysu, ale majitelé se rozhodli jej používat pouze pro umístění rostlin, a tudíž mohla být jeho vnitřní hloubka zúžena, čímž se ještě zvětšila obytná část.
Největší díl světla ale do místnosti přivádí velký prosklený jihozápadní roh a také západně orientovaná terasa, jež na prostor navazuje. Pohled z okna poskytuje okouzlující výhled přes vltavské údolí až na Dívčí hrady. K této části bytu patří také pracovna s velkým stolem a knihovnou, která slouží mimo jiné také jako příležitostná ložnice pro hosty. Horní část nejdelší stěny pracovny je prosklená, čímž se architektům podařilo přivést denní světlo do chodby vedoucí do soukromí rodičů. V chodbě jsou ve zdech ukryty úložné prostory a zdobí je také fotografie vytvořené majitelem, jež má fotografování jako velký koníček, tvořící určitý protipól jeho programátorské profesi. Z chodby vedou jedny dveře do velké koupelny, druhé do útulné ložnice s francouzskými dveřmi na terasu. Část náležící dětem je tvořena dvěma pokoji a koupelnou. Rodiče ponechaly výběr nábytku na mladých slečnách, a tak mají pokoje společné máloco, vlastně jen balkon. Jedna dcera totiž zvolila (inspirována fantasy literaturou a Tibetem) jakýsi orientální styl a starožitně působící námořnický nábytek, druhá se rozhodla pro modernější interiér s hladkými liniemi.
Útulná jednoduchost Byt je sladěn nejen stylově, ale také barevně a materiálově. Kuchyňská linka i většina nábytku byla vyrobena podle konkrétních požadavků majitelů a architekta firmou Atyp interiér. Převažuje teple působící hrušeň, vhodně doplňující světlejší bambusovou podlahu. Byt je navíc probarven dvěma stěnami opatřenými benátským štukem v červeném a žlutém tónu, což společně s množstvím světla navazuje hřejivou a útulnou atmosféru.
Kontakty: ATYP INTERIÉR PRAHA, Voctářova 8, Praha 8, tel.: 284 822 844; ŠAFER HÁJEK ARCHITEKTI, Pod Radnicí 2a, Praha 5, tel.: 257 225 950, 257 225 951, fax: 257 225 952, e-mail: architekti@sha.cz, www.sha.cz
text: Lucie Martínková foto: Filip Šlapal |
Vítaná změna
|
|
Málokdo by při pohledu z chodníku uvěřil, co vše vila uvnitř skýtá – členitý interiér s mnoha pokoji, které původně sloužily konkrétním účelům – počítalo se například i s bytem pro služku. Vidíte „pouze“ nenápadný rodinný dům, neboť budova je situována do strmého svahu směřujícího od ulice hluboko do zahrady. Neméně překvapivý je i interiér vily. Ten je totiž dokonalou symbiózou a ukázkou toho, že dva rozdílné světy – starožitný nábytek a odlehčený interiér přístavby – spolu mohou žít v naprosté harmonii a navzájem se doplňovat. Přístavba vile dodává vzdušnou eleganci, přičemž „původní“ dům si již dlouhá léta žije vlastním a kromě drobných úprav ničím nerušeným životem.
Z garáže jídelna Cesta ke zmíněné přístavbě, která v sobě skrývá garáž a separátní jídelnu, však nebyla zcela samozřejmá. Původním záměrem majitelů bylo pořídit si pouze novou prostornou garáž, jež by svým vzhledem i pojetím byla šetrná ke svému okolí. Stará garáž se totiž nacházela v těsné blízkosti domu dole pod svahem, na kterém vila stojí. Vjezd do ní byl obtížný a nepraktický. Proto se zbourala a začalo se pracovat na nové garážové přístavbě. Architekt ale začal pozvolna nabádat majitele, aby využili šance, která se jim skýtá, a nenechali ležet ladem prostor, který automaticky vznikne nad novou garáží. Majitelé nijak výrazně neprojevovali zájem o terasu na střeše přístavby, takže jim architekt navrhl, aby nad novou garáží vznikla nová místnost. A tak vila, která je prostorná již sama o sobě, získala další místnost. Ta se však od ostatních liší jednou podstatnou skutečností – je vzdušná a zkrátka jiná než obyčejný průměr.
