|
|
Tomu do detailu vtipně a čistě řešenému koupelnovému nábytku se skutečně nedalo jen tak odolat. Nejdříve jsme dokonce s kolegou – který se bydlení a designu věnuje už přes třicet let – nepochybovali, že jde o zahraniční provedení. Veškerý nábytek totiž svým designem a čistotou zpracování vyčníval i mezi expozicemi renomovaných zahraničních firem. Kolega se dokonce u hostesky zajímal, jestli se „to“ u nás dá koupit, jestli má ona firma u nás zastoupení. Dostalo se mu milého úsměvu a odpovědi: „Myslíte v Praze? V Praze bohužel prodejnu nemáme, my jsme ze Zlína.“ Nebylo co řešit. Už tehdy jsem si s Danielou domluvila rozhovor. Ladění termínů nám vzhledem k její pracovní vytíženosti trvalo několik týdnů. Co pro vás osobně znamená koupelna? Můj projekt nábytku pro koupelny by měl vyzařovat a dávat do souvislosti symboly, jako je voda, světlo, odpočinek, hygiena, čistota, klid, relaxace. Což zjednodušeně znamená, že pro mě je koupelna místem, kde můžete poznat sami sebe. Měl by to být jakýsi koncert relaxace za přítomnosti různých přírodních materiálů. Jako architektka koupelnu považuju za úžasný prostor pro ekvilibristiku mezi formou a funkcí.
Raději navrhujete bez omezení, nebo je zajímavější navrhovat pro konkrétní prostor či konkrétního klienta? Koupelny většinou navrhuji v rámci celkového řešení interiéru konkrétního bytu nebo domu pro konkrétního klienta. Jejich základní podoba, styl a charakter jsou tedy dány představou klienta a až v druhém plánu mým zpracováním daného prostoru. Pro architekta je ale samozřejmě lepší mít ne-omezený prostor, protože koupelna je specifickou záležitostí a nábytek určený do ní má velmi široký záběr možných podob. Navíc miluji práci s konkrétním materiálem, který považuji za naprosto úžasný – s třívrstvou masivní deskou.
Jaký klient je z vašeho úhlu pohledu nejideálnější? Každý člověk je pro mě osobnost, která má vlastní názor na požadovaný styl bydlení, přičemž každý styl je výrazem pohledu na život. Dobrý klient má rád určitý styl, má vlastní názor a dobře ví, v čem se cítí dobře, co pro něj znamená bezpečí a teplo domova.
Z čeho především ve svých návrzích vycházíte? V každém návrhu koupelnového nábytku musím vycházet ze zadání, z celkového návrhu konkrétní koupelny a hlavně z požadavků a nároků klienta. Ten je v průběhu vzniku návrhu jakýmsi mým pracovním partnerem, který přichází s vlastními pohledy a připomínkami.
Co je pro vás zdrojem inspirace? Inspirují mě lidé, s kterými spolupracuji a kteří mě přivádějí k myšlenkám souvisejícím s tvorbou. Inspiruje mě zpracovávaný materiál, příroda i život sám, zážitky a pocity…
Jaké materiály jsou pro vás v koupelně přijatelné, jaké používáte ráda a které raději ne a proč? Koupelna je prostor, kde se soustřeďují všechny náročné vlivy prostředí — vlhko, teplo i přímý kontakt s vodou. Materiály tedy vyžadují vyšší odolnost a trvanlivost než v ostatních prostorech bytu. A nové materiály vhodné pro zakomponování do koupelny se neustále objevují a nabízejí ke zpracování. V mých kolekcích koupelnového nábytku například velmi ráda zpracovávám masivní třívrstvou lepenou desku, tedy materiál, který je objemově a tvarově stálý a v kombinaci s dokonalou povrchovou úpravou snáší zatížení prostředí. Vnést do koupelny prvek dřeva, to je teplo, přírodní materiál, krása, klasika a život současně… Navíc se dřevo výborně kombinuje s keramickou dlažbou a obklady, daný prostor citlivě dotvoří a zateplí. Vybírat se dá z mnoha různých odstínů a dřevin. Dřevo dodá ten správný výraz nábytku, který dotváří koupelnu.
A co nové materiály? Snažíme se o zpracování i netypických materiálů, ale stále mě přitahují více ty přírodní, klasické. V novém pojetí zpracováváme lepenou desku z bambusu – bambus jako materiál, kterému je vlhko, teplota a změny velmi blízké.
Jak by tedy podle vás vypadala ideální koupelna? Každý člověk má jiné představy o ideálním bydlení. K základním parametrům patří uspokojení potřeby tepla, jistoty a bezpečí, ale i výraz, charakter, barvy, materiály, nábytek. A koupelna a bydlení? Namítá-li někdo, že nebydlí v koupelně, jak to že ne? Vždyť je to součást bydlení. Já i moji klienti v koupelně bydlíme. Proto do ní patří nábytek z přírodních materiálů, doplňky, zrcadla, lampy, rošty a další prvky. A ideální koupelna? To je přece ta, ve které se cítíte dobře.
