|
|
Většina nutných každodenních činností je ve standardně zařízené kuchyni pro tělesně postiženého člověka velmi komplikovaná. Horní police kuchyňských sestav jsou nedostupné a nepohodlná je i klasická výška pracovní desky, sporáku či dřezu. Těžko dostupné je i vybavení umístěné ve spodní části skříněk, zásuvek či boxy v chladničce. Některé úkony se pro člověka na vozíku mohou stát doslova nebezpečnými. Zkuste například vsedě obsluhovat rozpálenou troubu, jejíž dno je jen několik cm nad zemí! Speciálním vybavením lze kuchyň zařídit tak, aby byla většina míst dostupná i z vozíku a rizika možných úrazů se minimalizovala.
Při zařizování kuchyně je především nutné rozvrhnout celý prostor a umístění nábytku tak, aby zde byla možná manipulace s vozíkem. Ideální je uspořádání kuchyňské sestavy do tvaru písmene L nebo širokého U.
Police dolů, spotřebiče nahoru Problém vysoké pracovní plochy mohou vyřešit elektricky ovládané pojezdy, jimiž lze regulovat výšku desky, dřezu i sporáku. Tento způsob se osvědčil zejména v domácnostech, kde kuchyň využívá více lidí a každý si podle potřeby nastaví pracovní plochu do potřebné výšky. Jde-li o kuchyň po-užívanou převážně vozíčkáři, lze za elektrické zařízení ušetřit a zabudovat pracovní plochy napevno do optimální výšky. Přístup ke spodním částem myčky nebo chladničky se usnadní vestavěním na čtyřiceti až padesáticentimetrové podstavce. I v běžně zařízených kuchyních se stále méně ponechává trouba pod sporákem. Praktičtější a pohodlnější je její vestavba zhruba ve výši prsou. Pro člověka na vozíku to je přibližně 90 cm nad podlahou. Ve spodní sestavě by měl zůstat minimálně jeden volný prostor bez skříňky, aby bylo možné zajet s vozíkem až k lince. Větší pracovní prostor nabízejí výsuvné desky namontované pod hlavní kuchyňskou plochu.
Chvála pojezdů Pojízdné systémy se významně uplatňují zejména u výsuvných kontejnerů. Ty jsou pro vozíčkáře ideální nejen na ukládání nádobí, ale také jako spíž. S drátěnými poličkami jsou přehledné a přístupné ze všech stran. Musí se ale zabudovat tak, aby byl okolo nich dostatečný prostor i ve vysunuté poloze. Dokonalé mechanismy umožňují snadné a plynulé otevírání skříněk a zásuvek i jejich aretaci v určité poloze. Ale poskytují tělesně postiženým další možnosti. Díky kvalitním systémům mohly být vyrobeny horní kuchyňské skříňky, jejichž vnitřní část lze jednoduše stáhnout nebo vyklopit a zajistit ji v potřebné výšce. Mezi kuchyňské vybavení patří i speciálně upravené pomůcky, které usnadňují vaření a stolování, a potřebují je hlavně lidé s omezenou funkcí horních končetin. Jsou to například různé otvírače na lahve, konzervy, krájecí prkénka, pomůcky na uchopení drobnějších předmětů i speciálně upravené příbory a nádobí. Jejich nabídka ale bohužel není součástí běžných obchodních sítí, a tak se musí nakupovat pouze u omezeného počtu prodejců.
Několik zásad – Maximální výše pro horní police má být 150 cm. – Optimální výška pracovní desky je přibližně stejná jako výška psacího stolu. – Zásuvky a vypínače jsou ve výšce okolo 110 cm, aby byly dostupné z polohy vsedě. – Není-li pod dřezem místo na zajetí vozíkem, instaluje se baterie na jeho boční stranu.
Kontakty: KORYNA, komerční zóna Modletice, Praha-východ, tel.: 323 610 813, fax: 323 610 830; Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021; Truhlářská 11, Praha 1, tel.: 222 319 036, Zelný trh 20, Brno, tel.: 542 218 133, e-mail: koryna007@iol.cz , www.koryna.cz ; MEYRA ČR, vozíky a rehabilitační prostředky, Hrusická 2538, Praha 4, tel.: 272 761 102; SCAVOLINI, Řásnovka 12, Praha 1, tel.: 224 826 645; Vinohradská 35, Praha 2, tel.: 224 826 645, fax: 224 826 812
text: Libuše Lhotská foto: archiv |
Blog
Komu chutná dřevostavba
|
|
Navzdory svému označení nemají takzvané „dřevokazné“ organizmy žádný zlý úmysl „kazit“ dřevěné konstrukční prvky vašeho domu. Přesto to dělají. Zcela zřejmě vám to bude velice vadit, protože dům vás stojí ohromné peníze. A tak ačkoli máte kladný vztah k přírodě, nezbývá vám nic jiného než – hubit. Neberte si to tak. To je prostě příroda. Plísně, houby a hmyz jsou téměř všude, patří k nejpočetnějším skupinám organismů. Vypořádáte-li se s nimi na nevelkém bojišti svého domova, přírodní rovnováhu neohrozíte. A chcete-li ještě uklidnit rozbouřené svědomí, připomeňte si, že dřevostaveb je v českých zemích právě poskrovnu. Tak, a válka může začít…
Tváří v tvář nenasytům Musíme-li už tedy bojovat a chceme-li v tom uspět, musíme znát „nepřítele“. Jsou jimi biotičtí neboli biologičtí škůdci: organismy narušující nebo ničící dřevo. Konkrétně se jedná o dřevokazné a dřevozbarvující houby, dřevokazný hmyz, bakterie a také plísně. Destruktivní působení dřevokazného hmyzu hrozí už při vlhkosti vyšší než 10 %, a přesáhne-li na delší dobu 20 %, napadají dřevo také dřevokazné houby. Proto dřevěné stavební prvky a konstrukce, jimž hrozí déledobá vyšší vlhkost, musejí být ošetřeny chemickými prostředky. Ty jsou jednak fungicidní (proti houbám), pak insekticidní (proti hmyzu) a také protiplísňové. V oboru nátěrových hmot soupeří na českém trhu hned několik konkurenčních firem, a tak je k dostání opravdu značné množství vhodných jak univerzálních, tak i zvláštních přípravků.
K použití specializovaných prostředků je však potřeba nejprve škůdce identifikovat. Pokud si nejste jisti, povolejte raději stavebního odborníka nebo biologa. Ti pak na základě diagnózy poradí i odpovídající postup. Pak teprve můžete přistoupit k účinné nápravě. Škůdce zlikvidujete, napadené konstrukce či povrchy opravíte a ošetříte.
Dřevomorka a spol. Pravým postrachem dřevěných staveb jsou houby. Mezi biologickými škůdci dřeva jsou nejnebezpečnější. Vlákna jejich podhoubí destruují dřevo velmi zákeřně, a než je odhalíte, dokážou zamořit velkou část domu. Zvlášť to platí o dřevomorce domácí (serpula lacrymans). Její podhoubí rozkládá celulózu, prorůstá tak sktrukturou dřeva, ale její zvláštní vlákna se proderou i zdivem a jinými materiály. Na povrchu pak dřevomorka vytváří plodnice (nejčastěji v místech slabého proudění vzduchu), které zrají až k výtrusům. Až 6 000 za minutu jich vyprodukuje 1 cm2 plodnice. Do roka jsou schopny vyklíčit všechny, po šesti letech ještě 90 %. Z toho je jasné, že sanace v případě dřevomorky musí být maximálně důsledná, protože nikdy nemůže být absolutně dokonalá. Je proto nezbytné, aby opět nenastaly podmínky pro její vyklíčení.