Nejpříjemnější prostor Vila je zařízena velmi kvalitním starožitným nábytkem, který mají majitelé již od doby původního zařízení domu. Vzhledem k tomu, že dům sám o sobě je velmi prostorný a starožitné zařízení domu naprosto koresponduje s vybraným vkusem majitelů, působí jeho interiér stylově i myšlenkově uceleně a sebejistě. Starožitné zařízení je velmi střízlivé a občas je někde „narušeno“ současným designovým doplňkem. Navíc se jedná o skutečně vybrané kousky. Interiér zkrátka budí respekt. Do přístavby – místnosti nad garáží a nyní samostatné jídelny – vejdete přes první patro vily (garáž má samostatný vchod). Z úzké chodbičky od schodů vstoupíte do obývacího pokoje. Nalevo za dveřmi je malý schod, který přistavěnou jídelnu odděluje od původního domu. Jídelna má navíc z praktického hlediska dva vstupy – druhý vede přímo do kuchyně. Majitelé přiznávají, že ač se původně k tomuto nápadu stavěli skepticky, nyní si oddělenou jídelnu nemohou vynachválit. „Používáme ji v podstatě při každé příležitosti, kdy přijdou hosté,“ říká majitel. „V obývacím pokoji si dáme skleničku a pak pokračujeme do jídelny, kde sedíme navíc většinou dost dlouho.“ To však ani nemusí být záměrem, přiznává majitel, ale sedí se zde prostě příjemně. Není divu – jídelna v přístavbě disponuje širokým výhledem do zahrady, avšak směrem k ulici, tedy přesně na druhou stranu, vedou pouze dvě úzká okénka. Jejich parapety jsou z mramoru a stojí na nich citlivě vybrané dekorativní předměty. V zimě majitelé prostor jídelny zaplní rostlinami, takže ta může částečně fungovat i jako zimní zahrada.
„Palanda“ pro auta Přístavba skrývá navíc ještě jednu zvláštnost. Aby garáž zabrala co nejméně prostoru a byla co nejefektivněji využita, pořídili si majitelé speciální garážový systém. Ten umožňuje v relativně plošně malé, avšak vysoké garáži parkování dvěma osobním autům.
V garáži je totiž zabudována vertikálně posuvná dvojitá rampa, jakási „palanda“ pro auta. Nejdříve se zaparkuje auto na horní plošinu, pak se stiskem tlačítka posune celý systém nahoru, takže vyjede dolní plošina. Na tu se bezpečně zaparkuje druhé auto. Výhodou tohoto úsporného systému je jeho prostorová nenáročnost, zkrátka elegantní řešení namísto hmotných nevzhledných garáží. Systém je v přístavbě navíc dokonale ukryt. Zvenku vidíme pouze cihlovou část domu s úzkým oknem jídelny, bílými vstupními dveřmi a jednoduchými garážovými vraty. Majitelé si přístavbu nemohou vynachválit. Je vidět, že přesvědčování ze strany architekta může být pro obě strany přínosem. „Zprvu jsme o něčem podobném vážně nechtěli ani slyšet,“ říká majitel. „Ale co naplat, je to prostě příjemná změna.“
Architekt Ing. arch. Filip Ziegler (1964) je autorem mnoha rodinných domů, bytů, bytových domů a rekonstrukcí. Se svými spolupracovníky navrhl v Praze i několik butiků (Beltissimo, Baldinini, vstupní portál Replay), bar Escape či restauraci Amici Miei. V současné době jeho ateliér dokončil mimo jiné projekt novostavby nových barrandovských filmových atelierů.
