|
|
Na první pohled to tak může vypadat. Ostatně základní postuláty funkcionalismu nejsou dodnes přesvědčivě překonány. Když se ale na dům podíváte pozorně, zjistíte, že neofunkcionalistický je střih, ale figura určitě ne – to jsou slova architekta Svatopluka Sládečka. Dům leží na vrcholku jednoho z mála vršků východní Hané, odkud lze shlížet na siluetu blízkého města. Výhled byl ostatně základním vkladem, s nímž dům vznikal. Stavebníci si pozemek vybrali právě kvůli němu. Snaha využít přednost této lokality byla pak i ústřední myšlenkou, ze které vycházel architekt. Proto je také hlavní obytný prostor umístěn v prvním poschodí, chcete-li v mezipatře, pokud byste jeho umístění chtěli posuzovat při vstupu hlavními dveřmi z ulice. „Když jsem dům projektoval, prožíval jsem právě období okouzlení vilou Tugendhat, jejíž koncepce je mimochodem také podřízena ojedinělému výhledu na Brno,“ říká architekt Sládeček.
Více pohledů „Nejsme žádní zarputilí nadšenci, kteří se kvůli pěknému rozhledu šplhají na vrcholky hor, ale pohled z obývacího pokoje a terasy skutečně nabízí moc pěkný výhled do krajiny a na siluetu města,“ potvrzuje úspěšné naplnění prvotní myšlenky stavby i majitel domu.
Touha obyvatel vily, jejíž interiér byl oceněn prestižní cenou Grand Prix Obce architektů, pokochat se dalekým výhledem souzněla s oblíbeným Sládečkovým řešením – totiž s jeho zanícením pro obloukové sklo a široké pásy oken, probíhající přes zaoblené rohy.
Tyto prvky jsou bohatě zastoupeny v působivé figuře budovy. Ať se na vilu podíváte odkudkoliv („dokonce i z letadla“, upozorňuje Sládeček), můžete ji vnímat jako zajímavou plastiku. Dům je výjimečný i tím, že roste do výšky. Nutno podotknout, že i u této vily je ovšem pohodlí zajištěno – dvoupatrový dům je opatřen výtahem. K prostorovému komfortu přispívá také fakt, že vstup do domu v mezipatře prvního a druhého nadzemního podlaží je spojen samostatným schodištěm s garáží a všechny tři podlaží propojuje také hlavní schodiště v blízkosti hlavního obytného prostoru.
Variabilita Obývacímu pokoji vévodí oválný jídelní stůl s robustní dřevěnou deskou a pohodlnými židlemi. Když si majitelé domu budou chtít sednout pohodlněji, mohou se usadit ke konferenčnímu stolku se skleněnou deskou. Ve velkoryse pojatém obývacím prostoru není nábytku mnoho. Díky tomu ovšem jednotlivé kusy vyniknou, například střídmě elegantní pracovní plocha pro vyřizování domácí agendy. „Po prvních měsících bydlení oceňujeme variabilitu, kterou prostor domu získal díky posuvným dveřím. Když se dům zaplní dětmi a vnoučaty, je bezvadné, že můžeme pokoj rozšířit o další prostory – třeba místnost s krbem – prostě tím, že otevřeme posuvné dveře,“ říká majitel domu. Ani řešení kuchyně není komplikované.
Terasa je současně střechou přízemního výběžku vily, který za prosklenou stěnou skrývá bazén s protiproudem. Kromě hlavního schodiště se k němu dá přijít i z terasy po točitém kovovém schodišti.
Hra s optikou Toalety jsou obloženy jurským mramorem, koupelna využívá dobrodiní velkého formátu dlažby, která díky menšímu množství spár usnadňuje pravidelnou údržbu. Šedé plochy jsou orámovány tmavočervenou barvou. Toto barevné řešení opticky prostor zvětšuje a snižuje nároky na údržbu. „Co jsem se sem přestěhovali, uvědomil jsem si jednu důležitou výhodu tohoto bydlení. Našli jsme v tomto domě kromě příjemného místa k bydlení zároveň i to, kvůli čemu si lidé často pořizují chaty či chalupy, totiž krásnou přírodu v okolí a čistý vzduch,“ libuje si majitel domu.
Kontakty: COTTO, náměstí Osvobození 51, Lysice, tel.: 516 472 213, 516 472 655; MgA. SVATOPLUK SLÁDEČEK, Studio New Work, Vranovská 102, Brno-Husovice, tel.: 545 575 755, mobil 605 835 946; UNIBAU, pozemní a průmyslové stavitelství, E. Krásnohorské 1140, Kroměříž, tel.: 573 330 466
text: Josef Havel foto: TOAST |
Blog
Zahrada jako nekonečná výzva
|
|
Příroda je nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Stačí jedna uvolněná procházka krajinou – ve stavu, kdy jsme schopni pozorovat a vnímat jevy jedinečné a neopakovatelné. Zkuste to: podívejte se na potok… Proud vyhladil strukturu drobných lístků vodních rostlinek, učesal tvar „květinového záhonu“. To není náhoda! To je rovnováha všeho důležitého. Děkujte za ten prožitek – mžik oka spočinul na vodní hladině právě ve chvíli, kdy slunko vykreslilo to, co se snad jindy a jinde nemohlo narodit, a stín stromu to zdůraznil. Náhoda ale určitě není, že jste byli připraveni vnímat…
I to je příběh vaší zahrady. Příběh, při jehož rozkrývání vám musí být zahradní architekt průvodcem, rádcem – později jistě i přítelem.
