|
|
Pro inspiraci jsme zajeli do Švýcarska. Většina z nás si představí čokoládu, hory, sníh, hodinky, luxus, moderní svět. Vše dokonalé, upravené… Ve městech opravdu najdete čisté a pečlivě udržované parky, kolem rodinných domků půvabné zahrádky. Klade se důraz na návrat k přírodě, často se používají domácí druhy rostlin.
Co příroda dovolí Švýcarsko nikdy nebylo typicky zahradnickou zemí. Ledové zimy, poměrně horká léta a konfigurace terénu nedovolovaly založení rozsáhlých zahrad ani u šlechtických sídel. Pod vlivem francouzského baroka sice vzniklo několik formálních zahrad, ale ty v devatenáctém století zmizely pod diktátem módy anglického přírodně krajinářského stylu. Podle mého názoru se tenhle styl do horské krajiny s řekami a jezery hodí daleko lépe. Pokud zahradník ve Švýcarsku hledá něco typického, najde odvážná moderní díla (mimo jiné i plochy pro loňské EXPO), sbírkové botanické zahrady a jednu lokální záležitost: okrasné zeleninové zahrádky v okolí Bernu.
Emmental je přece sýr… Slavný sýr je pověstný svými dírami: čím větší – tím lepší! Vyrábí se v údolí řeky Emme, údolí je německy „tal“, tak proto Emmental. V této oblasti najdete kromě nádherné přírody a čisťounkých krav také dřevěné chalupy s typickými předzahrádkami. Jejich původ sahá ke středověkým klášterním zahrádkám, vliv měla sousední Itálie (giardino segreto) a francouzské baroko. Dodnes je majitelky udržují postaru. Mohou vás přitom inspirovat k vytvoření takového zeleninového koutu, který vám budou všichni závidět. Samozřejmě že vyžaduje víc práce než obyčejný záhon, ale vyřeší vaše dilema – rádi byste měli vlastní zeleninu, ale nevíte, jak na to, aby malá plantáž v zahradě nerušila.
Pravidelné rysy Typická emmentálská okrasná užitková zahrádka má pravoúhlý půdorys a nízký dřevěný nebo kovaný plůtek, někdy kamennou zídku, jako ochranu před spasením zvířaty. Původně byla zahrádka členěna do čtyř menších záhonů lemovaných zimostrázem (Buxus), osázených jen zeleninou a bylinkami. Později se její půdorys stával složitějším, přibyly kytičky. Půlkruhová linie štítu domu se odráží v kruhovém květinovém záhonu uprostřed. V posledních desetiletích je v záhonech víc květin, pěstují se nové odrůdy venkovských druhů letniček a pestrolistá zelenina.
Výhody a nevýhody Hlavními přednostmi okrasné užitkové zahrádky jsou neobvyklost a vzhled. Ohraničené záhony se také lépe udržují, zpevněné cestičky se nerozbahňují. Nevýhodou je sázení a ošetřování zimostrázu. Konzervativně založeným zahradníkům může neměnnost půdorysu připadat jako výhoda, ale zimostrázový lem záhonu nedoporučuji temperamentním lidem milujícím změnu. Ti se však mohou inspirovat rozvržením, oplocením, sortimentem. Na obrázcích vidíte, že švýcarský pořádek umí být podnětný a pěstovat zeleninu můžete s hrdostí.
Kam pro inspiraci? Údolí Emmental leží východně od Bernu, dálnice A1, A6. Nejhezčí zahrádky najdete mezi Bugdorfem a Langnau (vesnice Heimiswill, Buswill, Lützelflüh, Rüderswill, Ranflüh, Zollbrück, Singau, Trub)
Giardino segreto Uzavřená soukromá zahrádka u ložnice nebo soukromých pokojů v paláci, typická pro italské renesanční zahrady. Jindy byla taková zahrádka umístěna na vzdáleném, málo navštěvovaném místě v zahradě. Vždy ji oddělovala zeď nebo vysoký živý plot.
text: Jana Pyšková foto: autorka |
Blog
Vzkazy psané na zdi
|
|
Kompletní rekonstrukce Plán rekonstrukce navrhla firma STAKO. Majitel říká: „Při náčrtu přestavby jsme byli pochopitelně limitováni rozměry panelového bytu, kde jsou místnosti malé a blízko u sebe. A také časem. Čekali jsme přírůstek do rodiny.“ Rekonstrukce bytu začala chodbou, kde z komory na kompoty vznikla praktická šatní místnost i s odkládacím prostorem. Na řadu přišla ložnice, dětský pokoj, koupelna a nakonec obývací místnost spojená s kuchyní i jídelnou. Za nejtěžší etapu při rekonstrukci bytu považuje majitel přestavbu balkonových dveří a položení dlažby. „V celém bytě je strašně křivá podlaha, takže k jejímu vyrovnání jsem musel použít vrstvu lepidla. Teprve potom jsem mohl položit dlažbu.“ Přáním majitelů bylo mít vytápěnou podlahu. A protože měnili podlahové krytiny, jejich představa se stala skutečností. Navíc ještě do podlahy skryli různé kabely. I s tím ve svém návrhu počítali dopředu. „Nemáme rádi,“ říká manželka, „když ze zdi vyčnívají dráty nebo se podél zdi line kabel od telefonu. Tak jsme si s manželem dopředu řekli, kde co budeme mít. Psali jsme si to na zeď.“ S výsledkem jsou spokojeni.
