|
|
Pelargonie náleží s několika dalšími rody do čeledi kakostovitých. Poznáme je snadno především podle stavby květů a plodů. Pelargonium znamená doslova čapí zobák (řecky pelargos = čáp), což souvisí s tvarem dlouhého poltivého plodu. Květy jsou souměrné podle jediné roviny a je možné je rozdělit podle osy na dvě části. Do Evropy byly přivezeny kolem roku 1700 z jihoafrického Kapska. Jednalo se o plané přírodní druhy pelargonií, jejichž malé květy rostou na keřích vysokých až dva metry v Kapsku dodnes a u nás bývají pěstovány pouze jako pokojové rostliny.
Kříženci a kultivary Všechny pelargonie pěstované v našich zahradách, terasách a na oknech jsou kříženci. Existuje jich mnoho, ale lze je rozdělit zhruba do pěti skupin. Známe pelargonie vzpřímené, což jsou převážně hybridy Pelargonium zonale, v zahradnickém slangu nazývané páskaté (od hnědočerveného proužku na listech) nebo také zonálky, stojací či nejznáměji muškáty. Další skupinou jsou převislé pelargonie, které bývají lidově označovány jako břečťanolisté. Křížením převislých a vzpřímených pelargonií vznikla skupina polopřevislých. Termín listové pelargonie označuje vzpřímené pelargonie, které se pěstují především pro výrazně ozdobné listy. Lidově nazývané Angličanky jsou pelargonie velkokvěté (Pelargonium Grandiflorum – hybridy).
Pěstování Bohatě kvetoucí pelargonie nemusí být pouhým snem, pěstují se velmi snadno a i za malou péči se odvděčí marno-tratnou záplavou květů. Jsou citlivé pouze na přemokření, které vede k hnilobám. Mají rády slunce a nevadí jim, když je někdy necháte zcela vyschnout. Ve svých dužnatých stoncích a listech si totiž uchovávají značnou zásobu vody, a proto se musí zalévat jen tehdy, je-li půda zřetelně oschlá. (V parných letních dnech musíte zalévat někdy i dvakrát denně, v chladných deštivých dnech od zálivky raději upusťte.)
Květuschopnost zvýšíte pravidelným přihnojováním (jednou týdně). Účinné je pevné hnojivo s hlavními živinami NPK (dusík, fosfor, draslík) nebo tekutá hnojiva určená pro kvetoucí či balkonové květiny.
Pravidelně odlamujte od-kvetlá květenství a uschlé listy, abyste zamezili usídlení původců nemocí a rostlina se nevyčerpávala tvorbou semen.
V jižní Evropě se některé druhy pelargonií pěstují jako zdroj geraniolu. Ten je jednou ze základních surovin pro výrobu parfémů.
V pozdní zimě rostlinu řádně seřízněte a na jaře nové výhony zaštípněte, abyste udrželi kompaktní tvar pelargonií.
K množení odeberte nejlépe v létě vrcholové řízky z nezatvrdlých výhonů a nasaďte je do písčité zeminy, kterou udržujte vlhkou. Rostliny přezimujte v suchu a chladu, nesmí zmrznout.
Kontakt: STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, fax: 327 314 787
text: Lucie Martínková foto: Zdeněk Prchlík a archiv |
Blog
Krunýř vaší střechy
|
|
Hlavním úkolem střešní krytiny je odrazit destruktivní účinky počasí. To klade značné nároky na její odolnost. Nejdelší životnost mají krytiny skládané. Jsou sice oproti povlakovým střešním plášťům náročnější na výrobu a pracnější na pokládku, ale jejich nespornou výhodou je i to, že nevyžadují tak častou údržbu a případné opravy nebývají tolik rozsáhlé. Pro tyto své vlastnosti patří skládané krytiny trvale k těm nejvyhledávanějším. Na sklonitých střechách u rodinných domů i u ostatních obytných staveb doposud zcela převažují. Zaslouží si proto naši pozornost.
Ententýky, dva špalíky… Tak takhle rozhodně ne. Volba té které střešní krytiny má své důvody a těch je hned několik. Jedním z kritérií jsou povětrnostní podmínky v místě stavby, což souvisí často s geografickou polohou a s nadmořskou výškou. Například v extrémních klimatických podmínkách hor, kde vířivě sněží a déšť hnaný větrem proniká do všech skulin, zvolíme raději dobře těsnící drážkové tašky nebo dvojitou bobrovku, ne-li přímo plechovou střechu než vláknocementové šablony. U objektů volně stojících v krajině, kde dují silné větry, je třeba vybrat těžší krytinu a mírnější sklon střechy. V místech se zvýšenou prašností se zase drážkové tašky zanášejí a může do nich zatékat. Znečišťování lze zabraňovat větším sklonem střechy.
Srovnání životnosti a záruční doby
Zásadní pro výběr krytiny je také architektem navržený typ zastřešení, který vychází z dispozic objektu. Svou roli zde hraje členění střešní plochy a její tvarové detaily jako třeba vikýř. Tehdy se používají komponenty menších rozměrů, aby vykryly přechody mezi plochami. Použití jednotlivých druhů skládaných krytin je také omezeno úhlem sklonu střechy, aby bylo použití dané krytiny s ohledem na její těsnost, váhu a odolnost ještě bezpečné.
S konstrukčním řešením střechy úzce souvisí i využití podkrovního prostoru. Pokud bude obytný, pak plášť s vyšší tepelněizolační a zvukověizolační schopností je vhodnější. Mansardová střecha však na velmi příkrých částech své plochy vyžaduje zase lehčí krytinu (plech, asfaltový šindel, vláknocement, břidlice, pálená bobrovka). Střecha bývá také velmi často tou částí domu, kterou je vidět už zdaleka. Svým vzhledem tak spoluvytváří okolí. V něm může působit buď neutrálně, v ideálním případě bude s charakterem okolní zástavby souznít, anebo může být zcela naopak „jak pěst na oko“. Alespoň u památkových, nebo i výrazně stylových objektů by měla krytina odpovídat stavebnímu slohu. Jsme-li u vzhledu, pak dodejme, že u většiny krytin z hlíny, betonu, cementu, kovu, asfaltu a plastu si zákazník může vybírat z několika barev. S volbou nejvhodnější krytiny je třeba začít ještě dříve, než začneme stavět nebo rekonstruovat. Abychom byli zcela přesní, tak s určitými vlastnostmi konkrétního druhu střešního pláště se musí počítat už v projektu při návrhu krovu. Především se musí zohlednit velikost komponentu a jeho váha.
Hliněná pálená taška Snad nejrozšířenější krytinou na střechách u nás dosud zůstává taška vypálená z cihlářské hlíny. Pochází výhradně z přírodních materiálů a je velmi odolná vůči kyselým dešťům a ptačímu trusu. Vydrží osmdesát až sto let. Její střep má vysoký tepelný odpor a přitom je prostupný pro vodní páru, která jím může odcházet z podstřešního prostoru. Tím omezuje v podkroví tvorbu mikroorganismů, a proto jsou pálené tašky vhodné zvlášť při jeho obývání. Výrobci pálených tašek se nyní musejí vyrovnávat s masivním nástupem o něco odolnějších betonových. Proto uvedli na trh krytinu s tvrdou glazurou, která snižuje nasákavost tašky a nadto působí velmi elegantně. Pro zvýšení atraktivity sortimentu začali výrobci zbarvovat střep do různých odstínů pomocí jílových kalů (tzv. engoba), což je ekologicky naprosto čisté. Pálená krytina se u obytných staveb obvykle pokládala do malty – buď částečně, nebo zcela. V současnosti jsou pálené tašky vyráběny v takové kvalitě, že nejdokonalejší plášť vytvoří právě jejich pokládání na sucho. Přitom se používá kovových, plastových a těsnicích doplňků. Střecha má pak lepší vzhled i izolační schopnosti. Výhodou pálené krytiny je i její snadná opracovatelnost. Na tvarově složité střechy se hodí spíš maloformátové tašky, jimiž lze vyskládat i ostřejší přechody namísto jejich plechování. K tomu je ovšem třeba i vysokého stupně řemeslné zručnosti, zvlášť při pokládání starobylého prejzu.