Veškeré napadené dřevo i dřevo do jednoho metru od napadených míst se musí vyřezat a odstranit, a to včetně nejbližšího zdiva. Stačí úlomek se živým podhoubím zanesený na obuvi či oděvu do jiného vhodného prostředí, a nákaza pokračuje. Houba dokáže intenzivním rozkladem dřeva dokonce upravovat v uzavřených prostorách vlhkost substrátu i vzduchu. Zdravé vlhké dřevo napadá houba koniofora sklepní. Její nebezpečnost tkví však zejména v tom, že „předpřipraví“ dřevo pro dřevomorku. Dalším nepřítelem jsou houby trámovky (gleophyllum). Například velmi houževnatá trámovka plotní bývá do objektu zanesena se dřevem a také se vyskytuje v krovních konstrukcích. Trámovky ničí dřevo zevnitř, takže dlouho unikají pozornosti. Z toho důvodu je neohrozí ani povrchové fungicidní nátěry. Projeví se až destrukcí dřeva. Objekt může trámovka napadnout přes vnější dřevěné prvky, pokud dům stojí třeba ve vlhkém údolí či v husté vegetaci. Zvlášť nebezpečná je trámovka trámová, která se spokojí s nízkou vlhkostí a odolává i vyšším teplotám. Může opětovně růst i po několikaletém vyschnutí. Škodlivostí srovnatelná s dřevomorkou je vzácnější pornatka, která napadá dřevo jehličnanů podobně jako outkovky, jež rozkládají dřevo velmi rychle, ale poškodí třeba i betonové prvky. Pro dub je velmi nebezpečný síťkovec dubový, především kvůli rychlosti, s jakou dřevo destruuje. Tolik tedy k nejčastějším dřevokazným houbám, i když jich existuje ještě celá řada. Některé houby způsobují tzv. modrání dřeva, většinou u smrků a borovic těžených v létě. Poměrně snadno je lze zlikvidovat odstraněním vlhkosti či chemicky. Pro pevnost konstrukce nepředstavují nebezpečí, podobně jako jiní škůdci – plísně. Ty však ohrožují především zdraví obyvatel domu, který je jimi napaden.
Hmyzí záškodníci Velmi nebezpečným nepřítelem dřeva je dřevokazný hmyz. Napadá stavební konstrukce, krovy, podlahy i nábytek. Většinou patří mezi brouky. Z nich největšími škůdci dřevěných částí staveb jsou červotoči (anobiidae) a tesaříci (cerambicidae). Jejich larvy vyhlodávají chodby pod povrchem dřeva. Je-li napadení většího rozsahu, vzniká celá síť chodeb. Z jejich vletových a výletových otvorů se sypou jemné piliny a tvoří hromádky. Dřevo protkané chodbami postupně ztrácí pevnost a bortí se vlivem zatížení. Hmyz také škodí dřevu nepřímo – do chodeb může zanést některé plísně, to se týká třeba mravenců. Larvy červotočů vydávají tikavý zvuk a jejich výletové otvory jsou asi 1,5 mm široké. Při působení larev tesaříků se ozývá typický vrzavý zvuk. Výletové otvory tesaříka bývají široké až 1 cm. Významným škůdcem je i dřevokaz čárkovaný (xyloterus lineatus) z čeledi kůrovcovitých (scolytidae). Dostává se do skladů už ve dřevě jako přezimující brouk nebo ve stadiu larvy. Samička navrtá ke sředu kmene mateční chodbu, kolmo k ní tvoří larvy síť chodeb. Takovým způsobem se znehodnocuje dřevo velmi rychle.
Je dřevostavba riziková? Možná si kladete otázku, zda dům, jehož konstrukce spočívá více či méně na bázi dřeva, není vzhledem k nebezpečí napadení houbami, plísněmi a hmyzem vlastně nebezpečný. Nebojte se, panika opravdu není na místě. „Dřevostavbu“ v podobě krovu má nad hlavou většina majitelů rodinných domů a vil. A přitom krov jako součást ochrany proti srážkám bývá obvykle ve větším ohrožení než většina ostatních dřevěných částí domu. Současné vyspělé dřevostavby se sendvičovými stěnami používají dřevo v drtivé většině pro nosnou rámovou konstrukci. Ta je buď součástí prefabrikovaných stěnových velkoplošných dílců, nebo ji dělníci zhotovují přímo na staveništi a pak ji teprve oplášťují. Z různě zpracované dřevní hmoty bývá i bednění stěny (dřevotřískové desky, dřevoštěpkové čili OSB desky). Někdy se používají pro zateplení staveb místo polystyrenů a minerálních vláken desky z dřevité plsti lisované bez použití tmelů. Oblibu mají i srubouvé stavby z opracovaného masivu. Výrobci a dodavatelé by byli sami proti sobě, pokud by stavěli domy, které rychle podlehnou destruktivním vlivům v podobě povětrnosti a škůdců. Proto nakupují kvalitní řezivo a důkladně ho ošetřují a zpracovávají. Je nasnadě, že především to platí o firmách, které zavazuje tradice a které mohou čerpat ze svých bohatých zkušeností v oboru. Dřevo do stěnových konstrukcí mnozí výrobci neošetřují chemikáliemi, ale pouze ho dosušují a dokonale ohoblují. Někteří pak zkompletované stěnové dílce lisují za vysokého tlaku a teploty. Jiní dřevo ovšem ošetřují i chemicky. Se zajímavým řešením přišla společnost Lux Haus, která chrání stěnový dílec tak, že spodní rám je chráněn masivní lištou z modřínového dřeva, které zvlášť dobře odolává napadení. V případě krovů bývá napuštění ochrannými látkami už častější, v neobývaném podstřešním prostoru je pak spíš samozřejmostí. Venkovní dřevěné povrchy jsou obvykle ošetřeny jen ochrannými nátěry a barevnými mořidly, případně laky.
Správná konstrukce jako prevence Příčiny napadení dřevěných konstrukcí škůdci souvisí úzce s vlhkostí. Proto je nejdůležitější dřevo před ní ochránit. Toho se dosahuje stavebně-konstrukčními opatřeními, které zajišťují, že dřevo bude chráněno a odvětráváno. Jejich podstatou je zabránit zatékání srážkové vody (špatně zhotovená střecha nebo odvodnění), kondenzaci vzdušné vlhkosti (zejména netěsnosti parotěsné fólie, neprodyšná střešní krytina) a izolací stavby proti zemní vlhkosti. Dřevěné konstrukce musejí být uloženy tak, že budou neustále vystaveny volnému proudění vzduchu. Nesmějí být proto těsně zazděné (zhlaví podlahových trámů, krokve). To hrozí zvlášť při laické rekonstrukci staršího domu. Stačí ponechat mezi zdivem a trámem mezeru 2 až 3 cm. Pokud dojde třeba ke krátkodobému zvýšení vlhkosti vlivem nějaké poruchy, hned nezoufejte. Stačí včasná oprava. Dřevokazné houby totiž potřebují ke své aktivizaci čas – dva tři měsíce. Příčinou napadení může být také nedostatečné větrání koupelen a kuchyní. Tehdy hrozí také výskyt plísní. U nepodsklepených dřevostaveb záleží z hlediska nebezpečí vlhkosti na správné hydroizolaci základové desky. Svislé konstrukce pak bývají chráněny i většími střešními přesahy.
Ve druhé linii chemie Spolehlivější ochranou – a teď se zřejmě dotkneme dnes tak pěstovaného ekologického útlocitu – je používání biocidních přípravků. Ty přijdou na řadu při prodlužování funkčnosti dřevěných prvků, například venkovních částí konstrukcí a fasádního bednění, při ošetření vnějších stěn starších srubů a při ochraně krovů nebo jejich nahrazených i ponechaných částí po rekonstrukci. Vždy však platí, že je třeba minimalizovat chemickou ochranu dřeva. Toho nejsnáze dosáhnete právě konstrukčními opatřeními (vytvoření větracích kanálků, zvýšení tepelné izolace). Je to levnější, ekologičtější a hygieničtější. Teprve když jste učinili maximum tímto způsobem, sáhněte po chemii. Ta má zajistit ochranu jen v těch částech domu, kde nelze zajistit nízkou hranici vlhkosti dřeva konstrukčním řešením.
Přípravky proti biologickým škůdcům je pak možno preventivně použít buď jako samostatnou úpravu, nebo před nánosem barev. Pro snížení navlhavosti dřeva se aplikují vodoodpudivé (hydrofobní) přípravky.
Způsoby chemické ochrany Průmyslovou impregnací dřeva se zde zabývat nebudeme. V rámci stavby, rekonstrukce nebo údržby se chemické ochranné prostředky aplikují nátěrem nebo postřikem. Předtím však musíte dřevo připravit. Zbavíte ho prachu, starých nátěrů (ocelovým kartáčem, škrabkou), mastnot (ředidlem) a vyhladíte jeho povrch, který nesmí být narušený. Je třeba odstarnit případné zbytky lýka či kůry.
