|
|
Zejména v Americe, Kanadě a v severských zemích jsou dřevostavby tradičním bydlením a nedílnou součástí celkového koloritu. U nás je známe především v podobě starých horských roubenek, u nových objektů však bylo v uplynulých desetiletích dřevo jako základní materiál využíváno jen vzácně. Nyní se situace rychle mění, zejména díky vzmáhajícímu se zájmu o ekologické bydlení. Nabídka tuzemského trhu zahrnuje širokou škálu dřevostaveb od relativně honosných rodinných domů po chaty a zahradní domky. Ceny se pohybují v řádech statisíců až milionů, využívají se různé druhy dřeva, nosných konstrukcí a odlišné způsoby samotné stavby.
Neopodstatněné výhrady U nás, kde byla tradice dřevostaveb na poměrně dlouhé období přerušena, vznikla vůči nim jistá nedůvěra, plynoucí hlavně z nedostatku informací. Kritici poukazují na jejich hořlavost, špatné akustické vlastnosti, nedostatečnou tepelnou akumulaci… Zasvěcení odborníci takové argumenty rezolutně vyvracejí. Například se odvolávají na skutečnost, že tento typ domů je nejrozšířenější v zemích s chladnějším podnebím, kde by si bydlení se špatnou tepelnou akumulací nikdo nevybral. Odolnost dřevěných objektů pak prokázaly i loňské povodně. Jak uvádí autor knihy Dřevostavby Martin Růžička, ve většině případů stačilo sundat část vnitřních sádrokartonů, vyndat izolaci a nechat konstrukci na několik dnů, nejvýše týdnů proschnout. Celkový výčet všech dalších výhod moderních dřevostaveb ve srovnání se zděnými domy je pozoruhodně rozsáhlý, takže uvádíme jen ty nejpodstatnější (viz následující tabulka).
Rozmanitost nabídky Jak již bylo řečeno, nabídka dřevostaveb zahrnuje nepřeberné množství variant, technologií, cenových relací… Pro základní orientaci jsme použili podklady společnosti Belis, přičemž většinu ze zmíněných variant právě tato firma poskytuje. Mezi nejjednodušší dřevostavby patří zahradní domky. Mají zpravidla rozměry do 2 x 2 m, jsou opatřené jednoduchými dveřmi a střechou s asfaltovou lepenkou. Slouží na uschování zahradního nářadí a pomůcek. Zahradní chaty jsou určeny pro rekreační účely. Mají již kvalitní dveře, střechy s klasickou krytinou – například asfaltový šindel nebo vlnité desky. Mohou být jak přízemní, tak patrové a je většinou možné jejich zateplení a celoroční používání. Rodinné domy jsou vyrobeny tak, aby splňovaly veškeré nároky na celoroční bydlení. Na jejich vnější plášť je často použit některý ze zateplovacích systémů. Jako střešní krytinu lze použít i klasické střešní krytiny – betonové nebo pálené tašky. Z hlediska materiálu je dřevostavby možno rozdělit na stavby z palubkových desek, stavby z hoblovaných profilů, srubové stavby klasického typu, stavby se sendvičových panelů a srubové domy z masivních kulatin. Společným znakem dřevostaveb z palubek, hoblovaných profilů a srubových chat je dodávka v přírodním stavu – bez povrchové úpravy. Součástí standardní dodávky též nebývá tepelná izolace a obklady vnitřních stěn. Většina chat je stavěna na základě typových projektů, ale většinou jsou možné úpravy podle přání zákazníka.
Rozdílné ceny Cenové relace zahradních chat a domků jsou velmi rozdílné. Společnost Belis uvádí následující údaje, které přibližně odpovídají i nabídce ostatních firem: U zahradních domků 180 cm x 190 cm se ceny pohybují podle provedení a dodavatele od 15 000 Kč výše (včetně montáže). Jednoduché palubkové chatky 300 cm x 220 cm + terasa se prodávají v cenách od 29 000 Kč (včetně montáže) a chaty z hoblovaných profilů o síle 24 mm, 280 x 180 cm + terasa v ceně od 35 000 Kč (bez montáže). Srubové chaty z kulatin o průměru 120 cm, 400 x 400 cm stojí od 116 000 Kč bez montáže a sendvičová chata (dřevo–izolace –dřevo) stejného rozměru od 120 000 Kč bez montáže. U srubové chaty z masivních kulatin s podkrovím o půdorysném rozměru 700 x 1 000 cm a užitné ploše 70 + 55 m2 je cena hrubé stavby od 800 000 Kč.
Veškerý komfort zaručen Ředitel společnosti OK Pyrus inženýr Otakar Koudelka úspěšně dokazuje svým klientům, že v tomto typu objektů lze trvale žít s veškerým nejmodernějším komfortem včetně například podlahového vytápění. Zároveň vyzdvihuje vlastnosti dřeva a nutnost principů, podle nichž je třeba s tímto materiálem zacházet. „Jakmile se například kostra něčím obloží, stavba tím přichází o to nejcennější, což je masiv dřeva na rozhraní interiéru a exteriéru. V této podobě dřevo totiž mnohem lépe dýchá, má delší životnost a působí jako přirozená klimatizace: dovnitř pouští kyslík, ven odvádí kysličník uhličitý a bakterie, popasuje se i se statickou elektřinou, odbourává prach a upravuje vlhkostní poměry v místnostech,“ zdůrazňuje ředitel Koudelka. Tyto skutečnosti mají velký význam hlavně pro osoby trpící různými alergiemi. Kromě toho je dřevo výborným tepelným i zvukovým izolantem. „Pro zajímavost: dvaadvacet centimetrů masivního dřeva se z tohoto pohledu vyrovná metr a půl tlusté stěně z plných cihel,“ konstatuje. „A v neposlední řadě má bydlení ve srubu i rozměr psychologický – vyjadřuje životní styl rodiny, která v něm bydlí. A té dřevo předává svou nahromaděnou energii a harmonizuje její rodinný život,“ dodává.
Nenahraditelná ruční práce Stavba dřevěného srubu ve firmě OK Pyrus i dalších s obdobným zaměřením se vyznačuje vysokým podílem ruční práce. Spočívá to zejména v tom, že se kmen ručně odkorňuje, takže se nenaruší povrchové vrstvy a dřevo získá delší životnost. Sruby se nejdříve sestaví, potom se očíslují, rozloží a posléze putují na místo určení.
„Zpracováváme výhradně zimní těžbu, a to proto, že míza je v kořenech, pod kůrou není nová měkká vrstva a dřevo je vyzrálé, takže nevábí dřevokazný hmyz,“ vysvětluje ředitel Koudelka.
OK Pyrus přistupuje ke každé stavbě individuálně. To znamená, že nad rámec typových staveb si každý klient může na základě konzultací s architektem říci, co přesně by si přál.
Jak dlouho se staví Firma OK Pyrus preferuje časový horizont výstavby na rok a půl. Doporučuje zimní technologickou přestávku ve fázi hrubé stavby. Teprve druhý rok se dodělají vnitřní instalace a interiéry. Pak je možné se nastěhovat. Pokud by měl někdo strach, že se dřevo sesedne a bude dovnitř foukat, může být klidný: moderní technologie se obejde bez mechu nebo ovčí vlny. Stavba obvodových stěn spočívá v obkreslení nerovností spodní klády na horní. V té se ručně vyřízne dvojité véčko, obrátí se a položí na kládu spodní, kam přesně na milimetr dosedne. Zatížením se pak do ní ještě více zařezává.
Šetrnost vůči úpravě Klády použité na stavbu se nenatírají lakem, nepoužívá se žádná silnovrstvá lazura, protože dřevo potom nemůže dobře dýchat. Vnitřní prostor se napouští včelím voskem. I obavy ze škůdců nebo z požáru ředitel Koudelka vyvrací: „V ceně srubu je základní impregnace vodou ředitelnými ekologickými prostředky, na kterou dáváme záruku sedm let.“ Ceny dřevostaveb od firmy OK Pyrus se pohybují od 700 tisíc do 1,5 milionu korun za hrubou stavbu.