Mít prostor Kuchyňskou linku na míru si majitelé navrhli sami a vyrobila ji firma DŘEVOSPRINT v Řeporyjích. Skříňky jsou z olšové biodesky, korpus a pracovní deska z laminátu. Šlo o to získat co největší pracovní plochu, také úložný prostor na nádobí a sklo, včetně místa pro barový pult. Do nové kuchyně se vešla mikrovlnná trouba, elektrospotřebič na pečení a také myčka na nádobí. Na pracovní plochu dopadá denní světlo, přesto je ještě nasvícená umělým osvětlením. V tomto směru se nezapomnělo ani na bar, nad kterým jsou zabudovaná bodová světla. Z digestoře v kombinaci s kovovými doplňky je dominantní prvek, který se neutápí mezi policemi.
Byla to náhoda Náhodně získané luxfery daly směr bytovému designu. Jsou usazené do probourané zdi, která dělí kuchyň od obývací míst- nosti. Zelené luxfery rozhodly o barevném sladění bytu. K nim se přizpůsobila malba, pracovní deska v kuchyni, zelené osvětlení nad jídelním stolem a některé doplňky. A nedávno k nim ještě přibyl zelený rohový gauč.
Kontakty: DŘEVOSPRINT, Řeporyjské náměstí 1, Praha 6, tel.: 602 311 972; STAKO, Plzeňská 163, Praha 5, tel.: 257 212 414
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Sprcha jako nejrychlejší osvěžení
|
|
Aby se srcha – nebo lépe řečeno sprchový kout – stala vítaným pomocníkem a ne pánem, který nás přinutí věnovat údržbě nadměrné množství času, je třeba při koupi dobře si všímat několika detailů. Kout, nebo nika? Jaký tvar a rozměr? Vskutku elegantním řešením prostým výrazných hran je oblý čtvrtkruh. Dveře bývají často posuvné, větší komfort poskytují otočné dveře. Kompromis mezi elegancí a prostorem nabízejí pětiúhelníkové kouty. Všechna zmíněná provedení počítají s umístěním do rohu. Pokud ve vaší koupelně nemáte ani jeden roh volný, zkuste zvolit půlkruhový kout, který je konstruován k usazení „zády ke zdi“. Akrylát nebo smalt Obecně nelze akrylát považovat (jak mnozí naznačují) za náhražkový materiál. Na rozdíl od ocelové vaničky nabízí příjemný teplý dotyk a jen s minimem péče bude sloužit stejně. Podstatnou podmínkou pro dlouhodobé užívání akrylátových vaniček je správné zabudování. Nenechte se přesvědčit od svého instalatéra, že je zbytečné kupovat originální příslušenství a nožičky k vaničce. Pokud by se mu totiž podařilo vaničku zapustit tak „úspěšně“, že po několikerém použití praskne, budete mít velké problémy s uznáním záruky. Někteří výrobci jdou tak daleko, že se snaží vyrobit ji takzvaně instalatérovzdorně. V praxi to znamená, že konstrukce je samonosná, vypěněná polyuretanem, takže se jen přilepí k podlaze a připojí se odpady. Pro snadnou údržbu: Kontakty: text: Marek Burza a Lucie Brzoňová |
Splněný sen Geri Halliwell
|
|
Venkovské sídlo Geri Halliwell se nachází v anglickém Buckinghamshire. Zpěvačka si ho koupila v roce 1998, když byla ještě členkou proslulých „spajsek“. Stavbu však během loňského roku kompletně zrenovovala a nechala nastylizovat do podoby vily známé z jejího oblíbeného filmu Jih proti Severu. Podle svých vlastních slov po tom od malička toužila. Dům, původně klášter, stojí na sedmnáctiakrovém pozemku, obklopen šťavnatou zelení a dokonale zastřiženým rozlehlým trávníkem. Do dáli září bělostnými rámy oken, kontrastujícími se starorůžovou barvou omítky. Jako na každé anglické usedlosti ani zde nechybí masivní bílé komíny, které ční ze střechy do výše coby špice pomyslné královské koruny. Cena za dům s pozemkem se díky úpravám vyšplhala na neuvěřitelných pět milionů liber. Velkolepá usedlost Vnitřní zařízení však napovídá, že jde o sídlo ve velkém stylu. Ve vstupní části nás uvítá velkolepé schodiště potažené vzorovaným kobercem. To pak ve své horní části plynule přechází v galerii, kterou nesou repliky klasicistních sloupů. Ložnice a jídelna jsou zařízeny v podobně koloniálním stylu a je z nich patrná zpěvaččina záliba v tmavě červené barvě. V této barvě je zhotoven rám postele s nebesy v ložnici, stejně jako závěsy a zdi v jídelně. Ložnici zdobí pouze pár stylových židlí s pestrým čalouněním, dřevěný noční stolek ladící s barvou pokoje a stojací lampa se zlaceným podstavcem. Jídelna je rovněž celkově laděna do červena a těžkými závěsy sem pronikne nanejvýš pár slunečních paprsků. Místnosti, kterou zdobí nenápadný obraz ve zlatém rámu, dominuje dlouhý jídelní stůl z tmavého lakovaného dřeva. U toho se pohodlně nají až šestnáct hostů včetně paní domu. Nad stolem visí masivní křišťálový lustr, který odlehčuje exkluzivní, avšak poměrně hmotný charakter jídelny. Příjemným kontrastem k „těžkým“ pokojům je kuchyň. Její vybavení i výzdoba se totiž nese v přírodních béžových tónech. Veškeré pracovní plochy jsou pokryty světlým dřevem, které