Ideální teplota pro nanášení ochranných prostředků, označovaných výrobci často jako napouštědla, by se měla pohybovat kolem 20 °C. Nižší teploty snižují pronikání látky do dřeva. Je-li tedy méně než 10 °C, nechte to na jindy. Ochranu proti hmyzu si načasujte na dobu, kdy dospělí jedinci daného druhu vylétávají, většinou se jedná o květen až září. Prostředky můžete aplikovat nátěrem pomocí štětce nebo válečku. Většinou natíráme dvakrát až třikrát, vždy poté, co se předchozí nátěr vsákl. K postřiku se přistupuje u rozměrných konstrukcí (např. krovy) nebo u špatně dostupných míst. Doporučuje se však první vrstvu nanést raději nátěrem. K práci postačí i zahradní postřikovač, používejte při ní ochranné pomůcky (brýle, respirátor, rukavice, případně pláštěnku aj.). O dalších speciálních aplikačních metodách jako injektáže, infuze či bandážování, kterými se zabývají specializované firmy, pojednávat nebudeme.
Chemické prostředky K chemické ochraně dřeva proti houbám, plísním a hmyzu se používají sloučeniny silně toxické pro škůdce, ale v podstatě neškodné pro člověka a pro teplokrevná zvířata. K dlouhodobé ochraně se používají především chemicky stálejší anorganické sloučeniny. Současné ochranné prostředky se dobře fixují na dřevo a jsou téměř nevyluhovatelné. Pro ošetření venkovních částí dřevěných konstrukcí jsou tedy zvlášť vhodné. Dřevo zabezpečené napouštědly proti napadení houbami, plísněmi a hmyzem se často ještě chrání krycími nátěry – barvami, lazurami či laky. Mnohé z nich mají v sobě zakomponovány účinné biocidní látky. Přípravky na bázi organických rozpouštědel, které prosáknou do hloubky, jsou vhodné i pro ošetření mírně narušeného dřeva.
Četnými výrobky lze ochránit i zdivo proti prorůstání dřevokazných hub. O konkrétních přípravcích předních výrobců pojednáme v některém z příštích čísel.
V exteriéru i chemicky Dřevěné konstrukce v exteriéru je třeba chránit nejprve vhodným konstrukčním opatřením. Dřevěné prvky by měly být umístěny tak, aby voda stékala po vláknech dřeva. Rizikovým místem jsou i konstrukční spoje dvou a více dřevěných prvků, proto se utěsňují trvale pružnými tmely.
Životnost neošetřeného dřeva, které je vystaveno slunečnímu záření, srážkám, mrazu a větru, jež narušují povrch dřeva, a tím otevírají cestu škůdcům, se odhaduje ze zkušeností na dva roky až pět let. Chemickou ochranou a krycími nátěry jeho životnost mnohonásobně prodloužíme. (Podle: J. Baier, Z. Týn. Ochrana dřeva. Grada. Praha 2001.)
Přehled nejčastějších příčin napadení dřevostaveb Napadnou-li škůdci zánovní dřevostavbu, příčinou bývají především projektové, konstrukční a technologické chyby. – Žádná nebo špatně realizovaná chemická ochrana dřeva v rizikových částech domu – Téměř neprodyšné uzavření dřevěných konstrukcí v místech s možností kondenzace vlhkosti – Těsný dotyk chladných kovových částí (vodovodní potrubí, šrouby) se dřevem může způsobit kondenzaci vody a tím dlouhodobé zvýšení vlhkosti dřeva (Proto pozor, když si do hrubé stavby zajišťujete na vodovod vlastní řemeslníky!) – Předčasné uzavření dřevěných konstrukcí po mokrých procesech – Ve vlhkých místnostech dřevěné obložení stěn bez větracích kanálků – Nevhodné provedení parotěsných zábran znemožňuje vysoušení zdiva – Použití vyluhovatelných ochranných prostředků v místech, kam může zatéci voda či proniknout sníh, čímž se ochranná látka vyplaví – Špatně provedená hydroizolace základů a styku stěny se základy – Použití přípravků s krátkou dobou účinnosti v nevhodnou dobu nebo na konstrukce později už nepřístupné (Podle: J. Baier, Z. Týn. Ochrana dřeva. Grada. Praha 2001.)
Kontakty: AUSTIS, a. s., Dalejská 680, 154 00 Praha 5–Slivenec, tel.: 251 099 111, fax: 251 099 112, infolinka: 800 123 451 e-mail: austis@austis.cz , www.austis.cz FINNY, s. r. o., Nad Jenerálkou 554/8, 160 00 Praha 6, tel.: 235 361 452, tel./fax: 235 353 041, e-mail: finny@honka.cz , www.honka.cz VS DOMY, a. s., Štěpánská 385, 755 01 Vsetín, tel.: 571 411 131, fax: 571 424 181, e-mail: obchod@vsdomy.com , www.vsdomy.com Rodinné domky Rýmařov, spol. s r. o., ul. 8 května, 795 01 Rýmařov tel.: 554 252 111, fax: 554 252 333, e-mail: lord@rdrymarov.cz , www.rdrymarov.cz
text: Ondřej Vaněček foto: archiv firem |
Inventa plná invence
|
|
Druhý specificky italský faktor rozvoje jakéhokoli podnikání je dán od počátku důslednou orientací na design výrobků, vytvářený školenými odborníky. Žádná italská firma, ani ta začínající, si nedovolí produkovat předměty, jejichž vzhled neprošel profesionálním zpracováním. Design je pro výrobní program určující, protože odlišuje produkci mnoha stejně zaměřených výrobců. Důležitá je samozřejmě i kvalita použitých materiálů, provedení a znalost progresivních technologií, ale to se u seriózní firmy, která vstupuje na trh s dlouhodobou perspektivou, rozumí samo sebou. Je to tedy především neustálé zlepšování užitných vlastností výrobku a jeho působivější vzhled, které pomáhají firmě se zviditelnit a získávat zákazníky.
Právě malé firmy, které si zpočátku nemohou dovolit spolupráci s proslulými renomovanými autory, se často obracejí na začátečníky, což ovšem vůbec nemusí znamenat horší výsledky. Studium designu je v Itálii nesmírně populární, desítky odborných škol opouští každoročně mnoho absolventů, mezi nimiž je řada povolaných. Díky zavedenému systému spolupráce firem s designéry dostávají brzy příležitost k samostatné tvorbě. Pro vznik opravdu dobrého návrhu je důležitá jak teoretická příprava, tak podmínky k praktickému poznávání výrobního procesu a vlastností používaných materiálů, což malé podniky návrhářům bez problémů a rády umožňují.
Na začátku byl nápad Inventa, která vznikla díky invenci Giordana del Prete, rovněž vsadila na významnou úlohu designérů a postupně se spojila s řadou autorů. Byli to mj. Giorgio Manzali, Carlo Bimbi, Paolo Galantini, Daniele Menichini, Davide Tonizzo, Tom Kelly a další. Zpočátku byla firma orientována na klasický design čalouněného nábytku, avšak právě mladí spolupracovníci vnesli do výrobního programu žádoucí oživení. Je to zejména živá barevnost, k níž Italové tíhnou už svým založením, ale také nápaditá řešení konvenčních sestav, které dnes reprezentují image Inventy. Firma přitom pracuje tzv. ateliérovým způsobem, což znamená, že je schopna vyrobit na zakázku jeden jediný kus podle dodaného návrhu třeba i z materiálu zákazníka. Základní produkce firmy ovšem spočívá na kvalitních potahových látkách, alcantaře a kůži, takže je na ni poskytována dlouhodobá záruka. K dispozici je mj. na 70 barevných odstínů kůže; látky a alcantaru nemá smysl vypočítávat, protože se jejich nabídka neustále inovuje. Vedle čalouněného nábytku vyrábí Inventa i řadu doplňků do obývacích pokojů, designově svázaných s modely sedacích souprav. Jsou to zejména stolky, taburety, držáky na časopisy, židle ad. Dynamičnost a profesionalita, které jsou pro tuto firmu charakteristické, jí během čtvrtstoletí získaly uznání a důvěru veřejnosti nejen v Itálii. Její sedačky například používají s oblibou televizní studia.Velký okruh zákazníků má mimo jiné v Moskvě a nyní jsou její poutavé výrobky ke koupi i u nás.
