|
|
Se židlí byly v dějinách problémy. A nejen s ní, ale i s jejími staršími sourozenci; sestrou stoličkou a bratrem křeslem. Členové této rodiny si byli často na první pohled podobní, ale přitom se v zásadě lišili funkcí a do jisté míry vyjadřovali i společenský status sedícího majitele.
První svědectví o stoličce pochází z 3. tisíciletí před n. l. Na mezopotámském reliéfu (tzv. Urská standarta) sedí účastníci při hostině na nízkých stoličkách a podobné výjevy se opakují i na pečetních válečcích oné doby. Také na vyobrazeních ze starého Egypta posedávají na stoličkách obětníci před nízkými stolky, stejně tak při běžných pracovních činnostech. Ani antika a středověk, vyjma luxusnějších materiálů a čalounění, nepřinesly zásadní změny. V Římě to bylo jednoduché, často skládací sedadlo (sella) bez opěradla, na které se kladly polštáře. S opěradlem vzadu se vytvořil typ křesla (solium) používaný při významných společenských příležitostech.
Odtud již byla krátká cesta k trůnním křeslům, které od středověku došly svého uplatnění především v rámci panovnických ceremoniálů.
Základní tvarové schéma – vertikálně podepřená horizontální plocha – se stalo kulturním i kultovním fenoménem a zároveň vyjadřovalo vztah člověka k prostoru. Oproti předchozím typům čekala židle na své plné uplatnění až do 17. století. V tomto období se čím dál častěji objevovaly stoličky nejprve se zvýšeným okrajem, aby se vzápětí zadní opěradlo stalo hlavním symbolem židle stejně jako její neměnná funkční vazba k jídelnímu nebo pracovnímu stolu. Právě společnosti pozdní renesance a hlavně baroka, které vytvářely nové rituály u stolu, byly velmi citlivé na podobu v podstatě novověkého sedacího nábytku.
Jestliže křeslo sloužilo k sladkému spočívání v salonu, potom židle sloužila několika činnostem a měla vliv na nové uspořádání interiérů. Tato proměna souvisela i se vznikem jídelen, které byly projektovány jako samostatný prostor teprve od konce 18. století. Kruhový nebo oválný jídelní stůl doplněný patřičným počtem židlí – nejčastěji 6 až 12 – hned v úvodu 19. století naplno vstoupil do dějin interiéru. Stal se kultovním objektem, kolem kterého se v pravidelnou dobu scházeli členové rodiny a neobešla se bez něho žádná spořádanější měšťanská domácnost.
Židle se rychle stala základní součástí interiéru a přirozeně se na ni zaměřila pozornost návrhářů a výrobců. Rané židle se většinou vyráběly z místně dostupných dřevin (dub, buk), ale brzy je začaly nahrazovat vzácnější druhy – ořech, jasan nebo mahagon. Podobně jako jiné druhy mobiliáře i tvar židlí odpovídal dobovým slohům a stylovým proudům. Průkopníkem nového pojetí židle se stal slavný anglický tvůrce Thomas Chippendale (l718 až 1779), který vydal katalog nábytkového designu Gentleman and Cabinet-maker’s Director (1754).
Ve svém teoretickém, ale i praktickém díle rozvinul všechny dekorativní možnosti, které nabízí tvarová struktura židle; gotiku založenou na lomených obloucích, rokoko se zvlněnými liniemi i jemné dřevořezby inspirované tehdy objeveným čínským nábytkem. Pozoruhodné byly především Chippendalovy návrhy židlí s prořezávaným opěradlem a prohnutými nohami.
Nový život vztahu židle–prostor však vdechl teprve biedermeier, alespoň v oblasti střední Evropy. Interiér začínají ovládat jednotlivé ostrůvky, mezi nimiž vynikal jídelní stůl se židlemi jako sestava stylově ucelená. Vedle souborů jídelních židlí se vyrábělo i velké množství příležitostných židlí v různých tvarových modifikacích, často doplňovaných bohatým čalouněním, které si nezadalo s křesly a smazávalo hranici mezi židlí a křeslem.
Celkově měkké tvary židlí a zdobná hravost detailů naznačovala jistou blahobytnost a poživačnost při trávení času. Odpovídaly tomu i použité drahé dřeviny a snad vždy čalouněné sedáky, které odkazovaly k zahálčivému posezení.
Rozhodující význam pro emancipaci židle mezi sedacím nábytkem přinesly nově vznikající veřejné prostory – kavárny a restauranty. Z hlediska funkce se tu židle stala trvale nezastupitelnou. Židle odtud vytěsnily lavice, stoličky a příležitostná křesla a v lepších zařízeních zcela ovládly tyto místnosti. V jednom prostoru se najednou ocitaly desítky až stovky židlí a zcela změnily jeho vizuální charakter. K židli se obrátil zájem řady výrobců, kteří rázem vytušili, že jde o věčný produkt. Příběh židle pokračuje i v přítomné době a další podobu se jí snaží vtisknout celé týmy designérů.
Těžko však mohou obejít problémy a požadavky, které se zdánlivou naivitou formuloval autor encyklopedie pro paní a dívky: „Židle, na kterých sedáme u stolu, jsou většinou neúčelně zařízeny. Pravý úhel sedadla s lenochem, zvlášť je-li tento tvrdý a rovný, nutí tělo do nepříjemné, nepřirozené polohy, tím nepříjemnější, je-li i sedadlo nějak nevhodně vypouklé a nepružné. Proto u moderních židlí dává se lenochu tvar oblý, někdy nazad prohnutý…“ (Domácí vševěd, Praha,1926).
Kontakty: Ateliér Reno, Hradební 1, Praha 1, tel.: 602 267 655 Galerie Thun-Hohenstein, Malá Štupartská 5, Praha 1, tel.: 224 827 198
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Blog
Pozor, klouže a pálí!
|
|
Pokud dbáme na dodržování základních bezpečnostních předpisů, vybíráme vhodný nábytek a zařízení a používáme různé ochranné pomůcky, můžeme riziko úrazu výrazně snížit.
Tři zásady Při stavbě nebo rekonstrukci koupelny dbáme na to, aby elektřinu zapojoval odborník, který se musí řídit příslušnými normami. Je nutno respektovat následující: Všechny elektrické spotřebiče i zásuvky v koupelně musí být zapojeny přes proudový chránič. Toto citlivé zařízení je napojeno před běžnými jističi, a jakmile dojde k nějaké závadě, reaguje přerušením. Takzvaná ochrana polohou představuje normu určující vzdálenost zásuvek od vany, umyvadel a sprchových zástěn. Ochrana spojením znamená, že jsou všechny elektrické spotřebiče napojeny na hlavní zemnící bod. Pokud jsou všechny spotřebiče a zásuvky instalovány podle předpisů, není již nutné používat speciální zásuvky s příklopkami. Jsou- -li ale v rodině malé děti, uzavřeme dostupné zásuvky vyjímatelnými chrániči.
