|
|
Rozhodně se nedá říct, že by svá díla chrlil Ben Teplý jako na běžícím pásu. Navíc se rozhodně nenechává svazovat sterilními konvencemi. Vznikají tak jedinečné stavby, které možná jinde neuvidíte – okřídlené, kosmické, jakoby z jiných světů… Již v sedmdesátých letech se Ben Teplý aktivně účastnil řady architektonických soutěží a stal se spoluautorem několika projektů. Z jeho pera pochází například návrh tenisového komplexu Hany Mandlíkové u Prahy. Postupem času přestala architektura pro Bena Teplého představovat pouze navrhování a realizace domů. Angažuje se například v České společnosti pro jakost a je spoluautorem hodnotících kritérií pro udělování značky Czech Made ve stavebním oboru. Ateliér Teplý Design funguje již čtrnáctým rokem.
Kosmický sen „Nepřipadá vám to tak trochu kosmické?“ ptá se mě Ben Teplý, když mi ukazuje stříbřitou budovu firmy Iveco. Ano, je to tak. Na rozdíl od mnohdy sterilních administrativních staveb překvapuje tento objekt v Praze 9 svou originalitou. Členitý dvoupatrový dům skutečně navozuje pocit, že jste se ocitli mezi kulisami k vědecko-fantastickému filmu. „Chtěl jsem vytvořit něco zcela nového, jiného,“ říká k tomu Ben Teplý.
Stavbu tvoří dvě budovy. První – hmotnější – v sobě skrývá administrativní a obchodní prostory. K futuristickému dojmu přispívají rovněž speciální okna. Jejich sklo je směrem k chodníku jemně vypouklé. Nižší stavba v sobě skrývá provozní prostory, které souvisejí s prodejem a servisem aut. Do obou částí se vchází zvláštně upravenými vchody – nad vstupními dveřmi je totiž kuželovitá stříška. Díky ní působí celá stavba ještě členitěji. Sídlo automobilové společnosti Iveco mluví samo za sebe. Dynamická stavba působí, jako že se chce každou chvíli „rozjet“. Ben Teplý podotýká, že právě o to mu skutečně šlo.
Okřídlená vila „Dům, který rozbouří vaši fantazii. Odleťte na křídlech svých představ a snů.“ I těmito slogany by se dala docela dobře charakterizovat pozoruhodná vila blízko Prahy, kterou architekt navrhl pro své přátele.
V přízemí najdete společenské prostory – vzdušný obývací pokoj s krbem, kuchyň a hostinský pokoj. Do patra situoval architekt ložnice majitelů a jejich dětí. Ve vile jsou dvě koupelny, takže hosté i majitelé mají vždy dostatek soukromí. Zajímavým prvkem interiéru je i schodiště, které v patře plynule přechází v galerii, ze které se dá dívat dolů do přízemí. Z balkonu v prvním patře, který se vine podél poloviny obvodu domu, je zase krásný výhled do okolí.
Teplý se podle svých vlastních slov při navrhování „okřídleného“ domu inspiroval čínským učením feng-šuej. Co to v praxi znamená? „Jde vlastně o optimální rozvržení a koncepci prostoru,“ vysvětluje. „Aby byl interiér pozitivní, aby nezraňoval. Eliminují se například ostré hrany. To dá rozum, jít proti ostré hraně je prostě nepříjemné.“ I proto je půdorys vily členitý a ve dvou protilehlých místech zakřivený. Snaha o harmonické bydlení podle staré čínské moudrosti však nebyla hlavním přáním klientů ani svazujícím motivem architekta. Do stavby se promítla zcela přirozeně a intuitivně, jak se můžete sami přesvědčit v podrobné reportáži v MD 2/2003.
Rozum a cit Právě intuice hraje u tvorby architekta Teplého velkou roli. „Asi to souvisí s určitou věkovou zralostí, která se pak promítá i do samotné práce,“ přemýšlí autor. Smysl pro vhodný detail a citlivá kompozice jsou charakteristické pro rekonstrukci vstupních prostor domu Českomoravské konfederace odborových svazů z roku 1992, tak pro zcela nový interiér dispečinku firmy Výtahy Schindler.
Přestože uvedené realizace jsou od sebe časově vzdálené jedenáct let, obě navrhl architekt Teplý tak, aby co nejvěrněji odpovídaly svému záměru a funkci. Přestavba vstupních prostor sídla odborářů se drží funkcionalistického stylu. Původní chromové prvky, dobou již značně omšelé, jsou nahrazeny trvanlivějším nerezem. Zachována a „oprášena“ je kožená sedačka pod mosazným zábradlím. I zde však autor trochu popustil uzdu své fantazii. Do vstupního foyer navrhl speciální zrcadlové bloky s vestavěnými křesly. V útrobách zrcadlových bloků se skrývají těžké kusy železa, které zaručují, že objekty drží pevně na zemi. Interiér dispečinku firmy Schindler naopak odpovídá současným trendům. V členité kanceláři využil architekt jemných odstínů žluté, takže ve světle stropních svítidel působí prostor velmi teple a útulně. Stoly pro telefonní operátorky jsou odděleny zaoblenými příčkami, které jsou ozdobené popínavými květinami. Nechybí ani pohodlná rozkládací sedačka, takže kancelář působí spíše jako příjemný obývací pokoj. Z díla Bena Teplého sálá přirozenost a pohodlí, okořeněné notnou dávkou fantazie a netradičnosti. Nezbývá než si přát, aby takových staveb, které rozjasní pošmourné všední dny, bylo víc.