svým odstínem vyvažuje nahnědlou keramickou dlažbu. Dostatek světla do prostorné místnosti proniká díky půlkruhovému čelnímu oknu. Dívčí ráj Stěny jsou polepené pestrými plakáty a fotografiemi zachycujícími Geri v různých momentech její kariéry. Na poličkách stojí všemožné předměty, které popovou hvězdu pomyslně spojují s její rodinou, fanoušky a s důležitými chvílemi vrcholu její slávy. Najdeme zde jak rodinná fota a talismany od obdivovatelů, tak i zarámovanou fotografii zpěvačky s princem Charlesem, zlatou sošku coby vzpomínku na udílení hudebních cen British Awards. Nechybí zde certifikát o absolvování kurzu jógy, němý důkaz toho, že si Geri i ve své náročné kariéře dokáže najít čas na své koníčky. Oproti „dospělácky“ zařízené ložnici a jídelně a celkově konzervativnímu rázu domu jsou tyto pokoje jakýmsi soukromým hájemstvím, reminiscencí na teenagerská léta. Na zelenkavém sezení má své místo i zpěvaččin růžový polštářek pro štěstí, na kterém je napsáno: „Už jsem se přestala pídit po pravdě, začala jsem si ji raději představovat.“ Magická zahrada Kromě zmíněné travnaté plochy, na které se může prohánět Geriin mazlíček – skotský teriér – zde najdeme i kouzelná zákoutí k zadumání. Jedním z nich je například malý kamenný altánek s lavičkami, jehož horní část tvoří pergola. Na jaře se kolem ní vinou větve popínavých růží, v létě je chladivým místem k odpočinku. Zahrada je navíc situována tak, že na ni dopadá dostatek slunečních paprsků. Za dlouhých letních odpolední se zde tedy může paní domu na trávě opalovat. Na rozdíl od bouřlivých skandálů své bývalé kolegyně Victorie Beckham by tedy mohla Geri Halliwell žít docela poklidně a spokojeně. Její hvězda září i po rozpadu skupiny, která ji na popové nebe vynesla, splnila si i svůj dětský sen v podobě „filmového“ sídla. V současné době se však léčí na nejmenované britské klinice z mentální anorexie. Přejme Geri, aby její vysněný dům nezůstal jen zhmotnělým snem, který nemá kdo obývat. text: Klára Bobková |
Od dřeva ke corianu
|
|
Aleš Vyjidák pracuje a žije v Praze. Kromě architektury a výstavnictví si nachází čas pro kreslený humor, který doplňuje fotografickou tvorbou. Od roku 1970 se účastnil domácích i zahraničních výstav kresleného humoru. Za zmínku stojí i to, že sám uspořádal jedenáct vlastních výstav. Za tvorbu humoru kresleného a malovaného získal i hlavní ceny na mezinárodních soutěžích. Smysl pro humor přenáší i do jiných oblastí vlastní tvorby (malba, plastiky). V designu se však disciplinovaně podřizuje potřebám materiálu a výslednému řešení výrobku. Jeho oblíbeným materiálem je corian, který ho zaujal jako materiál mnoha tváří a možností s nekonečným spektrem barevného tvarování. Jaký je? Chemickou terminologií řečeno corian je polymetylmetakrylát plněný nerostnými látkami. Díky tomu v sobě spojuje trvanlivost a robustnost kamene s možnostmi opracování dřeva. Corian má vlastnosti, které zatím nemohou nabídnout jiné materiály. Je zdravotně nezávadný, trvanlivý, houževnatý, tvrdý, nepoddajný, neporézní a nevsakuje vodu. Je stálobarevný a při UV záření stabilní. Může být formován za tepla běžným soustružením, vyřezáváním nebo frézováním. Technologie spojování umožňuje bezešvé spoje různých barevných kombinací. Z corianu se doposud dělaly prvky do architektury, kde byla vyžadována hygiena provozu (kuchyně, koupelny, WC) nebo reprezentace (recepční a bankovní pulty). V posledních letech se začal corian objevovat také v nábytkové tvorbě. Jeho nevýhodou je váha a křehkost. Při práci s ním je třeba hledat soulad mezi tvarem a vlastnostmi materiálu a tím minimalizovat případnou možnost poškození.
Co vás láká na tomto materiálu? Při práci s ním mne zaujala dokonalá technologie spojování materiálu, která umožňuje jeho jednobarevné nebo vícebarevné vrstvení s následným tvarováním. Dosahuje se tím neobvyklá plasticita předmětu. Při hledání výsledného tvaru mi pomáhá moje záliba – zpracování dřeva. Díky tomu si mohu modelově ověřit výsledné prostorové řešení. Corian mi učaroval jako materiál pro tvorbu drobných předmětů (např. stolní, nástěnné nebo stojanové hodiny).
K čemu vás stimuluje humor? Dlouholetá tvorba v oblasti kresleného humoru beze slov mne donutila k hledání co nejjednodušší výtvarné zkratky při zachování poetiky nápadu (zaujmout a provokovat diváka). Co chystáte v oblasti designu v tomto roce? V tomto roce připravuji výstavu, jejíž jedna sekce bude věnována corianu.
Chtěl bych poděkoval firmě Denbacor, která mi poskytla velkou pomoc při realizaci předvedených návrhů. Zejména Daniel Badinka, jednatel firmy, mi vycházel maximálně vstříc jak po stránce materiálové, tak i při dílenském zpracování.