Bez klouzání Při volbě podlahové krytiny se zaměříme na dlažbu se strukturovaným povrchem, který není kluzký. V žádném případě bychom neměli pokládat na zem před vanu či sprchový kout různé koberečky či osušky bez protiskluzové úpravy. Jakmile nezpevněná textilie nepřilne rubovou stranou pevně k podlaze, klouže a zakopává se o ni. V místech, kde na podlahu nejčastěji stříká voda, můžeme nalepit protiskluzové pásky. Možnost uklouznutí a následného pádu hrozí i ve vanách a sprchových koutech. Také zde, pokud není dno vany opatřené protiskluzovým povrchem, můžeme použít speciální podušky.
Pohodlné je bezpečné Řadu opatření, která učiníme v koupelně pro svou bezpečnost, možná později oceníme i z jiných důvodů. Opěrná madla poslouží jako opora starším lidem, při vstávání a opouštění vany je ale pro své pohodlí ocení i zdravý a dobře pohyblivý člověk.
Sprchové zástěny se nyní vyrábějí už jen z bezpečnostních skel. Slabší sklo by se na takto exponovaném místě nemělo objevit. Výsuvné dveře zástěn jsou opatřeny ložiskovými pojezdy, které zajistí jednoduchou manipulaci. Dveře se mají otevírat směrem z místnosti, a to pro případ, že by tu někdo upadl, nemohl vstát a tělem dveře zablokoval. Zakopnutí minimalizujeme také tím, že dveřní práh nahradíme přechodovou lištou. Při výběru koupelnového nábytku je lepší volit kusy se zaoblenými hranami. Ostré rohy lze dodatečně opatřit plastovými chrániči.
Ochrana dětí Zvýšenou péči věnujeme bezpečnostním opatřením při zařizování koupelny, kterou budou používat malé děti. Vhodné je pořídit stabilní stupátko před umyvadlo a redukční prkénko na toaletu. Opaření horkou vodou zabrání termostatická baterie. Abychom zabránili uskřípnutí prstů, zajistíme dvířka a zásuvky skříněk speciálními pojistkami. Z dosahu malých dětí ukládáme mycí a prací prostředky a při nákupu drastičtějších čisticích přípravků obsahujících žíraviny dbáme na to, aby měly bezpečnostní uzávěry. Voda z pračky má být svedena přímo do odpadu, nikoli do vany či umyvadla.
Zásady bezpečnosti – Koupelnové vybavení by nemělo mít ostré hrany. – Před opařením chrání termostatické baterie. – Instalaci elektřiny v koupelně svěřte vždy odborníkovi. – Kluzkost podlahy zmírní protiskluzové pásky. – V koupelně neskladujeme léky.
Kontakty: IDEAL STANDARD, Černomořská 10, Praha 10, tel.: 271 740 310; Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462, KERAMAG (SANITEC), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, LASSELSBERGER, Adélova 1, Plzeň, tel.: 377 811 811, fax: 377 973 617, MEUSCH (JIŘÍ PRÁŠEK), Havlíčkova 46, Dašice, tel.: 466 951 103; NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 548 428 011, fax: 548 428 012; SEBOLD Centron, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 212
text: Libuše Lhotská foto: archiv |
Chvála rozumu
|
|
Stále důležitější roli ve vztahu zákazník – dodavatel (ať už se jedná o dodávku čehokoli) hraje samotný proces jednání a plnění závazků na obou stranách. Ing. arch. Ivana Dombková, spolumajitelka společnosti Donlič interier, ráda konstatuje, že v poslední době se stále častěji setkává s moudrými klienty, kteří mají vyhraněně racionální způsob myšlení, jsou zvyklí na uvážená, ale zároveň rychlá rozhodnutí a jejich jednání klade jednoznačně důraz na fair play. Tito lidé staví i obchodní vztahy na důvěře a spolupráce s nimi je velmi příjemná. Často hledají tzv. rezidenční bydlení, což je dokonale upravený a z větší části i zařízený byt na dobré adrese s dalšími nadstandardními službami. V oblibě jsou dnes zejména byty půdní, kde je možné vytvořit mezonet. A právě byty tohoto typu firma Donlič interier buduje. Za takové důvěryhodné atmosféry probíhala rekonstrukce velké půdy jednoho domu na vltavském nábřeží v Praze. Architektka zde vstoupila do nijak neděleného, nově zastřešeného prostoru, opatřeného pouze okny a přípojkami na vodu a elektrický proud. Klienti jí sdělili své představy o jeho členění a zformulovali i své očekávání týkající se celkové atmosféry bytu, zejména barevnosti a osvětlení. Vzápětí odjeli na čtrnáct týdnů do zahraničí. Definitivní rozvržení a využití téměř 450 metrů čtverečních pro konkrétní účely už bylo na invenci architektky a sehranosti realizačních týmů, které musely zvládnout tento nemalý úkol v poměrně krátké době. Taková důvěra je nesmírně zavazující a motivující zároveň.
Byt je díky vysokému hřebenu střechy mezonetový. Jeho spodní část (cca 330 metrů čtverečních) obsahuje prostory pro všechny běžné denní činnosti. Je zde vstupní hala, šatna, toaleta, pracovna, kuchyň s jídelním koutem a dva odlišně pojednané obytné prostory. Jeden s velkou sedací soupravou, druhý intimnější jakoby v japonském duchu. Jsou od sebe odděleny televizí na otočné tyči a „japonská“ část je navíc vyvýšena o tři schody. Celková dispozice zde umožnila vytvořit dvě samostatná „ramena“, navazující na tento centrální segment. V jednom je pokoj, šatna a koupelna pro chůvu, ve druhém jsou situovány dvě ložnice se šatnami a velká relaxační koupelna. V horním podlaží se nachází bar a vstup na terasu obehnanou živou zelení a další klidové křídlo s pokojem, šatnou a koupelnou.
Jak je ze snímků patrné, jsou všechny úložné prostory vyřešeny „neviditelně“, takže celý byt působí velmi čistě. Je to především výsledek koncepčního řešení architektky, která umisťovala potřebné úložné prostory do vytvořených nik, zakrytých různě řešenými dveřmi. Prostor tak získal úžasnou přehlednost a čistotu, která je podtržena i použitými materiály a jednoduchou barevností. Je tu hodně využíváno kalené sklo, nerez a velkoformátová keramická dlažba s vysokým leskem, bílá a jemně fialková barva tvoří kontrast k tmavě mořenému dubu, černé kožené sedací soupravě a příjemně akcentuje i šedý lak a bělený dub.
