|
|
Na kopci, blízko náměstí, v různorodé zástavbě nás na nevelké parcele překvapí nečekaná neofunkcionalistická vila architekta Luďka Rýznera. Dům, který by člověk spíš hledal na lukrativních pahrbcích Prahy nebo ve vzdáleném doteku s vilou Tugendhat v Brně. V těsném, ale harmonickém sepětí okolních zahrad vila sklápí svá roletová víčka a někdy s otevřenýma očima a jindy pouze mžourá na dominanty středu města.
A toto ne časté spojení pragmatické techniky s až romantickou hravostí se objevuje v celém domě, především však na zahradě. Zde čidlo čerpadla rozeznívá hlas romantického potůčku, který stále dokola podtéká pod průhledným skleněným můstkem a pak uklidněn v rovné hladině rybníčku zrcadlí další sklo, tentokrát ve fasádě ze zahrady průhledného domu. Dům nám totiž podobně jako domečky pro panenky odhaluje vše, co je uvnitř. Což na zatím jednoho obyvatele není málo. Se zahradou přímo komunikuje bazén v suterénu s technicky precizními detaily zázemí a hned vedle je svět vody přímo propojen se světem hudby. V suterénu se totiž nalézá ještě od nábytku oproštěná místnost – domácí koncertní síň.
Program na dálku O patro výš je především rafinovaně prokomponovaný obývací pokoj, který je propojen s kuchyní, ale i s pracovnou v prvním patře. V domě s řadou dokonalých technických řešení nás nepřekvapí, že kuchyni si lze osvítit třinácti různými programy. Chod domu je totiž možné programovat na dálku pomocí internetu, je to futuristická samozřejmost.
Oproti tomu však dům není přeplněn, jak by se očekávalo, současným post-postmoderním nábytkem, ale naopak je jakýmsi muzeem nejproslulejšího sedacího nábytku z počátku minulého století. Najdeme zde téměř vše: Rietvelda, Mackintoshe, Miese, Breuera, Le Corbusiera. Ale přece jen – jedinou výjimku současného designu tvoří úzká vysoká záchodová mísa Philippa Starcka.
Dokonalá harmonie Však neměnný pocit jakoby návštěvníka muzea nás během celé návštěvy neopouští. V definitivně prokomponovaném interiéru vypadá každá náhodně odložená věc rušivě. Okousaný ohryzek od jablka nebo rozmarně odhozená hračka musí působit téměř jako zločin. Dům rozhodně není přeplácaný, pro někoho je možná strohý, nechává totiž na majiteli, aby prostory naplnil vlastní fantazií, neboť kudrliny efektních hříček by vypadaly směšně. Myslím si, jak už bylo řečeno v úvodu, že je mimořádné, že takový dům v Humpolci vznikl. Ještě víc překvapivé je (a je to dobře), že si ho objednal místní klient, projektoval ho místní architekt a postavila místní firma. Popřejme všem českým a moravským městům aspoň jeden takový objekt ze současnosti.
Architekt Luděk Rýzner Narozen 21. 4. 1969 Studium – Střední průmyslová škola stavební, Havlíčkův Brod, ČVUT v Praze – Modul architektury Praxe – Atelier Penta, v. o. s., v Jihlavě 1997 zahájení činnosti O.K. PLAN architekt 1998 osvědčení o autorizaci, člen České komory architektů
Vybrané realizace Komorovice – nový výrobní areál firmy Hranipex přístavba pojišťovny Allianz rodinná vila se sportovním zázemím – Havlíčkův Brod bytový dům (12 bytových jednotek v Humpolci)
Aktuální projekty – výběr Sportovně relaxační centrum v Letňanech, rodinný dům v Praze, výstavba rodinného domu – Humpolec-Másílko
Za vytvoření obytného domu nového tisíciletí s velkorysým prostorovým i technickým vybavením při zdařilé soudobé interpretaci funkcionalistické tradice dostal autor, arch. Luděk Rýzner, společně s dodavatelem diplom za nominaci na titul Stavba roku 2002.
text: David Vávra (architekt, člen Divadla Sklep) foto: Jan Malý |
Blog
Oázy míru a harmonie
|
|
Nejdůležitější je soulad Koncepce čínské zahrady je podřízena hlavnímu přírodnímu zákonu – zákonu rovnováhy, tvořenému prvky jin a jang, usilujícími přes svou protikladnost o harmonii. Proto čerpá inspiraci v přírodě, jejíž krása a dokonalé uspořádání vždy představovaly v Číně nejvyšší estetický ideál, a zachovává tyto vlastnosti i v miniaturním provedení. Není náhodou, že čínský znak pro harmonii „che“ má etymologické kořeny pravděpodobně v piktogramu označujícím hustou polévku připravenou z mnoha přísad, z nichž ale každá si podržuje svou původní charakteristiku.
Báseň z vody a kamení Vybudování zahrady se v Číně dodnes považuje za svébytné umění, které má mnoho společného s básnictvím. Jen slova jsou nahrazena stromy, zurčícím vodopádem, můstkem přes potůček, odrazem měsíce ve vodní ploše. Stejně jako báseň má i takto vytvořená zahrada oslovovat city, nabízet podněty k přemýšlení, poskytovat uvolnění, klid a harmonii ducha.
Základními komponenty čínské zahrady jsou hory a voda, přičemž mohutnost pohoří může zastupovat pouze jediný vhodný kámen a divoký vodní živel malý pramínek vody. Vždy bylo důležité také pojmenování, které vyjadřovalo vztah zakladatele k jeho útočišti ticha, například Zahrada osamělých radostí nebo Lví háj. Kdysi je pro sebe budovali zejména čínští intelektuálové, ale i vysocí státní úředníci, kteří si pod vlivem taoistické filozofie a buddhismu uvědomili, že jedinou skutečnou svobodu nabízí člověku příroda, jejíž zákonitosti je však třeba respektovat. Nebylo přitom důležité, jak velký prostor měl tvůrce zahrady k dispozici. Dokonalá miniatura přírody mohla vzniknout jak na ploše několika hektarů, tak na jídelní míse, a to platí stále. Mnohé z dávno založených zahrad se v Číně zachovaly až do současnosti a představují stejné kulturní bohatství jako v jiných zemích velkolepé stavby minulosti, plastiky a malby starých mistrů.
Čínská zahrada v Praze Poselství čínské zahrady nacházelo a nachází vyznavače i za velkou bílou zdí. Vedle zahrad vybudovaných rodilými Číňany, kteří si tak přenesli do našich podmínek kousek domova, vyrostlo u nás několik dalších opravdu klasických staveb tohoto druhu. Překrásnou variantu vybudovali například manželé z Prahy, řadu let se zajímající o východní filozofie. Jejich hluboký zájem o čínskou kulturu a obdiv k čínskému zahradnímu umění vyústil do projektu, který určitě potěší každého ctitele krásy. K dispozici měli poměrně malý pozemek lichoběžníkového tvaru, navíc svažitý, takže byly nutné značné terénní úpravy. Velký problém představovalo také získání dominantních valounů, které zahradě dodávají jistou monumentalitu. Pomohla však náhoda a vlastníci zahrady nelitovali námahy, aby mohli svůj dávný sen uskutečnit. Zejména její spoluautorka a spoluvlastnice uplatnila v kompozici a modelaci terénu velké zkušenosti ze své firmy zaměřené na zařizování interiérů. Spolu s manželem navíc zemi nebeského draka několikrát navštívili a osobně poznali řadu proslulých čínských zahrad, takže jejich oáza klidu tento ideál i s jeho filozofickým obsahem dokonale naplňuje.
