|
|
Vyšehrad atelier – architektů Jiřího Smolíka a Zdeňka Rychtaříka – jsme našim čtenářům představili už vloni dvěma stavbami náročnějších vil (MD 9 a 10/2001). Další jejich realizací, která určitě stojí za povšimnutí, je naopak menší a skromnější rodinný domek pro čtyřčlennou rodinu v Dubči.
Rohová parcela nepravidelného pětiúhelníkového tvaru na okraji obce neposkytovala příliš mnoho možností, jak dům a zahradu velkoryse využít pro bydlení, zvláště když se musely dodržet zastavovací podmínky (uliční čára, odstupy od hranice pozemku) a architekti potřebovali dům vhodně orientovat ke světovým stranám. Dříve tu stával malý přízemní domek s nevyhovující konstrukcí, se vstupem z ulice v jižní části.
Přesto se podařilo v objektu s obdélníkovým půdorysem položeným při severní hraně pozemku natočit všechny obytné místnosti k jihu a přičlenit k nim pobytovou část zahrady od ulice chráněnou garáží (ta stojí v místě původního vstupu, kde navazuje na uliční čáru sousedních objektů). Soukromí zahrady v budoucnu ještě lépe zajistí plánovaná vzrostlá zeleň.
Přehledná dispozice Z požadavků klienta na skromné, ale pohodlné bydlení pro čtyřčlennou rodinu (a předem omezeného rozpočtu) vychází jednoduché a účelné půdorysné řešení bez komplikovaných provozních vztahů, bez zbytečných chodeb nebo nevyužitých ploch. Přízemí je určeno společenské části bydlení a jeho zázemí, patro intimnějším ložnicím s koupelnou. Jediným „nadstandardem“ přízemí je pokoj pro hosta umístěný při vstupu, kde návštěva může využívat pohotovostní WC a malou koupelnu se sprchou a umyvadlem.
Z obytného prostoru se začleněnou kuchyní (pohledově oddělenou nízkým pultem) a jídelnou se vychází přímým schodištěm do patra. Jednoramenné schody nezabírají příliš mnoho prostoru a zároveň se stávají výrazným estetickým prvkem v interiéru.
Na plovoucí podlahy s přírodním vzhledem světlého dřeva navazuje i další vybavení interiéru (dřevěné obložení schodů, přírodní podoba dřevěných prvků kuchyňské sestavy), výrazně se tu uplatňuje také barevnost. Severní stěna domu má v interiéru sytou cihlově oranžovou barvu, která graduje až k tlumeně červené na dveřích a keramickém obkladu kuchyně. Teplé barvy příjemně vyvažují strohé technické vybavení kuchyně.
Přívětivá vstřícnost Stejně jednoduché a účelné jako dispozice domu je také prostorové řešení stavby. Geometricky čistý tvar kvádru s pultovou střechou je však dotažen až k výtvarnému pojetí zdůrazněním jižní – obytné – fasády, která je jakoby zasunuta do rámu tří ostatních stěn nenápadné šedivé barvy. Celá jižní strana je přes obě patra obložena deskami z dřevěné překližky v přírodní podobě, kompozicí obdélníků různých proporcí, v nichž lícují dřevěné okenní rámy z lepených profilů. Desky, přestože jejich skladba vytváří určitý dekor, však nejsou samoúčelné, jejich umístění má na fasádě svou funkci, danou konstrukcí sendvičového obvodového pláště s odvětráním. Stejně účelný je i přesah (1,5 m) pultové střechy, která stíní fasádu před sluncem v letních měsících. Na první pohled vzbuzuje jižní fasáda dojem nedostatečného prosvětlení vnitřních prostorů, jako by zajímavá kompozice měla přednost před bydlením. Při bližším zkoumání jejího vztahu k jednotlivým místnostem ale zjistíme, že žádný z obytných pokojů není nedostatkem denního světla postižen (snad jen pro ložnici rodičů by více jižního slunce bylo výhodnější než velké západní okno, které bude místnost v létě nadměrně přehřívat).
Pokoje dětí jsou prosvětleny menším oknem potřebným k pracovnímu stolu, i velkým francouzským, okno z jídelny s nižším parapetem nabízí výhled do zahrady vsedě od stolu, z kuchyně naopak vyšší parapet předpokládá pohled ven ve stoje při vaření. I nepravidelné rozmístění oken má tedy své logické opodstatnění.
Architekti svým výtvarným řešením ctí určitou důležitost rohové polohy mezi ostatními parcelami a vyzdvihují fasádu obytných místností před ostatními, ale především dávají moderní architektuře rodinných domů novou dimenzi – přívětivost a hravost, se kterou se vstřícně obrací k obyčejným lidem. O kousek blíž k nim tak posouvají hranici mnohdy nepochopitelné nebo nepřijatelné odbornosti, s jakou posuzují hodnotu stavby sami architekti nebo jejich kritikové.
text: Věra Konečná foto: Filip Šlapal |
Blog
HELP!
|
|
Vaří-li několik chodů najednou, potřebuje ještě alespoň jedny ruce navíc… Šlehání, hnětení, sekání, míchání, mixování, pasírování či příprava pyré… Pomůže manžel? Nebo děti? Většina žen si při představě protáhlého obličeje, sáhodlouhých výmluv nebo zkrátka toho, že by jí v kuchyni někdo překážel, svou prosbu nakonec raději rozmyslí. Naštěstí si může poradit sama a celkem snadno. Náhradu najde v mixéru.
Ten může být součástí kuchyňského robota, který zastává ještě další funkce, takže poskytuje širší možnosti zpracování potravin, nebo jí postačí samostatný přístroj. Obě varianty jsou na našem trhu bohatě zastoupeny. Při výběru by se kuchařka měla řídit především funkcemi, které přístroj poskytuje. Využije-li je všechny, pak by měla dát přednost robotu, postačí-li si se základními, vystačí si se samostatným mixérem.
Vybrat ten správný Nejjednodušším typem je tyčový mixér (říká se mu také ponorný). Už samotný název naznačuje, že je to tyč, na jejímž jednom konci je držadlo, na druhém ostré nože. Ten se ponoří do nádoby s potravinami a mixuje je. Nástavec je z plastu nebo ušlechtilého kovu, u některých modelů jej lze vyměnit, takže kromě nožů tam mohou být například šlehací metly.
Předností tohoto přístroje jsou jeho malé rozměry a skladnost. Dalším kuchyňským pomocníkem je ruční mixér. I tady název prozrazuje jeho použití. Přístroj se drží v ruce, přičemž na konci jsou upevněny metly. Ty lze snadno zaměnit např. za hnětací háky. Posledním typem jsou stolní mixéry. Sestávají ze dvou částí – spodní, v níž je integrovaný motor a tlačítka na ovládání, a horní, na niž se nasazuje nádoba s mixovacími noži.
Ještě víc Základní modely jsou vybaveny už vyjmenovaným příslušenstvím. V nabídce firem jsou však také typy vyšší třídy, které mají nadstandardní výbavu. Součástí je například několik typů nožů, speciální metly, pasírovací nástavec a tyčinka či příslušenství pro výrobu pyré. Podobně tomu je i s výkonností. Zatímco mixéry ze základní řady mají jeden nebo dva stupně rychlosti, luxusnější typy poskytují uživateli i víc než deset možností rychlosti. Některé jsou navíc vybaveny turbotlačítkem, který ještě přidává na rychlosti. Při výběru byste si měli také všímat funkčnosti a provedení pracovních částí (především nožů). Ideální je, jsou-li vyrobeny z ušlechtilé oceli nebo podobného trvanlivého materiálu. Kromě vypsaných činností mohou být přístroje dovybaveny dalšími funkcemi, jejichž úkolem je práci co nejvíce usnadňovat. Například metly se kromě otáčení mohou pohybovat nahoru a dolů, nože mají speciální tvar umožňující horizontální i vertikální sekání.