Kontakty: EMINENT, Korunní 25, Praha 2, tel.: 224 257 666, 224 254 121; FORME ITALIA, Táboritů 1, Olomouc, tel.: 585 119 129, fax: 585 119 130; KAREL KOVÁČ CENTRUM, Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 585 312 025, 585 311 031, fax: 585 311 288
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Melodický akord pro čtyři tóny
|
|
Nápad vyřešit svůj bytový problém a zároveň si splnit životní sen se zrodil v hlavě jednoho ze čtyř současných majitelů dobřichovické vily na konci devadesátých let. Dům, který se svým společníkem za tímto účelem nakonec zakoupil, však zpočátku vyžadoval velkou dávku nadšení, fantazie a odvahy, aby si člověk dokázal představit jeho budoucí okouzlující tvář.
Nedat na první dojem Původní podoba dvoupodlažního domu s jednoduchým čtvercovým půdorysem, situovaného do více než velkorysé patnáctihektarové zahrady osázené pyramidálními duby, se bohužel nezachovala. Vyvlastnění majitelé přišli o veškerou obrazovou dokumentaci, když jim v roce 1945 při posledním náletu na Prahu vyhořel činžovní dům nedaleko Emauz. Stavbu postupně zdevastovala macešská péče státu. Břízolitová omítka léty takřka zčernala, většina detailů na fasádě byla zničena, atypická velkoformátová okna nahradila typizovaná nízká trojdílná „bytovková“, zahrada zpustla a velkorysé prostory interiéru rozděleného na malé bytové jednotky byly v havarijním stavu. Dům postupně přišel též o svou rozlehlou zahradu. Celkový zdravotní stav vily byl na přelomu tisíciletí takový, že bylo od začátku jasné, jak finančně náročná bude její léčba a rehabilitace. Oba majitelé se proto rozhodli rozšířit své řady a přizvat k finanční a majetkové spoluúčasti další dva zájemce, čímž vzniklo družstvo vlastníků. Toto rozhodnutí mělo nakonec zcela zásadní význam pro hledání výsledné podoby domu. Hlavní inspirátor celé koupě a budoucí rekonstrukce se do jednoho z bytů v domě nastěhoval i se svou rodinou čítající tři malé děti, aby si vyzkoušel, jak se jim v domě bude vůbec bydlet. Ve spartánských podmínkách bydlení čtvrté kategorie zde setrvali takřka rok. I přes všechny nepříjemnosti života na prohnilých podlahách a bez pohodlné a čisté koupelny se však nenechali odradit. Blízkost lesa, možnost všech možných sportů, snadná dostupnost hlavního města, kvalitní pekárna i fungující samospráva a příjemná atmosféra „městečka u vody“, to všechno byly pozitivní faktory, které bohatě vyvážily technický i estetický stav domu. Majitelé se tedy rozhodli pro radikální rekonstrukci, ke které přizvali architekta Davida Vávru. Přáním zadavatelů, kteří mají slabost pro kouzlo starých časů, bylo znovu vdechnout domu příjemnou atmosféru první republiky. Její šarm, eleganci i nostalgii. Architekt Vávra pak ve výsledné podobě našel ideální poměr mezi inspirací romantizujícím obdobím a současnými moderními trendy.
Když se dům vzepne „V prvé řadě je třeba vrátit vile důstojnost – odvést ji od socialistické rozpláclé horizontály k vertikále – k nebi budoucnosti, přitom jí zachovat tradiční až konzervativní výraz,“ píše v průvodní zprávě k rekonstrukci objektu David Vávra. Přesně tak vystihuje zásadní principy, kterými se řídil při práci na projektu.
Zubožený vzhled fasády vyžadoval především vrátit domu „zrak“. Trojdílná typizovaná okna nahradila velkoformátová dřevěná špaletová, která na zakázku vyrobili šumavští řemeslníci. Těžkopádnost hmoty objektu, kterou ještě umocňovala zčernalá omítka, architekt Vávra oživil obnoveným původním členěním fasády, včetně lizén – plochých výstupků ve zdi naznačujících nedělené pilíře.
Fasádu doplnily lehce romantizující prvky – balkony, falešné balkonky, terasy se subtilním dekorativním zábradlím i prostorná palubová terasa v prvním podlaží vedoucí do zahrady. Nejzásadnější změnu přinesla však architektonicky odvážně pojatá vestavba dvou půdních mezonetových bytů. Valbová střecha zatěžující dům jako robustní poklice zmizela díky velkoryse koncipované nástavbě. Dům se opticky vypjal vzhůru, přičemž se Davidu Vávrovi podařilo zachovat shodnou výšku hřebene původní střechy. K celkově odlehčenému dojmu přispěla příjemně pastelová „secesní“ barevnost fasády. Svislé lizény ve světlejším tónu pak ještě podporují pocit vertikálního protažení celé stavby. Zcela novým prvkem je přístavba proskleného rizalitu, který pomyslně chrání pečlivě zrestaurované původní dřevěné dveře do domu a zároveň plní funkci zádveří. Jeho střecha v úrovni první mezipodesty tvoří terasu, kterou užívají všichni obyvatelé domu. Léčba šokem Zásadní přeměnou prošel i celý interiér domu. Než se podařilo vybudovat v každém podlaží jeden, a v půdní vestavbě dokonce dva prostorné luxusní byty, prošel dům razantní léčebnou kúrou. Musely být rekonstruovány veškeré inženýrské sítě, řadu příček bylo vzhledem k půdní vestavbě nutné nahradit nosnými stěnami a vložit do stropu ve druhém podlaží ocelové nosnice. Míra zdevastovanosti interiérů si vyžádala kompletní renovaci – od podlah, které nahradily kvalitní dubové parkety nebo dlažba cihlové barevnosti, až po repase původního dřevěného schodiště a replik stylových dveří. O preciznosti úprav svědčí například umístění půvabné repliky secesní dlaždicové mozaiky u vstupních dveří, která jako by patřila k poctivým měšťanským domům z Vančurova Rozmarného léta.
Sociální experiment? Málokomu z mladší generace slovo „koldům“ ještě něco řekne. Těm starším nažene husí kůži. Neúspěšný sociální experiment stalinské epochy se pokoušel rozbít rodinu a nahradit ji kolektivem. Miniaturní bytové jednotky v „koldomě“ (kolektivním domě) sloužily jen k přespávání, zatímco všechny ostatní funkce domova (stravování, společenský život, zábavu) měly jednou provždy nahradit společné prostory. Dobřichovická družstevní vila přináší nový, v naší zemi velmi neobvyklý model, jaký bychom čekali spíše u undergroundové mládeže než u skupiny úspěšných podnikatelů. Dům poskytuje velkou míru soukromí i možnost dobrovolně tráveného času s ostatními spolumajiteli ve společně užívaných místnostech. Už od prvních skic investoři požadovali, aby v domě vznikl prostor vhodný ke společnému společenskému využití. David Vávra k tomuto účelu využil suterén – zde je umístěna velká společenská místnost, stylová vinotéka a místnost s pingpongovým stolem. V budoucnu přibude i sauna s vířivkou.