Ceny jednotlivých krytin
Betonová sestra útočí Páleným taškám však v poslední době zdatně konkurují tašky lité z betonu, ať už drážkové, nebo bobrovky. Objevují se snad na většině novostaveb rodinných i nájemních domů a při rekonstrukcích často vytlačují ze střech klasické pálené bobrovky a falcovky. Betonové tašky oproti nim lépe odolávají mrazu, protože nepřijímají vodu. To se odráží i v jejich zhruba stoleté životnosti. Nyní betonová krytina ztrácí díky dalším technologickým inovacím i své poslední nevýhody – větší váhu a hrubý vzhled. Starat se o takovou střechu vlastně nemusíte. Pálené i betonové tašky se tedy zas natolik ve svých vlastnostech a cenách neliší, a tak se mezi dominantními výrobci rozzuřila bitva na marketingovém poli. Dobře je to vidět na jejich propracovaných webových stránkách, na kterých doporučují i osvědčené pokrývačské firmy. Můžete si tam poměrně přesně a přitom jednoduše vypočítat, na kolik vás přijde střecha včetně všech doplňků. Objevila se i možnost pořídit střechu na splátky.
Lehčí a levnější Dalším zásadním hlediskem při výběru střešní krytiny, které jsme ještě neuvedli, bývá samozřejmě cena. Proto je třeba počítat s tím, že se na střechách budou objevovat cenově nejdostupnější krytiny, a to zvláště v chudších oblastech, zejména na venkově. K lehkým krytinám patří vláknocement, živičné šindele a plech. Jejich pevný a pružný materiál umožňuje, aby každý díl byl poměrně tenký a rozměrný. Tudíž může pokrýt větší plochu střechy a hmotnost takové krytiny na metr čtvereční je velmi nízká. Proto také není potřeba stavět tak bytelný krov, což opět představuje značné snížení nákladů. To platí i o jejich přepravě. Lze jimi pokrývat střechy téměř všech sklonů, ale i fasády. Přitom při pokládání nevyžadují zvlášť vysokou řemeslnou zručnost. Připevňují se na bednění, avšak tašky a profily z plechu i na latě. Stálý růst prodeje zaznamenává především pevná vláknocementová (osinkocementová) krytina. Původně se však zdálo, že kvůli náročnému přechodu na bezazbestovou technologii snad dokonce zmizí z trhu. Ale poměr ceny a užitné hodnoty spotřebitele hravě přesvědčil. Rovné šablony nebo vlnité velkoplošné dílce z vláknocementu odolávají kapalinám, mrazu, hnilobě, korozi i ohni. Maloplošné šablony se dnes vyrábějí v širší škále tvarů i barev a lze je použít pro různé způsoby krytí (německé, voštinové, francouzské) podobně jako břidlici. Oprava je nenáročná a údržba spočívá v mechanickém očištění střešního pláště. Extrémní lehkost a nízké náklady a zároveň dobrý vzhled získávají oblibu živičným (asfaltovaným, bitumenovým) šindelům. Vyrábějí se v celé škále tvarů a barev. Náklady na zastřešení objektu snižuje i jejich měkkost, která umožňuje překrývat také nároží a úžlabí, čímž odpadnou některé klempířské práce. Tato vlastnost však může mít i svou nevýhodu, protože dovoluje vyniknout nerovnostem podkladu. Doporučuje se proto zhotovovat záklop spíš z desek, anebo na prkna položit ještě vyrovnávací podložku.
K cenově lákavým patří i krytiny vyrobené z plechu. Jsou lehké, odolné v extrémních podmínkách a nevyžadují téměř žádnou údržbu. Používá se hlavně pozinkovaná ocel a hliník. Povrch je někdy lakován či potažen barevným plastem, případně má nános minerálního granulátu, čímž dobře napodobuje klasické tašky. Kovové krytiny nejsou nasákavé, neulpívá na nich mech, lišejník a listy, výrazně tlumí hluky a ty s plastovým potahem nekorodují. Ke klasickým, ale dražším kovovým krytinám patří klempířsky realizované měděné či ocelové plechy. Tolik tedy o krytinách, jimž bude zřejmě patřit budoucnost.
Srovnání hmotností
Styl vyžaduje péči Postupme nyní do kategorie historických krytin, které ještě stále mají na střechách veřejných i obytných objektů své místo, i když je nenacházíme už tak často. Jsou to dřevěné šindele a slaměné došky. Protože se vyrábějí z biologického, a nikoli nerostného materiálu, jsou mnohem méně odolné. Vyžadují tudíž chemické ošetření pro snížení hořlavosti a proti napadení škůdci. I když potřebují průběžnou kontrolu stavu, častější údržbu a opravy, ty jsou na druhou stranu zase velmi jednoduché. K výhodě těchto krytin patřila vždy vzhledem k jednoduchosti výroby a dostupnosti materiálu jejich cena. Dnes ovšem dřevěný šindel patří do vyšší cenové kategorie, protože řemeslná znalost jejich výroby a pokládky je dnes už mnohem vzácnější. Přesto si na českém trhu konkuruje asi 15 subjektů. Doškařské řemeslo je v České republice ještě nedostupnější – udržuje se už téměř výlučně při skanzenech lidové architektury. U doškové střechy je významná teplněizolační vlastnost slámy, v jejíchž stéblech je uzavřen vzduch, a prodyšnost došků. Obě krytiny se uplatňují především při rekonstrukci stylových objektů nebo budování jejich replik.
Střecha z kamene To nejlepší nakonec. Vyšší styl, vyšší cena, vyšší kvalita, „vyrobeno“ před miliony let, trvanlivost téměř neomezená. Břidlice je přírodní nerost. Těží se v dolech, štípe se na pláty, z nichž se řežou šablony různých tvarů, které se pak na plné bednění střechy pokládají v rozličných stylech. Nejkvalitnější břidlice pocházejí z Anglie, z Francie a ze Španělska. Dají se štípat na tenčí profily než tuzemská, a tudíž jsou lehčí. Břidlici lze použít na střechách už od sklonu 20 stupňů. Co se týče řemeslné zručnosti pokrývačů, hovoří se v souvislosti s břidlicí o požadavku „umění“. Je zvlášť vhodná k dokonalému vykrývání tvarově velice složitých částí střech – vikýřů, úžlabí i komínů. Dalo by se trochu nadneseně říci, že odmítat břidlicovou střechu pro vyšší náklady v podstatě neobstojí před argumentem jejího silného estetického účinku a vysoké trvanlivosti.
Možností, čím pokrýt svou střechu, aby byla bezpečná i krásná, je tedy dostatek. Záleží na konstrukci stavby, vkusu a samozřejmě jako vždy na penězích. I když šetřit za každou cenu se může ukázat v případě tak důležité věci, jako je střecha nad hlavou, krátkozraké.