Technické údaje Dispozice: 6 + 2 Plocha přízemí: 101,08 m2 Plocha patra: 116,42 m2
Kontakt: Hans Paul architekti, Ing. arch. F. Ziegler, Dušní 8, 110 00 Praha 1, tel.: 224 813 881, 224 812 433, e-mail: hanspaul@volny.cz
text: Klára Bobková foto: Ota Pajer |
Po schodech až do nebe…
|
|
Z Nesvadbova bytu v pátém patře na pražských Vinohradech je pěkný výhled na Prahu. Víc nás však upoutalo členění bytu na dvě téměř samostatné části, přičemž spojení zajišťuje bytelné, ale zároveň i odlehčené schodiště. Pod ním si nelze nevšimnout transportních vaků a tašek. „To jsou rekvizity a kostýmy k představením, která už nehraju,“ zasvěcuje nás Michal Nesvadba a dodává, že rekvizity k aktuálnímu repertoáru má u rodičů, kde je výtah. Zatímco spodní část obecního bytu, do něhož se herec přestěhoval před více než deseti lety, je dispozičně téměř klasický 2 + 1, kde má pracovnu, ložnici, koupelnu se záchodem a místo kuchyně tzv. odkladiště (de facto šatnu), horní část bytu je otevřeným prostorem, kde nenajdete dveře. Tedy s výjimkou těch prosklených do efektně žluté koupelny. „Na patře“ dnes kraluje Pepina – 16letá dcera z manželství s herečkou Světlanou Nálepkovou. V tomto bytě jste bydleli už před rozvodem? Ne, získal jsem ho výměnou, kterou přinesl osud, když Světlana začala chodit s Martinem Vačkářem. Považoval jsem za zcela logické nechat malou Pepinu s maminkou ve velkém bytě, do kterého se nastěhoval Martin, a mně za to přenechal svůj malý byt. Jak jste zde spokojen? Má to tady pro mě jednu chybu. Je to páté patro bez výtahu. Potřebuji stěhovat kostýmy a rekvizity – něco, co vyrábím doma, musím stěhovat dolů a na opravu zase zpátky nahoru… Jinak je to ale hezké bydlení. Okna jsou situována na jih, sluníčko je tady vlastně pořád. A protože se ve své práci neobejdu bez auta, je skvělé, že mohu parkovat na dvoře hned vedle vchodu do domu.
Je známo, že jste až plánovací maniak. Jak dalece se vaše potřeba stále něco plánovat projevila u tohoto bytu? Pro mě bylo nejdůležitější získat půdu. Byt sice byl, ale nad ním prázdná půda. Inspiroval mě soused, který má ohromnou půdu i s verandou. Co na to ostatní nájemníci? Klasická námitka, všichni prý tady suší prádlo. Co já pamatuji, nikdy nikdo tady prádlo nesušil. Jak jste ostatní přesvědčil, že na půdu máte nárok právě vy? Základem je, že musíte mít nervy na obíhaní partají. A to jsem neměl. Skončil jsem hned u třetích dveří. Troje dveře a tři neúspěchy. To nikdy nepůjde, říkal jsem si. A tak jsem se dal dohromady s paní, která vypadala sympaticky, skromně a všechny obešla. Ačkoliv jinak je architektka, najednou přišla s podpisy. Požadovaný limit jsem splnil s rezervou jednoho podpisu – bylo to napnuté jako hlasování v parlamentu.
Jméno Nesvadba vyvolávalo nevraživost? Závist jistě byla ve hře. Ale roli hrálo asi i to, že se v domě začne stavět, přičemž tady už jednu stavbu zažili právě v souvislosti s rekonstrukcí půdy. Takže třeba věděli, co nastane, když schodištěm propadne pytel cementu. Všichni se báli, že bude celý barák v kouři, že budou ztráty na životech. A byli nějací padlí? Přežili jsme to. I když jsem měl namále. Přestavba finišovala, otvor do půdní části byl jen provizorně přikrytý, ale ještě bez schodů. Sedím dole ve tmě při lampičce a píšu scénář, je kolem jedenácté v noci a slyším divné zvuky, které se přibližují. Zřejmě otvorem ve střeše sem vlezli zloději a šli dolů. Vyjdu na chodbu a rozsvítím. Nahoře spuštěný chlap. Rychle ho vytáhli zpátky na střechu, zatímco jsem ze sebe co neudatnějším hlasem vydal: „Co se děje!