Kontakty: INTERNO DESIGN (ing. arch. Daniela Franková), Zlín, tel./fax: 557 221 630; LOVECKÝ (výrobce nábytku), Bzenec, tel./fax: 518 384 159,
text: Lea Černá foto: Tomáš Vrána |
Blog
Česká variace na žlutou
|
|
Světové trendy v designu konferenčních stolků preferují nízkou výšku, avšak český design hledá možnosti jak vyhovět lidem, kteří by rádi u tohoto stolku povečeřeli. Stolek, který jsme použili do bytu, je kombinací konferenčního a jídelního stolu. Jednoduchá manipulace usnadňuje uživatelům zvedat dělenou horní desku různými směry. Stolek má úložné prostory na časopisy nebo televizní ovladače. Dalším zajímavým solitérem je komoda a vitrínová skříňka z exotické dýhy zebrano. Přestože prostor je díky střešním oknům a velké terase světlý, zvolili jsme žlutou pohovku, ke které ladí žluté květy a bílé doplňky z kolekce Asa. Zdá se, že klasická kůže z módy nikdy nevyjde a ladí ke všem přírodním materiálům.
Celkový dojem umocňuje i cihlová zeď s obrazem.
Fast – Interiér & Design je ryze českou výrobní firmou s vlastním designem. Za deset let si vytvořila jednotný rukopis a její výrobky dosahují kvality zahraničních produktů. Manželé Lexovi získali za své nápady ocenění na tuzemských i zahraničních výstavách.
Kontakt: FAST – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 224 250 528, 224 250 538, fax: 224 251 357
text: redakce foto: Filip Šlapal, Jan J. Dvořák a archiv
|
|
|
Kompozici bytu navrženého českými architekty dotváří obraz Unavený anděl od přední ilustrátorky akad. mal. Renáty Fučíkové, která obdržela řadu ocenění a hlavní cenu na Bienále dětských ilustrací v Teheránu. Obraz smutný anděl, olejomalba, cena 30 612 Kč. Komoda Fly se skrytým otvíráním (nemá úchyty, ale funguje po mechanickém stisku desky), materiál dýha zebrano, rozměry 194,5 x 42 x 92 cm, cena 51 615 Kč, FAST – INTERIÉR & DESIGN |
Jarní antidepresiva
|
|
Duben má jednu velkou výhodu: Můžete nakoupit a vysadit keře, které vidíte kvést. Musejí být pěstovány v kontejneru, ale to není v současnosti nic neobvyklého. Takže můžete vyrazit do botanických zahrad, parků, zahradnických center, okrasných školek a na výstavy, abyste načerpali inspiraci. Keře, které se vám budou líbit, mají díky příznivému dubnovému počasí velkou šanci, že se dobře ujmou. Stačí jen najít správné stanoviště (zahradníci vám pomohou, horší to bývá v hobby centrech), dobře připravit půdu a o keř pak láskyplně pečovat.
V dubnu kvete řada běžných keřů, které dobře znáte. Když jich vysázíte na své zahradě hodně, zbavíte se zimní deprese a jarní únavy. Kromě dobře známých druhů však existuje řada takových, které nejsou obvyklé, přestože nemají žádné zvláštní nároky. Nechte se inspirovat naší nabídkou.
ČAROVNÁ SEISMONASTIE Rostliny z čeledi dřišťálovitých (Berberidaceae) mají zajímavou vlastnost zvanou seismonastie: tyčinky jejich květů reagují na dotek hmyzu – přimknou se k němu, aby poslaly svůj pyl a s ním genetickou informaci do světa. Můžete to snadno vyzkoušet, když se špičkou špendlíku lehce dotknete báze tyčinky v kvítku dřišťálu nebo mahonie. Tyčinky se okamžitě přikloní k blizně.
Kontakty: Marigreen, s. r. o., Žampionová 2, Praha 10-Pitkovice, tel.: 267 711 805, e-mail: martina@ marigreen.cz Botanické zahradnictví – Čestmír Böhm, Práčská 106, Praha 10, tel./ fax: 272 658 872, e-mail: cbohm@ volny.cz
text: Jana Pyšková foto: autorka, Zdeněk Prchlík |
Švédsko v tónu pomeranče
|
|
Švédskou novou situaci v tvorbě moderního nábytku předznamenala již stockholmská výstava v roce 1930. Ve čtyřicátých letech a v dobách poválečných se začal nábytek vyrábět ve světlých jilmových a březových dýhách.
Současně přicházel do obliby lehký nábytek z borovicového dřeva. Švédové si brzy uvědomili, že obchod nábytkem hraje jednu z klíčových rolí v celém komplexu toho, čemu se říká „kultura bytového interiéru“. V tisku, rozhlase nebo obrázkových časopisech prosazovali švédští designéři „krásu všedního dne“. Na počátku úspěchu švédského designu však stál zejména Ingvar Kamprad, který v roce 1943 založil obchod dodávající zboží poštou (IKEA).
