|
|
Efektní nohy Kuchyň postavená na nohách bude působit mnohem vzdušnějším dojmem než ta, která má sokl. Kuchyně opatřené zajímavými nožkami působí také mnohem efektněji a dvakrát to platí o kuchyních modulových. Nutno však vzít v úvahu důležitý fakt, že ať je majitel takové kuchyně sebevíc pořádný, přesto se v těchto místech bude neustále držet prach, který už za několik málo dní dokáže vytvořit úplné chuchvalce. Tento problém je ještě viditelnější, je-li součástí kuchyně středový ostrůvek postavený na nohách.
Co se týká materiálů, nohy bývají většinou z nerezavějícího kovu a s možností výškové regulace. Jejich spodní část, jež se dotýká podlahy, musí být v každém případě opatřena podložkou, která chrání podlahu před vrypy. Setkáte se i s kuchyněmi postavenými na nohy dřevěné. Před nepříznivými vlivy vlhkosti chrání tyto nohy kovové opláštění jejich spodní části (většinou se jedná o nerezovou ocel nebo hliník). Pod tímto pláštěm může být ukryt i výškově nastavitelný šroub. Standardní výšky noh jsou 10 nebo 15 cm, můžete se setkat i s efektními 25 cm. Nutno ještě poznamenat, že tento typ kuchyní bývá většinou o něco dražší, neboť nohy jsou viditelné, a proto se velmi dbá na jejich design, za který je třeba připlatit.
Praktické sokly Jste-li pro praktičtější řešení, zvolte raději kuchyň se soklem. Díky tomu, že se sokl dá přiříznout, může skrýt i drobné nerovnosti podlahy, které by v případě odkrytých noh byly viditelnější. Sokly se dnes nabízejí v mnoha materiálových provedeních, takže nemusí plnit jen funkci praktickou, ale mohou se podílet i na té estetické. Na výběr máte masivní dřevo v barevné škále od laku a lamina až ke kovu. Vyberete-li si kuchyň z masivu, dýhy nebo lamina s imitací dřeva, nejspíš budete volit sokl ve stejném designu, bude se však hodit i sokl kovový, který vzhled kuchyně ještě víc podtrhne. Barevný sokl doporučujeme jen v tom případě, že ve stejné barvě budou i dvířka kuchyně. V případě kovového vzhledu se může jednat buď o fólii v kovovém designu nalepenou na desce, nebo o skutečný kov, a to o nerezovou ocel nebo hliník (druhá varianta bude dražší, ale odolnější).
Počítáte-li s vestavěnou lednicí, je třeba myslet na průduchy, které musí být v soklu vyřezány. Máte-li v domě zabudovaný centrální vysavač, jeho vývod bývá většinou také zabudovaný v soklu.
Mobilní kolečka Efektním a současně účelným prvkem jsou kolečka. Najdete je převážně u servírovacích stolků a zásuvkových kontejnerů, které se stávají praktickým doplňkem moderních kuchyní. Setkáte se i se stolky, které tvoří nenápadnou součást kuchyňské linky a v případě potřeby se vysunou a slouží buďto jako mobilní pracovní stolek s úložným místem pro nádobí či připravované potraviny, nebo jako stolek servírovací. Kolečka těchto stolků by měla být vždy opatřena brzdičkou.
Jakému řešení dávají přednost vaši zákazníci? Odpovídala Kristýna Matoušková z kuchyňského studia BERLONI
Většina našich zákazníků volí variantu se soklem. Důležitým faktorem při rozhodování je snadná údržba podlahy. Sokl zabraňuje vnikání nečistot pod kuchyňskou linku, v případě potřeby se dá i snadno odmontovat, aby se prostor pod linkou zbavil prachu. U rustikálních kuchyní používáme výhradně sokly, a to v barvách a struktuře dvířek kuchyně.
Tip pro malé kuchyně V kuchyni, kde se šetří každým centimetrem, je třeba využít i ty nejskrytější úložné prostory. Jedním takovým místem je prostor pod kuchyňskou linkou, který kryje sokl. Někteří výrobci kuchyní nabízejí nízké zásuvky, opatřené kolečky nebo výjezdovým mechanismem, které se umisťují do této nejspodnější části kuchyňské sestavy. sem doporučujeme ukládat pouze věci, jimž nevadí případný prach.
Kontakty: ATMOSPHERE, Klimentská 52, Praha 1, tel.: 222 324 042, www.atmosphere.cz ; BERLONI, 28. října 277, Ostrava, tel.: 596 624 870, www.jkt.cz ; Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 510 112; CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365, www.cesare.cz ; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462, www.ikea.cz ; KORYNA, komerční zóna Modletice, Praha-východ, tel.: 323 610 813, fax: 323 610 830; Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021, www.koryna.cz ; Truhlářská 11, Praha 1, tel.: 222 319 036, Zelný trh 20, Brno, tel.: 542 218 133; KUCHYNĚ PLUS, Křižíkova 24, Praha 8-Karlín, tel.: 222 312 428; MAX PALLADINELLI KUCHYNĚ, Vymazalova 18, Brno, tel.: 548 538 584, fax: 548 638 584; NEXT INTERIER, Ústřední ulice (proti Europarku), Praha 10-Štěrboholy, tel.: 272 701 841, fax: 272 700 520; POGGENPOHL CZECH, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 224 233 399, fax: 224 217 821; SEDLÁK INTERIER, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 224 217 817, fax: 224 217 819; SCHÜLLER KUCHYNĚ, Vinohradská 57, Praha 2, tel./fax: 222 251 319, 732 286 384
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Blog
Koráb s více palubami
|
|
Když jsem s autorem přijížděl k výraznému domu na okraji Brna, zdál se mi na první pohled větší, než ve skutečnosti je. Poté co jsem ho obešel ze všech stran, jsem ale musel svůj názor změnit – stavba působí spíše subtilně. Původní dojem robustnosti vyvolalo především režné zdivo vnějšího pláště. „Lícovky Klinker jsou vyspárované na milimetr přesně,“ hodnotí řemeslné provedení Lubomír Hruška. Stavbu odlehčuje válcová střecha i oblouková jihozápadní stěna.