Kontakty: KM BETA, a. s., Plucárna 1, 695 01 Hodonín, tel.: 518 393 262, fax: 518 340 938, e-mail: kmbeta@kmbeta.cz, www.kmbeta.cz LINDAB, Zděbradská 56, 251 01 Říčany-Jažlovice, tel.: 323 627 111, fax: 323 637 463, e-mail: info@lindab.cz, www.lindab.cz ŽIVA, zemědělská obchodní, a. s., 561 82 Klášterec nad Orlicí, tel.: 465 637 121, fax: 465 637 371, e-mail: ziva@ziva.cz, www.ziva.cz ONDULINE, Zakouřilova 28/1096, 149 00 Praha 4, tel./fax: 267 913 949, e-mail: ondusteel@onduline.cz, www.onduline.cz RICHTER – Pizarras, Rumunská 1, 120 00 Praha 2, tel./fax: 222 074 305, e-mail: info@richter-piz.cz, www.richter-piz.cz Tondach ČR, s. r. o., Bělotínská cesta, 753 18 Hranice, tel.: 581 673 337, fax: 581 606 271, e-mail: tondach@hranice.tondach.cz, www.tondach.cz BRAMAC střešní systémy, spol. s r. o., Kolbenova 5a, 190 00 Praha 9, tel.: 266 770 123, fax: 283 891 531, e-mail: bramac.cz@bramac.com, www.bramac.cz TOP střechy a fasády CZ, a. s., Součkova 951/14, 163 00 Praha 6-Řepy, tel./fax: 235 302 670-1, e-mail: top@strechy-fasady.cz, www.top.strechy-fasady.cz
text: Ondřej Vaněček foto: ISIFA, archiv firem |
Obyčejnost vzala zasvé
|
|
Hezky od podlahy… Alespoň podle slov architekta ing. Václava Hlaváčka „šlo o neobvyklou zakázku i v tom, že klient byl velmi důvěryhodný, informovaný a naprosto přesně věděl, co chce“. Majiteli tak bylo jasné, že s diskusí o tom, jak bude vypadat interiér jako celek, se musí začít „hezky od podlahy“. Doslova a do písmene. Právě na ní bylo, aby opticky sjednotila celé první podlaží domu i s terasou tak, že dnes tu vše působí jako jeden velký a do kraje otevřený prostor. I proto se majitel při výběru kamene rozhodl pro doporučovanou západočeskou specialitu – trachit. Přeměněný sediment, který má ovšem podle architekta větší tvrdost než pískovec, se hodí jak do interiéru, tak i do venkovního prostředí. Pocitově je navíc velmi příjemný, což způsobuje jeho studený až jílovitý podklad s výraznou tmavě hnědou (někdy až červenou nebo i černou) kresbou. „Neplní zde ale jenom estetickou funkci. Chtěli jsme po něm, aby posílil hodnotu objektu z hlediska lokality a umocnil jedinečnost nevšedních průhledů.“ Už od vstupních dveří se tu tak rozbíhá patnáct metrů nádherných teritorií plochy, která jakoby běží interiérem a proráží z chodby přes obývací pokoj až na terasu, kde se teprve zastavuje. Ostatně jako každý, kdo poprvé vejde do domu a už od vchodu vidí panorama protější strany.
Dřevo, sklo a kámen Trachit navíc naprosto dokonale ladí k dalším používaným materiálům. V podlaze objektu se vedle něho částečně uplatnil i americký ořech, který jinak ovšem dominuje především prostorovým konstrukcím, ať už v podobě skříní oddělujících ložnici s pracovnou, nebo v dalším interiérovém vybavení. Kámen a kov harmonicky doplňují bezrámové skleněné dveře, které nijak nenarušují kompaktnost jednotící trachitové plochy celého podlaží a umocňují dojem z prostoru. Oddělují chodbu s pracovnou, pracovnu s obývacím pokojem i obývací prostor s terasou. Ta vede kolem celého průčelí domu, takže je na ni vidět ze všech místností. V podstatě se ani nemusejí rozevírat skleněné dveře, aby měl člověk pocit, že snídá pod vzrostlým ořechem uprostřed přírody. Samotné posezení na terase je ovšem také příjemné. A nijak ho nekazí ani zahradní plast, protože ten tu mají, ostatně jako veškeré vybavení, na úrovni. Řečeno slovy architekta Hlaváčka: „Klientovi se podařilo úžasně zkombinovat velmi kvalitní nábytek s tím předpolím. I když s námi vše konzultoval, v podstatě jsme mohli jenom říkat ano. Drobné korekce se možná týkaly materiálu nebo rozměrů, jinak šlo o ideální souzvuk, což se stává málokdy.“ Mobiliářem se přitom ovšem nic nedohání ani nezakrývá. Tím, že souzní s celkovým dispozičním řešením čistého interiéru, výrazně napomáhá potlačit některé nedostatky původní stavby, které nebylo možné odstranit
Proč nevystavit oblečení Důležité je, že se podařilo otevřít vstupní prostor, chodbu, která byla zapříčkovaná a znemožňovala průhled domem. Z ní už se vchází do obývacího prostoru, kde kuchyň s otevřeným a jakoby pódiovým jídelním koutem převyšuje o dva stupně místo k sezení a relaxaci. Jako symbolický předěl tu slouží na zakázku vyrobená luxusní skříň s televizí a audiovizuální technikou. Ze sedačky, která je ve stejné úrovni s terasou, se nabízí mj. také pohled do vyvýšené pracovny, v jejíž stěně je zabudovaný plně prosklený horizontální průzor. V pracovně architekti doporučovali vlastně pouze její dispoziční řešení a místo další dělicí zdi navrhli dřevěnou prostorovou konstrukci, složenou ze dvou skříní – pracovní a šatní. Ta už ovšem supluje stěnu ve stylově velmi střídmé a klidné ložnici. Do koupelny se z ní prochází otevřenou šatnou obloženou opět americkým ořechem. Oblečení je v ní volně zavěšeno na nerezových tyčích, což je sice neobvyklé, ale velmi efektní. A navíc praktické. V jednom směru si člověk cestou z ložnice do koupelny odkládá a v druhém směru se zase obléká… Tedy většinou. Koupelna se předělávala kompletně. Podlahu má dnes samozřejmě z trachitu, stěny jsou obložené šedobílou skleněnou mozaikou a jako barevný akcent slouží opět americký ořech na koupelnových skříňkách. Sprchový kout tvoří vlastně jenom stavební nika oddělená bezrámovým sklem. Příjemná střídmost panuje i zde. Ostatně stejně jako v celém objektu – snad jen vyjma druhého podlaží, které více méně patří dětem. Vše pak výrazně dotváří komplex vestavěného osvětlení. Je naprosto cílené – nasvícení chodby při podlaze se v obytném prostoru zvedá ke stropu, aby se vzápětí na terase zase sneslo k zemi. V ložnici i v pracovně, všude má stejný charakter, takže se zde ani večer netříští, ale naopak znovu zdůrazňuje volnost nepochybně velkoryse řešeného prostoru.
Kontakty: Studio acht architects, e-mail: studioacht@studioacht.cz
text: Eva Šuhájková foto: Oto Pajer |
Na princezny, rovnice a jiné věci
|
|
Dítě potřebuje vhodnou pracovní plochu již v předškolním věku. Vůbec nezáleží na tom, zda si u něj s „jazýčkem na vestě“ maluje princezny, letadla či staví úžasný dům ze stavebnice. Vhodné sezení má v první řadě blahodárný vliv na zdravý vývoj dětské páteře. Ale ještě něco: Pokud si naše ratolest zvykne již v útlém věku sedět u svého pracovního stolu, nebude mu to pak činit takové potíže ve školní lavici nebo doma nad domácím úkolem. To se týká především kluků a holčiček, o nichž se říká, že jsou z hadích ocásků.