Výrobci se soustřeďují také na to, jak zajistit snadnou údržbu. Proto některé přístroje obohacují o speciální funkce ulehčující čištění. Vyřešit se snaží také uskladnění. Málokterá hospodyňka může říct, že by měla v kuchyni místa nazbyt, proto lze některé mixéry umístit na stěnu nebo příslušenství integrovat do přístroje či uskladnit na speciální nástavec.
Bezpečnost na prvním místě Tam, kde se pracuje s ostrými noži, je nutné zvýšit pozornost, aby nedošlo k nečekanému a zbytečnému úrazu. Naštěstí jsou přístroje vybaveny nejrůznějšími systémy zabraňujícími poranění při práci. Například pojistkou, která nedovolí přístroj uvést v chod, pokud je špatně sestavený. Výměnné metly jsou speciálně ukotveny tak, aby nemohly při otáčení vypadnout ad.
Kontakty: BMV, Anglická 18, Praha 1, tel.: 02/22 51 42 23; M. G. Distribuzione, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; Výrobky firem Bosch, Guzzini, Moulinex, Philips, Tefal a Ufesa najdete v síti obchodů s domácími spotřebiči
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Pokoj plný slunce
|
|
Na první pohled se může zdát, že investice do zimní zahrady je dost drahý špás. Získat však můžete mnohem víc, než si dovedete představit.
Tepelná regulace Zimní zahrada je jedním z prvků, které ekologická architektura úspěšně využívá k pasivnímu příjmu sluneční energie. Skleníkový efekt je běžně známý zahradníkům, jeho smysl a funkce však stále ještě unikají nejen investorům, ale dokonce i některým architektům.
Běžně vidíme zimní zahrady orientované na západ (neúměrně dům přehřívají), obytné zimní zahrady široké a s mírně zkosenou prosklenou střechou, od níž se vítané zimní paprsky odrážejí a nepříjemné letní jí naopak bez odporu procházejí. Taková zimní zahrada přes léto zatíží dům horkem, a pokud ji navíc budeme přes zimu vytápět jako obytný prostor, jejími skleněnými stěnami ztratíme daleko větší množství tepelné energie než ostatními stěnami zděnými. Jaké jsou tedy hlavní zásady při jejich navrhování? Zimní zahrada není obytným prostorem v obecném smyslu. Jen v letních měsících může obytný prostor rozšířit a vytvořit mu chráněný výstup do zahrady nebo na terasu. Během zimy se však nevytápí a neobývá. Jen tak slouží skutečně k energetickým úsporám. Díky skleníkovému efektu v ní teplota ani v zimě většinou neklesne pod 5 °C (při odpoledním slunci může vystoupit až na 20 °C), vytváří tedy přirozenou tepelnou clonu obytným místnostem a prostředí vhodné pro přezimování teplomilných rostlin – v samotném obytném prostoru nejen ušetří až polovinu nákladů na vytápění, ale také vykouzlí letní atmosféru uprostřed ledna.
Orientace a tvar Moderní zimní zahrada spolehlivě funguje jako tzv. klimatický nárazník. Pro pěstování rostlin je optimální orientace jihovýchodní, příjemný efekt fyzický i psychický přináší orientace na východ (krásná rána, chladnější a tmavý podvečer) či západ (přes léto se stává nejteplejší místností). Úplně k zahození není ani severní strana domu: nabízí stejnoměrné nepřímé osvětlení během celého dne, vhodné pro ateliér nebo pracovnu. Také rostlinám se zde může dařit. A jak je to z hlediska energetické bilance? I pouze rozptýlené sluneční záření dokáže prostor pod sklem zahřát na přinejmenším přijatelnou teplotu, takže ve výsledku zlepšuje tepelnou pohodu a zabraňuje prochládání objektu. Při severní orientaci se však rozhodně vyplatí použít tepelně-izolační skla se třemi tabulemi (tzv. trojsklo, viz dále). Energeticky plně funkční zimní zahrada musí být orientována k jihu, má být co nejméně hluboká, aby slunce mohlo proniknout až do obytných místností, ale zato široká a velmi vysoká (nejlépe přes dvě podlaží). Při takových proporcích velká skleněná plocha zahřívá jen malé množství vzduchu a správně řízeným systémem provětrávání se navíc docílí komínového efektu proudění vzduchu, takže zimní zahrada se ani přes léto nepřehřívá. Proudění však nesmí být přerušeno podlahou horního podlaží – ta buď nedosahuje až ke skleněným stěnám nebo bývá roštová. I při zavřených oknech a dveřích se v létě docílí provětrávání zahrady pomocí větracích mřížek, vzduch proudící zimní zahradou ochlazuje i obytný prostor. Mřížkou při podlaze se nasává chladnější vzduch, další mřížkou u stropu uniká teplý. Intenzivnější krátkodobé větrání zajistí okna umístěná „do kříže“ (vlevo dole–vpravo nahoře či na opak). Zimní zahrada může mít své skleněné vertikálně uložené stěny nahoře zakončeny tepelně izolovanou střechou, může mít místo střechy zešikmené prosklené plochy, ideální však bude našikmená celá konstrukce jižní stěny. Pro správný příjem sluneční energie je rozhodující sklon zešikmení. Sklo musí být nastaveno kolmo zimním paprskům, které dopadají pod úhlem asi 20 ° (tento úhel se mění každým dnem a je různý i v každou hodinu), aby jím mohly volně procházet. Letní paprsky, dopadající pod úhlem přibližně 60 °, se od takto zešikmené skleněné plochy naopak odrážejí. Pro „přitápění“ sluncem je optimální našikmení skleněné stěny kolem 80 stupňů. Akumulace tepla K získání energie přes zimní zahradu využíváme tzv. efektu teplotního spádu. Spočívá v tom, že krátkovlnné (infračervené) záření je zasklením propouštěno téměř bez překážky a otepluje stěny, podlahu i nábytek uvnitř. Naopak dlouhovlnné tepelné záření vracející se ven se z větší části odráží od skel zpět do interiéru a stává se rovněž zdrojem tepelné energie. Teplo zachycují stavební materiály s dobrou akumulační schopností (beton, kámen, cihla) a postupně je vyzařují zpět do prostoru. Proto je velmi důležitá nejen dobrá tepelná izolace obvodových stěn, aby nedocházelo ke ztrátám, ale také schopnost vnitřní konstrukce teplo akumulovat a postupně předávat obytnému prostoru v době, kdy slunce nesvítí. Takovou masivní akumulační stěnu je nejvhodnější postavit v místě, na které přes zimní zahradu dopadají sluneční paprsky. Na akumulaci tepelné energie se podílejí i obvodové stěny, pokud jsou postaveny z materiálů s dostatečnou tepelnou setrvačností. Lehké dřevostavby nebo domy z děrovaných cihel tuto vlastnost nemají, o to důležitější roli pak hrají akumulační vnitřní stěny nebo podlahy.