Kontakty: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 800 535, 224 828 065–68, fax: 224 828 456; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 222 317 759; MIMOSA, Vinohradský pavilon, Vinohradská 50, Praha 2, tel.: 222 097 124; Vinohradská 148, Praha 2, tel.: 267 310 228; M DESIGN (realizace interiérů), Jordánská 706, Praha 9, tel.: 281 940 865; VALMI (závlahové systémy), Podchýšská 11, Praha 4-Cholupice, tel.: 261 910 070; VÝZKUMNÝ ÚSTAV SILVA-TAROUCCY PRO KRAJINU A OKRASNÉ ZAHRADNICTVÍ, Květnové nám. 391, Praha-Průhonice, tel.: 296 528 111
Zdroj: UMĚNÍ ČÍNSKÝCH ZAHRAD, Věna a Zdeněk Hrdličkovi, Zdeněk Thoma, nakladatelství Argo, 1997
text: Bea Fleissigová foto: Antonín Braný, Jiří Bursík |
Nenápadný půvab mosazi
|
|
Všeobecně se má za to, že málokterý materiál měl tak rozhodnou a významnou roli ve vývoji lidstva jako železo. Znalost a dovednost při zpracování železných rud byla měřítkem vyspělosti národa. Historiografie sice označila období následující po době kamenné jako dobu bronzovou a železnou, ale nové poznatky dokazují, že taková periodizace má spíše povšechný a symbolický charakter. Primitivní výroba železa vyžaduje totiž daleko jednodušší prostředky než dobývání mědi z rud. A právě měď je základem mosazi, slitiny, o které měli tušení již staří Řekové. První zmínky jsou již u Aristotela a Strabona, kteří spolu s dalšími autory uvádějí, že Frigové hlínou kadmia přeměňovali měď v „serichalcum“. Název kadmia označoval zeminu (kalamín), kterou „staří s měďnatými rudami zpracovávali, když měď na mosaz proměniti chtěli. Toto jméno se uvádí u Diskorida i Plinia a je odvozeno od Kadma, jenž Řeky podle pověsti metalurgii vyučil“. Mosaz jako označení nebylo a ani není jednotným pojmem, protože představuje soubor slitin různých vlastností a barev. Nejznámější a také nejvíce využívaná byla mosaz obecná neboli žlutá (71,5 % mědi, 28,5 % zinku). Měď dodává mosazi červenou barvu, přísada zinku ji mění na žlutou až bílou.
Vedle zlatavé barvy připomínající kov nejdražší se mosaz vyznačuje vlastnostmi, kterých řemeslnická důmyslnost, zručnost a technická přesnost našich předků dokonale využívaly. Je tavitelnější (cca 900 stupňů) a kujnější než měď a pochopitelně i levnější. Dobře se leští, zlatý nádech dlouho vydrží a lehce se obnovuje. Od počátku se mosaz stala hmotou zpracovávanou nejen k užitku, ale sloužila i jako výtvarný materiál, který se důstojně zařadil po bok dalších ušlechtilých kovů. Římské provincionální dílny v Dolním Porýní vyráběly již ve 2. a 3. století našeho letopočtu z mosazi různé zboží a odtud se šířily na trh do dalších oblastí nejenom hotové výrobky, ale i mosaz tvárněná do podoby plechů, pásů, tyčí a drátů. Po zániku římské říše na opuštěnou tradici navázali o tisíc let později nejprve kovolitci z Flander, kde se nalézaly dostupné zdroje kalamínu (křemičitan zinečnatý). Odtud se do Evropy také šířily proslulé mosazné čtecí pulty a nádoby v podobě zvířat (akvamanile), velmi oblíbené v aristokratických kruzích.
Nových možností mosazi se záhy a čile chopili i čeští kováři a klempíři, kteří se v pramenech již ze 14. století uvádějí jako mosazníci neboli ten, kdo se zabývá litím a zpracováním mosazi (messinks laher). Zhotovovali vytepáváním z mosazi především lahvovité nádoby, které posléze cínovali. Zároveň se zaměřovali na předměty liturgického charakteru (křtitelnice, kotlíkové kropenky) nebo drobné chirurgické nástroje. Speciálním odvětvím byli svícnaři, kteří dodávali svícny v různých velikostech s rytým dobovým ornamentem.
Od středověku až po 18. století sloužila mosaz také jako šperky chudých. Šlo o šperky vyráběné z mosazného plechu a zdobené rýhováním, vybíjením ornamentálních motivů a někdy i vykládáním barevnými sklíčky. Vyráběli je maloměstští řemeslníci, případně zruční vesničtí kováři a klempíři. Setrvávali u starých předloh a občas se přizpůsobovali slohovým proudům. Liteckou technikou se vyráběly především různé druhy mosazných spon, které se využívaly u opasků, střevíců, případně jezdeckých ostruh a třmenů. Oblíbené byly i lité pečetní prsteny zdobené rytým ornamentem. Rozhodujícím impulzem pro široké využívání mosazi se stalo teprve zavedení technické výroby zinku na prahu 17. století a rozvoj vědy. Vedle astronomie se rozvíjela geometrie, matematika, optika a další obory. K vědeckému poznávání sloužily přístroje, kterými vědci pozorovali, měřili, zkoumali, ale i demonstrovali zjištěné objevy. Produkoval se široký sortiment aparatur pro měřiče – teodolit, nivelační stroj, geometrický kvadrant s kružítky a jiné polní instrumenty. Při konstrukci astronomických nebo navigačních instrumentů – kvadranty, sextanty, kompasy, astroláby – se plně využívaly přednosti mosazi, která lépe odolávala klimatickým podmínkám a ve vlhku nepodléhala korozi. Zvláště při námořních plavbách byla tato vlastnost nezastupitelná.
Dokonalou ukázkou je sextant, který zhotovil na rudolfínském dvoře v Praze roku 1600 mechanik Erasmus Habermel. Vyjma stativu jsou všechny části ze zlacené a ryté mosazi. Zmíněný rudolfínský mistr vytvořil ještě další přístroj, který lze bez nadsázky označit za triumf vědy, mechaniky a umění. Jeho rovníkové prstencové sluneční hodiny zhotovené opět ze zlacené a ryté mosazi připomínají současnou geometrickou plastiku (UPM Praha). Ze stejné doby pochází i teodolit od Heinricha Stolleho, kde kruhová deska s rytými souřadnicemi, stupnicemi a číslicemi příkladně naznačuje tvárné možnosti mosazi (NTM Praha).
Vědecké poznání na počátku 17. století také zásadně ovlivnil optický přístroj pro výzkum vesmíru – dalekohled. Byl vynalezen v Holandsku na přelomu 16. a 17. století a mosaz, tvořící hlavní mechanickou část, se opět ukázala jako jedinečný materiál, který byl využit v té době i při konstrukci jeho protějšku – mikroskopu.
Barok, jehož základním symptomem byl iluzionismus, pozměnil požadavky na vzhled předmětů. Z toho důvodu se méně používalo zlata, neboť pro vytvoření fikce stačilo zlacené stříbro nebo vyleštěná mosaz. Její intenzivnější využívání se vedle vědeckých nebo navigačních přístrojů projevilo v hodinářství a především v široké škále litých mosazných svícnů. Svoje místo měly přirozeně v každé domácnosti, od šlechtických až po měšťanské.
Stoletím mosazi se s jistým nadsazením dá nazvat století devatenácté. Mosazi se běžně používalo k výrobě domácích předmětů (hmoždíře, svícny, záclonové konzoly, madla) a současně k nim přibývaly, zejména ve stavitelství, různá kování dveří a oken, portály, zábradlí a další architektonické prvky. V polovině století došlo k dalšímu technologickému objevu, kterým byla tzv. alpaka – bílá slitina mědi, zinku a niklu. Úspěšně nahrazovala stříbro a koncem 19. století se alpakové jídelní příbory z „bílého stříbra“ staly chloubou nejenom měšťanských domácností. Jestliže všechny tyto funkční artefakty pozvolna odvál čas ve prospěch nových materiálů, zůstala mosaz zlatavou upomínkou minulých dob. A tak nezbývá než „foukat do mosazu“ neboli hrát na dechové nástroje, jak praví staré české přísloví.