Architekt Architekt Ben Teplý (1950) – vlastním jménem Bohumil Teplý – absolvoval v roce 1974 architekturu na pražském Českém vysokém učení technickém. Po dokončení studia se zabýval projektováním staveb a urbanistických celků. Vedle toho se sám i jako spoluautor účastnil rozličných architektonických soutěží a projektů. V roce 1990 založil ateliér Teplý design. Zrekonstruoval foyer domu Českomoravské konfederace odborových svazů, navrhl administrativně-provozní budovu Iveco v Praze, vilu u Prahy a interiér dispečinku firmy Výtahy Schindler v Praze.
Kontakt: Teplý Design, Verdunská 20, 160 00 Praha 6, tel.: 233 343 631, e-mail: teply-design@volny.cz
text: Klára Bobková foto: Ota Pajer, Radka Teplá, Radek Foltýn |
Blog
Svět plný barev a fantazie
|
|
Když jsem vstupovala do domu z dvacátých let minulého století, netrpělivě jsem očekávala, jak si majitelé bytu společně s architektem poradili s prostorem, který původně jejich představám o útulném domově neodpovídal.
Dobrý nápad Pes u domovních dveří hlasitým štěkotem dával najevo, že manželé nejsou úplně sami. Vešla jsem dovnitř, a než jsem se posadila v kuchyni, kde majitelé přijímají většinu návštěv, otřela se mi o nohu přítulná kočka. V bytě prozářeném barvami žijí mladí manželé se dvěma dětmi a jejich malou zoologickou zahradou. „Byt jsme rekonstruovali už před třemi lety,“ vypráví mi u dobré kávy sympatický pár. „Do té doby jsme bydleli v několika podnájmech, takže jsme přesně věděli, jak má náš domov vypadat,“ dodávají a provádějí mě bytem, aby mi názorně ukázali, jaké změny museli provést. Ze vstupní haly zmenšené na úkor samostatné místnosti, která slouží jako prádelna, se vchází úzkou chodbou do dětského pokoje. Tady mají děti palandu, nechybí menší psací stůl, ostatní místo mohou využívat na hraní. „Od začátku rekonstrukce jsem dbala na to, abychom měli dostatek úložných prostor. Raději jsme o pár metrů zmenšili dětem pokoj a vybudovali samostatnou šatnu, kde má celá rodina oblečení. Místnost je maximálně využívaná, přičemž v bytě zbytečně nepřekážejí skříně,“ vysvětluje žena. Druhými dveřmi se z haly vchází do kuchyně a dál do pracovny nebo do obývacího pokoje, ložnice, koupelny a zpátky do srdce bytu. „Naštěstí byl půdorys vyhovující, takže stačilo při návrzích posunovat jen stěny a posléze dveře, aby byl prostor maximálně funkční.“
Optimismus nesmí chybět V momentě, kdy byla rekonstrukce dokončena, začali manželé společně s architektem připravovat interiér. Od počátku věděli, že místnosti budou ladit do různých barev, otázkou bylo jen vybrat správné odstíny. „Chtěli jsme prostor maximálně prosvětlit,“ zdůrazňují barevná řešení. Zatímco kuchyň je v jarních měkkých a zářivých odstínech, ložnice je laděna do tmavě červené, děti pak mají veselou kombinaci několika pastelových odstínů. „Zdi a strop jsem nechala v dětském pokoji dozdobit sádrovými reliéfy. Do světa dětské fantazie se to hodí,“ říká majitelka, která se netajila tím, že barevnost ložnice je na její přání.
K původní zástavbě navrhl architekt materiály i barvy, které se k dřívější architektuře dokonale hodí. „Kromě detailů, jako jsou klasické rolety v oknech nebo ponechání původních parket, jsem například navrhl do výplní dveří a okna obyčejné drátosklo. Jeho nedokonalost se sem hodí,“ říká architekt. Odcházela jsem s pocitem uvolnění a s poznáním, že kvalitní bydlení lze zajistit především dobrými nápady, ostatní pak už záleží na majitelích samotných a na tom, jakou atmosféru si doma dokážou vytvořit.
Kontakty: ABITARE (zařízení dětského pokoje), Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; Akad. soch. Martina Klouzová (sádrové reliéfy), tel: 604 556 291; ARCHITEKTI (akad. arch. Ivan Zachar, Ing. arch. Jana Zábranská), Karlova 13, Praha 1, tel.: 608 960 164, 222 220 251; CAPPA INTERIÉR (kuchyňská sestava), Hradec Králové, tel.: 602 158 955; NOWE – RADEK NOVÝ (realizace interiéru), Divišov, tel.: 608 982 909; STUDIO FAD, akad. mal. Miroslav Bednář, U Rajské zahrady 4, Praha 3, tel.: 604 692 606
text: Lenka Haklová foto: Studio Fotograf |
V Sokratových stopách
|
|
Jednoduchá poučka „méně oken znamená méně tepelných ztrát“ sice platila po staletí, v současné době však na ni můžete klidně zapomenout. Plocha oken se stává významným zdrojem tepla pro každý dům. Snad nejlépe lze tento efekt uplatnit u nízkoenergetických staveb.