Není sklo jako sklo Sklo musí plnit mnoho funkcí. Tou hlavní je však tepelná izolace vnitřního prostoru. Moderní skla, která se za tímto účelem používají, bývají vícevrstvá se dvěma či třemi tabulemi, tlakově plněnými meziprostory a metalickými izolačními povlaky. Můžeme je považovat za plně univerzální, navíc mohou mít i další technologické přednosti (ochrana proti slunečnímu záření, tlumení hluku, nárazová pevnost, mechanická bezpečnost). Výbornými parametry disponuje vícevrstvé izolační sklo se sníženou mírou prostupu tepla: tzv. tepelně-izolační sklo. Jako spolehlivý strážce zabraňuje úniku tepla z interiéru do chladnějšího venkovního prostoru. Nejúčinnější je tepelně-izolační trojsklo (viz tabulka). Přestože je výrobně náročnější a dražší, při severní orientaci se vyplatí. Zimní zahrady, od nichž očekáváme celoroční obytnou funkci, vyžadují izolační prosklení s koeficientem tepelné propustnosti přibližně 1,3 W/m2K a světelnou propustností nejméně 65 procent. Sklo takových parametrů totiž snižuje tepelné ztráty a stále ještě brání orosení. Za zvážení stojí použití moderních tepelně-izolačních skel s protisluneční ochranou. Například dvojskla amerického výrobce Four Seasons (do ČR dováží Stabos) dokážou v létě zachytit více než 80 % sluneční energie a udržet tak uvnitř příjemné prostředí. Tento efekt vytváří tzv. tepelné zrcadlo – mikroskopická vrstvička kovu, kterou je opatřena jedna z tabulí dvojskla (tepelné záření odráží, viditelné světlo propouští). Obě tabule dvojskel jsou tvrzené a schopné zachytit 90 % škodlivého UV záření. Někomu ovšem u skel s protisluneční ochranou může vadit mírně tmavší odstín, který zkresluje skutečnou barvu oblohy. Jejich stínicí účinek je každopádně alternativou mechanických ochranných zařízení (rolety, markýzy, žaluzie); ty vám výhled zakryjí zcela, lze je však pružněji přizpůsobovat konkrétním světelným podmínkám.
Dřevo, hliník, nebo plast? Jednou z klíčových je také otázka konstrukce. Dřevo je u zimních zahrad ceněno pro dobré tepelně-izolační a protihlukové vlastnosti. Používají se vrstvené lepené hranoly, z nichž lze bez potíží realizovat i náročnější a rozměrnější konstrukce. Dřevo (oblíbené především v Anglii) je dekorativní, zútulňuje a vytváří teplo domova. Vyžaduje ovšem pravidelnou údržbu a ochranu proti povětrnosti. V našich poměrech se nejvíce využívá smrk, borovice či dub. Hliník umožňuje velký výběr forem (subtilní, velkorozměrové); jeho nevýhodou je, že se vyrábí za mimořádných energetických nároků. Nejnovějším řešením jsou dřevohliníkové systémy, které optimálně spojují vlastnosti obou materiálů. Nosnou konstrukci tvoří vrstvené dřevěné profily, v nichž jsou osazeny skleněné výplně. Z vnější strany jsou připevněny hliníkové lišty, které celý systém (vhodný především pro střechy) utěsňují a chrání před vlivy počasí. Plastové profily vykazují dobré tepelně-izolační vlastnosti, ale mají konstrukčně omezené statické možnosti. Dají se použít do omezených výšek a rozpětí – především pro menší prosklené stavby.
Základní parametry skel
Čtyři důvody, proč si pořídit zimní zahradu architektonický – dobrý projekt i realizace zimní zahrady může podstatně zlepšit vzhled domu a zvýšit jeho hodnotu; dispoziční – jde bezesporu o cenově nejvýhodnější možnost získání dalšího obytného prostoru; klimatizační – rostliny fungují jako „továrna na kyslík“ pro obytné prostory propojené se zimní zahradou; tepelně-regulační – prostor zimní zahrady se v chladných obdobích stává ideálním „tepelným kolektorem“, který snižuje náklady na vytápění.
Zásady pro skleněné výplně střechy – Vnitřní tabule střešních výplní musejí být ze sdruženého bezpečnostního skla (v případě rozbití mají úlomky tupé hrany) o tloušťce nejméně 8 mm. – Volba tloušťky skla závisí i na rozteči šikmých střešních profilů: čím větší rozteč, tím silnější sklo. – Velikost každé tabule skla by měla umožnit bezproblémovou manipulaci (max. rozměry orientačně 1 x 3 m). – Pokud vám stačí střecha světelně propustná (nikoli dokonale průhledná), lze doporučit výplně z polykarbonátu. Jsou téměř nerozbitné, mají uspokojivou tepelnou propustnost (k = 1,6 W/m2K), fungují jako filtr UV záření a jsou lehčí než sklo.
zpracoval: Vít Straňák foto a ilustrace: Iveta Kopicová, Robert Virt, Architektonická kancelář Reinberg, archiv |
Nejde jen o formu
|
|
U projektů a realizací, které vznikaly v rámci D. A. Studia, býval uveden jako autor celý váš tým. V poslední době se pod práce podepisují spíše jednotliví architekti. Změnil se ve vašem ateliéru způsob práce? V době, kdy D. A. Studio vzniklo, se jen malá část zakázek realizovala. Bylo dost času na to, aby každý samostatně zpracoval první návrh, udělali jsme si malý soukromý konkurs a demokraticky vybrali nejlepší variantu, na které se pak společně pokračovalo. Do projektu se zapracovaly také nápady ostatních, takže i když celou zakázku vedl ten, jehož koncept zvítězil, byli jsme opravdu společnými autory. Martin Rajniš, přestože byl starší a mnohem zkušenější, se k nám choval jako k rovnocenným partnerům, naprosto respektoval naše návrhy.
Změny ve způsobu práce nastaly zcela spontánně, když se začalo realizovat stále více projektů. Jednání s investorem, úřady, dodavatelem nebo docházení na stavbu představuje takové množství informací, že už v podstatě přestávají být přenosné na ostatní členy týmu. Navíc v okamžiku, kdy se řešil další nový úkol, na zpracování prvního návrhu byli k dispozici třeba jen dva ze čtyř. Na to, aby každý z nás kdykoliv dokázal „vysypat pytel plný nápadů“, už nezbýval čas. Projekty tedy začínaly být stále častěji prací jen jednoho z nás. Na jeho jméno se pak navázala i síť vlastních klientů a nebylo by ani rozumné násilně ji narušovat. Navázaný vztah s klientem příští spolupráci podstatně usnadní a urychlí. Samostatná práce tedy není výsledkem nějaké rivality. Naopak přátelské vztahy, které přetrvaly, jsou pro nás dodnes přínosem. Je velmi příjemný pocit mít se s kým poradit, když si člověk není jistý, mít bezpečné zázemí i po finanční stránce. Každá zakázka se občas dostane do fáze, kdy téměř nevydělává. Řeší se spousta problémů, člověk je v jednom kole, utápí se v mašinérii byrokracie, zajišťuje řemeslníky, shání materiály a přitom má dojem, že pracuje za dvacet haléřů na hodinu. Pokud není součástí zaběhnutého týmu, je to velmi stresující situace, ale v sestavě tří partnerů se právě v těchto chvílích můžeme vzájemně podržet.
Na realizacích D3A z poslední doby se už objevuje vaše dvojice jako stabilní tým. Architekti, kteří k nám přicházejí, mají možnost, stát se rovnocennými autory, pokud nabízenou práci vezmou opravdu za svou! Jestliže se v názorech na různé nápady a „úlety“ ve většině případů shodneme, dají se pak výsledky posouvat vždy o kousek dál.
