|
|
Profesionální osvětlování zahrad je někdy považováno za snobismus. Zákazníci se bojí, že jejich zahrada bude příliš okázalá, teatrální, přitáhne nevítanou pozornost. Neuvědomují si ale, že umělé osvětlení ji zútulní a dodá prostoru lidské měřítko – „stropem“ se stanou větve stromů místo nekonečně vzdáleného nebe. Jenže i osvětlení má svá pravidla, která je dobré znát.
Bezpečnost nade vše Svítidla s použitím do venkovního prostředí musejí mít určitý stupeň krytí. Jde o odolnost svítidla proti vniknutí cizího předmětu určité velikosti a vody. Označuje se zkratkou IP (International Protection) a dvěma číslicemi – první označuje stupeň ochrany před dotykem a vniknutím cizích předmětů, druhá stupeň ochrany před vniknutím vody. Čím vyšší čísla, tím lepší ochrana. Pro venkovní osvětlení je běžné IP44 (až IP66).
Pro orientaci i krásu Svítidla mohou být na zdech, ve zdech, na sloupcích, v zemi. Nástěnná svítidla se využívají pro osvětlování komunikací či zvýraznění architektonicky zajímavých prvků fasád. Svítidla na sloupcích usnadní orientaci na cestách. Svítidla, která lze vhodně směrovat, se využívají pro osvětlení stromů, rostlin, plastik a dalších cenných prvků v zahradě.
Podle velikosti a tvaru osvětlovaného objektu je nutné zvolit vhodný typ reflektoru nebo si pomoci příslušenstvím (mléčné sklo zjemňuje přechod mezi světlem a tmou, Fresnelova čočka upravuje tvar vyzařovaného světelného svazku na eliptický a hodí se pro osvětlení úzkých a vysokých objektů).
Jedním z řešení kvalitního osvětlení, při kterém se neuplatňují rozměry svítidel, je použití zemních svítidel. Takové osvětlení vyžaduje velmi přesné směrování světelného toku tak, aby nedocházelo k úniku světla do nežádoucích směrů (světelné znečistění). Různé typy světelných zdrojů, optik a příslušenství a snadná montáž umožňují široké využití. Přimlouváme se ale za zhasínání těchto typů svítidel nejpozději do půlnoci.
Světlo a barva Účinek umělého světla v zahradě je třeba brát v úvahu při návrhu osvětlení zahrad, důležitá je vhodná volba světelných zdrojů z hlediska typu, výkonu a barevného tónu. Pro osvětlení barevné kvetoucí zahrady je ideální světelný zdroj se spojitým vyzařováním (v celé viditelné oblasti spektra) a teplotou chromatičnosti 3 200 K. Tomu odpovídá halogenová žárovka, která má ovšem nízký měrný výkon (dá se říci, že při relativně vysoké spotřebě energie málo „svítí“), krátkou životnost (3 000 hodin) a některé další nevýhody.
Nejvhodnějšími zdroji jsou halogenidové výbojky a kompaktní či lineární zářivky. Mají vyšší měrný výkon, dlouhou životnost (6 000–12 000 hodin), výborné barevné podání a širokou škálu typů a výkonů. Hodí se pro osvětlování trávníků, zelených keřů a stromů i barevných květů. Nízkotlaké a vysokotlaké sodíkové výbojky jsou výborné pro osvětlování červenolistých a žlutolistých rostlin (nebo podzimních zahrad), starobylých budov a zdí – tedy všeho, co má v denním světle žlutou, oranžovou nebo červenou barvu. V zeleném spektru ale nevyzařují – nehodí se pro trávníky a zelené listy.
Světlo a stín V soukromých zahradách se klade důraz na umocnění její krásy v noci. Vhodným střídáním světla a stínů lze docílit zajímavých scénografických efektů, které umocňují hloubku a proměnlivost pohledu. Tmavší povrchy se osvětlují zdroji s větším výkonem. Vyšší intenzitu světla je nutné volit v případech, kdy pouliční osvětlení je silnou konkurencí pro světla v zahradě.
Velmi důležité hledisko při návrhu osvětlovací soustavy je zábrana oslnění. Oslnění je způsobeno umístěním příliš jasných objektů (v porovnání s jasem pozadí) do zorného pole pozorovatele. Oslnění lze eliminovat správným směrováním svítidel, vhodnou volbou světelných zdrojů s nízkým jasem (zářivky) a použitím vhodných clon a mřížek usměrňujících světelný tok.
Kam s nimi? Travnaté plochy můžeme osvětlovat plošně svítidly umístěnými přímo u země, orientovanými ve směru pohledu pozorovatele. Stromy a keře se osvětlují zdrojem orientovaným zdola nahoru, nejlépe tedy zemními svítidly s možností směrování světelného kužele. Květinové záhony se dají osvětlovat jak shora, tak zevnitř zemními svítidly s nižším jasem povrchu.
Socha Volba svítidla a světelného zdroje pro osvětlení soch závisí především na tvaru, rozměrech a barvě objektu. Důležité je rozmístění a směrování reflektorů, neboť nesprávné nasvětlení může výrazně zhoršit kvalitu uměleckého díla.
Voda K osvětlování vodních ploch se používají speciální ponorná svítidla s vysokým krytím (IP68). Osvětlení bazénu lze realizovat (podobně jako trávník) horizontálně směrovanými svítidly, umístěnými 50 cm pod hladinou. Naopak fontány a vodotrysky osvětlujeme ponornými svítidly s vertikálně orientovaným světlem.
Světelné znečištění Nežádoucích vlivů civilizace přibývá. Jedním z nich je takzvané světelné znečistění. Především nad městy uniká k nebi až 30 % umělého světla a tma je menší než dřív. Hvězdy jsou stále méně viditelné. Na člověka má přílišná osvětlenost prostředí v noci negativní vliv, dá se předpokládat že i na jiné organismy. Přimlouváme se tedy, abyste ve své zahradě omezili provoz osvětlení (především zemních svítidel namířených k nebi) na rozumnou dobu. Šetříte své peníze a životní prostředí.