Pokora Velmi dobře se mi vybavuje okamžik, kdy jsme s přítelem začali rozehrávat velký příběh jeho zahrady. Zahrady, která se měla následně vtělit do krajiny Vysočiny. Do krajiny plné mezí, hlohů, kalin a bříz. Těžko to mohlo dopadnout lépe. Zahrada se díky nastolení principu splynutí stala v několika letech pokračováním krajiny i při respektování úplného soukromí majitele. Jsou to právě zplaňující květiny, trnky, ostružiní a javory, které vytvářejí neproniknutelný lem zahrady – krajiny. Zdálo by se, že je to nejsnazší, co můžeme udělat, ale opak je pravdou. Přírodu nelze kopírovat – to by bylo přinejmenším směšné. Je nutné hledat princip utváření i těch nejobyčejnějších věcí a tento princip transformovat do celku.
Celek a detail Kolegové mi snad dají za pravdu, že nalezení jednoty celku a detailu je pravým uměním. Pro jednodušší uchopení tohoto principu si pomohu opět příkladem. Dějištěm je háj – místo reje slunka a stínu na zelené dece trávníku. Tento archetyp se nám často zjevuje při hledání konkrétních forem uspořádání stromů jako místa pro odpočinek.
Jak těžký je teprve úkol spojit zmíněný princip souladu celku a detailu s dalšími skladebnými prvky! Jako příklad jsem zvolil rybník (či jezírko, tůňku – slov se nedostává). Inspirace je nutná. Vždyť i v podobném prostředí půvabného jezírka v blízkosti Americké zahrady v Chudenicích napsal Jaroslav Kvapil libreto ke Dvořákově Rusalce.
Příběh Zahrada v sobě skrývá řadu poetických příběhů i každodenních dramat. Vhled do těchto dějů nesouvisí s velikostí scény. Poezii shledáme v detailu poupěte či v jeho přerodu v květ. Drama můžete pozorovat v každodenních osudech své zahrady. Prostřednictvím zahrady můžete pochopit problémy planety a nekonečného vesmíru… Na jednom z četných, z vody vystupujících výhonů se narodila housenka. To není v zahradě nic neobvyklého, ale v tomto případě byl výhon obklopen vodou a odehrálo se na něm vzrušující drama. Housenka každý den spořádala několik přeslenů listů svého hostitele (nebo kus své zahrady?). Během několika dnů naše zelená housenice sežrala chutnější listy a došlo i na méně chutný stonek. Závěr byl dramatický – housenka se prožrala až k vodní hladině, z které vystrčila svoji papulku zlatá rybka žijící v jezírku a milou housenku sežrala… Zahrada se vám stává skrze podobné příběhy nenahraditelným zdrojem poučení. S trochou nadsázky je možno říct, že tomu je tak především tehdy, když aktéři a scéna tvoří logický a vyvážený celek.
Florart – květinové umění Takto a podobně nahlížíme v ateliéru Florart na současnou zahradní a krajinářskou tvorbu. Myslíme si, že každé navrhované dílo vyžaduje naprostou oddanost věci – nelze rozlišovat mezi důležitými a méně důležitými tématy. Vždyť pravda a poznání se vám může zjevit skrze nový výhon rostliny pěstované v nádobě za oknem stejně dobře jako u jezírka, v němž pozorujete hodování zelené housenky, či v zahradě na Vysočině, kde se vám otevírají nekonečné horizonty.
Ateliér Ateliér Florart vznikl v roce 1991 jako projekční a poradenská kancelář pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Během let v něm byla zpracována dokumentace pro řadu objektů, které slouží k odpočinku a radosti jejich návštěvníků.
Členové ateliéru: Doc. ing. Pavel Šimek, Ph.D. – zakládající člen ateliéru, autorizovaný architekt v oboru zahradní a krajinářská tvorba, odborný asistent na Zahradnické fakultě MZLU v Lednici na Moravě, samostatný projektant.
Stálými členy ateliéru jsou ing. Martin Kovář, ing. Jana Kohlová, ing. Zdena Rudolfová, ing. Alice Kadaníková a ing. Pavlína Malíková. Ateliér Florart poskytuje odbornou praxi studentům a absolventům Zahradnické fakulty MZLU formou minimálně ročních studijních pobytů. Ateliér má tedy celoročně celkem 7–12 členů.
text: Pavel Šimek foto: autor |
Kuchyň jako laboratoř
|
|
Byt se nachází na samém okraji města, a tak vás při pohledu ven uchvátí malebná krása okolní zeleně. Architekti svěřili dominantní úlohu obrazům vytvářeným za okny, proto návštěvník, okouzlen krásným pohledem, začne vnímat interiér, v němž je potlačena barevnost, až posléze. Teprve při bližší prohlídce jsem zjistila, že kuchyň je dispozičně umístěna ve středu bytu, ale nijak výrazně na sebe neupozorňuje. Manželé architekti chtěli věnovat co největší prostor obytným plochám. „Kuchyň neslouží k bydlení, a proto jsme ji navrhli jako hospodářskou utilitární místnost, výhradně sloužící k přípravě pokrmů,“ vysvětluje architekt Martin Frank.