Ing. arch. Aleš Vyjidák – narozen 21. 7. 1948 ve Vsetíně – 1963–1967 Střední škola uměleckého průmyslu v Bratislavě – 1968–1974 SVŠT Bratislava, fakulta architektury – 1974–1976 VŠUP Praha, ateliér prof. J. Svobody – užitá architektura Vybrané realizace: – interiér lékárny v Popradě – interiér a exteriér restaurace Na Klárově – interiér vstupní dvorany Ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ČR, Na Františku – chata Bílichov – přestavba seníku na obytný dům, Mirošovice – úprava Jízdárny Pražského hradu pro slavnostní večer předávání cen Stavba roku, 2002 Vybrané soutěže: – Památník Lidice, 1977, odměna (společně s ak. arch. J. Andrlem) – Staroměstská radnice (společně s ing. arch. A. Kantou)
Kontakty: DENBACOR, Revoluční 26, Chomutov, tel.: 474 685 361, fax: 474 685 361, DOM DESIGN, Evropská 127, Praha 6, tel.: 220 562 244, e-mail: vyjidak@centrum.cz
text: Lenka Kopecká foto: Lukáš Hausenblas |
Místečko k lenošení
|
|
Pohovky si na rozdíl od předešlých generací nepořizujeme pro parádu, pouze pro chvíle, kdy na nich posedíme s návštěvou, ale pro sebe. Jsou pro nás ideálním místečkem k relaxaci. To však vůbec neznamená, že bychom při jejich výběru měli slevovat z nároků na jejich design a kvalitu.
Když chceme být „in“ Co diktuje móda soudobým pohovkám? V dnešní době najdeme na trhu sedačky pravoúhlých i rozmanitých zaoblených tvarů. Designéři se při jejich navrhování inspirují především 80. léty, kdy se ve světě hodně dalo na reprezentativnost. Vzhledu pohovky se sice přičítá velká důležitost, ale neděje se tak na úkor funkčnosti. Naopak. Architekt Jan Lexa z firmy FAST – INTERIÉR & DESIGN na adresu dnešních „divanů“ říká: „Na začátku vývoje měly pohovky spíše tvar křesla vybaveného maximálně podnožníkem. Domácí kino a další vymoženosti přivedly na svět multifunkční nábytek. Pohovky mají opěráky, područky, vysouvací části, na které se pokládají nohy. Vyrábějí se v kombinaci s nejrůznějšími stolky. Pohovky dnes připomínají spíše relaxační lůžka…“ Jednotlivé díly některých sedaček mají charakter stavebnice, čímž mohou lépe vyjít vstříc našim potřebám. Větší možnosti designérům nabízejí nové výrobní materiály. Klasické čalounění nahradily výlisky z polyuretanové pěny, která má nejen nižší hmotnost, ale především umožňuje vytvářet podstatně složitější tvary. Současné pohovky svůj život v našich obývacích pokojích většinou prostojí na kovových nožičkách.
Rozhoduje i barva Kromě tvaru je pro nás při koupi nové pohovky důležitá i barva potahu. Svět momentálně fandí kromě černé a smetanově bílé různým odstínům hnědé, včetně cihlové barvy. V tomto směru však naši spotřebitelé diktát módy odmítají. Jan Lexa to vysvětluje jako alergii vyvolanou desetiletími v zajetí těchto barev. Řada z nás proto dodnes raději sáhne po některé z pastelových barev, které dokážou interiér prosvětlit a rozveselit. Proč ne, pokud vybíráme s citem a ohledem na ostatní vybavení. Stavebnicové sedačky se často vyrábějí v kombinaci dvou barev. Jinak, co se týče dekoru, přednost mají jednobarevné materiály, případně zdobené plastickým vzorem.
Musí něco vydržet Vzhledem k tomu, že pohovky dnes nepředstavují zrovna lacinou záležitost, očekáváme od nich, že něco vydrží. Není toho málo, protože na nich pouze způsobně neposedáváme, ale pijeme nejrůznější nápoje, svačíme a provádíme řadu dalších činností. „Většina kvalitních potahů se dnes vyrábí ze 100% vlny nebo bavlny, případně z přírodních materiálů s maximálně sedmiprocentní příměsí syntetického vlákna. Kvalitu potahových látek určuje jejich gramáž. Většinou se používají látky s gramáží 360–1 200 gramů na metr čtvereční. Vlna, z níž se zhotovují potahy, má však naprosto jinou strukturu než vlna, ze které se šijou například kalhoty nebo kabáty. Tkaniny mají speciální povrchovou úpravu, která odpuzuje prach, a jsou nehořlavé. Vzhledem k tomu, že jde o velmi kvalitní materiály, většinou bez úhony přežijou pohromu v podobě rozlité kávy či červeného vína,“ říká architektka Eva Nemudri z firmy Sirius Design. Oblíbeným potahovým materiálem sedaček vyšší cenové třídy je kůže. Mezi potahy najdeme i jeden módní hit: Jde o dokonalé napodobeniny umělých kožešin. Tento velice dekorativní materiál je vyroben z hedvábí a bavlny a vyniká abnormální hebkostí. Jestliže těmto potahům můžeme něco vyčíst, tak je to nebezpečí, že se na nich usíná i v nejdramatičtějších okamžicích té nejnapínavější detektivky. Čistotu a pěkný vzhled však můžeme potahům zajistit i tak, že jim pořídíme náhradní „povlečení“, které lze prát. Často se vyrábí v různých barvách, a tak se nám sedačka „neokouká“, naopak nám přinese do života tak žádoucí změnu.