Nechte si poradit Vhodnou volbou a rozmístěním svítidel lze docílit velice působivého výsledku, naopak chyba může pobyt v zahradě znepříjemnit. Raději nenakupujte svítidla v hobby centrech nebo podle katalogu. Konzultace s odborníkem v oboru světelná technika je vždy na místě. Poznáte jej podle toho, že správně a jasně reaguje na vaše dotazy typu: „Jak osvětlit magnolii, abych v noci viděla její růžové květy?“ Odpověď typu „Paní (pane), tady máte katalog, vyberte si, co se vám líbí“ je výzvou k odchodu.
Kontakty: Rendl, spol. s r. o., Dvorecké náměstí 405/3, 147 00 Praha 4 tel.: 234 111 111, fax: 234 111 000 e-mail: rendl@rendl.cz , www.rendl.cz ; ENIKA, spol. s r. o. Nádražní 609, 509 01 Nová Paka tel.: 493 773 311, fax: 493 773 322 e-mail: enika@enika.cz , www.enika.cz Etna, s. r. o., Mečislavova 2, 140 00 Praha 4 tel.: 241 742 748, fax: 241 742 759 e-mail: etna@etna.cz , www.etna.cz ; ELIOS lighting, spol. s r. o., Vlastislavova 11, 140 00 Praha 4 tel.: 241 740 301, fax: 241 740 308, e-mail: elios@elios.cz , www.elios.cz
text: Michal Kozák foto: archiv firem, ISIFA |
Blog
Život bez kompromisů
|
|
Nachází se v typickém činžovním domě z počátku 20. století. V době, kdy ho dnešní majitel koupil, byl v dezolátním stavu podobně jako rozvody vody, elektřiny, plynu apod. Než se tedy započalo se stavbou půdního bytu, musel dům projít kompletní rekonstrukcí.
Preferuji městský život „Po důkladném zvážení všech pro i proti jsme se s manželkou dohodli, že nebudeme stavět rodinný dům za Prahou, ani se stěhovat do satelitního městečka. Život ve městě vyhovuje mému pracovnímu vytížení a s výhledem do budoucna, kdy děti začnou chodit do školy, do zájmových kroužků nebo za kulturou, je výhodnější bydlet v blízkosti centra,“ vysvětluje muž a dodává, že půdu k uskutečnění svých velkorysých plánů hledal poměrně dlouho. Jakmile ji našel, požádal několik architektů, aby navrhli dispoziční řešení. „Architektku Helenu Fišárkovou a architekta Vlastimila Jirkala jsem si vybral pro jejich otevřené jednání a především zralý úsudek,“ vysvětluje majitel. Jako jediní mu totiž nad plány sdělili, že jeho představa o budoucím bytu neodpovídá velikosti půdního prostoru. Majitel proto dokoupil dva spodní byty, a teprve pak se mohlo začít s rekonstrukcí.
Byt se dvěma vchody „Z půdy jsme snadněji mohli vytvořit jeden velký prostor, který bychom mohli koncipovat jako společenskou místnost se zajímavými průhledy a s krásným výhledem do okolí. Také jsme tu díky rekonstrukci mohli navrhnout terasy. Z těchto důvodů v horním patře vzniklo srdce domácnosti, kde je propojená kuchyň s obývacím pokojem, tady se přijímají návštěvy. Spodní patro je privátní a slouží výhradně rodině,“ říká architektka Fišárková a dodává, že obě podlaží mají vlastní vchod. Během stavebních prací, které trvaly přibližně rok, se dispozice mírně upravila a tak v půdním bytě s vysokým krovem přibylo vložené mezipatro – lávka, z níž se vchází do nově vybudované místnosti s velkými okny umožňujícími překrásný pohled na okolní krajinu. „Prozatím jí říkáme velírna, je nejvýš a poskytuje naprosté soukromí. Slouží proto jako relaxační místnost.“
Souhra architektů Když byla stavební dispozice mezonetového půdního bytu připravená, vstoupil na scénu architekt Folprecht, jehož úkolem bylo vytvořit koncepci interiéru. „Navazoval jsem na hotovou dispozici a pracoval s funkčním rozvržením bytu v několika úrovních,“ vysvětluje architekt a ukazuje na schodišťovou stěnu mezi horním a spodním patrem, kterou sem vložil jako optickou a zároveň zvukovou bariéru dělící podlaží „Veškeré použité materiály a barevné provedení stěn jsem navrhoval jednotně spolu s designem pevných prvků, jako jsou dveře, vestavěné skříně, schody, lávka a další. Velice důležitou složkou bytu je světlo – jak přirozené denní, tak umělé osvětlení, které jsem řešil od celkového přes nepřímé po lokální nasvícení jednotlivých míst,“ dodává. Současně s dokončováním základních interiérových prvků se majitelé začali věnovat výběru nábytku. V té době přizvali ke spolupráci ještě architekta, Martina Sladkého, jehož úkolem bylo navrhnout nábytek na míru prostoru.