Absolutní důvěra zákazníků nebyla ani trochu zklamána. Po návratu ze zahraniční cesty je čekal nový, stavebně perfektně dokončený a dokonale uklizený byt, damaškové povlečení, koupelny opatřené vším potřebným včetně osušek a šatny připravené pojmout obsah všech zavazadel. Tito klienti vědí, že se mohou na svou dodavatelskou firmu kdykoli obrátit nejen se zdůvodněnou reklamací (takový případ je vzhledem ke kvalitě dodávky naprosto ojedinělý), ale i s méně naléhavým problémem spojeným s užíváním bytu. Firma Donlič interier se pro ně stala trvalou zárukou pokojného bydlení.
Absolutní důvěra zákazníků nebyla ani trochu zklamána. Po návratu ze zahraniční cesty je čekal nový, stavebně perfektně dokončený a dokonale uklizený byt, damaškové povlečení, koupelny opatřené vším potřebným včetně osušek a šatny připravené pojmout obsah všech zavazadel. Tito klienti vědí, že se mohou na svou dodavatelskou firmu kdykoli obrátit nejen se zdůvodněnou reklamací (takový případ je vzhledem ke kvalitě dodávky naprosto ojedinělý), ale i s méně naléhavým problémem spojeným s užíváním bytu. Firma Donlič interier se pro ně stala trvalou zárukou pokojného bydlení.
Kontakty: AZ INTERGIPS (sádrokartony), U Cukrovaru 2, Opava, tel.: 553 733 055; DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, tel.: 604 207 323; U Cukrovaru 2, Opava 5, tel./fax: 553 733 066, tel.: 603 807 989; DOMARK, Dolné Pudiny 1, P. O. BOX C-42, Žilina, tel.: 00421 41 56 62 780, fax: 00421 41 56 62 779; E TECH (zabepečovací technika), Počernická 96, Praha 10, tel.: 267 021 212–13; LAAX DEVELOPMENT, Bílkova 13, Praha 1, tel.: 603 807 989
text: Bea Fleissigová foto: Iveta Kopicová |
Jak na liány
|
|
Tak jako každá činnost, která je prováděna nesprávně, může i chybná volba a použití popínavých rostlin představovat riziko. Ne každý druh se hodí všude – některé se pnou samy po stěnách (samopnoucí), jiné potřebují oporu. Důležité jsou stanovištní podmínky, velikost pokrývaných objektů a také jejich kvalita a stabilita.
Zelené stěny Pro pokrytí větších ploch jsou vhodné samopnoucí druhy. Pomocí adhezivních terčíků nebo příčepivých kořínků se dokážou držet zdi a nepotřebují nosnou konstrukci. Kvalitní vyzrálou omítku neponičí, pokud se ale olupuje, spadnou časem i s ní. Velmi špatnou omítku tedy raději odstraňte, popínavé rostliny zeď ochrání lépe. V našich podmínkách takto roste břečťan (Hedera helix) a přísavník trojhrotý (Parthenocissus tricuspidata).
Tam, kde chceme ozelenit jen část stěny, použijeme popínavé rostliny, které oporu vyžadují, a tím je usměrníme. Můžete tak řešit i situaci, kdy chcete zkrášlit sousedovu ošklivou stěnu a on si nepřeje, aby obrůstala. Na konstrukcích se pěstují liány, které se okolo nich ovíjejí: například vistárie (Wisteria floribunda a sinesis) nebo podražec (Aristolochia macrophylla). Konstrukci vyžadují i úponkaté druhy (réva – Vitis, plamének – Clematis), anebo takové, které se neumějí samy opory chytit a je nutné je vyvazovat (jasmín – Jasminum, popínavé růže – Rosa, trubač – Campsis). Oba typy popínavých dřevin můžete, a později i musíte, vychovávat správným řezem.
Popínavky a stavba Přirozenou oporou pro popínavky se zdají být okapy, sloupy, hromosvody, ale tam je na místě opatrnost. K okapovým rourám nesmíte sázet ovíjivé druhy, které by je časem rozmačkaly. Například zimokeř (Celastrus) je pro svou sílu německy nazýván „Baumwürger“ – škrtič stromů, nebezpečná je i vistárie. Tyto druhy nesázejte ani k mladým stromům.
Rizikové jsou i druhy s negativním fototropismem – odklánějí se od světla. Sice si snadno najdou oporu (za ní je méně světla než před ní), ale jejich výhony s úponky nebo příčepivými kořínky zalézají do tmavých koutů – do spár, škvír, mezi střešní tašky a trámy. Perfektně prověří práci obkladačů a pokrývačů, ale tento test může vyjít dost draho.
Světlo, půda, voda Stálezelený břečťan se svými nároky trochu vymyká: může růst ve stínu a toleruje sušší půdu (ovšem trápit ho suchem nesmíte), nesnáší však sluneční úpal. Na konstrukci ve stínu poroste i podražec a některé plaménky. Vydrží tu i přísavníky, ale na podzim se neprobarví. Výslovně slunomilný jsou trubač (Campsis), vistárie (Wisteria) a révy (Vitis).
Jak je dobře známo, plaménky mají rády „nohy ve stínu, hlavu na slunci“. Většina druhů je poměrně nenáročná na půdu, ale třeba hortenzie (Hydrangea anomala ssp. petiolaris) nesnáší vápno, potřebuje totiž kyselejší půdu. Většina lián ocení kvalitní substrát, hlubokou půdu (zejména vzrůstné liány) a dostatek vody v mládí. Později si pro vodu „sáhnou“ i do hloubky několika metrů. Pokud máte vlhkost v základech domu, liána ji spolehlivě odsaje.
text: Samuel Burian foto: Jana Pyšková |
Nábytek bez tajností
|
|
Sklo původně sloužilo k dekorativním účelům, ženy se zpočátku krášlily skleněnými šperky, a teprve později s vynalezením nové techniky byly vyrobeny první skleněné nádoby, které se používaly na úschovu oleje a nejrůznějších vůní. Vynález sklářské píšťaly v 1. stol. př. n. l. umožnil už zhotovovat předměty složitějších tvarů.
Kupředu s technologií Sklo poutalo svou krásou, proto si lidé lámali hlavu nad tím, jak tento průhledný materiál využívat více. Tehdejší technologie však ještě nedovolovala vyrobit větší skleněnou plochu. Teprve po zdokonalení technologického postupu bylo možné zhotovovat kvalitnější a rozměrnější skleněné výplně už i v podobě, v jaké je známe dnes.