Exteriér vily vzbuzuje v návštěvníkovi veselé a optimistické pocity. Červené lícové zdivo kontrastuje s bílými okenními rámy a s bílým zábradlím na terasách. Výplň spár mezi cihlami zase ladí se šedavým odstínem zinkotitanové střešní krytiny. „Měď by sem prostě barevně nezapadala,“ říká architekt.
Uvolněný prostor Dobrá nálada vás neopustí ani uvnitř domu, naopak bude spíše umocněna protikladem intimnějších a prostornějších partií interiéru. Vchodové dveře umístil autor na severovýchodní stranu objektu, před nepřízní počasí je chrání protější svah a elegantní stříška. Od příjezdových vrat se dá autem vjet rovnou do dvougaráže, odkud lze vstoupit do zádveří. Z této poměrně malé místnosti pak po třech schodech sejdete do haly, do níž přivádí světlo velký polykarbonátový světlík. Další dva stupně vás přivedou do obývacího pokoje. Rozdílná úroveň podlah těchto tří částí kopíruje sklon terénu. Směrem do nitra domu jsou tedy místnosti v přízemí stále vyšší, také proto se v domě neustále cítíte velice uvolněně.
Rohový krb pomáhá temperovat přízemí. Jeho benátský štuk a kamenný sokl komunikují se žlutými vnitřními omítkami i lesklou italskou keramickou dlažbou na podlaze typu Pietra di Almissa ze série Pietre di Dalmazia. Připomíná povrch mramorových desek, po nichž chodí již celá staletí lidé v chorvatských přístavních městečkách. Součástí bohatě prosvětleného obývacího prostoru je i jídelní kout a kuchyň.
Slavnostní atmosféra Velmi pohodlné samonosné jednoramenné schodiště vás přivádí do patra. Každý krok je opravdovým požitkem. Z galerie si návštěvník může blíže prohlédnout světelnou „rampu“, která dává interiéru slavnostní atmosféru. Atypické těleso se skládá z perforovaného nosníku a ze šesti bodových svítidel. Ložnice rodičů se otevírá na jižní terasu s pergolou, disponuje samostatnou koupelnou a je šatnou spojena s dětským pokojem.
Konečná podoba domu vykrystalizovala z několika návrhů. „Než jsme se dopracovali k válcové střeše, uvažovali jsme o rovné, sedlové i pultové,“ říká Lubomír Hruška. Pečlivá příprava projektu se vyplatila.
Kontakty Akad. arch. Lubomír Hruška, Kotlářská 45, 602 00 Brno, tel.: 541 233 755, 549 251 513, mobil: 608 878 870, e-mail: pearmen@volny.cz hrubá stavba: IMOS Brno, a. s., Olomoucká 174, 627 00 Brno, tel.: 548 129 111, 532 173 111, fax: 548 129 390, vnější plášť: UNO, v. o. s., Vážného 15, 621 00 Řečkovice, tel.: 541 228 934-5, fax: 541 228 944, e-mail: uno-vos@volny.cz
text: Filip Hubička foto: Libor Stavjaník |
Materiály pro stavbu 6/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Materialy/6_04/Obsah.pdf
Underground kousek od Brna
|
|
Neustálý růst cen nemovitostí, stavebních prací i materiálů odrazuje mnoho zájemců o bydlení ve vlastním domě. Někdy se ale ukazuje, že risk je přece jenom zisk.
Majitelé originální vilky v Rajhradu u Brna si zdánlivě vytáhli jenom samé černé Petry. Stavební pozemek o rozloze zhruba 400 m2 byl vhodný spíše pro víkendovou chatu než pro stavbu pětipokojového rodinného domu. Ještě vážnějším problémem se mohly stát omezené finanční možnosti. Případné velkorysé překračování rozpočtu v průběhu stavby, populární a rozšířené šarády většiny stavebních firem, by totiž pro majitele znamenalo katastrofu. Situaci ještě komplikovalo investorovo tiché přání postavit si dům originální, osobitý, který by v sobě nesl jednoduchý rustikální punc. K projektu domu přizval architekta Svatopluka Sládečka, který přišel s rodinným domkem volně vloženým do krajiny. Stavba působí kontrastně a až provokativně vzhledem k okolní zástavbě „podnikatelsky barokních“ typizovaných vilek.
Oživená krajina Absurdní požadavky úředníků na sedlové střechy snad už časem povedou až k protestním hladovkám architektů. Zatímco krajinu zaplavují rozlézající se aglomerace domů těch nejpokleslejších estetických kvalit, skutečnou tvůrčí práci maří zaklínadlo „sedlo a úhel sklonu“. Každý z autorů má nějaký svůj osvědčený způsob boje s byrokratickým molochem. Tým architekta Sládečka v případě tohoto domu zvolil taktiku samozřejmé vstřícnosti. Tvůrci od počátku tvrdili, že dům má vzhledem ke specifickému tvaru, totožnému v půdoryse i v řezu, střechu sedlovou s nepatrným sklonem. Zda se spíše jedná o kombinaci pultové a rovné střechy s mírným spádem, můžete posoudit sami. Investor musel své představy podřídit finančním možnostem. Svatopluk Sládeček se rozhodl zvolit místo klasické stavby variantu „technologického undergroundu“. Sám autor hovoří o „realizovaném modelu v měřítku 1 : 1“. Nosná konstrukce je kombinací zděných stěn v přízemí a hrázděné konstrukce v patře, stropy jsou trámové. „Underground“ užitých stavebních technologií spočívá v jejich až primitivní jednoduchosti a finanční nenáročnosti. Zkrátka žádné složité a drahé postupy, nic, co by nešlo udělat přímo na stavbě, a to těmi nejjednoduššími prostředky. Stačily jen pilka, hřebíky, kladívko a zručné ruce. S trochou nadsázky lze říci, že by se takový rodinný domek mohl prodávat složený v krabici jako stavebnice pro šikovné kutily. Dokonce i působivé opláštění domu využívá ten nejlevnější materiál na našem trhu – obyčejnou dřevěnou palubku (150 Kč za m2), namořenou sytě červenou barvou. Ta ostře kontrastuje s okolím a vyvolává optimistický dojem. Jde o další ze zásadních záměrů architekta Sládečka. České prostředí a podnebí je poměrně nemilosrdné a krajina se po většinu roku topí v šedivých a hnědých tónech. Čím ostřejší a kontrastnější je pak barva objektu, tím víc potom okolní prostředí oživuje.