„K doleštění mosazi je lépe užíti stearinového oleje a kůžičky nebo olivového oleje a triplu (tře se koží) a potom v mýdlové vodě opláchnouti i náležitě do sucha předmět vytříti. Zejména stará mosaz se tak čistí, a nepostačí-li to, užije se nakonec také křídy.“ (Domácí vševěd, Nakladatelství Šolc a Šimáček, Praha, 1925)
Kontakty: ANTIK – STAROŽITNOSTI, náměstí T. G. M. 106-107, Golčův Jeníkov, tel.: 569 443 860, 603 865 778; STAROŽITNICTVÍ U ZLATÉ ULIČKY, U Daliborky 30/31, Praha 1-Hrad, tel.: 233 339 875
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Nina Campbell trochu jinak
|
|
Nina Campbell se narodila v Londýně. Rodiče se často stěhovali a Nina mnohokrát změnila prostředí, kde žila. Ráda doprovázela maminku při vybírání tapet, látek, nábytku i různých drobností a získala tak už jako malá jisté předpoklady pro budoucí kariéru. Ta začala v jejích devatenácti letech, kdy se Nina stala asistentkou Johna Fowlera, designéra a ředitele prestižní anglické firmy Colefax and Fowler. Nina o něm říká, že byl velmi přísný, ale jeho znalosti v oblasti designu byly přímo encyklopedické. Nina Campbell se brzy zapisuje do povědomí klientů i odborníků v oboru osobitým, elegantním a praktickým stylem, který nepostrádá smysl pro humor. Nejrychleji a nejúspěšněji proráží svými tkaninami, tapetami a textilními ozdobami. Dnes navrhuje dvakrát do roka minimálně dvě nové kolekce, které jsou prostřednictvím anglické firmy Osborne and Little distribuovány prakticky do celého světa.
Kromě tkanin, tapet a textilních ozdob navrhuje Nina také vzory celoplošných a kusových koberců. Velmi populární jsou především její kusové koberce, v nichž se často objevují dezény z vlastních textilních kolekcí. O své barevné paletě, kterou vybrala pro známou anglickou firmu Paint Library, říká: „Pokud vnímáte chuť a vůni, snadno najdete neotřelý název pro jakoukoliv barvu.” Zákazník pak volí třeba celerovou, mátovou, lagunovou, pudinkovou, levandulovou nebo barvu cukrové třtiny. Pod značkou Nina Campbell dnes najdeme i celou řadu doplňků, ať už jsou to drobné designérské předměty, sklo, porcelán nebo vůně. Na sklonku roku 2001 dokončila Nina Campbell projekt, který ji katapultoval do roviny naprosto odlišné od klasické anglické školy, kterou vždy reprezentovala. Už dlouho cítila potřebu soustředit svou širokou nabídku designérského sortimentu do jednoho místa a současně přijít s něčím novým.Také se zabývala myšlenkou poskytovat kvalitní poradenství a odpovídající servis jak mladým začínajícím dekoratérům, tak zákazníkům z ulice. A tak vzniklo Bridge Studio v Londýně. Prostor o rozloze přes 500 čtverečních metrů, kde byla dříve prádelna, se během krátké doby proměnil v moderní dvoupodlažní designérské impérium. Jeho viditelně průmyslové vzezření představuje dramatický odklon od zdobného stylu, na jaký jsme u Niny Campbell byli dosud zvyklí. Zde také vznikla její první kolekce nábytku, kterou navrhla společně s dcerou Ritou a synem Maxem. Obsahuje dvacet různých typů čalouněného nábytku, v němž se úspěšně mísí tradice s moderním pojetím. Názvy křesel a pohovek čerpá Nina z knihy svého prastrýce, malíře Roberta Lehmana, který portrétoval řadu osobností viktoriánské Anglie, ale také George Sandovou. O svém nábytku říká: „Při navrhování interiérů potřebuji často nestandardní kusy, tak jsem si je navrhla sama.“ Sešla jsem se s Ninou v jejím novém Studiu a požádala ji o několik rad, které by mohly prospět čtenářům Moderního bytu.
Měla byste nějakou obecně platnou radu pro každého, kdo si chce zařídit netradiční interiér? Váš dům je vlastně obrazem vaší osobnosti a to by mělo být znát. Nikdy nechtějte otrocky kopírovat, co jste viděli na obrázku či ve skutečnosti. To by vás mělo pouze inspirovat. Doma máte vždycky něco, co si chcete nebo prostě musíte ponechat. To by nemělo být na překážku. Naopak, vezměte to jako výzvu. Nutnost zabudovat něco daného do vysněného projektu může působit jako katalyzátor a navést vás na kreativní způsob vybavení interiéru, který bude jen a jen váš. Často slýchávám, že skutečným fenoménem v designu jsou „brights and stripes“ (jasné barvy a pruhy). Co tomu říkáte vy? Ano. Pruhy přinášejí pořádek a symetrii a přitom jsou úžasně rozmanité, pokud jde o barvu i vzor. Proto vlastně nepřekvapuje, že se v interiéru používají už hodně dlouho a dodnes jsou v moderním designu úspěšné. A křiklavé barvy? Nebojte se jich, ale pracujte s nimi jako s kořením v kuchyni. Nechtějte, aby dominovaly, ale aby v malém množství dodávaly říz a zvláštní příchuť, která vždy interiér oživí a osvěží.
Když jsme u barev, je pravda, že některé se k sobě vůbec nehodí? Nedělejte si starosti s tím, že nějaká barva s jinou neladí. Většina lidí si během let oblíbí „své“ barvy, se kterými je jim dobře. Při zařizování bytu je dobré z toho vyjít. To ale nevylučuje použít i barvy jiné. Naopak je dobré oživit své oblíbené barvy dynamičtějšími valéry. Vlastně se dá kombinovat každá barva s každou. Co hraje skutečně roli, je její intenzita. Divoká modrá Středozemního moře nebude vypadat nejlépe s vybledlou šalvějově zelenou. Ale tato zelená bude pěkně ladit s jeansově modrou. Během let jsem si vytipovala skupiny barev a jejich valérů, které spolu ladí vždycky, a různě je ve svých kolekcích používám. To má svou velkou výhodu. Pokud lidé zařizují byt z mých látek a chtějí změnu, nemusí nutně měnit celý interiér. Protože moje nové kolekce jsou vždy v souladu s barvami kolekcí dřívějších, dosáhnou za málo peněz velké proměny.
O tom, že rady dává osoba nanejvýš kompetentní, svědčí četná ocenění a pocty, kterých se Nině Campbell dostalo. V roce 1990 byla v Americe vybrána jako „žena, jejíž styl je mezinárodně nejvíc rozšířen“. Na veletrhu London Design Week v roce 2001 získala za svou kolekci hedvábí Loire ocenění „Best of the Best“ a na podzim 2002 jí byla udělena mezinárodní cena za „nadčasový design“. Fakt, že práce Niny Campbell demonstruje respekt k minulosti a současně hledá nové podněty, kombinuje estetické cítění s tvůrčí předvídavostí a činí tak s vtipem a nesmírným citem pro barvy a tvar, vypovídá o tom, že její přínos pro mezinárodní design je zcela výjimečný. Svědčí o tom i prestižní zakázky pro jednotlivce a firmy na celém světě. Ať už jde o soukromou jachtu, luxusní hotel Victor Hugo v Paříži, rezidenci dánské královny v Londýně nebo o zcela běžnou zakázku, klient si může být jist, že Nina Campbell dodává skutečnou kvalitu a design, který je nadčasový.
Kontakty: DEKOR ART, Veverkova 11, Praha 7, tel./fax: 233 373 937; KRÁSNÝ DOMOV, Sadová 55, Černošice, tel.: 251 641 624 NOBIS STUDIO, Štěpánská 59, Praha 1, tel./fax: 224 239 467; PARÁDA, Na Zlíchově 288, Praha 5, tel./fax: 251 554 770;
text: Jitka Režná foto: archiv |
Skleněná krása i past
|
|
Zimní zahrada patří do kategorie luxusního zboží. Nejmenší o velikosti průměrného pokoje přijde zhruba na 150 tisíc korun, výjimkou však není ani částka kolem jednoho milionu. Zeptáte-li se stavebních firem, jaké chyby se nejčastěji jejich zákazníci dopouštějí, svorně odpovídají: za každou cenu chtějí ušetřit. Snížit náklady například o polovinu je podle nich nemožné. Dodávají však, že konečná stavba vždy bývá kompromisem mezi finančními požadavky majitelů, návrhem architekta a stavebními možnostmi.