Většina realizací jsou stavby nebo rekonstrukce pro větší firmy, ale občas se mezi nimi objeví i rodinný dům nebo byt. Nakolik rozdílný je přístup investora k projektu veřejné stavby a ke stavbě vlastního bydlení? Větší část klientů si nás naštěstí vybírá už na základě předchozí spolupráce nebo znalosti našich jiných realizací a ví, jakou práci od nás může očekávat. U veřejných zakázek bývají vztahy o něco jednodušší, investor je vůči „novinkám“ vstřícnější, protože se ho provoz objektu tak hluboce osobně nedotýká. Někdy se sice snaží řešení v dobré víře ovlivnit (a takové zásahy nedopadají nejlíp), ale o svém vlastním rodinném domě by chtěl rozhodovat podstatně více, má o něm pochopitelně konkrétnější představu.
Rozhodující pro obě strany bývá první fáze spolupráce, navázání vztahů, vyjasnění představ. Pokud cítíme, že nenajdeme společnou cestu, raději od zakázky rovnou odstoupíme, abychom se vzájemně netrápili. Rodinný dům je pro architekty trochu „nevděčný“ úkol, řeší se při něm téměř stejné množství problematických míst jako u velkého domu, a přitom práce není zdaleka tak vidět. Vzít takovou zakázku i přes zřejmé názorové rozdíly by nepřineslo nic příjemného, je tedy poměrně snadné se jí vzdát. Velká stavba je sama o sobě ve všech směrech efektivnější. Možná je u ní tolerantnější nejen klient, ale také architekt, protože ví, že na investora ještě čeká kromě vstřebávání architektury spousta stresových situací jinde.
Hodně investorů i architektů si stěžuje na špatnou úroveň stavebních firem, takže architekt na sebe někdy bere i funkci dodavatele, aby předešel nezdařené realizaci. Jaké máte v tomto směru zkušenosti? Často slýcháváme: „Vy jste měli štěstí na investora… a na stavební firmu!“ Takovému štěstí však něco předchází. A je to také třeba spousta hodin, strávených buď na samotné stavbě, nebo telefonováním, sháněním materiálů, které nejsou snadno dostupné a dostatečně známé.
Na některé práce jsme si stavební firmu tak trochu „vypiplali“, na jiné si najmeme subdodavatele. Důležité je být v neustálém kontaktu s řemeslníky, trpělivě jim vysvětlovat, jak mají jednotlivé detaily vypadat, o co přesně nám jde, nechat také projekt částečně otevřený jejich možnostem nebo schopnostem. Nenutit je například do technologie, kterou by nedokázali provést v požadované kvalitě, naopak využívat vhodně všeho, co umí perfektně. Se stavbou je to podobné jako s prototypem nábytku – designér při jeho výrobě tráví většinu času v dílně, aby s řemeslníky řešil operativně každý detail. Stavební firma sice není designérská dílna, ale náš kontakt s ní funguje na podobných principech. A opravdu si nemůžeme stěžovat, žádná realizace pro nás zatím nebyla převládajícím zklamáním. Pravdou je, že se ovšem okruh firem, které na staveništích potkáváme, více méně opakuje.
Naťukli jste téma designérské práce – právě v této oblasti jste získali cenu novinářů na art & interior, vaše lehátka z perspexu se vystavovala v Miláně. Věnujete se designu průběžně, nebo jen v rámci řešení celých interiérů? K designu se dostáváme většinou pouze při řešení konkrétních úkolů, souvisejících se stavbou. Zabroušení do této oblasti je určitým zpestřením našich běžných zakázek, většinou však přirozeně vychází z potřeby dokončit interiér podle našich představ. Vyzvání k účasti na letošní přehlídce designu, konkrétně na volném projektu „Na vlnách perspexu“, pro nás bylo výzvou, potěšením i „starostí navíc“. Úkolem bylo vytvořit předmět, objekt nebo prostředí z perspexu, navozující pocit relaxace. Nemělo jít o výrobek k sériové výrobě (ani k seriózní výrobě). Tato široká, abstraktní mlha nás velmi dlouho pěkně trápila. Připravili jsme v termínu několik návrhů, které by se daly dotáhnout do zdárného konce, ale nějak se nám nechtělo téma definitivně uzavřít. Nápad masážních lehátek z levitujících tenisových míčků, zasazených do čirého perspexu, přišel opravu velmi pozdě…, ale přece.
Máte svou vlastní filozofii, která vaší práci dává určitý řád, nebo přistupujete ke každému úkolu spíš intuitivně? Určitě intuitivně, každá zakázka je totiž úplně jiná než ty předchozí. Člověk si může stokrát myslet, že už nasbíral dost zkušeností, ale stejně se příště přesvědčí o jejich nepoužitelnosti, protože se dostává do zcela nových, dosud nepoznaných situací. Pro tvůrčí přístup k práci je důležitá spíš dostatečná pestrost zakázek. Pro dobrou architekturu jsou velkou hrozbou schémata, která jsou průvodním jevem specializace. Čím pestřejší a složitější je úkol, tím je práce zajímavější, tím více brání zapadnutí do průměrnosti nebo formalismu. Pravděpodobně nějaká filozofie ale bude zafixovaná v našem podvědomí, vede nás ke konkrétnímu vnímání, k vlastnímu projevu. Jenom jsme neměli důvod ji pojmenovat, stanovit si nějaké desatero, které bychom pak chtěli aplikovat na svoji práci. Nejde nám totiž o formu, dokonalé tvary nebo vyhraněnou estetiku, podstatné jsou vnitřní souvislosti. Hledáme takové řešení, aby stavba dobře fungovala, aby se v ní lidé cítili příjemně.
Ing. arch. Stanislav Fiala projektoval od roku 1989 v D. A. Studiu spolu s Martinem Rajnišem, Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou. V r. 1993 po odchodu Martina Rajniše vzniklo studio D3A, v posledních letech se stálou spoluautorkou architekta Fialy stala ing. arch. Daniela Polubědovová. Z jejich společných realizací můžeme uvést například sídlo firmy MUZO v Praze-Strašnicích, střešní vestavbu na Malé Straně, areál FASTHERM, rodinný dům v Nebušicích nebo stále pokračující spolupráci na přestavbách a interiérech sídla firmy VITRA v Praze-Holešovicích.
text: Věra Konečná foto: Andrea Lhotáková, Ester Havlová, Filip Šlapal |
Královská nedotknutelnost
|
|
V šatníku většiny lidí ji budeme hledat marně, potkat fialové auto je hotová rarita stejně jako dům a mnoho jiných předmětů. Přitom je zřejmé, že jsme si fialovou nevymysleli, v přírodě se vyskytuje docela přirozeně, fialky zná každé dítě! Snad proto se nejsnadněji uplatňuje v zahradní architektuře. Ale nejen tam, stejně vhodná je i při dekoraci interiérů. Co je tedy fialová vlastně za barvu? Odjakživa je něčím zvláštní. Není ani modrá, ani červená, ale právě něco mezi nimi. Modrá sama o sobě je velmi chladná, až melancholická; červená naproti tomu aktivní a neklidná. Smícháme-li je dohromady, vznikne charakter zcela jedinečný: vznešenost, nedotknutelnost, jakési napětí. Fialové a příbuzné tóny, jako např. purpurová, byly vždy symbolem nejvyšší společenské třídy. Králové a kardinálové se v ní cítili jako doma.