Nábytek z dílny českého designéra Aby interiér působil vzdušně a nestísněně, navrhla architektka Fišárková samostatnou šatnu a v chodbách maximální množství vestavěných skříní, ostatní nábytek pak pochází z dílny talentovaného designéra. „Majitelé si přáli moderní nábytek s jednoduchými tvary, odpovídajícími současnému trendu. Kvůli atypickým prostorám je i tady téměř všechno zařízení na míru, přičemž při jeho návrzích jsem bral v potaz praktickou, funkční i humornou stránku,“ říká architekt Sladký. Nezůstalo však jen u nejnutnějších prvků, nový nábytek navrhl do všech místností včetně dětských pokojů. „Vymyslel jsem pro ně postel připomínající létající talíř. Má velkou matraci, úložné prostory na hračky i tajné skrýše. Díky tomu, že je lehací plocha zvýšená, zabudoval jsem pod ní šatní skříň a našlo se i místo na hraní, kde je dětská sedací souprava, jejíž sedák lze rozložit. Na velké matraci si děti mohou hrát nebo může sloužit pro příležitostné přespání,“ vysvětluje architekt Sladký. Na své si přišel i majitel, jehož záliba v technických vymoženostech je patrná na první pohled. Kromě několika domácích počítačů, televizorů a domácího kina tu nechybí klimatizace, centrální vysavač ad. „Skrýt veškerou kabeláž nebylo jednoduché, tato domácnost se totiž podobá administrativní budově,“ říká s úsměvem Martin Sladký a prozrazuje, že kabely jsou schované nejen ve stěnách, ale i pod podlahou vedou důmyslné systémy pro jejich ukrytí.
Člověk chce, co nemá Společným úsilím tří architektů a majitele, který naslouchal jejich připomínkám a v mnoha věcech se nechal ovlivnit, vznikl mezonetový byt s rozlohou 400 m2, kde nachází pevné zázemí rodina se dvěma dětmi. Nad konstatováním majitele bytu, že člověk chce to, co nemá, jsem se při odchodu mohla jen pousmát. Pro ty, kteří si myslí, že jim chybí například alespoň malý bazének, mám překvapení – sprcha s masážním bazénkem pro dvě osoby je totiž na jedné z prostorných teras.
Kontakty: A. A. ARCHA, – ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR (stavebně dispoziční řešení), ak. arch. Helena Fišárková, ing. arch. Vlastimil Jirkal, Terronská 23, Praha 6, tel.: 224 314 257, 315 695 079; COTTO (truhlářské práce), nám. Osvobození 51, Lysice, tel.: 516 472 213, fax: 516 472 371; DE.FAKTO (doplňky, zařízení interiéru), arch. Martin Sladký, Vejvodova 3, Praha 1, tel./fax: 224 228 515, 603 154 158; ELIOS LIGHTING (osvětlení interiéru), Vlastislavova 11, Praha 4, tel.: 241 740 306, 241 740 308; FOLPRECHT DESIGN (koncepce řešení interiéru), Mgr. A. Martin Folprecht, Krakovany 206, tel./fax: 321 782 123, 602 367 087; INEXKOV (zámečnické práce), Voctářova 18, Praha 8, tel.: 266 007 250; PIGMAY STUDIO (zařízení kuchyně), Italská 27 (vchod z Mánesovy ulice), Praha 2, tel.: 222 251 272; PRECIZ STAVEBNÍ PODNIK (stavební firma), Kozácká 18, Praha 10, tel./fax: 271 740 340, tel.: 257 218 851
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Voda, tráva, funkcionalismus
|
|
„Nechtěla jsem tu mít tvrdé přechody a ostré tvary, žádné schody,“ říká paní domu o své vizi zahrady, jejíž vzhled se rozhodla řešit sama. Proto nakonec upustila i od původně uvažovaných zídek, které měly plochu pozemku rozčlenit. Jako majitelka atraktivního domu a interiérového studia zvolila pro vlastní kus zeleně minimalistickou eleganci. Hlavním konstrukčním principem domu, na jehož plášti se střídají velké plochy bílé omítky a skla, je totiž hranol. Zahrada tuto řeč respektuje a odpovídá architektuře stejně výstižně. Její tvary vytvářejí k „přísnému“ domu kontrapunkt.
Stromy zdobí i slouží Zásadu, že v jednoduchosti je krása, dokazuje třeba i višeň křovitá v přední části zahrady – její koruna na tenkém pni je sestříhána do koule. Tento živý objekt něžně dotváří chladné hrany západní fasády. Její akcent má své přesné místo tam, kde cesta z žulových kostek ústí několika stupni na prostranství před garáží. Podobně je tomu s ostatními stromy. Na pozemku bylo původně několik přestárlých ovocných dřevin, ale ty byly odstraněny. Navíc rodina nehodlala nic pěstovat, chtěla zahradu ke hrám, k odpočinku a k okrase. Proto zachovali jen pěknou vzrostlou břízu a mladý vlašský ořech. Objevily se však i nové dřeviny. Třímetrové zeravy na východní straně pozemku cloní pohled na socialistické bytovky v sousedství. Dnes třímetrové jehličnany, které představují asi největší investici do zahrady, byly vysazeny teprve před dvěma roky. Jejich řada zakrývá také ostrý cíp parcely, který tak zmizel za zelenou stěnou. Výstavný zděný plot s titanzinkovými prvky, který odděluje pozemek od ulice, doplňují pro změnu mladé habry. Spleť jejich větví v budoucnu ochrání soukromí zahrady před pohledy kolemjdoucích.
Zpěv ptáků a vody Souvislou plochu trávníku lemuje z jedné strany pískovcová zídka, z druhé široký pás oblázků po obvodu domu. O to víc vynikne úsporný ornament stromu nebo jednoduchý drobný šperk květů. Avšak tím nejvýraznějším klenotem zahrady je voda. Zcela opanovala intimnější část pozemku na otevřené jihovýchodní straně domu. A je zajímavé jak. Žádnou sestavu jezírek a potůčků s vodopády tu totiž nenalezneme. Je tu umělý pramen – jakási kašna inspirovaná východními zahradami. Z bambusové troubele ve stráňce, na které vystavuje svůj půvab urostlá bříza, prýští proud a naplňuje ohromnou kamennou nádobu, která přetéká. Jak lépe vyjádřit hojnost vody? Její studené a veselé zurčení naplňuje prostor zahrady a vniká i do útrob domu zotvíranými prosklenými stěnami. Svým osvěžujícím zpěvem je tak živel všudypřítomný. Ale dost poezie, dejme prostor technice. Voda z přetékající nádoby mizí mezi valouny, které kryjí rošt podzemní laminátové jímky. Silné čerpadlo potom žene vodu trubkou do bambusové troubele. Chod zařízení je kromě přirozeného zvuku vody zcela tichý. Proto se také klokotající ozdoba zahrady stala oblíbeným napajedlem ptáků z širokého okolí. Rodina si pozorováním opeřenců často zpříjemňuje volné chvíle. V zimě pak nahradí pramen krmítkem.