Pracovní stůl není pouhou „deskou“ Jak by měl vyhlížet pracovní koutek našeho školáka? Hodně záleží na zájmech a povinnostech dítěte. Pracovní stůl pro ně neznamená pouze plochu, na které si napíše domácí úkol, ale i místo, kde se může plně věnovat i podstatně zajímavějším aktivitám. Čím větší je pracovní deska, tím lépe. Její minimální rozměry by měly být alespoň 100 x 75 cm. Přednost bychom měli při výběru dát stolu s regulovatelnou výškou, který dokáže růst společně s dítětem, a tak neubližovat jeho páteři. Navíc se jedná o výhodnou investici – výšku dětských pracovních stolů lze většinou nastavovat v rozmezí 50 až 75 cm, a tak uživateli vydrží i několik let. U studentů bychom měli počítat minimálně s plochou 85 x 120 cm, za optimální se však považují rozměry 85 x 150 cm. Plocha stolu by měla být patřičně odolná vůči poškození a snadno udržovatelná. Chtít po dítěti, aby například při malování vodovými barvami neukáplo na stůl barvu či vodu, nepřináší efekt, pouze mu kazíme zábavu.
Když přijde čas počítačů Stále v ranějším věku našich ratolestí vstupuje do jejich pokojíků počítač a s ním i další pracovní stůl. Na počítač nám postačí klasický počítačový stolek. Společně se židlí musí opět zajišťovat zdravý vývoj páteře dítěte. Uspořádání stolů se většinou odvíjí od půdorysu a velikosti pokoje. Kde je dostatek prostoru, doporučuje se řešit pracovní plochu v jedné rovině. Tam, kde není místa nazbyt, můžeme stoly sestavit do rohu či do písmene „L“.
Dostatek úložných prostor Pracovní stůl v dětském pokoji by měl mít i dostatečné odkládací a úložné prostory, pokud možno zabudované přímo do pracovního stolu nebo nacházející se v jeho bezprostřední blízkosti. Jestliže stůl nemá dostatek zásuvek, můžeme dítěti zajistit potřebné úložné prostoty v podobě mobilních kontejnerů, o kterých jsme psali v minulém čísle Mého domu.
Vhodné osvětlení V případě dětského pracovního stolu se klade velký důraz na jeho vhodné umístění. Stůl bychom měli instalovat do té části dětského pokoje, kde je alespoň relativní klid. Především v menších místnostech je to někdy problém, protože pracovní stůl bychom měli zároveň umístit do blízkosti oken, abychom dětem zajistili co největší dostatek denního světla. Není vhodné, aby dítě sedělo zády k dennímu světlu. Umístíme-li pracovní stůl kolmo k oknu, k pravákům by světlo mělo přicházet zleva, k levákům zprava. Nedílnou součástí pracovního stolu by měla být i vhodná stolní lampa, jejíž světlo může uživatel přizpůsobit aktuálním potřebám a které mu bude zajišťovat zrakovou pohodu.
Nechte si poradit S pořizováním pracovního stolu do dětského pokoje bychom neměli váhat až do školního věku dítěte, ale pořídit mu jej již v nejútlejším věku. Pracovní stůl dítěte v předškolním a školním věku by měl mít minimální rozměry 100 x 75 cm, studentův alespoň 85 x 120 cm. Při zařizování dětského pracoviště dejte z ergonomických a ekonomických důvodů přednost stolu s nastavitelnými nohami. Dětský a studentský pracovní stůl by měl mít dostatek úložných prostor, které však lze nahradit mobilními kontejnery. Deska pracovního stolu by měla mít odolnou povrchovou úpravu, kterou lze snadno udržovat.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, 120 00 Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823; 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, 110 00 Praha 1 tel.: 224 210 39–92 LIVING SPACE, Vinohradská 37, 120 00 Praha 2 tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056, e-mail: showroom@livingspace.cz, www.livingspace.cz IKEA ČESKÁ REPUBLIKA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, 155 00 Praha 5, tel.: 251 610 110, e-mail: pracovny.pha@memo.ikea.com IKEA ČESKÁ REPUBLIKA, pobočka Ostrava, Rudná 110, 700 30 Ostrava-Zábřeh, okres Ostrava-město, tel.: 596 783 462, e-mail: ikea.ostrava@memo.ikea.com IKEA ČESKÁ REPUBLIKA, pobočka Brno, Skandinávská 4, 619 00 Brno-Dolní Heršpice okres Brno-město, tel.: 543 250 446, e-mail: ikea.brno@memo.ikea.com LIVING SHOP, Metropole Zličín, 155 00 Praha 5, tel.: 257 952 670-3
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
Slunce v bytě
|
|
Změna je život. Vyzkoušet si, jak působí světlé dřevo v interiéru, je neodolatelnou výzvou jak pro designéry, tak pro výrobce. A navíc přírodní barvy jsou i dokladem ekologického uvažování.
Ponechte dřevu přirozený půvab Poměrně dlouhou dobu jsme na prestižních výstavách byli svědky produkce nábytku v tmavých odstínech. Přirozeně tedy nastal okamžik, kdy tento trend musel být změněn – nastoupily barvy světlé. Nepřehlédnutelnou úlohu sehrály i skandinávské země, jejichž produkce nemalou měrou přispěla k této proměně. To se samozřejmě odrazilo i v českém interiéru, který velmi pohotově reaguje na všechny pozitivní změny. Nevýrazné zbarvení světlých dřevin působí v interiéru čistě a nenásilně. Jemná kresba podtrhuje celkový přirozený vzhled dřevin a tím akcentuje jejich přírodní krásu. Na pohled hedvábný povrch je ochráněn pouze vosky či bezbarvými laky, což vyhovuje ekologickým požadavkům současné doby. Také z praktické stránky jsou světlé dřeviny lepší. Většina hospodyněk ví, jak špatně se z tmavého nábytku odstraňuje prach a další nečistoty.
Vytvořte kontrast Světlý nábytek je ideální do menších místností a rozhodně by neměl chybět tam, kde je málo denního světla. Aby však místnosti nepůsobily sterilním dojmem, doporučuje se vytvořit barevný kontrast, nejlépe pestrými stěnami, dále textiliemi, např. vhodně vyvzorovanými závěsy, koberci či výraznější potahovou látkou na sedacím nábytku. O správnou atmosféru se rovněž postarají svítidla s barevnými filtry či stínítky.
Barevné proměny Dřevo se povrchově upravuje laky, vosky nebo se moří. Zatímco laky světlá dřeva chrání, mořením zpravidla docilujeme jiného odstínu, ne vždy je to však odstín tmavší. Potřebujeme-li dřevo naopak zesvětlit nebo vybělit, musíme použít roztok peroxidu vodíku nebo jeho směs s amoniakem. Roztok se nanáší houbou nebo štětcem na očištěné a obroušené dřevo. Účinnost bělení je závislá na koncentraci roztoku, a je proto nutné si ji předem na kousku dřeva vyzkoušet. K zesvětlení dřeva lze použít i takzvané bělicí nebo lazurovací laky obsahující bílý pigment. Na rozdíl od chemického bělení dřeva, kdy se dřevu původní zbarvení odebírá, bělicími laky se přidává. I v tomto případě je nutná zkouška vybarvení.