Provokace i rozpaky Čas od času se fialová objeví jako módní barva, ale dlouho většinou nevydrží. Umělce spíše provokuje, ale zároveň jako by nevěděli, co s ní. Má četné odstíny, začíná u světlé lila a na konci přechází do modré jako indigo a do červené jako purpur. Do architektury si fialová hledala cestu pomalu, ale nakonec na sebe upozornila především v zahradní architektuře. V šedesátých letech se díky ní stal velmi populární jihoamerický architekt Louis Baragán, který začal natírat stěny domů a zahradních zídek v odstínech fialové, růžové a podobně. Všem se to moc líbilo, ale málokdo se toho po něm odvážil. Fialové inspirace Dnes vám představíme tři ukázky moderního užití fialové a příbuzných variací. Tyto barvy jsou v současné době velmi módní a třeba se jimi necháte inspirovat. Našli jsme je na nejlepší zahradnické adrese: v Holandsku. První ukázkou je vyzdobení malého dvorku nejrůznějšími květinami v nádobách. Jak je zřejmé, fantazie, ale hlavně vytříbený vkus paní majitelky je zcela mimořádný stejně jako elán, s jakým je celé dílo sestaveno. Při představě, že bychom měli sami něco podobného zvládnout, nás jistě mírně jímá hrůza (jen si vezměte to shánění, sázení a zalévání), ale jako inspirace je to jistě krásný příklad. Druhou ukázkou je malá zahrádka o velikosti pouhých 5 x 10 m z mezinárodní zahradní výstavy Floriade. Je koncipována jako obytný prostor s maximálním komfortem. Ke standardní výbavě patří sedací souprava, osvětlení, chladicí bar i audiovizuální technika včetně televize. Proti nepřízni počasí jsme zde chráněni baldachýnem z napnuté plachty, která dovnitř propouští příjemné rozptýlené světlo v barvě lila. Součástí je i zevnitř osvětlený skleněný pramen s tekoucí vodou a velmi pečlivě volené kombinace rostlin. Třetí ukázka je opět z výstavy Floriade. Přiznejme si, že pokud bychom byli na návštěvě u někoho s takto zařízeným pokojem, nezůstali bychom příliš klidní. A což teprve, kdyby se na stole objevilo dobré víno v podobném odstínu…
text: Jiří Prouza foto: autor |
Dvojdomky s městem u nohou
|
|
Dvojdomky někdy představují ideální řešení jak pro danou obytnou skupinu a krajinnou konfiguraci, tak pro obyvatele. Skupina domků, kterou jsme navštívili, stojí ve svažitém terénu. Je součástí většího obytného celku s různorodou skladbou domů a bytů. Dvojdomky na úzkých podlouhlých parcelách jsou umístěny na jeho okraji. Zahrady, které se právě u jednotlivých domů zakládají (bydlí se zde teprve od listopadu loňského roku), končí v ovocném sadu. Za ním začíná město mizící až v oparu horizontu. Výhled do krajiny je odtud opravdu krásný.
Bydlení nad městem Dům o celkové ploše 211 m2 má tři podlaží. Díky svažitému terénu se do druhého nadzemního podlaží vstupuje z ulice přes garáž nebo terasou se vstupem. Interiéry domu prostupují do svahu a budoucí zahrady terasami u jídelny a u obývacího pokoje velkým rohovým oknem v přízemí, terasou u ložnice rodičů i francouzskými dveřmi v dětském pokoji. Sluníčko prosvětluje dům po celý den a barevně dokonale řešený interiér změkčuje jeho ostré paprsky do příjemných jemně lomených tónů.
V úrovni podlaží přístupného z ulice je vedle garáže, zádveří, haly se schodištěm a WC pokoj o ploše 23 m2. V něm si užívá malý syn našich hostitelů, který zde má nejen hromady různých hraček a postel, ale také vlastní šatničku. Francouzskými dveřmi orientovanými na jih a západ může sledovat, co se děje ve městě pod ním, nebo kdo vchází do domu.
V nejnižším podlaží, které je rozděleno do dvou výškových hladin, se nachází kuchyně a jídelna, z níž je východ na jednu z teras. Pod schodištěm je komora a malá hospodářská místnůstka s pračkou. O pár schůdků níž navazuje na jídelnu obytná část se společenským sezením, odkud se vstupuje na další terasu do zahrady.
Po schodišti je přístupno i třetí podlaží s třemi pokoji. Na jih je orientovaná ložnice rodičů s terasou, na sever pracovna a hostinský pokoj. Samozřejmě se zde nachází větší koupelna a samostatné WC.
Neokázalá elegance interiéru Naši hostitelé dávají přednost soudobému modernímu pojetí interiéru. Líbily se jim domy a byty zařízené studiem architektky Evy Heyworth, s níž konzultovali také některé dispoziční změny domu, koupeného od developerské společnosti IPB REAL. Po návrhu interiérů je Heyworth studio seznámilo s firmou Linea Pura, která pomohla najít nábytek vyhovující jejich představám. Eva Heyworth přispěla k doladění požadované barevnosti stěn, bytových textilií, nábytku apod. a navrhla také do celého domu zajímavá nástěnná, nástropní a závěsná svítidla.
Originální dlaždice do koupelen a na WC pocházejí z jihočeského studia MařížR – autorská originální keramika, jehož produkty naše hostitele zaujaly v jednom časopise o kultuře bydlení. Ing. arch. Markéta Trubáčková předložila několik variant, jak by obklady mohly vypadat – realizovány byly nakonec barevně jemnější vodní motivy.
Naše hostitelka má povolání umožňující práci doma, proto slouží jeden pokoj jako pracovna. Vybaven je nábytkem z nabídky IKEA. V dětském pokoji se uplatnil nábytek EXE kutnohorské firmy Nábytek Exner.
Kuchyni Venus, uspořádanou do tvaru dvou rovnoběžných „I“, z nichž jedna část odděluje jídelnu, si majitelé pořídili u firmy Art studio Florida. Ke vší spokojenosti v ní slouží kuchyňské přístroje firem Miele, Best a Ariston. Příborník v jídelní části a skříňky v části společenské byly vybrány z produkce firmy Ycami a společně s pohovkou a křeslem od italské firmy Zanotta je dodala Linea Pura, audiovizuální techniku značky Loewe objednala firma Basys.net, bytový textil vybrala paní domu v INKU International.
Skříňky v koupelně jsou z IKEA, sanitární keramika a vodovodní baterie z produkce Kaldewei a Ideal Standard dodala pražská firma Remax, dlaždice v koupelnách a na terasách pocházejí z Chlumčanských keramických závodů, dlaždice v kuchyňské části jsou od italské firmy CE.SI (dodané firmou Keramika Luma), bukové plovoucí podlahy Magnum položila firma Lukor. Koberec u společenské sedací soupravy byl obstarán v IKEA.
Sociologové by mohli jednou doložit vysokými korelačními hodnotami tezi, že v elegantních, neokázale vybavených interiérech bydlí příjemní lidé, s nimiž si máte vždy o čem povídat (pozn.: nemusí to nutně spočívat v nábytku, designu, barvách a záclonách).