Skandinávci původně volili tradiční překližku a v potahových látkách modrou barvu, která odpovídala tamnímu naturelu. V šedesátých letech mnozí tvůrci zdvihli rukavici původně hozenou plastovou érou a zvolili oranžovou. Pomerančová barva má u Skandinávců rozhodně málo společného s pomeranči, nicméně již několik desetiletí se nosí a v době, kdy zejména zažívá svůj boom, se seveřané rozhodli nestát stranou.
Ingvar Kamprad (zakladatel IKEA) Narodil se narodil roku 1926. Společnost IKEA nazval podle počátečních písmen svého jména a příjmení, dále názvu farmy Elmtaryd, kde žil, a blízké vesnice Agunaryd. V roce 1951 vydala společnost první katalog a roku 1956 začala balit nábytek do plochých krabic.
Kontakty: IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462;
text: redakce foto: Filip Šlapal, Jan J. Dvořák a archiv |
Míti pod čepicí
|
|
Bez povšimnutí nelze kolem stavby projít. Není zcela obvyklá. Není však ani okázalá. Při příchodu z centra obce upoutá chodcovu pozornost vysoký štít bez oken. A čím? Souvislou, ničím nerušenou dřevěnou plochou v sytém červenohnědém tónu. Plášť domu z mořené borovice hřejivě vyniká na pozadí světlých omítek okolní zástavby. Jako by sálal teplem.
Hledání tvaru Budově nedala podobu nějaká prvoplánová výtvarná koncepce. Nic podobného. Její vzhled je výsledkem mnoha vzájemně působících faktorů. Architekt David Kraus formu nenastolil, ale poctivě a citlivě ji hledal. A tak jako nalezená není vlastně výmyslem, ale odpovědí. Stavba vychází z přání, ale i z finančních možností investora. Tím byl při práci limitován také architekt. Rok a půl oba diskutovali o svých představách a vysedávali nad náčrty. Kraus musel vytěžit maximum z řady omezení. K nim patřily pochopitelně poloha a tvar parcely, její orientace ke světovým stranám i terén. Tyto konstanty však vyvažoval další určující prvek, jímž byla materiálová kategorie budovy – dřevostavba. Investor ji chtěl proto, že si takové bydlení oblíbil při dvouletém pobytu v zámoří. Architektovi zas tato technologie dává vcelku neomezené možnosti, neboť je velmi variabilní. V tomto konkrétním případě se skutečně ukázala jako nejvhodnější. Dům stojí u severního okraje rohového pozemku. V podélné ose svého půdorysu je zalomen do tupého úhlu. Otevírá se k jihu a nastavuje slunci francouzská okna hlavního obytného prostoru a terasu. Oběma štíty se obrací kolmo k linii dvou ulic, které ostrým úhlem svírají parcelu. Sedlová střecha, jejíž hřeben se svažuje od štítu s krbovým komínem, nemá takřka žádné přesahy. Její okraje jsou staženy až k okrajům oken. „Jako když si vezmete čepici a hodně si ji narazíte na hlavu,“ nalézá přirovnání David Kraus. To proto, aby dům nepůsobil robustně. Opticky ho zmenšuje i barva fasády.
Stavba na pokračování „Měl to být levný dům. A měl ukázat, že zajímavě se dá stavět z materiálů, které jsou zcela běžně dostupné,“ říká architekt Kraus. Finance ovšem nakonec zasáhly do projektu i jeho realizace víc, než se čekalo. Se zadavatelem počítali desetitisíce i pětitisíce. Stavba je proto ze strany nižšího průčelí oproti původnímu záměru o něco kratší.
Nastalé obtíže ale jen o to důkladněji prověřily základní princip architektovy koncepce dostupného rodinného domu. Konkrétně se projevily v tom, že zatím investor realizoval jen první fázi výstavby, takže dokončené je pouze přízemí. Dostavbu podkroví, které autor dimenzoval pro ložnici, koupelnu a toaletu, plánuje majitel na dobu, až se domácnost rozroste o další členy. V tom případě se v hale u kuchyňského koutu, která slouží jako jídelna, otevře strop na galerii. Na ni povedou schody v místě současné spíže, jež se pak zmenší a ukryje pod schody. Mimochodem – vzhled interiérů je prací majitele. Vážnou ránu pro rozpočet stavby znamenaly požadavky statiků na základy. Ty jsou podle Davida Krause poněkud předimenzovány. Těžké nákladní vozy totiž najížděly přes pozemek k ostatním parcelám, a tak se svah sesedl. Statici se pak obávali, že terén bude nestabilní a dům neunese.