Valašská tradice Stavební společnost RENO Valašské Meziříčí navázala na bohatou tradici tesařského řemesla na Valašsku a staví roubené domy z masivních smrkových trámů. RENO začala zpracovávat svůj program roubených obytných dřevěných domů v roce 1998, kdy při rekonstrukcích dřevěných objektů bylo účelnější roubenou konstrukci asanovat a zhotovit konstrukci novou. Vychází přitom z filozofie, která připisuje dřevu vlastnosti skvělého tepelného a zvukového izolátoru, který navíc reguluje vnitřní vzdušnou vlhkost, zároveň vzduch filtruje a očisťuje. Hlavním úkolem zpracování architektonické podoby bylo spojení staré tesařské technologie pro nosnou konstrukci a použití nových postupů a výrobků k zajištění komfortu bydlení s maximálním využitím přírodních materiálů. To vše v rámci co nejsnazší cenové dostupnosti. „Dnes můžeme říci, že jme v úrovni kompletního splnění zadaného úkolu s výjimkou používání nepřírodního materiálu na tepelnou a kročejovou izolaci včetně fólií a stabilizační vrstvy z betonu na dřevěném stropu přízemí. Důvodem jejich použití je mimo jiné vysoká cena přírodních tepelných izolací.
Na našich dřevostavbách provádíme tepelnou izolaci minerálními vlnami systému Orsil nebo Isover s difúzní fólií Tyvek či parozábranou Jutafol,“ konstatuje šéf firmy Reno.
Jak dlouhé je čekání? Doba provedení montáže hrubé stavby je 2,5 až 3 měsíce. Dalším časovým dílem výstavby je technologická přestávka, kdy přirozeným a přírodním způsobem probíhá proces sesychání a stlačování dřeva. V této době provádí firma takové tesařské úkony, aby zabezpečila rovnoměrné rovinné sedání domu a možnost minimálního dotvarování dřevěných trámů a kontrolu všech tesařských spojů. Maximální pozornost se věnuje dotvarování roubené části, kde se při montáži nepoužívají žádné kovové spojovací prostředky. Poslední etapou výstavby domu je část dokončovacích prací (cca 3–3,5 měsíce). Rozsah je v možnostech použitých materiálů opravdu velký, vždyť jen interiérové stěny mohou být v různých typech dřevěných obkladů vyzděny a omítnuty stejně jako deska OSB se stěrkovou štukovou omítkou. Zdivo může být režné, kamenné, obkládat se dá režnými pásky i kamenem. Obdobně je to s podlahami – od dřevěných palubkových přes plovoucí dřevěné či laminátové až po keramickou nebo kameninovou dlažbu. Takhle můžeme pokračovat v každém oddílu stavební činnosti. Druhou používanou technologií firmy Reno je výstavba objektů s rámovou konstrukcí. Tato konstrukce je užívána u staveb vedlejších nebo doplňkových k roubenému domu, ale samozřejmě též u rodinných domů, kde důležitým kritériem je co nejkratší doba výstavby (zhruba do pěti měsíců, snížení nákladů o cca 15 %). Mimo jiné to umožňuje výroba nosné konstrukce z předsušených hranolů, čímž je umožněno provedení stavby bez nucené přestávky.
Nenaleťte nezkušeným firmám Jak rekreační, tak rodinné srubové domy nabízí rovněž firma Srubové domy Haniš. Obdobně jako v předchozích případech je pro ni samozřejmostí ruční odkornění kulatiny a možnost kombinace dřeva s jinými materiály. Díky cenové dostupnosti svých produktů oslovuje i mladé rodiny, které chtějí žít ekologicky a mají blízko k přírodě. Například rodinný srubový domek o celkové užitné ploše 98 m2 lze pořídit (bez inženýrských sítí a základové desky) již od 1 300 000 Kč. Šéf společnosti Pavel Haniš upozorňuje v souvislosti s rostoucím množstvím firem zaměřených na dřevostavby na nutnost vybrat si takovou, která již osvědčila své zkušenosti. „Dochází totiž k postupnému vysychání kulatiny, a tím ke klesání srubových stěn. Všechny navazující práce se musí speciálně osazovat tak, aby nedocházelo k znehodnocení všech materiálů. To se týká funkcí oken a dveří, těsnosti spojů srubových stěn a mnoha dalších věcí,“ konstatuje Pavel Haniš. „Pokud si klient u naší firmy objedná pouze hrubou stavbu, tedy srubovou konstrukci a vazbu střechy, a domek si bude dokončovat svépomocí, bezplatně mu předáme kompletní návod a doporučení k dokončení stavby tak, aby se vyvaroval zmíněných úskalí,“ dodává.
V pravém finském stylu Věhlasná finská společnost Honka, která staví své domy zejména v USA, Kanadě a Japonsku, se úspěšně prosadila například i v Rusku a západoevropských zemích, jako je Francie a Německo. Nyní získává čím dál větší oblibu a prestiž také u nás a v dalších postkomunistických státech. V České republice je výhradním dovozcem a prodejcem firma Finny, v jejímž čele stojí Martin Kovář, z něhož se díky této práci stal zanícený obdivovatel Finů a jejich životního stylu.
„Objednané sruby k nám přicházejí v podobě jakéhosi lega, které pak pro klienta sestavíme. Samozřejmě že předem si zákazník může vybrat některý z typových srubů nebo ve spolupráci s architektem uzpůsobíme celý projekt jeho konkrétním požadavkům,“ říká Martin Kovář. Také nedá dopustit na kvalitu finského dřeva. „Má extrémně krátké vegetační období, což mu dodává masivnost a odolnost,“ vysvětluje. Při spojování dřeva se používají takzvané čepované dřevěné kolíky. Produkty firmy Honka jsou určeny pro ty, kteří si je mohou dovolit a oplátkou jsou schopni ocenit jejich kvalitu. Metr čtvereční přijde zhruba na 25 000 Kč. Účinnou propagaci zajišťují honosné dřevostavby, které si pochvalují klienti z řad známých osobností, jako je Tomáš Töpfer, Marek Eben, Petr Rychlý či František Ringo Čech. Zároveň však nyní Honka začíná nabízet i o poznání levnější domy či chaty, které předpokládají svépomocné dodělávky a osvědčily se zejména v Německu.
Přednosti dřevostaveb – Dřevo je čistě přírodní ekologický produkt a plně obnovitelný materiál – Rychlá a jednoduchá výstavba neomezená ročním obdobím – Suchý proces výstavby montážním způsobem – Nízkoenergetické domy – Protipožární vlastnosti obvodových plášťů – Vysoká pevnost konstrukce – Statická bezpečnost proti zemětřesení – Nízká váha stavby – Vysoká životnost
Stavby z palubkových desek Jsou založeny na stavebnicovém systému stěn, pro který se zpravidla používají palubky o síle 19 nebo 22 mm. Z palubek jsou vyrobeny stěnové panely – rám z latí a podélně připevněné palubky – a tyto panely jsou navzájem spojeny do jednotlivých stěn. Zvláštním druhem panelů jsou panely s oknem a dveřní panely. Podlaha je buď z jednotlivých palubek, nebo z předpřipravených podlahových dílců. Střešní konstrukce je též předpřipravená – konstrukce štítu spočívá na principu sbíjených vazníků. Je-li jako střešní krytina použita asfaltová šindel, je na štítovou konstrukci položena OSB deska, nebo jsou opět použity palubky. V případě použití vlnitých asfaltových desek není třeba budovat plnou střechu, neboť tyto desky lze připevnit na rošt z latí. Chatky se staví nejčastěji na betonovou desku, ale je možná i jejich stavba na štěrk, betonové desky nebo rošt z hranolů. Pro zvýšení odolnosti stavby je možno použité hranoly a spodní stranu podlahových desek impregnovat proti hnilobě. Zahradní chaty jsou dodávány bez tepelné izolace, ale díky konstrukci z laťových rámů je možné použít izolaci z minerální vaty, která se vloží mezi rámy a z vnitřní strany se oploští sádrokartonem, dřevěnými deskami, palubkami nebo jiným materiálem. Tyto chaty patří do nižší cenové kategorie, jsou dodávány v rozloženém stavu a je možná jejich snadná svépomocná montáž.