Zeleň dostupná všude Zadní, jihovýchodní část zahrady je vlastně pokračováním hlavního pobytového prostoru domu v přízemí – stačí otevřít prosklené stěny. Nepovolané oči sem nemají odnikud přístup. Jídelní kout přechází ve venkovní posezení kryté přesahem patra – zde je možné vyhledat stín nebo v suchu pozorovat déšť. Propojení zahrady s domem nalezneme také v patře domu, což nebývá dosud tak obvyklé. Má podobu zatravněné terasy na střeše obývacího pokoje. Z pracovny je to sem pár kroků. Stačí natáhnout sezením znavené tělo na hustý trávník, ponořit oči alespoň na chvíli do modré oblohy a zaposlouchat se do ptačích trylků a zurčení vody…
text: Ondřej Vaněček foto: Robert Virt |
Ráj pro lidi i pro zvířata
|
|
Nynější vlastníci mají ke zděděnému statku silný osobní vztah, který se prohluboval tím, jak postupovala jejich snaha přizpůsobit původně hospodářská stavení dnešnímu standardu bydlení, zachránit cenné barokní stavby a vrátit celému prostoru někdejší postavení hospodářského i společenského centra zdejšího kraje. Původně to měla být rekreační usedlost pro mnoho lidí, ale zdejší krásné okolí a úžasně čistý vzduch, který vyléčil dcerku majitelky z chronické bronchitidy, vedly nakonec k tomu, že se zde někteří z nich usídlili natrvalo. Majitelé jsou lidé s osvíceným vztahem k hodnotám minulosti a mají bohudíky dost prostředků na to, aby postupně odstranili škody, které zde napáchali dřívější bezohlední hospodáři. Chlévy zdevastované nedůstojným způsobem chovu dobytka se dnes skvějí čistotou a poskytují pohodlí koním, cenná stavba sýpky se mění na romantickou ubytovnu pro hosty. Zmizely hromady hnoje uprostřed pozemku a v malém rybníčku stíněném staletými stromy se při krmení dají zahlédnout kapři.
Neuvěřitelnou proměnou prošla stavení, která vznikla v období státního statku a odpovídala architekturou tehdejším primitivním zásadám výstavby hospodářských budov — na kráse nezáleží, hlavně ať to nespadne. Protože základy jsou opravdu solidní, bylo možné interiéry zcela přestavět a díky paní domu jim vtisknout nevšední charakter. Také některé bývalé chlévy s klenbami byly přeměněny na půvabné obytné prostory. A nejen to. Atypické interiéry si žádaly nábytek na míru, přizpůsobený také charakteru zdejšího prostředí. Celý komplex nezapírá, že se stále jedná o venkovský statek, který však nemá jednotný historický ráz. Tak začal vznikat ve vlastní dílně vlastní nábytek, který se dobře kombinuje s jinými, třeba i starožitnými kusy. Dnes je zdejší výroba nábytku známá po celém okolí a statek opět žije mnoha aktivitami. Dobře se tu daří všem jeho obyvatelům.
Kontakty: A-COLORMAL (malířské a lakýrnické práce), Vrchlického 98, Praha 5, tel.: 257 214 040, 777 347 617; AMIKY RAKO, Kotkova 1741, Rakovník, tel.: 313 513 486; NÁBYTEK BRAVO (zakázková výroba), Nezabudice 13, Křivoklát, tel.: 313 558 205, 603 827 734; VÁCLAV ZOUBEK, akademický malíř, U Koupaliště 2450, Rakovník, tel.: 313 512 488
text: Bea Fleissigová foto: Jiří Bursík a Antonín Braný |
Prospero Rasulo – Objekty s duší
|
|
Prospero Rasulo, narozený v Itálii v roce 1953, vystudoval střední školu vizuálních umění a posléze Akademii krásných umění v Miláně (Brera). Od počátku 80. let se jako umělec a designér zabýval malbou, tvorbou plastik, designem soukromých i veřejných prostor a také návrhy a rea-lizací divadelních scén. Současně začal spolupracovat se studiem Alchimia a Alessandrem Mendinim v rámci výzkumu „Redesign“ a „Banální objekt“ a s časopisy zaměřenými na výstavnictví, fotografie a video. Od roku 1982 pracoval již jako průmyslový designér, ale horlivě také podporoval kulturní počiny jako vydávání almanachů Sexy design, Living with art, v devadesátých letech pak Trash Furniture a Eco Mimetico.
Umění žít Postupně však převážila nad jeho iniciativou podporovatele kultury vlastní umělecká vize, a jako designér začal jak v Itálii, tak i v zahraničí vystavovat své vlastní projekty. V roce 1987 založil galerii Oxido, zaměřenou na design, umění, architekturu a sloužící jako prostor k prezentaci účelu a inovací v umění a designu, jež mají být tvořivě spojeny s vitalitou výroby. Její název se stal zároveň i obchodní značkou pro kolekci nábytku a uměleckých objektů pojmenovanou Oxido ZOO a zaměřenou na umění žít. Rasulo věnuje mnoho času výzkumu senzorických vlastností povrchů, což ústí v tvořivé kombinace různých typů materiálů. Dekorace je podle něj natolik svázána s povrchem objektů, že ji můžeme definovat jako strukturální (konstrukční) povrch.