Faktické údaje Celková plocha bytu: 211,4 m2 Užitná plocha bytu: 170,6 m2
text: Lenka žižková foto: Iveta Kopicová |
Dům postavený kolem jídelny
|
|
Po zhlédnutí staveb v okolí došli k záměru zbudovat vícegenerační dům ve venkovském duchu – současný a moderní, vyhovující stavebním předpisům. Trvali však na imponující italské velikosti, spoustě světla a na velkém obytném prostoru propojeném s rozlehlou jídelnou (objem stavby je 2110 m3, obytná plocha 485 m2 ). Poloha domu ve svahu měla umožňovat, aby se z garáže vstoupilo do jeho nitra „suchou nohou“. Při plánování dispozice jednotlivých podlaží se počítalo také s dobrou vyhlídkou do kraje. Garáž, příjezd a vchodový prostor jsou situovány směrem do ulice, obytné prostory, terasa a zahrada směřují na druhou stranu – na jih. V přízemí je rozlehlý byt s velkou koupelnou a samostatným vchodem. Je zde umístěn také jeden z pokojů pro hosty s vlastní koupelnou. Přízemí doplňují prostory pro kotelnu, sklad apod. Do svahu je zapuštěna chlouba majitele domu – vinný sklep. První nadzemní podlaží posazené ve snahu umožňuje vstoupit z garáže nebo vchodovými dveřmi přímo do rozlehlé haly s velkoryse řešeným schodištěm, které může být v případě potřeby doplněno i domácím výtahem.
Na jih je orientován prostorný, otevřený „obývací pokoj“ navazující na jídelnu a kuchyni. Jeho centrum tvoří mohutný krb se společenským sezením. Celá jižní fasáda je ve všech podlažích prosklena velkými okny a dveřmi. Z každé části domu se nachází vstup na terasu, obepínající dům v prvním nadzemním podlaží z jižní strany. Druhé nadzemní podlaží nabízí tři pokoje a velkou koupelnu s výstupy na balkony, šatnu a WC. Vedle ložnice majitelů je pracovna a pokoj pro hosty.
Jen žádné skříně aneb boj o prostor Stavebníci se od počátku plánování domu aktivně účastnili. Měli už praxi s vlastním stavebním projektem vícegeneračního domu a obchodu. Protože měli dobrou zkušenost s architektonickou kanceláří Schaufelberger + Gutknecht, obrátili se na ni i tentokrát. Trvali mimo jiné na tom, aby každý byt měl svou komoru a šatnu – k velké spokojenosti jejich obyvatelů. Úložné prostory měly být u všech strategických míst – kuchyně, ložnic, koupelen. Co by mohlo v interiéru prostorově rušit, muselo být schováno do vestavěných skříní a skříněk. I zařízení bezpečnostního systému ve sklepě je ukryto v elegantních vestavěných skříních vyrobených na míru. Tato koncepce se prolíná domem jako stříbrná nit. Vyplatila se – dokonce i sklep působí pěkným a uspořádaným dojmem. Vinný sklípek s účelně vestavěnými policemi a nepřímým osvětlením by mohl konkurovat vkusnému butiku. Je místem, kde lze víno nejen ukládat, ale také ochutnávat.
Proti bolesti zad I ledacos jiného, co dnes paní domu ulehčuje domácí práce, ji stálo hodně přemýšlení a úsilí. Prádelna bývá umisťována obvykle ve sklepě domů, což už dávno není praktické, a tak si vehementně prosadila, aby byla tam, kde je nejvíce prádla – v horním podlaží v sousedství ložnic a šatny. Pračka a sušička se nacházejí v koupelně za zrcadlovou stěnou. Ušetřilo to spoustu chození po schodech. Navíc nestojí spotřebiče na podlaze, jak to obvykle bývá, ale jsou usazeny do takové výšky, aby bylo jejich ovládání pohodlné a šetřilo záda. Za pozornost stojí také velikost a vybavení koupelny. Každý má svoje umyvadlo, je tu vířivá vana a do sprchy je zabudovaná parní lázeň. Majitelé domu investovali do plánování domu hodně času, ale dnes mohou říci, že každá minuta se vyplatila.
Praktická kuchyně Pohoštění četných návštěv je nenáročné díky kuchyni, kterou si majitelka navrhla podle svých potřeb. Všechny úložné prostory, zásuvky a police kuchyňského nábytku byly vyrobeny podle jejích přesných pokynů. Vedle kuchyně je praktická místnost – komora, kam se ukládá všechno od papíru do sběru po čisticí prostředky. Je zde tedy to, co má být po ruce, ale nemá narušovat obytnou atmosféru kuchyně.
Majitelé domu nejraději sedají na kryté terase vedle kuchyně. Vpředu je prostor otevřený, po stranách jej lze podle povětrnostních podmínek uzavřít skleněnými posuvnými stěnami. „Toto místo nám nahrazuje zimní zahradu.“ Na dobře přístupném místě je v nádobě na květiny bazalka a jiné bylinky potřebné pro italskou kuchyni. Je tu také nádržka napájená dešťovou vodou. Její jemné šplouchání příjemně uklidňuje. Velký jídelní stůl prozrazuje, že zde rádi vidí hosty. O Vánocích, kdy se tu sejdou dospělé děti i s partnery, dostatek místa všichni ocení, především pak hostitelka: „Přáli jsme si mít opravdu velkou jídelnu, v podstatě byla jídelna na prvním místě a dům měl být postaven okolo ní.“ Také detaily vnitřní stavby odpovídají představě příjemného bydlení inspirovaného Itálií: např. něžná žluť malby na vnitřních stěnách nebo terakotové podlahy, které pokrývají celé přízemí. Východní část vydlážděného prostoru před domem zdobí snadno udržovatelná skalka, jižní strana domu je obklopena zatravněnou plochou zahrady.
Místo pro hosty Pokud chce návštěva zůstat přes noc, má k dispozici pokoje pro hosty. V horním patře je kromě ložnice domácích pánů s vlastní koupelnou a kanceláře také krásný hostinský pokoj. Druhý pokoj pro hosty se sprchou a záchodem je situován v přízemí.
Cesta do ložnice znamená pro pány domu kratší procházku. Jde se po schodech nahoru a pak je nutno přejít po malém můstku. Na původních plánech bylo schodiště na druhé straně a vedlo přímo před dveře ložnice. Pak ale zvítězila tato varianta. Musí se sice udělat pár kroků navíc, ale spojovací můstek symbolizuje přechod mezi dnem a nocí. Krásné zábradlí, italská technika malby vnitřních stěn, šatna se stejnými klikami jako u všech vestavěných skříní – to všechno je dílo curyšské architektonické kanceláře Kalfopoulos + Mezzi.
text: Lenka Žižková foto: Rado Varbanov |
Dva lidé na jedné židli
|
|
Těmito slovy mě pozvala do soukromí úspěšná spisovatelka kontroverzních knih a šéfredaktorka časopisu Harper’s Bazaar, která si dovolila provdat se za ministra, takže ji bulváry propírají důkladněji než Vizír zašpiněné prádlo. Celá v černém a na vysokých podpatcích mi právě šlápla na kuří oko mužské ješitnosti Barbara Nesvadbová.
Nebylo by praktičtější bydlet v nižších patrech…? Už jste viděl půdu v nižších patrech? Miluji půdy. Podkrovní byty mají spoustu nevýhod, jako je vedro v létě, pokud nemáte klimatizaci, jako je právě ona nutnost zlepšit si fyzičku, když není výtah, ale jsou z celého domu nejblíže u nebe.
