|
|
Malá koupelna totiž nemusí být synonymem pro výraz „skromná“ a dokonce ani není nutné, aby byla jediným místem dokonalé očisty v bytě. Tak už to v životě chodí. Někdo se sprchuje ve vaně přilepené k umyvadlu a je šťastný, že tu sprchu vůbec má, a jiný používá malou koupelnu v přízemí svého domu jako tzv. rychlou toaletu, a když má chuť, věnuje se relaxaci v jiné koupelně o velikosti obývacího pokoje. Oba dva typy koupelen však mohou v určitých případech vypadat úplně stejně. Koupelnová studia totiž nabízejí do malých prostorů skutečné perly, které si jeden koupí proto, že se mu nic jiného do koupelny nevejde, a druhý proto, že jim prostě neodolá.
Umyvadlo do kouta Jediným konstantním prvkem, bez něhož bychom o koupelně nemohli mluvit, je umyvadlo. Musí tu být, i kdyby na chleba nebylo, natož pak na bidet či pisoár. Vzácné centimetry ušetříte, když využijete bohaté nabídky rohových umyvadel. Větší varianty o rozměrech 55,5 x 39/39 cm si oblíbili i majitelé koupelen standardních až nadstandardních velikostí, protože do prostoru vnášejí zajímavý interiérový prvek, rohová umývátka o rozměrech 44,5 x 31,5/31,5 cm mohou zvýšit komfort i nejobyčejnější toalety v umakartovém jádru.
Závěsné WC Také ostatní koupelnové vybavení se podřizuje zvýšeným nárokům majitelů malých koupelen. Hodně místa se dá ušetřit závěsnými WC mísami, které jsou navíc i pohodlnější pro úklid. V prostoru, kde se pohybujete téměř se zatajeným dechem, totiž určitě budete vyžadovat minimální problémy s údržbou. Ideální je zůstat stát venku a mopem na teleskopické tyči jedním rázem vytřít celou podlahu. Pokud nepřekáží noha od WC, bidetu ani umyvadla, tím lépe.
Asymetrická vana Vana, v tomto případě často užívaná i pro sprchování, může být široká jen v místě, kde si koupající sedá, a v místě pro nohy stačí minimální prostor. Tento asymetrický tvar se velmi osvědčuje například v koupelnách panelových domů, kde se tak dá vyšetřit místo i pro samostatný sprchový kout, druhé umyvadlo nebo například pračku.
Bidet není luxus Pokud se rozhodnete, že navzdory stísněným podmínkám zařídíte koupelnu skutečně na úrovni, potěší vás určitě nabídka velmi mělkých pisoárů, které vystupují ze stěny pouhých 15 cm, přitom jsou vybaveny víkem, takže v miniaturním prostoru nijak neobtěžují. Za 15 714 Kč je prodává SANITEC. Ještě úspornějším řešením je obyčejná WC mísa, která se díky poblíž instalované baterii s ruční sprškou stane ideálním zařízením nahrazujícím bidet.
Kontakty: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 041/59 21 11; KOUPELNY PTÁČEK, M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 05/43 10 77 77-8; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 02/96 33 77 11; SANELA, T. G. Masaryka 6, Lanškroun, tel.: 0467/52 19 96; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 0361/25 49 07, www.sanitec.cz ; SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.. 02/84 82 90 79; TEIKO, Spytihněv 576, Zlín, tel.: 067/711 03 11
text: Pavlína Blahotová foto: archiv |
Blog
Kam s nimi? Nejlépe na stěny!
|
|
Jak „na stěny“? Obyčejné dřevěné police a poličky patřily mezi základní vybavení kuchyně už za našich prababiček. Vešly se na ně talíře, pokličky, ty lepší byly dokonce opatřeny dřevěnými háčky na zavěšení hrníčků, naběraček, vařeček apod. A pokud nebylo náčiní opatřeno nějakou úchytkou či očkem, stačila šňůrka a očko na zavěšení se jednoduše vytvořilo. Takže praktické využití stěn v kuchyni určitě není žádným závratně novátorským počinem. Přinejmenším zajímavé je ale současné využití moderních materiálů a designu. A připusťme, že se stále přichází na nové možnosti jak u závěsných prvků, tak u kuchyňského náčiní.
Materiály a možnosti závěsných programů Nejčastěji se setkáte s kovovými závěsnými programy a jejich doplňky, a to s nerezovou ocelí, pochromovanými nebo lakovanými dráty či s hliníkem. Kovové prvky jsou navíc často velmi působivě kombinovány s dřevěnými detaily, které kovu uberou chladnosti. Bát se nemusíte ani moderních umělých hmot, které dovolují to, o čem jsme si dříve mohli nechat jen zdát. Už to nejsou záležitosti na jedno použití, už nejsou tak křehké a zranitelné. Přesto vybírejte pečlivě a uvážlivě a nesnažte se za každou cenu šetřit. Základem většiny závěsných programů jsou závěsné lišty či celé stěny. Na ty lze většinou připevnit jak police, tak i nejrůznější závěsné koše, odkapávače, přihrádky, sady háčků apod.
Materiály a možnosti kuchyňského náčiní Vítězí opět kov. Nabídka kuchyňského náčiní je opravdu široká. Vaše rozhodování je závislé na typu nádobí, ve kterém vaříte. Nechte si poradit, zda snese kontakt s kovovým náčiním. Těmito materiály jsou dřevo, plasty a teflon. Dřevo je velmi příjemné, časem získá nenapodobitelnou patinu, má ovšem i své nevýhody. Plasty a teflon jsou snadno udržovatelné, nepohlcují pachy a svým způsobem jsou věčné. Navíc nenabízejí jen tradiční bílou, ale velmi živé barevné odstíny.
Častou variantou je i vzájemná kombinace kovového náčiní s dřevěnou, plastovou, či dokonce keramickou střenkou, což skýtá nejen velmi efektní, ale i praktické využití daných vlastností jednotlivých materiálů.
Řešení pro malé kuchyně Ať máte kuchyň malou nebo velkou, rodinu dvoučlennou či čtyřčlennou, pomůcek na vaření potřebujete prakticky stejně. Možnosti máte v podstatě dvě.
Buď daný prostor zaplníte skříňkami s rizikem, že v kuchyni nebude k hnutí. Nebo přistoupíte jen na to nejnutnější vybavení nábytkem a ostatní doženete využitím plochy stěn. Nemusíte se obávat pocitu neustálého nepořádku. Navíc současná nabídka polic, lišt a „závěsných“ doplňků je dostatečně široká.