Dispoziční řešení Z jedné strany je kuchyň oddělena posuvnými dveřmi, takže návštěva ji po vstupu do bytu nemusí vůbec odhalit. Minimální prostor, který je jí věnován, je využit maximálně chytře. Jedná se o dvě niky, které jsou vybudovány proti sobě. Šířka mezi nimi je devadesát pět centimetrů, což je ideální míra na to, abyste se při přípravě pokrmů zbytečně nenaběhali. Na velmi malé ploše se nacházejí i veškeré spotřebiče a vše potřebné k vaření je tu na dosah. Dvě třímetrové linky naproti sobě jsou vsazeny do nik opláštěných ze stran dřevem, čímž získaly zabydlenější ráz a působí jako obdoba vestavěných skříní.
Prosvětlující kombinace Vzhledem k tomu, že v kuchyni není okno a tedy přirozené světlo, architekti zvolili světlé materiály. Vybrali laminát smetanové barvy s dřevěnou hranou a vrchní skříně navrhli co nejvíce prosklené. Navíc jsou zkombinovány s nerezovou ocelí a světlo se tak od nich dobře odráží. Celý prostor působí velmi světle. Doplňky ke stroze působící kuchyni vybrali pro vyvážení pocitů hlavně z přírodních materiálů. Vhodnou kombinaci s převládající nerezovou ocelí tvoří dřevěné a keramické věci v tmavších tónech.
Nezbytné spotřebiče Dobrým pomocníkem v moderní kuchyni je mikrovlnná trouba kombinovaná s horkovzdušnou. Není náročná na prostor a přitom má dostatečnou kapacitu. Jen místo dvou plechů použijete tři. „Je to pro nás největší časová úspora. Například kuře je v ní hotové za dvacet minut,“ chválí Martin Frank.
K úplné spokojenosti Ačkoliv je stále velmi moderní mít kuchyň spojenou s obývacím pokojem, z vlastní zkušenosti bych se i já raději přiklonila ke kuchyni-laboratoři. V případě otevřeného kuchyňského koutu si sice můžeme při vaření povídat s přáteli, ale dost dobře to nejde skloubit s puštěnou digestoří či jinými zvuky doprovázejícími vaření. Celková cena realizace kuchyně bez spotřebičů a doplňků je 160 000 Kč. Návrh a realizaci zajistil ESPRIINTERIER.
Jak zařídit kuchyň bez oken – Volíme světlé materiály. – Kuchyň prosvětlí i vrchní skříňky vyplněné sklem. – K odrazu světla poslouží i prvky v chromové úpravě. – Aby kuchyň nepůsobila příliš chladně, vyvážíme atmosféru drobnostmi ze dřeva a keramiky.
Kontakty: ING. ARCH. MARTIN FRANK (ESPRIINTERIER), Slovenská 2685, Zlín, tel./fax: 577 432 358, 577 433 281, e-mail: espri.interier@volny.cz , www.espriinterier@com
text: Sylva Pavlínková foto: Toast |
Koniklec a poslové jara
|
|
Ten, kdo má rád jarní přírodu, nám dá za pravdu, že potůček se zbytky ledu obklopený tajícím sněhem, svěže zelenou trávou a prvními sněženkami je opravdu jarní zázrak. Samozřejmě že i trávník posetý květy krokusů je působivý, ale horská louka plná květů nám mnohdy úplně bere dech.
Koniklec (Pulsatilla) Čeleď: Pryskyřníkovité Na světě se vyskytuje asi 30 druhů. Koniklec je blízce příbuzný sasance (Anemone). U nás je chráněný a patří mezi silně ohrožené druhy. V České republice a na Slovensku se vyskytuje šest druhů. Kvete od března do dubna. Na jaře vyraší mezi starými uschlými listy chlupaté květní poupě, lodyha s květem se postupně prodlužuje a dosáhne délky 10–40 cm. Květy jsou bílé, žluté, růžové, modré nebo fialové a na noc se zavírají. Po odkvětu se začínají vyvíjet plody — dlouhé ochlupené nažky, které roznáší vítr. Ty dozrávají od května do července. Listy se plně začnou tvořit v době odkvětu, celá rostlina je ochlupená. Koniklec se rozmnožuje semeny. Plně dozrálá semena se dávají do nádob se substrátem. Při přesazování musíte dát velký pozor na poškození kořenů. Pro pěstování je vhodná sušší kamenitá půda. Rozmnožování: řízkováním, dělením.
Čemeřice (Helleborus) Pochází z jihovýchodní Evropy (východní Alpy, Balkán). Při příznivém počasí kvete v únoru a březnu. Čemeřice je trvalka, která dorůstá výšky 30 cm, a může se pěstovat na skalkách. Nápadné květy jsou vhodné i k řezu.Vyžaduje alkalickou humózní půdu.
Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis L) Čeleď: Amarylkovité Patří mezi chráněné rostliny. Je považována za symbol jara. Kvete od února do března. Bílé květy se zeleným okrajem vnitřních okvětních lístků se začínají objevovat ihned po oteplení a není výjimkou, že vykukují ze sněhu. Sněženka je také součástí skalek, výsadby jarních rostlin nebo i trávníků. V přírodě roste ve vlhkých listnatých a lužních lesích. Můžeme ji vidět i podél nížinných řek. Sněženka je velmi nenáročná rostlina, která dosahuje výšky 15 až 20 cm. Rozmnožuje se dceřinými cibulkami, jež vysazujeme na podzim do hloubky 5–8 cm. Sněženku můžete několik let ponechat na jednom místě, kde vytváří bohaté trsy.