Rodinný dům budoucnosti Vzhledem k tomu, že hrubá stavba stála do týdne, jeví se dva roky trvající boj s obecními úředníky jako příliš dlouhý. Podle názoru Davida Krause i jeho klienta byl zřejmě problém v kvalifikaci lidí na stavebním úřadě. Někdy prý dostatečně nerozumějí věcem, o kterých rozhodují. Údajně se děsili toho, že by v obci měl vyrůst atypický dům. Příčina tkví možná také ve skutečnosti, že dřevostavby nemají v naší zemi tradici jako ve Spojených státech, v Kanadě nebo na severu Evropy. Přitom se jedná o technologii budoucnosti, která si rychle získává oblibu. Dokazuje to i dům v Říčanech. Má zajímavé vzezření a jeho provoz je ekonomicky nenáročný. Přízemí s inteligentně řešenými dispozicemi vyhřívá jediný radiátor a temperované dlažby. Smysl projektu se architektovi podařilo naplnit. Za obnos, který si běžně účtují výrobci typizovaných montovaných staveb, lze získat individuálně řešený dům, střižený investorovi i danému prostředí přesně na míru.
Od roku 2002 je majitelem společnosti ARCHITEKTURA, s. r. o. se sídlem v Praze. Kromě realizací a účastí v soutěžích také publikuje a přednáší.
Technické údaje: dispozice: 3 + 1 (původní návrh 5 + 1) zastavěná plocha: 120 m2 složení sendvičové stěny: obklad z mořené borovice, desky OSB, zateplení minerální vatou, dřevěná rámová konstrukce, sádrokarton dodavatel: Sortim Praha, s. r. o. náklady: 1,39 mil. Kč
Kontakty Architektura, s. r. o., Ing. arch. David Kraus, Osadní 12/311, 170 00 Praha 7, tel.: 220 805 545, fax: 220 879 702, e-mail: kraus@archi.cz, www.archi.cz; Sortim, s. r. o., Holešovice – přístav č. p. 19, 170 00 Praha 7, tel: 266 797 132, 266 712 176, 266 712 183, fax: 220 877 643, e-mail: sortim@applet.cz, www.sortim.cz;
text: Ondřej Vaněček foto: Lubomír Fuxa, Filip Šlapal zdroj: Můj dům 5/2003 |
S barvou i vůní vanilky
|
|
Možná právě vy máte v oblibě světlé tóny a poohlížíte se po prostorné kuchyni, která by vás uspokojila jak svým vzhledem, tak i funkčním vybavením. Představujeme vám model Artémis 190 ve vanilkové barvě. Na výběr ovšem máte ještě z dalších čtyř odstínů, to v případě, že vás kuchyň zaujme provedením nábytku, ale barvu byste raději zvolili jinou.
Hra písmenek Sestava obsahuje poměrně značné množství prvků, takže pokud do ní zahrnujeme i jídelnu, těžko lze říct, v jakém tvaru je uspořádaná. Samotná kuchyňská linka je navržena do tvaru písmene L, samostatně stojící modul (potravinová skříň) pak uzavírá kuchyň do U. Za vyzděnou polopříčkou, která opticky odděluje jídelnu a slouží jako polička pro drobné předměty, je umístěna jídelna.
Materiály Dvířka kuchyně jsou vyrobená z MDF desky potažené polymerovou fólií. Kov je materiál, který je v této kuchyni poměrně hojně zastoupen. Z matného chromu jsou úchytky Geometrica, připevněné na dvířkách a zásuvkách, moderní vzhled dodávají kuchyni hliníkové roletky, z matné nerezové oceli je odsavač par, trouba a drobné spotřebiče. Jídelní stůl kombinuje melamin v designu ořechového dřeva s hliníkem, z něhož jsou nohy stolu. Design ořechového dřeva najdete i na pracovní desce, jejíž povrch je z vysokotlakého laminátu v provedení ořech lamely. Sestavu celkově provzdušňuje strukturované bezpečnostní sklo, které tvoří výplň rámečků horních skříněk a plnovýsuvných spodních zásuvek.
Drží krok s módou V kuchyni najdete i prvky, které patří k současným kuchyňským trendům. Jsou to například hliníkové roletky, které nahrazují dvířka skříněk a k jejichž přednostem patří snadná manipulace s nimi. Skříňky, které uzavírají, jsou vybavené prostornými policemi, v nichž můžete mít uloženy i některé drobné spotřebiče. K dřezu patří baterie s vysunovací sprchovou hlavicí, která umožňuje snadné čištění ovoce, zeleniny i jiných potravin, lze s ní sprchovat i nádobí odložené ve dřezu a vy tak nemusíte jednotlivé kusy samostatně oplachovat pod kohoutkem.
Nad varnou keramickou deskou je umístěn nerezový odsavač par, který svým vzhledem i výkonem rovněž splňuje všechna kritéria moderní kuchyně. V blízkosti dřezu je umístěn dnes už nezbytný pomocník – myčka nádobí. Vnitřky skříněk jsou vybaveny drátěným programem, tzn. chromovými košíky, ve kterých můžete mít pohodlně uložené potraviny i nádobí. Zásuvky se díky stále dokonalejším plno-výsuvným mechanismům dají celé vysunout, takže máte dokonalý přehled o uložených předmětech.