Takový normální dům Lichoběžníkový půdorys objektu se svým tvarem takřka identicky přepisuje do řezu, což vyvolává dojem přehlednosti objektu. Tento tvar ovšem vychází i z členění vnitřního prostoru, jenž musel být vzhledem k omezeným rozměrům velmi precizně promyšlen a rozvržen. V přízemí objektu je situována hlavní obytná část, pracovna a nezbytné zázemí, do patra pak Svatopluk Sládeček umístil ložnice, WC a koupelnu. V otevřené pracovně se nachází velká dvoupatrová knihovna. Nahuštěnou dispozici v minimálním kompaktním tvaru vyvažují drobné prostorové „hry“ různých výklenků a výhledů. Zařízení domu je stejně jednoduché jako celá stavba, ovšem nevychází z architektonického návrhu. Vybavení koupelny, volba dlažby, kuchyňská linka – to vše už bylo plně v rukou a v mezích finančních možností investora. Sami autoři by dali v interiéru přednost jiné barevnosti. Podstatné ale je, že stavba majitelům po všech stránkách vyhovuje. Cítí se v ní velmi spokojeně. „Je to normální levný dům,“ říká Svatopluk Sládeček a uzavírá: „Nyní ještě navrhneme několik kousků nábytku, a hlavně se chystáme opláštit schodiště hliníkovým plechem, aby získalo ten správný švih.“
Technické údaje: Zastavěná plocha: 80,3 m2 Obestavěný prostor: 506,7 m3 Užitná plocha: 105,9 m2 Obytná plocha: 70 m2 Cena: 1,5 mil. Kč Spolupráce: Bc. Pavel Míček, Ing. arch. Hana Maršíková, Ing. Martin Nedbálek
Kontakt: Studio New Work, Vranovská 102, 614 00 Brno-Husovice, tel.: 545 575 755, e-mail: studio@newwork.cz, www.newwork.cz
text: Lucie Konášová foto: Libor Stavjaník |
Je malá a vaše
|
|
Ti první to mají složitější, neboť jejich koupelna bývá v celém bytě zpravidla jediná a tudíž se do ní musí vejít vše, co ten či onen potřebuje. Ti druzí mohou problém malé koupelny vyřešit mnohem elegantněji a s nadhledem, neboť ona malá slouží ve velkém domě jen jako „hostinská“ či „doplňková“ k prostorné rodinné relaxační. Do takové pak stačí nakoupit drobné zařizovací předměty, pohrát si s doplňky a máte zaručeno, že koupelna bude vypadat velmi pěkně. Usoudili jsme, že problém jediné malé koupelny v bytě je mnohem ožehavější, zaměříme se tedy na něj. Myslí za vás Přesné rozmístění sanitární keramiky a ponechání volných prostor mezi jednotlivými předměty má svá pravidla a pro volný a bezpečný pohyb by se měla tato pravidla raději dodržovat. Když však dojde na lámání chleba a do miniaturního prostoru cca 150 x 150 cm se musí vejít umyvadlo, klozet a vana nebo sprcha, jdou všechna doporučení stranou. Toho jsou si vědomi i výrobci veškerého koupelnového vybavení a ve svých sortimentech mají každý alespoň jednu kolekci či model speciálně určený pro zařízení malých koupelen.
Vana, nebo sprcha? Ať už si do malé koupelny vyberete vanu akrylátovou nebo smaltovanou, vždy by měla být speciálně tvarovaná, aby při zabrání minimálního místa nabízela pokud možno co největší komfort. Zúžená bývá v prostoru nohou, pro pohodlnější ležení může být uvnitř ergonomicky vytvarovaná, opatřená madly a podhlavníkem. Firma RAVAK vyvinula pro tyto účely dokonce rohovou akrylátovou vanu Rosa, která se vyrábí v rozměrech 140 až 160 x 105 cm. Většinou jsou tyto vany na trhu v levostranné i pravostranné variantě. IDEAL STANDARD vyrábí vanu Small (150 x 76/70 cm), pro kterou má i zástěnu z tvrzeného skla. Ze starší kolekce je vana Twinset, kombinovatelná s programem ECCO. Specialista na smaltované vany firma KALDEWEI nabízí novou vanu Miniform v rozměrech 157 x 70/47,5 x 43 cm. Tímto jsme se dotkli problému, zda je nutné vzdát se vany či sprchového koutu, když rodina by ocenila v malé koupelně obojí. I na to výrobci myslí a vytvořili již několik kolekcí van, které jsou speciálně zkosené pro napojení sprchové vaničky, a to hned v několika variantách. Je to například řada Minilux firmy KALDEWEI. Pokud ani toto řešení již prostor nedovolí, nabízí se možnost vybavit vanu zástěnou. Můžete si tak v klidu dopřávat osvěžující sprchu ve vaně, aniž by koupelna po každém osprchování plavala. Když si sluchátko sprchové hadice vybavíte přepínací masážní hlavicí, dá se hovořit i o komfortu.
Bez umyvadla to nepůjde Standardní rozměry umyvadla jsou cca 60 cm s hloubkou 50 cm. V malé koupelně se budete muset trošku uskromnit a vybrat si umyvadlo s šířkou 50 až 55 cm a s menší prostorovou hloubkou (42 až 45 cm). Ve speciálních kolekcích seženete umyvadla, jež disponují hloubkou pouhých 38 až 40 cm, aniž byste byli při jejich používání znatelně omezováni. Z bezpečnostního hlediska vybírejte zásadně umyvadla zaoblená. Další praktickou variantou jsou umyvadla rohová. Vyrábějí se i speciální malá umývátka, která však slouží pouze k umístění na toaletu.