Nejlépe využívají slunce takzvané pasivně solární domy. Slovo „pasivní“ zde není míněno jako opak termínu „aktivní“, ale poukazuje na jednoduchost, s jakou lze slunce využívat. Není zapotřebí žádné složité a drahé technické zařízení, jen se musí dům otevřít zimním paprskům a získanou energii si musí umět uchovat. Tvar objektu, jeho dispozice i rozměry oken je třeba navrhnout již s tímto záměrem.
Ideálním předobrazem pasivního domu byl takzvaný Sokratův dům. Touto jednoduchou a principiálně dodnes nepřekonanou stavbou reagoval slavný filozof z přelomu čtvrtého a pátého století před Kristem na tehdejší energetickou krizi, vzniklou rozsáhlým kácením lesů ve Středomoří. Jeho obydlí se jako obrovský trychtýř otevíralo na jih – ke slunci, které v zimě celý den prohřívalo interiér. Předsazená střecha zas vrhala příjemný stín v letním horku.
Architektura solárních domů Další pasivně solární domy začaly vznikat až na sklonku sedmdesátých let jako reakce na energetickou krizi. Od počátku je charakterizoval kompaktní tvar, „zónovaný“ půdorys s obytnými místnostmi orientovanými na jih, rozsáhlé jižní prosklení a minimum otvorů na ostatních stranách domu. Hranice možností energetických úspor byly ale před třiceti lety značně omezené – stavební izolace a skla měly výrazně horší tepelně-fyzikální vlastnosti než materiály používané v současnosti.
S technickým pokrokem se ale postupně začal měnit i vzhled domů. Prosklené plochy se ve větší míře objevují také na východních a západních stěnách domů. Díky lepším vlastnostem obvodových konstrukcí dnes již nemusí být tvar staveb plně kompaktní a zcela podřízený účelu – stále častěji se objevují i zajímavě členité stavby. Jedno však zůstalo společné po celou dobu: dominantní vliv slunce na architektonické ztvárnění.
Nezaměnitelný charakter dávají fasádám zejména prvky, které funkčně souvisejí s osluněním domu. Rozměrná okna, transparentní tepelné izolace a odrazné plochy slouží k zachycování slunečního záření v chladném období roku. Druhá skupina naopak brání přehřívání v letním období. Patří do ní například slunolamy, pevné i výsuvné markýzy, žaluzie, předsazené střechy a stínicí konzoly nad okny.
Dostatečné oslunění pozemku Chcete-li skutečně žít se sluncem a využívat ho k energetickým ziskům, musí na to architekt myslet hned v přípravné fázi projektu. Investorům by měl tedy pomoci již při hledání vhodného pozemku. Na vybraném místě je pak možné odhadnout míru jeho oslunění během dne i celého roku.
Jižní závětrná místa v krajině jsou zastavována už odpradávna, proto se při nynějším rozvoji využívají i parcely, které nejsou pro zástavbu vždy ideální. Někde není vhodná orientace ke světovým stranám a poloha přístupu. Jinde zase tvoří jehličnatý les u jižní strany parcely celoročně efektní pozadí vaší zahrady, ale v zimě bude dům trvale stínit. Opadavý listnatý les by k vám přitom propustil většinu slunečních paprsků. Dalším příkladem je svažitý pozemek s panoramatickou vyhlídkou do krajiny na severním svahu, jenž si vyžádá složitější dispoziční a tvarové řešení.
Dům otevřený slunci Pokud architektovi zadáte přesně definované požadavky na projekt, neměl by mít problémy s návrhem domu, který bude v zimě intenzivně prohříván sluncem. Plocha jižně, jihovýchodně, nebo jihozápadně orientovaných oken může dosahovat až poloviny podlahové plochy přilehlých místností. Rozměrné prosklení navíc zajistí bezprostřední kontakt s okolím. Interiér domu se tak výrazně opticky zvětšuje, jak ostatně potvrzují uživatelé obdobně pojatých staveb. Solární zisky se ještě zvýší, pokud jako součást domu navrhnete zimní zahradu. Toto řešení je vhodné zejména u rekonstrukcí. Podaří se tím zvětšit užitnou plochu při zachování původních proporcí. Někdo třeba namítne, že výrazně prosklený dům, zejména v kontaktu s tradiční zástavbou, působí jako zjevení z jiného světa. Taková poznámka je vlastně pravdivá. Solární domy jsou skutečnými slunečními posly na Zemi. Záleží přitom jen na nás, jakým způsobem nevyčerpatelné bohatství naší mateřské hvězdy využijeme.