Různé materiály, stejné nároky Zimní zahradu si zřejmě každý spojuje se sklem. Neméně důležitá je však i nosná konstrukce. Tady se nabízí výběr ze tří základních materiálů: dřeva, plastu a hliníku, případně z jejich kombinací. Každý z nich dodává zahradě jiný vzhled a liší se i jejich vlastnosti. Dřevěná konstrukce se vyrábí z lepených hranolů. Má výborné izolační vlastnosti, a to nejen tepelné, ale také snižuje hladinu přicházejícího hluku. Stejně jako jakékoli jiné dřevěné výrobky i zimní zahrady musíte natírat. V posledních letech se však nároky na údržbu snižují, neboť výrobci používají mnohem dokonalejší metody, než je natírání. Při máčení nebo impregnaci pomocí vysokotlaké pistole a podobně se látka dostane mnohem hlouběji do struktury dřeva, proto štětec nemusíte vzít do rukou několik let.
Plast se nejprve začal využívat na okna, později i k stavbě zimních zahrad. Pro tyto konstrukce se kvůli vyššímu statickému zatížení volí profily zpevněné ocelovými výztužemi. Mezi jeho přednosti patří prakticky nulová údržba a poměrně nízká cena. Výhodou hliníku je materiálová stálost. Ani po letech nebudou okna nikde dřít a půjdou dobře otevírat. Navíc jde o samonosný materiál, proto konstrukce zahrad bývají subtilnější. Podobně jako plast ani hliník nevyžaduje prakticky žádnou údržbu a hodí se hlavně tam, kde se předpokládá velké zatížení vlhkem. Variantou může být také kombinace dřeva v interiéru s vnějším krytím z hliníku.
Skleněný základ Nejeden majitel, který si zvolil dům se spoustou velkých oken, ví, jaké starosti to přináší. V létě dochází k přehřívání místností, v zimě tudy uniká příliš tepla. Kdo chce zimní zahradu využívat celý rok a také ji vytápět, měl by vyžadovat izolační dvojskla s koeficientem prostupu tepla U = 1,3.
Ta však na střechu, kudy dovnitř praží v létě slunce, ale většinou nestačí. Proto se často používají skla s pokovenou vrstvou, která odráží sluneční paprsky zpět a tím se snižuje pravděpodobnost přehřívání interiéru. Naopak u svislých stěn je tato vlastnost vítána, neboť tudy prochází teplo od podzimu do jara, kdy slunce „stojí“ nízko. Jeho paprsky zahradu vyhřívají a vy nemusíte tolik topit. Při výběru skla však nezáleží pouze na jeho tepelných vlastnostech, ale snad mnohem více na bezpečnosti. Už samotný projektant by měl zvolit takový materiál střechy, který unese i několik desítek centimetrů vlhkého sněhu, odolá krupobití a vichřici.
Samozřejmě existují nečekané extrémy v počasí, kdy ani sebelepší sklo nevydrží a praskne. Pokud se to stane, nesmí se však všude objevit spousta ostrých střepů. Střešní skla zimních zahrad proto bývají na vnitřní straně opatřena bezpečnostní fólií. Pokud se sklo rozbije, střepy na něm zůstanou nalepené a neublíží. Druhou variantu nabízí použití kaleného skla, které se při rozbití rozpadne na spoustu kostiček, o které se člověk neporaní. Místo bezpečnostního skla lze k zastřešení použít také polykarbonát. Má výborné izolační vlastnosti, je lehčí, a levnější. Díky komůrkovým výstuhám lomí průchod ultrafialových paprsků slunečního záření, proto se prostor pod ním tolik nepřehřívá. Použít ho můžete i na zahrady orientované na jižní či západní stranu, a to dokonce bez jakéhokoli zastínění.
Důležité větrání Poučka říká, že zhruba 15 % z celkové plochy zimní zahrady by mělo být otevíratelných. Přesto skutečné číslo se od doporučovaného může lišit podle orientace na světové strany nebo využití. Jedno je však jisté – větrání zimní zahrady musíte zajistit po celý rok. V zimě to bývá mikroventilací podobně jako u „obyčejných“ oken.
Názory se však liší na to, jak větrat v létě, zda si pořídit zahradu s otevíratelnou střechou, nebo ne.
Odpůrci otevíratelných střech tvrdí, že každý materiál se po čase opotřebuje. Jednotlivá okna pak přestanou stoprocentně těsnit a do zahrady by mohlo téci. Jako řešení nabízejí výměnu vzduchu takzvaným křížovým větráním. Do svislých stěn se osadí posuvná nebo výklopná otevíratelná okna a ventilační mřížky. Do střechy přijde ventilátor s termostatem, který přispívá k lepšímu proudění a výměně vzduchu. Fyzikální zákon, že teplejší vzduch stoupá nahoru a chladnější se drží dole, využívají firmy, které nabízejí zimní zahrady s otevíratelnými střechami. Ty bývají většinou doplněny o elektrický pohon, aby si člověk ušetřil zbytečné šplhání a lezení při jejich otevírání a zavírání. Elektromotor nejen zajistí snadnou obsluhu, ale také dovře okno tak, aby dokonale těsnilo.
Rozhodnete-li se do zimní zahrady umístit například bazén nebo pokud si přejete, aby v létě plynule navazovala na klasickou zahradu, zajímejte se o tomu odpovídající otevírání bočních stěn. Zatímco u některých zahrad otevíráte jednotlivé díly podobně jako obyčejné dveře, u jiných lze odsunout velkou část obvodových stěn bez toho, aby tady zbyla podpůrná konstrukce. Až ze dvou třetin můžete otevřít i samotnou střechu – je totiž rozdělena na tři stejné části, pouze ta u hřebene zůstává pevná a zbylé dvě se pod ni zasouvají. Nejen tyto střechy můžete doplnit čidly reagujícími na vnitřní teploty nebo déšť či vítr. Ideální je samozřejmě kombinace obou. Pokud teploty uvnitř zahrady přesáhnou vámi stanovenou hodnotu, zimní zahrada se otevře. Naopak při prvních dešťových kapkách nebo větru se sama zavře. Čidla stojí pět až patnáct tisíc korun, což je v celkových nákladech poměrně nepatrná částka.
Desatero zimních zahrad: 01 zimní zahrady se dělí na sezonní a celoroční 02 celoroční vyžadují kvalitnější konstrukci a vytápění 03 minimální plocha samostatné zahrady by měla být alespoň 15 m2, výška aspoň 2,5 metru 04 sezonní vyjdou levněji, ale chovají se jako skleník – v zimě tady klesají teploty natolik, že zde nemůžete ani posedět, ani pěstovat květiny 05 orientaci zimní zahrady zvolte podle využití – pracovnu bude lépe umístit například na východ, bazén na jih či západ 06 pokud nezajistíte dostatečné odvětrání, mohou teploty v létě u střechy dosahovat až 60 °C 07 kdo chce ušetřit, může na střechu použít místo skla polykarbonát 08 zimní zahrady se doporučuje ještě doplnit zastíněním, a to nejen svislých stěn, ale hlavně střechy 09 chcete-li si posedět večer u svíček v otevřené zahradě, pořiďte si sítě proti hmyzu 10 pokud plánujete uvnitř zahrady bazén nebo hodně rostlin, běžné větrání stačit nebude a raději si ještě pořiďte odvlhčovač nebo klimatizaci
Kontakty: AZ Ekotherm, spol. s r. o., Přátelství 79, 104 00 Praha 10, tel.: 267 711 529, fax: 267 711 399, e-mail: azeko@bon. cz , www.azeko.cz ; Stabos, spol. s r. o., 763 51 Bohuslavice u Zlína, tel.: 577 100 204, 577 991 388, fax: 577 991 103, e-mail: stabos@stabos. com , www.stabos.com ; Urban Trade, spol. s r. o., V Úvozu 283, 252 42 Jesenice u Prahy, tel./fax: 241 024 216, e-mail: urban@ipnet. cz , www.toptip.cz/urbantrade
text: Magdaléna Krajmerová foto: ISIFA, archiv firem AZ Ekotherm, Stabos, Urban Trade |
Pro klid v duši
|
|
Než se podíváme na jednotlivé pomocníky blíže, chtěla bych upozornit, že je nutné při koupi dbát na jejich návaznost. Co to v praxi znamená? Může se stát, že láhev, kterou si pořídíte, se do sterilizátoru nevejde, takže jeden z předmětů nebudete moci používat. Je proto ideální tyto pomůcky kupovat od jednoho výrobce.