Oblíbený materiál Sklo je ideální prostředek do současného moderního interiéru, který akcentuje dojem vzdušného a odlehčeného prostoru, což průhlednost tohoto přírodního materiálu umožňuje. Z tohoto důvodu se nepoužívá jen jako výplň, ale díky zvládnuté technologii výroby se ze skla vyrábějí nejrůznější zařizovací předměty uplatňující se často jako solitéry (všechny typy stolků, skleníky ad.).
Sklo se k výrobě nábytku používá buď samostatně, nebo, a to mnohem častěji, v kombinaci s jinými matriály, např. dřevem, kovem, plastem aj. Většina z nás má sklo zafixované jako křehký materiál, což u nábytku neplatí. Při výrobě se totiž upravuje tak, aby vydrželo běžné zatížení. Proto se setkáváme s označením tvrzené sklo, jehož tloušťka se pohybuje podle způsobu užití od 8 mm až k úctyhodným 20 mm.
Prozrazené tajemství Na první pohled se může zdát, že nábytek ze skla je vhodný do jakéhokoliv interiéru, při koupi bychom však měli mít na paměti, že transparentnost nemusí vždy být na místě. Skleněné solitéry vyžadují rozvážný přístup při rozmisťování v domácnosti. Sklo nezakryje, co je za ním, ani pod ním. Například u televizních stolků mějme na paměti, že veškerá kabeláž bude vidět, skleněná deska jídelního či konferenčního stolku pak prozradí, jakou jsme zvolili podlahovou krytinu či jak jsme přišli ke stolu oblečeni a obuti. Na druhou stranu však nábytek ze skla vytváří v místnosti dojem vzdušnosti, a pokud vám nevadí, že sklo prozradí kus vašeho soukromí, pak pamatujte, že jednotlivé prvky budou vždy působit nevšedním dojmem.
Z historie – Sklo patří k nejstarším materiálům – vyrábí se od 4. tisíciletí v Egyptě a Mezopotámii k tvarování uměleckých předmětů a k aplikaci ve šperkařství. – V 15. stol. př. n. l. bylo užíváno i k výrobě užitkových předmětů. – Od doby heléniské se vyrábí sklo foukané. – Evropský středověk je reprezentován zejména sklomalbou a od 16. stol. emailovaným sklem. – V 18. stol. se objevuje anglické sklo olovnaté, je vhodné k lití. – Od 19. stol. převažují skla barevná.
Kontakty: ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; CORRECT INTERIOR, V Jámě 3, Praha 1, tel.: 224 162 056–57, fax: 224 162 058; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; Hanychovská 33, Liberec, tel.: 485 150 024, fax: 485 150 076; HAGOS, Darwinova 1470/14, Praha 4-Modřany, tel./fax: 244 401 784, 244 402 459; INDESIGN, K. Tomana 46, Hradec Králové, tel.: 495 512 159, showroom: 495 512 161, fax: 495 512 793; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709
text: Lenka Haklová foto: archiv |
S vůní šeříku
|
|
Nové trendy se v koupelnách výrazně projevují zejména v obkladech, v jejich barevnosti i vzorování. Právě to ale může být brzdou našeho „tvůrčího rozletu“. Obavy, že nás nápadný vzor či kombinace barev a odstínů časem omrzí, totiž mohou být oprávněné.
Koupelnová sestava, kterou jsme si prohlédli při návštěvě nového studia SIKO, nás zaujala právě tím, že její obklad odpovídá současnému trendu, přitom není výrazný a svou jednoduchostí obstojí i v budoucnu.
Na dlouhém stonku Základem obkladu koupelnové sestavy jsou bílé obkládačky většího rozměru (30 x 60 cm), které na dvou místech – nad umyvadlem okolo zrcadla a v koutu sprchové zástěny – přecházejí bílým bombátem a dvěma typy listel do obkladu v barvě světle šeříkové. Současný trend květinového dekoru tu představují listely – jedna s drobnými kvítky tulipánů, druhá s celou květinou na dlouhém stonku. Vzorování obkladu na dvou místech interiéru působí čistě a decentně. Střízlivé tvary koupelnového vybavení v bílé barvě společně se světlým obkladem rozjasní i koupelnu bez denního osvětlení.
Kontakty: LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 296 337 711, e-mail: marketing.cz@cz.laufen.com , www.laufen.cz ; RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 756, fax: 283 090 751; SIKO KOUPELNY, Čimelice 330, tel.: 382 905 173; Bechyňská 2236, Tábor, tel.: 381 254 247; Nezamyslova 26, Brno-Židenice, tel.: 548 530 303; Skorkovská 1310, Praha 9-Černý Most, tel.: 284 040 404; Strakonická ul., České Budějovice, tel.: 387 901 110, fax: 387 313 887; U Boříka 3, Ostrava-Nová Ves, tel.: 596 623 288; Dubská 1662, Teplice, tel.: 417 539 110; Počernická 120, Karlovy Vary, tel.: 353 561 880; Roty Nazdar 519, Trutnov, tel.: 499 817 919; Marie Majerové, Sokolov, tel.: 352 600 577 , e-mail: info@siko.cz , www.siko.cz
text: Libuše Lhotská foto: Lubomír Fuxa a archiv |
Mono + Eva Eisler
|
|
Když Wilhelm Seibel založil v roce 1895 továrnu Seibel Britannia, netušil, že v roce 1911 se otevře první pobočka Hessischen Metallwerke Gebr. Seibel. Firma později dosáhla celosvětového uznání za to, že svými výrobky vybavila v roce 1936 olympijskou vesnici v Berlíně. V padesátých letech dvacátého století, kdy nastala stagnace v průmyslu výroby nádobí, ohlásilo úpadek téměř 90 % německých továren. Díky suverénnímu řízení firmy Herbertem Seibelem, vnukem zakladatele, který se orientoval na výrobu designových produktů, se podniku Hessischen Metallwerke Gebr. Seibel krize vyhnula.
Design Inovace, výrobní postupy a špičkový design – jsou hlavní atributy firmy Mono. Více než čtyřicet let firma spolupracuje s nejlepšími designéry. Příbory Mono-a od profesora Petera Raackeho z roku 1959 se staly klíčovým úspěchem tak jako ohřívače, svícny a doplňky od Freda Ulbera. Konvice na čaj a kávovar navržený Tassilem von Grolmanem jsou tzv. ikonou designu. Každý z návrhářů je originální a přitom zachovává image firmy. Mikaela Dőrfelová na svých projektech demonstrovala spojení porcelánu a ušlechtilé oceli. Michael Schneider se pro změnu zaměřil na archetypální tvary našich předků, které vynikají svérázným designem a funkčností. O dynamické nádobí Filio se zasloužil Ralph Krämer.