Řešení pro pohodáře Máte rádi otevřený prostor a méně nábytku? Potom si můžete dopřát stejný luxus, který jsme doporučili majitelům malých kuchyní. Využijte buď záda kuchyňské linky, nebo pokud chcete více volného prostoru a větší plochu pro „zavěšování“, vypusťte horní skříňky kuchyňské linky úplně. Kuchyň se provzdušní, prosvětlí a bude se vám v ní ještě lépe dýchat.
Kontakty: ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 02/57 31 00 22; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Brno, tel.: 05/435 31 11; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel.: 02/24 31 17 54; Klimentská 48, Praha 1, tel.: 02/24 81 99 41; MAGNET CAMIF, Průmyslová 390, Černá za Bory, Pardubice 2 telefonické objednávky: 040/604 02 22, M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; RÖSLER, Sekaninova 26, Praha 2, tel.: 02/24 93 60 52
text: Martina Čermáková foto: archiv |
Pevná půda pod nohama
|
|
Při výběru venkovní dlažby není nutno postupovat přísně vědecky, spíše je vhodné řídit se citem. Většinu aspektů lze domyslet a uvážit, vědecká a technicky vyspělá kritéria dovedou být náročná i pro odborníky. Zpočátku je užitečné udělat si na věc základní názor. A pak se poradit s odborníkem. Jinak vzniká riziko záplavy údajů, které dokonale zastře původní smysl dotazu či konzultace. „Většině z nás k dobrému pocitu z dlažby nebude scházet povídání o technologii výroby a přednostech slinuté dlažby. Tak prostou informaci, jako že určitá dlažba je ven velmi vhodná, však poskytne málokterý obchodník. Cítí se povolán k úplnější informaci… Přesto by si měl člověk uvědomit, co všechno ovlivňuje volbu a vhodnost materiálu a měl by si projít všechny tyto otázky a odpovědět si na ně. Výsledek pak bude jistě adekvátní a bude jen upřesněn konkrétní volbou. To nejhorší, čeho se může člověk dopustit při výběru materiálu, a to nejen u dlažby, je podlehnutí dojmu: toto se mi líbí, a proto to chci,“ říká ing. arch. Vladimír Kačer.
Doplněk domu Dnes můžeme u domů vidět zámkovou dlažbu, různé druhy keramických venkovních dlaždic, ale i dlažbu žulovou a také jednu v poslední době z nejoblíbenějších: dlažbu z přírodního pískovce. Není od věci si v tuto chvíli připomenout, že český pískovec těžený v Podkrkonoší patří ke kvalitativně nejhodnotnějším. Jeho krásná kresba je ještě víc zdůrazněna v dlažbě, která si říká „anglická“.
Krásu přírodního kamene člověk nedokáže ničím napodobit, proto se používá nejčastěji na stavbách, kde očekáváme nadčasovou hodnotu, a také všude tam, kde majitelům domů záleží nejen na trvanlivosti, ale také na ušlechtilosti materiálu a berou na zřetel i estetické hledisko. I přes to, že stavební boom je v současnosti na mírném ústupu, kámen se dostává častěji ke slovu. Při rozhodování, co si dáme na zahradu, do zimní zahrady či na přístupovou cestu, bychom měli brát v úvahu, jestli tento doplněk již stojícího domu bude elegantní a zároveň účelný. Za důležité je nutno považovat vlastnosti vybraného materiálu a zhodnotit zejména funkční výhody.
K čemu je určena Před pořízením nové venkovní dlažby je dobré si napřed promyslet, jaký společenský význam bude dotyčné místo mít. A tak se prostranství dělí na ta, která jsou významná společensky (nádvoří pražského hradu, piazzetta Národního divadla, okolí památníku na Vítkově), na prostranství významná městotvorně (pěší zóna, náměstí), s krajinotvorným významem (parkové úpravy např. u lázeňských měst), prostranství významná z hlediska utváření prostorů omezeného rozsahu běžnějších objektů (motolská nemocnice, úpravy vnitroblokových prostorů) a prostranství společensky nevýznamná, která tvoří úpravy nejbližšího okolí obytných a rodinných domů, menších administrativ a firem.
Co se týká účelu prostranství, pro veřejná prostranství se hodí nejlépe kámen a náročnější technické a výtvarné zpracování, na polosoukromá prostranství pak spíše technické úpravy. Soukromá prostranství ocení nejlépe nenápadné úpravy od technického charakteru až po přírodní úpravy. V intimních a pobytových partiích vynikne keramika, vymývané dlažby, zámková dlažba, ale stejně tak i placáky vyorané z pole, lomový kámen, dlažba z oblázků, dlažba se spárami prorůstajícími trávou.
K velmi důležitým aspektům patří účely povrchu a úpravy, neméně charakter provozu. Z tohoto pohledu rozlišujeme pojízdné komunikace, pochozí komunikace, pochozí plochy, pobytové plochy a zahradní úpravy.
Podmínky, které musí být splněny Odpovídá materiál danému provozu? Jaké je celkové zatížení? A co obrusnost a tvrdost? Tyto podmínky patří mezi hlavní, které musí být splněny, jinak nelze zaručit dlouhou životnost. Zjednodušeně: čím vyšší dopravní zatížení, tím vyšší nárok na otěr a únosnost – v návrhu nelze jít pod potřebné vlastnosti, ale lze použít samozřejmě materiál kvalitnější.
Pro pojízdné komunikace vyhoví dlažební kostky, na místní úpravy a parkoviště betonová zámková dlažba. Pochozí úpravy jdou od betonové zámkové nebo vymývané dlažby přes mozaiky, řezané kamenné dlažby, keramické dlažby až třeba po dlažby špalíkové. „V tomto směru pozor na volbu materiálu ovlivněnou pocity líbí – nelíbí. Například mramor je krásný kámen, ale většina pražských pasáží zadlážděných mramorem dopadla neslavně. V hale zřejmě bude optimální, na terase rovněž – pokud ji nebudeme užívat i v zimě. Kolem bazénu nebude zcela bezpečný. Pískovcové dlažby, v současnosti oblíbené, vyhoví dobře u bazénu, ale domovní vstup může získat brzy patinu letitého provozu,“ konstatuje ing. arch. Vladimír Kačer. Protiskluznost, čili neklouzavost dlažeb je pro venkovní dlažby nezbytná. Nejběžnější protiskluzovou úpravou je tzv. tryskání povrchu ocelovou drtí nebo pískem, novinkou v oboru jsou povrchy opalované. Při opalování se povrch kamene speče, aniž by zanikla jeho struktura, jako při levnějším tryskání. Nezanedbatelnou výhodou opalovaného povrchu je snadná údržba, protože se na něm nezachycují ani drobné částečky nečistot.