Váš nový rotoped je tedy důsledkem nutnosti zlepšovat si kondici? Proč u něj stojí cédéčka? Bez hudby neujedete ani kilometr? Správně jste řekl, že neujedu ani kilometr. Koupila jsem si rotoped, ale přiznám se, že jsem ho používala jen chvíli. Takže jste jako mnoho jiných lidí před vámi získala nový lapač prachu? To ne, ta chvíle sice trvala jen pár dní, ale pak se ukázalo, že se na něj báječně odkládají šaty. Je to takový němý sluha, který kdyby chtěl… no prostě jako všichni chlapi.
Proč jste vlastně změnila adresu? Tuhle otázku myslíte vážně? Zdá se vám garsonka, v níž jsem bydlela dříve, pro ženu s manželem a se psem vyhovující? A zdá se vám vyhovující podkrovní byt, do něhož každý den pořádáte horolezecké výstupy? Za prvé je větší, za druhé má terasu, krásný výhled a zejména je to první byt v mém životě, který jsem si zařizovala sama – tedy skoro sama. Sbíráte víno? Neptal bych se, ale už na chodbě jsem málem narazil do stojanu s mnoha cennými lahvemi. Ne, to je spíš koníček mého manžela. Neustále odněkud přiváží nové lahve a trpělivě plní vinotéku. Jaká byla kritéria při výběru nového bytu? Musel to být byt podkrovní, dále musel mít terasu, protože i v dřívější garsonce jsem trávila dost času na balkoně, a někde poblíž nesměl chybět park, abych měla kde venčit Garpa. Který kout bytu máte nejraději? Jednoznačně kuchyň, protože ráda vařím. Původně jsem chtěla kuchyň jen s poličkami a bez skříněk, ale přátelé mi to rozmluvili.
Musela byste mít vše stále úhledně srovnané… To možná také, jenže to mám i tak, ale zejména se na vše hrozně práší. Střídáte se u vaření se svým manželem? Ten by připálil i čaj. Máte často hosty? Právě z toho důvodu máme dvě koupelny. Přijíždějí rodiče a přátelé. Sedáváme u stolu pod velkým zrcadlem, já vařím, oni se baví a je to fajn. Vlastně ještě raději než kuchyň mám stůl. Vejde se k němu dvanáct lidí, protože na jedné židli mohou sedět i dva. Mimochodem, proč máte na stěně u stolu zrcadlo? Aby se všichni viděli a moc toho nesnědli. To byl samozřejmě žert. Mám strašně ráda zrcadla. Jedno veliké přijde i do ložnice nad tu protivně kovovou postel, kterou vybral manžel, ale už teď víme, že bude jiná. A jaká? Větší, dřevěná, ale subtilní, a hlavně bez čel. Jenže ve stejném stylu jsou přece i některé lustry? To je pozůstatek z předchozího bytu. Až najdeme nějaké podle svých představ, vyměníme je. Jsme totiž stále jednou nohou v garsonce. Ještě jsme ji nepustili, protože byt není dozařízený, a povím vám tajemství – má šatnu. Neptejte se, jak vypadá. Brodil byste se v ní mezi krabicemi. Jste zvláštní. Obdivujete stůl ve stylu jižní Francie, nesnášíte postel ve stylu Patio, ale v kuchyni používáte designové nádobí z chromu… Ráda kombinuji. Je mi jasné, že styl Provence bývá užitečné odlehčit něčím jemně minimalistickým. Obráceně bych to nesnesla, protože kuchyně ‚a la pitevny plné chromu a skla mi nevyhovují, i kdyby se snažily vetřít se do mé přízně pár kousky dřevěných detailů.
Na tohle jste myslela, když jste si do obývacího pokoje kupovala chaise longue od Corbusiera? Je to nejslavnější kus nábytku dvacátého století. Ty pružiny vypadají zajímavě, ale ujišťuji vás, že na nich něco chybí. Takto slavná chaise longue původně nevypadá. Černobílé chlupaté čalounění jsem vrátila a nové ještě nedodali. Prostě pouštělo chlupy. Vadí vám, když Le Corbusier pouští chlupy, přestože chováte velkého a příšerně chlupatého psa? Kdybyste někdy choval velkého chlupatého psa, věděl byste, že ty chlupy jsou dlouhé a shlukují se v chuchvalcích, zatímco ty Corbusierovy byly krátké a všude se rozptýleně zapichovaly. Řekla bych, že Garp čas od času zcela elegantně líná, kdežto Le Corbusier zcela odporně pelichal.
text: Petr Tschakert foto: Pavel Vítek |
Důkazy Martina Sladkého
|
|
Jedno jarní sobotní odpoledne mě s úsměvem na tváři přivítal v showroomu a s pohodovým klidem vyprávěl o svých nelehkých začátcích.
Začínal během studia na vysoké škole. Tenkrát si společně s kamarádem otevřeli malou truhlářskou dílnu, kde vyráběli leccos, jak Martin vzpomíná, i psí boudy.
Až jednoho dne přišel muž a chtěl vyrobit zařízení do pracovny. To byla jeho první příležitost navrhnout nábytek. Dnes na něj není zrovna dvakrát pyšný, ale za svůj počin se nestydí. Možná právě tato zakázka určila jeho další životní cestu. Poznal totiž, že vymýšlení nábytku ho baví, a tak se zaměřil tímto směrem.
Po nějaké době zavřel svou malou dílnu a otevřel spolu s designérem Josefem Považanem ateliér-showrom-galerii přímo v centru Prahy. Nazvali ji de.fakto. Tady je vystaven především nábytek z jeho autorské dílny, najdete tu ale také obrazy mladých umělců. Posadit se můžete na pohodlné sedačky či židle zahraničních firem, nechybí tu ani nejrůznější lampy, doplňky atd. O patro výš je ateliér – zázemí celé firmy. Připravují se tu návrhy, přijímají klienti… Studujete architekturu, ale navrhujete nábytek. Co vás baví víc? Já bych nikdy nechtěl říct, že mě baví víc jedno nebo druhé. V současné době mě architektonické návrhy zabírají polovinu času. Design a architektura jsou spolu úzce spojeny, jedno bez druhého si neumím představit. Kde berete inspiraci? Stačí pozorně poslouchat klienty, ti mají zdaleka nejvíc nápadů. Všimla jsem si, že většina vašeho autorského nábytku plní hned několik funkcí. Myslím si, že nábytek by měl mít ještě nějaký hlubší význam než jen upoutávat svým designem. Vždycky když něco udělám, tak se na to znovu podívám a sám sebe se zeptám, jestli mi něco přinesl. Nejlepší je, když je ta věc navíc vtipná. Máte nějaké oblíbené materiály? Nebyl bych návrhář, kdyby existoval nějaký materiál, o kterém bych řekl, že ho nemám rád. Je nějaký kus nábytku, který máte rád a jste na něj pyšný? Jsou to ty kusy, u kterých jsem viděl, že majitelům přinesly nevšední radost. Máte něco konkrétního na mysli? Zrovna teď dokončujeme realizaci dětských pokojů. Chtěl jsem do interiéru promítnout dětský svět plný fantazie a radosti. Navrhl jsem palandu, která vypadá jako vesmírná loď. Okolo sebe má několik přihrádek, integrované jsou také zásuvky a světla, která svítí a blikají. Na strop jsem pod malbu navrhl světýlka, takže když dítě večer usíná ve své kosmické lodi, cítí se, jako by proplouvalo vesmírem a ocitlo se uprostřed hromadné vesmírné dopravy. Vím, že jste také zabrousil na pole módy. Produkoval jsem nekomerční módní přehlídku ve Schwarzenberském paláci na Pražském hradě u příležitosti výstavy Art & Interior. Letos jste na ní poprvé vystavoval. Jak jste byl spokojený? Ta výstava je v České republice nejlepší. To, že na ní budu vystavovat, jsem se dozvěděl jen několik týdnů před jejím začátkem. Ihned jsem začal připravovat nábytek, myslím, že návštěvníky zaujal. Například postel s průhledným rámem jsem měl v hlavě už déle než rok, na kuchyňskou sestavu jsem hrdý. Klidně by mohla předělovat obývací pokoj, aniž by někoho rušila. Je to samostatný kousek, solitér, který může stát sám o sobě.