Stavby z hoblovaných profilů Stavby z hoblovaných profilů o síle zpravidla 24–40 mm se staví z jednotlivých „fošniček“, které mají vyřezané a vyfrézované speciální drážky, jimiž do sebe zapadají jako dětská stavebnice. Součástí sestavy jsou okna, dveře, podlaha a předpřipravená stropní konstrukce. Možnosti střešní krytiny a podkladu pro stavbu jsou obdobné jako u předcházející varianty. Tento typ chat je celkově robustnější a i bez tepelné izolace vykazuje lepší teplotní charakteristiky.
Srubové stavby Srubové stavby klasického typu jsou z frézovaných vysušených kulatin o průměru 120–160 mm nebo z hoblovaných profilů o síle cca 60 mm. Působí velmi masivním dojmem a mají daleko příznivější teplotní parametry než předcházející typy. Stavby z kulatin lze již používat k celoročnímu obývání. Pro tento typ chat je zapotřebí klasická základová deska. Zpravidla se již nejedná o „stavebnici“ a ke stavbě je nutná znalost práce se dřevem, neboť střešní konstrukce bývá zhotovena na místě klasickou tesařskou metodou.
Sendvičové panely Sendvičové panely se používají především pro celoročně obývané domy. Panely jsou buď z obou stran dřevěné a mezi stěnami je instalována tepelná izolace, nebo je jedna nebo obě strany opláštěny například dřevocementovými či jinými panely (v tomto případě se ale naskýtá otázka, zda se ještě jedná o dřevostavbu). Síla sendvičových panelů se pohybuje od 10 do 15 cm v závislosti na typu použité izolace. Tento typ staveb již není určen pro svépomocnou výstavbu, neboť vzájemné spojování panelů vyžaduje odborné znalosti a zkušenost.
Srubové domy z masivních kulatin Na výrobu je používána smrková kulatina se středovým průměrem 230–340 mm. Kulatina je zbavena kůry ručně, takže si zachovává naprosto přirozený vzhled. Technologie montáže a síla materiálu umožňují u těchto staveb celoroční používání.
Kontakty: BELIS GROUP, s. r. o., Libušská 313/104, 142 00 Praha 4 tel./fax: 317 779 602, mobil: 608 060 664 e-mail: info@belis.cz, www.belis.cz RENO, s. r. o., Hranická 93, Valašské Meziříčí, tel.: 571 679 111, e-mail: info@reno.cz, www.reno.cz OK Pyrus, spol. s r. o., Veveří 31, Brno, tel.: 549 244 506, e-mail: okpyrus@cmail.cz, www.okpyrus.cz FINNY, výhradní dovozce a prodejce společnosti Honka, Nad Jenerálkou 554/8, Praha 6, tel.: 235 361 452, e-mail: finny@honka.cz, www.honka.cz Srubové domy Haniš, Třebízského 842, Hradec Králové, mobil: 776 008 489, e-mail: info@srubovedomy.cz, www.srubovedomy.cz Koželuha, s. r. o., V Lesíčku 656, Praha 5, tel./fax: 257 326 995, mobil: 602 668 089, e-mail: info@kozeluha.cz, www.kozeluha.cz
text: Ivana Vajnerová foto: archiv firem |
Blog
Antonio Citterio: NEPODLÉHÁM TRHU
|
|
Jiní čtenáři si zase mohou pamatovat, že jsme o tomto italském desingnérovi už jednou psali. Od té doby se ale setkáváme s jeho jménem stále častěji u široké škály výrobků, mezi nimiž jsou vedle nejrůznějšího sedacího nábytku, stolů a jiných bytových doplňků také celé ložnice, kuchyňské linky a samozřejmě i nádobí, svítidla a v poslední době přibylo několik nových koupelen. Měli jsme možnost je vidět na mezinárodním veletrhu sanitární keramiky ISH v Frankfurtu n. M., kde je prezentovala firma Hans Grohe a Citterio osobně komentoval své pojetí. Protože právě s koupelnou je svázán jeho nevšední projekt, usoudili jsme, že tento sympatický tvůrce, nepochybně jeden z těch, kteří vytvářejí styl bydlení ve třetím tisíciletí, má právo být znovu citován.
Pro úplnost připomeneme jen krátce jeho životní cestu. Antonio Citterio se narodil roku 1950 ve městě Meda a vystudoval architekturu na milánské Polytechnice, která je proslulou líhní italského designu. O jeho cílevědomosti a víře ve vlastní schopnosti svědčí fakt, že si prakticky ihned po absolvování školy otevřel vlastní studio. Postupně se stal trvalým spolupracovníkem řady vynikajících firem — navrhuje už téměř třicet let pro B & B, patnáct let pro Kartell a Vitru a kromě toho vytváří designové série nejrůznějších produktů pro další firmy. Stále však tíhne také k architektuře a navrhuje soukromé domy pro zákazníky po celém světě. Jeho studio se zabývá i řešením takových úkolů, jako je například přeorganizování jedné linky milánského metra či vytvoření celkového konceptu prezentace společnosti. Za více než třicet let působení v oblasti designu získal dvakrát prestižní Zlatý kompas (v roce 1987 a 1995) a jeho systém Mobil (ve spolupráci s Oliverem Löwem) a rozkládací stůl Battista (obojí pro Kartell) jsou zařazeny do stálé expozice Muzea moderního umění v New Yorku. Stal se rovněž vyhledávaným lektorem odborných seminářů a postupně externím učitelem na několika vysokých školách nejen v Evropě, ale i na severoamerickém kontinentu. Antonio Citterio žije a pracuje v Miláně, kde nedávno zrenovoval impozantním způsobem starší objekt pro společnost Citterio & Partners. Při příležitosti milánských I Saloni poskytl rozhovor, v němž mj. odhalil jeden svůj zajímavý projekt, který souvisí s využíváním internetu: „Během pěti šesti let chci navrhnout 50 až 100 různých koupelen včetně všech detailů a umístit je na internet. Každý, kdo bude chtít svou koupelnu renovovat, si bude moci stáhnout z internetu výkresy nakreslené v měřítku 1:1 spolu s různými adresami, kde si může vybrané zařízení koupit. Věřím, že to má smysl.“ Opravdu sympatická myšlenka a její autor potvrzuje svými dalšími názory, že nepovažuje design za něco výjimečného, před čím by se měl normální člověk sklánět… Obléká se bez okázalosti, vyhýbá se všemu výstřednímu, k práci potřebuje klid, ale vyhovuje mu i spolupráce s týmem lidí. Říká, že dělá věci pro sebe, neřídí se tlakem trhu. Touží navrhovat budovy, které nejsou zatíženy komerčními aspekty, například kostely nebo muzea, protože jejich obsah vyzařuje ven. O svém stylu říká: „Když mám vytvořit něco nového, polévá mě zpočátku chladný pot. Vím, co bych chtěl udělat, vím, co se mi líbí, a vím, co se mi nelíbí. Jestli to chce někdo nazvat stylem, prosím.“
Citterio podle Prousta Několik charakteristických odpovědí Antonia Citteria na otázky, které si v 19. století položil čtrnáctiletý Marcel Proust a od té doby na ně odpovídalo mnoho známých osobností: Hlavní rys mého charakteru: Nikdy se nevzdávat Čeho si nejvíce vážím u mužů: Nepoddajné mysli Čeho si nejvíce vážím u žen: Smyslu pro vyváženost Dary, které bych chtěl získat od přírody: Vyšší inteligenci, výšku a vyrovnanost Současný stav mé mysli: Klid Moje heslo: Zvídavost
Kontakty: AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 687, fax: 224 941 401; Polní 6, Brno, tel./fax: 543 211 013; CAST INTERIORS, Žitná 42, Praha 2, tel.: 222 212 420–3, fax: 111 210 223; HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08; VITRA KONCEPT, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 226 712 755
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Táhneme na jih
|
|
Řadu mediteránních krásek můžeme pěstovat, ale na zimu se jim musíme postarat o bezmrazé útočiště. Jsou ale druhy, které obdivujete na dovolené v Řecku nebo Itálii, a přitom mohou snadno krášlit vaši zahradu celý rok. Jenže není to jen v rostlinách…
Jeďme pro inspiraci Procházky po křivolakých uličkách, které umožní nahlížet do dvorků a obdivovat ozdobené balkony a schodiště, vám napovědí nejlépe. Posezení v hospůdce, kde se z květináčů sypou bazalky, máty, oleandry a spousta dalších rostlin, je další zdroj.