Kdy je protiskluz nutný V řadě případů je potřeba dosáhnout vyššího stupně protiskluznosti podlahy, jako například v některých průmyslových a potravinářských výrobnách, trvale vlhkých či mokrých prostorách (bazény, veřejné sprchy, lázně) nebo jiných speciálních objektech (nemocnice, domovy důchodců apod.). „K takovým účelům byla vyvinuta celá škála protiskluzných dlažeb, protože v zásadě platí, že neexistuje jedna univerzální protiskluzná dlaždice, která by splnila všechny požadavky najednou. Je třeba ale zároveň uvést, že jakýkoliv zvýšený protiskluz s sebou přináší vyšší nároky na údržbu a čištění takové podlahy,“ uvádí zástupce společnosti RAKO Rakovník Herbert Kraus. Proto se doporučuje vyšší opatrnost při výběru těchto materiálů a jejich používání pouze tam, kde je to nezbytně nutné. Také stupeň protiskluznosti se má volit přiměřený ke konkrétním podmínkám a rozhodně se nevyplácí používat stupně vyšší, než je nezbytné.
Protiskluznost dlaždic se popisuje v závislosti na tom, zda bude výsledná podlaha sloužit v místech, kde se chodí pouze bosou nohou (bazény, sprchy), či zda bude namáhána i obuví. Požadované stupně pro bosou nohu se podle normy DIN 51097 dělí na A, B a C (vzestupně) a pro obutou nohu podle normy DIN 51130 stupně R9 až R13, přičemž R9 představuje velice mírný protiskluz, zatímco pohyb po dlažbě se stupněm R13 lze přirovnat snad jen k chůzi po hrubozrnném smirkovém papíře.
Problém protiskluznosti je všeobecně značně složitý a doporučuje se před vlastním zakoupením dlaždic konzultace s odborníkem. Architekt Kačer k tomu říká: „Existují vědecké metody pro posouzení této vlastnosti, osobně však doporučuji vzít vzorek a navzdory ujištění dodavatele o skvělých parametrech jej podrobit vlastnímu, byť laickému zkoumání. Obvykle zkoušíme hmatem: připadá nám povrch dostatečně drsný, neklouzavý holou rukou? Jedná-li se např. o dlažbu k bazénu, pískovišti apod., kde se budeme pohybovat bosi, klečet, posedávat, doporučuji si na vzorek kleknout, sednout, popřípadě stoupat na něj bosou nohou. Je neuvěřitelné, jak pohmat rukou a vjem očí může být odlišný a materiál pěkný a atraktivní na pohled nemusí splňovat všechny potřeby na něj kladené. Jsme-li spokojeni na sucho, zkusme vzorek navlhčit (namočit nebo pokropit). Splňuje i tak naše potřeby? Neklouže v obuvi, kterou běžně používáme? Neujede na něm bosá noha? Je i namočený příjemný na dotek?“
Jsme-li i tak spokojeni, je tu ještě jedno doporučení. Vyzkoušet, jak se bude vzorek chovat pod sněhem. Nemusí zrovna hojně napadat, pomohou chladničky a mrazáky. Stačí nadrolit námrazu. Je dobré vzorek ještě předtím vychladit, lépe vymrazit, aby sníh zbytečně rychle neodtál. A můžeme se začít klouzat! Zde je asi největší riziko. Výrobci sice provádějí zkoušky podle norem a vyhlášek, ale výsledek může být přesto neočekávaný. Stalo se tak např. u České spořitelny na Budějovické ulici v Praze 4, kde položená keramická dlažba sice splňovala všechna kritéria, výsledkem však bylo kluziště skvělých parametrů.
České jsou nejen hezké Z někdejší socialistické nabídky vznikl oprávněný dojem, že se v Čechách kvalitní keramika s nápaditým designem nevyrábí a že kdo chce kvalitu a design, ten musí nakoupit zahraniční, nejlépe italské a španělské dlažby. Dnes už to bohudíky neplatí. Čeští výrobci se za posledních deset let vypracovali na špičku v oboru keramických obkladů a dlažeb, a to především v kvalitě hutného střepu. Materiály tuzemského původu vynikají nápaditým designem. Rozdíl mezi nimi a zahraničními je zřejmý především v ceně. Tam, kde se české výrobky pohybují v rozpětí 300 – 600 Kč za m2, ceny dovozových (s výjimkou méně kvalitních a o to více „rizikových“ importů) jsou vyšší a často překračují hranici 1000 Kč za m2.
Něco málo rad na konec Z hlediska údržby je vhodné uvážit, jaké aktivity budou na upravené ploše probíhat a jaké znečištění od nich může vznikat. „Betonová zámková dlažba v okolí zahradního grilu zřejmě může dopadnout esteticky – osobně bych takovou věc těžko snášel, ale po určité době provozu může být výsledek vlivem odkapávajícího tuku značně odlišný až rozpačitý. Spáry betonových dlažeb, dlažeb z lomového kamene a plochých kamenů se spárami zasypanými drtí budou rychle odvádět vodu s povrchu, ale pokus o jejich zametání bude obtížný.Tyto spáry rovněž jistě ocení dámy v botách s jehlovými podpatky,“ dodává s úsměvem ing. arch. Vladimír Kačer.
Při volbě materiálu je důležité zamyslet se i nad tím, jak často bude potřeba z dané plochy odstraňovat sníh. Někde se nebude odstraňovat vůbec, jinde by kostrbatý, s jistotou neklouzavý povrch mohl působit komplikace. Mnohdy je totiž nedostatečně odstraněný sníh méně protivný než klouzající povrch s dlouhou dráhou skluzu.