Čísla pro přehled – Od kuchyně, jejíž cena nábytku přesahuje částku 100 000 Kč, můžete očekávat vyšší standard. – Cena se navyšuje s vnitřním vybavením skříněk, zásuvek a použitím moderních prvků. – Spotřebiče, doplňky, osvětlení, dřez a baterie tvoří samostatnou finanční částku, která se do námi uváděné ceny kuchyně nezapočítává (jedná se pouze o cenu nábytku). V kuchyňských studiích by měl být u vystavované sestavy podrobný finanční rozpis jak nábytku, tak veškerého ostatního vybavení.
Kontakt: ALEXA STUDIO, Myslbek, 1. patro, Na Příkopě 19–21, Praha 1, tel.: 222 244 041,
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Dřevěné pohlazení
|
|
Co do koupelny – V koupelně se používá teakové nebo cedrové dřevo. Obrázek u perexu: Volně stojící akrylátová vana umístěná na teakovém soklu a podepřená čtyřmi robustními nohami ze stejné dřeviny. Model Free od firmy BABEL (HOESCH) stojí 277 550 Kč, KREINER
2/ Z nové kolekce J. Tower (JACUZZI) je sprchový kout Wave set v rozměrech 120 x 80 cm. Cena 123 420 Kč (bez DPH), KOUPELNY PTÁČEK
3/ Zajímavě působí rovněž sprchový kout. Tento má části z cedrového dřeva, vanička (90 x 90 cm) se zástěnou stojí 200 099 Kč, panel s masážními tryskami, ruční sprchou, termostatickou baterií a odkládací poličkou přijde na 88 455 Kč, SANITOP
4/ Vanu můžete zapustit do dřevěného soklu. Výběr dřeviny je pouze na vás, efektně působí letošní novinka model Foster – akrylátová vana s odpadem uprostřed, k dostání je v několika rozměrech, cena od 22 845 Kč, LS NYOX
5/ Ze speciálního voděodolného dřeva povrchově upraveného proti uklouznutí se vyrábějí rovněž podložky do sprchových koutů. Přírodní materiál je pro bosou nohu velmi příjemný, navíc působí efektně. Cena podobné rohožky (95 x 53 cm) 5 607 Kč (bez DPH), EUROBATH CZ
6/ Koupelnové doplňky Pordamsa kombinují porcelán se dřevem. Kromě dávkovače mýdla (1 060 Kč) můžete mít v tomto provedení i jiné doplňky, DONLIČ INTERIÉR
7/ Na toaletu by se mohl hodit chromový stojan Calibur, vybavený držákem na noviny a keramickou nádobou na WC kartáč. Cena 7 250 Kč. IKERA (TOP GRES FORTE)
Kontakty: DONLIČ INTERIÉR, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850; EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Brno–Modřice, tel.: 547 216 622; IKERA (TOP GRES FORTE), Vinohradská 3216/165, Praha 10, tel.: 274 782 257; KOUPELNY PTÁČEK, Jeremenkova 14, Praha 4, tel.: 244 001 162; KREINER, Klimentská 6, Praha 1, tel.: 224 811 136, fax: 222 313 990; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 224 919 378; SANITOP, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 284 829 079, fax: 284 829 062
text: Miroslava Dušková foto: archiv zdroj: Svět Koupelen 2/2003 |
Tajemná Itálie
|
|
Jejich styl se od počátku odlišoval od ostatní evropské tvorby. Opustili zažitá a pevná měřítka a vnesli do tehdejší bytové kultury nejeden nezvyklý prvek. Jedním z hlavních cílů italské avantgardy (60. a 70. léta 20. stol.) bylo dát nový výraz předmětům každodenní potřeby. S tím souviselo i nekonformní pojetí interiéru. Návrháři podporováni silnými výrobci se nebáli experimentovat a snažili se vtisknout každému objektu kromě jeho praktické funkce i neobvyklý estetický výraz. Dávali tak jasně najevo, že by měla skončit sterilní racionálnost.
V té době vznikalo mnoho skupin architektů, kteří se snažili vymanit ze zavedených kolejí a chtěli ukázat i jinou polohu designové tvorby. Jedněmi z nich byli například Archizom Associati. Jejich tvorba se razantně odkláněla od pravoúhlosti, snažili se narušit funkcionalistické tvary, které tehdy dogmaticky převažovaly. Úsilím bylo přiblížit se při navrhování maximální rozmanitosti tvarů a barev. Jak je patrné, temperamentní Italové už řadu let dokazují světu, že umí materiál, barvy i technologie využít ve svůj prospěch, nikdy se nebojí experimentovat a stále se snaží maximálně zviditelňovat. Jejich produkt proto vždycky byl, je a s největší pravděpodobností i bude elegantní, tajemný, kontroverzní i laskavý, zkrátka pohlazením po duši. Nikdy nebude studený a neosobní, právě proto dovede zaujmout snad každého z nás.
V roce 1966 založili bratři Busnelliové společnost pod názvem B & B, která se ve světě designu proslavila zejména výrobou sedacího nábytku. Ten jako první začali vyrábět speciální technologií (vstřikování polyuretanových pěn do formy), kterou patentovali. Dodnes firma spolupracuje s předními designéry, jako jsou například Bellini, Franttini, Magistretti, Ponti, Scarpa či Zanuso, a styl nábytku, nezaměnitelný a vyhledávaný po celém světě, připomíná 60. léta.