Nejvýznamnější světlé dřeviny Borovice – roste ve střední, severní a východní Evropě, v horách i rovinách, zejména na kyprých písčitohlinitých půdách, nevadí jí skály, je přizpůsobivá. Bělové dřevo má nažloutlé nebo načervenale bílé. Pryskyřice těžená z živých stromů je potřebná pro výrobu terpentýnu, terpentýnového oleje, kalafuny. Buk – je rozšířen zejména v Evropě, kde zaujímá asi 10 % celkové lesní plochy, což je přibližně 17 milionů hektarů lesů. Má načervenale žluté až načervenale hnědé dřevo. Dožívá se úctyhodných 250 až 300 let. Byl vyhlášen stromem roku 1990. Dub bílý (americký) – nejčastěji se s ním setkáte na východě USA a v Kanadě, zejména na hlubokých provlhčených stanovištích, v rovinách a nižších polohách vysočin. Běl je 2 až 8 cm široká, bělavá až okrová, jádrové dřevo žlutohnědé. Tímto názvem je označováno asi 7 druhů. Jasan – uvidíte nejčastěji v Evropě, ve středním Rusku a v Přední Asii. Daří se mu v čerstvých až vlhkých půdách a suchých vápnitých půdách. Jeho bělové dřevo má bělavou barvu, kdežto jádrové dřevo je nažloutlé až načervenalé. Vlivem rozdílně barevných vrstev často nepravidelně pruhované. Těží se od stáří 70 do 80 let, dýhárenské dřevo musí být chráněno proti vzniku trhlin. Javor klen – vyskytuje se od severního Španělska po Irsko, ve Velké Británii, Dánsku, jižním Švédsku i Polsku, na Balkánském poloostrově. Dává přednost hlubokým, na minerály bohatým, kyprým a čerstvým půdám. Dřevo je nažloutlé až bílé, ohýbatelné. Jedle – roste především ve střední, jihozápadní a jižní Evropě, dřevo je nažloutlé až načervenale bílé s našedlým odstínem. Strom má světlejší jádrové dřevo, ve skandinávských zemích je proto nazývají bílé dřevo. Jedlové porosty jsou silně ohroženy průmyslovými emisemi, tuhými zimami a také zvěří. Jedle (americká) – se vyskytuje v severozápadní Americe, v Evropě je kultivovaná. Dřevo má bělavé až světle nažloutlé, lehké, měkké, nevýrazné a obtížně impregnovatelné. Lípa – je rozšířená zejména v Evropě, dává přednost kyprým, hlubokým, neutrálním a čerstvým půdám. Je bělavá, nažloutlá a také načervenale tónovaná. Lípa se může dožít stáří přes 1 000 let, výškový přírůst končí po 120 až 180 letech.
Smrk – roste ve střední, jihovýchodní a severovýchodní Evropě, má široké umělé rozšíření. Snáší dobře teplo i zimu, je citlivý na pozdní mrazy a suché roky, trpí polomy větru a napadením kůrovci. Je nažloutle bílý až načervenale bílý. Používá se pro výrobu nábytku z masivu, oken, dveří apod. Topol – uvidíte především v jižní Evropě, rozšířené je i jeho umělé pěstování. Vyžaduje kypré, hluboké, na minerály bohaté, hlinité a vlhké půdy. Bělové dřevo je bělavé až nažloutle bílé. Po pokácení má vysoký obsah vody v jádru.
Kontakty: DAK INTERIÉRY, Bayerova 6, Brno, tel./fax: 549 216 051; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; Hanychovská 33, Liberec, tel.: 485 150 024, fax: 485 150 076; Jeremiášova 947, Praha 5, tel.: 296 376 233, fax: 296 376 200; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833; LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 224 918 558, tel./fax: 224 919 599; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941-2, fax: 224 819 940; NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 175, Praha 9-Balabenka, tel./fax: 266 310 147, 284 824 279, mobil: 602 24 58 58; Zenklova 210, Praha 8, tel.: 284 689 780, tel./fax: 284 689 779, mobil: 724 030 506; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 543 107 220
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Soukromá hudební katedrála
|
|
Kdepak Titanik, to spíš loď Bludného Holanďana, i když na první pohled má tato podivuhodná stavba blíže k hollywoodským produkcím než ke klasickému umění. Neodbytný pocit, že jste se ocitli na pozemku nějakého amerického excentrika, navíc umocňuje bílý cadillac, zaparkovaný před garáží. Kdyby zpoza prosklených vchodových dveří, ozdobených pozlacenými grify tvaru houslí, náhle vyjukl sám nesmrtelný Elvis, příliš byste se nedivili.
Velká noční La Musique U vchodu mne však nevítá král rokenrolu. Ve veřejích se zlatě vyvedeným názvem vily – La Musique – mi třese rukou ctitel vážné hudby – houslista, restaurátor a obchodník se smyčcovými nástroji Arion Scheifele. Jeho dům sice svým způsobem evokuje nabubřelý vzhled paláců známých ze seriálů typu Dallas či Dynastie, ale pan Scheifele mezi petrolejové prince rozhodně nepatří. Když se společně se svou bývalou ženou – pianistkou – před lety rozhodovali o podobě svého budoucího domova, chtěli, aby vyjadřoval jejich společnou vášeň k hudbě. Vysnili si dům, který by na jedné straně poskytoval dostatek klidu k rodinnému životu, ale zároveň umožňoval pořádání nočních komorních koncertů pro klavír a housle. Realizaci svých představ svěřili manželé mladému švýcarskému architektovi Rolfu Stalderovi. Toho neobvyklý úkol, předpokládající mimořádně kreativní architektonické řešení, doslova fascinoval. Nezbývá než konstatovat, že se Stalderův tým s náročným zadáním vypořádal vskutku velkoryse. Když byla stavba v roce 1995 dokončena, získali manželé Scheifelovi hudební svatyni veskrze chrámových parametrů.
V chrámové lodi Monumentální špičatá „příď“ domu, podepřená antikizujícími sloupy z carrarského mramoru, se postupně rozestupuje, aby po několika metrech přešla v mohutnou oválnou „záď“ s vysokými úzkými okny. Za nimi se neskrývá domácí kaple, jak by se mohlo zdát, nýbrž „hudební salonek“. Můžeme-li ovšem nazývat salonkem místnost, která pohodlně pojme až sedmdesátičlenné auditorium. Místnost, do níž desetimetrovými okny proudí záplavy světla, slouží ve všední dny soukromým potřebám majitelů. Když však nastane čas domácího matiné, promění se tento netradiční „obývák“ rázem v reprezentativní koncertní sál se všemi příslušnými proprietami včetně dvou lóží pro diváky. Do nich se dostanete po funkcionalisticky elegantním spirálovitém schodišti tvořícím jakýsi pilíř této soukromé hudební „katedrály“. Neskrývaný sakrální charakter sálu podtrhuje i prosklený otvor tvaru čtyřcípé hvězdy v kupoli nad dominantou schodiště.
Ticho se zárukou Ptáte se, jak se v takto dimenzovaném domě bydlí? Vezměme to od podlahy, respektive od sklepa. I La Musique je, stejně jako většina švýcarských staveb, podsklepena. V podzemí najdeme mimo skladovacích prostor a technického zázemí a atomového bunkru, který musí být podle švýcarských zákonů součástí každého rodinného domu, i prostornou garsoniéru pro hosta. Ačkoli je ve sklepě, proniká do ní suterénním oknem dostatek denního světla, což, společně s vlastním vchodem, z této místnosti činí plnohodnotnou součást domu.
Hledáte-li kuchyň, musíte do přízemí. Její červenočerné zařízení osvětlují záplavy slunečních paprsků dopadajících z východní části zahrady oknem, které pokrývá celou jednu zeď místnosti. Sklo lze odsunout, takže při letních garden party můžete servírovat občerstvení přímo z kuchyně. V prvním podlaží, těsně pod špičkou štítu, najdeme koupelnu a ložnici. O patro výš si pán domu zřídil pracovnu, z níž je možno vystoupat na půlkruhovou terasu atria s unikátní vyhlídkou do kraje. Ničím nerušený výhled přes kukuřičné lány do hlubokých lesů, stejně jako téměř hmatatelné ticho a klid, přitom nejsou sezonní záležitostí. Podle místního urbanistického plánu se totiž právě ve směru vyhlídky z terasy La Musique už v budoucnu nesmí stavět.