Chůva na baterky Když dáváte dítě spát, chcete, aby mělo klid, ale zároveň ho potřebujete mít pod dohledem. Obojí nelze současně zajistit. Jakmile dítě usne, začne většina žen dělat všechno, co nestihla, když bylo dítě vzhůru a ona se mu věnovala. Vaří, uklízí, žehlí nebo si chce posedět u dobré kávy s kamarádkou – to všechno však dítě ruší. Proto nemluvně uloží do vedlejší místnosti. V této situaci je namístě použít dětskou vysílačku. Zařízení se skládá ze dvou přístrojů, jeden se umístí v blízkosti dětské postýlky a druhý má žena přímo u sebe (přenosné modely), ostatní typy se staví na viditelné místo. Přístroj hluk v místnosti s dítětem monitoruje a přenáší ho k matce, která tak slyší, co se v pokoji děje. Jednoduché modely jsou jednosměrné. To znamená, že matka dítě slyší, ale nemůže mu odpovědět. To už ale umějí kvalitnější typy, které jsou obousměrné, takže žena po stlačení příslušného tlačítka může na novorozence mluvit a tím ho uklidnit. Některé typy jsou navíc vybaveny světelnými indikátory. Své opodstatnění nacházejí například při sledování televize, kdy rodiče nechtějí být rušeni, ale samozřejmě je stále zajímá, co se v místnosti s dítětem děje. U takového přístroje lze snížit hlasitost na minimum, hluk pak oznamují barevné diody. Čím víc jich svítí, tím je hluk silnější. Přenosné vysílačky jsou vybaveny alarmem, který se zapne, jakmile se rodič vzdálí a signál se přeruší. Novinkou na našem trhu jsou modely, které kromě této základní funkce navíc ukazují další hodnoty. Například teplotu okolního vzduchu, čas ad., často jsou také vybaveny malým světélkem.
Čistota nade vše Dodržování hygienických pravidel patří u novorozenců k základním požadavkům, které je nutné maximálně respektovat. V tom maminkám napomáhají sterilizátory. Umístit do nich můžeme dudlíky, dětské lahve, kousátka a další drobnosti, které dítě dává do úst. Z praktického hlediska bývá nejpohodlnější takové zařízení, které za co nejkratší dobu očistí co nejvíce předmětů. Jednotlivé typy rozeznáváme podle způsobu sterilizace. Ta může probíhat pomocí páry, kterou vyprodukuje přístroj, do něhož nalijeme vodu, zapneme ho a po určité době (6-8 min) jsou předměty čisté.
Dále si můžeme pořídit typ, který se vkládá do mikrovlnné trouby, nebo využít takzvanou studenou sterilizaci. Ta funguje s pomocí speciálních sterilizačních tablet, které se rozpouštějí ve vodě, do níž se předměty vkládají. Novinkou v této oblasti jsou takzvané samosterilizační lahve. Těm stačí nalít do víčka vodu, lahev otočit a vložit do mikrovlnné trouby.
A další… Kromě už popsaných předmětů najdeme na našem trhu např. ohřívače láhví, které pomocí termostatu ohřejí nápoj nebo udržují jeho potřebnou teplotu. Doposud se mohly používat pouze v domácnostech, objevily se však už i cestovní typy. Maminka tak může své ratolesti poskytnout teplý nápoj i během delší cesty, navíc tento přístroj mohou využívat i dospělí, kteří si v něm přihřejí čaj nebo kávu. Dalšími pomocníky jsou elektrické teploměry, speciální lampičky, které se rozsvítí, jakmile se zešeří, elektrické odsávačky mateřského mléka. Existuje dokonce i speciální podložka, která se umístí pod dítě a sleduje jeho dech a tepovou frekvenci.
Kontakty: CHICCO SHOP, Kašpárek, obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 328 171; MOTHERCARE, nákupní galerie Myslbek, Na Příkopě 19/21, Praha 1, tel.: 222 240 008; PHILIPS, Šafránkova 1, Praha 5, tel.: 233 099 111
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Jak a čím se obložíme
|
|
Málokdo z nás má tolik představivosti, aby mohl „fušovat“ do řemesla architektům a vytvořit návrh interiéru jen tak doma na papíře. Naše první kroky při plánování koupelny pak zřejmě povedou do nejbližšího koupelnového studia.
Návrhy pomocí počítače Ke standardním službám kvalitních prodejců patří projektování interiérů ve speciálních programech, pracujících s designy a formáty skutečných obkladů a dlažeb. Pro realizaci takového projektu obvykle postačí půdorys vaší koupelny a dále rozměr a umístění oken, dveří, výklenků, nik a dalších prvků. Operátor zanese do počítače reálná data a potom se provede první rozmístění zařizovacích předmětů. Pokud zjistíte, že původní plánovaná dispozice není optimální, stále ještě není žádný problém provést změny. Návrh v daném měřítku (z něj je zřejmé umístění vany, sprchového koutu, umyvadla a dalších zařizovacích předmětů) slouží jako závazný podklad pro instalaci rozvodu vody, odpadů, topení a elektrických rozvodů. Poté se můžete v klidu věnovat výběru správné barvy, rozměru a designu obkladů a dlažeb. Následuje fáze, která určitě není nudná. Doslova před očima vám počítač obloží vaši budoucí koupelnu zvolenými dlaždicemi a obklady. A není-li výsledek zcela podle vašich představ, na změny stále ještě není pozdě.
A když počítač nemáte? Svoje představy můžete rozvíjet i doma bez chytrého speciálního programu. Malou pomocí vám mohou být nákresy tří základních způsobů pokládání. Jedná se o pokládku na střih, na vazbu a na koso. Mimo těchto základních způsobů pokládky existují ještě vzájemné kombinace s různými typy přechodů. Většinou se od sebe oddělují na zemi bordurami a na stěnách listelami nebo ozdobnými lištami, například v barvě drahých kovů. Dále je možné kombinovat dlažbu nebo obklad různých formátů stejného typu výrobku.
Nezanedbejte spáry Po stránce estetické spára dovoluje architektům a projektantům podtrhnout estetický dojem skladby obkladů a dlažeb. V našich domácnostech je velice rozšířeno používání bílé spáry. Zřejmě je to pozůstatek z dob, kdy byl pro spárování k dispozici jen bílý cement jako alternativa k cementu šedému. Při dnešní nabídce více než třiceti barevných odstínů speciálně vyvinutých spárovacích hmot je škoda, že se nevyužívají ve větší míře. Výběr barvy spáry se provádí podle designu použitých obkladových prvků.
Při rozhodování o barvě spáry existují v zásadě tyto možnosti: – barva spáry je o odstín světlejší než obklad; – barva spáry je stejná jako obklad; – barva spáry je o odstín tmavší než obklad; – barva spáry je kontrastní k barvě obkladu. Velkou opatrnost je potřeba věnovat způsobu, kdy se zvolí stejná barva spáry a obkladu. Ten se ve svém výsledku pak mění v jednolitou plochu a jednotlivé obkladové prvky se potom ztrácejí. U dlažeb se volí z praktického hlediska barva spáry tmavší o dva až tři odstíny. I z obyčejných bílých nebo jednobarevných obkladů nebo dlažeb je možné vytvořit použitím vhodné spárovací hmoty a profilů nebo doplňků (vodovodní baterie, žaluzie, nábytek, poličky, držáky ručníků, mýdelníky a další) stejné barvy velmi působivý a stylový obklad.