Středozemní styl Ve středozemním stylu se snáz upraví menší prostor. Nesmějí chybět stříbřité nebo kožovité listy rostlin, vůně bylinek a květy. Bujnost, rozevlátost popínavých rostlin a keřů kontrastuje se stříhanými tvary dřevin, které vnesou atmosféru italské palácové zahrady. Pokud to půjde, měla by tady zurčet voda – stačí fontánka, třeba vytvořená z velkého květináče. Nehodí se nábytek z plastu, i kdyby byl od skvělých designérů.
Do stinných koutů sázejte bobkovišně, bambusy, zimostráz, tis – stálezelenou kulisu. K tomu kapradiny, traviny… Na stěny břečťan a podražec. Na slunce růže, révu, vistárie, v teplých oblastech pravého vyslance jihu – trubače. Levanduli, svantolínu, yzop, smilek, juku, paznehtník, šalvěj, pelyněk, kručinku, ořechokřídlec, janovec, mateřídoušku a další voňavé rostliny. Místo kůry použijte na mulčování drcený kačírek, štěrk a na menších plochách třeba i mušle. Nemá cenu se venku pokoušet o bugenvileu, ale zkrášlí vám světlou chladnou místnost.
Záhony nestačí Správný jižní vzhled umocní nádoby. Všimněte si, že jižané si nelámou hlavu tím, do čeho vysází květiny – použijí plechovky, kýbly, barely… Při množství květin, kterými zdobí své příbytky a dvorky, by kvalitní květináče stály moc peněz a bylo by s tím moc starostí – což není zrovna jižanům po chuti. Musím říct, že je mi to docela milé. Vzhledem k naší konzervativnosti začneme raději s terakotou. Vhodný je patinovaný povrch, na kterém nejsou vidět skvrny od solí uvolněných z půdy. Můžete si koupit barevné glazované květníky, dřevěné štoudve, exoticky vyhlížející kov (bronz, zinek, měď). Jen výjimečně, tam, kde musíte brát v úvahu zatížení, je „povoleno“ použít plast. Některé napodobeniny terakoty jsou celkem zdařilé, navíc dvouplášťové (vyrovnávají teplotní rozdíly). V každém případě se u všech matriálů dobře informujte o mrazuvzdornosti a propustnosti vody. Květináč nemá být úplně nepropustný – v zimě by jej roztrhal mráz.
Milovníci tepla Kromě vyjmenovaných druhů rostlin je řada takových, které se musejí na zimu uklízet: oleandry, durmany, lilky, lantany. Těm věnujeme zvláštní stránky. Pokud je nemáte kam na zimu schovat, netrapte se, středozemní zahradu si můžete udělat i bez nich. Nebo si kupte menší rostliny, které vždy obměníte.
Třešnička na dortu Pravé kouzlo středozemní zahrady se objeví, když mezi rostliny postavíte zdobnou vázu nebo sochu, odpovídající proporcemi zákoutí. Nemusíte se bát, že to bude kýč: neměl by to ale být sádrový výlisek nebo umělá hmota.
text: Jana Pyšková foto: Jana a Petr Pyškovi, ISIFA |
Chtěla něco jiného
|
|
Nás samozřejmě nejvíc zajímala nová kuchyň. Když se majitelka bytu přistěhovala, o tom, kde bude kuchyň, mohla rozhodovat jen částečně. Musela vycházet z toho, že jsou v kuchyni již připravené rozvody vody a odpady. Umístění dřezu a již zabudovaného kotle na teplou vodu byly tedy jedinými omezujícími faktory při plánování nové kuchyně, jinak si mohla kuchyň dispozičně uspořádat podle svého. Měla jasno v tom, že by kuchyň měla vyplňovat pravý roh místnosti a od jídelní části být nějak oddělená. Na ostrůvek však nebylo místo a bar se majitelce příliš nezdál. Také nechtěla kuchyň klasicky uspořádanou, tedy řadu skříněk nahoře a řadu dole. S těmito požadavky se vydala na obchůzku kuchyňských studií. Nechala si předložit několik návrhů, ale stále to nebylo ono. S originálním nápadem přišel až její kamarád, architekt Adam Slabý, který se přesně trefil do jejího vkusu.
Podle přání Kuchyň se nachází v místnosti, jejíž celou jednu stranu vyplňují okna, takže do ní dopadá dostatek denního světla. Proto si žena mohla zvolit pro kuchyňský nábytek tmavou dýhu dřeva wenge. Aby kuchyň nevypadala ponuře, horní část vyplňují dvě police a jedna prosklená skříňka. Dolní část slouží především jako úložná, najdete v ní prostorné skříňky, zásuvky, zásobník na lahve a vestavné spotřebiče (myčku a troubu). K větším tmavým plochám se dobře hodily tyčové matné nerezové úchytky, které majitelka objevila v IKEA v několika rozměrech. Až po podrobnějším prozkoumání jsme odhalili další úložné prostory, ukryté v soklech spodních skříněk. V pracovní desce je zabudovaný rohový nerezový dřez a sklokeramická varná deska. Dominantní část kuchyně tvoří prostorný pracovní pult ve tvaru písmene L, který kuchyň uzavírá téměř po celém obvodu, k průchodu je nechán volný prostor široký 79 cm. Z vnitřní kuchyňské části je modul vyplněný zásuvkami, z jídelní části má po celé délce dvě mohutné police. Jediná vada, ani ne tak na kráse kuchyně, ale na praktičnosti, je velká vzdálenost k chladničce. Ta není umístěná, jak by se dalo předpokládat, ve vysoké skříni, nýbrž o kousek dál v chodbě. Skříň totiž ukrývá poměrně objemný kotel na teplou vodu, se kterým se majitelka neodvažovala hýbat.
Nechte si poradit – Pokud si necháváte kuchyň vyrábět na zakázku od neznámé firmy, nechte si předvést některé její předchozí realizace (většina firem si zakázky archivuje). – Má-li být konečný výsledek uspokojivý, rozhodně se poraďte s bytovým architektem a naslouchejte mu. – Jděte cestou kompromisů, ne všechny laikem vymyšlené prvky jsou vždy funkční. – Důsledně si hlídejte celý průběh prací, jen tak se dá zabránit drobným chybám , které se mohou objevit během výroby nebo montáže.
Kontakty: ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 122 337; FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 281 090 411; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; IMARMITALIANI, Rybalkova 14, Praha 2, tel.: 222 519 619; TRUHLÁŘSTVÍ KAREL GEMPERLE, Ruská 192, Dobřichovice, tel.: 603 462 373
text: Lucie Brzoňová foto: Milan Martínek |
Kouzelná moc hydromasážních van
|
|
Stejně jako dnes ty hydromasážní, vyrobené uměle. Když Římané rozšířili svá dominia tak, že pokrývala polovinu pro ně známého světa, stali se nejpřesvědčenějšími stoupenci vodní lázně. Jejich veřejné lázně a velkolepé vodovody přivádějící vodu do jejich měst stále nesou svědectví římské oddanosti koupelím. Lázeň se stala takovou nutností, že se termální lázně, vybavené pro horké, vlažné a studené koupele, s prostory pro masáže a odpočinek staly místy veřejných setkání. Hosté usedali společně s hostiteli do lázně namísto přijetí místa u stolu.
Princip hydromasáže Přivřete oči a představujte si proudy a bublinky, které jemně masírují, čistí a prokrvují vaši pokožku, podporují látkovou výměnu a uklidňují. Tento zážitek si v dnešní době můžete dopřát doma v koupelně ve vaně, pěkně v teple a pohodlí a nemusíte hledat žádné čisté venkovní prameny.