Šperky a stolní kultura Mezi další úspěšné designéry firmy Mono patří i celosvětově uznávaná šperkařka Eva Eisler (narozená 1952 v Praze), která navrhuje také nábytek a interiérové doplňky. Zabývá se designem, kurátorskou a pedagogickou činností. Působila na Parsons School of design, Rhode Island School of Design, v současné době přednáší na New York University. Samostatně začala vystavovat od roku 1987, mimo jiné v Galerii moderního umění v Los Angeles a na škole architektury na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Její šperky jsou ve stálých sbírkách řady významných světových muzeí a její symetrické mísy a nůž na sýr z kolekce Mono se staly součástí prestižní expozice Form 2003 na veletrhu designu ve Frankfurtu n. M.
Mono je rodinný podnik, který vyrábí prvotřídní nádobí a doplňky na stůl. Co bylo rozhodujícím momentem, že jste nabídku ke spolupráci přijala? Firma získala přední postavení v oblasti stolních doplňků především díky výjimečnému designu a materiálovému zpracování. Už od padesátých let spolupracovala se slavnými německými návrháři. S úmyslem oživit a zviditelnit produkty na trhu ve Spojených státech se majitelé firmy rozhodli, že osloví amerického návrháře, který zná místní zvyky, kulturu a vkus a dokáže navrhnout nový produkt, který by zaujal americkou elitní klientelu. V roce 2000 se obrátili na významnou newyorskou publicistku, specializující se na současný design a architekturu, aby jim doporučila designéra, který naplní jejich představy o budoucí kolekci a zároveň naváže na filozofii o elegantní jednoduchosti a nadčasové kvalitě. Zadání bylo pro mne velkou výzvou. Wilhelm Seibel (prezident firmy) při našem prvním setkaní a po zhlédnutí dosavadní práce přistoupil na spolupráci. Po několika dnech v produkčním závodě v Mettmannu poblíž Düsseldorfu jsem získala dostatečnou představu o technologických možnostech výroby. Zadání znělo: navrhněte produkt s atributy architektury a sochařství tak, aby byl minimalistický, funkční a nadčasový. Tenkrát jsme neměli tušení, co to vlastně nakonec bude.
Jaký dojem ve vás zanechala spolupráce s Mono? Německá mentalita je odlišná od americké. Mají něco společného? Ve firmě vládne velice přátelská atmosféra a každý, kdo pro firmu pracuje, se automaticky stává členem velké rodiny. Synové Wilhelm a Carsten, kteří firmu vedou, vyrůstali v německo-francouzském prostředí. Od mládí hodně cestovali a vzdělávali se v oblastech architektury, designu a umění. Jsou velmi kultivovaní, otevření a hrdí na to, že firma vyrábí pod značkou Made in Germany. Je to zcela jiný přístup než v Americe.
Svět šperku jste propojila se světem designu drobných doplňků ke stolování. Nemáte dojem, že se kultura stolování z dnešního světa trochu vytrácí? Formujete vkus v době, kdy vládnou fast foody a stolování se nepřičítá tak velký význam. Proti takové konzumaci mám velké výhrady. Je to především otázka výchovy, vzdělání a kultury, a tedy se to dá těžko generalizovat. Naopak, dnešní kultura stolování nabízí rozmanité kombinace historických či současných etnických stylů z celého světa.
Symetrické mísy a nůž na sýr z kolekce Mono se staly součástí prestižní expozice Form 2003 na veletrhu designu ve Frankfurtu. Čím se tato kolekce odlišuje od jiných a jaká je její filozofie? Čím si získala odbornou porotu? K nové kolekci jsem přistoupila s ohledem na současnou architekturu a nový styl bydlení ve velkých otevřených prostorech, inspirovaný newyorskými lofty. Hledala jsem formu, která by umožnila jednoduchou a ekonomicky nenáročnou výrobu a splňovala zadání firmy. Odborná porota ve Frankfurtu nad Mohanem údajně ocenila neobvyklý způsob tvarovaní nerezové oceli, eleganci a čistotu tvaru, a také technologicky nenáročný proces výroby.
Eva Eisler – Žije od roku 1983 v New Yorku – Studium: Stavební průmyslová škola v Praze, Střední průmyslová škola grafická v Praze, Independent Study, Parsons School of Design, New York – Ocenění: Fellowship 1993, New York Foundation for the Arts, Ocenění německé asociace pro umění a řemesla Bundesverband Kunsthandwerk (2003) – Vybrané projekty: 2002 – Mono-cimetric, řada stolního náčiní pro firmu Mono, Německo 2001 – Radiant geometries, design výstavy, American Craft Museum, New York 2000 – Memories of Murano, design výstavy, American Craft Museum, New York
Zajímavost Německá pošta vydala poštovní folia hodnotící design v Německu. Pro svou sérii známek vybrala výrobky výjimečného designu firmy Mono. Známka vydaná poprvé v roce 1998 odrážela období art nouveau a období Bauhausu. Tématem pro sérii vydanou v roce 1999 byl německý design v poválečné éře. Uznání za své návrhy obdrželi Herbert Hirch (televizní set HF Braun) a Gűnter Kupetz (perleťová vratná láhev na nealkoholické nápoje).
Kontakty: LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; NAUTILUS, bytové doplňky,Vinohradská 190/2405, Praha 3, tel./fax: 234 095 234, fax: 234 095 225
text: Lenka Kopecká a Jiří Rubeš foto: archiv |
Diskrétní rotunda
|
|
Když se před dvěma roky Jan Vančura rozhodl odstěhovat s rodinou z azylu roubené chalupy v malé vesničce u Turnova do blízkosti Prahy, jednalo se o zcela pragmatické řešení napnutého pracovního režimu obou manželů. Poklidný život na venkově Vančurovým ale jinak zcela vyhovoval, a tak ani neuvažovali o tom, že by se odstěhovali jinam než opět do venkovského domu se zahradou. Druhým důležitým rozhodnutím bylo najít již hotovou stavbu, kterou by případnou rekonstrukcí jen upravili podle svých představ. Aby si pořídili zcela nový dům, na to neměli dost času a vzhledem k předcházejícím zkušenostem se stavebními firmami ani odvahu.