Nezapomíná se ani na zdraví V souvislosti s tím, jak se stále častěji hovoří o újmách, které své páteři působíme nezdravými lůžky, židlemi, sedačkami…, se výrobci v případě pohovek nesoustředí pouze na zajímavý design či pohodlí. „Pohovky nabízejí uživatelům i zdravé posezení. To zajišťují kovové rámy s lamelovými rošty,“ říká Růžena Mannová z firmy PATTY DESIGN. Jinak sedací nábytek, pokud si na něm chceme skutečně odpočinout, by měl podpírat především nejvíce namáhané části páteře. Stranou pozornosti nezůstává ani hygienická nezávadnost materiálu. Pokud u pohovky s textilním potahem nenajdete materiálové složení, jde o zajíce v pytli, který vás při užívání může nepříjemně zaskočit.
Pohovky za statisíce i desetitisíce korun Soudobé pohovky se v každém případě těší přízni zákazníků. Z dnešní nabídky by si zcela jistě vybrali i ti nejnáročnější. Jediné, co nám v tom nezřídka brání, je cena. Není nejnižší. Zajímavý design, spolehlivá konstrukce, kvalitní potah, případně zmíněné doplňky si pochopitelně musíme zaplatit. Na našem trhu najdete dostatek firem, které nabízejí i pohovky od známých zahraničních i domácích designérů a nábytkářských firem. V případě, že hledáte nižší cenovou kategorii, zamiřte do prodejen s pohovkami od domácích, případně slovenských výrobců. Také na kvalitní sedačky od některých italských designérů však postačí „pouhé“ desetitisíce.
Nechte si poradit – Odpovědně zkoušíte nový kabát či džíny. Vyzkoušejte si v prodejně i novou pohovku.
– Zkontrolujte, zda je uvedeno složení nejen potahového materiálu, ale i výplně sedáků, případně polštářů.
– Nové typy stolků o výšce 20 až 30 cm, tvořící příslušenství pohovky, neslouží ke stolování, ale coby odkládací plochy.
– Máte poměrně malý obývací pokoj, ale toužíte po velké pohovce? Pokud je tomu tak, pamatujte, že světlá barva potahu a kovové nožičky zmírňují robustní dojem sedačky.
– Při zkoumání kvality potahu nové pohovky nezaměňte mikrovlákno s mikroplyšem. Zatímco první tkanina se vyznačuje velkou životností, druhá se velmi brzy odře.
Tajemství Impregnace Neexistuje mnoho lidí, kterým se alespoň jednou v životě nepodařilo nápoj vylít na ještě novotou vonící pohovku, a tak ji nežádoucím způsobem pokřtít. Své stopy na pohovkách zanechávají i labužníci. Jedním ze způsobů jak ochránit koberce závěsy a potahy před nečistotou včetně těžko odstranitelných skvrn je impregnace. Ve vodě rozpuštěné fluorokarbonové pryskyřice se na potah aplikují nástřikem, čímž je chráněno každé vlákno tkaniny. Při polití některým z nápojů se na impregnovaném materiálu skvrna buď vůbec nevytvoří, anebo se tekutina koncentruje do jednoho bodu, který lze odstranit pomocí papírového ubrousku či vlhké houby. Impregnace netvoří pouze bariéru nečistotě, ale zároveň chrání barvu a strukturu čalounění, čímž mu zvýší životnost čalouněného nábytku až o 30 %. Látku aplikujeme na nové nebo vyčištěné textilie každé tři roky. Stejným způsobem si můžeme zajistit ochranu koženého čalounění. Firma Guardsman/Fireshield provádí impregnaci jednoho sedacího místa na látkové pohovce za 600 Kč, na kožené pohovce za 1 000 Kč.
Kontakty: BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667, e-mail: brik.praha@volny.cz; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, 110 00 Praha 1, tel.: 222 319 536, 222 319 548, e-mail: sirius.design@iol.cz; DONLIĆ INTERIER, s. r. o., Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, DESIGN DISTRICT PETŘÍN, s. r. o., Újezd 19, 118 00 Praha 1, tel.: 257 317 410, e-mail: peter@ddp.cz, www.ddp.cz; 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391-92; EDRA SPA, P. O. Box 28, Perignano, Italia, tel.: 39 0587 616 660, fax: 39 0587 617 500, e-mail: edra@edra.com, www.edra.com; GUARDSMAN/FIRESHIELD, Michelská 3/9, 140 00 Praha 4, tel./fax: 241 480 230, e-mail: guardsmanfireshield@quick.cz; FASH – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, 120 00 Praha 2, tel.: 224 250 528, 224 250 538, fax: 224 250 538
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
V dřevěném kabátku
|
|
Jaké dřevo vybrat Pokud jste se rozhodli pro kuchyň z masivního dřeva, pořizujete si velmi kvalitního společníka, který vám bude dlouhá léta věrně sloužit. Z jakého druhu dřeva si kuchyň pořídit, to vám asi neporadíme – záleží jen na vás, jaký odstín či kresba dřeva jsou vám příjemné, a samozřejmě také na tom, kolik hodláte do kuchyně investovat. Cenová paleta různých druhů dřev je totiž poměrně široká. K nejlevnějším dřevinám patří smrk a borovice, které se využívají častěji k výrobě rustikálních kuchyní, tedy těch, které mají blíž k bytelnějšímu venkovskému stylu (kredence, skříně, spížky…). Širší výběr máte v kategorii ušlechtilejších dřev, kam patří např. buk, dub, ořech, olše, třešeň, bříza, jilm, javor.
Poohlížíte-li se po něčem opravdu luxusním, mohl by to být bahenní dub či exotické dřevo wenge. Zde se však bude jednat spíše o dřevěnou dýhu.