Hydromasáž se zrodila ve druhé polovině dvacátého století, když nám moderní technologie umožnily kombinovat vodní lázeň s masáží. Princip hydromasáže spočívá v prudkém proudění vody, která je do systému nasávána čerpadlem z prostoru vany, obohacena vzduchem a přes trysky vháněna s optimální intenzitou zpět do vany. Hydromasážní vana představuje uzavřený systém – napuštěná voda obíhá stále dokola, neodtéká z vany, a neztrácí se tudíž jednou provždy v kanalizaci. Silný proud teplé a okysličené vody lokálně masíruje požadované partie od povrchu směrem ke středu těla. Vzniká jedinečný pocit masáže prováděné nikoli rukama, ale dvěma prvky, které jsou základem života – vodou a vzduchem.
Kam s ní Hydromasážní systémy se instalují do různých typů van. V každém případě hraje velkou roli tvar vany, daný dispozičním řešením koupelny, funkčností a estetickým cítěním uživatele. Vany jsou vyráběny z různých materiálů, nejčastěji z oceli s odolným smaltem nebo z akrylátu, zřídka z umělého mramoru, litiny či laminátu. Většinou se však budoucí majitel rozhoduje mezi vanou ocelovou smaltovanou či akrylátovou.
Ocelové smaltované vany se vyrábějí lisováním hlubokotažného ocelového plechu různé tloušťky. Zárukou tvarové stálosti a stability je síla oceli 3,5 mm. Kvalitní ocelová vana je z druhé strany také smaltovaná, nikoli barvená. Nové druhy smaltů jsou odolné proti kyselinám, alkáliím, otěru a nárazu. Polystyrenový nosič, do kterého se ocelová vana může zapustit, zabraňuje rychlému ochlazování vody a odstraňuje hlučnost při napouštění. Akrylátové vany mají velkou tvarovou a barevnou možnost provedení. Vany jsou teplé a příjemné na dotek a odolávají běžným chemikáliím používaným v domácnostech. Nízká pórovitost akrylátu zajišťuje dobrý hygienický provoz. Údržba po koupeli se může omezit na stírání mokrou houbou při použití některého tekutého čisticího prostředku. V žádném případě výrobci nedoporučují používat na čištění abrazivní čisticí prostředky, alkohol a koncentrované kyseliny. Malá poškození se snadno odstraní pomocí prostředků k čištění kovu, např. čističem na měď. Kvalitní akrylátové vany dosahují díky nejnovějším technologiím výroby srovnatelných vlastností jako vany z klasických materiálů. Každý z materiálů má své příznivce i odpůrce. Ať už se uživatel rozhodne pro svého „favorita“ z jakéhokoli důvodu, neměl by rozhodně zapomenout na funkčnost a bezpečnost, pozor například na ostré hrany.
Druhy masážních systémů U hydromasážních van jsou využívány následující 3 druhy masážních systémů: vířivý, perličkový a kombinace těchto dvou systémů. Zákazníci se mohou setkat s různými názvy pro tyto systémy, každý výrobce používá totiž odlišné názvosloví. Podstata ale zůstává stejná.
Vířivý systém Klasický vířivý systém představuje původní techniku vodní masáže. S tímto systémem je možné se běžně setkat pod pojmem hydromasáž nebo whirlpool, dále také jako aqua-whirl, hydropool. Voda napuštěná ve vaně je nasávána čerpadlem do okruhu a nuceně vracena do vany přes speciální boční trysky, které jsou umístěny proti důležitým masážním bodům na těle. Paprsky vody smíšené se vzduchem jsou v pevné pozici, ale jejich směr může být individuálně měněn ručním seřizováním výstupních trysek. Na poněkud odlišném principu je založen systém turbo-whirl. Nemá kolem vany žádné trubky. Na bocích vany je umístěno 4 až 6 samostatných turbín. Každá turbína má vlastní motor a s nebývalou silou vhání vodu do prostoru vany.
Perličkový systém Moderní perličkový systém nazývaný výrobci též airpool, airmasáž, vita-whirl nebo aeropool, využívá efektu proudícího vzduchu (studeného nebo ohřívaného) podobně jako u přírodních gejzírů. Proudy samotného vzduchu nebo vzduchu smíšeného s ozónem jsou do vany vháněny přes řadu trysek (jednocestných ventilů), umístěných na dně vany. Tohoto efektu je dosahováno pomocí dmychadla, které generuje horký vzduch a pomáhá udržovat stálou teplotu vody ve vaně. Výsledkem je jemná masáž povrchových nervových tkání celého těla.
Kombinace Třetí systém je kombinací předchozích. Aktivní vířivá masáž je doprovázena jemným účinkem perličkového systému, a proto má masáž dvojnásobný účinek.
Kam se hodí hydromasáž – Systémy masážních trysek se nejčastěji umisťují do ocelových či akrylátových van. – Zárukou tvarové stálosti je ocel o tloušťce alespoň 3,5 mm. – Vanu čistěte jen mokrou houbou napuštěnou tekutým čisticím prostředkem. – Polystyrenový nosič vany zamezuje rychlému ochlazování vody.
Jak fungují – Vířivá masáž – čerpadlo vhání pomocí trysek vodu obohacenou vzduchem zpět do vany. – Perličková masáž – studený nebo ohřátý vzduch se tryskami vhání do vody napuštěné do vany. – Kombinace – oba systémy se mohou kombinovat, masáž pak má dvojí účinek.
Kontakty: AQUAPLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 311 624 764; EUROBATH, Havlíčkova 678, Modřice, tel.: 547 216 622, KERAMAG (SANITEC), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907,
text: Barbora Smrčková foto: archiv |
V muzeu se žít nedá
|
|
Catarina Olsson pochází z jižní oblasti Švédska, z míst, kde se dodnes rodí výrobky slavného podniku Ikea a kde byl v 50. letech otevřen vůbec první obchodní dům této firmy.
Není proto divu, že se již v mládí zaměřila na studium interiérového designu a letos uplynulo 15 let od počátku její spolupráce se společností Ikea. Jako designérka se zaměřením na interiéry obchodních domů pracovala nejdříve ve švédském Almhultu, potom dva roky v Rakousku a od počátku devadesátých let působí v Praze.
Spolu s manželem (Čechošvédem, který rovněž pracuje pro Ikeu) obývají pronajatý řadový domek v Praze-Řeporyjích. Tento způsob bydlení je pro ně optimální – oba mají blízko do práce, ale zároveň zatouží-li po kulturním vyžití nebo po nákupech, dostanou se do centra za dvacet minut. Jsou velmi společenský pár, takže si život jinde než ve městě nedokážou představit. Přitom jim vyhovuje venkovská atmosféra a čistější vzduch okrajové části města.
Vnitřní interiéry domu odpovídají představám majitelů a jsou typickou ukázkou aktuálního způsobu severského bydlení. Jaké vlastně je? „Švédové na rozdíl od Čechů jsou velmi rádi doma. Myslím, že je to dáno především podnebím, ale částečně také ekonomickou situací, protože vyrazit si u nás s přáteli na večeři nebo jenom na pivo je velice drahé. Proto milujeme návštěvy a nevynecháme jedinou příležitost k setkání.
Švédské byty jsou zařízeny pro příjemné žití – nikdy vás nepřekvapí drahým designovým nábytkem, ale zařízení je velmi praktické, čisté, světlé, každý kousek nábytku splňuje svou funkci. Nemusíte se bát na cokoli sáhnout, pustit do domu děti, chovat zvířata, zouvat se. Domov je útulné místo, kde se musíte cítit co možná nejpohodlněji, a zařízení bytu by vám k tomu mělo dopomoci.“
Paní Catarina si uvědomuje, že při jejich současném způsobu života není jednoduché investovat do bydlení, protože se vždy jedná o pronajaté nemovitosti. Ale ví, že až jednou bude mít svůj vytoužený dům, rozhodne se pro maximálně funkční a praktickou dispozici, díky níž se nebude muset běhat s prádlem přes kuchyň a jídelnu do koupelny.
„Zkuste něco nového,“ radí paní Catarina. „Žijeme v době, kdy většinou oba partneři pracují a domov slouží hlavně k odpočinku. Proto musí být praktický, užitečný a lehce udržovatelný. Nebojte se ale experimentovat, kombinovat materiály, nový nábytek se starožitnostmi.