Bledule jarní (Leucojum vernum) Kvete od února do dubna. Přímý stvol je zakončený listenem, ze kterého vyrůstá bílý zvonkovitý květ. Okvětní listy mají na konci žlutou skvrnku. Bledule roste na vlhkých místech a dnes ji můžeme najít v lužních lesích na jižní Moravě. Množení probíhá semeny nebo dceřinými cibulkami. Cibulky se vysazují na podzim do hloubky 5–7 cm. Vyžadují vlhčí propustnou půdu. Bledule letní kvete později a patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Krokus (Crocus) Existují desítky druhů krokusů a díky novým šlechtěním přibývají stále nové variety. Kvete v rozmezí únor–březen. Krokus patří mezi nejnápadnější jarní květiny, zejména když vytváří barevné koberce. Okvětní lístky jsou srostlé do dlouhé trubky, která dosahuje skoro až k hlíze. Pěstuje se velké množství barevných variet od bílé, béžové, žluté a modré až po fialovou. Některé jsou i žíhané. Rostliny dosahují výšky 10 cm a vyžadují spíše lehčí humózní půdu. Je vhodné je ponechat na jednom stanovišti více let. Krokus se vysazuje také do trávníků. Rozmnožuje se dceřinými hlízami. Poslední dobou se v nabídce objevují rychlené rostliny, ale bohužel v pokojových podmínkách mají krátkou životnost.
Jedním z druhů krokusů je šafrán setý, který se používá pro produkci vzácného koření – šafránu. Z rozkvetlých rostlin se používají blizny, které se suší. Pro získání 1 kg koření je nutno ručně sklidit asi 100 000 květů. Roční celosvětová produkce je asi 50 tun. Šafrán je známý svými léčebnými účinky.
Modřenec (Muscari) Pochází z Malé Asie. V našich podmínkách kvete od března do května. Sytě modré hroznovité květenství vyrůstá z přízemní růžice (6–8 úzkých listů). Jedna rostlina může mít i více květů. Na výběr půdy není náročný a nejlépe se mu daří na slunci nebo v polostínu. Cibulky vysazujeme do hloubky 8–10 cm.
Hyacint (Hyacinthus) Kvete od března do dubna. Díky bohatému a intenzivně vonícímu květu se ze všech cibulovin používá nejčastěji k rychlení. Bylo vypěstováno velké množství barevných variet: bílá, žlutá, oranžová, růžová, červená, modrá, fialová, a to v různých odstínech. Mnoho zahrádkářů přesazuje odkvetlé rostliny do skalky. U těchto rostlin je však vhodnější nechat je v květináči až do doby, než začnou žloutnout listy, a pak cibule vyndat a uložit. Hloubka výsadby je 15 cm. Cibule z rychlených hyacintů sice pokvetou, ale květy budou drobnější. Hyacint vyžaduje lehčí humózní půdu a slunné stanoviště. Množí se dceřinými cibulkami. Občas se stává, že větší pozdní mrazíky poškodí vyrážející květ, a tak je vhodné rostliny přikrýt.
Měli byste vědět Koniklec je jedovatý a již od starověku se používal v medicíně. Dnes patří k základním složkám homeopatické léčby. Má sedativní a analgetické účinky.
Víte, že Od roku 1731 je známa plnokvětá varianta sněženky. Pozor, je jedovatá!
Kontakt: STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981–82, fax: 327 314 787
text: Lenka Kopecká a Petr Prokop foto: ing. Zdeněk Prchlík a archiv firmy Starkl – zahradník |
Police knihám sluší
|
|
Ačkoli v dnešním světě kralují média typu televize, DVD a počítače, snad v každé domácnosti nalezneme větší či menší počet tištěných knih, pro které musíme najít odpovídající úložný prostor. Nabízí se nám hned několik variant. Náruživí čtenáři se nejspíše rozhodnou pro knihovnu sahající až ke stropu, aby využili každičký centimetr. K takovému typu knihovny ovšem rozhodně patří bytelný pojízdný žebřík, zaklesnutý do vodicí lišty. Umožní nám dostatečně bezpečný pohyb při hledání požadovaného titulu. Příjemné jsou také různé výsuvné desky a zásuvky, na které si můžeme knihy při prozkoumávání knihovny bezpečně odkládat. (Většinu lidí zaujmou tituly, které zrovna nehledají.)
Zasklené, nebo otevřené? V mnohých z nás převládá přesvědčení, že o knížky pěkně uschované za skleněnou stěnou je postaráno lépe než o ty uložené v otevřených policích. Ovšem prach si najde cestu i tam a časem nalezneme stejné množství prachu na obou místech. V otevřených regálech se sice ukládá prach rychleji, ale protože v místnosti se vzduch víří, nikdy se dlouho neudrží a na knihách tak zůstává jen slabá vrstva. V zasklených knihovnách se sice usazuje pomalu, ale pak už se ani nehne. Důležitým kritériem při volbě knihovny je bezpečnost dětí. Pro ně představují zasklená dvířka možnost snadného úrazu. Otevřené knihovny je zase nutné (především vyšší regály) dobře připevnit ke stěně, neboť malým dětem se špatně vysvětluje, že nemají šplhat na tak báječnou prolézačku.