Kontakt: KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel.: 222 032 546, fax: 222 032 547
text: redakce foto: Filip Šlapal, Jan J. Dvořák a archiv |
Dálkově řízený „Glasshouse“
|
|
Vlastnit velký prostorný dům nebylo jediným požadavkem investora, který se rozhodl stavět na stráni v blízkosti humpoleckého centra. „Slunce v pokoji, blankyt v okně, před námi hladina zeleně – takové má být probuzení ve městě,“ charakterizoval v první polovině 20. století geniální francouzský architekt Le Corbusier hlavní požadavky moderního bydlení mimo venkovské oblasti. Přesně o to samé šlo stavebníkovi i v našem případě. Navrch měl ovšem ještě jedno speciální přání: mít ve svém domově takzvanou poslechovou místnost, v níž by si mohl případně zařídit nahrávací studio.
Nikde žádné panty Architekt Luděk Rýzner se náročného úkolu nezalekl. Svažitý pozemek využil k tomu, aby třípodlažní funkcionalistické vile vtiskl jedinečnou podobu. Částečně zapuštěný suterén pojal jako relaxační a oddechovou zónu, kde nechybí bazén o rozměrech 7 krát 4 metry propojený s terasou a zahradou, vířivá vana a sauna. Zvláštní kapitolu přitom představuje zmíněná poslechová místnost. Její akustické parametry skutečně odpovídají požadavkům, které jsou kladeny na nahrávací studia. „Je odizolovaná tak, aby se hluk a vibrace nepřenášely do zbývajících částí domu,“ říká Luděk Rýzner.
Přízemní části „Glasshousu“ vévodí rozlehlý obývací prostor s krbem. Tuto část stavby autor lehkým ocelovým schodištěm rovněž propojil s terasou a zahradou. Jako „zónu klidu“ sám architekt po právu označuje prostor v patře, kde najdete pracovnu, ložnici rodičů, ložnici dcery, pokoj hosta a dvě koupelny. Jejich atmosféru podtrhuje kombinace pískovaného skla a benátských štuků. Celý interiér architekt zařídil vkusnými replikami funkcionalistického nábytku ze třicátých let. Příjemný pocit ze vzdušných a vzájemně propojených místností umocňují plovoucí podlahy z bukového dřeva. Nikde na dveřích nenajdete klasické panty – všechny závěsy jsou zapuštěné. Protože majitel nechtěl, aby v interiéru zabíraly prostor radiátory, nechal všude nainstalovat podlahové a stěnové vytápění. Veškeré osvětlení řemeslníci zapustili přímo do železobetonových stropních konstrukcí.
Energetické úspory Z ulice působí stavba uzavřeným a kompaktním dojmem. Jihozápadním směrem s výhledem na historické centrum Humpolce ji však autor otevřel a nechal zeleň ze zahrady vstoupit do interiéru. Uživatelům však zůstala nezbytná míra soukromí. Dispoziční orientace místností významně napomáhá celkové tepelné pohodě objektu. Východní vstupní průčelí prosvětlují pouze úzká okna. Skrze jihozápadní prosklenou fasádu vstupují v zimě do objektu sluneční paprsky, které s sebou přinášejí tepelné zisky. V létě naopak celkovému přehřátí brání vnější hliníkové žaluzie. Speciální izolační skla Stoprey – Elite vyplňuje krypton, jeden ze vzácných plynů. Významné energetické úspory pak přinášejí solární kolektory o ploše 12 m2, které řemeslníci nainstalovali na plochou pochozí střechu. Významnou posilou bude v blízké době rovněž tepelné čerpadlo, kvůli němuž již vlastník nechal do země prorazit pětadvacet metrů hluboký vrt.
Žádné reklamace Na harmonickém vyznění „Glasshousu“ má nezanedbatelný podíl kombinace použitých materiálů. Přírodní probarvené omítky, nerezová ocel, hliníkové profily, pohledový beton, dřevo, travertin a sklo se vhodně doplňují. Travertin se z exteriéru propisuje do interiérových obkladů stěn v obytném prostoru.
Vilu klimatizuje zařízení firmy Fujicu. Střeží ji elektronický bezpečnostní systém, který je napojen na centrální policejní pult.
Topení, klimatizaci i zatahování žaluzií může majitel ovládat a řídit na dálku pomocí internetu nebo mobilního telefonu. Počítačem řízená svítidla nabízejí třináct možných způsobů osvětlení domu a zahrady. Investor je s prací architekta spokojený. „Jednou měsíčně mě pozve na láhev dobrého vína,“ přiznává Luděk Rýzner. Ani není divu, protože přes náročnost projektu se zatím v domě neobjevila žádná závada. Autorovi se navíc podařilo ideálně přizpůsobit funkcionalistickou tradici požadavkům 21. století.