Nekupte to! Ačkoli Scheifelovi svůj sen o ideálním bydlení zrealizovali, neradovali se ze soužití s múzami příliš dlouho. Po čase se ukázalo, že vášeň pro hudbu není pro manželství dostatečným vkladem, a tak Arion Scheifele zůstal ve svém „chrámu“ sám. Později si založil novu rodinu a s ní se otevřela další kapitola života v La Musique. Je však otázkou, zda není poslední. Když se totiž Scheifelovým narodilo dítě, začaly se projevovat dosud skryté slabiny stavby. Vila s jedním obřím a několika malými pokoji rozptýlenými v různých patrech je pro rodinný život nepraktická a ono monumentální točité schodiště dokonce představuje vážné nebezpečí pro děti, jež mohou mezi širokými příčkami zábradlí snadno propadnout. I proto se Arion Scheifele rozhodl vilu opustit. Kdy a komu se ji podaří prodat, ukáže čas. Odhadní cena domu totiž činí téměř jeden a půl milionu švýcarských franků (cca 29 milionů korun). Ačkoli nejde o nikterak přemrštěnou sumu (jen osvětlení interiérů a zahrady vyšlo v přepočtu na téměř dva miliony korun), zájemce se zatím nepřihlásil. Kdo ví, třeba se nějaký ten milovník hudby s přebytečnými miliony na kontě najde mezi našimi čtenáři. Slyšíš, Elvisi? V Lupsingenu by se ti líbilo!
Kontakty: Architektur Rolf Stalder AG, CH-4142, Münchenstein, +41 061 411 00 88, +41 061 411 26 20, e-mail: info@rolfstalder.ch, www.rolfstalder.ch
text: Bobby W. von Sterndorff foto: Bohuslav Wurm |
Na první pohled
|
|
Alespoň částečně se pokusíme zasvětit vás do toho, co si máte představit, když vám prodávající řekne: „Tato kuchyň je v provedení fólie… levněji vás vyjde laminát… kupujte léty prověřenou dýhu či masiv… vyberte si některý z laků… atd.“
Masivní klasika Kuchyň, která bude vypadat zabydleně a bude z ní vyzařovat ono „teplo domova“, zaručeně získáte, pokud zvolíte dvířka z masivního dřeva. Mezi levnější masivy patří borovice a smrk, za luxusnější jsou považovány bříza, javor, buk, ořech, dub, jilm, javor a exotická dřeva jako například bambus, wenge a teak. Protože se jedná o přírodní materiál, který stále pracuje, k výběru dřeva pro kuchyň je třeba, aby bylo dostatečně vyzrálé (vlhkost dřeva by měla být cca desetiprocentní).
Aby se docílilo stejné barevnosti a pěkné kresby dřeva (bez suků), masiv se často překrývá dýhou. Co se týká povrchové úpravy dřeva, nejběžnější je nástřik bezbarvého matného nebo lesklého laku. Rozmanitých odstínů se dosahuje mořidly nebo pigmentovými či lazurovacími laky. Kvalitní laky by měly obsahovat UV filtr, jenž zaručuje stálobarevnost lakovaných ploch. Dřevo se ještě upravuje některými speciálními, leckdy módě podléhajícími způsoby, např. zvrásněním povrchu (dřevo získá podobu odřeného), bělením pařením, kartáčováním atd. Přírodní dýha Po masivu druhou „teplou“ povrchovou úpravou je dýhování. Základní dřevotřísková deska je potažena vrstvou kvalitního dřeva (dýhou). Z dýhovaných modelů zvolte ten, u jehož dvířek je dýha přetažená i na boční hrany dvířek. Pokud tomu tak není, hrozí její pozdější odchlipování. Na trhu se často setkáte s kuchyněmi, které mají rámeček z masivu a výplň dýhovanou. Dřevěná dýha má na trhu široké zastoupení a je cenově příznivou variantou přírodního materiálu. Nejčastěji používané dřeviny jsou – buk, dub, olše, bříza, javor, švestka, hrušeň, wenge, teak, americká třešeň, americký ořech, zebrano.
Módní laky V poslední době je velmi žádaným povrchem lak, který nabízí variantu matu, metalízy, lesku a módního vysokého lesku. Aby byl výsledek hladké lakované plochy dokonalý, používá se náročná technologie – na základní dřevotřískovou desku se postupně nanáší několik vrstev laku, který se po každém nástřiku vybrušuje. Protože se jedná o moderní a náročnou technologii, ceny kuchyní se pohybují na vyšších stupních cenového žebříčku. Praktická fólie Vyhledávanou a cenově dostupnou kategorií jsou kuchyně v provedení fólie. Tato povrchová úprava je také velmi žádaná. Na MDF desku se nanáší speciální termofólie, která překrývá nejen čelní plochu desky, ale je přetažená i na hrany dvířek. Fólie se vyrábí v mnoha barvách, v několika dezénech a odstínech dřeva.
Dostupný laminát Cenově dostupnou variantou povrchu dvířek je laminát, který najdete u různých firem také pod názvy multiplex, lamino atd. Základ dvířek tvoří dřevotřísková deska, která je pokryta laminátovou fólií. Také tento povrch nabízí širokou škálu barev a textur dřevin s povrchovou úpravou od matu po vysoký lesk. Laminátová dvířka bývají zakončená klasickou ABS hranou, odolnější a designově zajímavější je ALU hrana.
Kuchyň z masivu Půjdete-li kupovat kuchyň, která má dvířka z celomasivu, zaměřte svou pozornost především na kvalitu povrchové úpravy a na spoje.
Kovové a skleněné varianty Budete-li pátrat, kam směřují trendy v kuchyních, brzy zjistíte, že jedním z charakteristických prvků jsou dvířka v kovovém designu. Technologie spočívá v tom, že se základní deska pokryje tenkou vrstvou kovu – většinou hliníku nebo matné či lesklé nerezové oceli. Nemusí se však vždy jednat o kov. Levnějšími variantami budou fólie nebo laminát imitující kov. Celokovové pak bývají rámečky dvířek, do nichž se vsazuje sklo v nejrůznějších úpravách.
Kontakty: CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365, DIZ, Dům interiérového zařízení, Přívozní 3, Praha 7, tel.: 283 871 554—55; HANÁK NÁBYTEK — výrobní závod, Popůvky u Kojetína 71, 751 41 Křenovice, tel.: 581 763 785, 581 764 317, fax: 581 763 776, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; KOROLA, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 272; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021, PIGMAY STUDIO, Italská 27 (vchod z Mánesovy ulice), Praha 2, tel.: 222 251 272; SEDLÁK INTERIER, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 224 217 817, fax: 224 217 819,
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Chci mít doma malý nepořádek!
|
|
Dnes žije v neustálém sprintu. Večery tráví na divadelním jevišti a přes den zkouší nebo natáčí v TV NOVA. Ve spěchu se stačila vdát a v časové tísni dokázala postavit dvojdomek za Prahou. S tím jí pomohli rodiče, kteří se už déle nemohli dívat na to, jaký hektický život vedou jejich děti. A tak se přistěhovali. Adéla si však nestěžuje a po mnoha letech si užívá rodičovskou péči.
Jak trávíte čas mezi televizí a divadlem? Odpočívám! Jsem v půl třetí doma a do divadla jedu v šest hodin. Co bych dělala ve městě, když můžu být na zahradě. Z divadla se vracím v noci. I když v poslední době odjíždím z domu ráno v osm a vracím se v jednu v noci. To pak vůbec nevím, co máme v ledničce.