„Vhodný dům jsme hledali téměř rok,“ vzpomíná Jan Vančura. „Prošli jsme skutečně desítky vil a rodinných domů, ale pokaždé to byl buď krásný dům na špatném místě nebo otřesná stavba na výborném pozemku. Nakonec jsme nedaleko odtud našli nemovitost, pro kterou jsme se už naprosto pragmaticky rozhodli. Pak ale manželka přišla ještě s dalším typem, že prý nedaleko se prodává dům, který bychom si mohli jen tak nezávazně prohlédnout. Přijeli jsme na udanou adresu, a ještě když jsme stáli venku, už jsme se na sebe podívali – oba jsme hned věděli, že je to přesně to, co hledáme.“
Dům s mimikry Slovo diskrétní je v případě tohoto atypického domu více než na místě. Původní majitel a zároveň investor měl totiž jeden zásadní požadavek – přál si postavit nenápadně vyhlížející dům, který by nepůsobil nevkusně okázale a neupoutával na sebe nežádoucí pozornost. Protože se jednalo o rohovou parcelu svažující se pod úroveň okolního terénu, architekt Petr Lédl navrhl úhlopříčně umístěný objekt s kruhovým půdorysem o půl patra pod úrovní přístupové komunikace, skrytý za mimikry standardně koncipovaného vstupu s dvougaráží. Zamaskování vlastní stavby je dokonce tak důkladné, že stanové nadstřešení kryjící vstup opticky zcela potlačuje i zaoblený vzhled kuželové střechy nad celým objektem. Toto řešení umožnilo dokonale skrýt celou stavbu i zahradu před nežádoucími pohledy z ulice. Díky kruhovému půdorysu zároveň maximálně ušetřilo plochu pozemku, nyní již odborně zkultivovaného v udržovanou zahradu.
Vstřícné kopírování svažitého terénu pozemku udalo charakter nejenom vnější podobě stavby, ale umožnilo rovněž vytvoření víceúrovňového domu, koncipovaného do tří podlaží, přičemž přízemí s hlavní obytnou částí je umístěno o půl patra pod úrovní vstupní části. Toto řešení rovněž vycházelo z přání investora, který si kvůli svým zdravotním potížím přál maximálně uzpůsobit přízemí a vstup na zahradu svým fyzickým možnostem.
Ve znamení kruhu Originální Lédlův nápad rotundy (autorem původně pojímaný spíš jako velký obytný altán) udal vnitřnímu prostoru domu zajímavý charakter. Jednotlivé místnosti jsou komponovány do výsečí v kruhovém půdorysu. Impozantní dojem vyvolává už samotný vstup z neutrálního zádveří. Jako velmi účinná optická bariéra chránící intimitu obytné haly funguje masivní sloup, kolem kterého se obtáčí schodiště a na němž spočívá subtilně pojatá galerie. Sloupem rovněž vede komín krbu, který vytápí celou obytnou halu. Před návštěvníkem se tak již na schodišti nečekaně otevírá přízemí, bohatě osvětlené francouzskými okny vedoucími na terasu. Odhalené trámy vysoko ve stropě ještě umocňují pocit plošně i výškově velkoryse koncipovaného prostoru. Z této centrální obytné místnosti s kuchyní, jídelnou a obývacím koutem lze vstoupit několika francouzskými okny přímo do zahrady a k nekrytému bazénu začleněnému do terasy z dřevěných fošen. Dvoje dveře, opatřené masivními skleněnými pískovanými deskami, vedou z obytné haly do komory a hostinského pokoje s vlastním hygienickým zázemím. Ten bude v budoucnu sloužit jako ložnice rodičů.
Pohled od francouzských oken vzhůru odhalí galerii vznášející se nad prostorem obytné haly. Dojem lehkosti umocňuje subtilní ocelové zábradlí, které Vančurovi kvůli dětem nechali z bezpečnostních důvodů opatřit skleněnými kalenými deskami. Galerie umožňuje vstup do budoucího dětského pokoje, nyní ještě užívaného jako společná ložnice celé rodiny, a do koupelny. Na protější straně je pak umístěn malý pokoj sloužící jako pokoj hostinský.
Z galerie schody stoupají ještě do jednoho patra s jedinou místností, původně navrženou jako komora k uskladnění sezonního vybavení. „Komoru“ však paní domu využívá jako pracovnu.
Kudy proudí čchi Pro znalce staré čínské filozofie a umění fengšuej je koncepce vnitřního prostoru tohoto domu skutečným potěšením. Spočívá v minimalizaci ostrých rohů, ve volném a vzdušném prostoru, který lze jednoduše propojit se zahradou francouzskými okny a jímž bez překážky proudí univerzální životadárná energie čchi. Paní domu, která se o učení feng-šuej zajímá, podle pravidel této filozofie postupně dotváří neokázale útulné interiéry jednotlivých místností. Výrazná, ale nekřiklavá hřejivá barevnost, dřevo, keramika – to jsou charakteristické rysy zařízení celého vnitřního prostoru. Nejradikálnější proměnou zatím prošla obývací hala, kde rodina tráví nejvíce času. Původní chladné bílé zdi, s nimiž tvrdě kontrastovala černá kuchyňská linka, zateplila tlumená žlutá malba. Vysoká francouzská okna pak lemují textilní závěsy v lososové barvě, která prohřeje i pohled do pochmurné lednové zahrady. V současné době probíhá rekonstrukce kuchyňského koutu, který nahradí zakázkově vyrobená kuchyňská linka v barevném tónu ladícím s dřevěnými prvky v interiéru haly. Velkou změnou projdou v budoucnu i obě koupelny, protože sanitární vybavení po čtyřech letech provozu začíná pomalu dosluhovat, a navíc má v jedné z koupelen vzniknout sauna, velký sen paní domu. „Dnes už je ten dům výrazně jiný, i když většina změn, které jsme stačili provést, se týká hlavně barevnosti a drobných detailů,“ říká Jan Vančura. „Když nás před časem přišli navštívit původní majitelé, tak jim ty barvy v první chvíli vyrazily dech. Ale líbilo se jim to, tím spíš, že sami by k takovým změnám, jak říkají, neměli odvahu. Nám sice odvaha nechybí, ale zato máme málo času na to, abychom se pustili do nějaké větší rekonstrukce. Náš režim je hodně nabitý, takže jsme po necelém roce od nastěhování ještě ani nestihli vybalit všechny věci z původního domu. V dohledné době nás čeká také vydláždění terasy, protože dřevěné fošny už začínají pracovat. Uvažujeme o zastřešení bazénu, abychom jej mohli užívat celoročně, a také o solárních panelech. Ale to všechno je otázka budoucnosti s dlouhým časovým výhledem. To, co jsme si od toho domu slibovali, se skutečně naplnilo – bydlíme kousek za Prahou, v klidu a zeleni, děti mohou být celý den na zahradě a nejsme s manželkou už v takovém časovém stresu. A to je pro nás nejdůležitější.“
Architekt Ing. arch. Petr Lédl (1971) Absolvent Fakulty architektury ČVUT. Od ukončení studia v roce 1995 navrhl již celou řadu novostaveb, rekonstrukcí i interiérů, převážně komerčního charakteru. Z jeho realizací můžeme uvést například rekonstrukci provozní budovy výrobně-administrativního areálu Brniště, rodinný dům v Mělníku nebo administrativní budovu Rubeška v Praze.