Začal jste pracovat už během studií, to není běžný postup. Nemusíte čekat na to, až dostudujete, a pak se teprve zabývat budoucností. Obojí lze dělat najednou, stojí to sice úsilí, ale jde to. De.fakto je důkazem, že se můžete prosadit v kterékoliv době.
Kontakt: DE.FAKTO, Vejvodova 447/3, Praha 1, tel.: 02/0603 15 41 58, fax: 02/24 22 85 15
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová a archiv |
Dům plný slunečního tepla
|
|
Ve velkém, dokonce stupněm výškově členěném obývacím pokoji dominuje masivní originální francouzský krb. Silná litinová konstrukce, schopná absorbovat a postupně vydávat značné množství tepla, je obezděna a krb kryjí kachle a kámen. Důmyslná soustava průduchů zajišťuje optimální využití energie paliva při minimálních ztrátách a zateplí pokoj, přilehlé chodby a v patře obývací pokoj a chodbu. Plně naložený krb má výkon 18 kW, ovšem v tomto režimu nebyl nikdy využit, protože i v mrazivém období by se v místnostech zvýšila teplota na nepříjemných 30 °C. Vyplývá z toho, že krb této konstrukce by vytopil menší rodinný domek. I když dřevo už dávno nepatří k levným palivům, úspora proti jiným způsobům vytápění je tu prokazatelná a výrazná.
Paprsky umí přitopit Druhý zdroj tepla v tomto domě představuje soustava slunečních kolektorů o celkové ploše 18 m2, na střeše domu napojená na velký zásobník teplé vody. Celý systém je řízen počítačem a program stanoven tak, že v době náběhu funkce slunečních článků a zvyšování teploty vody se nejdříve ohřívá užitková voda, v další fázi nastupuje ústřední topení. V jarním a letním období se systém připojí do filtrace bazénu a zajišťuje ohřev vody. V zimě se ovšem někdy musí přitápět elektřinou. Až přibude k helio teplu ještě geo neboli ke kolektorům tepelné čerpadlo, bude dům energeticky soběstačný.
Prokazatelné úspory energie O jak účinnou, profesionálně vyprojektovanou a realizovanou soustavu jde, potvrzují zápisy v počítači. Například při venkovním mrazu –8 °C vysvitlo na 10 minut slunce a za tu dobu už proudila z kolektorů do nádrže voda o teplotě 60 °C! Sluneční články dávají při optimálních podmínkách 13–14 kW. K vyváženosti a účinnosti zařízení přispívá také uspořádání vody v zásobní nádrži, kde v horním asi 50 cm vysokém sloupci je teplá voda ohřívaná výkonem 9 kW elektrickým proudem ze sítě v době, kdy slunce delší dobu nesvítí. Do prostředního, asi 70 cm vysokého sloupce se vrací voda z radiátorů a ve spodní, jeden metr vysoké části nádrže se ohřívá studená voda od spirál trubek, kterými proudí teplá voda z kolektorů.
Následuje tepelné čerpadlo Tím ale plány majitele na využití alternativních zdrojů energie nekončí. Vážně se nyní zabývá myšlenkou na instalaci tepelného čerpadla využívajícího dva vrty hluboké padesát metrů. Kromě teplotního gradientu by sloužily i k akumulaci přebytečného tepla z kolektorů v létě. V hloubce by se zem zahřála a v zimě potom předávala teplo vodě. Je to technicky náročné, ale pokud se vše podaří podle představ a prvních výpočtů, velmi účinné. „Jsou to moje investice do důchodu,“ říká majitel domu, zvyklý ze svého ředitelského postavení ve velké elektrárně plánovat daleko dopředu a zvažovat přitom všechny dostupné okolnosti. „Za přímotopy jsem platil v průměru téměř čtyři tisíce korun zálohy měsíčně. Nyní po uvedení alternativních zdrojů do provozu mně společnost ČEZ sama navrhla zálohu jen tisíc osm set korun.“
Čtvrt metráku soli do bazénu Za zmínku stojí i dnes už častěji využívaný způsob chemického ošetření vody v bazénu. Je to asi zvláštní pohled, když pracovníci firmy, kteří mají zařízení na starosti, sypou do vody 260 kg kuchyňské soli. Svádí to k představě, že budete mít na zahradě kousek Mrtvého moře. Následná elektrolýza se však postará o rozklad na sodík, jenž se zachycuje ve filtrech, a postupně uvolňovaný chlor, který zajišťuje čistotu a nezávadnost vody. Ta není slanější než oční slza. Velký rodinný dům rámuje do ulice pěkně osázená předzahrádka a na jižní straně velká, odborně navržená a založená zahrada. Upoutá její pěkný trávník položený už vzrostlý, altán s krbem v příjemném stínu blízkých vysokých stromů. Okrasné keře a výsadby lemují větší trávníkovou plochu. Na jedné úzké straně vedle domu se našlo i příhodné místo pro zeleninové záhony. Vcelku se dá říci, že každá koruna je tady velice rozumně a promyšleně investována a všechny součásti – jak interiér domu, tak bazén a zařízení zahrady – vytvářejí pěkný, příjemný celek.
Jaká je úspora? Zájemce o tento způsob vytápění pochopitelně zajímá, zda a jakou lze prokázat úsporu. Na tuto otázku odpověděl přesně počítač. Zařízení bylo uvedeno do provozu 15. 12. 2000 a do 15. 4. 2001 ušetřilo 2216 kW hodin proti klasickým způsobům elektrického vytápění. Negativní roli v úspoře sehrálo loňské jaro s malým počtem hodin slunečního svitu. Počítač zaznamenal od počátku roku jen 2000 slunečních hodin, což je hluboko pod průměrem, od něhož se kalkuluje návratnost investice. Při průměrných podmínkách se poměrně nákladné zařízení (celkem 316 000 Kč) na úsporách zaplatí za 12–15 let.
Stavba domu: Vystřídalo se sedm firem, z nichž šest neobstálo a teprve Sosta Heřmanův Městec dokončila stavbu v solidní úrovni. Tel.: 0455 – 69 56 70 Solární články: Thermo – Solar Na vartičke, 965 03 Žiar nad Hronom Fax: 00421 – 857 722 844 Tel.: 0041 – 857 86 243 Projekt osazení, propojení a technická realizace: Firma Stehlík – průmyslové stavby 186 00 Praha 8, Nekvasilova 587/11 Tel.: 02 – 820 916 nebo 0602 – 368 731 Počítačové měření a regulace: Trend – Controls Koněvova 51/53, 130 00 Praha 3 Tel.: 0603 – 237 553 Francouzský krb: Cheminées Pardubice Bazén: Bazénové centrum Hradecká 147, 530 02 Pardubice Tel.: 040 – 641 26 61 Zahrada, položení trávníku: Lesoškolky, Řečany nad Labem
text: Pavel Chobotský foto: autor |