Slovníček pojmů z oboru kamene: abrazivo – volná zrna tvrdosti stejné nebo vyšší, než je opracovávaný materiál, např. korund, karbid křemíku, litinová a ocelová drť, křemičitý písek a jiné hmoty blokovitost – zhodnocení přírodních podmínek kamenické suroviny v ložisku, hodnotí se mocnost lavic, vrstev kamene, vzniklých během tuhnutí magmatu i horotvornými pochody zemských těles diamant – přírodní i uměle vyrobený zrnitý materiál, pro nástroje se používají průmyslové diamanty několika typů, např. boart, balas, krašink pačok – tekutá směs cementu s vodou, používá se u dlažeb ke zlepšení spojení desek s nosným betonem pemrlování – následná úprava roviny špicovaného kamene nástrojem p odobajícím se kladivu, na obou ploškách však s hroty několika velikostí; provedení jako ruční nebo pneumatická pemrlice struktura – u hornin se hodnotí velikost zrn, která tvoří horninu (struktura hrubozrnná až celistvá) textura – v petrografii vyjadřuje prostorové uspořádání minerálů v hornině (např. textura všesměrná) vahorys – vodorovná rovina pro rychlé odměřování správné polohy dlažebních desek i obkladů z kamene
(čerpáno z knihy: R. Jundrovský, Kamenictví, tradice z pohledu dneška, vydavatelství Grada 2001)
text: Marta Drahorádová foto: archiv firem |
Šatna jako dokonalý stroj
|
|
Stavba rodinného domu bývá spíše záležitostí hlavy rodiny, ale do jeho zařizování (pokud interiér nebyl už přímou součástí projektu) začíná mluvit především žena, která má jasnější představu o chodu domácnosti. Podobně tomu bylo u majitelů tradičního domku, jehož anonymně řešené prostory ani po dokončení stavby ještě nevypovídaly nic o způsobu životu konkrétní rodiny. Paní domu vzala události do svých rukou a obrátila se na odborníky – trojice architektů na základě jejích požadavků dokázala vytvořit prostředí, které je nevšední, profesionální ukázkou funkčního moderního interiéru.
Prostor nejen na spaní Architekti Alena a Jan Lexovi se svými osobitými kusy nábytku patří již několik let mezi přední české designéry (FAST, Interier a Design). Ke spolupráci na této zakázce si přizvali ještě kolegyni Markétu Dubovou, která navrhla celkovou koncepci a zakázku s klientem projednávala. V rodinném domku autoři vybavili hlavní obytný prostor (dříve zakoupený byl jen sedací nábytek), především však řešili prostor ložnice, od kterého prosklenou posuvnou stěnou oddělili samostatnou šatnu. Podkrovní ložnice je dostatečně velká plošně, ale sešikmené stěny neposkytují příliš mnoho možností, kam umístit dostatečně dimenzované šatní skříně. U štítové stěny je ložnice propojena s balkonem, k protější rovné stěně (do místa s největší výškou) bylo vhodné postavit dvojlůžko. Architekti se rozhodli rozdělit místnost na dvě části a celou jednu stranu se sešikmeným stropem využít jako šatnu.
Ložnice získala intimnější charakter, podtržený navíc velmi příjemným rozptýleným světlem, které sem z okna šatny prochází přes pískované sklo posuvných dveří. Opticky se ložnice stala jen čistě soukromým místem pro spánek, ale svým skutečným vybavením dovoluje manželům vycházet z ložnice nejen odpočinutým, ale navíc i v „gala“ – perfektně oblečeným a upraveným. Šatna nemá klasické úložné prostory, ale je vybavena systémem kontejnerů, polic a ke stěně kolmých tyčí na ramínka, jaké se používají v obchodech s oděvy. Dovoluje nesmírně jednoduché a přehledné ukládání oděvů, funguje doslova jako přesný stroj. K ještě snadnější manipulaci se tu využívá pojízdný kontejner s šatními tyčemi, s jehož pomocí se může do šatny vozit prádlo po vyprání, stal se prostě univerzální a praktickou pomůckou pro veškeré operace spojené s oděvy.
Hravá jednoduchost Nábytek manželů Lexových nemá charakter sériově vyráběných sestav, vzniká po jednotlivých kouscích, které vždy řeší nějaký konkrétní úkol. Design těchto samostatných solitérů má však natolik jednotný rukopis, že vybrané kusy stačí sjednotit použitým materiálem a vzniká dojem uceleného souboru. Základem takového přístupu k návrhu nábytku je vlastní filosofie, vyhraněný názor a dlouhodobý vývoj nejen konstrukce nábytku, ale i způsobu zpracování a všech detailů. Stejně jako soudobý moderní nábytek, který je možné vidět na zahraničních výstavách designu, i jejich kusy vycházejí z jednoduchých geometrických tvarů, jsou kultivovanou kombinací dřeva v přírodní podobě s bílou dýhou, sklem nebo kovem. To, co je však odlišuje a charakterizuje, vychází ze zcela vlastních představ o bytovém interiéru.
Přílišná strohost, se kterou by se mnozí lidé nedokázali ztotožnit, je potlačena laskavou hravostí tvarů a příjemnou nápaditostí, obohacující prvotní funkci. Společenský stolek má jeden z rohů čtverce „vyříznutý“ a nahrazený kulatým stolečkem se skleněnou deskou – při sezení v rohové sestavě pohovky a křesel se totiž pro odkládání nejvíce využijí jen nejbližší plochy a volně přistavený kousek ve vzdálenější poloze se může kdykoliv přemístit tak, aby byl přímo po ruce.
Zalomené police knihovny dovolují srovnání různě vysokých knih, aniž by nad nimi zůstávala volná mezera. Silné desky stolů nejsou jen nevyužitou masou materiálu, vždy na některé ze svých stran překvapí zásuvkou, kterou v uzavřené poloze nejprve ani nepostřehneme. Vysoký sloupový regál má kromě polic a zásuvek na jedné výplni „dvířek“ z pískovaného skla najednou ručičky – nenápadné a krásné začlenění pokojových hodin.
Podobně bychom mohli pokračovat s každým dalším solitérem. Ale dejme raději více prostoru fotografiím, které jsou výmluvnější.
text: Věra Konečná foto: Iveta Kopicová |
Skříň, která nic neskrývá
|
|
Její název pochází z latiny. U nás se tomuto druhu nábytku běžněji říká skleník. Je to skříň, která je ze tří nebo čtyř stran prosklená, uvnitř jsou police, většinou také skleněné, na ukládání drobných předmětů (porcelánových sošek, skleněných doplňků, hrníčků apod.) a někdy na zadní straně zrcadlo, ve kterém se předměty odrážejí. Kvůli lepší viditelnosti nebo zvýraznění některého zvláště oblíbeného předmětu bývají vybaveny bodovým halogenovým osvětlením nebo speciálními lištami s malými žárovkami.