Police Vtipně pojaté police a regálové systémy mohou výrazně oživit místnost, případně se dokonce stát její dominantou. Ideální jsou systémy, u nichž si můžeme sami nastavit výšku jednotlivých polic, třeba pro nejčastější rozměry knih, tj. 31, 36 nebo 47 centimetrů. Police ovšem neslouží jen knihám, můžeme jimi opticky velmi dobře rozdělit prostor, umístit na ně stereo, cédéčka a navíc se v nich pyšnit mnoha dekoračními předměty, uměleckými díly…
Nezapomeňte… 1 Při výběru knihovny mějte na paměti, že knížky vám budou neustále přibývat a měl by vám na ně zbývat dostatek místa. 2 Nestavte knihovnu proti přímému slunečnímu světlu. Hřbety knih vyblednou a názvy se stanou nečitelnými.
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92; A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Nepilova 903/3, Praha 9-Vysočany, tel.: 234 663 448–9, fax: 234 663 462; BLACKBOX, Karlovo nám. 31, Třebíč, tel.: 602 546 648, 603 213 930, 568 840 701, fax: 568 848 681; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; CORRECT INTERIOR, Řásnovka 12, Praha 1, tel.: 224 826 645, fax: 224 826 650; V Jámě 3, Praha 1, tel.: 224 162 056–57, fax: 224 162 058; Příkop 4, budova IBC, Brno, tel.: 545 176 231; Hypernova – Nisa center, České mládeže 456, Liberec 23, tel./fax: 485 132 528; DAK INTERIÉRY, Bayerova 6, Brno, tel./fax: 549 216 051; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; INDESIGN, K. Tomana 46, Hradec Králové, tel.: 495 512 159, showroom: 495 512 161, fax: 495 512 793; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 543 107 220; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Materiály pro stavbu 7/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Materialy/7_04/Obsah.pdf
Betonové bydlení
|
|
Vedle „Mlýnku na křečky“, jak konceptu mobilního bydlení pro dekadentní městské samotáře sami říkají, působí realizace AllesWirdGut (AWG) jako z jiného světa. Hutné betonové zdi rodinných domů i veřejných budov, jejichž hmotu dynamizují pouze nejnutnější proporční křivky, ostře kontrastují s pop-artovým vyzněním projektu TurOn. Přesto mají leccos společného. V obou případech jde o striktně konceptuální design motivovaný sociálními aspekty bydlení.
„Chudá“ architektura Členové AWG se otevřeně hlásí k tradicím architektonické moderny. Vizuální podoba jejich staveb se blíží estetickým a sociálním názorům Waltera Gropiuse, zakladatele proslulé školy architektury, malířství a užitého umění Bauhaus. AWG však ještě více ovlivnil směr „arte povera“ z počátku šedesátých let. Toto takzvané „chudé umění“ je charakteristické odmítáním technologické i vizuální vytříbenosti ve prospěch prosté funkčnosti. Styl programově proklamuje využití nevznešených materiálů vyjadřujících „antiestetické poslání umění“. V současnosti, kdy technologický pokrok dovoluje realizovat objekty libovolných tvarů a struktur, mohou vyznívat kvádry betonových „bunkrů“ anachronicky, mají však několik zásadních předností. Jde především o cenu realizací, která je výrazně nižší než v případě nejmodernějších technologií. Koncepce „betonového města“ umožňuje mladým architektům ze skupiny AWG relativně snadno zasahovat do celkové podoby městské zástavby.
Praktičtí idealisté O tom, že estetika arte povera není pro rakouské vizionáře neporušitelným kánonem, svědčí poměrně luxusní interiéry, jejichž podoba nemá nic společného s univerzálním bydlením, natož s chudobou. Členové AllesWirdGut jako by se poučili z naivity sociálního inženýrství, které živilo avantgardu šedesátých let. Nenabízejí lidem definitivní řešení problémů – jejich cíle jsou nižší, nicméně stále poměrně vysoké. S jistou mírou nadsázky lze říci, že se Rakušané pokoušejí o propojení veřejného prostoru s intimitou soukromých obydlí. O důslednosti jejich záměrů svědčí i škála realizací sahají-cí od designu městského mobiliáře přes výstavbu multifunkčních veřejných budov po soukromé vily.
Skalní město V alpském městě Fliess se týmu AWG podařilo uskutečnit to, co označují jako „konverzi starých městských center do podmínek urbanistiky moderního města“. Základem zdejších „výbojů“ AWG se stala zakázka výstavby multifunkčního občanského centra s minimalisticky stručným názvem Doz. Železebetonová konstrukce administrativní budovy stojí nad malebným údolím s typicky tyrolskou zástavbou. Objekt vystavující na odiv ryzí funkčnost působí v plenéru překvapivě kompaktně, ačkoli jej tvoří přísně účelná konstrukce bez dekorativních detailů typických pro horskou architekturu. Diagonála šikmené střechy souzní s panaromatem okolních velehor a režná struktura betonového kvádru konstrukce jako by vrůstala do reliéfu krajiny.