“ Slyšel jsem, že mluví špatně česky. Ve strachu jsem vyběhl na chodbu a ven. Mě už nechali, ale sebrali všechno nářadí stavební firmy, která nahoře pracovala. Policii jste nezavolal? Kuriózní bylo, že když jsme čekali před barákem na policii, tak ti tři z domu z ničeho nic vyšli. Každý samozřejmě s naditou taškou. Dělal jsem blbýho, aby mě nezastřelili, tak jsem je pozdravil. Oni odpověděli (napodobuje, jak špatnou češtinou odpověděli) a vydali se směrem k metru. Policie přijela během chvilky a šla po nich. Využil jste služeb architektky i v souvislosti s rekonstrukcí půdy? Dá se říct že ano. Tak například kuchyň měla být původně podle architekty na místě současné ložnice, která měla být na místě současné koupelny. Kuchyň se pak udělala na místě, kde je nyní jídelní kout. Po rekonstrukci jsem ji ale nakonec přemístil úplně jinam. Problém je totiž v tom, že architekti vědí, co je obecně nejvýhodnější, ale jen já sám vím, co dělám dejme tomu ráno, když vstanu. Kdyby byl na zemi nasypaný písek, tak přesně uvidíte cestičky, jak užívám svůj byt. Můžete to konkretizovat? Tak třeba: doma se rád převléknu do domácího. Ne přímo do tepláků, ale do něčeho jiného. Pak ovšem vyvstává problém, kam věci dávat, když najednou přijde návštěva a člověk se chce zase obléknout. Mým snem je mít bydlení koncipované tak, aby ti nenadále příchozí vůbec nepřišli do styku s mým soukromím a přitom z bytu odcházeli s pocitem, že všechno viděli. Důraz bych přitom kladl na obrovskou šatnu. Ale šatnu přece v přízemní části stávajícího bytu máte? Ano, ale moje představa je rozměrově nejméně jednou tak velká. A k tomu speciální místnost na divadelní kostýmy. Každá z těchto místností musí mít pračku. Zohledňoval jste při rekonstrukci, že se časem třeba zase oženíte a budete zde žít s manželkou? To jsem vůbec nezohledňoval. Jednou už jsem si ústa natloukl. Opustil jsem krásný byt, kde byly místnosti o téměř 30 m2 větší, stropy měly 3,5 m. Tady už jsem všechno dělal jenom pro sebe. Samozřejmě s tím, že by se mnou někdo mohl bydlet, ale už to vždycky bude s možností, že se dotyčná popřípadě taky vystěhuje.
No, ale to se asi nevztahuje na dceru Pepinu… Půda se dělala kvůli mně, abych měl soukromí, když přijde návštěva. Spodní část měla být pro práci a pro rušný život. Hořejšek měla být trvale naklizená zóna soukromí. Aby Pepina nemusela dojíždět do školy v Praze, přestěhovala se sem, obsadila vršek a stará se o něj. Kdykoliv sem můžu přijít, ale jakýkoliv drobek, který mi upadne, je mi tvrdě vyčítán. Tady je všechno čisté, prach je utřený, a pokud je na stole nadrobeno, mohu za to já, protože jsem tady (sedíme u stolu v jídelním koutě) dnes snídal. Dochází kvůli tomu mezi vámi ke kontroverzím? Ne, to ne. Jsem trochu workoholik, nepouštím nahlas televizi, i když je pravda, že ona si ji hlasitě pouští. Má ráda hudbu, má tady cédéčka, zatímco u mě nic takového nenajdete. Rád se nechám inspirovat divadlem, kolegy a tak podobně, ale nejraději mám při práci ticho. Co když si ale Pepina pustí hudbu a není to potichu? No, to je hrůza. Pokud mezi námi dochází ke střetu, pak jedině v tomhle.
V tu chvíli vyběhne milující otec po schodech a prosí, aby zvuk ztlumila? Anebo nesmlouvavě vytáhne šňůru ze zásuvky? Pepina naštěstí ráno chodí do školy a já jsem tvůrčí právě ráno a dopoledne. Večer, kdy i mně běží televize coby kulisa, dělám už jenom takovou práci, na kterou se nepotřebuji tolik soustředit. Večer například vyplňuji faktury. Hodně a rád cestujete – co vás z hlediska bydlení inspirovalo natolik, že jste to přenesl, anebo hodláte přenést do svého bytu? Mám kamarádku v Kanadě, často tam jezdím, ale byl jsem i v mnoha amerických rodinách, a právě tam mě nadchlo vybavení kuchyně v chladném hi-tech stylu. Takový typ kuchyně do budoucna určitě chci. V mnoha bytech venku mě taky fascinovalo množství prosklených ploch. A do budoucna bych rozhodně chtěl jednopodlažní bydlení, jak jsem ho viděl v Americe, ale třeba i v Dánsku. Kdo ví, snad je to taky proto, že mým téměř každodenním údělem v současnosti je vystoupat po schodech málem až do nebe…
Michal Nesvadba Narozen 3. 11. 1957 v Praze (otec Miloš – herec a malíř, matka Jaroslava – kostýmní výtvarnice), absolvent státní konzervatoře (hudebně-dramatický obor), nedokončil Taneční fakultu AMU, pantomimu se učil u Ladislava Fialky. Dva roky působil jako mim – sólista v Laterně magice, dále angažmá v Divadle Ypsilon.