Kontakt: Ing. arch. Pavel Šmelhaus, Atelier ARS, tel.: 603 736 306, e-mail: atelier.ars@email.cz
text: Pavel Šmelhaus foto a vizualizace: ISIFA, archiv autora, Petra Vodičková |
Obývací zahrada
|
|
Majitel bytu se nechtěl spokojit se standardně nabízeným řešením půdorysu v novostavbě, a proto se obrátil pro pomoc na architektonické studio SHA (Šafer Hájek architekti). Spolu s nimi se snažil najít řešení, které by nejvíc vyhovovalo jeho hlavnímu požadavku – vytvořit jeden hlavní kontinuální prostor, dostatečně světlý a dále mobilně členěný. Zdařilá spolupráce přinesla své ovoce a zrodila se velká obytná část bytu, která je po celé délce lemována prosklenými stěnami. Ty zajišťují také maximální kontakt s terasou táhnoucí se podle bytu ve tvaru písmene L. Dominantou prostoru je skleněné atrium ukrývající v sobě efektně osázenou zahradu. Skleněné stěny atria jsou posuvné, což při otevření umožňuje procházet napříč zahradou po kamenných nášlapcích. Zeleň do čistě a elegantně zařízeného interiéru vnáší život a tím mu dodává další dimenzi. Atrium má standardní světlou výšku bytu (270 cm) zvednutou na 350 cm, samotný skleník pak ještě o dalších 150 cm. Tento kubus světla a zeleně je svou pozicí v interiéru pomyslným komunikačním uzlem bytu, který zároveň odděluje i spojuje provoz ložnic, koupelen a obytné části. Pohyb mezi soukromou a společenskou částí bytu je vyřešen po obvodu atria. Původně byl byt navrhován pro mladého svobodného muže, ale postupně se konzultací s architekty začala zúčastňovat také přítelkyně. Do hotového bytu se již stěhovali jako manželé a dnes prostor okupuje především malé děvčátko se svými hračkami. Jelikož mladý pár výhledově s dětmi počítal, bylo při řešení místností myšleno i na ně. Vznikly dva velmi světlé dětské pokoje (jeden zatím využívaný jako posilovna) s vlastní malou koupelnou. Promyšlené detaily jako zaslepené zásuvky ovladatelné jen z výšky dospělého člověka dokazují, jak pečlivě byl celý projekt promýšlen.
V celém interiéru jsou použity světlé materiály (travertin, dýha javor, podlaha javor, světlá omítka, mléčné a čiré sklo), které zdařile reflektují prosvětlené prostředí celého bytu. Ten působí velice optimisticky, svou dispozicí umožňuje manželům krásná rodinná i přátelská setkávání a zároveň poskytuje dostatek soukromí.
O architektech Šafer Hájek architekti realizovali v posledních letech několik velkých bytových objektů v Praze 4, dvě administrativní budovy v centru Prahy, další administrativní budovy na předměstích Prahy, rodinné vily, zrekonstruovali několik významných památkově chráněných objektů, vyhráli soutěže, například na Zastupitelský úřad České republiky v Kanadě. Získali řadu cen a čestných uznání v soutěžích Interiér roku, Bydlení roku, Grand Prix architektury.
Kontakt: ŠAFER HÁJEK ARCHITEKTI, Pod Radnicí 2a, Praha 5, tel.: 257 225 950, 257 225 951, fax: 257 225 952, e-mail: architekti@sha.cz, www.sha.cz
text: Lucie Martínková foto: Filip Šlapal a Pavel Vítek |
Svědek mnoha časů
|
|
Stuttgart zná mnoho lidí jako sídlo legendární německé automobilky Porsche. Ale mnohem delší tradici než průmyslová výroba má v hlavním městě Bádenska-Württemberska architektura. Památky v centru, mezi něž patří několik kostelů a dva zámky, rozhodně stojí za zhlédnutí. Nelze samozřejmě opomenout ani funkcionalistické sídliště Weissenhof geniálních architektů Ludwiga Miese van der Rohe a Le Corbusiera.
K obdivovaným skvostům se určitě zařadí i zrekonstruovaný štítový dům z konce 18. století ve čtvrti Bohnenviertel. Jeho přízemí využívali původní majitelé jako krám a dílnu, směrem do dvora měli skladiště, v prvním a druhém patře se nacházely obytné místnosti. Od typických měšťanských staveb se budova odlišovala snad jen tím, že byste v ní nenašli hospodu.
Architekt Peter Haas zachoval původní charakter domu a přidal i něco navíc. Při pohledu na dvoupodlažní prosklenou přístavbu na jižní straně jsem si vzpomněl na budovu Nové scény Národního divadla v Praze. Také ona se nenásilně přimyká k původnímu objektu a přes svůj zcela moderní výraz s ním tvoří jeden celek.