Na základě realizace tohoto projektu získala vídeňská skupina nabídku postavit na svažité parcele vzdálené 500 metrů od budovy Dozu klasický rodinný dům. Peteru Döllmannovi – autoru projektu nazvaného MBM – se i přes omezený rozpočet a podmínky ztížené pětačtyřicetistupňovým sklonem pozemku podařilo zakázku uskutečnit v pozoruhodně luxusních dimenzích. Horizontální kubus MBM, postavený na pilotech, je tvořen dvěma rovnoběžnými betonovými deskami, podpíranými obvodovou zdí. Šestnáctistupňové schodiště, jež začíná ve volném prostoru mezi piloty a prochází obytným prostorem až na střechu, propojuje vnější prostor s vnitřním přesně v souladu s postuláty koncepce „režné urbanistiky“ skupiny AllesWirdGut. Dům v krajině působí stejně přirozeně jako okolní skály, jež ostatně sám připomíná.
Bunkr v parku Zatím poslední realizací AWG ve stylu arte povera je dům projektovaný Rainerem Pirkerem pro mladou vídeňskou rodinu se dvěma dětmi. Parcela je situovaná v parku o výměře 1 500 m2, ze severu ji odděluje od ulice 2,5 metru vysoká zeď. Protože nebylo možné zasáhnout do vzrostlé zeleně, muselo se stavět právě podél této zdi. Architekt se rozhodl využít přirozeného členění místa a dům, jenž nese označení SI + 05, rozdělil na dvě obytné části. Přízemí s výhledem do ulice je vyhrazeno společenskému životu, jemuž je městský ruch přirozenou kulisou. Zázemí pro rodinný život pak tvoří patro otevřené do zeleně. Z ulice sem vedou jen otvory přivádějící světlo, kterého je v severně orientovaném parku nedostatek. Stavba tvoří vizuálně přirozený přechod mezi prostředím ulice a klidovou „zelenou zónou“. Struktura odhalené betonové fasády jako by sem patřila odjakživa.
Betonová budoucnost Kdo ví, co by nás čekalo, kdyby se urbanistické záměry AWG dočkaly uplatnění v širokém měřítku. V italském San Candidu, kde rakouští konceptualisté svůj záměr konvertovat městské jádro do jednotného designu již realizovali, má sice režný „betonový make-up“ skutečně spíše doplňující než dominantní charakter, přesto se nelze zbavit určitých obav.
Budou města pod betonovým kabátem ještě k bydlení? A jaký asi může být život v komplexu připomínajícím atomové bunkry? Doufejme, že AllesWirdGut zůstanou při zemi.
text: Jakub Bielecki foto: Profimedia |
Mytí ve dvou
|
|
Materiály na výběr Nejprodávanějším dvojumyvadlem je samozřejmě keramický monolit vyráběný v rozměrech cca od 120 do 180 cm. Nabídka dvojumyvadel je poněkud chudší než u těch klasických, přesto se každý výrobce sanitární keramiky snaží mít ve svém sortimentu alespoň jeden typ dvojumyvadla. Budete-li pátrat po tom, co je zrovna moderní, pak je to dvojumyvadlo, jehož vnitřní prostor není rozdělený přepážkou a je osazené dvěma stojánkovými bateriemi. Jako praktický doplněk vám můžeme doporučit nosné konzole nebo držáky na ručníky, které je možno přiobjednat za příplatek. Vedle keramiky je architekty velmi oblíbeným a často používaným materiálem umělý kámen (Corian, Varicor, Hi-macs…). Díky vynikající tepelné zpracovatelnosti si můžete nechat z umělého kamene vyrobit jakýkoliv atypický tvar dvojumyvadla. Velký výběr barev a struktur vám zaručí, že máte doma skutečný originál. Za designový bonbonek lze považovat dvojumyvadlo ze silného bezpečnostního skla. Na takovouto lahůdku je však třeba si náležitě připlatit, cena se může vyšplhat až na dvojnásobek ceny keramického dvojumyvadla, tedy cca na 50 000 Kč a víc.
Kombinace s nábytkem Pokud bude dvojumyvadlo ve vaší koupelně plnit spíše funkci praktickou než ozdobnou, bude výhodné vybrat si variantu dvojumyvadla zapuštěného v koupelnovém nábytku. Spodní nábytková skříňka vám jednak vyřeší problém s úložným prostorem, a jednak i dodá koupelně dojem uspořádanosti a pořádku. Škála nabízených barev a dezénů dřeva je nepřeberná. Z praktických důvodů volte raději světlé tóny. I když paradoxně módním trendem je právě tmavé dřevo wengé, jehož nenasákavost z něj činí dřevo vhodné do vlhkých koupelnových prostor. Ačkoliv je toto dřevo považováno za dražší, čeští výrobci (např. firma LE BON) jej nabízejí za dostupnou cenu.
Jedna a jedna jsou dvě Možná vám dvojumyvadlo připadá jako příliš mohutný prvek, který by vaší koupelně neslušel, přesto však toužíte po svém intimním kousku keramiky, případně jedno umyvadlo vaší rodině zkrátka nestačí. Problém se dá vyřešit velmi jednoduše – vyberte si dvě méně robustní umyvadla a umístěte je vedle sebe. Mnoho výrobců má pro tento způsob speciální sety, jejichž součástí jsou dvě umyvadla a jim uzpůsobený nábytek. Je to velmi efektní řešení a leckdy vypadá na pohled lépe než samotné dvojumyvadlo.