Technické údaje: Zastavěná plocha: 223 m2 Užitná plocha: 271 m2 Obestavěný prostor: 1 315 m3
Kontakty: Ing. Zdeněk Bříza – Ateliér Rubicon, Žitavská 2991, 470 00 Česká Lípa, tel.: 487 525 570, mobil: 777 217 734, e-mail: briza.zdenek@quick.cz; Architektonická studie: Ing. arch. Petr Lédl, mobil: 777 803 933
text: Lucie Konášová foto: Marie Votavová |
Hlavní je cítit se dobře
|
|
Architekt Martin Frank se ocitl u zrodu domu ve fázi, kdy už byl projekt hotový. V návrhu nabídl několik dispozičních změn a majitelé usoudili, že jsou natolik zásadní a zajímavé, že na ně přistoupili.
Představa investorů nebyla na začátku zcela jasná, ale společnými rozpravami o možnostech dalšího ubírání jim architekt dopomohl k utříbení názorů a dovedl je k závěru, že nejdůležitější je, aby se v novém domě cítili dobře, což nemusí být vždy taková samozřejmost. Celý interiér je tedy dílem architekta Martina Franka. Později ovlivnil i barevnost domu a řešení zahrady, dokonce i koberce byly dělány na zakázku, a tak mohl zvolit rozměr, barvy, vzor i kompozici. A co také není příliš obvyklé: exteriér byl přizpůsoben interiéru.
Jako filmová kulisa Při vstupu do rodinného domu se nabízí působivý pohled. Zdá se vám, jako byste hleděli přes filmovou kulisu. Pokud jsou všechny dveře otevřené, oči ihned spočinou na poli. Skleněné posuvné hliníkové dveře, které sahají až ke stropu, umožňují totiž průhledy celým prostorem bytu. V přízemí jsou posuvné paravány – ty prostor opticky rozčleňují. Zatouží-li majitelé po vzdušném prostoru, může byt zůstat celý otevřený. V pracovně zase získáte dojem, jako byste se nacházeli v šestém patře. A to všechno proto, že dům v nové zástavbě je vystavěný ve svahu, a vy se díváte přímo na zeleň blízkého lesa.
Kuchyň není vězení Spodní část domu zahrnuje obytný prostor, kuchyň, jídelnu, schodiště, ložnici, šatnu a koupelnu. Nahoře jsou pak tři ložnice s šatnami a dvě koupelny. Jedním z požadavků majitelů bylo, aby se kuchyň stala součástí obytného prostoru. Není to žádný izolovaný pracovní kout pro kuchaře, ale místo, které vám po celou dobu přípravy jídla umožňuje komunikaci s přítomnými. Základním použitým materiálem v kuchyni je dřevo, na pracovních plochách a dřezu byla pro rovnoměrné vyvážení zvolena kombinace dřeva s nerezovou ocelí.
Koupelny se dobře udržují čisté Koupelny byly navrženy z jednoho typu materiálu – ze slinuté kalibrované keramiky v kombinaci matu a lesku. V koupelně pro hosty je matná podlaha s lesklými proužky, v druhé je použita zelená v kombinaci lesku a matu a ve třetí čokoládově hnědá barva. Potlačením spár dlaždic se podařilo vytvořit jednolitou a hladce působící plochu. Čistý interiér umožnil umístění solitérních kusů nábytku a pultů s umyvadly. Při návrhu koupelen myslel architekt Martin Frank také na to, aby běžné kosmetické předměty, které jsou denně používány, byly stále uklizené. Proto bylo důležité najít pro ně vhodné místo: za dveřmi dřevěné niky či v otevřených prostorech, které slouží pro odložení ručníků či košů. Tam se také mohou ukládat některé kosmetické potřeby. Koupelna se potom snadno uklízí a udržuje.
Závěsný nábytek se osvědčil Atmosféru domu vytváří osvětlení, které je vestavěné do zdi a stropu. Nad jídelním stolem je použito závěsné osvětlení a pro doplnění jsou v místnostech ještě umístěny stojací lampy. Výrazně teplou barevnost interiéru vytvářejí přírodní materiály a rezavě hnědé tóny. Materiály byly navíc voleny v omezeném počtu, aby mohla dobře vyniknout kombinace struktur kůže, dřeva a vlny. Investoři požadovali, aby v domě byl minimální prostor pro ukládání věcí. Nábytek byl proto navržen tak, aby splýval se stěnou a působil subtilně. Majitelé takový způsob úložného prostoru ocenili. Krátce po kolaudaci domu zapomněli zatáhnout ventil u zahradního zavlažování a celé přízemí bylo vytopeno, ale závěsného nábytku se nedotkla ani kapka vody. Také si pochvalovali volbu přilepené podlahy (namísto plovoucí), na níž už nejsou vidět žádné stopy po nevítané vodě.
Kam s krbem? Oříškem bylo umístění krbu. Hodil se právě do míst, kde je i televize. Ale nechat je vedle sebe není zrovna ideální řešení. Krb se nakonec zapustil do zdi sousedící s garáží. Přestal tedy být dominantní. Krb integrovaný v prostoru je zhotovený z šamotových cihel a pohledového betonu.
Kontakt: ING. ARCH. MARTIN FRANK, Espriinterier, Slovenská 2685, Zlín, tel.: 577 432 358, e-mail: espri.interier@volny.cz
text: Lenka Kopecká a Sylva Pavlínková foto: Toast |
Sny usměrněné rozumem
|
|
Petr Fuchs o sobě právem říká, že je „sólo architekt“. S realizacemi mu sice občas pomáhají členové jeho Fux Teamu, ale přesto nejraději pracuje sám. Již po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kterou absolvoval v roce 1973 v ateliéru architektury a scénografie, se snažil vyhnout velkým projektovým ústavům. Po krátké stáži v tehdejším Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody se zaměřil na rekonstrukce lidové architektury. V problematických totalitních letech si přitom zachoval svou tvář a nepřizpůsoboval se tehdejším normám a nařízením. Muzeum hrou „Nejsem módní tvůrce,“ říká o sobě Petr Fuchs. „Miluji lidovou architekturu a za to dostávám od české odborné kritiky zaslouženě přes držku. Mnohokrát jsem se pokusil uspět v Grand Prix svými dřevěnými rekonstrukcemi v Jablonném nad Orlicí, a porota si toho ani nevšimla,“ dodává. Opravám historických domků a návrhům muzejních expozic se věnuje již od roku 1980. Tehdy rekonstruoval Husův dům v Kostnici i některé domácí památky lidové architektury – například dřevěný statek v Kravařích či skanzen v Kouřimi. Následovalo dvacet let soustředěné práce. Vyprojektoval Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, jeho Fux Team poprvé reprezentoval samostatnou Českou republiku na světové výstavě Expo ’93 v jihokorejském Täjönu. „To znamená, že jsme museli nejprve vyhrát soutěž, napsat scénář, vše vyrobit, namalovat, natočit filmy, zabalit, proclít a transsibiřskou magistrálou dostat do Koreje,“ vysvětluje Fuchs okolnosti vzniku a otevření pavilonu České republiky.