Proč se vzdávat bidetu? Další cenný prostor v koupelně získáte, spojíte-li dvě sousedící místnosti – koupelnu a toaletu (pokud mezi nimi ovšem není nosná zeď). Tato varianta však není vhodná u vícečlenné rodiny. Pokud si hodláte dopřát komfort v podobě bidetu a do malé koupelny se vám již toto zařízení nevejde, nezoufejte. Existuje několik řešení. Buďto v podobě speciální baterie Bideta (nabízí firma ORAS), kdy se jedná o spršku, která je umístěná mezi umyvadlem a klozetem. Druhým řešením je takzvaný přídavný bidet, který nabízí více firem v několika modifikacích. Úložné prostory Nejenže se v mnohých rodinách musí do koupelny vejít umyvadlo, vana nebo sprcha a klozet, je třeba myslet i na úložné prostory. Ideální místo k ukládání je prostor pod umyvadlem. Doporučujeme tedy nepořizovat umyvadlo se sloupem či polosloupem, ale zvolit takové, jež je zabudované do umyvadlové skříňky, která poskytne úložné prostory. Raději než obyčejné zrcadlo si kupte zrcadlovou skříňku (galerku), kam se také dají umístit nějaké drobnosti. Ideální jsou rovněž pojízdné zásuvkové kontejnery, které lze podle potřeby přemisťovat. Hledáte-li další úložné prostory, stačí se poohlédnout po kousku volné zdi a umístit na ni třeba drátěnou či skleněnou poličku, která bude ve stísněných podmínkách působit vzdušněji. Prostor k sušení vlhkých ručníků může nabídnout žebříkový radiátor.
Originální řešení Zcela ojedinělým způsobem se k problému malých koupelen postavila firma VILLEROY & BOCH. Sanitární keramiku série Oblic (umyvadlo, závěsný klozet, pisoár) uzpůsobila malým prostorám zešikmením jejich tvarů, aniž by přitom ubrala na jejich velikosti. Série se hodí jak do malých koupelen, tak i k zařízení miniaturní toalety, přičemž v ní klozet a umyvadlo zabere minimálních 1,10 x 0,90 cm.
Několik triků – Světlé barvy interiér prozáří a koupelna bude působit nadčasově. – Velký formát obkládaček prostor ještě zmenší. Ideální je mozaika či formát maximálně 20 x 20 cm. – Nikdy neobkládejte malou koupelnu až ke stropu. – Plochu pokrytou obkládačkami oživte zajímavě dekorovanými obkládačkami nebo listelou. – Použijte odlišný vzor, barvu a formát na dlažbu a na obklady. – Prostor opticky zvětší zrcadlo. – Nábytek by měl být světlý, pokud možno prosklený (bude působit vzdušněji). – Uvědomte si, jak důležité je dokonalé osvětlení koupelny.
Kontakty: DUSCHOLUX (Valter Černík), tel.: 547 229 025, 728 879 840, HÜPPE, K. H. Borovského 37, Slaný, tel.: 312 526 193; JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270–71; JOKEY, Jeremiášova 947, Praha 5, tel.: 296 376 362; KALDEWEI, Ohradní 61a, Praha 4, tel.: 241 092 150, RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 756, fax: 283 090 751
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Moderní interiér na staré půdě
|
|
Pražské půdy, zejména v secesních i starších domech v okolí Staroměstského náměstí, patří dnes k nejžádanějším stavebním „lokalitám“. Jsou většinou velké a vysoké, takže dovolují zbudovat byt o dvou podlažích, mohou se otevřít venkovnímu prostoru terasami, někdy mají různé zvláštnosti, třeba věžičky, a především nádherné výhledy na pražské střechy a pamětihodnosti. K poetickým duším tu navíc promlouvá genius loci, pro který je dnes Praha vyhledávaná tolika cizinci. To, že v těchto starých domech často není výtah, milovníky výšek neodrazuje, někdy ho nechají na své náklady zbudovat. A jestliže dříve zde spíš sporadicky vznikaly nepříliš nákladné byty rozevlátého uměleckého charakteru, dnes tu nacházíme stylově dokonalé interiéry, navržené architekty, kteří umějí vytěžit z daného prostoru maximum.
Změna záměru i architekta To je i případ rozlehlého půdního bytu (cca 200 m2) na Starém Městě ve velkém nárožním domě na křižovatce ulic Maislovy a Široké. Jeho majitel pracuje v oblasti filmu, takže i svůj soukromý interiér chápe jako součást reprezentace. Je to člověk maximálně vytížený, a proto současně žádal, aby mu byt poskytoval funkční pohodlí i možnost ubytovat návštěvu s veškerým pohodlím a vzájemným respektováním soukromí. Jeho původní představa byla sice jiná – chtěl si zde vytvořit jakýsi pracovní ateliér – a podnikl už první kroky na jeho realizaci. Pak ale zvítězil půvab místa, jeho výborná dostupnost a záviděníhodná adresa a majitel se rozhodl pro řádný byt. Zajímavého úkolu se ujalo studio Olgoj Chorchoj, jehož architektonické realizace se vyznačují specifickými rysy. „V celém interiéru používáme vždy pouze několik materiálů, prostor pak působí uceleně, což bylo důležité právě při úpravě této půdy, která zůstala prakticky celá propojená,“ říká Michal Froněk, jeden ze zakladatelů studia Olgoj Chorchoj. „Snažili jsme se toto prostorově i půdorysně složité rohové podkroví co nejvíce zjednodušit a celý vnitřní prostor maximálně otevřít.“ – „To se podařilo také díky čirému bezpečnostnímu sklu, které je na několika místech použito i jako dělicí příčka,“ doplňuje ho kolega Jan Rosický, za studio hlavní partner investora.