V současné době se vedle tvorby soch a obrazů zabývá navrhováním šperků pro Argentovivo, kde plně uplatňuje svůj cit pro ornamenty. Jako designér v oblasti masové produkce spolupracuje s mnoha předními firmami, jako jsou Zanotta, Fabbian, b.r.f., WMF, Artflex a dalšími.
„Přesnost, všímavost, intenzivní pozorování a jasný úmysl jsou podmínkou pro navrhování objektů s viditelnou duší.“ Prospero Rasulo
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391-92; HAGOS, Darwinova 1470/14, Praha 4-Modřany, tel./fax: 244 401 784, 244 402 459; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941-42, fax: 224 819 940;
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Design do 5 000 Kč
|
|
Říká se, že člověk by měl jít s dobou, ale ne každý má toto tvrzení rád. Mladý člověk podléhá módním vlnám a výstřednostem spontánně, a tak není divu, že extravagantní nápady se většinou promítají do interiéru. Rady starších se neberou vážně a těkají do prázdna. Pohovka po tetičce pak neladí s prostorem, anebo naopak dobře kontrastuje s módními výstřelky. Free style nevybouřeného mládí je zkrátka patrný na každém kroku.
Hledání Když se hledá, tak se zpravidla najde to pravé, ať je to za jakoukoliv cenu. Člověk věkem začíná toužit po tom, co se mu v mládí nedostávalo, a vytoužené sny se stávají skutečností. Levné víno, boty či pohovka se časem vymění za prestižnější značky, ale to neznamená, že by se staré osvědčené věci zavrhly. Někdy stačí věc, která vám zevšedněla, obléknout do nového. Vše se dá přece skloubit. Mladí designéři většinou nejsou svázáni konvencí, a proto svým nápadům dávají zelenou. Nikde ovšem není psáno, že s věkem mizí mladé myšlenky, i starší generace si ráda dopřeje změnu.
Jak to vidí přední světový designér Karim Rashid? „Je to moje poslání jako designéra směřovat práci k levnějším, zato však lepším alternativám. I já musím nepřetržitě připojovat další důvody k finanční šetrnosti masové produkce, protože já v tuhle zásadu věřím. Opravdu!“ Rashid říká, že jeho požadavek na nízké ceny a dobrý design je přirozený. Když byl Karim v pubertě, všechno mu připadalo drahé. Pamatuje si, že dostal oranžové rádio firmy Braun. Měl ho moc rád a tehdy si slíbil, že jednoho dne bude on sám vytvářet věci, které si lidé budou moci koupit.
„Stojí to mnoho úsilí, mnoho strkání, mnoho práce donutit společnosti, aby se rozhodly investovat do laciného, ale kvalitního zboží. Společnosti nechtějí být zařazeny do povědomí jako levné. Obvykle mají trh striktně vymezen. Tak proč to prý všechno měnit?“
Proč kupovat levnější nábytek – díky příznivým cenám se dá často obměňovat – ne vždy platí, že nízká cena = nízká kvalita – levnější nábytek nevyžaduje tolik ohledů při užívání
Proč kupovat drahý nábytek – často se jedná o nadčasový design – nábytek bývá vyroben z těch nejkvalitnějších materiálů – solitérní typy nábytku se vždy budou vyjímat v daném interiéru – bývají zárukou jisté prestiže
Kontakty: A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439; Jezuitská 11, Brno, tel.: 542 216 618; Libínská 3127/1, Praha 5, tel.: 242 216 618; ARTEFAKT, Na Poříčí 30, Praha 1, tel.: 221 732 767, fax: 221 732 667; DAK INTERIÉRY, Bayerova 6, Brno, tel./fax: 549 216 051; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141-42, fax: 222 253 502; NAUTILUS, bytové doplňky, Vinohradská 190/2405, Praha 3, tel./fax: 234 095 234, fax: 234 095 225
text: Lenka Kopecká foto: archiv |
Francouzská zahradní siesta u Vily Noilles
|
|
Pouť do zahrad francouzského Azurového pobřeží mě přivedla i do slavného města Grasse, proslulého výrobou květinových parfémů. Zdejší klima je v zimě mírné, v létě horké – dovoluje pěstovat nejrůznější exotické rostliny a vonné byliny. Na okolních stráních jsou zahrady, které jsou cizím zapovězeny, ale jedna z nich se na písemnou žádost otevírá. Leží na jižních svazích na západ od města.
Osvícený vikomt Zahrada byla založena vikomtem de Noilles v roce 1947. Již dříve založil modernistickou zahradu v Hye‘ res. Zdejší zahrada je úplně jiná: mísí se v ní úcta k místní přírodě a obdiv k zahradnímu umění. Vikomt využil vše, co místo nabízelo: jižní strmou stráň s neskutečným světlem, místy zpevněnou kamennými zdmi. Olivový sad, bukolický prvek spojující podle antických vzorů příjemné a krásné s užitečným. A spoustu pramenů čisté vody, která pocit snu umocňuje: v tomto letním žáru by chladné potůčky nikdo nečekal.
Dokonalý plán Přírodní podmínky a dědictví minulosti byly pro zakladatele určující; vikomt také zúročil své bohaté zkušenosti z cest po Evropě, při nichž navštívil renesanční a barokní zahrady v Itálii nebo přírodní zahrady Anglie. Z darů přírody vybudoval zahradu vskutku neobyčejnou.
Základní půdorys vychází z původních olivovníkových teras, které se táhly na západ od vily. Osou zahrady je dlouhé kamenné schodiště protínající střed teras.