Další zajímavou realizací je komorní muzeum Jana Amose Komenského ve Fulneku. Najdeme zde jeho originální oltář, který zároveň funguje jako projekční stěna. Rovněž k instalacím výstav přistupoval Petr Fuchs vždy jako k malému divadelnímu představení. Využívá například projekcí na vystavované exponáty, průvodního textu se mohou návštěvníci často i dotknout, a tím se s ním ztotožnit.
Celek vždy odpovídá představované tematice. Například pro expozici Austrálie a Oceánie v pražském Náprstkově muzeu autor navrhl vitrínky s prohnutým sklem, které symbolizovaly mořské vlny.
Vila jako hlavolam S momentem překvapení pracuje Petr Fuchs i při navrhování domů, řídí se ale heslem: „Nejdřív mysli, potom pracuj.“ A co to v praxi znamená? „Snažím se dosáhnout emotivního účinku nikoli nahodile, ale racionální cestou.“
Klient musí být vůči autorovi zcela otevřený. Dispozice domu, která by nevycházela z jeho skutečných potřeb, by jej nakonec přiměla žít nepravdivý život. „Jenže pravda sama nestačí. Chybí-li v domě překvapení, začne to člověka nudit,“ dodává autor. Netají se tím, že si rád hraje s možnostmi půdorysu a s jakoby nenápadným, ale ve výsledku efektním prolínáním tvarů. Zároveň však dbá o to, aby se klient v jeho domě cítil útulně. „Myslím si, že i v architektuře je první na řadě scénář,“ říká. Autor proto se zákazníky dlouze hovoří a snaží se najít společnou cestu. Z mnoha návrhů pak nakonec vykrystalizuje ten pravý, v němž se investor bude cítit opravdu dobře.
Petr Fuchs se nenechává svazovat módními trendy. Mnohdy musí představy klienta jemně poopravit: „Aby sny přinesly užitek, musejí být prostě usměrňovány rozumem,“ vysvětluje svůj postoj. Například vilu Oktáva v pražské Bubenči charakterizuje originální půdorys ve tvaru hvězdice. Jedná se vlastně o výsledek prolnutí dvou čtvercových tvarů. Do stěn zděné „krychle“, která tvoří jádro domu, jsou totiž vsazeny prosklené hrany. Ty fungují jako neotřelý a nápaditý prvek. Vila tím získává úplně nový rozměr a samozřejmě i dostatek světla. Díky nečekanému prolínání tvarů působí Fuchsovy domy jako malý hlavolam. Každý úhel pohledu skrývá překvapující vizuální zážitek. Podobně je tomu u vily Ishola na pražské Hanspaulce. Zde se musel architekt vyrovnat s poměrně obtížným terénem. Jednalo se totiž o pozemek trojúhelníkového tvaru na rohu ulice. Petr Fuchs navrhl opět nečekaný tvar domu. Ten má tentokrát kruhový půdorys, do něhož proniká čtvercový tvar. „Musel jsem ohyb ulice nějak zakončit. Tak vznikl kruhový půdorys. Je to vlastně takový kloub,“ vysvětluje autor.
Upřímná architektura Z Fuchsova ateliéru také pochází návrh několika vil pro českou čtvrť v Šanghaji. Na celkovém urbanistickém plánu spolupracuje se čtyřmi dalšími českými architekty: Vladem Milunićem, Petrem Frantou, Karlem Doubnerem a Martinem Chválkem.
Petr Fuchs musel domy přizpůsobit čínskému způsobu bydlení, ve kterém jsou všechny důležité místnosti vždy orientované na jih. Zároveň bylo nutné, aby okna a dveře propouštěly co nejvíce světla.
Petr Fuchs zachoval tradiční proporce evropských domů se sedlovou střechou a s klasickými prvky fasády. Stavby jsou většinou cihlové. Autor je však obohatil o moderní detaily, jako je například zábradlí u teras, které je zároveň součástí kovové konstrukce, výrazného spojovacího motivu čelní fasády. U půdorysů domů v „české čtvrti“, jež jsou nyní ve výstavbě, se opět objevuje autorův oblíbený prvek – protínání základních geometrických tvarů. Nad pracemi Petra Fuchse si možná položíte otázku, jestli s vámi autor tak trochu nelaškuje. Ale o to právě architektovi jde. „Dobrý architektonický scénář si s člověkem opravdu pohrává,“ říká tvůrce. Jeho krédem však vždy bylo navrhovat a stavět objekty, které jsou upřímné samy k sobě. „Budova nebo expozice může být jakkoli efektní, ale to, co je z ní vidět, musí být lidsky přesvědčivé,“ dodává.
„Všelijaké naoko módní výstřelky a krkolomnosti totiž uživatel brzy prokoukne jako podvod. Rozeznávám pouze dvě architektury – dobrou a špatnou,“ zamýšlí se Petr Fuchs a uzavírá: „Mým cílem nejsou vybydlené domy a bezduché paneláky. O tom, jaká je má architektura, rozhodne uživatel, jemuž je určena. Já pokorně čekám na odezvu.“
Uherském Brodě a ve Fulneku, Muzea Bedřicha Smetany v Praze a Muzea T. G. Masaryka v Hodoníně. Z domů připomeňme například vilu Oktávu v Praze, vilu Šilhan či pražskou vilu Isholu. Časopis Můj dům naposledy představil v čísle 5/2003 autorovu rekonstrukci barokní vily u pražské Písecké brány. Petr Fuchs je také tvůrcem originálních sakrálních multimediálních projektů v Uherském Brodě a ve Fulneku. Společně s Vladem Milunićem, Petrem Frantou, Karlem Doubnerem a Martinem Chválkem se podílí na návrhu české čtvrti v Šanghaji.
Kontakt: Architektonická poradna FUX TEAM, Petr Fuchs, Studentská 5, 160 00 Praha 6, tel.: 224 312 562
text: Klára Bobková foto a vizualizace: Ota Pajer, Lukáš Procházka archiv: Petra Fuchse |