Každý ze spolumajitelů využívá svoji ohraničenou část zahrady. Ve společné části pozemku si děti mohou hrát na pískovišti, v jehož blízkosti se nachází upravená terasa pro velký táborák a zatravněné volejbalové hřiště. Elegantní vila nad řekou je proto nejen ukázkou důstojné rehabilitace prvorepublikového domu, ale i velmi zajímavým nápadem, jak se domoci kvalitního bydlení bez kompromisů. Spojenými silami totiž všichni čtyři spolumajitelé dokázali financovat bydlení na tak vysoké úrovni, o jaké se většině lidí může jen zdát. Těžko přitom uvěřit, že do společného díla vložili vklad sotva odpovídající ceně toho nejtuctovějšího malého řadového domku s úzkým proužkem pozemku pod okny…
Architekt: Akad. arch. David Vávra (1957) Spoluzakládal divadlo Sklep, hraje i ve filmu, píše básně, v populárním televizním cyklu prováděl diváky Šumnými městy po celé republice. V roce 1976 zahájil studia na ČVUT, obor pozemní stavitelství. Po čtyřech letech přešel na AVU, kde vystudoval architekturu. V současné době vede vlastní ateliér.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 4 556 m3 Zastavěná plocha: 314 m2 Plocha půdních bytů: cca 165 m2 Plocha bytů v přízemí a v patře: cca 190 m2 Pozemek: 3 685 m2
Kontakt: Atelier Davida Vávry, Kostnické náměstí 3, 130 00 Praha 3, tel.: 222 541 332
text: Lucie Konášová foto: Martin Polák |
Kde je dům holubí?
|
|
Když v roce 1998 nabídlo město ve svém zpravodaji k rekonstrukci půdní prostory a dostali je mladí manželé, zdaleka ještě neměli vyhráno. Od města původně získali 150 m2, ale další část půdy zůstávala nevyužitá. Později se jim naštěstí podařilo získat i zbývající prostor, proto byt nyní ve třetině přetíná výtahová šachta. Po výběru architekta na ně čekalo nekonečně dlouhé vyřizování stavebních a dalších povolení. Podle architektonické studie se majitelé rozhodli využít výtahové šachty a byt rozčlenit na dvě hlavní části: vstupní prostor s šatnou, pracovnou a prádelnou a obytný prostor s kuchyňským koutem. Z obývacího pokoje se vchází do koupelny, na WC, do druhé šatny a dětského pokoje. Nelze také přehlédnout skleněné dveře vedoucí na terasu, která nabízí krásný výhled do okolí.
Teprve v srpnu 1999 se začalo stavět. Bylo nutné přeložit střechu, vyměnit laťování, zpevnit podlahy a vše řádně zateplit a dostatečně ochránit proti vlhku. Hrubá stavba finišovala koncem téhož roku.
Původní trámy dodávají bytu atmosféru Vstupním prostorem až do obývacího pokoje vás provede italská dlažba, která schodem přechází v laminátovou podlahu, aby se pak v centru obytného prostoru zase objevila na vyvýšeném místě. Každého návštěvníka v bytě upoutají trámy, které určují dynamičnost obývacího pokoje. Všechny původní se podařilo zachovat, ale bylo nutné je přebrousit a natřít matným lakem. Další zvláštností bytu je množství střešních oken Velux. Celkem jich mají sedmnáct a další dvě museli na žádost stavebního úřadu instalovat na společnou domovní chodbu, čímž zajišťují její odvětrání, prosvětlení a možnost vystoupit na střechu.
Osm oken Velux je orientováno na jižní stranu, devět směřuje na sever. Před sluníčkem se majitelé chrání pomocí markýz a bavlněné rolety, do koupelny kvůli vlhkosti vybrali žaluzie. Otevírání oken umožňuje teleskopická tyč. Velkou prosvětlenost si pochvaluje celá rodina, ale světlo svědčí i všem pokojovým rostlinám.
Příjemná spolupráce s firmou Nadop Čtyři měsíce trvaly úpravy interiéru, které si chtěli majitelé udělat sami. Zvolili si barevné kombinace a vybrali veškeré doplňky. „U českého výrobce nábytku a kuchyní firmy Nadop, která sídlí v Ořechově u Brna, jsem si objednala studii kuchyně. Po konzultaci jsme ji pak někde doplnili, jinde zase redukovali,” říká majitelka bytu. Kuchyň je umístěná v části, kde je zešikmená střecha, a proto bylo nutné vytvořit zeď tak, aby výška stropu nebránila přirozenému pohybu. Získali celkem objemný úložný prostor, do kterého se vchází dvířky u zděného pultu a který pokračuje podél celé kuchyňské linky. Lze jej využít i jako spižírnu. Paní Jana byla s firmou Nadop velmi spokojena, a tak nezůstalo jen u kuchyně, ale úspěšná spolupráce pokračuje dál (šatny, koupelna a ložnice).
Bydlení bez nájmu Dvě šatny pojmou veškeré věci, proto v hlavním obytném prostoru další skříně nenajdete, což poskytuje velkou volnost pro pohyb malé dcery. Obytný prostor působí díky množství skleněných ploch velmi vzdušně a jasně. Díky rekonstrukci, kterou plně hradili majitelé, jim obec odpustila nájemné na třicet let dopředu, čímž by se investorům náklady měly zase vrátit.
Kontakt: Nadop, Zahradní 1a, Ořechov, tel.: 547 225 790, 547 225 126
text: Sylva Pavlínková foto: TOAST |
Ukryto za zdí
|
|
Hned v úvodu musíme vyzdvihnout velkou výhodu závěsného klozetu – bezesporu snazší udržování čisté podlahy, zejména v prostoru pod klozetem a v jeho nejbližším okolí. To u stojícího typu není možné, neboť ve spárách mezi podlahou a nohou se budou i při sebeúzkostlivější péči stále držet nečistoty. Další nepříjemností u kombi klozetů je rosení keramické nádržky, to u závěsné varianty není. V lidech často přetrvávají předsudky, že se závěsný klozet může ze zdi vytrhnout. Při dodržení návodu instalace tato situace nemůže nastat. Některé závěsné systémy jsou totiž konstruovány na zátěž až do 400 kg. Díky konstrukčnímu systému předstěnové instalace můžete také zajímavě rozčlenit prostor koupelny, třeba polopříčkou, na kterou se klozet zavěsí. U kombi klozetu by postavení k polopříčce nepůsobilo příliš esteticky. Některé systémy jsou dokonce schopné ušetřit až 20 cm prostoru. Díky zabudování splachovací nádržky je také splachování méně hlučnější než u kombi klozetu.
Drobné nuance Předstěnových instalačních systémů závěsných klozetů, bidetů či pisoárů se vyrábí několik typů, které jsou v zásadě stejné, liší se jen v detailech, názvech a způsobech použití. Vždy se však jedná o plochou splachovací nádrž, která je určená pro instalaci závěsného klozetu. Některé typy jsou upevněné na kolejničkách instalovaných na zdi, jiné jsou ukotvené na nosné konstrukci. Typ instalačního systému se vybírá podle toho, o jakou zeď se jedná. Zda jde o montáž do pevné zdi pro předezdění či zazdění, do lehké příčky, do sádrokartonové stěny, bytového jádra panelového domu, či do zděné příčky silné pouhých 15 cm.
Každý má své jméno Firma GEBERIT nabízí systémy: Kombifix do masivních zděných konstrukcí (ceny cca od 3 324 Kč do 4 930 Kč), Jádrofix pro renovaci bytových jader (od 4 699 do 5 300 Kč), Duofix do lehkých sádrokartonových stěn nebo příček (5 505 až 6 173 Kč), Sanbloc do zděné příčky 150 mm (8 420 až 12 165 Kč).
Firma GROHE prodává svůj předstěnový instalační systém pod názvem Uniset, a to pro klozety, bidety, umyvadla a pisoáry (ceny cca 5 000 Kč). Názvy Friabloc pro montážní moduly a Friaplan pro samonosné konstrukční prvky si zvolila firma GLYNWED (dříve známá jako FRIATEC). Cena WC modulu se zástěnou a připojovací soupravou je cca 3 500 Kč. Při našem redakčním průzkumu trhu jsme narazili na firmu SANIT, která nabízí montážní moduly – řadu 980 do masivních zděných, nosných konstrukcí (cena cca 3 150 Kč), řadu 995 pro montáž do lehkých příček (ceny cca od 3 400 až 4 600 Kč). Od firmy SEBOLD CENTRON máme informace o německém výrobci, jehož systém MEPA VariVIT se zaměřuje na malé prostory a nabízí jednu specialitu v podobě zabudovaného odsávání pachů.
Ozdoba nakonec V ceně většinou není zahrnuta destička s ovládacími tlačítky. Každá firma ke svým systémům nabízí zpravidla několik typů destiček, které se liší designově, ale i funkčně. Co se týká vzhledu, můžete si vybírat z nejrůznějších tvarů a z pestré palety barev. Z funkcí nabízejí jednoduché splachování, dvojčinné nebo tlačítko stop. Ceny destiček jsou velmi rozdílné, standardně se pohybují kolem 800 Kč, ale budete-li si přát ušlechtilou mosaz, připravte si 5 000 až 7 000 Kč, milovníci luxusu zaplatí za pozlacenou destičku až 21 000 Kč. Na trhu jsou i destičky s bezdotykovým senzorovým ovládáním splachování.