Vyhněte se sterilitě, zkuste něco nového – vyhoďte koberec, otevřete dveře dětem… A nemějte strach z barev, protože ty dělají lidi šťastnými.“
text: Lucie Martínková foto: Studio Fotograf |
Útočiště místo šlamastyky
|
|
Se svou rodinou žije Luděk Sobota kousek od centra Prahy v rodinném domku z 30. let. Tady nachází útočiště a zázemí, které mu vytváří jeho žena – herečka Adriena Vlasáková-Sobotová. Tato dáma řídí celou domácnost. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži, když nám herec připravoval kávu. Chvíli hledal lžičky a pak se divil, že jsou v myčce. „Vždyť my přece, Adino, žádnou myčku nemáme?“ podivil se. Jeho paní nám pak s úsměvem na tváři vysvětlila, že touto vymožeností je jejich domácnost vybavena několik let a že to rozhodně není legrace: „Luděk se totiž nejlépe orientuje ve své pracovně v podkroví.“
Citový vztah k pracovně Než se do rodinného domu manželé Sobotovi nastěhovali, rozhodli se ho vrátit do podoby, v jaké v první polovině minulého století vznikl. V chodbě odkryli zazděné schodiště a zrekonstruovali do původního stavu. V prvním patře vybourali kuchyň a znovu postavili koupelnu. Na půdě se herec rozhodl vybudovat si pracovnu. „Vlastníma rukama jsem tady zlikvidoval tuny harampádí, pomáhali mi dva ukrajinští dělníci a po schodech až do přízemí jsme to šli nesčetněkrát. Vyklidil jsem celý půdní prostor a předal ho do rukou odborníků. Vznikla tak rozlehlá bílá místnost, kterou dělí původní trámy natřené hnědou barvou,“ říká Luděk Sobota. Dodává, že ke své pracovně chová citový vztah. I tady přes střešní okno zavadíte pohledem o koruny stromů. Prostě ideální místo pro práci a relaxaci.
Útěky paní Adrieny Dnes je to už přes dvacet let, kdy se do rodinné vily nastěhovali manželé Sobotovi. Během let k budově přistavěli malý domek s garáží, ve kterém bydlí babička. Vilu obestírá udržovaná zahrada s bazénem, z něhož se lze kochat výhledem do listnatého lesa. O porost se starají Sobotovi sami, jenom dvakrát do roka přichází zahradník zastřihnout keře a „srovnat“ záhony, ale jinak je vzrostlá zeleň a posekaný trávník dílem paní a pána domu. Ze zahrady lze projít do přízemí, kde si paní Sobotová, taktéž vlastníma rukama, vybudovala ateliér. Tato místnost sloužila předchozím majitelům jako skladiště nářadí, dnes tady má herečka své útočiště. A tak jako její manžel chová citový vztah ke svému podkroví, oblíbila si své hájemství i paní Adriena. Tady ve volných chvílích maluje keramické vázy a mísy. A protože má ráda zelenou a bílou barvu, zařídila si v této kombinaci i ateliér. Vešel se tam pohodlný rohový gauč s malým stolečkem, ratanový nábytek, díky němuž získáte dojem, že jste stále na zahradě, a starožitná skříňka, která zároveň slouží jako výstavní plocha. Trojkombinace zelené, bílé a zlaté barvy, která se nejčastěji objevuje na keramice, vypovídá o hereččině vkusu. Má ráda přírodu, živé květy a teplé barvy, a podle toho si také vybavila svou dílnu. Do ateliéru se také dostanete po schodišti, které vede celým domem až do podkroví Luďka Soboty. „Jako Luděk potřebuje klid k práci na scénářích, potřebuji ho i já. Celá rodina včetně syna Ládi respektuje, když se tady schovám za keramiku a do noci maluji. Sem při každé příležitosti ráda utíkám. Ateliér pro mě znamená relaxaci, čas, který mám jenom pro sebe,“ vysvětluje herečka. Na otázku, zda ručně malovanou keramiku prodává, odpovídá, že minulý rok v zimě uspořádala malou výstavu, na níž se prodalo všechno zboží. Adriena ale svými výtvory raději obdarovává známé a přátele. Anebo si vázy vystaví u sebe doma, naaranžuje do nich květiny a do malovaných mís naskládá ovoce.
Mezi starožitnostmi Centrem rodinného života je u Sobotových kuchyň a na ni navazující rozlehlá hala s výhledem do zeleně. Obytnou místnost dělí francouzské dveře, takže pokud přijde návštěva, sedí se na starožitných křeslech v salonku. Další část haly tvoří rovněž antikvární nábytek jídelny. Jiný než starý mobiliář v domě ostatně nenajdete. Manželé ho nakupují a sbírají přes dvacet let. Navíc paní domu v podobném prostředí vyrůstala. „Dědeček měl realitní kancelář, druhý dědeček továrnu na keramiku. A všichni si libovali ve starém a starožitném nábytku. Ten nejstarší dokonce renovovali, a to je možná důvod, proč já dělám z obyčejných květináčů hezčí kousky. Luděk nakupoval a sháněl starožitnosti už v Liberci, kde hrál se starou Ypsilonkou. To ještě nebyly tak drahé,“ vzpomíná paní Adriena a dodává: „Dnes už nic nepotřebujeme, snad ještě nějaký malý stolek.“ O ženách se říká, že si dlouho nelibují ve stejných věcech nebo v neměnném prostředí. Jak své nálady směřující ke změně interiéru řeší paní Sobotová? „Čekám, až Luděk odjede, a pak přestavuji nábytek. Nedávno jsem vyměnila všechny židle, čemuž se on posléze strašně divil. Dokonce i zdi maluji bez jeho přítomnosti. Je to lepší, protože muži se nám někdy dost pletou pod nohy, nemyslíte?“
Kde se daří květinám? V první patře sdílí manželé Sobotovi ložnici, čtrnáctiletý syn Ladislav obývá dětský pokoj. Majitelka domu si velmi oblíbila zrekonstruovanou koupelnu. Museli kvůli ní vybourat kuchyň, spojit ji s částí chodby a znovu zazdít. Teprve potom získala koupelna svůj původní ráz – opět vznikla rozlehlá místnost s denním světlem. „Současná podoba mi splnila dávný sen, vždycky jsem v koupelně chtěla pěstovat kytky. Kdysi mi totiž jedna přítelkyně říkala, že jí kytičky nejlépe rostou právě v koupelně s denním osvětlením, protože je tam vlhký vzduch. Dnes už vím, že měla pravdu. Vysadila jsem si tam palmu a pod oknem se jí daří velmi dobře.“ Koupelna je řešená prakticky, každý člen rodiny zde má svůj kout a hlavně – už se nikdo s nikým nemusí prát o umyvadlo. Vchod do koupelny vede z chodby a stejně tak ze stylově zařízené ložnice.
Stále dobrá atmosféra Zdá se, že se manželé Sobotovi ve všem shodují a doplňují. Možná to bude také tím, že praktickou část života vzala do svých rukou manželka Adriena. Musela jste se do této role nutit? „Myslím, že to přišlo samo a nenuceně v průběhu manželství. Vdávala jsem se dost mladá a neuměla jsem skoro nic. Minutky jsem připravovala tři hodiny, košile žehlila od rukávů a tak dál. Navíc Luděk je pesimisticky založený člověk, a tak vedle sebe potřebuje pravý opak. Vyřizuji zájezdy, televizi, objednávám divadla, ale pak přijde na jeviště a je z něho úplně jiný člověk. Usměvavý, zábavný, veselý. Mně to takhle vyhovuje. Potřebujeme se navzájem. Věci kolem sebe se snažím vidět v tom lepším světle, což po mně zdědil i náš syn, a tak Luďkovi vytváříme stále dobrou atmosféru k jeho tvůrčí práci.“
text: Kateřina Bidlová foto: Robert Virt |
Ibišek neboli čínská růže
|
|
Kdy to začalo? Šlechtění okrasných ibišků začalo před více než 100 lety v Anglii, pokračovalo v USA a dále na Havajských ostrovech, kde je ibišek národní květinou. Význam ibišků jako pokojových rostlin se zvýšil šlechtěním v Holandsku. Nejznámější kvetoucí hrnkovou rostlinou je ibišek zvaný čínská růže (Hibiscus rosa – sinensis), který pravděpodobně pochází z jihovýchodní Asie, odkud se díky svým nádherným květům rozšířil po celém světě a dnes se pěstuje v přírodě téměř ve všech tropických a subtropických oblastech. Velikou oblibu získal také jako pokojová rostlina, která je známá skoro v každé domácnosti.