Studio Olgoj Chorchoj muselo částečně respektovat dosud provedené úpravy, ale provedlo několik zásadních změn, které prostoru velmi prospěly. Především nahradili zamýšlené točité schodiště do druhého podlaží rovným masivním schodištěm z černé oceli, z něhož se stala dominanta celého přízemí a zároveň dělicí prvek mezi kuchyní s jídelním koutem a ostatním obytným prostorem. A nárožní věž, původně zaplněnou dřevěnými konstrukčními prvky, začlenili do bytu jako krásný otevřený prostor pro relaxaci. Při vstupu do bytu nám prosklené dveře, skleněné zábradlí na schodišti a potom i na galerii v druhém podlaží dovolí prakticky jedním pohledem přehlédnout celý obytný prostor, který je nejex-ponovanějším místem bytu. Díky velkým ateliérovým oknům (byla proražena kvůli vysokým atikám na domě a je to rovněž zásadní změna proti původní koncepci) je zde dostatek světla. Interiér se tak opticky zvětšil a přece jen připomíná ateliér, jak si ho majitel původně představoval. V zadním traktu vedoucím do dvora zajišťuje denní světlo stěna z čirého skla, oddělující přístupovou komunikaci od terasy, na níž je možno pobývat za každého počasí, protože je částečně zastřešená. Kromě centrálního obytného prostoru opticky rozčleněného na několik zón – (kuchyň, jídelna, kout s pohodlným sezením, „meditační“ prostor ve věži, místo pro nerušené sledování televize) se v bytě nacházejí dvě ložnice, dvě koupelny, samostatné WC a komory s technickým zázemím. Jistě nám dáte za pravdu, že majitel může být s konečným řešením opravdu spokojen.
SLOVO ARCHITEKTŮ Komfort a atraktivita půdních bytů jsou vždycky „vyváženy“ mnoha zřejmými i předem těžko odhadnutelnými komplikacemi: stavem krovu a tvarem střechy počínaje, skrytými vadami objektu a kontaktem s obyvateli domu konče. I úžasný výhled přes okolní střechy trochu zhořkne, pokud jde o šestipodlažní dům bez možnosti dobudování výtahu. Stav střechy přímo ovlivňuje klima a pohodu v bytě. Klady a zápory jsou velmi silné a rozhodnutí vyžadují informace, odvahu a ochotu ke kompromisům na všech stranách. V případě této půdní realizace se podařilo díky přístupu klienta, dodavatele i nás a projektantů všechna pro a proti sladit a vyvážit tak, aby výsledek byl co nejlepší.
K zásadním koncepčním střetům během přípravy ani při realizaci nedošlo, nicméně jsme se museli „utkat“ s odhalenou dřevěnou konstrukcí věže, která je chtě nechtě výraznou materiálovou dominantou. Jednotlivé prvky, zejména schodiště, tak prodělaly mnoho tvarových variant. Velkou diskusí také prošlo zrušení původně samostatného pokoje za věží a připojení tohoto prostoru k celému spodnímu obytnému podlaží. Ing. arch. Jan Rosický
Kontakty: HANS-PAUL ARCHITEKTI (generální projektant), Dušní 8, Praha 1, tel.: 224 813 881, 224 812 433, 602 354 306; LIBOR MALEČEK–LIMA INTEIRÉR (generální dodavatel stavby), Janského 2372, Praha 5, tel.: 602 227 575; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940; OLGOJ CHORCHOJ (koncepce stavby a projekt interiéru), Libeňský ostrov 1555, Praha 8, tel.: 284 811 430, fax: 284 811 431
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Přirozená exkluzivita
|
|
Kousek za Prahou jsme s fo- tografem hledali stavbu, kterou projektovali architekti Ladislav Lábus a Jan Drahozal. Lubomírův vůz úspěšně projel potokem, který během oblevy zkřížil rozmáčenou cestu. V těsném sousedství chat, z nichž některé jejich majitelé upravili pro celoroční obývání, se pak před námi vynořil na první pohled nenápadný, ale kultivovaný dům. Objekt se skládá ze dvou částí. Obytnou partii se sedlovou střechou charakterizuje výrazné prosklení jižní strany. Vzdušná dřevěná konstrukce terasy a balkonu představuje nejen funkční, ale i výrazný estetický prvek. Hlavní hmota je úzkým krčkem spojena s křehkou dřevostavbou tělocvičny a bazénu, kterou autoři umístili na těleso částečně zapuštěné garáže. Díky prosklené předsíni je z příjezdové cesty vidět skrze celý dům až na zahradu.
Splynutí s oblohou Největší překvapení vás však čeká uvnitř. Na své poměrně skromné vnější rozměry a tradiční vzhled působí interiér velmi velkoryse a současně. Obytná plocha je uvolněná, prosluněná a otevřená do zahrady. Snad nejoriginálnějším prvkem interiéru, který jste pravděpodobně ještě neměli možnost nikde spatřit, je podlouhlý box pobitý měděnými patinovanými plechy. Architekti do něj umístili toaletu a spíž. Když Ladislav Lábus zjistil, že některé kovové pláty jsou tónované spíše do zelena a jiné do modra, zprvu se zarazil. Pak ale zdánlivou nevýhodu akceptoval a vadu materiálu ponechal efektně působit jako náhodnou abstraktní mozaiku. Ve výklenku tohoto neobvyklého „jádra“ se nachází i šedá krbová vložka.
Nenápadná hra s barvami je vůbec typická pro vnitřek tohoto domu. Nepravidelné, okem sotva postřehnutelné šedavé obrazce na stěnách během naší návštěvy téměř splývaly se zatahující se zimní oblohou… Právě barevné řešení omítek přispívá k tomu, že jednotlivé místnosti v přízemí – pracovna, obývací pokoj a jídelna s kuchyní – opticky splývají v jeden prostor. Hlavní zásluhu na tomto efektu však mají částečně prosklené stěny mezi pokoji a příval přirozeného světla z transparentní jižní fasády.