Péče Litá umyvadla jsou praktická pro svou snadnou údržbu, nemají záhyby či spáry. U dvou umyvadel položených či zapuštěných do desky je údržba náročnější. Tuto negativní vlastnost však převyšuje větší výběr tvarů, designů a možných materiálů.
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, EUROBATH, třída ČSA 3252, Kladno, tel.: 312 241 193, IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, LAUFEN CZ, V Tůních 3, Praha 2, tel.: 296 337 711, LE BON, Dornych 47, Brno–Komárov, tel.: 545 535 436, POLYTRADE CE, Za Strahovem 19, Praha 6, tel./fax: 220 516 000,
text: Isabela Frost foto: archiv |
Nejen pro netopýry
|
|
Speciální sestavy světel uchycené na lankách, která lze napnout kdekoliv v interiéru, jsou ideálním řešením. Užívají se tehdy, kdy nechceme byt proměnit ve staveniště, nebo v prostorách nestandardních rozměrů. Vhod přijdou proto zejména v podkroví, pochozích galeriích či v interiérech s klenbami apod.
Co umí halogenová žárovka Lankové systémy zaznamenaly velký boom v devadesátých letech, kdy se otevřely hranice, a do naší republiky se začaly dovážet osvětlovací tělesa a systémy ze západních zemí. Byl to také první kontakt s halogenovým osvětlením, které díky svým vlastnostem má i v současném interiéru vysoké uplatnění. Proč? Halogenové žárovky se vyznačují různým úhlem svitu, a sice od 10 do 60 °. Vybíráme je tedy s ohledem na to, co přesně chceme osvítit. Čím nižší úhel, tím užší pruh světla a naopak. Znamená to, že na osvětlení určitého detailu interiéru (obrazu, sochy apod.) zvolíme halogenovou žárovku s malým úhlem a pro plynulé osvětlení stěny je ideální úhel vyšší. Pro podobné potřeby jsou tyto systémy naprosto ideální. Existuje totiž nespočet různých svítidel, která lze na lanka použít, liší se od sebe zdrojem osvětlení, tvarem stínítka a délkou závěsu. Záleží pak už jen na uživatelově fantazii, potřebách a v konečném důsledku na délce lanka. Stačí mít pouze v blízkosti elektrickou zásuvku, absolutní variabilita a neomezený počet svítidel pak umožňuje široké použití.
Kudy teče proud V současné době rozeznáváme dva základní systémy. První a zastaralejší způsob funguje na běžném principu, kdy se hodnota přiváděné elektřiny do lanka snižuje pomocí transformátoru z 230 V na 12 nebo 24 V. I když se tento typ používá ve velké míře doposud, má mírný handicap. V určité vzdálenosti se hodnota proudu snižuje. Pro jeho zvýšení se proto znovu musí použít další transformátor. V praxi pak automaticky nastává problém, kam ho umístit, aby nepřekážel a esteticky nenarušoval vzhled interiéru.
Tuto nesrovnalost odstranil nový systém, který umožňuje použít lankový systém chráněný bezpečnou izolací, takže není zapotřebí transformátor. Lanko tak není omezeno délkou a lampu lze přichytit v jakémkoliv místě, navíc lze použít různé typy zdrojů (např. fluorescenční trubice).
Lankové systémy 1 Instalují se dodatečně, jejich použití není spojeno s rozsáhlými stavebními úpravami. 2 Systémy rozeznáváme podle napětí (12 V, 24 V, 230 V). 3 Variabilnost umožňuje použití v jakémkoliv interiéru. 4 Velmi vhodné jsou do atypických prostorů (podkroví, místnost s klenbou apod.).
Kontakty: EUROLUX LIGHTING, Žalanského 22, Praha 6, tel.: 235 097 611, fax: 235 097 622; Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; HAGOS, Darwinova 1470/14, Praha 4-Modřany, tel./fax: 244 401 784, 244 402 459; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833; LUMINEX, Ječná 7, Praha 2, tel.: 224 921 563; Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 261 215 872–74, fax: 261 215 875; Vídeňská 68, Brno, tel./fax: 543 330 413; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Kosmické fantazie
|
|
Rozhodně se nedá říct, že by svá díla chrlil Ben Teplý jako na běžícím pásu. Navíc se rozhodně nenechává svazovat sterilními konvencemi. Vznikají tak jedinečné stavby, které možná jinde neuvidíte – okřídlené, kosmické, jakoby z jiných světů… Již v sedmdesátých letech se Ben Teplý aktivně účastnil řady architektonických soutěží a stal se spoluautorem několika projektů. Z jeho pera pochází například návrh tenisového komplexu Hany Mandlíkové u Prahy. Postupem času přestala architektura pro Bena Teplého představovat pouze navrhování a realizace domů. Angažuje se například v České společnosti pro jakost a je spoluautorem hodnotících kritérií pro udělování značky Czech Made ve stavebním oboru. Ateliér Teplý Design funguje již čtrnáctým rokem.