Jak vypadá? Ibišek je keřovitá rostlina, která v domovině dosahuje až šesti metrů výšky. Tmavě zelené lesklé listy vejčitého tvaru jsou zašpičatělé a jejich zvlněný okraj působí dekorativně, zejména je–li rostlina patřičně vytvarována. Na rostlině nás hlavně upoutají květy, které svou velikostí 10 a více centimetrů působí až nepřirozeně. Květ ibišku je nálevkovitého tvaru a srostlé tyčinky s pestíkem vytvářejí takzvaný sloupek, který vyčnívá z květu. Barva květů je velmi variabilní od bílé přes béžovou, žlutou, růžovou, červenou až po fialovou barvu a jejich různé kombinace. Také tvar květu je různorodý od jednoduchého k plnokvětému s různě zvlněnými okraji. Původní rostliny mají růžově červený květ.
Co vyžaduje ibišek? Na pěstování není náročný, ale pokud chceme, aby nám pravidelně a bohatě kvetl, musíme dodržet několik základních pravidel. V našich podmínkách připadá v úvahu pěstování v nádobách, které by měly být dostatečně velké. Jednou z hlavních podmínek je dostatek světla. Rostliny umístíme tam, kam ho dopadá nejvíce (stínit potřebují pouze při velkých úpalech). Pokud bude mít rostlina málo světla, bude vytvářet dekorativní listy a nevykvete. Optimální teplota v létě je 20 až 25 stupňů. Pokud budeme rostlinu pěstovat celoročně v místnosti, je nutno zajistit dostatek světla, kterého je v zimě málo. Během léta můžeme rostliny umístit na balkon, terasu nebo je přenést do zahrady.
Kdy provádíme řez? Řez rostliny snášejí výborně. Provádíme jej zejména na jaře a dále kdykoliv během vegetace. Ostříhané větve můžeme použít pro další rozmnožování řízkováním. Pro řízkování jsou nejvhodnější dřevité části větví, ze kterých nařežeme asi 10centimetrové řízky, jejichž spodní část zbavíme listů a na konci necháme asi dva listy, u kterých zmenšíme odpařovací plochu zastřižením asi na jednu třetinu. Řízky zasadíme do lehké zeminy nebo písku a překryjeme igelitem nebo PET lahví s odříznutým dnem. Při teplotě 24 stupňů zakoření během 2 až 4 týdnů. Mladé rostliny zaštipujeme a začínáme hned tvarovat. Při běžné péči nám ibišky krásně kvetou a dělají radost mnoho let.
Nezapomeňte Do září se doporučuje zalévat vydatně a pravidelně, v zimě však méně. Ve vytápěných místnostech častěji rosit a zajistit nepřímou vlhkost. Od začátku tvorby nových výhonků až do poloviny srpna by se mělo jednou týdně přidat koncentrovanější hnojivo, při teplém a světlém přezimování se pak hnojí jednou za měsíc. Mladší rostliny je dobré přesazovat každý rok a starší v případě potřeby přesadit a seříznout vždy zjara.
Hibiscus – ibišek je velmi členitý rod, který patří mezi slézovité rostliny a zahrnuje asi 300 druhů, mezi které například patří Hibiscus syriacus – ibišek syrský, běžně pěstovaný na našich zahradách. Je opadavý a zimovzdorný. Do další skupiny patří technické ibišky: například Hibiscus cannabius – ibišek konopný se používá jako průmyslová rostlina s podobným využitím jako juta nebo konopí.
Zajímavost: Mezinárodní registr v Austrálii eviduje jednotlivé kultivary druhu Hibiscus rosa – sinensis. V současné době je evidováno přes 10 000 kultivarů – barevných variet. Registr spolupracuje s americkou, australskou a mezinárodní organizací pěstitelů.
Rostliny na jaře přesadíme do větších květináčů a během vegetace je pravidelně přihnojujeme, alespoň každých 10 až 14 dní, neboť nároky na živiny jsou vysoké. Zemina by měla být propustná s dostatkem humusu.
V průběhu vegetace rostlinu dostatečně zaléváme, ale nenecháme ji stát ve vodě. Mírné proschnutí většinou nevadí, ale pokud ibišek proschne úplně, začnou opadávat listy i poupata. V zimním období regulujeme zálivku podle umístění rostliny. Při vyšších teplotách je vhodné rostlinu rosit.
Od června můžete ibišek umístit na zahradu, terasu či balkon nebo na slunné místo. Je však nutné rostlinu předtím postupně přivykat slunci, aby se při náhlém přechodu nespálila.
Kontakty: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 065–68, fax: 224 828 456; STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981, fax: 327 314 787
text: Petr Prokop a Lenka Kopecká foto: Petr Prokop, Starkl-Zahradník a Holandská květinářská kancelář |
Jak se chytá voda
|
|
Z celkové spotřeby vody jí v domácnosti zhruba tři čtvrtiny protečou v koupelně a na toaletě. Pokud chceme alespoň část zachytit, nemusí se tak dít na úkor hygieny. Pomoct nám mohou úsporné armatury a klozety vybavené takzvaným stop-tlačítkem nebo dvojitým splachováním, případně splachovací systém Aquareduct.
Neteče někde zbytečně? Pokud hodláme snížit spotřebu vody, měli bychom začít u armatur. K nejcitelnějším ztrátám dochází v domácnostech, kde do současnosti přežily kohoutkové baterie. Vzhledem k tomu, že vodou přímo plýtvají, měli bychom je urychleně vyměnit za pákové. Ty nám totiž díky zkrácení času potřebného k regulaci teploty a proudu vody ve srovnání s kohoutkovými bateriemi ušetří až 50 % vody. Kromě toho se znatelně sníží i úspora energie potřebná k jejímu ohřevu. Ale ani všechny pákové baterie nejsou stejné. V otázce úspor stejně jako bezpečnosti vítězí takzvané termostatické baterie. U tohoto typu baterií si požadovanou teplotu vody předvolíme a baterie ji pak již „hlídá“ za nás. Teplotu vody lze pochopitelně snadno měnit. Úspora souvisí s odbouráním časově náročné regulace teploty vody. Ve srovnání s pákovými ušetří termostatické baterie jednu třetinu až polovinu spotřebované vody. Finanční úspory za dobu životnosti armatury, tedy 15-20 let, odhadují odborníci na 85 až 100 tisíc korun. Náklady na pořízení termostatické baterie se pohybují v rozmezí od čtyř do deseti tisíc korun, což znamená, že se nám jen ve snížení plateb za vodné a stočné vrátí během jednoho až tří let. Další cestou k úspoře vody představuje ekoknoflík, kterým jsou vybaveny některé armatury firmy Oras. Tato pojistka umožňuje jednoduše a spolehlivě nastavit na vodovodní baterii požadovanou hodnotu průtoku a současně i teplotu vody. Díky ekoknoflíku totiž i spuštění vody na doraz znamená, že teče pouze 70–80 % maximálního průtokového množství vody a navíc nám nehrozí nebezpečí opaření. Maximálního průtoku a případně maximální teploty dosáhneme pouhým zmáčknutím tlačítka. Menší spotřebu vody zajišťují i bezdotykové armatury. V koupelnách rodinných domů se využívají především tam, kde jsou malé děti či naopak starší lidé, kteří po sobě zapomínají vodu zavřít. Bezdotykové baterie se však rovněž využívají v kombinaci s termostatickými u kuchyňských dřezů, kde nám umožňují opláchnutí rukou, aniž bychom armaturu zašpinili od těsta, mletého masa a podobně. Optimální řešení, co se týče úspory vody i prostoru, představují především ve Skandinávii používané umyvadlové a zároveň bidetové baterie, pro které se používá název Bidetta. Jsou vhodným řešením především pro menší koupelny, kam se nevejde bidet. Tyto baterie s ruční sprškou usnadňují provádění intimní hygieny, naplnění nádob vodou a ulehčí úklidové práce v každé domácnosti.