Dvougenerační budoucnost V patře se nachází ložnice rodičů a pokoje dětí. Prostým vybouráním sádrokartonové příčky zde přitom v budoucnu může vzniknout obývací pokoj. Stavba by se tak stala plnohodnotně dvougenerační, s čímž ostatně investoři počítají. Svědčí o tom i fakt, že do spíže v přízemí je již přivedena teplá a studená voda, aby přestavba na koupelnu byla co nejméně komplikovaná. Dům má tedy před sebou dlouhý život…
Technické údaje: Zastavěná plocha: 196 m2 Celková plocha: 360 m2 Obytná plocha: 116,36 m2
Architekti
Kontakty: Architektonický ateliér Lábus, Komunardů 5, 170 00 Praha 7, tel.: 224 563 863, e-mail: atelier.labus@volny.cz Ing. arch. Jan Drahozal, 4DS, spol. s r. o., Lucemburská 16, 130 00 Praha 3, tel.: 222 710 375, mobil: 728 630 798, e-mail: jd@4ds.cz, www.4ds.cz Hlavní dodavatel: JAS Pelhřimov, spol. s r. o., Skrýšovská 628, 393 01 Pelhřimov, tel.: 565 323 173, 565 223 183
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa |
Oči, jimiž jsme zahlédli PUPENDO
|
|
Jak jste objevil tohle místo? Já ne, moje žena Uršula to tu objevila. Bydleli jsme léta v Praze v podnájmu. Před čtyřmi roky jsme se rozhodli najít něco k bydlení. Měli jsme docela štěstí, protože bývalí majitelé – mladý pár – zpočátku do domu hodně investovali, ale pak už na to asi neměli a vzdali to. Opustili rekonstrukci v polovičatém stavu. Domek dlouho nemohli prodat, tři roky byl opuštěný a oni pak začali zlevňovat. My se k tomu dostali v pravou chvíli.
Fakt je, že když jsem přijel poprvé, bylo to zpustlé, zarostlé. Místnosti se mi zdály malé. Uršula se mi dodnes směje. Měl jsem představu, že budeme mít jeden velký pokoj. Myslel jsem si, že se takový dům nedá najít, že staré domy takhle nejsou řešeny a že se musí postavit nový. Byly tu samé příčky, které jsme probourali. Původně byly v přízemí čtyři místnosti. Teď jsou to dva spojené pokoje a kuchyň dohromady. Dům stojí na svahu, takže jsme probourali okno a postavili z přízemí schodiště dolů do zahrady. Dole je vlastně ještě jeden pokoj pro hosty. Je tam i sauna. A nahoře je pracovna a ložnice s okny na všechny strany. Z ní se vychází na terasu, kde je nádherný výhled. Takže máme vlastně tři patra. Slunce jde dovnitř ráno, v poledne i večer – je tu celý den světlo. Dole ještě stojí velká dvougaráž, protože bývalý majitel podnikal a měl v ní dvě Avie. Z jedné poloviny garáž nechám, a co vymyslím s druhou, ještě nevím. Buď z ní bude studio, nebo bazén…
Nikdy mě taky nenapadlo, že budu žít se zvířátky. Kromě zlatého retrívra tu bydlí ještě dvě kočky. Jsme tu strašně rádi. Říkal jsem si: Už nebudu Pražák! Byl to zvláštní pocit. A teď opouštím Prahu, kam jezdím jen pracovně, čím dál radši.
Kolik jste toho udělal sám? Jste manuálně zručný, nebo jste byl „donucen okolnostmi“? Nebyl jsem donucen, mě to baví. Dřív jsem si uměl sám dělat i elektřinu. Zedničinu moc neumím, ale s dřevem jsem pracoval. Schody jsem si navrhl sám, lampičky taky. Je tu hodně věcí, které si děláme sami. On k tomu má člověk potom docela jiný vztah.
Vymýšlel jste si vše sám, nebo jste najal architekta? Všecko jsme si vymysleli společně se ženou. Tím, že hodně cestujeme, najdete tu inspiraci z celého světa. Omítka na plotě – to jsem viděl ve Francii. Jeden zedník se to naučil podle fotografie. Potěšil mě, když mi později řekl, že si ji doma taky udělal. I sousedovi. Dřevěná vrata a plot jsem okoukal v Rakousku. Nechal jsem je udělat od místního truhláře. Schodiště – to je pro změnu koloniální inspirace.
Hlavně je dobré nespěchat. To jsem si ověřil. Chce to čas. Některá rozhodnutí by byla ukvapená a pak se dají už těžko napravovat. Člověk sice má představu, jak by měl jeho byt a dům vypadat, ale až když tu jste, zjistíte, že slunce svítí jinak, nebo že to, co jste si představoval, nevyhovuje, a říkáte si: Dobře že jsme to neudělali. Díky tomu, že něco nešlo hned – nesehnali jsme třeba firmu na schodiště do zahrady – tak jsem se rozhodl, že ho uděláme ze dřeva. Pořídili jsme ho za poloviční cenu a je stokrát krásnější. Nebo venkovní krb, který jsme původně chtěli od profesionála – pak jsem jel do Francie a najednou jsem pochopil, že chceme tyhle rozměry (obrovský kamenný krb s kamenným stolem uprostřed zahrady) a stalo se z toho spíš ohniště… Věci, které vznikají postupně, mají logiku a řád a chtějí prostě svůj čas. Dům si řekne sám o to, co potřebuje. Na zahradě byly všude jen kopřivy. Přestavěli jsme to tak, že se rovnou – vlastně z obýváku – přes malou terasu jde dolů do zahrady po dřevěných schodech. A za to, že tu zůstaly tyhle staré nemocné stromy, může zase Uršula, protože já bych je vykácel jako úplně první. Ale taky vím, že každého stromu je škoda. Takže jsme je nechali a používáme je jako objekt. Postupně, když cítíme, že některý strom odchází, vysadíme za něj nový. Přišli sem různí lidé a radili: Všechno pokácejte a tamhle udělejte cestu. – Ne. Vytvořili jsme si to sami a po svém. U dvougaráže je skalka, ona to vlastně není skalka, je to kopec zeminy porostlý květinami, který je náhle jakoby přerušen, končí… Měl jsem tu buldozer, který tu navršenou zeminu začal rovnat. Já najednou povídám: Stop! Takhle to nechte. Už s tím nic nedělejte. To je ono!