V domečku za Prahou žijete spolu s rodiči dva roky. Kdo vám pomáhal s vybavením bytu? Inspirovala jsem se v časopisech. Je to bezvadný spořič času. Ze Sokolova, kde jsme bydleli, jsme si přivezli nábytek a postupně se zařizujeme. Až na kuchyň, ta je na míru, a ložnici máme taky novou. Ta původní byla totiž po rodičích v rustikálním stylu – s krátkými postelemi pro malé lidi. Ale z čeho se těšíme každý den, je vytápěná podlaha. Dům je z porothermových cihel a dobře udržuje teplo.
Konzultovali jste zařízení domu s architektem? Nám stačila inspirace z časopisů, které se věnují designu. Navíc jsem si všimla, že trendem je dosti studený styl, kde převládá kov a sklo. Když se podíváte na náš dům, právě takový materiál na něm najdete. Interiér jsme chtěli stylově odlišit. Tech-art u nás doma nenajdete. Tady se usadíte na měkký pohodlný gauč a pravděpodobně narazíte i na malý nepořádek. Ten mám totiž ráda, dýchá z něho život.
Odkud se vzala základní myšlenka postavit dům? Zásluhu na tom, že tenhle dvougenerační domek stojí a my máme kde bydlet, nese výhradně můj tatínek. To je nesmírně energický a nápaditý člověk. Za tu dobu, co zde bydlíme, už vede ochotnické divadlo. 0bdivuji svoji maminku, protože táta ochotničí 30 let. Do toho stihne plánovat i jiné aktivity – například výstavbu rodinného sídla. Před sedmi lety jsme koupili veliký pozemek, jezdili jsme se na něj dívat, až se táta jednou ráno probudil a řekl: „Jdeme kopat!“
Vzali jste krumpáče a lopaty a šli na věc? Tak jednoduché to zase nebylo. Ovšem nesmím zapomenout na pana Bohumila Brejlu, kterého nám doporučil kamarád a soused Honza Čenský. Pan Brejla dokázal postavit dům za peníze, za které už jiné firmy nestaví. Je to člověk, který nejdříve řekne cenu materiálu a pak stejně ještě hledá jiné alternativy, jak se dostat k nižším částkám.
Nezasahují vám rodiče do soukromí? Mnoho našich kamarádů nás od záměru postavit dvojdomek zrazovalo, ale nemám si na co stěžovat. Máme každý svůj vchod, svůj byt, jen zahrada je společná. My jsme na sobě tak závislí, že nám takové soužití vyhovuje. Od puberty jsem bez rodičů, tak teď si je chci užít. Bratr s rodinou za námi jezdí často, i Vánoce budeme trávit všichni společně. Kvůli tomu jsme si nechali udělat veliký stůl.
Jak to snáší váš manžel? To by měl říct on sám. Ondřej má svůj svět, je volnomyšlenkář, který spoustu věcí vůbec nevnímá. Ale řekla bych, že se s námi cítí dobře. Teď táta vymyslel, že mu na zahradě postavíme malé studio, kde by mohl, nikým nerušený, sedět několik hodin nad klávesami.
Koupelna je vaším rukopisem nebo radil tatínek? Chtěla jsem, aby stála hned vedle ložnice s přímým vstupem. Přišlo mi to jako praktické a ideální řešení. Přání mi bylo splněno. Jen jsem si ji představovala mnohem větší. Jenže když se podíváte na dnešní ceny, z mnoha požadavků i snů pomalu slevujete. Z naší koupelny se stala nudle, ale s výhledem do zahrady. Tatínek jen dohlížel na výstavbu a později sehrál důležitou roli při výběru obkladů a dlažby.
Mluvili jsme o módních trendech, k nimž patří i určité pohodlí. Zasáhla vás vlna masážních van? Samozřejmě že jsem chtěla vanu s masážními tryskami. Představovala jsem si, jak si do ní vlezu a nechám se masírovat několik hodin. Jenže nás limitovala cena, a také prostor. Na vanu zbylo 175 cm, ale rozměr masážní je o 5 cm větší. Jsme tedy majiteli vany klasické. Zato z masážního sprchového koutu jsem neslevila, z něho mám velkou radost. Malý koupelnový prostor nás limitoval ještě v další věci. Nezbylo už místo na bidet. Možná kdybychom místo dvou umyvadel osadili jedno. Jenže takhle je to pohodlnější.
S fialovou koupelnou se člověk příliš často nesetká. Původně jsem hledala sytě oranžové anebo žluté obklady. Než táta pronesl poznámku, že takové odstíny se brzy okoukají. Až jsme úplnou náhodou narazili v centru Prahy na firmu s italskou dlažbou, kde právě probíhaly slevy. Tam nás okouzlily drobné kvítky s dlažbou v barvě lila. To byla láska na první pohled. Zajímavé je, že přitom za svoji barvu považuji modrou. Shání se fialové doplňky jednoduše? Na fialové svíčky narazíte skoro všude, kartáčky na zuby máme bílé. Všude, kam se dostanu, koukám po doplňcích v barvě lila, po šamponech, mýdlech, pěnách do koupele, u kterých mi záleží hlavně na tom, aby ladily s koupelnou. Jenže do precizně sladěného interiéru občas zasáhne Ondřejova touha po „vonících“ šamponech. A tak jsem nedávno vyhazovala dětský šampon Micky Mouse a hruškovou pěnu do koupele.
Mezi drobnými fialkovými kvítky se dost nápadně vyjímá moderní držák na toaletní papír. Kdysi jsem ho viděla v jednom časopise a docela mě zaujal, protože plní zároveň funkci rádia. Při kolaudaci bytu jsem ho dostala od bratrovy manželky Markéty a každé ráno tak z něho poslouchám zprávy. Nemůže se tedy stát, že by mi kvůli hygieně unikly některé důležité informace. My ženy máme rády přehled.