Úsporné splachování Se systémem dvojčinného splachování se dá opravdu snadno šetřit vodou. Používá-li čtyřčlenná rodina klasickou nádržku na 9 litrů a každý člen rodiny průměrně pětkrát denně spláchne, za rok činí spotřeba 65 700 litrů. Systém s možností volby splachování vám může ušetřit až 39 420 litrů z této spotřeby.
Kontakty: DORINT (GROHE), Na Poříčí 10, Praha 1, tel.: 221 899 108; GEBERIT, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 335, GLYNWED, Průmyslová 346, Vestec u Prahy, tel.: 244 912 896-98, SANIT, Sokolská 24, Znojmo, tel./fax: 624 241 765, SEBOLD CENTRON, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 201, 266 039 212, fax: 266 039 213
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Zavěšené zahrádky
|
|
Mezi tradiční letničky patří také řada plazivých nebo popínavých rostlin, které spolu s keříčkovitými druhy představují novou dimenzi květinové výzdoby balkonů a teras. Sortiment druhů vhodných do závěsných nádob, který dříve tvořily fuchsie, převislé muškáty nebo petúnie, se každoročně rozšiřuje. Přibývají neobvyklé druhy, skupiny se rozrůstají o další barevné odrůdy.
Vyzkoušejte něco nového Mezi zajímavé novinky patří Asteriscus maritimus, Anagallis monelli ‘Skylover’ nebo i drobnokvěté macešky Viola cornuta. Kvetoucí výhony visí shora a pestrobarevné a zajímavé květy se předvádějí přímo před očima. Různé efekty vznikají kombinací barev, některé rostliny mohou vytvářet zajímavé pozadí svým bujně rostoucím sousedům – třeba Plectranthus, pestrolistá máta, některé rostliny zdobí svými listy po odkvětu – Lysimachia congestifolia nebo Lotus maculatus nebo L. berthelotii.
Za péči se vám odmění Stejně jako rostliny v truhlíčcích mají i jejich kolegyně v závěsných nádobách omezený prostor pro kořeny. Tyto nádoby mívají obvykle průměr 10–40 cm. Většina rostlin se v závěsech rychle vyvíjí, proto jsou větší nádoby lepší. Substrát pro výsadbu by měl být lehký, propustný i vododržný se stabilní strukturou. Rašelina, kůra, keramzit nebo Ekostrat (drcený keramzit) zlepšují strukturní stabilitu. Pro schopnost vázat vodu a živiny (vododržnost) je rozhodující obsah jílovitých částic. Intenzivně rostoucí rostliny v relativně malých nádobách je třeba dobře živit. Rostliny potřebují výživu k růstu i ke kvetení. Živiny přidané do substrátu při výsadbě se brzy vyplaví a spotřebují. Dusík, fosfor a draslík jsou vedle mikroprvků jako železo, měď, hořčík základní živné prvky. Dusík zajišťuje růst zelené hmoty rostlin v první polovině vegetačního období. Fosfor ovlivňuje kvetení, zrání a vývoj kořenů, draslík působí na stavbu a pevnost rostlinných pletiv. V druhé polovině vegetace proto hnojíme přípravky s vyšším obsahem fosforu a draslíku.
Dešti ani větru neporučíme Pro úspěšný vývoj vysazených závěsných nádob už jen zbývá slunečné léto a naše pravidelná zálivka. Rostliny, které často zůstanou bez dostatku vody, ztrácí svou vitalitu, omezují růst a kvetení.
Na návětrné straně v nepříznivých letech ovlivňuje negativně kvetení silný vítr, případně prudké srážky. Nedostatek slunečního záření podporuje rozvoj houbových chorob, které zhoršují vývoj a vzhled rostlin.
Bezpečnost především Koše musíme upevnit velmi pečlivě, neboť váha nádoby se substrátem plným vody po zálivce či po dešti a se vzrostlými rostlinami je ve vrcholném létě značná (1 litr substrátu může vážit 1,2–1,8 kg).
Nechte si poradit Květiny do závěsných nádob Žlutá Asteriscus maritimus, Bidens ferulifolia, Dyssodia tenuiloba, Helichrysum bracteatum, Lysimachia congestiflora, Sanvitalia procumbens Růžová Begonia pendula, Cuphea palliada, Diascia, Heterocentron elegans, Impatiens, Verbena Bílá Erigeron karvinskianus, Sutera diffusus, (Bacopa) Modrá Anagallis monelli, Brachycome multifida, Convolvulus sabatius, Lobelia erinus, Nolana napiformis, Scaevola, Salina
Kontakty: Zahradnické centrum – Chládek, Střešovická 47, 162 00 Praha 6, tel.: 235 351 032 Zahradnictví Černý, Husova 139, 551 01 Jaroměř, tel.: 491 812 312, STARKL zahradník, Čáslav–Kalabousek, Matouš – zahradnictví, Říčanská 392, 252 43 Průhonice , tel.: 267 750 909, e-mail: mathydro@telecom.cz , www.hydroponie.cz
text: Martin Matouš foto: Jana Pyšková, Liebig Jungpflanzenkulturen, Elsner pac Jungpflanzen |
Dům, který má křídla
|
|
Tento dům má křídla. Do jejich tvaru je totiž stylizovaná střecha domu, osově situovaného k protější sluncem zalité jižní straně údolního svahu. Jen vzlétnout… Třeba ke kopcovitému horizontu, kterému dominuje jedna z našich nejpozoruhodnějších architektonických staveb minulého století — televizní vysílač Cukrák.
Vzrostlý do krásy Dům ovšem pevně kotví ve svahu, do kterého je vsazený. Člověku až dává pocit, že z něho přímo vyrůstá. Samozřejmě že do krásy, které napomáhají i sluneční paprsky. Obytné místnosti totiž povětšinou směřují na jih, letní vstup na jihovýchod. Je rámovaný dvěma modrými sloupy a hodně prosklený, stejně jako hlavní obývací prostor. Ten má přes šedesát metrů čtverečních a členěný je pouze oboustranně průhledovým krbem, který odděluje kuchyň a jídelní kout od společenské části místnosti.V ní je sympatické posezení i večer, kdy se ke slovu dostává nepřímé osvětlení, které je skryté v plasticky řešeném stropě. „Navozuje příjemné pocity, protože vrhá měkké stíny, takže lidé jsou příjemnější už od pohledu. Mají k sobě hned blíž…,“ dodává architekt. Přes den halu prosvětluje šest metrů široké posuvné okno, které lze rozevřít až tak, že polovina plochy zůstává volná.
Proč nevytápět sluncem Netradičně řešené eurookno má i důmyslnou tepelněregulační funkci. V zimě je interiér výrazně zahříván slunečními paprsky, před kterými je naopak v létě, kdy je slunce na obloze už výše, promyšleně chráněn balkonovou římsou druhého podlaží. Právě balkon, který je osou směrovaný na jihovýchod, patří k dalším výrazným architektonickým prvkům stavby. Horní patro rámuje ze dvou stran s tím, že propojuje hned tři místnosti. V průčelí domu pak dokonce vytváří příjemný prostor před „soukromým obýváčkem“ a ložnicí majitelů domu. Dřevěná pergola nad balkonem splňuje jejich přání, aby si při večerním posezení mohli připadat, jako když sedí třeba někde na Riviéře… Na balkon vedou dveře i z pokojů dvou dnes už dospělých dětí. Jejich „balkonové“ soukromí zde symbolicky vyznačují dvě menší niky, které ale lze fyzicky i zcela oddělit. Spánek v pyramidě Z balkonu se otevírá překvapivý pohled do soukromí rodičů. Zkosený trojúhelníkový strop dává místnosti charakter důmyslně prosvětlené egyptské pyramidy. Není divu, že na horní, čtvrtkruhem tvořené galerii, původně plánované pro menší pracovnu, dnes mají majitelé ložnici. Spí se v ní prý natolik dobře, že člověk maně zavzpomíná na to, co vlastně ví o energii pyramidového prostoru. Paní domu skutečně potvrzuje, že zde k odpočinku potřebuje mnohem méně času, než tomu bylo například v ložnici jejich dřívějšího panelového bytu. Z galerie se sestupuje po lehkém žebříkovém schodišťátku dolů, kde je pracovní kout i sezení s televizorem, a člověk se znovu octne v „normálním“ světě. I když ne zas tak úplně.