Nic nového pod sluncem Skleníky se používají už dlouho, v západní a střední Evropě se rozšířily především v 18. a 19. století. Tehdy byly v módě skříně prosklené ze tří stran, jež byly vertikálně rozděleny na tři části a doplněny jednou nebo dvěma zásuvkami. V té době získávala na oblibě také miniaturizovaná forma vitríny, která se zavěšovala na zeď nebo se stavěla na jiné kusy nábytku. V 19. století si pak vitrína našla své místo také v muzeích, kde se používaly takzvané expoziční modely. V dnešní době se skleníky v soukromých interiérech po-užívají naprosto běžně. Jejich úloha je po staletí stále stejná – ukazovat vystavené předměty, což umožňují okolní skla, která zároveň nedovolí, aby se dovnitř prášilo nebo aby si zvídavé dítko mohlo na chvíli „cennost“ vypůjčit, či nedej bože, aby se domácí mazlíček podíval na věc víc zblízka, než by se patřilo.
Mnoho možností Konstrukce skleníků byla odpradávna ze dřeva, které se dále mořilo nebo lakovalo do různých odstínů. I když tato varianta přetrvává dodnes, dřevo nahrazují moderní a dnes velmi oblíbené materiály, jako je kov, rattan apod. Ostatní části jsou z tvrzeného čirého skla, u některých modelů designér záměrně volí pískovanou variantu. Skleníky si našly své místo zvláště tam, kde se schází rodina, přijímají návštěvy a na frekventovaných místech domácnosti, například v obývacím pokoji, oblíbené jsou i v jídelnách či halách. Podle typu se staví ke zdi, v nabídce firem jsou také rohové či prostorové varianty.
anketa: Máte doma skleník? Pokud ano, co v něm vystavujete? Bára Basiková Mám doma dva skleníky. Jeden je v koupelně a mám v něm veškerou kosmetiku a druhý je v kuchyni, v něm je vystavené nádobí. Oba fungují naprosto účelově, předměty jsou vidět ze všech stran, což je pohodlné a praktické.
Jan Čenský Skleník doma nemáme. Nábytek máme ze dřeva a skříňka, která visí na zdi, má plná dvířka, takže dovnitř není vidět. Věci, které si přivážím z cest, jsou většinou určené k zavěšení – třeba luk se šípy, mačeta apod. Nikdy jsem je ale nakonec nikam nepověsil, protože se to do interiéru nehodilo. Jinak se mi prosklené obývací stěny i skleníky líbí.
Slovo odborníka: Navrhujete do interiéru skleník? Akad. arch. Eva Hlaváčková V současné době se skleník znovu vrací do interiéru, ať v podobě klasické, art deca nebo minimalistické. Jeho funkce je nezaměnitelná – vystavují se v něm klasické objekty (porcelán, miniatury atd.) a zároveň jsou chráněny před prachem. Sám o sobě je skleník krásným objektem v prostoru a tím, že je prosklený, je jeho hmota vizuálně odlehčena. V různých formách se využívá v jídelně, obývací části, koupelně, pracovně i kuchyni. Obvykle bývá jedním z nejkrásnějších solitérů v interiéru.
Mgr. Petr Kolář: Skleníky zařazujeme do inte-riérů často. Funkce prosklené skříně zůstává i dnes stejná, lidé je používají stejně jako generace našich babiček a dědečků – na odkládání svátečních servisů, památečních předmětů apod. pouze jejich design se mění. V bytě může být skleník výrazným prvkem interiéru, dokonce může být vnímán jako skulptura.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, fax: 296 325 017; KLOU DESIGN, Holečkova 1013, Praha 5 tel./fax: 257 317 964-65; KTC INTERIER, Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 222 230 762, 296 226 560; LIVNG SPACE, Vinohradská 37, Praha 2 tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056 NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 175, Praha 9-Balabenka TECNO LINE INTERIER, Ondříčkova 28 Praha 3, 222 711 090, tel./fax: 222 715 102
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Kam se ztratila nádrž?
|
|
Zdánlivě není v souvislosti s toaletou o čem psát. Jaký problém, přijdu, udělám, co má být uděláno, a jdu pryč. Jenže kdo právě staví dům nebo třeba opravuje byt, bude překvapen, jaké množství technických řešení se při budování nabízí.
Jakou nádržku zvolit? Pokud dáte přednost klasickému splachování z nádržky, můžete zvolit buď provedení „kombi“ s keramickou nádržkou připevněnou přímo na klozetu, nebo s plastovou určenou k připevnění ke zdi. Podle odborníků je v poslední době hlavním kritériem pro rozhodování o jedné z těchto variant cena. Provedení z plastu obvykle přijde o několik stokorun levněji. Výrobci je stále dodávají na trh, protože cítí určitou setrvačnost uživatelů (a koneckonců i řemeslníků), kteří na tento typ byli odjakživa zvyklí. Jediný rozdíl proti minulosti spočívá v tom, že se nádrž nemontuje až pod strop, ale do výšky, kam k ovládání pohodlně dosáhne i malé dítě. Při volbě nádržky se také musíte rozhodnout, zda zvolíte jednoduchý systém splachování, či s úsporným provedením, které umožní takzvané malé a velké spláchnutí. Pak pomocí děleného tlačítka můžete spláchnout třemi nebo šesti litry (původní splachování devíti litry se už příliš neprodává ani nepropaguje). Je dobré si ověřit, zda je menšímu množství vody přizpůsoben i přepad vody v klozetu!
Elegantní předstěnové instalace Zatímco klasické kombi provedení se šroubuje k podlaze, v poslední době jasně vítězí závěsné provedení ve spojení s takzvanými předstěnovými instalacemi. Výhod je spousta a nahrávají především snadnější údržbě místnosti a úspoře místa. Tím, že klozet zavěsíte na konstrukci vestavěnou do zdi, snadno vytřete podlahu mopem. A tím, že nádrž schováte do zdi, zminimalizujete množství vodorovných ploch, na které se usazuje prach. V současné době se užívá několik typů předstěnových instalací. Základem každé z nich je plochá nádrž z houževnatého polyetylénu. Ta se může buď obezdít cihlami či tvárnicemi, nebo usadit do kovové konstrukce, která se pak zakryje sádrokartonem. Použití každého z typů se řídí stavebními podmínkami v místě – s nádrží k zazdění mírně ušetříte. Pokud máte k dispozici hodně silnou příčku, můžete ji dokonce celou zasekat do zdi a ušetříte místo, pokud ne, vznikne obezděním či obložením sokl – docela praktická polička na odkládání hy-gienických drobností. Výrobci samozřejmě reagují i na problémy tuzemského reálného bydlení, a proto se velmi úspěšně prodávají i typy spe-ciálně upravené pro použití při rekonstrukci panelových domů.