Výhledy i zákoutí Za vstupní bránou se otevře pohled do olivových sadů. Napravo stojí vila. Kolem ní je zahrada rozdělena živými ploty na řadu tematických zahrádek, spojených cestami a schodišti. Některé jsou tajemnými útočišti, jiné naopak nabízejí výhled do krajiny – někdy i oknem vystříhaným v živém plotě. Zahrádka obehnaná zvlněnými zimostrázovými ploty chrání dřevité pivoňky, podsázené růžovým šťavelem; dominantou je kamenný sloup inspirovaný italskými renesančními zahradami. Jinde zimostráz rámuje bílé antické sochy. Na nejvyšší terase najdeme pergolu bohatě obrostlou růžovou a bílou zmarlikou. Travnatá terasa o stupeň níž je „anglická“: schodiště a bílá lavička pod ohromným dubem podle architekta Lutyense, trvalkové záhony a růže jako od Gertrudy Jekyll. Vikomt se inspiroval také proslulou zahradou Hidcote v Anglii.
Živá voda Bohatý zdroj vody umožnil vybudovat řadu vodních prvků a pomáhá pěstovat i náročné rostliny. Již ve vstupním nádvoří nás vítá zurčení fontán ve zdech, připomínající Alej tisíce fontán ve Ville d’Este v italském Tivoli, a pak nás zvuk vody provází kaskádami dolů ke kamennému bazénu. Podél opěrných zdí skáče voda v kamenných korýtkách, přepadá přes umělé překážky, schovává se pod kamenné můstky a oživuje fontánky.
V horku je opravdovým osvěžením, můžete si sednout na kamenné schody a ruce ponořit do čisté vody, omýt si obličej a chvíli odpočívat. Snadno naberete sílu na cestu zpátky do prudkého kopce.
Přísnost i volnost Osové formální řešení je umocněno architekturou zdí a schodišť, zdůrazněno vonným a stříbřitým olistěním úctyhodných olivovníků. V bočních partiích a na dně údolí ale čeká překvapení: bujné výsadby po stranách, které jako by se vymkly zahradníkům z rukou, a dole u potoka louka, která vám připomíná popis krajiny od Ovidia. Potok se ztrácí ve vysoké trávě, kde je roztroušeno osmnáct magnolií, davídie, kamélie a další zajímavé dřeviny, kterým svědčí půda vlhká a svěží. Zdá se vám, že jste objevili ztracený ráj. Kolem je naprosté ticho, tedy téměř – až na ohlušující cvrkot cikád. A tak se osvěžte ledovou vodou ze strouhy a ulehněte do stínu stromů. Je čas siesty, můžete spát a snít. Z vůně levandule, tymiánu, rozmarýnu, pelyňku a růží hlava nebolí.
text: Jana Pyšková foto: ISIFA, autorka |
Skříňkové opojení Marie Retkové
|
|
Komoda u babičky stávala hned naproti posteli, moje babička se vyznačovala tím, že měla ÚPLNĚ všechno, každou zbytečnost – uloženou právě v ní. A že toho dokázala za svůj dlouhý život nashromáždit, nevyhodila nic, to se v její době nenosilo, narodila se totiž v roce 1884. Zajímavé je – a to je jedna z úžasných vlastností komod –, že i když máte v zásuvkách ono „všecko“ stejně jako moje babička, nikdy nedosáhnete toho zmatku a té změti, že byste hledanou konkrétní věc neobjevili.
Ty šuplíky jsou totiž tak geniálně „akorát“ hluboké, že při hledání to nechce ani moc velké úsilí. A tak babička vytáhla tu vlnu na zaštupování ponožky, ondy starou francouzskou gramatiku, kterou si i po devadesátce pravidelně listovala, mě ale spíš zajímaly staré fotografie. Nebylo jich moc, každá však měla svůj příběh. Na jedné byl můj pradědeček – velký fešák s úpravně zastřiženými vousy. Ten obrázek byl udělán v atelié-ru v Hamburku, když se právě chystal nastoupit zámořskou plavbu. Tenkrát na ni pozval spoustu svých známých, aby si na lodi užili zábavu. Mohl si to dovolit, byl opravdu zámožný, a to až do té doby, než jeho přátelé veškeré jmění roztočili a jeho syn – můj dědeček – pak začínal od nuly. Tenhle velkorysý pradědeček mne okouzlil, a dokonce si myslím, že mám malinko povahu po něm. Když je legrace, ani mi moc nezáleží na tom, za koho zaplatím.
Od komody jsem se ale dostala pěkně daleko. I když je zvláštní, že při vyřknutí tohoto slova se mi vůbec nevybaví moje komoda v ložnici, kde mám prozaicky v horní zásuvce prádlo a ponožky a ve spodních pak ještě prozaičtěji účty a daňové záležitosti, ale vždycky je to nějaká historická veteš. Ještě vám musím vyprávět o mé druhé babičce. Ta měla ve své skříňce, která sloužila i trochu jako toaletní stolek, dopisy od dědečka. Mám je všechny schované a čas od času se jimi probírám. Zvlášť mě oslovuje ten, kde dědeček je celý pryč z „vážené slečny, která vždycky, když on už se domnívá, že jí očima pohlédl až na dno duše, se jen záhadně usměje a oči schová pod okraj svého širokého klobouku“. I po téhle babičce něco mám – sluší mi každá hučka, kterou si posadím na hlavu. A po všech předcích dohromady jsem zdědila příchylnost k těmto krásným solitérům. I když se tváří jako že nic, jsou rodu ženského a mají duši.