Úpravy masivního dřeva Nejčastější povrchovou úpravou masivního dřeva je nástřik matného nebo lesklého laku. Dřevo rustikálních kuchyní se někdy napouští včelím voskem. Může se vám ale stát, že si pořídíte kuchyň z borovice a povrch bude v tmavé barvě třešně. Nebojte se, neošidili vás. Dřevo se kromě průsvitných laků upravuje i nejrůznějšími lazurovacími laky a mořidly v barevných tónech několika druhů dřev. Tyto laky jsou vysoce kvalitní, takže dostatečně chrání povrch dřeva před poškrábáním. Měly by být s UV filtrem, což zaručuje jeho stálobarevnost. Budete-li důkladně vybírat kuchyň, jistě narazíte i na pojmy, jako jsou kartáčovaný dub, pařený či bělený buk… Vždy se jedná o speciálně upravované dřevo, které tou či onou úpravou získá lepší užitné vlastnosti nebo změní vzhled.
Když to není masiv Na celomasivní kuchyně narazíte jen ojediněle. I když je v popisu uváděn masiv, zpravidla se vždy jedná o kombinaci masivního dřeva, z něhož jsou vyrobená dvířka s laminátovými korpusy. Po masivu je cenově levnější variantou pořídit si kuchyň, jež má dvířka potažená dýhou, tedy tenkou vrstvou kvalitního dřeva. Je to metoda velmi stará, která se dodnes praktikuje, a v nábytkářské výrobě patří mezi jednu z nejpo-užívanějších. U dýhovaných kuchyní je důležité, aby dýha nebyla položena jen na čelní ploše dvířek, ale aby byla přetažena i na boční hrany dvířek, jinak se může začít odlupovat. Cenově ještě níž se dostávají kuchyně laminátové. I zde máte na výběr z několika odstínů dřev. Přestože se jedná o kuchyně nižších cenových kategorií, na jejich vzhledu i užitných vlastnostech by nemělo být ubráno.
Za současný trend v kuchyňském nábytku se považuje užívání termofólie. Je to také jedna z nejprodávanějších povrchových úprav. Na připravená dvířka se pokládá termofólie, kterou můžete zvolit v několika designech dřeva. Předností tohoto materiálu je snadná údržba, odolnost proti oděru, vlhkosti, široký výběr desénů a v konečném výsledku i příznivá cena.
Výhody a nevýhody kuchyní vyrobených z masivu? Odpovídal P. Šarman z firmy JITONA
VÝHODY: – Každý kus je originál, který má své kouzlo. – Masivní dřevo lze opracovávat a povrchově upravovat mnoha způsoby. – Dřevo je přírodní kvalitní materiál, který vám zaručuje dlouhou životnost kuchyně. – Dřevěná kuchyň přirozeně zapadne do interiéru a jen tak se neokouká a nezevšední. – Dřevo se dá velmi dobře kombinovat s jinými materiály – s kovem, sklem, kamenem.
NEVÝHODY: – Dřevo je organismus, který pracuje a reaguje na vlhkost vzduchu. Proto musí být dřevo ještě před výrobou kuchyně dostatečně vyzrálé. Vlhkost vysušeného dřeva připraveného k výrobě kuchyně by měla být cca 10 % (standardní vlhkost v kuchyni, je cca 50 %). – I přesto, že je kuchyň z masivu kvalitně zpracovaná (vyrobená z jednoho kusu spárovky), může dojít k dalšímu pracování dřeva – dřevo bobtná, kroutí se a praská. – Barevnost dřeva se pohybuje v určitém rozmezí a nikdy se nedosáhne dokonalé jednotnosti jako třeba u fólie. – Při nákupu celomasivní kuchyně je nutné věnovat pozornost kritickým místům: povrchové úpravě, spojům a sesazením.
Alternativní řešení Aby se zákazník nemusel obávat, že dřevo, z nějž jsou dvířka celomasivní kuchyně vyrobena, začne nežádoucím způsobem pracovat, nabízí se alternativa. Může si vybrat dvířka s masivní rámečkovou konstrukcí, do níž je zasazena dýhovaná výplň. Výhodné je i finanční hledisko – takto vyrobená dvířka budou výrazně levnější než celomasivní. Dýhovaná slupka má navíc podobné vlastnosti jako masiv a na pohled působí jednolitě.
KONTAKTY: ANTICO (SCHÜLLER kuchyně), obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 329 456; BERLONI, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 510 112; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410; HANÁK NÁBYTEK, Popůvky 71, Kojetín, tel.: 581 250 411, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 241 732 285; JITONA, Uhříněveská 734, Praha-Průhonice, tel.: 267 751 566; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, KUCHYNĚ VEGA (TOMASSI), Sokolovská 120, Praha 8, tel.: 224 811 411, PIGMAY STUDIO, Italská 27, (vchod z Mánesovy 15), Praha 2, tel.: 222 251 272
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Blahodárný déšť
|
|
Kdo delší dobu sleduje vývoj v oboru sprchovacích technik, musí se mírně pousmát: vždyť tu přece není nic nového. První sprchy měly hodně podobný tvar jako výstřelky nejnovější módy. První výrobky klempířů, kteří se do výroby sprch a van pustili, vlastně ani nemohly mít jiný tvar – na titěrné současné mikrotrysky tehdy nebyly dostatečné technické prostředky.