Technické údaje: Zastavěná plocha: suterén 193 m2, přízemí 193 m2, patro 224 m2 Obestavěný prostor: 1 980 m3 Dodavatel: AGOS stavební a. s., Pelhřimov
Kontakty Luděk Rýzner O.K. PLAN architekt s. r. o., Na Závodí 631, 396 01 Humpolec, tel.: 565 533 656, fax: 565 532 980, e-mail: l.ryzner@okplan.cz, www.okplan.cz; AGOS stavební a. s., Pelhřimov, Tomáše ze Štítného 634, 396 56 Pelhřimov, tel.: 565 303 811, fax: 565 303 813,
text: Filip Hubička foto: Jan Malý zdroj: Můj dům 5/2003 |
Veronika Žilková: vůbec nic mě nerozhází
|
|
Ta odpověď mě upřímně rozesmála stejně jako řada historek spojených s výstavbou domu. Ačkoliv si to pravděpodobně málokdo uvědomuje, život Veroniky Žilkové je neustálé plnění přání někoho druhého. V divadle říká, co napsal spisovatel, na sobě nosí to, co navrhl kostymér, a tváří se tak, jak si to přeje režisér. Není proto divu, že k zařizování domova nepřizvala architekta, ale rozhodla se zařídit si ho po svém. „Raději budu mít nevkusný dům, ale bude podle mých představ. Potřebuji nějaké terito-rium, kde se budu realizovat.“
Dům uprostřed Madridu bez Madridu OKOLO Suchdol je romantický především svým okolím, nicméně pro běžný život není zcela praktický. Do centra je to daleko. „Už jako dítě jsem nenáviděla dojíždění do školy, takže jakmile mi bylo osmnáct let, přestěhovala jsem se do garsoniéry v blízkosti centra Prahy. Až když jsem porodila dceru, zatoužila jsem se vrátit na venkov, a tak jsem šetřila peníze, abych si mohla pořídit vlastní domeček.“ V tehdejší době to začínající herečku stálo nemálo úsilí, ale podařilo se jí našetřit 60 000 Kčs, a tak si koupila malý domek s klasickým dvorkem. „Přátelé si tenkrát ťukali na hlavu, protože byl v téměř havarijním stavu, ale já jsem si ho pořídila proto, že jsem z něj cítila zvláštní atmosféru. Navíc, když jsem vyšla na půdu, z okna jsem viděla Říp.“ A tak se i s rodinou přestěhovali na okraj města a začali nový domov zvelebovat. Jenže tehdejší Veroničin manžel byl městský typ a v novém prostředí se necítil dobře. „To byl jeden z důvodů, proč se naše manželství rozpadlo. I v tom bydlení se projeví rozdílnost povah. Asi by si každý pár měl před svatbou vyzkoušet společný život i názory na prostředí, ve kterém chtějí žít. A podle toho pak uvažovat o společné budoucnosti.“ Život šel dál, Veronika Žilková zůstala načas v domku sama, ale jak přiznává, stálo jí to za to. Inspirována italskou, španělskou i francouzskou architekturou přemýšlela, jak své obydlí zvelebit. Častokrát o něm říkala: „Koupila jsem si dům uprostřed Madridu bez Madridu okolo.“
Manželský trénink Po nějaké době se Veronika Žilková podruhé vdala a společně pak v nevelkém domku žili i s jejich pěti dětmi. „Manžel má stavební firmu, ale u nás je to jako v tom přísloví o kovářově kobyle. Jednou se mi stalo, že jsem před Vánocemi uklidila, a 23. 12. poslal manžel domů zaměstnance, aby v kuchyni předělal podlahu. Nejdřív se mi chtělo plakat, ale ten muž práci udělal a já jsem zůstala uprostřed nepořádku. Jindy jsem uklidila ve sklepě a v duchu si říkala, že zítra sem určitě přijdou něco udělat. A taky, že se tak stalo… a takhle to je stále. Dneska mě už vůbec, ale skutečně vůbec nic nerozhází.“ Po nějaké době začaly Veronice přicházet nové a výhodnější nabídky, a tím se také zvyšoval rodinný rozpočet. S manželem se rozhodli, že budou přistavovat, aby se jejich teritorium zvětšilo. „Inspirovala jsem se svými výstřižky domů, na dovolené jsem fotografovala detaily staveb, které mě zaujaly. Zkrátka hledala jsem všude kolem sebe, aby náš nový domov byl tak, jak jsem si ho vysnila.“ Bohužel se ale její představy neshodovaly s manželovými, a tak přístavba domu byla kompromisem mezi jejich přáními. „Ukázala jsem, jak to chci, a když jsem přišla domů, bylo to jinak. Nejdřív se mi chtělo plakat, pak jsem to chtěla nechat předělat a nakonec jsem si řekla, že je to vlastně jedno.“ Není divu. Ze stísněných podmínek přešla sedmičlenná rodina do prostorného nově přistavěného domu a všem se v něm zalíbilo. Veronika dnes už se smíchem říká: „Když procházím domem z jednoho konce na druhý, říkám, že jedu z Brna do Ostravy. Pánbůh zaplať, že je tak velký…“