V r. 1979 založil pantomimickou skupinu Mimtrio, kde byl autorem a choreografem všech vystoupení. Libretista a režisér baletu Billiard (1996) a lední revue Princezna Zmrzlina (1999), scenárista a protagonista televizního pořadu pro děti Kouzelná školka (od r. 1999). V r. 1997 představil na festivalu v Japonsku jevištní práci se samolepicí páskou a dal vzniknout postavě jménem Mr. Tapeman. Rozvedený, otec dcery.
text: Jana Zemanová foto: Oto Pajer |
Dvojčata do nepohody
|
|
Na strmém severozápadním svahu v údolí pražského potoka Botiče vyrostly dva domy. Jeden obývá spoluautor projektu Miroslav Špinar, druhý rodina jeho kamaráda. Původně uvažovali o dvojdomu, charakter pozemku však tento záměr nedovolil realizovat. Na daném místě totiž není možné navrhnout velký objekt tak, aby do všech jeho částí pronikaly sluneční paprsky.
Kované prvky interiéry Jednoduché obdélníkové půdorysy jsou dispozičně rozděleny tak, aby uvnitř domů nevzniklo žádné hluché místo. Objekty jsou založeny v základových pasech ze slabě vyztuženého betonu. Autoři se rozhodli pro poměrně malou zastavěnou plochu s tím, že i přes tuto úspornost vznikne ve dvou nadzemních podlaží s podkrovím dostatek obytného prostoru. Přestože jsou jižní fasády orientovány směrem do svahu, díky rohovým oknům proniká dovnitř dostatek přirozeného světla. Nahlédněte nyní s námi do domu Miroslava Špinara. Jeho interiér ozvláštňují kované prvky. Už v zádveří si všimnete kovového rámu zrcadla, věšáků a botníku, v obývacím pokoji pak svícnů, zábradlí u schodiště, garnýží, konstrukce jídelního stolu a vázy. Podlahu v kuchyni a u krbu pokrývá keramická dlažba, pás bukových parket se nachází přesně uprostřed obytného prostoru. Dubové schodiště přivede návštěvníka do patra, které proteplují jasanové parkety. „Snad nejvíce si cením nádherného výhledu do údolí,“ říká Miroslav Špinar.
Technické údaje Zastavěná plocha: 66 m2 Užitná plocha: 100 m2 Podkroví: 50 m2 Obestavěný prostor: 610 m3 Konstrukce: zdivo z pórobetonových tvárnic, stropy ocelové s keramickými vložkami HURDIS, podkroví sbíjené dřevěnými vazníky Střešní krytina: asfaltové šindele na dřevěném záklopu Fasáda: standardní zateplovací systém 50 mm s finální akrylátovou vrstvou probarvenou ve hmotě
AutořI
Kontakty: Lang & Špinar, arch. atelier, Slovenská 6, 101 00 Praha 10, tel.: 271 741 632, e-mail: atelier@lang-spinar.cz; kované interiérové prvky Baneco, v. o. s., Kotopeky 10, 268 01 Hořovice, tel.: 311 514 397
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa, archiv ateliéru Lang & Špinar |
Kusový šperk
|
|
Kusové koberce jsou jakýmsi šperkem interiéru. Mají svou duši, která zmírní strohost moderního designu. Obliba kusových koberců roste a široké spektrum nabídky uspokojí i toho nejnáročnějšího zákazníka. Než přistoupíte k výběru vhodného koberce, měli byste si ujasnit, jaký typ, barvu a vzor si vlastně přejete. Mít představu o základním barevném ladění je první předpoklad úspěšného nákupu. Stejně tak vzor a druh jsou pro subjektivní vnímání prostoru velmi důležité. Rozměrné motivy a tmavé barvy koberec opticky zmenšují, naopak drobný dekor a světlé barvy ho zvětšují.