Při vší úctě k Philippu Starckovi, který zřejmě jako první z moderních designérů přišel s projektem velkoplošné hlavové sprchy, lze mu přičíst hlavně zásluhu za pečlivé prohledávání historických pramenů a marketingovou schopnost přesvědčit výrobce HANSGROHE o tom, že déšť snášející se na naši hlavu je to, co moderní civilizace právě teď potřebuje. Je pochopitelné, že „nové“ svěží myšlenky se okamžitě chytli i návrháři ostatních výrobců sprch – neuběhl dlouhý čas a na trhu se talířová sprcha stala výrazem moderní očisty těla. Původní „dno“ prošpikované desítkami drobných otvorů se v současné době změnilo v pečlivě vypočítaný systém, který má nabídnout jemnou hlavovou perličkovou lázeň nabízející nejen kdejaký déšť, ale i pečlivě vybraný zahradnický deštíček. Změnil se také design – původní koncepce kopírující historické modely byla nahrazena zaoblenými líbivými tvary napodobujícími jednou létající talíře, jindy zase důmyslné hvězdice jakoby ze sci-fi románů Arthura C. Clarka. Také samotné trysky už dokážou vzdorovat nástrahám na roztoky vápníku bohaté pitné vody. Místo prostých děr se tu proto objevují trysky ošetřené povlakem z plastických hmot, zabraňujících usazování vodního kamene.
text: Marek Burza a Lucie Brzoňová foto: archiv |
Hra na schovávanou
|
|
Výhody zástěny ocenil jistě už pravěký člověk. Šikovně využil přírodních materiálů, aby na něj nefoukalo. Dosvědčuje to slovo samo, které ve francouzštině znamená stěna proti větru.
Původ bytové zástěny můžeme najít ve starověké Číně. Souvisela s tamním způsobem bydlení a zařízení interiéru pomocí lehkých, posuvných dělicích příček. Pro svou praktičnost se postupně rozšířila do celého světa. Svědčí o tom také skutečnost, že je známa rovněž pod názvem španělská stěna. I když časy, kdy se za zástěnou skrývala ne vždy vzhledná kamna, jsou již většinou za námi, tento kus nábytku si své místo na slunci nachází stále.
Malý kousek soukromí Sáhneme po něm vždy, když si bez velkých úprav chceme vydobýt svůj „koutek“, skrýt se (nebo něco) před zraky ostatních, mít víc soukromí. S pomocí paravánu můžeme řešit oddělené spaní dětí v jejich pokoji nebo příležitostné spaní v obývacím pokoji. Někdy se také stane, že zatoužíme po optickém rozdělení velkého prostoru. K tomu účelu nám dobře poslouží také nábytkové solitéry a dělicí stěny. Ať už má účel jakýkoliv, vždy jde o to vybrat si správný typ, který nejen dobře poslouží k danému účelu, ale bude se nám do bytu hodit a navíc potěší oko.
Ukrývá i zdobí Původní paravány byly většinou dřevěné, lakované orientálním koromandelovým lakem, v pozdější době se začaly vyrábět z dalších materiálů. Zatoužíme-li dnes po přenosné, často skládací stěně, můžeme si vybrat dřevěný rám s textilní výplní, nebo ji může tvořit kovový rám potažený papírem, látkou, kůží či plechem. Plenty najdeme ozdobené květy, různými ornamenty, obrazy či zrcadly. Na půvabu a účelnosti jí přidají úložné prostory, kterými může být z jedné či druhé strany vylepšena. Stabilitu zástěně zajišťuje její rozložený tvar, případně může stát na nožkách.
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92; AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823, fax: 296 325 017; Jungmannova 30/748, Praha 1, tel./fax: 224 947 620, 224 947 622; EMINENT, Korunní 25, Praha 2, tel./fax: 224 257 666; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, 495 532 860, fax: 495 532 833; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056
text: Hana Profousová a Lenka Haklová foto: archiv |
Sólo pro magnolii
|
|
Stavba z poloviny minulého století je situovaná na okraji Prahy. Vnitřní prostory tohoto řadového domu však byly příliš stísněné a neodpovídaly požadavkům, které většina lidí klade na moderní bydlení. Rekonstrukce se ujal tříčlenný tým ateliéru S.H.S architekti, konkrétně Lukáš Holub, Lubor Sladký a Martina Buřičová.
Splynutí s přírodou Hlavním prvkem připravovanému návrhu se stala vize veliké skleněné stěny. „Chtěli jsme, aby se uplatnil především výhled do zahrady skrze celý dům,“ upřesňuje Lubor Sladký. Důležitou roli sehrála rovněž třicet let stará magnolie, které se podřídila velikost nové části. Podmínky určující přestavbu se tedy hlavně týkají nenásilného splynutí rodinného domku s přírodou. Z původní zahrady zmizely „zbytečné“ záhony. Zůstaly dominanty v podobě vzrostlých stromů. K nim ale přibyl další nepřehlédnutelný prvek, a sice zastřešený dřevěný altán. Po rekonstrukci se rozloha domu zvýšila z původních 96 m2 na 124 m2. Nová část vede do zahrady směrem k magnolii. Vzdušnost stavby umocňuje prosklená stěna se silnými izolačními skly. V této místnosti najdete topná tělesa zabudovaná do podlahy. Všude jinde se o teplo starají hliníková žebra. V přístavbě, která slouží jako hlavní obývací pokoj i jako jídelna, vládne, ostatně jako v celém domě, šedá barva. Zde je šedý i strop z vláknocementových cembonitových desek. Tento materiál architekta zaujal nejen svou barvou. „Je levný, lehký a nehořlavý,“ upozorňuje architekt. Po setmění interiér osvětlují nenápadná bodová světla. A s výhledem do zahrady, která je večer nasvícená, se rázem stáváte součástí přírody. Pro intimní chvíle stačí všude zhasnout a zapnout světla, která krásně nasvítí vzrostlou magnolií. „Navíc v době, když strom kvete, si připadáme jako v nějaké exotické zemi. To se nám pak ani nechce do práce,“ říká spokojená majitelka.