Kontakt Prof. Dipl. Ing. Peter Haas, Domäne Nippenburg 15, 71 701 Schwieberdingen, Deutschland e-mail: ProfHaasArch@t-online.de
text: Filip Hubička foto: Reiner Blunck |
Trefa do oranžového
|
|
Rafinovaná jednoduchost Když vstoupíme do koupelny, kterou představuje koupelnové studio specializované na italský design, zavoní nám pomeranče. Živá oranžová barva obkladů kontrastující s tmavší dlažbou zprudka zaútočí na naše smysly. Obklady a dlažba z nové designové série Joy firmy MARAZZI vycházejí z letošního trendu živých barev, které koupelnu prosvětlí a nás příjemně naladí. Proměnlivosti obložených stěn se dosahuje nejen barevnými terči, tedy obkládačkami s tímto dekorem, ale působivým akcentem jsou i dlaždice rozřezané do čtvercové či obdélníkové mozaiky. Když zpracujeme barevný nápor na oči, začneme obhlížet vybavení koupelny. Zaujme nás rafinovaná jednoduchost, propracovanost detailů a stylová čistota. A velká vzdušnost i na malém prostoru. Keramika si tu podává ruku s nerezem a sklem pod taktovkou italské značky LINEA BETA, která nabízí koupelnový nábytek, zrcadla, osvětlení, doplňky. Inspirativní vajíčko Italský designér Antonio Citterio (POZZI GINORI) vsadil na vajíčko. Tedy přesněji jeho tvar „obtiskl“ do keramiky série 500, kterou je koupelna vybavená. Vnitřní prostor závěsného záchodu a bidetu je vajíčkově oblý stejně jako u umyvadla. Vedle efektnosti se tu uplatňuje i praktičnost. Umyvadlo spočívá na kovové konzole s úchytem na ručník, pro který se nemusíme nikam daleko natahovat. Závěsný záchod a bidet oceníme při úklidu, protože se pod nimi dá snadno vytírat. Příznivci špičkových baterií zase smeknou před minimalistickými kousky ze série Průměr 35 (skutečně průměr 35 mm) značkové designové firmy RITMONIO.
Zrcadlo, řekni mi… Malá koupelna narůstá v zrcadle. Firma LINEA BETA se však dokázala postarat i o naše zvětšení. Součástí zrcadla je totiž zvětšovací zrcátko, které slouží k doladění make-upu paní domu a k dokonalému oholení tváře jejího partnera. K tomu pomáhá i lampička na flexibilním rameni nad zrcadlem. Osvětlení se dá regulovat podle výšky postavy, takže ani dlouháni, ani malé děti nemusí zůstat ve stínu.
Visí i jezdí Úložné prostory v této koupelně vycházejí z předpokladu, že se tu operuje na malém prostoru, který nechceme mít přeplněný, ale účelně využitý. Těmto požadavkům vyhovuje závěsná skříňka v nerezovém provedení – „komín“ značky LINEA BETA. Vyrábí se v několika rozměrech, širší i užší, i v rohovém provedení. Na čelní ploše může být sklo pískované nebo průhledné, případně i zrcadlo, jak si kdo vybere. Chromový kontejner na ukládání drobnějších věcí, kosmetiky a různých toaletních potřeb dokáže putovat na kolečkách z místa na místo, a tím přispívá k variabilitě prostoru. Materiálem i provedením s ním ladí koš na prádlo.
Držáky, hýbejte se K „stěhovavým“ prvkům v této koupelně patří i držák na ručníky a stojan k toaletě, vybavený držákem na mýdlo, ručník, WC papír a štětku. Stojánek se zabydlí zpravidla mezi záchodem a bidetem, mobilní držák na ručníky se dá postavit kamkoliv. Zvláště ho oceníme, máme-li vanu v prostoru. A zase, jako už pokolikáté v této koupelně, nejsme sešněrovaní jen jedním řešením. Kolekce LINEA BETA nabízí též držák na ručníky, který lze připevnit na zeď. Zkrátka a dobře: celá tato koupelna vychází vstříc těm, kteří fandí špičkovému elegantnímu designu a zároveň si potřebují dotvářet prostor této hojně navštěvovaná místnosti v bytě podle svých představ a potřeb.