Údržba dlažby a obkladů Nejvhodnějším prostředkem pro údržbu dlažby je teplá voda se saponátem a savý hadr. Přípravek necháme chvíli působit, aby se uvolnily nečistoty, poté vodu setřeme savým hadrem nebo houbou. Při údržbě se vyhýbáme kyselinám a velmi silným čisticím prostředkům (koncentráty k odstraňování usazenin na WC). Dlaždice jim sice odolají, ale některé druhy spár však nikoli. Zametením nebo případným vysáním dlažby před vlastním mytím se určitě nic nezkazí. Při mechanickém čištění je nutné vyloučit silné abrazivní prostředky (drátěnky a písky), které jsou nebezpečné zejména pro leštěnou dlažbu.
Jak vyčistit spáry Obklady vydrží velmi dlouho a nejsou nijak náročné na údržbu. Postačí teplá voda s dobrým mycím prostředkem. Většinou trpí pouze spárovací hmota. Znečištěná hmota ve spárách se obvykle nemusí vyměňovat. Nečistotu odstraníme vydrhnutím kartáčkem nebo starým kartáčkem na zuby a teplou vodou s rozpuštěným mycím prostředkem. Po zaschnutí doporučujeme nanést ještě malou vrstvu nového cementu. Jsou-li spáry poškozeny silněji, hmotu je lepší vyškrábat a nahradit ji novou. Ve vlhkém prostředí může na spárách vykvétat plíseň. Té se zbavíme použitím vhodného fungicidního přípravku podle pokynů výrobce.
Kontakty: CRAVT Havránek, Chýnovská 2994, Tábor, tel.: 381 200 226-27, e-mail: obchod.sanita@cravt.cz ; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771, Praha 4, tel.: 272 766 478; MODEL-INTERIER, Na Výhledě 886/3, Karlovy Vary, tel.: 353 449 005; TIZZIO, Jana Želivského 25, Praha 3, tel.: 271 775 761
text: Barbora Smrčková foto: archiv |
Dům jako nedobytný hrad
|
|
Podle specialistů by prý člověk měl svůj dům zabezpečit nejprve mechanicky – tedy ztížit zloději samotný vstup do objektu. Základem každého systému jsou bezpečnostní dveře, fólie, mříže či rolety v oknech, ale i odolná garážová vrata. Teprve jako „nástavbu“ pro větší jistotu se doporučuje kupovat elektronický zabezpečovací systém. Ten zloději žádné překážky neklade, jen na něj upozorní.
Pořídit si takovou kombinaci však znamená investici převyšující sto tisíc korun u obyčejného domku. Větší část této částky padne na mechanické systémy, které se postupně stávají dražší než elektronika. Mnozí vlastníci proto okna či dveře vynechají a přímo si pořizují elektronický zabezpečovací systém.
Než začne houkat siréna Určit cenu, na kolik vás elektronické zabezpečovací zařízení přijde, je věc poměrně těžká. Zatímco jeden zaplatí za systém dvacet tisíc korun, jiného může přijít ve stejně velikém domě i na šedesát tisíc korun. Jde totiž o „skládačku“ z několik dílů. Záleží jen na vás, co a v jaké kvalitě si budete přát a kolik jste do svého bezpečí ochotni investovat.
Žádný elektronický systém se však neobejde bez prostorových čidel. Nejčastěji se umísťují do horního rohu místnosti tak, aby ji celou střežila. Ale i tady je z čeho vybírat. Ta nejjednodušší jsou analogová, naopak mezi nejkvalitnější patří digitální-duální čidla. Tyto detektory mají v paměti uloženy i různé pohyby, které takový zloděj v bytě vykonává, a jsou schopny rozlišit, zda se po bytě pohybuje člověk nebo malý pes či kočka. Právě domácí zvířata často bývala tou největší překážkou, proč si rodina nemohla dům elektronicky zabezpečit. Jako nadstandard si majitelé mohou dopřát ještě čidla tříštění skla. Hlídají prosklené plochy, a protože jde o akustický detektor, většinou stačí jedno na celou místnost. K odhalení otevřených dveří či oken lze použít magnetická čidla. Jejich sláva už však pohasíná. Dříve totiž tvořila základ elektronického zabezpečení.
A co dál? Všechna čidla musí samozřejmě být napojena na centrálu, odborně řečeno na vyhodnocovací ústřednu. Jde o malý počítač, ve kterém se soustřeďují všechny informace ze systému. Pokud některé z čidel zaznamená, že byl narušen vnitřní prostor objektu, právě ústředna spustí sirénu, maják a podá upozornění telefonem.
Chcete-li uplatňovat slevu na pojistném, které některé pojišťovny nabízejí, musíte mít zabezpečení provedeno podle jejich předpisů. Ty vyžadují například vnitřní sirénu, která zde vytváří nesnesitelný hluk, ale také venkovní sirénu, maják a vysílání upozornění mimo objekt. Ve velkých městech to mohou být takzvané pulty centrální ochrany. Kromě toho si mohou všichni nechat odeslat upozornění na telefon. Také se doporučuje, aby avízo dostal například soused, který může být u domu za pár minut. K čemu by vám totiž byla informace, že máte v baráku zloděje, když právě jedete v autě sto kilometrů daleko?
Nejlepší je kombinace Sami odborníci přiznávají, že žádné bezpečnostní dveře či mříže nepředstavují pro zloděje nepřekonatelnou bariéru. Jen ho zbrzdí. Právě podle doby, po jakou dokáže zlodějům vzdorovat, se dělí zabezpečení do šesti bezpečnostních tříd.
Vyhlídne-li si lupič dům na samotě u lesa, kde není nikým rušen, je velice pravděpodobné, že se do objektu dostane. Právě tady se osvědčuje elektronický systém, který upozorní, že se u domu něco děje.
Bezpečnostní dveře Jsou-li lidé ochotni akceptovat mechanické zabezpečení, většinou to bývají bezpečnostní dveře. A není se čemu divit. Podle statistik ministerstva vnitra proniká nejvíce pachatelů (48 %) do objektu právě vstupními dveřmi. Také pro dveře platí rozlišení do šesti bezpečnostních tříd. Dveře zařazené do „jedničky“ však nejsou vůbec bezpečnostní. Za ty bývají považovány dveře druhé třídy, ale pojišťovny dávají své bonusy až na dveře 3. a 4. třídy. Pořizovat si výrobky vyšší kategorie je už většinou zbytečné.
Kvalitní bezpečnostní dveře by měly mít tuhou kovovou konstrukci, celoplošné krytí plechem a ocelovou kostru s rozvorovým systémem. Kromě toho bývají zajištěny ještě deseti až dvaceti zamykacími body. Nezbytnou součástí je kvalitní zámek se speciální vložkou. Musí být odolný vůči poškození, opatřený bezpečnostní cylindrickou vložkou nebo „motýlkovým“ klíčem trezorového typu. Pořídíte-li si však k zámku ještě bezpečnostní kování, lépe ho ochráníte proti odtržení, navrtání, odlomení nebo odšroubování.
Samotné dveře nestačí Bezpečnostní dveře by měly doplňovat také bezpečnostní zárubně. Ty klasické totiž mohou zloději bez problému roztáhnout heverem a dveře z nich vysadit.
Bezpečnostní zárubně tvoří profilové rámy, které jsou osazeny dostatečně hluboko do zdi a navíc ještě zajištěny proti vytržení ze zdi pomocí kotevních čepů nebo háků. Pokud si z nějakého důvodu bezpečnostní zárubně nepořídíte, doporučuje se alespoň při osazování těch obyčejných nalít do obou svislic řídký beton. Ten po vytvrdnutí brání jejich roztažení.