Tlačítkem k designu Zatímco samotný technický systém zabudované splachovací nádržky se chlubí tím, že je neviditelný, systém ovládání má ambice zahrát na city designuchtivých zákazníků. Ještě nedávno bylo možné jednotlivé výrobky z dálky rozlišit právě podle tohoto kritéria. GEBERIT byl typický svým rozměrným celoplošným tlačítkem, FRIATEC (dnes GLYNWED) preferoval oblejší tvary, GROHEDAL těžil ze svého napojení na mateřskou firmu vyrábějící baterie, a proto nabízel řady ladící s konkrétní sérií armatur. Kdo se však v současné době podívá do nabídek jednotlivých výrobců, zjistí, že toto generalizování už naštěstí není k použití. Výrobci se snaží oslovit celé spektrum uživatelů – od těch, kteří fandí konzervativní strohosti, až po ty, kdo jsou schopni předělávat koupelnu a WC každé tři roky.
Jaké splachování? Hluboké splachování – v současné době nejběžnější systém, kde exkrementy padají přímo do vody. Je výhodný hlavně pro menší nebezpečí znečištění keramiky samotné Vodorovné splachování – používá se hlavně případech, kdy v rodině žije nemocný člověk, u kterého je třeba sledovat obsah střev.
Kontakty: GEBERIT, Pražská 16, Praha 10, tel.: 02/81 01 76 30; GLYNWED, Průmyslová 346, Vestec u Prahy, tel.: 02/44 91 28 96-98; GROHEDAL, Učňovská 1, Praha 9, tel.: 02/66 10 65 62; NT SANIT, Sokolská 24, Znojmo, tel.: 0624/24 17 65
text: Marek Burza foto: archiv |
Malý, ale šikovný
|
|
Pravidelní čtenáři časopisu Můj dům nás pozvali na návštěvu svého nového obydlí v klidné části jednoho severomoravského města, aby předvedli skloubení pohodlného bydlení s neodolatelnou účelností. Oproti jiným domům je tento odlišný především velikostí zahrady. Na ploše 6500 m2 mají rodiče pána domu postavený malý domek, vedle něhož stojí tzv. technická budova. Sem se pohodlně vejde všechno, co by jinak zatěžovalo prostory přízemního a nepodsklepeného domu majitelů. Rodinný dům byl navržen jako přízemní, nepodsklepený, zastřešený sedlovou střechou s valbami bez podkroví. Při návrhu byl projektant veden maximální snahou orientovat obytné prostory optimálně ke světovým stranám z hlediska využití oslunění a klidového prostoru pozemku. Organizace vnitřního prostoru je také podřízena přáním investora dispozičně oddělit denní obytnou část kuchyně a obývacího pokoje od částí obsahujících samostatné pokoje jednotlivých členů rodiny. V souladu s těmito požadavky je také umístěn vstup do domu na severovýchodní straně společně s navazující zastřešenou plochou pro odstavení osobních vozů. Mírná svažitost pozemku umožní osazení stavby do terénu bez náročných terénních úprav. Stavba rodinného domu svým pojetím odpovídá lokalitě příměstského rodinného bydlení. Konstrukčně se jedná o stavbu jednoduchou, používající běžně dostupné stavební materiály a konstrukce. Základy z prostého betonu, stropní konstrukci nad přízemím tvoří tepelně-izolační podhled uchycený přímo na dřevěnou vaznicovou konstrukci krovu.
Přízemní stavba 4+1 je, jak už bylo řečeno, bez sklepů a bez garáže. U domu je kryté stání pro dvě auta. Základním stavebním materiálem je Hebel, střešní krytina šindel. Na technické budově, stojící odděleně v zahradě, jsou umístěny TV antény i anténa na internet. Rozvody jsou vedeny v zemi do obou domů, včetně telefonu, který je taktéž rozveden do všech místností. V praxi to znamená, že v kterékoli místnosti je možné se připojit na internet, je tu telefon i zásuvka na TV a video, centrálně zapojené v obývacím pokoji. Na střeše jsou umístěny sluneční kolektory na ohřev teplé vody. Sympatické a účelné řešení řadí dům do okruhu staveb pro třetí tisíciletí.
Metelesku blesku aneb rychle postaveno Přáním majitelů bylo postavit opravdu maličký dům, a tak se zpočátku jevilo jako nejdůležitější sehnat projektanta. Jedna ze stavebních firem, kterou oslovili, jim doporučila architekta, který prý ale „nedělá“ pro každého, své klienty si vybírá. Vybral si i naše majitele a domluvili se k oboustranné spokojenosti. „Neměli jsme žádnou představu o tom, jak by měl dům vypadat. Měli jsme omezené prostředky a tak jsme řekli architektovi, ať nám něco namaluje. Namaloval jednu verzi a ta se nám hned líbila,“ říká pán domu. Pro přízemní řešení domu hovořilo mnoho argumentů, jedním z nich byla i myšlenka na stáří. Dům byl postaven bleskově, od prvního „kopnutí“ do země 28. dubna 2000 byl kompletně dokončen přesně na den 28. září téhož roku. Majitelé se na konci září nastěhovali. Vlastní pílí dokončili zahradní práce — výsadbu keřů a trávníky. Zima, která přišla, byla pro majitele první a tedy zatěžkávací zkouškou. „Nic zvláštního se nedělo a se stavební firmou nemáme absolutně potíže,“ konstatuje pán domu. V celém domě se prolíná dřevo, oblíbený materiál majitelů. Dřevěná jsou okna, vstupní i interiérové dveře, celá kuchyň. „Zajímali jsme se o mnoho návrhů kuchyní. Některé byly skutečně hezké, a tak jsme měli z čeho vybírat. Líbí se nám precizní provedení kuchyně, kterou dodavatelská firma kompletovala tři dny,“ vypravuje obyvatel domu. Zbývá dodat, že i strop v obývacím pokoji je z borovicového dřeva a že je tu útulno.
Oceňují soukromí Bydlení poblíž maminky má podle majitele domu své výhody i nevýhody. Soukromí zajišťuje velká zahrada. Na případné zastínění jsou na oknech umístěny venkovní rolety. Jediné místo, od příjezdové cesty, otevírá náhodným chodcům pohled do soukromí, protože stromky a keře zatím nestačily vyrůst. Majitelé domu rádi cestují a nechtěli se stavbou domu příliš zabývat. Chtěli prostě postavit rychle a rychle bydlet ve svém. V současnosti zbývá dokončit drobnosti.