Ceny zařizovacích předmětů (bez DPH) – umyvadlo (70 x 50 cm) 11 594 Kč – konzole pod umyvadlo 11 332 Kč – závěsné WC 10 943 Kč – WC sedátko 3 035 Kč – bidet 11 409 Kč – baterie umyvadlová stojánková s výpustí 10 900 Kč – baterie bidetová stojánková 9 090 Kč – držák na ručníky přenosný Bamboo 6 231 Kč – držák na zeď Bamboo 4 693 Kč – stojan Ranpin s držákem na mýdlo, ručník, WC papír a štětku 5 179 Kč – kontejner Runner (35 x 42 x 51 cm) 8 739 Kč – závěsná skříň Sesamo (140 x 30 x 12 cm) 10 196 Kč – koš na prádlo Basket (průměr 41 cm) 7 081 Kč – zrcadlo 6 150 Kč – osvětlení Tubeto 3 520 Kč – obkládačky barevné (20 x 20 cm) 771 Kč/m 2 – obkládačky bílé (20 x 20 cm) 744 Kč/m 2 – obkládačky s dekorem (20 x 20 cm) 432 Kč/kus – mozaika (5 x 5 cm) 1 484 Kč/m 2 – mozaika (5 x 2 cm) 1 512 Kč/m 2 – mozaika (2 x 2 cm) 1 512 Kč/m 2 – listela (20 x 2 cm) 165 Kč/kus
Kontakty: BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 596–98; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, e-mail: info@ilbagno.cz , www.ilbagno.cz
text: Helena Chvojková doto: Robert Virt |
Stavba 5/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Stavba/5_04/Obsah.pdf
Odvaž se – zvaž se
|
|
Prvními přístroji pro měření hmotnosti byly rovnoramenné váhy. Používaly se při směně zboží v Babylonu, ve starém Egyptě a v Číně. Tyto váhy ještě neměly ukazatel rovnovážné polohy – jazýček, ten nahrazovala vodorovná poloha ramen, které se docilovalo vyvažováním zboží různými závažími. V době říše římské se už použí-valy váhy na jednom rameni opatřené stupnicí, po které se pohybovalo závažím (běhounem). Těmto vahám se říká přezmen. Některé tyto římské váhy měly několik ok pro zavěšení a několik stupnic, byly to tedy váhy několikarozsahové. Byl to velký pokrok, protože bylo možno používat jedny váhy ve velkém rozsahu vážení a pouze s jedním závažím. Další změna přišla až v roce 1669, kdy člen francouzské akademie věd profesor Gilles Personne de Roberval vynalezl tzv. rovnoběžníkové balanční váhy. Tato konstrukce se později velmi rozšířila a po úpravě váhařem Bérangérem v roce 1847 se používala ještě po druhé světové válce. Běžně se jim říkalo pákové. Měly opět dvě misky a také se musely zdlouhavě vyvažovat. Měly však už jazýčky a byly poměrně přesné.
Důležitým vynálezem byly váhy desetinné, decimální. V roce 1820 je sestrojil štrasburský váhař Quitenz. Byly určeny pro větší hmotnosti (zpravidla pytle s obilím) a byly zpřevodované v poměru 1 : 10, takže k vyvažování se používala závaží desetkrát menší (na padesátikilový pytel tedy stačilo 5kg závaží). Přibližně v polovině 19. století přišly do módy opět běhounové váhy, tentokrát však byly konstruovány jako „stacionární“, nejčastěji jako stolní (kuchyňské) nebo osobní (u lékaře). Hmotnost se tu opět nastavovala posouváním závaží, ale stupnice tu byly dvě, hrubá a jemná. Poslední konstrukcí využívající pák byly váhy fungující na sklonném principu. Tyto rychlováhy se začaly vyrábět na začátku 20. století. Jejich výhoda byla v tom, že stačilo břemeno pouze položit na misku a váhy po vychýlení sklonného vahadla ukázaly na stupnici hmotnost. Jsou to klasické váhy, dodnes stále ještě používané v mnoha obchodech a v průmyslu.
Pružiny a elektronika Pákové váhy jsou poměrně složité, choulostivé a projevuje se u nich určitá setrvačnost, proto vznikly váhy na jiném principu, a to pružinové, kde se využívá stlačení pružiny, např. u kuchyňských nebo nášlapných osobních vah, kde se v okénku otáčí stupnice. Všudypřítomná elektronika pronikla i do tohoto oboru. Ačkoli první patent na elektromechanický snímač tíhy po- chází už z roku 1908, začaly se tyto váhy vyvíjet v USA teprve ve 30. letech minulého století a v Evropě dokonce až po válce. Teprve později však dosáhly přesnosti klasických pákových vah. V současné době jsou váhy schopny vážit s přesností 1 mikrogramu, mohou být propojeny s počítačem, tiskárnou atd., takže mohou vy-užívat všech softwarových výhod.
Koupelnové váhy 1 mechanické 2 digitální 3 digitální s pamětí 4 případně s funkcemi na měření procent tělesného tuku, vody a svaloviny
Kuchyňské váhy 1 mechanické 2 digitální 3 zabudované v pracovní desce nebo ve zdi 4 s dovažovací funkcí (funkce tara)
Kontakty: GROUPE SEB ČR, Truhlářská 1104/13, Praha 1, tel.: 222 317 127; I & P SHOP, elektronický obchod, NIPPON CEC, Sudoměřská 26, Praha 3, tel.: 222 718 537, fax: 222 717 995; POTTEN & PANNEN, Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 222 232 525; PRODOK, domácí potřeby, Milady Horákové 43, Praha 7, tel.: 233 379 274, fax. 233 378 060; TESCOMA, Dlouhá 4311, P. O. Box 251, Zlín, tel.: 577 575 111, fax: 577 575 222
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Soužití ve třech
|
|
Oko laika by asi sotva poznalo, že na místě dnes již upraveného vilového areálu v Hodkovičkách se dříve nacházela zcela zpustlá zahrada s ruinou starého domu. K rekonstrukci této stavby včetně přilehlého okolí přistoupil ateliér Filipa Zieglera s intuicí i racionalitou. Na architektovi bylo, aby vila neztratila svoji původní tvář. Zároveň v jejím těsném sousedství navrhl dvě dvoupodlažní novostavby, které fungují jako samostatné domovní jednotky. Odvážná představa, dalo by se říci. Díky jemnému přístupu Filipa Zieglera by ale pozorovatel skoro řekl, že v této lokalitě všechny domy stojí odjakživa.