Šetřit můžeme i na toaletě Místem, na které v domácnosti připadá 32 procent z celkové spotřeby vody, představuje toaleta. Způsob úspory se zde zatím řešil pomocí stop-tlačítka umožňujícího okamžité zastavení splachování. Tento způsob šetření vody má však několik nedostatků: Při předčasném zmáčknutí tlačítka se nespláchne dostatečným množstvím vody, čímž se snižuje celková hygiena. Naopak při pozdním zmáčknutí nedojde k žádané úspoře. V důsledku těchto nedostatků používá stop-tlačítko jen velmi málo uživatelů. Podstatně citelnější úspory vody na toaletě zajišťují kombinační klozety s dvojitým splachováním firmy Keramag. Ergonomicky tvarované dvojité tlačítko umožňuje dokonalé splachování 6 litry vody po „velké potřebě“ a pouze 3 litry vody po „malé potřebě“. Dvojité splachování lze využít u všech základních typů klozetů. Čtyřčlenná rodina používáním kombinačního klozetu dosáhne úspory 17,5 m 3 vody ročně, což v současnosti při průměrné ceně vody znamená 680 Kč a za 15 let dokonce 10 200 Kč, a to ještě nepočítáme se zvyšováním ceny vody. Posledním časem ověřeným způsobem vedoucím k úspoře vody na toaletě je systém firmy Villeroy & Boch – Aquareduct, snižující množství splachovací vody ze 6 na 4,5 litru. Čtyřčlenné rodině tento moderní systém zajišťuje úsporu 10 950 litrů vody ročně.
Nechte si poradit: – Pákové baterie ušetří ve srovnání s kohoutkovými až 50 % vody a značné množství energie potřebné na její ohřev. – Co se týče úspor vody, vítězí termostatické baterie, které požadované hodnoty vody nastavují ihned (do dvou vteřin), čímž minimalizují ztráty. – Ekoknoflík umožňuje bez omezení uživatelského komfortu ušetřit až 30 % vody a zároveň je také dokonalou pojistkou před opařením horkou vodou. – Při výběru baterie se neřiďte pouze cenou. Laciná věc se může značně prodražit. V průběhu používání se většinou objeví slabá místa výrobku – baterie kape, lze jí těžko pohybovat, neseženete náhradní díl… – Při koupi baterie sledujte její životnost, která je – u skutečně renomovaných výrobků – 15 až 20 let. – Nejlepší cesta k úspoře vody na toaletě vede přes klozety s takzvaným dvojitým splachováním, které zajišťují podstatně vyšší úspory než doposud používaná stop-tlačítka.
Kontakty: ORAS, s. r. o., Mikulovická 4, 190 17 Praha 9-Vinoř tel.: 286 854 892, fax: 286 854 893, IDEAL STANDARD, a. s., Zemská 623, 415 74 Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, SANITEC, s. r. o., Komenského 2501, 390 02 Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, Villeroy & Boch, Biskupcova 36, 130 00 Praha 3 tel./fax: 271 773 532, mobil: 602 362 195
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
Třikrát okolo ostrova
 |
Varianta A Progres, lak color RAL (HANÁK NÁBYTEK) Pro ty, kteří hledají něco výraznějšího, kladou důraz na nápaditý design a neváhají si připlatit za módní prvky, by tu byla sestava Progres v provedení vysoký lesk. Kuchyň firmy HANÁK NÁBYTEK patří do kategorie Exclusiv line. Již z výše uvedeného zařazení je jasné, že se jedná o luxusní kuchyň, která nabízí nejen dokonalou funkčnost. Sestava Progres se vyrábí v jedenácti základních barvách v lesku nebo matu (bílá, slonová kost, vanilková, pistáciová, medová, meruňková, zelená, azurově modrá, ocelově modrá, tmavě modrá, bordó). Má-li zákazník zájem o jinou barvu, může si vybrat z dalších cca 250 odstínů laků podle vzorníku Hanák RAL.
U lakovaných kuchyní jsou dvířka oboustranně upravena, přední plochy dvířek se lakují čtyřikrát, zadní třikrát. Po každém nástřiku se plochy znovu přebrušují, aby bylo dosaženo vysokého lesku v žádané kvalitě. Záda kuchyně jsou identická s dekorem skříňky. Co se týká údržby, zákazníci se nemusejí obávat zvýšené péče o lesklé plochy kuchyně. Oboustranný lak totiž dokonale uzavře všechny póry a snadno se udržuje čistý. Znečištěný povrch stačí setřít vlhkým hadříkem. Skříňky jsou nadstandardně vybaveny úložnými systémy od firmy BLUM, zásuvky se lehce pohybují díky plnovýsuvným mechanismům Tandenbox, široká potravinová skříň ukrývá tzv anglické zásuvky systému Gigant. Kombinací plných oranžových ploch se světlými odstíny kovu a prosklených skříněk tak vznikla hravá nadčasová kuchyň. Do jedné části ostrůvku je soustředěno varné a mycí centrum, druhá část slouží jako pracovní plocha, uvnitř jsou úložné prostory. |
|
|
Varianta B Adrie, bříza (HANÁK NÁBYTEK) Na cenově nejnižší stupínek uvedených kuchyní se dostává model Adrie. Fóliové provedení dvířek nabízí výběr z patnácti barevných dezénů a třinácti profilů dvířek. K tomu je možné kombinovat šestnáct různých barev korpusů, což v konečném součtu znamená přes 3 000 výrazových možností provedení. Nenápadná světlá barva břízy dovoluje kombinaci s módními odstíny zelené, modré či jiných barev. Tvar úchytek dává vyniknout obdélníkovému rámování frézovaných dvířek s nepatrně viditelným reliéfem. Skříňky jsou standardně vybaveny zásuvkami metabox. V polovysokých skříňkách je zabudovaná chladnička, trouba a mikrovlnná trouba. Ostrůvek nabízí další pracovní plochu a úložné prostory, ale slouží i jako podávací pult pro navazující jídelní stůl. |
|
|
Varianta C Loreta, dýha kalvádos (HANÁK NÁBYTEK) Zejména na venkově a v menších městech jsou v oblibě rustikální kuchyně. Kuchyň Loreta je typická pro tuto stylovou kategorii. Patinované profily dvířek a zdobné ornamenty evokují romantiku starodávného rustikálního nábytku. Kuchyň můžete mít v provedení třešeň, olše, bříza a ořech. Aby si zachovala svůj venkovský styl, horní skříňky jsou ozdobeny profilovanými lištami z masivu. K modelu Loreta si můžete objednat nejrůznější stylové podvěsné poličky, vyberete si i ze široké škály rustikálních úchytek. V nabídce je i množství retro- spotřebičů. Vnitřní vybavení skříněk bylo pro tuto sestavu zvoleno ve středně vyšším standardu.
K ukládání potravin je určena 30 cm široká skříň s policovým výsuvem firmy BLUM. Do sousední vysoké skříně je vestavěna chladnička s mrazákem. V tomto řešení je ostrůvek využit čistě k pracovním a odkládacím účelům.
Ceny kuchyňského nábytku včetně DPH a montáže Varianta A – Progres, lak color RAL * nábytek 285 000 Kč * dřez, baterie, odsavač a spotřebiče podle výběru zákazníka cca 80 000 až 110 000 Kč Varianta B – Adrie, bříza * nábytek 96 000 Kč * dřez, baterie a spotřebiče podle výběru cca 50 000 až 80 000 Kč Varianta C – Loreta, dýha kalvádos * nábytek 197 000 Kč * dřez, baterie a spotřebiče podle výběru cca 60 000 až 80 000 Kč
Kontakty: KUCHYŇSKÉ STUDIO STRAŠNICE, Černokostelecká 119, Praha 10, tel./fax: 274 773 526, KUCHYŇSKÉ STUDIO VRŠOVICE, Vršovické nákladové nádraží, Bartoškova, Praha 4, tel./fax: 261 213 615, KUCHYŇSKÉ STUDIO VYSOČANY, Prokopka 1, Praha 9, tel./fax: 266 310 883,
text: Lucie Brzoňová realizace: Uniq foto: archiv |