Útočiště v altánu Zahrada v teplých měsících prakticky „prodlužuje“ obytnou plochu. A protože je dům orientovaný na východ, odkud se sluníčko brzy stáčí na druhou stranu, stojí altán na jihozápadní straně. Odtud jsou vidět červánky, sem doléhají poslední sluneční paprsky. V letních měsících se z tohoto místa stává hlavní útočiště. „Všimněte si, že altán nemá žádnou podporu, jenom zadní stěnu. Je to taková skládačka z ocelových pozinkovaných profilů, smontovaná zámečníky přímo tady na místě,“ dodává architekt Sladký. Strop je vyrobený z latí, které mají mezi sebou rozestupy, aby jimi prosvítalo denní světlo. Chodbu s věšákem a botníkem v tomto domě nenajdete. Tu nahradila různobarevná hala s oknem a pracovním stolem. „Když přijdete domů, chcete se pohodlně vysvléci z věcí, které máte na sobě. S malým dítětem je ještě důležitější mít kolem sebe prostor. Moci odhodit tašky, kabáty a jít si třeba umýt ruce,“ říká autor.
Koupelnu architekt umístil na strategickém místě v přízemí. Navazuje na halu a stojí u schodiště vedoucího do prvního patra. A protože v ní nenajdete žádné koberce, dečky ani různě poházené polštáře, zkrátka nic, co by se mohlo od bot ušpinit, slouží i jako „zahradní“ sprcha v parných dnech. Nemusíte mít strach, že v ní „našlapete“.
Jednoduchý design Design celého interiéru je poměrně prostý. Přesto se především díky rafinovaným kombinacím různých barev máte na co dívat. A i když například koupelna nemá okno, červená tento malý prostor dostatečně prozáří. To platí i pro purpurové schodiště.
V přízemní hale podél celé jižní stěny stojí dlouhá vestavěná skříň zakončená sníženou kuchyňskou deskou. „Chtěli jsme, aby byla skříň variabilní a vešlo se do ní všechno.“ A tak šatnu odděluje modrá stěna, jež dál pokračuje k zázemí zakrytému mříží, kde se skrývá kotel.
V malém kuchyňském prostoru se opět objevuje několik barev a materiálů najednou: červená, šedá, dřevo a sklo. Zeptali jsme se majitelky, zda jí nevadí, že kuchyň je průchozí. „Nebylo moc možností, kam pracovní plochu k přípravě jídla umístit, ale zvykla jsem si. Netrávím tady mnoho času.“ I o tom je určitý životní styl.
Snadná údržba Zmíněné cembonitové desky si architekt Sladký vyhlédl nejenom pro jejich dobré technické vlastnosti, ale i kvůli snadnému udržování. Tento materiál je totiž omyvatelný. Rovněž podlahy se v přestavěném domě ošetřují, aniž byste museli vynakládat hodně času a energie. A o to někdy v dnešním uspěchaném světě jde. Nenajdete tu prahy, kde by zůstávaly nečistoty. Nenarazíte zde na žádný přebytečný nábytek, který by majitelku vybízel ke každodennímu utírání prachu. Tuto domácnost například netrápí ani leštění vany, kterou nahradil sprchový kout.
Parkety z přírodního dubového dřeva v kombinaci s teracem, což je leštěná bílá mramorová drť, se také dobře udržují. Červené desky v kuchyni a v koupelně působí stále čistým dojmem stejně jako skleněná šedá mozaika. Opakující se červené barvy by se někdo mohl bát. Najdeme ji na povrchu skříní, postelí, polic a také podlah. Vhodně ji ale tlumí šedá. Neutrální bílá, někdy neprávem považována za nudnou barvu, zase částečně nahrazuje denní světlo. Barvy a materiály se neustále prolínají a tvoří jeden kompaktní celek. Patru s odpočinkovými prostory opět vévodí jednoduchost a účelnost. V ložnici najdete „jenom“ postel, v rozšířené chodbě zase knihovnu. Tam ještě časem vznikne jedna místnost, oddělená skleněnou stěnou. „Do zahrady z ní vidět sice nebude, ale vytvoříme tak další soukromý prostor,“ plánuje poslední úpravu architekt Sladký. A o soukromí vlastně pohodlný život je.
Ateliér: S.H.S architekti Členy architektonické kanceláře S.H.S architekti jsou ing. arch. Lukáš Holub (1968), ing. arch. Lubor Sladký (1968) a ing. arch. Martina Buřičová (1974). Všichni absolvovali Fakultu architektury ČVUT v Praze. Ateliér zajišťuje úplné zpracování stavebních projektů od návrhu stavby až po stavební dozor při samotných realizacích.
Technické údaje: Užitná plocha: 124 m2 Obytná plocha: 107 m2 Obestavěný prostor: 375 m3 Dodavatelé: InCon s. r. o., Pavel Němec – interiéry
Kontakty S.H.S architekti, Donská 19, 101 00 Praha 10, tel.: 271 740 107, fax: 271 742 484, e-mail: shsarch@volny.cz
text: Kateřina Bidlová foto: Iveta Kopicová |