Vraťme se ale do bytu. Lidé se trochu bojí výrazných barev. Což není váš případ… No, je to hodně divoký. Inspirace z Thajska. My rádi jezdíme k moři. Dlouho jsme váhali s tou barvou. Přece jen tyrkysová stěna… (Z „modrého-mořského obýváku“ se plynule přechází do kuchyně, ven na terasu a na schody vedoucí dolů do zahrady; na jeho druhém konci jsou dveře, kterými se po schodech sestupuje do koupelny. Jsou to mimochodem jediné dveře v celém přízemí, kromě vchodových… Za malým krbem, který je v centru přízemí – na rozmezí kuchyně a modrého pokoje – je vchod do „afrického pokoje“, který je celý žlutý…) Za modrým pokojem je koupelna. Je sice malá, ale tím, že se do ní jde po schodech, dostává jiné dimenze. Když člověk leží ve vaně a dívá se otevřenými dveřmi přes schody a modrý pokoj až do toho žlutého – najednou vzniká velký prostor… Vlastnoručně jsme všechno vymalovali. Ve žlutém pokoji jsme začínali, učili se zacházet s barvami. Sezení je trochu alžírské, je to prostě africký pokoj. Afriku máme rádi. Uršula jezdí přes pouště na motorce. Jednou jela odshora z Alžíru (na motorce!) až na západní pobřeží do Beninu. Máme samozřejmě knížky o bydlení, bez nich bychom se do toho asi nepustili. A jsem rád, že jsme inspirovali pár přátel. Všude je to barevné, v celém domě. Nechci říct, že by to bylo striktně v konkrétním stylu, například dole v pokoji pro hosty vůbec ne.
Jsou tu slyšet auta. Neruší vás to? Vždyť dálnice je v asi kilometrové vzdálenosti, oddělena dřevěnou bariérou. Někdy. Podle počasí. Dnes je to výraznější. Otec mé ženy, když tu byl poprvé, se zaposlouchal a řekl: To je jako šum moře… Takže tam za tou dřevěnou stěnou je šum moře. Začali jsme to tak brát…
Než jste tenhle domek koupili, jak dlouho jste se rozhodovali? Když jsme poprvé vyšli na horní terasu a rozhlédli se kolem, řekli jsme si: Tady chceme žít. Je tu nádherný výhled. Na svahu za domem, za několika domy začíná les. A na druhé straně je šum moře… Pro mě je nejen důležité, že tu bydlíme, ale že jsme tu i získali přátele. Máme úžasné sousedy – pečují o náš dům, když jsme na cestách. Dá se říct, že byt, zahrada, celý dům je poskládán z našich cest. Je o našem životě. Jsme tu opravdu šťastní.
Jan Malíř – kameraman, narozen roku 1948 – Pracoval na filmech: Pupendo, Hra o jablko, Učitel tance, Šakalí léta, Pelíšky, Musíme si pomáhat aj. – Nositel mj. cen Midem z Cannes a Českého lva
text: Ota Sládek foto: Oto Pajer |
Krása jednoduchosti
|
|
Uspořádání kuchyně bylo dané celkovou dispozicí. Domek nebyl zrovna architektonickým skvostem, a tak bylo na počátku nutné jeho interiér „vyčistit“ od nadbytečných prvků. Na základě konzultací s majiteli začali architekti pracovat na koncepci interiéru, vycházející z funkčnosti a zajišťující příjemné bydlení. „S investory se nám spolupracovalo velmi dobře, byli přístupní našim nápadům a nechali na nás i výběr materiálu,“ pochvalují si členové čtyřčlenného týmu Overalu, který tvoří akademický sochař Luděk del Maschio, Ing. arch. Aleš Ambros, MgA. Petr Tikal, MgA. Tomáš Růžička. Realizace návrhu se ujala firma MASCHIO.
Kuchyň ve dvou rovinách Majitelé požadovali, aby kuchyň byla otevřená do jídelny a odtud plynule přecházela do obývacího pokoje. Místnost působí velmi vzdušně a volně, a to i díky velkoplošnému francouzskému oknu s výhledem na zahradu a terasu. Chtěli pro kuchyň pevný řád, ale zároveň i možnost komunikace s okolím.
Místnost proto tvůrci rozdělili do dvou rovin. První tvoří vestavná stěna se spotřebiči — troubou, mikrovlnnou troubou, lednicí a myčkou. V pravé části jsou dveře do spíže a úložné prostory. Aby kuchyň působila teple, zvolili tmavou dýhu ovangol. Jako opozici přírodnímu materiálu použili neutrální šedostříbrný materiál compact.
Druhé části dominuje ostrůvek přetínající kuchyň a jídelnu. Jsou tu úložné prostory na věci potřebné pro přípravu pokrmů, a také varná deska. Zvláštností je kapsa, umístěná ve stropě nad varným centrem, kam návrháři „schovali“ atypickou digestoř a nepřímé osvětlení. Ze směru od jídelny vychází z ostrůvku police s posuvným sklem, která slouží pro odkládání knížek, časopisů a předmětů na stolování.
Průniky tvarů a forem Pro kuchyň jsou příznačné čisté plochy a materiály. Jedinou zdobnost tvoří jejich kombinace. Z prostoru nevyčnívají ani bodová světla, neboť se tu vy-užilo hlavně osvětlení nepřímé. Kuchyň lze označit jako vestavnou, avšak ne ve smyslu „do niky“, ale přímo do prostoru domu. Jednoduché linie tu nic zbytečně nenarušuje. Přizvaní odborníci řešili i barevnost okolních zdí a jejich prolínání s barvami použitými přímo v kuchyni. Atmosféru navodí osvětlení Denního světla je v kuchyni dostatek. Večer je možné zatáhnout rolety a za pomoci několika světelných prvků vytvořit různé nálady. Lze kombinovat třeba světlo v čele varné desky, nad kterou svítí digestoř, nebo je možné nechat osvětlené jen police. Interiéru neublíží, ani když se zapnou všechna instalovaná světla.