Rekonstrukce plná nesnází „Vanilková“ fasáda zrekonstruované vily majestátně kontrastuje s travnatým svahem. V prostorném staronovém objektu s výtahem mohou nyní bydlet nezávisle na sobě dvě rodiny. Strmá stráň, do níž je stavba částečně zapuštěna, přitom realizaci přestavby ztěžovala. Architekt se však snažil, aby svah s několika vzrostlými smrky zůstal za každou cenu zachován. Chtěl se totiž vyhnout tomu, aby se změnil v nevzhlednou asfaltovou příjezdovou cestu. Další problém představoval vzácný prastarý javor, který roste v těsné blízkosti vily, na nějž musel brát Filip Ziegler při rekonstrukci ohled. Všechny tyto tvůrčí záměry se mu naštěstí podařilo splnit. Také proto si obyvatelé všech tří domů rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zeleně.
Fasáda vily je laděna do jemného krémového odstínu, který respektuje původní štukaturu a cihlové detaily kolem oken, u vstupních dveří a na průčelí.
V suterénních prostorách se skrývá bazén. Skrze posuvná francouzská okna je odtud vidět na zahradu. Za hezkého počasí můžete po koupání vyjít rovnou ven.
Svérázná dvojčata Příjezdová cesta se za rekonstruovanou vilou stáčí směrem doleva. Dovede vás k přilehlým novostavbám. Ty již nepůsobí tak hmotně jako jejich „sousedka“, ale zachovávají si svou vlastní tvář. Oba objekty, s čelními stranami shlížejícími ze stráně směrem k rekonstruované vile, jsou zapuštěny do svahu. Jejich fasády využívají kombinaci režného zdiva a béžové omítky.
Domy svou přítomností a stylem neruší okolí ani původní vilu. Postaveny jsou ve stylu, který by se dal charakterizovat jako neofunkcionalistický, na první pohled vás hned zaujmou velkými okny a volnými přístupy na terasy a balkony. Střechy plynule přecházejí v dřevěné přesahy, který terasy chrání před nepřízní počasí.
Prostor mezi oběma stavbami vyplňují garáže se zatravněnou střechou opatřenou zábradlím – ideální místo pro relaxaci s nádherným výhledem na Prahu. Zajímavým prvkem je též zahradní altánek schovaný ve svahu nad vilami.
Mystická atmosféra Bezprostřední okolí obytného souboru v Hodkovičkách připomíná středomořskou krajinu. Stavby jsou obklopeny vzrostlými borovicemi, které se vypínají i na svahu. Pozemek působí díky zahradnímu altánku skoro mysticky a vyzařuje velmi poklidnou komorní atmosféru. Architektovi se podařilo intimitu prostředí dokonale zachovat. Obyvatelé domů, ač spolu těsně sousedí, mají díky rafinovanému prostorovému rozložení dostatek soukromí. Přitom však o sobě stále vědí. Vtisknout každé stavbě osobitou tvář tak, aby svým charakterem nezastiňovala ostatní objekty, nebyl jednoduchý úkol. Filipu Zieglerovi se to podařilo. V harmonickém prostředí vilového areálu v pražských Hodkovičkách musí být radost bydlet.
Kontakt: Hans Paul architekti, Ing. arch. Filip Ziegler, Dušní 8, 110 00 Praha 1, tel.: 224 813 881, e-mail: hanspaul@volny.cz
text: Klára Bobková foto: Ota Pajer, Pavel Štecha |
Maximální pohodlí
|
|
Domů si kupujeme nejrůznější křesla, divany, otomany, sofa, sedací soupravy, zkrátka vše, na čem se dá sedět – důležitým kritériem při výběru je maximální pohodlí.
Rozložit, položit, sklopit Současný moderní sedací nábytek bývá vybaven nejrůznějšími dodatečnými opěrkami, které zvyšují komfort sezení. Patří sem podpěry hlavy, nohou, mechanismy, které umožňují snadno změnit úhel opěry zad vůči sedáku či zvětšit sedací plochu tak, aby se na ní vešlo více osob, případně se pohovka proměnila v lůžko pro příležitostné přespání. U standardních typů se změna polohy ovládá mechanicky, jiné soupravy mají speciální integrované ovládání (např. tlačítko, páčku apod.), ty luxusnější jsou vybaveny dálkovým ovládáním. Hlavním předpokladem zabezpečení zdravého a pohodlného sezení je správné ergonomické řešení sedadla, opěradla a samozřejmě područek. Platí pravidlo, že každý druh sedacího nábytku má napomáhat optimálnímu sezení člověka v poloze, při níž nebude spotřebovávat neúměrné množství energie na udržení polohy vsedě. Uživatel se má cítit naprosto pohodlně, přičemž výška sezení by vždycky měla umožnit, aby se chodidla celou plochou dotýkala podlahy. Dostatečně kvalitní polohu při sezení zajistí optimální výška křesla či pohovky, která by měla být 37–40 cm, úhel mezi sedadlem a opěradlem je pak 101–108 stupňů. Ke zdravému sezení přispívá rovněž potahová látka. Ta by měla být dostatečně prodyšná, z hlediska hygieny jsou pak ideální snímatelné látky, které lze stáhnout, vyprat a znovu navléct.