Nejen bezpečnostní dveře můžete doplnit ještě závorou. Při jejím nákupu si však vybírejte takovou, která má zamykání na dva nebo více západů a je dostatečně masivní a široká. Odborníci však stále nedají dopustit ani na takové drobnosti, jako jsou přídavné zámky, řetízky, dveřní zastavovač na zašlápnutí nebo jen obyčejná kukátka. Stojí pár stovek a jako „první pomoc“ určitě pomohou.
To nejlepší pro okna Zřejmě nejvíce možností nabízí zabezpečení oken. Vybírat si můžete od bezpečnostních fólií přes několik typů mříží až po předokenní žaluzie.
Bezpečnostní fólie, které přijdou zhruba na tisícikorunu za metr čtvereční, nikdo na oknech nepozná. Jde o slaminovaný polyesterový film o tloušťce 0,3 milimetru. A jaký je jejich význam? Pokud zloděj vezme dlažební kostku a okno rozbije, sklo sice praskne, ale zůstává nalepené na fólii. Ta je tak pevná, že ji neprorazí. Nelze tedy prostrčit ruku dovnitř a otevřít si například balkonové dveře.
Stejně tak fólie chrání člověka uvnitř domu. Rozbije-li vám někdo okno, nebudou po celém domě úlomky skla, o které byste se poranili.
Fólie nijak neomezují množství přicházejícího světla, na okně nejsou viditelné a skla přitom můžete mýt běžným způsobem.
Několik typů mříží Mříže si každý odjakživa spojuje s vězením. Přesto i k zabezpečení domů se hodí. Zvlášť ke sklepním okénkům se doporučuje používat pevné mříže. Jsou levné, vyjdou zhruba na tisíc korun za metr čtvereční a nikomu nepřekážejí. Naopak umožňují, abyste v létě nechávali otevřená okénka, větrali a zároveň měli jistotu, že tudy nezvaný host do domu neproleze. Také mříže pojišťovny uznávají jako způsob zabezpečení. Musíte však použít normované výrobky, nikoli takové, které jste si vyrobili sami. V předpisech je stanoveno, z jakého materiálu musí být mříže vyrobeny, jaký by měl být jejich průměr, vzdálenost mezi nimi a podobně. Nezáleží však pouze na kvalitě mříží, ale také na jejich instalaci. Mříž upevněná zvenku několika šrouby zloděje na dlouho nezastaví. Je-li to technicky možné, doporučuje se buď mříž celou umístit dovnitř, nebo alespoň schovat kotvení.
Chcete-li zabezpečit například okna v přízemí nebo zadní dveře domu, odborníci vám doporučí mříže rolovací či nůžkové. Ty jsou sice dražší než pevné, ale nabízejí jednu výhodu. Jste-li doma, snadno je otevřete a nepřipadáte si jako v třetí nápravné.
Nůžkové mříže přijdou na zhruba 3 000 korun za metr čtvereční. Můžete je odemknout, shrnout ke stěně a nebudou vám překážet ve výhledu. Rolovací zatím více používají majitelé obchodů a fungují na podobném principu jako předokenní rolety. Rolují se k hornímu okraji okna a při odchodu je stáhnete dolů a zamknete. Za metr čtvereční rolovacích mříží zaplatíte od 5 000 Kč.
Chrání před zloději i sluncem Méně starostí se zabezpečením oken mají ti majitelé, kteří se rozhodli zkrášlit svá okna předokenními roletami – hliníkovými, nikoli plastovými. Ty sice nejsou přímo uznávané jako bezpečnostní systém, ale hliníkové lamely vyplněny polyuretanem znamenají nemalou překážku pro zloděje. Jsou-li navíc vybaveny elektromotorem a rozvorovým zámkem, patří k nejúčinnějšímu zabezpečení. Metr čtvereční přijde zhruba na 2 500 až 3 000 Kč. Rolety lze k domu instalovat jak při stavbě, tak dodatečně.
Vyrábějí se však i předokenní rolety bezpečnostní. Lamely mají vyrobené z extrudovaného hliníku nebo z oceli a jsou doplněny dalšími bezpečnostními prvky, například rozvorovým zámkem. Jejich cena se ale pohybuje mezi pěti až osmi tisíci korun za metr čtvereční. K této částce ještě musíte připočítat zámek a motor, proto se konečná cena vyšplhá ještě výš.
Desatero zásad jak omezit možnosti vloupání do rodinného domu: 01 nezakrývejte pohled na dům vysokými zdmi a hustými ploty 02 minimalizujte počet vchodů do domu stejně jako počet oken a dalších otvorů, zejména v přízemí 03 vybavte objekt či byt masivními (bezpečnostními) dveřmi se zámkem, vložkou a štítem, které jsou odolné proti vyhmatání, rozlomení, odvrtání, prokopnutí a vysazení. Obdobně zabezpečte i další stavební otvory, zejména ty méně viditelné a méně často používané, jako jsou zadní dveře, sklepní okénka a podobně 04 mechanické zábranné prostředky doplňte vhodným zařízením elektrické signalizace 05 při zabezpečení objektu se vždy obraťte na odbornou firmu, zásadně nespoléhejte na své sí1y či „sousedskou výpomoc“ 06 zvažte, zda musíte mít v domě cenné předměty. Je-li to nezbytné (šperky, sbírky apod.), pak je chraňte mechanicky (trezor, schránka), ale i elektronicky. Kromě toho je vhodné pořídit si na takové předměty dokumentaci, která bude obsahovat například foto a popis 07 nepouštějte do domu neznámé osoby, vydávající se například za údržbáře a techniky bez firemního průkazu 08 zajistěte si, aby někdo odstraňoval znaky dlouhodobé nepřítomnosti, jako je neodklizený sníh nebo nevybíraná dopisní schránka 09 neponechávejte v okolí domu volně přístupné nářadí a žebříky 10 i při krátkodobé nepřítomnosti (nákup v blízkém okolí) zavírejte okna v přízemí a nižších podlažích, stejně tak zavírejte a zamykejte dveře
Kontakty:
text: Magdaléna Krajmerová foto: ISIFA a archiv firem zdroj: Můj dům 3/2003 |
VŠUP na prahu proměn
|
|
Jaký je rozdíl mezi semestrální a klauzurní prací? Semestrální práce jsou úkoly zpracovávané studenty během semestru a jsou konzultovány vedoucím pedagogem ateliéru. Klauzurní úkol řeší student samostatně a obhajuje svoji práci před hodnotitelskou porotou. Je to práce uzavírající období jednoho semestru.
Čeho si nejvíce vážíte na tradici školy, jejíž směrování máte nyní možnost ovlivňovat? Vysoká škola uměleckoprůmyslová vznikla v roce 1885 jako první státní umělecká škola v Čechách a u jejího zrodu stály takové individuality jako Josef Václav Myslbek, František Ženíšek a Otakar Hostinský. Později zde působili Josip Plečnik, František Kysela, Pavel Janák. Další klíčovou koncepční osobností byl architekt Jan Kotěra, který výrazně ovlivnil orientaci a profil školy prosazováním jednoty výtvarné kultury a zaměřením na tvorbu moderního slohu. V roce 1946 získala škola vysokoškolský statut a profesorský sbor v té době tvořily přední osobnosti české kultury, mj. František Muzika, Jan Bauch, František Tichý, Josef Kaplický, Antonín Kybal a další. Škola prošla mnoha proměnami a vždy výrazně ovlivňovala duchovní a hmotnou kulturu v našich zemích. V 70. a 80. letech se ale nacházela v hluboké krizi, z níž se začala vymaňovat až po listopadu 1989. Tehdy přichází mnoho nových pedagogů a škola se postupně znovu zařazuje mezi moderní učiliště s mezinárodní reputací.
Jaký je současný stav? Kolik studentů se každý rok přijímá a jaké předpoklady musí uchazeč mít? Dnes je na škole šest kateder: architektury, designu, volného umění, grafiky, designu životního stylu a dějin umění. Máme třiadvacet ateliérů, z nichž devatenáct sídlí v hlavní budově, další jsou v pražském Karlíně a ve Zlíně. Celkem u nás studuje asi čtyři sta studentů a každoročně přijímáme do každého ateliéru dva až čtyři nové. Studium je šestileté, magisterské. Zvláštností naší výuky je to, že v každém ateliéru pracují společně studenti všech ročníků v bezprostředním kontaktu s pedagogem. Jaké předpoklady musí uchazeč mít? Především musí být talentovaný, ale důležitý je opravdový zájem, tvořivost a vytrvalost v práci. Nestojíme o vlažné lidi, kteří se náhodou rozhodli, že by studium u nás mohlo být zajímavé.