V kuchyni je na podlaze keramická dlažba. Ideálně je ve vstupním prostoru dveřmi oddělena chodba, za ní se teprve nacházejí dveře do dalších ložnic. Tím je ochráněno i soukromí rodiny. V celém domě slouží vestavěné skříně, které si majitelé velmi pochvalují. Není potřeba mít velké kusy nábytku, jež by zbytečně překážely. Ve vestavěných skříních je úložného prostoru dost. Místo se naopak i na takto malém prostoru našlo pro 400litrovou nádrž na vodu ohřívanou slunečními kolektory. Také koupelna je dostatečně velká, neboť manželé jsou toho názoru, že i při osobní hygieně musí být pohoda. V pokojích je kladen důraz na prostor, nejsou tu ani koberce, ani záclony. V ložnici, byť malé, se uplatnil důvtip architekta, který za vestavěné skříně navrhl malou koupelnu. Vchází se do ní zasunovacími dveřmi skříně. Je to taková malá tajná třináctá komnata. I to přispívá k soukromí rodiny, a jak uvádí pán domu, toto řešení se výborně osvědčilo. V některých místnostech jsou u stropů viditelné průduchy, jež přivádějí ohřátý vzduch z krbu v obývacím pokoji. Především v přechodném období je to příjemný způsob přitápění v domě.
TECHNICKÉ PARAMETRY: Projekt: Ing. arch. Jiří Schnirch, Frýdek-Místek Stavební firma: Augustin Míček Obvodové zdivo: Hebel Celková užitná plocha: 98,8 m2 Celkový obestavěný prostor: 566 m2 Stání pro dvě auta: 34,6 m2 Celková obytná plocha: 58,9 m2 Krov: dřevěný, vaznicové soustavy Střecha: asfaltové střešní šindele Stropní konstrukce nad přízemím: tepelně-izolační podhled Okna: Euro s vakuovým dvojsklem Dveře: atypické dřevěné Vnitřní omítky: provedení Thermo Podlahy: plovoucí podlahy + keramická dlažba Vytápění: plynový kotel, krb s krbovou vložkou, ústřední vytápění, podlahové a teplovzdušné topení Atypické úpravy: Solární systém, počítačová síť s telefonní ústřednou Náklady na realizaci podle projektanta: 1 835 000,- Kč Konečná cena včetně zahradních úprav a altánu: 2 500 000,- Kč
text: Marta Drahorádová foto: Robert Virt |
Antonio Citterio
|
|
Tento italský architekt a designér se totiž v přístupu k časopisům o designu liší od svých českých kolegů pouze v jednom bodě: na rozdíl od nich on otevřeně přiznává, že tyto časopisy nečte, ale pouze je prohlíží. Zato pravidelně věnuje čtyřicet svých soukromých minut pročítání denního tisku.
V rozhovoru, který poskytl internetovému designovému magazínu, se přiznává ještě k několika dalším nectnostem. Například prý příliš křičí a moc jí – ale co byste chtěli od Itala? Pravděpodobně bude jen stejně nedokonalý jako my všichni ostatní. Za sebou však má sympatické množství velmi rozmanitých tvůrčích počinů, které jeho osobnost charakterizují možná objektivnějším pohledem, než jakého je on sám schopen. Jako designér spolupracuje s takovými výrobci nábytku, jako je Arc Linea, Artemide, B & B Italia, Boffi, Flexform, Flos, Kartell, Moroso, Vitra a další. Ze svého jména dokázal postupně vytvořit značku kvality, spolehlivosti a originality a tak jsou dnes jeho nové návrhy automaticky považovány za ověřenou hodnotu. Přitom po studiích architektury na milánské Polytechnice pracoval jako průmyslový designér a konzultant, v osmdesátých letech projektoval a zařizoval nábytkem společně s Terry Dwanem obchodní budovy v Evropě a v Japonsku. V roce 1987 dostal Antonio Citterio první Zlatý kompas za sedací nábytek Sity pro B & B Italia (s níž mimochodem spolupracuje od roku 1972) a pak znovu v roce 1995 za zásuvkový systém Mobil pro Kartell. Vyzkoušel si také roli pedagoga, když postupně přijal nabídky na vyučování na Domus Academy v Miláně, La Spienza University v Římě a v letech 1993 – 95 byl externím zkoušejícím na Královské akademii umění v Londýně. Jak mu jsou role učitele blízké, bohužel nevíme, ale víme, že stále cítí, že ještě pořád musí vzdělávat především sám sebe. Protože jeho životním krédem je nikdy se nevzdávat a při práci se řídí vždy jen tím, co on sám považuje za důležité, máme se ještě na co těšit. Těsně po padesátce je na vrcholu tvůrčích sil, otevřený všem výdobytkům techniky, které dovede využít ke svému prospěchu.
Stejně bravurně pracuje s dřevem, polstrovaným nábytkem, kovem nebo plastem. Zajímá ho nábytek více poloh i funkcí, flexibilita, která nás nutí, abychom se snažili racionálně využívat všech svých možností a schopností. Takový je i nejnovější nábytek vycházející z jeho studia. A s jakými pocity se dívá Antonio Citterio do budoucna? „Ať je svět, jaký chce,“ říká, „architekt má budoucnost vidět vždycky jen pozitivně.“
Antonio Citterio narozen 1950 v Medě vystudoval architekturu na milánské Polytechnice 1972 otvírá své první studio 1987 zakládá studio Dwan-Citterio 1996 Studio Citterio + Partners 1987 Zlatý kompas za sedací nábytek Sity (pro B & B Italia) 1995 Zlatý kompas za zásuvkový systém Mobil (pro Kartell) 1993 uspořádal velkou retrospektivní putovní výstavu v Bordeaux, Tokiu a Ósace má rád oranžovou barvu a hortenzie
Kontakty: KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; KTC INTERIER, Štěpánská 36, Praha 1, tel.: 02/96 22 65 60
text: Pavlína Blahotová foto: archiv |
Ve světě vodního proudu
|
|
POLYSAN vyrobí za rok kolem 14 000 van, z toho více než tisícovku osazuje hydromasážními systémy. K výrobě samotné vany používá značkový akrylát Röhm, produkuje 28 druhů van, trysky k hydromasáži nabízí v bílé, zlaté nebo chromové barvě, zásadně nepoužívá pokovené trysky z plastu, ale jen kovové. To hlavně proto, že na vany poskytuje záruku 7 let.
Proti ostatním výrobcům přináší úplně jiný systém perličkové masáže -d o firmy ho přinesl její zakladatel, který podnikal v tomto oboru v Kanadě přes 25 let.