Výběr materiálu Volba materiálů už je spíše kosmetickou záležitostí. Na pracovní plochu, která přechází i do strany, architekti použili ovangol. Je tenký, přitom má výborné mechanické vlastnosti, dobře se udržuje a nabízí se v široké barevné škále. Navíc je na trhu i ve velkém formátu, takže jej lze využít i do atypicky řešených prostorů.
„Ovangol je náš oblíbený materiál. Působí příjemně, jako dřevo s výraznou strukturou a ve spojení například se šedou barvou vypadá velmi současně,“ konstatují tvůrci. „Dlažbu v barvě světle matného cappuccina si vybrali majitelé sami. Vytváří dojem tepla a dobře se kombinuje s dalšími materiály.“
Není nad dobrou spolupráci Umělecký tým studia se nespecializuje jen na kuchyně. Je schopen řešit zařízení celého domu, a to je pochopitelně lákavější varianta. „Nemuseli jsme do cizího interiéru zasazovat kuchyň, která by neměla návaznost na další místa v domě,“ pochvalují si autoři projektu. „Při návrhu počítáme s tím, že užíváním se bude interiér postupně zabydlovat a necháváme majitelům prostor pro dotváření. Lidé, pro které pracujeme, nás většinou nezklamou.“
Při realizaci se využilo: – materiál compact – dýha – ovangol – posuvné dveře – Mastercare – madla nerez – vstup do spíže – bílý lak – pískované sklo – kalené – atypická digestoř v podhledu Celková realizace kuchyně: 320 000 Kč, včetně spotřebičů (bez DPH)
Kontakty: MASCHIO – STUDIO OVERAL, Pod Šternberkem 306, Zlín, tel: 577 607 320, e-mail: studio@maschio.cz , www.maschio.cz
text: Sylva Pavlínková foto: Toast |
Umyvadla v zajetí designu
|
|
Nestárnoucí keramika Keramika je tradiční materiál, který má ty nejlepší, léty prověřené vlastnosti, jež především umožňují snadnou údržbu. Umyvadla z keramiky zaujímají na trhu stále největší podíl. K standardní bílé barvě výrobci často nabízejí několik dalších odstínů, například bahama, agais, pergamon, whisper blue, whisper rosa (ty preferují především čeští a němečtí výrobci), odvážnější jsou Italové, kteří se pouštějí i do černé, tmavě zelené petrolejové, bordó, oranžové, blankytně modré. Tvarová rozmanitost a nápaditost jistě uspokojí každého zájemce. Setkáte se také s keramikou opatřenou speciální antiplaquovou úpravou, např. Kera clean (KERAMAG) nebo Ideal Plus (IDEAL STANDARD). Za příplatek cca 1 500 Kč na kus může i vaše nové umyvadlo absolvovat druhý výpal, který mu zajistí delší trvanlivost. Praktická jsou umyvadla s odkládacími plochami, stále oblíbenější jsou ta ve tvaru nejrůznějších škopíků posazená na desce, moderní jsou umyvadla volně stojící v prostoru.
Tvarovatelný umělý kámen Materiál, jako je corian či varicor, si spojujeme spíše s kuchyněmi, kde našel své uplatnění v podobě pracovních a obkladových desek či dřezů. Pro své skvělé antibakteriální vlastnosti a dobrou tepelnou tvárnost pronikl tento materiál i do koupelen. Na výběr máte z nepřeberného množství barev a designů. Co se týká tvarů, můžete si nechat vyrobit jakékoliv atypické umyvadlo. Z barev si můžete zvolit i ty nejodvážnější kombinace. Z hygienického i estetického hlediska je třeba vyzdvihnout možnost bezespárového napojování.
Čisté sklo Sklo je v koupelnách poměrně nový, atraktivní materiál, který oslovuje převážně architekty a designéry, ale také vyznavače chladnějšího, leč moderního hi-tech stylu. Je absolutně dokonalé, kluzké, neporézní a dobře ošetřovatelné. Česká výroba je prozatím omezená nabídkou, takže se musíme spokojit s dovozem zejména z Itálie, Španělska a Polska. V designu jsou skleněná umyvadla nepřemožitelná, nabízejí se tvary kulaté, hranaté, oválné, montované na desku, zapuštěné do desky, s odkládacími plochami, kombinované s nábytkem či nere zovými konzolemi.
Chladný nerez Další hmotou, která má téměř neomezenou životnost, je nerezová ocel. Po skle je tento materiál nejčastěji vyhledáván architekty a designéry a patří neodmyslitelně do hi-tech prostorů. K dostání jsou umyvadla v kulatých tvarech, hranatá, oválná, určená k usazení na desku, k zapuštění do desky umyvadlového nábytku či do kovové nebo dřevěné konstrukce. Údržba je náročnější, ptejte se po speciálních čisticích prostředcích, které jsou určené k ošetření nerezových povrchů. Povrch nerezové oceli je rovněž velmi náchylný na oděr.
Teplé dřevo Netradiční zpracování dřeva umožňuje využít v koupelnách i tento materiál, který se s vodou příliš nesnáší. Používá se dřevo mahagonové, březové, dubové a teakové.
Plast s novými možnostmi Je to teplý, neporézní, dobře tvarovatelný materiál. Umyvadlo z něj vyrobené se může stát opravdovým designovým bonbonkem. Široká barevná škála plastů umožňuje dokonale sladit interiér celé koupelny.
S tímto pro umyvadla netradičním materiálem pracují hlavně designoví výrobci a nabízejí umyvadla volně stojící v prostoru či určená k zavěšení na zeď.
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel: 235 301 203, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, LINK, nám. Padlých 110, Praha 6-Nebušice, tel.: 220 960 239, SANITEC, Komenského náměstí 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, SAPHO, Pakoměřice 87, Líbezníce, tel.: 283 090 756,
text: Isabela Frost foto: archiv |