Přesně nevím, co se mi líbí „Mě ani tolik nezajímá móda, ale mám ráda nemovitosti. Kdybych byla hodně bohatá, tak bych kupovala pozemky, domy i byty. Se zařízením to je už trochu jinak. Líbí se mi venkovský styl, takový polostředověk – na zemi udusaná hlína, krov z neotesaných trámů, otevřený kamenný krb. A mému manželovi se líbí styl Schőner Wohnen,“ říká a hned dodává, že na výstavu současného moderního designu by nešla, protože by se jí tam nic nelíbilo. Nicméně dům stál a museli ho zařídit. Rozdílný názor obou manželů se však určitým způsobem podepisoval při jeho vybavování. Seděla jsem v obývacím pokoji s paní domu a ta mně vyprávěla: „Nemám představivost, takže nechci, aby někdo vyrobil nábytek podle mého nákresu. Výsledek by se mi totiž nemusel líbit. Čekám, až mě nějaký kus osloví… Raději budu bydlet v něčem, co se mi nelíbí, než abych koupila něco za každou cenu.“ A tak jsou v přistavěné části nové prvky jako například červená krbová kamna, která si majitelka vybrala sama, či vestavěná knihovna navržená jejím manželem. „To je taková „schöne kastlička,“ říká s povzdechem Veronika. „A je tady něco podle vašeho přání?“ – „Můj pokoj a také koupelna. Je velká a především tu jsou okna, takže se koupu a můžu pozorovat západ slunce. Ten pohled miluji.“
Dům je lepší kronika než fotoalbum Při koupi domu v něm zůstalo po původních majitelích několik kusů nábytku. „Připomínají mi minulost. Pátrala jsem po lidech, kteří tu žili, a vím například, že tu je skříň po babičce prvního vlastníka. Muž už ji chtěl stokrát vyhodit, ale já ji nedám. Je to skřítek tohoto domu.“ – „Co se vám tu nejvíc líbí?“ – „Textilie, vybírala jsem je, a pak taky podlaha v obývacím pokoji. Je sice provizorní, ale mně se líbí nedokonalost. Klasické fošny mi připomínají venkov. Navíc nemám ráda koberce.“ – „Proč?“ – „Doma jsem na nich musela rozčesávat střapce a dodnes si pamatuji ten zoufalý pocit, jak zažmolkovanými třásněmi nechtěl projít hřeben.“ – „Litujete tady něčeho?“ – „Pominu-li rozdílné názory s mým manželem, se kterými jsem se už vyrovnala, tak asi nejvíc mi je líto, že malíři přetřeli na zárubních čárky, kterými jsem si značila, jak rostou děti. Připomínaly mi jejich dětství, dospívání – dům je lepší kronika než fotoalbum.“
V současné době je dům dostatečně velký, každý člen rodiny má svůj pokoj a jeden o druhém téměř nevědí. „Za mými dětmi chodí spousta přátel, někdy se mi stane, že nás je u snídaně o šest lidí víc.“ – „Nenarušuje to vaše soukromí?“ – „Soukromí není samota. To jsou vybraní hosté a já jsem ráda, že nás tu je hodně a je tu cítit život.“
Život podle Veroniky Žilkové Přestože je Veronika se svým staronovým domovem naprosto spokojená a ani se jí nechce jezdit na jiná místa, přece jen má o naprosto ideálním bydlení jasnou představu. „Chtěla bych dům s velkou zahradou, kde by zurčel potůček a za humny by byl hluboký les plný zvířat. A vedlo by tam metro.“
S největší pravděpodobností se to sympatické a vtipné herečce nestane, ale myslím, že jí to nijak nevadí. Ve svém domku je naprosto spokojená. Miluje dvorek u domu a při zalévání zahrádky si odpočine. S velkou láskou dokáže dlouho mluvit o svých dětech, ale i o maličkostech, kterými se doma obklopuje. Nemají velkou finanční hodnotu, ale lidskou, a to je pro ni nejdůležitější. „Na své první dovolené u moře jsem si koupila malý obrázek. Už se mi nelíbí, ale dodnes visí v obývacím pokoji na stěně a je pro mě důležitější než jakýkoliv originál. Nechala jsem si namalovat pouze jeden obraz. Od Jiřího Kaloče, největšího bohéma, kterého jsem v životě potkala. Když se na něj dívám, připadám si jako v kině. Má rozměr širokoúhlého plátna a má děj, není statický. Dává mi pocit věčnosti. Původně jsem chtěla červený obraz, ale není tam ani čárka červená. Nekoupila jsem ho ze slušnosti, pochopila jsem, že mě ten člověk svým dílem posunul dál.“
Kontakt: STAVEBNÍ FIRMA NAVRÁTIL (kompletní stavební práce), Stržná 13, Praha 6-Suchdol, tel.: 224 383 680, 602 39 10 33
text: Lenka Haklová foto: Studio Fotograf zdroj: Moderní byt 6/2003 |