Kontakty: FAST – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 224 250 528, 224 250 538, fax: 224 251 357; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; MOBAX ČR, U Nového Suchdola 24/191, Praha 6, tel.: 233 920 408–09;
text: Marie Retková foto: Studio RVV a archiv |
Sexy bydlení podle Lennyho Krawitze
|
|
Oč všedněji působí strohá pevnost zvenčí, tím překvapivější je interiér. Při jeho navrhování se designér Michael Czysz nechal inspirovat sny, nápady, ale i konkrétními požadavky pána domu. Milovník retro. stylů Lenny Krawitz je znám svým vyhraněným názorem na design a módu, a tak není divu, že i hudebníkovo sídlo koresponduje s jeho pečlivě budovaným image. Proto zde najdeme výrazné detaily v exkluzivním glamour stylu sedmdesátých let jako například syntetické tkaniny sytých odstínů a rozmanitých struktur, huňaté koberce, polstrování z lakované kůže, ale i nevšední kontrasty umělých a přírodních materiálů evokujících „léto lásky“. Kdykoli se umělečtí kritici pozastavují nad zdánlivou nesourodostí interiéru Krawitzova sídla, Czysz se stoickým klidem opáčí: „Dům vyzařuje smyslnost, je sexy a přesně odpovídá Lennyho představám.“
V jeskynním labyrintu Avantgardní názor na řešení obytného prostoru je patrný hned u vchodu. Do „bunkru“ vede úzký tunel, v jehož stěnách jsou v pravidelných odstupech nainstalována drobná světýlka. Syntetická kožešina, jíž je chodba obložena, koresponduje s Krawitzovou zálibou v dekadentně smyslném funky. Na konci koridoru se jako velkolepé entrée do bizarního světa zpěvákova soukromí blyští lesklé červené dveře.
Spletitými chodbami připomínajícími tajemné jeskynní labyrinty je dům doslova protkán. Některé průchody dokonce Lenny nazývá konkrétními jmény. Do obývacího pokoje například ústí mírně zatočená chodba s lechtivým názvem The Foreplay Cave (Jeskyně milostné předehry).
Podlaha v pokoji je ode zdi ke zdi pokryta křiklavě rudým kobercem s dlouhým vlasem. Kdesi ve stěně jsou umístěny důmyslně maskované dveře střežící tajemství zpěvákovy ložnice.
Jediná místnost, která stylově vybočuje z celkově organického pojetí interiérů, je kuchyň. Ta je laděna do chladivého odstínu tyrkysové modři. Její vybavení je záměrně vybráno a uspořádáno tak, aby i na malém prostoru poskytovalo dostatek místa jak pro kulinářské radovánky, tak pro posezení s přáteli. Uměřenou strohostí a uvážlivým výběrem doplňků je však místnost příjemnou protiváhou k surreálnému designu ostatních pokojů.
Čtvrtý rozměr op-artu Při koncepci interiéru Krawitzova sídla vsadil Czysz především na vizuální tradici umění pop i op-artu. Díky vhodné kombinaci s nejmodernějšími materiály se architektovi podařilo „archivní“ estetiku přelomu šedesátých a sedmdesátých let přetlumočit do jazyka třetího tisíciletí. Interiér nechce působit jako sentimentální pomník třicet let starému designu.
Zdi jsou obloženy chromovými či skleněnými deskami kombinovanými se syntetickými materiály. Na pečlivě vybraných místech jsou ve stěnách zabudovány miniaturní žárovičky, jejichž odraz vytváří na lesklém povrchu obkladů zajímavé optické efekty. Výrazné obložení zdobí všechny pokoje a každému z nich dodává individuální ráz. Vtipně využitá op-artová klišé s konkávními a konvexními kruhovými vzory nemohou našinci nepřipomínat charakteristický design nejstarších stanic pražského metra, vzniklých v sedmdesátých letech. Světelné a barevné efekty spolu s excentrickým interiérem evokují atmosféru hudebních klubů a diskoték. Kaleidoskopický rozklad odrazů interiéru a světla na obložení stěn navozuje dojem, že Lennyho dům slouží jako brána do čtvrtého rozměru.
Prostor jako optický klam Přesný tvar místností lze skrze všudypřítomný karneval barev a rafinovaného iluzivního osvětlení určit jen velmi přibližně. Když se v noci rozsvítí žárovky ve stěnách, odhalí útroby domu další skrytá tajemství: Jedna místnost připomíná svým zařízením vizuální styl sci-fi Star Trek, další, s hlubokými křesly před prosvícenými rudými závěsy, v sobě nezapře inspiraci mystikou snímků Davida Lynche.
Vnitřní prostor je ale zajímavý i z ryze architektonického hlediska, které chytře spojuje funkčnost s dekorativním efektem interiérů. V konkurenci všech překvapivých zákoutí, která střídají atypické otvory nahrazující dveře, by například klasická obrazová výzdoba zcela jistě zanikla. Je zřejmé, že obrazy by tu byly nadbytečné – výseky pestrého zařízení vedlejších pokojů prosvítající bizarně tvarovanými průhledy si nezadají s abstraktními plátny těch nejavantgardnějších umělců. Výhled na malebnou zátoku s přístavem přes otvory suplující klasická okna zase připomíná velkolepé olejomalby francouzského romantismu.
K luxusnímu bydlení samozřejmě patří i místa určená k vodním radovánkám. Hladina vnitřního bazénu fosforeskuje na stříbřitě obložené zdi. Sveden touto optickou iluzí má návštěvník pocit, že se voda rozpíná do nekonečna. Další, venkovní, bazén je obklopen rozsáhlou terasou zakrytou palmami a tropickými křovinami. „Rozbita“ stíny zkroucených kmenů nepůsobí jednolitá hmota hladkých betonových stěn v paprscích floridského slunce tak stroze a fádně, jak by se mohlo zdát.
Život je jeden velký mejdan Jak vyplývá z titulních stran společenských periodik, je hlavní životní náplní rockových hudebníků nekonečná zábava, jejíž intenzita je přímo úměrná úspěchu dotyčné „star“. Hvězda Lennyho Krawitze nepřestává oslňovat ani po letech pobytu na výšinách hudebních žebříčků a jeho „večírky“ proto zákonitě patří mezi ty nejdivočejší. Nedávno si však zpěvák uvědomil, že ho sice stále baví „užívat si“, ale už se kvůli tomu nechce trmácet po klubech. Zřídil si proto ve svém domě takzvanou hudební místnost vybavenou barem, studiem a zkušebnou. V té buď posedává s větší společností u vlastnoručně namíchaných drinků, nebo jamuje se svou kapelou.