Kosmický sen „Nepřipadá vám to tak trochu kosmické?“ ptá se mě Ben Teplý, když mi ukazuje stříbřitou budovu firmy Iveco. Ano, je to tak. Na rozdíl od mnohdy sterilních administrativních staveb překvapuje tento objekt v Praze 9 svou originalitou. Členitý dvoupatrový dům skutečně navozuje pocit, že jste se ocitli mezi kulisami k vědecko-fantastickému filmu. „Chtěl jsem vytvořit něco zcela nového, jiného,“ říká k tomu Ben Teplý.
Stavbu tvoří dvě budovy. První – hmotnější – v sobě skrývá administrativní a obchodní prostory. K futuristickému dojmu přispívají rovněž speciální okna. Jejich sklo je směrem k chodníku jemně vypouklé. Nižší stavba v sobě skrývá provozní prostory, které souvisejí s prodejem a servisem aut. Do obou částí se vchází zvláštně upravenými vchody – nad vstupními dveřmi je totiž kuželovitá stříška. Díky ní působí celá stavba ještě členitěji. Sídlo automobilové společnosti Iveco mluví samo za sebe. Dynamická stavba působí, jako že se chce každou chvíli „rozjet“. Ben Teplý podotýká, že právě o to mu skutečně šlo.
Okřídlená vila „Dům, který rozbouří vaši fantazii. Odleťte na křídlech svých představ a snů.“ I těmito slogany by se dala docela dobře charakterizovat pozoruhodná vila blízko Prahy, kterou architekt navrhl pro své přátele.
V přízemí najdete společenské prostory – vzdušný obývací pokoj s krbem, kuchyň a hostinský pokoj. Do patra situoval architekt ložnice majitelů a jejich dětí. Ve vile jsou dvě koupelny, takže hosté i majitelé mají vždy dostatek soukromí. Zajímavým prvkem interiéru je i schodiště, které v patře plynule přechází v galerii, ze které se dá dívat dolů do přízemí. Z balkonu v prvním patře, který se vine podél poloviny obvodu domu, je zase krásný výhled do okolí.
Teplý se podle svých vlastních slov při navrhování „okřídleného“ domu inspiroval čínským učením feng-šuej. Co to v praxi znamená? „Jde vlastně o optimální rozvržení a koncepci prostoru,“ vysvětluje. „Aby byl interiér pozitivní, aby nezraňoval. Eliminují se například ostré hrany. To dá rozum, jít proti ostré hraně je prostě nepříjemné.“ I proto je půdorys vily členitý a ve dvou protilehlých místech zakřivený. Snaha o harmonické bydlení podle staré čínské moudrosti však nebyla hlavním přáním klientů ani svazujícím motivem architekta. Do stavby se promítla zcela přirozeně a intuitivně, jak se můžete sami přesvědčit v podrobné reportáži v MD 2/2003.
Rozum a cit Právě intuice hraje u tvorby architekta Teplého velkou roli. „Asi to souvisí s určitou věkovou zralostí, která se pak promítá i do samotné práce,“ přemýšlí autor. Smysl pro vhodný detail a citlivá kompozice jsou charakteristické pro rekonstrukci vstupních prostor domu Českomoravské konfederace odborových svazů z roku 1992, tak pro zcela nový interiér dispečinku firmy Výtahy Schindler.
Přestože uvedené realizace jsou od sebe časově vzdálené jedenáct let, obě navrhl architekt Teplý tak, aby co nejvěrněji odpovídaly svému záměru a funkci. Přestavba vstupních prostor sídla odborářů se drží funkcionalistického stylu. Původní chromové prvky, dobou již značně omšelé, jsou nahrazeny trvanlivějším nerezem. Zachována a „oprášena“ je kožená sedačka pod mosazným zábradlím. I zde však autor trochu popustil uzdu své fantazii. Do vstupního foyer navrhl speciální zrcadlové bloky s vestavěnými křesly. V útrobách zrcadlových bloků se skrývají těžké kusy železa, které zaručují, že objekty drží pevně na zemi. Interiér dispečinku firmy Schindler naopak odpovídá současným trendům. V členité kanceláři využil architekt jemných odstínů žluté, takže ve světle stropních svítidel působí prostor velmi teple a útulně. Stoly pro telefonní operátorky jsou odděleny zaoblenými příčkami, které jsou ozdobené popínavými květinami. Nechybí ani pohodlná rozkládací sedačka, takže kancelář působí spíše jako příjemný obývací pokoj. Z díla Bena Teplého sálá přirozenost a pohodlí, okořeněné notnou dávkou fantazie a netradičnosti. Nezbývá než si přát, aby takových staveb, které rozjasní pošmourné všední dny, bylo víc.
Architekt Architekt Ben Teplý (1950) – vlastním jménem Bohumil Teplý – absolvoval v roce 1974 architekturu na pražském Českém vysokém učení technickém. Po dokončení studia se zabýval projektováním staveb a urbanistických celků. Vedle toho se sám i jako spoluautor účastnil rozličných architektonických soutěží a projektů. V roce 1990 založil ateliér Teplý design. Zrekonstruoval foyer domu Českomoravské konfederace odborových svazů, navrhl administrativně-provozní budovu Iveco v Praze, vilu u Prahy a interiér dispečinku firmy Výtahy Schindler v Praze.
Kontakt: Teplý Design, Verdunská 20, 160 00 Praha 6, tel.: 233 343 631, e-mail: teply-design@volny.cz
text: Klára Bobková foto: Ota Pajer, Radka Teplá, Radek Foltýn |