Malý otvor netlačí A jak je to s oním patentem? Běžná perličková masáž používá systém, kdy se do stěny vany vyvrtá otvor a osadí se tryskou. K ní se „za vanou“ připevní hadička vhánějící stlačený vzduch do vany. POLYSAN na to jde s geniální jednoduchostí. Na dno či stěnu vany z rubu nalaminuje jakýsi kanálek ve tvaru tunelu, kterým proudí vzduch. Nad tímto kanálkem se do dna vyvrtá soustava otvorů o průměru 1,5 mm, kterými pak do vody proniká vzduch a vytváří požadovaný masážní efekt. Tento systém má velkou výhodu – je vždy zaručené, že ve všech otvorech bude stejný tlak, systém je podstatně jednodušší a tím méně náchylný k jakýmkoliv poruchám. Navíc vás na dně vany netlačí do zad soustava trysek, protože otvory splývají s hladkým povrchem dna.
V dívčím objetí Každý výrobce chce vyrábět takové výrobky, aby vyhověl vkusu každého zákazníka. Po čase ovšem obvykle dojde ke zjištění, že příliš široká nabídka je rubem mince nazývající se produktivita a atraktivita nabídky. Proto strategie firmy velí vynechat tvary pro potřeby extravagantních výstředníků a věnovat se tomu, co si žádá každý z nás – vanu pro každodenní potřebu, vanu do malých prostor, vanu, která bude potřebovat co nejmenší údržbu, obejde se bez reklamací a hlavně za rozumnou cenu. Výsledkem je produkce van, které by měly vyhovět veškerým prostorovým nárokům. Příznivci klasických tvarů se mohou zhlédnout v dívčích jménech Adriana, Mirela, Satina či Kamelie, což jsou klasické vany v anatomicky tvarovaném provedení. Vyrábějí se v délkách 150 až 190 cm a jejich ceny začínají už na 6 000 Kč včetně DPH. Do této kategorie spadají i vany, které ovšem mírně vybočují způsobem použití. Příkladem může být například vana k zapuštění s exotickým jménem Eola anebo vana s všeříkajícím označením Duo.
Do rohu? Jak jinak! Výhodou akrylátu jako materiálu je jeho snadná tvarovatelnost. Není se co divit, že od architektů už před lety vyšel i impulz k umístění vany do rohu. Tomuto trendu se přizpůsobili všichni výrobci včetně firmy POLYSAN. V základní nabídce najdete několik typů, od kterých jsou odvozeny další tvarové zvláštnosti. Rohová vana má tu výhodu, že na relativně malé ploše získáte prostor pro pohodlné natažení vašeho znaveného těla. Tedy jaksi do úhlopříčky. Ze základního provedení, kdy obě strany jsou stejně dlouhé, je už jenom krok k variacím respektujícím nedostatek místa ve vaší koupelně. I v případě, kdy jedna strana bude měřit třeba 16 a druhá 100 cm, přidáte si tak ve stísněném prostoru několik centimetrů pro pohodlné vykoupání. Pokud už řemeslník do koupelny úspěšně usadí vanu, má možnost zvolit dvojí postup – buď ji obezdí, nebo použije panel. Ty se prodávají za ceny kolem 4 000 Kč. Používají se hlavně u rohových van, kdy by bylo dost pracné a drahé kopírovat oblouk okraje vany – nehledě na to, že takovýto efekt lze úspěšně provést jen pomocí obkladu drobnou mozaikou. A ta se nemusí každému líbit.
POLYSAN nezapomíná ani na sprchové zástěny, cena varianty pro rohovou vanu se pohybuje kolem 8 000 Kč.
Jaké druhy masáže se nabízejí Midi – vana je osazena klasickou hydromasáží, trysky jsou umístěny na bočních stěnách vany, ovládání je jednoduché pneumatické
Midi plus – systém je doplněný o mikrotrysky pro masáž zad a nohou a elektronické ovládání
Turboair – perličková masáž v základním provedení s elektronickým ovládáním
Turboair kombi – perličkový systém ve dně vany je doplněný stejným systémem po obvodu vany
Maximum – kombinace systémů Midi plus Turboair, tedy maximum toho, co může vana nabídnout
text: Marek Burza foto: archiv |
S osadníky do Nového Světa
 |
Saturejka zahradní, jednoletá bylina z čeledi hluchavkovitých, má více domovů. Pochází z východního Středomoří, jižní Evropy a oblasti Černého moře. Vytrvalý druh této rostliny – saturejka horská (Satureja mantana) – je součástí křovinatých porostů Středomoří a má stejné využití, je však méně aromatická než její jednoletá příbuzná.
V roli byliny Saturejka obsahuje silice, flavonoidy, hořčiny, třísloviny a další látky. Při jakých potížích nám dokáže pomoci? Upravuje činnost žaludku, uvolňuje křeče střev, působí proti plynatosti i mírně močopudně, zlepšuje trávení a činnost slinivky břišní. Ve středověku jí dokonce přičítali, že „ponouká bujnost těla“.
Na našem stole Saturejka má podobnou chuť a vůni jako tymián. Využívá se při přípravě všech druhů mas, včetně zvěřiny, přidáváme ji do hrachové a bramborové polévky, do luštěnin, k přípravě bylinkových pomazánek (pouze čerstvá) a dalších pokrmů. Je součástí směsí koření, jako je provensálské, čubrica a další. Lze ji používat jak čerstvou, tak i sušenou.
V kuchyni U nás se pěstuje jak saturejka zahradní, tak i horská. Obě pěstujeme ze semen, vytrvalý druh můžeme na jaře množit řízky nebo dělením. Její nároky nezapřou místo původu – vyžaduje chudou odvodněnou půdu a plné slunce. Pokud doma pěstujeme saturejku horskou, je třeba ji nechat přezimovat v chladnějších prostorách.
Kuře na fazolkách 1 kuře, 500 g fazolových lusků (lépe čerstvé, ale mohou být sterilované), 3 cibule, lžička nebo kostka cukru, 100 g másla, svazek saturejky (nebo lžička sušené), hovězí nebo masoxový vývar, sůl, mletý pepř. Kuře osolíme a kousek másla s polovinou svazku saturejky vložíme dovnitř. Opepříme, ochutíme grilovacím či jiným kořením, poklademe kousky másla a dáme péci.
Podléváme a přeléváme vypečenou šťávou. Na pánvi mezitím rozehřejeme 50-70 g másla, na kterém opečeme hrubě nakrájenou cibuli. Přidáme cukr, který rozpustíme, zasypeme saturejkou a fazolkami a podusíme do měkka. Hotové kuře obložíme fazolkami a podáváme s brambory.
text: Alena Vondráková foto: Pavel Hruška, zahradnictví JOPA, archiv redakce |