Vybavení této „klubovny“ se drží minimalistického stylu, je však dobře promyšlené co do uspořádání v prostoru. Místností se vine dvanáct metrů dlouhá zaoblená pohovka ve stylu sedmdesátých let. Skleněný konferenční stolek kontrastuje s křiklavě červeným lakovaným pianem avantgardních tvarů. Dlouhý barový pult rámují dva flipperové automaty a obří kulečníkový stůl na kovových nohách.
Samotný barový pult je potažen bílou leštěnou kůží. Zařízení doplňují jednoduché, avšak elegantní barové stoličky, eliptickými tvary zakotvené v designu šedesátých let. Příjemné posezení slibují ledabyle rozestavěné stolky a polstrovaná křesílka oblých tvarů z plexiskla, kůže, umělé hmoty či kovu.
Díky neotřelé koncepci nabízí dům Lennyho Krawitze zároveň intimitu i společenskost, podle toho, co je právě zapotřebí. Když do svého čerstvě zařízeného sídla Lenny poprvé vkročil, prý nadšeně zvolal: „To jsem přesně já, celý já!“
text: Klára Bobková foto: GAMMA |
Není deska jako deska
|
|
Varné desky plynové Vyrábějí se v šířkách 30, 60 až 90 cm. Deska s šířkou 60 cm, která je na našem trhu zastoupena nejčastěji, má zpravidla čtyři místa pro ohřev, přičemž většinou bývá jedno s malým výkonem, dvě středního výkonu a jedno s vysokým výkonem. To je určeno především pro velké nádoby. U desek větší šířky je základní vybavení rozšířeno o další místa pro ohřev, o více-účelovou zónu pro užití oválného nádobí, různé druhy ohřevů, případně i o grilovací ploténku. Svým uspořádáním bude zcela vyhovovat požadavkům běžné rodiny. V domácnosti obývané jednou nebo dvěma osobami se uplatní desky o šířce 30 cm, které lze volně sestavovat (tzv. Domino systém). Ve stejném provedení se totiž vyrábějí i grily, vestavné fritézy nebo speciální desky pro pánve wok. Díky tomuto systému je možné si sestavit varné centrum téměř přesně podle přání.
Vzhled desky Při koupi je třeba věnovat pozornost provedení základní desky. Ta může být smaltovaná, nerezová, případně sklokeramická. Každá má své pro i proti. Smaltovaná patří k těm nejlevnějším, nutno ale zvážit skutečnost, že nevýhodou je nesnadné čištění. Stejně náročná na údržbu je i deska nerezová. Ovšem tento problém je plně vyvážen moderním nápaditým designem. Opravdu snadné čištění a moderní přitažlivý design nabízí deska sklokeramická, která také bývá nejlépe uživatelsky vybavena. Nesmíme však zapomenout, že se jedná o materiál opravdu křehký, který se navíc snadno poškrábe a pád těžšího předmětu ho nenapravitelně poškodí.
Plynové varné desky jsou většinou vybaveny elektronickým, případně automatickým zapalováním a pojistkou proti zhasnutí. Pozornost bychom měli věnovat i uspořádání jednotlivých mřížek. Zvláště kde jsou v rodině malé děti. Tato domácnost jistě ocení tvar mřížek, který je dostatečnou zárukou jejich stability.
Elektrické varné desky Jejich stále se zlepšující vlastnosti jako by chtěly dát za pravdu všem vyznavačům elektrické energie. Výrobci je postupně vybavují funkcemi, které mají eliminovat nevýhody ve srovnání s plynovými. Funkce hi-light zaručuje rychlost ohřevu a plynulou regulaci. A díky po-užité elektronice jsou elektrické varné desky obohaceny o funkce, které u plynových desek nenajdeme.
Z čeho vybírat Trh je dostatečně zásoben výrobky v různých cenových relacích, které samozřejmě odpovídají vybavenosti.
Co to je, když se řekne… – Ukazatel zbytkového tepla Červené světlo bude svítit tak dlouho, dokud teplota daného pole neklesne pod 60 °C. Nahromaděné teplo lze využít pro ohřev potravin, i když je varné pole už vypnuto. – Termoelektronické zapalování Otočíme-li knoflíkem u plynové varné desky, plyn se sám zapálí. – Indukční ohřev Energie se přenáší přímo do feromagnetického dna varné nádoby (indukuje se). Teplo vzniká jenom tam – varná deska zůstává chladná. Přívod tepla může být regulován tak, že se nepřipálí ani ty nejjemnější pokrmy. – Funkce Stop + Go Pomocí tohoto tlačítka přepnete příslušnou plotýnku z nastaveného výkonu na „udržování tepla“. (Tento knoflík nejčastěji užíváte, zazvoní-li telefon.) Opakovaným dotykem se plotýnka opět vrátí na výchozí stupeň. – Touch-control Dotykovým tlačítkem lze pro každou plotýnku volitelně nastavit dobu vaření. Je-li dosaženo konce doby vaření, plotýnka se automaticky vypne a zazní akustický signál.
Kontakty: BAUMATIC ČR, 468 31 Malá Skála 211, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 332 111, BSH – Domácí spotřebiče, Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 600; MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, 110 02 Praha 1, tel.: 221 851 045, fax: 221 851 046, MIELE, Hněvkovského 81b, 617 00 Brno, tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119, www.miele.cz, servis-tel.: 543 217 430; TEKA — CZ, Košinova 66, Brno, tel.: 549 210 478, fax: 549 210 479, mobil: 603 293 727, ZANUSSI, Budějovická 1, Praha 4, tel.: 261 122 256, 261 122 257, 261 122 261
text: Květuše Sajnerová foto: archiv |