Masážní křesla Právě sezení může být paradoxně příčinou mnoha bolestí zad a krční páteře. Nevhodná volba pracovní židle v kombinaci s prosezenými polštáři naší oblíbené „pohodlné“ pohovky mohou být příčinou někdy až nesnesitelných bolestí spojených s migrénou. Kdo by o to stál? Přitom existuje křeslo, které od podobných neduhů může rychle odpomoci – masážní křeslo. Hned na začátku musím zdůraznit, že nemám na mysli žádný rustikální model, s nímž se zpravidla setkáváme. I v tomto oboru jsou v nabídce designovaná křesla, za jejichž tvar se v současném interiéru určitě nemusíte stydět. Mohou připomínat luxusní sedadlo letadla či některé z křesílek, které bychom ochotně zařadili do rubriky Top design. Křesla jsou vybavena speciálními mechanismy, které uvolní svaly na zádech a šíji, některé dokonce pomohou i nohám. Tělesnou schránku umí omladit o několik let, a zřejmě nejen po fyzické stránce. Výsledky testů totiž nedávno prokázaly, že tento druh křesla dokáže při masáži snížit stres a neklid až o 40 procent. Ideální jsou modely, u kterých můžeme nezávisle na sobě polohovat sedák, opěrku nohou a opěradlo zad. Tím totiž získáme množství poloh sezení, které můžeme využívat při relaxaci, četbě, sledování televize atd. Standardně jsou křesla vybavena třemi základními masážemi — tzv. protahovací, poklepovou a hnětací, ostatní pak už jen zvyšují komfort výrobku (např. roztírací). Některé modely umožňují masáže vzájemně kombinovat. Podstatné je, abychom mohli snadno ovládat intenzitu masírování (až 5 stupňů), přičemž masáž by neměla být příliš silná, přitom však dostatečně razantní a na zádech rovnoměrná. Luxusní modely jsou vybaveny speciálním mechanismem, který umožňuje v závislosti na váze, výšce a tvaru zad určit intenzitu masírování. Zvolit si můžete rovněž program podle toho, co jste ten den právě dělali (sport, sezení v kanceláři atd.). Bezpečnost provozu křesel každý výrobce zajišťuje po svém. Mohou být vybavena kódem, který po zadání umožní spuštění. Dostane-li se pod křeslo nestandardní překážka (domácí zvíře, hračka, bačkora apod.), automaticky některé modely provoz zastaví a teprve po odstranění předmětu pokračují v masírování. Ovládání jednotlivých funkcí je zpravidla dálkové, ideální jsou buď integrované panely v područce, nebo bezdrátové spojení.
MUDr. Pavel Barsa Neurochirurg Neurocentra Krajské nemocnice Liberec, věnuje se chirurgii páteře a je členem Evropské společnosti pro výzkum a léčbu páteře. Pro správné ergonomické sezení vyhledávejme dostatečně stabilní tělesnou polohu, v níž žádná ze svalových skupin trupu není v nadměrném napětí. Dbejme na to, aby se jednalo o pozici aktivní, nikoliv pasivní a mějme na mysli požadavek volné hybnosti krční páteře. Potřeba manipulace předměty v zorném poli předpokládá uvolnění paží. Intenzivnější duševní činnost není možná bez dostatečného zásobení mozku okysličenou krví, proto nezapomínejme, že by sed neměl omezovat dechovou aktivitu. Stejně jako se liší tělesná stránka každého z nás, odlišná bude i velikost a konstrukce sedacího nábytku. Společným znakem správně zvolené židle nebo křesla však zůstává psychická pohoda a absence bolestí zad i při dlouhodobějším sezení.
Masážní křesla by měla mít: 1 nezávisle na sobě polohovatelný sedák, opěrku nohou a opěradlo zad 2 alespoň tři typy masáže: protahovací, poklepovou, hnětací 3 možnost nastavení intenzity masáže 4 zajištěnou maximální bezpečnost při používání 5 dostatečně elastický, prodyšný a hygienický potah 6 integrované nebo dálkové ovládání
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92; A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439; Libínská 3127/1, Praha 5, tel.: 242 216 618; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; CAST INTERIORS, Žitná 41, Praha 1, tel.: 222 212 420; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; FORME ITALIA, Táboritů 1, Olomouc, tel.: 585 119 129, fax: 585 119 130; INDESIGN, K. Tomana 46, Hradec Králové, tel.: 495 512 159, showroom: 495 512 161, fax: 495 512 793; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833; JV POHODA, Doudlevecká 18, Plzeň, tel.: 377 328 302–5, 602 452 868, fax: 377 328 304; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358 LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; POLSTRIN DESIGN, Jiřího nám. 42, Poděbrady, tel./fax: 325 616 355, mobil: 724 139 083, Pražská 685, Hradec Králové, tel.: 495 535 486–67, fax: 495 535 737
text: Lenka Haklová foto: archiv |