Nic proti přírodě a člověku Architekt Teplý totiž bere za své mj. i zásady generacemi prověřeného učení feng-šuej. Situování domu k jihu, přírodní materiály, oblé tvary, které jen tu a tam kvůli kontrastu střídají pravoúhlé hrany – vše tomu odpovídá. „Nikde tady například nejdete proti ostré hraně, protože pocitově zraňuje lidskou duši,“ říká architekt. „Technicistní prvky jsem se snažil vyvážit přírodními třeba v zahradním a terasovém zdivu, které je vlastně jenom poskládané z naštípané surové žuly.“ Lidskou duši pohladí i další zajímavý architektonický prvek v podobě stropního okna nad vnitřním scho- dištěm. Průmět okna se odráží do podlahové dlažby ve spodním patře, kde má místo zimní zahrada. Až sem majitelé dají zamýšlené sezení, budou odkud moci pozorovat hvězdy.
Sever jako na horách Ze schodiště vedou dveře, kterými lze vstoupit do severní části zahrady. Z ní je patrný i kontrast celkového řešení objektu. Sever totiž působí i architektonicky mnohem víc stroze a chladněji než jih. Je to rovněž na přání majitelů, kteří mají rádi hory, a tak se v části domu chtějí tentokrát cítit jako na horské chatě, čemuž napomáhá i dřevěné podbití střechy. Smrkové dřevo je ale ve stavbě využíváno jako dekorativní prvek často, zejména pak v podobě výrazných modře zbarvených kónických podpěr střešních štítů. Zdobnou roli hrají také barevně zvýrazněné šambrány kolem oken nebo monolitická a do křivky zaoblená opěrná zeď, která vede od spodní příjezdové plošiny až k objektu. Za ní je vjezd do dvojgaráže v suterénu stavby, který je ovšem jinak zcela plnohodnotné obytné podlaží. Vedle užitkových místností v něm nechybí ani fitness, vinotéka s tanečním parketem i malou „palandárnou“ aneb pokojíkem pro více přátel, kteří chtějí zůstat přes noc… „Tím, že je dům podsklepený, vsazený do původního terénu, se stavba možná trochu prodražila. Získala ale vynikající tepelně technické vlastnosti,“ dodává architekt Teplý. „Majitelům se navíc vše vrací v pocitech. V tom, že je tady stále něco oslovuje…“
Ing. arch. Ben Teplý (vlast. jm. Bohumil Teplý, nar. 1950) – absolvoval fakultu archi-tektury ČVUT v Praze – 1990 založil vlastní ateliér Teplý – design – věnuje se nejen návrhům obytných domů, ale i komerčních a průmyslových objektů – některé realizace: sídlo firmy Iveco v Praze 9, foyer žižkovského Domu odborových svazů v Praze
Kontakty: TEPLÝ – DESIGN, Verdunská 20, Praha 6, tel./fax: 233 343 631, 606 608 123
text: Eva Šuhájková foto: Oto Pajer |
Mozaika dostupný luxus
|
|
Průmyslově vyráběné mozaiky lze rozdělit podle charakteru podkladu a použité technologie zpracování na keramické, skleněné a kamenné. Toto základní rozčlenění se dále rozšiřuje nepřeberným množstvím tvarů, velikostí, povrchových úprav, dekorů a barev.
Mozaiky na všechny způsoby Mozaiky v současném provedení a kvalitě jsou použitelné pro obklad téměř veškerých povrchů, tedy podlah, stěn, stropů a v neposlední řadě také bazénů, u kterých je navíc možné pracovat s vizuální hrou odrazů na vodní ploše. Většinu druhů mozaiky lze využít jak v interiéru, tak v exteriéru. Obrovskou výhodou mozaiky je její adaptabilita na nerovných površích, zaoblených tvarech a obecně schopnost přizpůsobit se prostorovým specifikům interiéru. Mozaiky jsou charakteristické svou nápaditostí. Často se kombinují s barevnou výmalbou neobložených částí stěn, jejíž obměnou lze měnit celkový výraz místnosti. Použití mozaiky záleží zcela na vaší volbě a představách o výsledném efektu – od pokrytí celých velkých ploch až po jemné detaily oživující klasický způsob obložení.
Mixovaná mozaika Standardním prvkem v nabídce prodejců je „mozaika–mix“. Jedná se o předpřipravené barevné kombinace obvykle čtyř barev. Jednotlivé barevné kostičky různých velikostí (ať skleněné, či keramické) jsou nalepeny na podkladové nylonové mřížce, která kopíruje běžné velikosti obkladových materiálů. Takto připravené mozaiky se pak klasicky lepí na podklad, stejně jako obklad nebo dlažba. Ve většině případů se ale používá lepidlo bílé barvy, podtrhující charakteristický výraz mozaiky, na rozdíl od klasických lepidel obkladových, jež jsou většinou šedé. Často se také pracuje s barevnou spárovací hmotou, která výtvarně doplní celkové vyznění mozaiky.
Svět skleněné mozaiky Jedním z nejvýznamnějších současných světových producentů skleněné mozaiky je italská firma Bissazza, která na trhu působí již téměř padesát let. Ve svých počátcích pracovala s tradičními technologiemi benátské mozaiky, které postupně vyvíjela a vylepšovala. Vedle skleněné mozaiky je pro Bissazzu charakteristická produkce s povrchovou úpravou ve 24karátovém zlatě, ale v sortimentu firmy najdete i ručně vyráběnou mozaiku, vzory z umělého kamene a řadu dalších zpracování. Své nejnovější návrhy, při jejichž tvorbě se nechali návrháři inspirovat florálními přírodními ornamenty, představila Bissazza na letošním ročníku milánské přehlídky v sekci „Nábytek a světlo“. Produkty firmy Bissazza mají ve své nabídce například firmy GranitiFiandre, Jungmann, Keramika – Kámen, Imarmitaliani a řada dalších.
Kámen je základ Kamenná mozaika je typickým příkladem obkladu využitelného jak v interiéru, tak v exteriéru. Vyhovuje navíc i současnému architektonickému trendu upřednostňování stoprocentně přírodních materiálů. Charakter kamenné mozaiky inklinuje k vytváření klasických vzorů s umírněnou barevností. Na těchto základech je postavena kolekce Pietre Romane italské firmy Sicis (u nás k dostání například u firmy Imarmitaliani Jungmann, Keramika – Kámen). Rozměry jednotlivých mozaikových kostek se pohybují od velikostí 15 x 15 mm do 30 x 30 mm v cenových relacích začínajících na 2 500 Kč za m2.
Ruční práce Nejnovějším trendem na poli mozaiky je použití masivního ručně vyráběného skla. Toto transparentní čiré sklo je speciálně tvrzené, silné přibližně 1 cm, a tudíž použitelné jak na obklad, tak na dlažbu. Zadní strana kostek vždy barevně koresponduje s odstínem masivního skla. Nedochází tedy k vizuálnímu narušení podkladovým materiálem, na němž je mozaika připevněna, a je proto možné dosáhnout různých barevných odstínů. Formáty „skleněnek“ jsou 2,5 x 2,5 cm, 2,5 x 5, 5 x 5, 2,5 x 7,5, 5 x 10, 10 x 10 cm. Ceny odpovídají originalitě výrobků a pohybují se v cenovém rozpětí 10 000–20 000 Kč/m2.
Kovová mozaika Jedním z posledních trendů na poli obkladových materiálů je rovněž kovová mozaika. Tenký nerezový plech s pryskyřicovým výplňovým jádrem je povrchově upraven do několika desítek variant včetně zlatého odstínu. Kovová mozaika je velmi vhodná a efektní v kombinaci s klasickou skleněnou či keramickou mozaikou. Při údržbě si musíte dávat pozor, aby se vám do ruky omylem nepřipletl třeba čisticí písek na vany, neboť mozaika je náchylná na poškrábání. Cenově se kovové mozaiky řadí do vyšší cenové kategorie – za jeden m2 zaplatíte od 2 500 Kč výš.