Co se vám na současném fungování školy nelíbí a jaké změny jsou podle vás nejpotřebnější? Je třeba udělat mnoho věcí. Chtěl bych především, aby škola byla čitelnější pro veřejnost a její činnost byla víc vidět. Budu usilovat o přehlednější organizační strukturu a o to, aby komunikace mezi vedením a studenty byla intenzivnější. Jednotlivé ateliéry jsou v současné době příliš uzavřené, bariéry mezi obory je třeba odstraňovat.
Aby škola ovlivňovala a kultivovala každodenní život společnosti, její životní styl, musíme vychovávat profesionály schopné spolupráce s výrobní sférou, nejenom tvůrce individuálních autorských originálů.
Spolupracujete s podobnými školami v zahraničí? Samozřejmě. Máme kontakty s několika desítkami podobných učilišť na celém světě, jsme zapojeni do programů Sokrates/Erasmus, financovaných Evropskou unií, která mezinárodní spolupráci vysokých škol podporuje. Na stáže do zahraničí vysílá VŠUP každoročně asi padesát studentů, což je nejvyšší procento ze všech vysokých škol u nás. Tyto pobyty jsou pro naše studenty velmi přínosné, získávají rozhled, učí se komunikovat a uvědomí si vlastní schopnosti v cizím prostředí. Pochopitelně na oplátku na naší škole studují studenti odjinud.
Jaké jsou perspektivy? Škola prý bude mít novou budovu? Historická budova na Palachově náměstí kapacitně nedostačuje, a proto plánujeme stavbu dalšího objektu v Praze-Ďáblicích. Myslím, že separování ateliérů do oddělených prostor je dávno překonaný model. Nová budova bude založena na konceptu velkoplošných otevřených prostorů, které bude možno flexibilně členit na jednotlivá pracoviště. Důležitá bude přímá návaznost na dílny a počítačová pracoviště. Chceme postavit moderní učiliště reflektující výuku v dnešním měnícím se světě. Tradiční umělecké obory se proměňují a musí reagovat na rodící se nový typ globální informační společnosti.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vysoké škole uměleckoprůmyslové i vám osobně na této cestě hodně zdaru.
Kontakty: VŠUP PRAHA (Vysoká škola uměleckoprůmyslová), nám. Jana Palacha 3/80, Praha 1, tel.: 251 098 111; VŠUP PRAHA (Vysoká škola uměleckoprůmyslová), ateliér designu II, Zlín, tř. Tomáše Bati 4342, Zlín, tel.: 577 211 040
text: Bea Fleissigová foto: Pavel Vítek a Libor Stavjaník zdroj: Moderní byt 4/2003 |
Věcné břemeno nemusí být věčné
|
Břemeno se týká nejen vlastníka zatížené nemovitosti, který břemeno sjednal, ale i jejích následujících majitelů.
I ti, kteří zatíženou nemovitost získají až za rok nebo za dvacet let, budou tedy omezeni stejným způsobem: musejí něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat ve prospěch oprávněné osoby.
Věcné břemeno se zapisuje do katastru Za výhodu věcného břemene se považuje zápis příslušného práva do katastru nemovitostí. Vklad do katastru je totiž podmínkou pro nabytí práva, odpovídajícího věcnému břemeni. Věcným břemenem lze u nás zatížit právě jen nemovitost – k movitým věcem vůbec nelze věcné břemeno sjednat.
Zatíženou nemovitostí může být vedle domu a pozemku i byt či nebytový prostor, pokud je ovšem v katastru nemovitostí zapsán jako jednotka. Věcné břemeno může postihovat i jen část nemovitosti (například právo bydlení se může týkat pouze některých místností v rodinném domě, právo průchodu či průjezdu přes pozemek se může týkat jen určité trasy, která přes parcelu vede apod.). Stejně jako u každého jiného právního vztahu je i tady v zájmu všech zúčastněných, aby byl rozsah oprávnění a povinností sjednán jednoznačným způsobem: místnosti lze vyznačit ve stavebním plánu, cestu v geometrickém plánu.
Specifickým důvodem pro sjednávání věcných břemen je snaha vyhnout se nárokům „zapomenutých“ potomků, například ze zaniklých manželství. Aby jim nevznikly nároky jakožto neopomenutelným dědicům, převádějí jejich rodiče nemovitosti k bydlení ještě za svého života na jiné osoby. A aby si sami zajistili doživotní bydlení, sjednávají rodiče současně ve svůj prospěch věcné břemeno.
Jestliže si může kdokoliv ve veřejném katastru nemovitostí (v části C listu vlastnictví) zjistit, zda na domu či pozemku vázne věcné břemeno, nemělo by se nikomu stát, že by koupil nebo nabyl darem či dědictvím například dům a až posléze zjistil, že je zatížen právem bydlení cizí osoby.
S věcným břemenem lze skoncovat smlouvou Jistě si lze představit situaci, kdy věcné břemeno někomu ze zúčastněných přestalo vyhovovat. Zpravidla jde o vlastníka zatížené nemovitosti, kterého břemeno omezuje, byť někdy jen formálně (kupříkladu některé banky vyžadují pro poskytnutí úvěru na nemovitost „čistý“ list vlastnictví – bez zápisu v části C). S věcným břemenem však může být nespokojen i oprávněný – například když má za své právo platit, ale už je nechce nebo nemůže využívat.
Tam, kde je mezi oprávněným a povinným možná dohoda, se o zániku věcného břemene prostě uzavře smlouva.
Věcné břemeno může zaniknout i bez smlouvy Někdy věcná břemena zaniknou, aniž by k tomu bylo potřeba písemných ujednání. Například věcné břemeno sjednané na dobu určitou zanikne uplynutím této doby.
Pokud právo náleží jen konkrétní fyzické osobě, zanikne její smrtí (typicky například právo bydlení). Na rozdíl od nájmu bytu nepřechází právo odpovídající věcnému břemeni na žádného spolubydlícího.
Stejně jako u nájmu zaniká věcné břemeno zánikem zatížené nemovitosti – domu nebo bytu. Věcné břemeno také zanikne, pokud pro trvalé (nikoliv jen přechodné) změny už věc nemůže oprávněnému sloužit. Právo odpovídající věcnému břemeni se může také promlčet, není-li vykonáváno po dobu deseti let.
Ne všechna věcná břemena, evidovaná v katastru nemovitostí, tedy nutně musí ještě existovat. Někdy se jen pozapomnělo na jejich výmaz po promlčení, po smrti oprávněné osoby nebo v případě jiného zániku. Je samozřejmé, že ten, kdo promlčení nebo jiný „faktický“ zánik břemene namítá, by měl být schopen příslušné lhůty či skutečnosti prokázat. Už proto, že k zániku věcného břemene je nutný vklad do katastru nemovitostí.
Zasáhnout může také soud Další možností zániku věcného břemene je rozhodnutí soudu, které připadá v úvahu pouze v případě změny poměrů týkajících se břemene. Pokud vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud břemeno omezit nebo zrušit, vždy však za přiměřenou náhradu. Soud může také rozhodnout, že místo věcného plnění se má poskytovat plnění peněžité (nikoliv naopak).
Kde najdeme příslušné paragrafy Od roku 1983, kdy se do tuzemského práva vrátila možnost sjednat věcná břemena, obsahuje jejich právní úpravu tradičně občanský zákoník č. 40/1964 Sb. Dnes ji najdeme v jeho paragrafech 151n, 151o a 151p. Ohledně věcných břemen je však třeba věnovat pozornost i dalším, zejména daňovým předpisům.
text: Dan Holubkov ilustrace: Pavel Dufek |