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Moderní chaloupka Jany Švandové
|
|
Zařizovala jste už tři byty a teď dům. Je zařizování váš koníček? To ani ne, je to spíš taková náhoda. Osud vás někdy zavede jinam, takže najednou zařizuje byt, protože… třeba začínáte žít s jiným člověkem. Vždy je ale zajímavé, že si pokaždé říkáte: Vyvaruj se všeho, co ti vadilo v předchozím bytě. Pak se jednoho dne v novém bytě rozhlédnete a zjistíte, že se vám stýská po věcech, které byly v tom minulém. Vždy jste upřednostňovala minimalismus, strohost a modernu, nebo jste k tomu musela dozrát? Vyrostla jsem v rodině, kde se ctily starožitnosti, a podle toho vypadal i můj první byt. Na starožitnosti jsem neměla peníze, tak jsem jej zařídila rustikálním nábytkem. A cítila jsem se v tom nábytku moc spokojená. Za to, že jsem se potkala s moderní architekturou, může můj současný manžel. Začala jsem se mnohem víc zajímat o naše i zahraniční architekty a designéry. Některé z nich jsem poznala osobně, a byl to pro mě stejně silný zážitek, jako když jsem se sešla s Annie Girardotovou nebo Michelem Piccolim či Charlesem Aznavourem. Poznala jsem například pana Gehryho, který stavěl Tančící dům, nebo Jeana Nouvela, který dělal Smíchov. Mám ráda Ingo Maurera, to je král světel, například osvětlení výstavy Mistra Theodorika v Anežském klášteře bylo jeho dílo. Jsem ráda, že i já se v soukromí mohu dívat na jeho světla. Dalším mým favoritem je designér Philippe Starck, který navrhuje snad všechno, od nábytku přes talíře, vodovodní baterie až po baťůžky a cestovní tašky. Mimochodem moc pěkné. A co čeští autoři? Mezi českými designéry mám také spoustu oblíbenců. Pro mě je to prostě úplně jiný svět než ten divadelní. Jsou sice oba tvůrčí, ale tito lidé po sobě něco zanechávají, a to je krásné. S moderní architekturou jsem koketovala, už když jsme stavěli půdní byt. Tam jsme ještě spojovali modernu se starými věcmi, které jsme měli po rodičích. Ale chaloupku jsme pojednali hodně moderně. Stojí u lesa, a tak jsme použili ve velké míře dřevo a k němu jako kontrast kov. Interiér jsme se snažili zařídit hodně jednoduše, účelně, ale hlavně pohodlně, vždyť je to dům na prázdniny a víkendy. Co předcházelo tomu, že jste se rozhodla postavit domek? Je za tím třeba i to, že se vám už nechce jezdit na místa, která neznáte, ale že chcete i ve chvílích volna být v podstatě doma? My budeme pořád jezdit i na místa, která neznáme. Já ráda cestuju, v poslední době hlavně v zimě za sluníčkem, protože v létě je teď tady tak krásně, že je škoda jezdit někam k moři, kde je moc lidí. Že jsme si vybrali pro dům tohle místo,není náhoda. Můj manžel zdejší kraj dobře zná, jednou jsme tady jen tak courali a objevili je. Řekli jsme si, že tady by měl stát náš dům. Byly pro to dva důvody: nádherný výhled a kousek na golf. To byl základ pro koupi pozemku. Pak ovšem přišlo to, co bylo snad nejsložitější, získat v našem věku půjčku. Stavět jsme tedy začali asi až po pěti letech a stavba se protáhla na rok a půl. Bylo to dlouhé. Neměli jste chuť to někdy vzdát? Ale ne, teď se nám ta doba čekání bohatě vrací. Je tu hezky. Pořídili jsme si bazén, moře to sice není, ale plavat se v něm dá. Snažíme se trávit volný čas tady, člověk si tu lépe odpočine než v Praze. Já mám dva měsíce divadelních prázdnin a snažím se volno ctít. Pochopitelně, kdybych dostala hlavní roli ve filmu, šel by odpočinek stranou. Podle čeho jste vybírali architekta? Manžel je developer – což je, řečeno mně blízkou hantýrkou, vlastně produkční. Developer je třeba Trump, ale ten vlastní miliony dolarů. Koupí pozemek, sežene architekta, pak postavený dům pronajímá nebo prodává. Je to člověk, který se stará o celý projekt. Manžel se dlouhá léta přátelí s holandskou architektkou Saskií Fokkemou. V Praze spolupracovali například na bytovém projektu v ulici Charlese de Gaulla. Oběma se nám její práce moc líbily. Proto jsme jí navrhli, aby byla tvůrkyní i našeho domu. Saskia udělala základní návrh a pak jsme jí do toho oba mluvili, hlavně můj muž. Ale nebylo žádné dohadování, dost jsme se všichni tři shodli. Líbil se nám velký volný prostor. Prvek, který jsme si prosadili, byla oranžovočervená barva v interiéru. My už máme s barevností své zkušenosti, v bytě jsou například světlemodré dveře a vypadá to moc hezky. Nápadem mého muže jsou ještě dvě okna nebo spíš průhledy do pracovny (průhledy nad kuchyňskou linkou), původně měly být oba prostory zcela oddělené. Proč právě oranžovočervená? V obývací části je použito hodně šedé barvy, oranžovou barvou na oknech a kuchyňské lince jsme celý prostor rozsvítili. Zdálo se nám, že právě tahle barva se hodí jak ke kovu, tak ke dřevu. Na parapety a trámky mezi okny jsme použili holubičí šeď, vybírali jsme i barvu parket. Strop jsme chtěli z přírodního dřeva, aby na něm vynikla celá konstrukce. Nezakrýváme ji, naopak je tady přiznaná. Od podpěr vedou křížem vzpěry, které drží tu ocelovou konstrukci. Všechno je vidět – a mně se to líbí. Krb měl být celý v sádrokartonu, ale nám se moc líbil takhle syrový, hodil se sem, tak jsme ho nechali beze všech příkras. Máte v domě nějaké místečko, kam se ráda ukryjete před světem? No, ještě tady nejsme tak zabydlení, ale zatím mám moc ráda malinkou terásku u ložnice, tam si ráno dávám kafíčko. Mám to ráda i dole kolem kuchyně a venku na terase. Večer, když si v krbu opečeme maso, je tu příjemně. Ale že bych měla takový ten kouteček, kam bych si zalezla? Opravdu nemám. Asi je to i tím, že celý dům je otevřený. Prostoru na ukrývání moc není. Co si však užívám, a to můžu sedět i venku, je západ slunce. Východ je prý také nádherný…, ale ještě jsem ho nestihla. Tak pozdě spát nechodím. Když jste v telefonu říkala, že jste v interiéru použili ve značné míře kov, představovala jsem si něco, co působí chladně a neosobně. Není to pravda. Čím jste docílili toho, že i kov působí útulně? Patrně je to kombinací se dřevem. Kovu nebo spíš ocelové konstrukce zde není vidět tolik. Nepoužili jsme ani jednu cihlu. Z cihel je pouze sklep – aby se dobře vychladilo víno.
Když už máte všechno za sebou a děláte jen drobné dokončovací práce, a pokud byste byla opět na začátku, dala byste se do stavby znovu? Ne, bylo to hodně náročné. Ale když na všechno zapomenu a podívám se do kraje, cítím se zde neskutečně dobře. Krásně se tu usíná. Ráno mě budí zpěv ptáků a sluníčko, nemusíme mít závěsy…
Pokud byste měla váš dům a jeho interiér charakterizovat, co byste dodala? Stačila by mi pouhá tři slova: pohodlí, jednoduchost a vzdušnost.
Jan Švandová – vystudovala herectví na JAMU v Brně – hraje mimo jiné v divadlech Bez Zábradlí, Adrie a Hudebním divadle v Karlíně – natočila více než třicet filmů – hrála po boku Annie Girardotové nebo například Brigitte Nielsenové
Saskia Fokkema Architektonické studio SF Design Proslulá holandská architektka, která v současné době působí zejména v Paříži, ale i v dalších evropských městech. V České republice vyprojektovala například obytný komplex Charlese de Gaulla v rezidenční čtvrti v Praze 6.
Proč jste se rozhodla přijmout projektování domu Jany Švandové? Od počátku bylo jasné, že to bude zajímavá práce. Líbila se mi krajina, v níž se vila nachází, oslovila mě i přání paní Švandové, jak si svůj budoucí dům představuje. Mou snahou bylo zasadit dům tak, aby s okolím ladil, aby kopíroval vršky kopců, které se okolo nacházejí, aby do přírody vnesl závan svěžího moderního bydlení. Posazení v přírodě ještě umocňuje použitý materiál, v němž se objevuje i dřevo. Design interiéru je založen na prostoru, světle a flexibilitě. Cílem bylo postavit dům, který zapadne a nebude rušit sousedy.
Jak se vám s investorkou spolupracovalo? Paní Švandová ví, co chce, a dokáže to naprosto jednoznačně a srozumitelně objasnit. Kromě toho má ráda moderní architekturu a design. S takovým investorem je potěšení pracovat. Na díle, které nevzniká vzájemným soubojem mezi investorem a architektem, je to znát. Byla to velmi inspirující práce.
text: Jana Smutná (autorka je moderátorka Českého rozhlasu) foto: Oto Pajer |
Stavba 3/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Stavba/3_04/03_04Obsah.pdf