Mozaika jako detail Jednou z mála nevýhod mozaikových obkladů je jejich poměrně vysoká cena. Nejen designérské důvody vedou některé firmy k produkci náhradních forem řešení. Vznikají tak například obkladové kachle větších rozměrů s vyřezaným místem přesně na rozměr miniaturní mozaikové kostičky. Ta je pak do kachle zasazena jako drahý kámen do šperku. Obdobným řešením zapojení mozaiky do klasického obkladu je její časté užití ve formě jemných dekorativních pruhů, takzvaných listell.
Dřevěná mozaika Nejen keramikou, sklem či kamenem živa je mozaika! Její zajímavou „sestru“ můžete najít například v obkladu brněnského Café Steiner. Vyskládali ji trpěliví architekti ateliéru RAW Tomáš Rusín a Ivan Wahla z odpadu loštické fabriky na výrobu metrů. Dřevěných destiček o rozměru 23 x 1,5 cm interiér „spolykal“ 25 000 kusů.
Mozaiky Libora Havlíčka Chcete-li stoprocentní mozaikový originál, máte možnost nechat si navrhnout ručně zpracovanou mozaiku, která nepracuje s průmyslově vyrobenými kostičkami, ale vrací se k technologii řezání a rozbíjení keramických či jiných obkladů do potřebných velikostí a tvarů. Výtvarník Libor Havlíček mozaice propadl: „Mozaika je pro mne jednou z cest, jak opustit povahu klasického čtvercového obkladu. Ručně zpracovaná mozaika dokáže vnést do prostoru silnější emocionální dojem, daleko pružněji také reaguje na jeho styl a ‚duši‘. Na rozdíl od průmyslové mozaiky nebo klasického obkladu nabízí pozorovateli moment překvapení, pocit vznešenosti nebo jen jistou dávku humoru. Za nepatrnou nevýhodu může být považována lehká nerovnost povrchu, která je daná ručním zpracováním materiálu. V konečném důsledku je však kladem, neboť rozehrává poezii ruční práce a přitom si zachovává hygienické a otěruvzdorné vlastnosti. Ručně zpracovaná mozaika má delší historii než pět tisíc let. Věřím, že tím dokazuje právo na svoji existenci i v tisíciletí novém.“
Kontakty: Imarmitaliani, s. r. o., Rybalkova 14, 120 00 Praha 2, tel.: 222 519 619 GranitiFiandre Praha, s. r. o., Senovážné nám. 8, 110 00 Praha 1, tel.: 224 228 630, Jungmann, Keramika – kámen, Voršilská 6, 110 00 Praha 1, tel.: 224 933 224, Libor Havlíček, Francouzská 22, 602 00 Brno, tel.: 604 951 449, e-mail: havlicek@mozaiky.cz, www.mozaiky.cz AZ Flex, Zelenkova 533/3, 142 00 Praha 4, tel.: 241 011 631, Ceram Objekt, s. r. o., Černomořská 10, 101 00 Praha 10, tel.: 271 741 741, e-mail: ceram@mbox.vol.cz, www.ceramobjekt.cz ATELIER RAW, Domažlická 12, 612 00 Brno, tel.: 541 242 908, e-mail: raw@ti.cz, www.raw.cz
text: Jana Kostelecká foto: archiv firem |
Doma, a přitom venku
|
|
Pro pohodlnou relaxaci je třeba zvolit především nábytek, který nám bude pohodlný. Materiálů pro venkovní použití se nabízí celá řada — dřevo, kov, plast, ratan, proutí nebo jejich kombinace. Při výběru ovšem musíme brát v potaz především dvě kritéria: jak se nám bude s nábytkem manipulovat (např. jaká je hmotnost jednotlivých kusů, zda jsou židle stohovatelné či skládací, stolek sklopný apod.) a také jak se bude nábytek snášet s vodou. Na některých materiálech totiž zůstává i po sebemenší kapce vody stopa, a tak nechceme-li po každé dešťové přeháňce nábytek otírat či leštit, je dobré pořídit si slunečník nebo vysunovací markýzu, která jej ochrání navíc před slunečními paprsky, jejichž působením většina materiálů ztrácí barvu.
Dřevo, plast, litina, či hliník? Dřevěný nábytek působí nejpřirozeněji na terase přímo navazující na zahradu. Křesla a stoly z borovice nebo smrku jsou poměrně levné, ovšem dbejte na to, aby byly impregnovány proti vlhkosti. Vysokou kvalitu a dlouhou životnost vám poskytne nábytek z teakového dřeva, který může zůstat venku po celý rok díky přírodním olejům, které obsahuje a které ho chrání před vlhkostí. K výrobě venkovního nábytku se hodí také ratan, ovšem pouze neloupaný, který vám bude sloužit dlouhá léta, pokud ho nenecháte stát přímo ve vodě. Velmi odolnou náhražkou ratanu se stává také vlákno Hularo, jímž je většinou opletena hliníková kostra. Z kovů můžeme volit nejčastěji mezi litinou a hliníkem. Litina je sice těžká, ale odolná, volíme ji především do míst, kde nábytek zůstane po celý rok. Oproti tomu hliník je lehčí, povrch mívá ošetřený práškovým lakováním v nejrůznějších barvách, někdy je i leštěný. Na chladnou sedací část si ale určitě opatřete látkový potah nebo rovnou zvolte výplet. Plasty jsou nejlevnější a nevadí jim jakékoli počasí. Plast je lehký, tudíž se s ním snadno manipuluje, ovšem pozor, je také vratký. Některé modely mívají poměrně ostré hrany, a proto i tady je vhodné uchýlit se k textilnímu sedáku.
Co dělá terasu terasou Terasa v bytech uprostřed chaosu a hluku velkoměsta by měla simulovat oázu klidu a navozovat alespoň vzdáleně atmosféru přírody. Proto nesmíme zapomenout na rostliny, ať už v začleněných korytech s hlínou nebo v přenosných nádobách. Neumožňuje-li dispozice a velikost prostoru dostatečné podmínky pro přirozený růst rostlin, je zapotřebí postarat se o uměle vytvořený stín, neboť na žhavém poledním slunci se odpočívat nedá. Vedle klasických deštníků s nosnou nohou uprostřed existují slunečníky o rozměrech až 3 x 3 metry, jejichž nosná tyč je umístěna v jednom z rohů. Tím pod slunečníkem vznikne více místa a lze jej umístit kamkoliv. Na zastínění celé plochy terasy je nejlepší použít výsuvnou markýzu.
K pohodě každý z nás potřebuje něco jiného, pro někoho je důležité osvěžení, pak by měl sáhnout po zabudované vodní baterii (skýtá tu výhodu, že terasu z přiváděné vody můžeme kdykoliv umýt nebo s ní zalévat), někdo se raději ukolébá k dřímotě v houpací síti, jiný dá přednost výrobě gurmánských potěšení. To už záleží opravdu na každém z nás…
Jaký gril? Při výběru grilu berte ohled na sousedy. Pokud je vaše terasa umístěna v zástavbě, vyberte si z nabídky grilů elektrických. Vyhnete se tak zbytečným hádkám kvůli kouři a zápachu.
Zeleň na terase 1 Dbejte na to, aby květináče byly dobře zajištěny proti větru. 2 Koryta nebo nádoby s rostlinami musí mít zajištěný odtok vody. 3 Popínavé rostliny jako břečťan, podražec, jednoleté fazole zvýší pocit vašeho soukromí a mohou dodat terase potřebný stín.
Nezapomeňte…. 1 Nábytek pro nezakrytou terasu musí být voděodolný. 2 Nízká hmotnost zaručí snadnou manipulaci. 3 Důležitá je skladebnost, nábytek se většinou musí na zimní období schovat.
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92; A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439; Libínská 3127/1, Praha 5, tel.: 242 216 618; ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 257 310 022; CASA BELLA, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431, tel./fax: 224 819 094; HOTOVÝ INTERIÉR, Roztylské nám. 12, Praha 4, tel.: 272 770 232; značková prodejna v Rubin centru, Sokolovská 79, Praha 8, tel.: 296 579 571, fax: 296 579 572; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833; LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 224 918 558, tel./fax: 224 919 599; RÖSLER PRAHA, Záběhlická 127/28, Praha 10, tel.: 272 650 909, fax: 272 651 046; SCHÄFER BOUTIQUE, Ke Smíchovu 21, Praha 5, tel.: 251 171 151, fax: 255 171 155
text: Lucie Martínková foto: archiv |