Co můžete mít? Na trhu jsou koberce ručně i strojově vázané v klasickém nebo moderním designu. Ručně vázané koberce se vyrábějí z vlny, hedvábí nebo i z několika materiálů. Klasické perské orientální vzory mají dlouholetou tradici. Mezi nejznámější země, odkud vzácné krytiny pocházejí, patří dnešní Írán, Afghánistán, Pákistán, Čína, Indie,Turecko a Nepál. Moderní vzory jsou skloubením práce špičkových návrhářů a řemeslné techniky převážně nepálských a indických vazačů. Vlastnímu vázání koberce předchází spředení a několikanásobné barvení přírodními barvivy. Po dokončení se vlas sestříhá na potřebnou výšku, praním se zbaví zbytků barev a poté se napne a suší.
Strojově vázané a ručně nastřelované koberce Jsou oblíbené pro svou barevnost, kreativní zpracování materiálů, snadnou údržbu, ale i cenovou dostupnost. Výrobním materiálem je vlna, syntetická vlákna (akryl, nylon…) a jejich kombinace. Vzory a barevnost koberců se řídí módními trendy. V současné době jsou žádané koberce v oranžových, hnědých a krémových odstínech s jednoduchými geometrickými až abstraktními vzory.
Nepálské a indické ručně vázané koberce Návrháři spojili moderní design inspirovaný tradičními vzory s kvalitou práce nepálských a indických vazačů. Nejjemnější novozélandská vlna s příměsí tibetské ručně spřádané vlny, barvená podle tradičních receptur, vytváří nenapodobitelnou škálu barev. Jednoduché stylizované vzory dodávají kobercům kouzlo a podtrhují vzhled interiéru.
Maroko Marocké koberce, které vážou beduíni, jsou specifické svým vysokým vlasem a hustotou. Materiálem je čistá střižní vlna v bělavých až krémových odstínech. Hustota a výška koberce je docílena vazbou jednoho, někdy dvou i tří uzlů nad sebou. Vzor je sestaven z jednoduchých geometrických tvarů. Tyto koberce jsou velmi oblíbené pro svou měkkost a exotičnost.
Samarkand Koberce tradičních vzorů a harmonických barev jsou ručně vázány z nejkvalitnější novozélandské vlny. Motivy pocházejí ze staré Persie. Při barvení vlny se používají přírodní barviva, nejčastěji ořechová, pistáciová a indigo. Starobylého vzhledu je dosaženo namáčením v čajové a bylinné lázni.
Marrakech Prostý venkovský půvab marocké kultury je inspirací pro specifickou kolekci Marrakech. Jemná krása této kolekce vychází z barevné škály pouštních odstínů zlaté, krémové, oranžové, doplněné jednoduchými etnickými symboly severoafrických nomádských kmenů. Barvivo připravují ženy z tamních rostlin podle starobylých receptur. Tyto koberce jsou vázané z vysoce kvalitní vlny.
Doporučujeme 1 Ručně vázané koberce se luxují jen po vlasu a bez kartáčů. Nikdy je neklepejte přes tyč. 2 Politý koberec okamžitě sušte na vzduchu.
Rada Při koupi koberce se informujte na životnost a údržbu. Životnost této vděčné krytiny je dána poměrem množství vláken k výšce vlasu.
Afrika Opravdovým hitem letošního roku jsou zvířecí motivy a africké etnické prvky. Dominují teplé zemité barvy. Koberce inspirované Afrikou se hodí převážně do minimalisticky zařízených interiérů.
Materiály 1 syntetická vlákna (polyamid, polypropylen, nylon) 2 přírodní materiály (tradiční vlna či hedvábí)
Kontakty: AMBER INTERIER, Jungmannova 30/748, Praha 1, tel.: 221 969 791, fax: 224 947 620; BAKERO, Obchodní 113, OD Spectrum, Říčany-Čestlice; tel./fax: 272 183 253; CARPET DESIGN, Dejvická 46, Praha 6, tel./fax: 224 313 791; INTER DESIGN PRAHA, Štěpánská 36, Praha 1, tel.: 296 326 044, fax: 296 326 045; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; ORIENTÁLNÍ KOBERCE PALACKA, Veveří 17, Brno, tel.: 541 214 620, mobil: 605 364 880; Vinohradská 42, Praha 2, tel.: 222 518 354, mobil: 605 264 881; ROLF BENZ STUDIO, Klimentská 46, Praha l, tel.: 221 851 049; S. A. I. T . Lešetín I. 659, Zlín, tel./fax: 577 012 445
text: Lenka Kopecká foto: archiv |
