 |
Jaké dveře lze označit jako bezpečnostní? Takové, které mají tuhou kovovou konstrukci, celoplošné krytí plechem a ocelovou kostru s rozvorovým systémem. Kromě toho bývají zajištěny deseti až dvaceti zamykacími body a samozřejmostí je kvalitní zámek se speciální vložkou odolný proti vyvrtání nebo vyhmatání planžetou. Bezpečnostní dveře by měly být doplněné bezpečnostní zárubní.
Bezpečnostní nemusí znamenat nové Nové bezpečnostní dveře přijdou na částku zhruba od 10 000 korun výš. Vyrábějí se na míru podle požadavků majitele, proto se snadno vyrovnají i s takovými problémy, jako je nerovnost podlahy. Ale litovat svého nákupu nemusejí ani majitelé „obyčejných“ dveří. Pro firmy není problém je upravit tak, aby vyhovovaly všem požadavkům na dveře bezpečnostní. Přitom zvenku zůstává vzhled dveří úplně stejný. I přes spoustu technických požadavků na bezpečnostní dveře to neznamená, že by se vstup do vašeho domu musel stát tím nej-ošklivějším místem. Dveře mají na povrchu dýhu nebo přírodní dřevo – vybírat si můžete z několika dřevin, ale také z jakýchkoli jiných vzorů, nebo zvolit jednoduché dveře v jakékoliv barvě.
Sáhněte po 3. nebo 4. třídě Podle evropských norem se rozlišuje u dveří šest bezpečnostních tříd. Jako vstupní dveře do domu jsou nejlepší dveře zařazené do třetí nebo čtvrté třídy bezpečnosti, které také uznává jako bezpečnostní celá řada pojišťoven a jejich majitelé mohou dostávat různé bonusy a slevy z pojištění. Dveře zařazené do první třídy nemají prakticky žádnou zvýšenou ochranu a jde pouze o obyčejné zesílené dveře. Některé firmy označují sice dveře druhé třídy za bezpečnostní, přesto záleží na každém, zda se pro ně rozhodne, nebo jestli raději sáhne po osvědčených dveřích 3. a 4. třídy. Pořizovat si k rodinnému domu dveře v 5. nebo 6. třídě už je zbytečné a příliš drahé. Hodí se do vstupů k obchodům, kancelářím, bankám a pojišťovnám.
Nejde jenom o dveře Samotné bezpečnostní dveře ale ještě neznamenají zabezpečený vstup. Nebudou-li osazeny do bezpečnostní zárubně, není pro zloděje problém roztáhnout je heverem. Bezpečnostní zárubně tvoří profilové rámy, které jsou osazeny dostatečně hluboko do zdi a navíc ještě zajištěny proti vytržení ze zdi pomocí kotevních čepů nebo háků. Jestliže si z různých důvodů bezpečnostní zárubně nepořídíte, potom byste měli při osazování obyčejných kovových do obou svislic aspoň nalít řídký beton, který po vytvrdnutí brání jejich roztažení. Kovový rám z vnější strany dveří zakrývá škvíru mezi rámem a dveřmi, proto není snadné je vypáčit. Vyražení brání zpevnění zárubně ocelovým pásem po celém obvodu dveří. Podobně panty lze ochránit mechanickými zábranami, které sníží pravděpodobnost, že z nich někdo dveře vysadí.
Nezapomínejte na zámek Podobně jako u dveří i u zámků se rozlišují stupně bezpečnosti. A stejně jako v případě dveří i do bytů byste měli volit zámky 3. a 4. stupně. Bezpečnost zámků se řídí příslušnou normou, jež definuje odolnost výrobků například proti odvrtání, vyhmatání, vytržení, hrubému násilí apod. O tom, že výrobek opravdu splňuje vlastnosti, které uvádí výrobce, vydává rozhodnutí akreditovaná zkušební laboratoř a certifikační orgán. Bezpečnostní dveře třetí kategorie by měly být doplněny speciální vložkou a bezpečnostním kováním. U zámků je vhodnější rozvorový systém, kdy po otočení klíčem sjíždějí pomocí táhel čepy ve třech, pěti a více bodech do speciálních úchytů mimo zárubně. Stojí přibližně od tří do dvanácti tisíc korun (cena nejlevnějších bezpečnostních zámků začíná zhruba na 500 korunách) včetně montáže. Použití těchto zámků bývá nejnutnější u dvoukřídlých dveří, které by měly být chráněny proti takzvanému vyháčkování a rozlomení obou křídel dveří. Kromě opancéřování a rozvorového systému se u dvoukřídlých dveří také používají příčné závory – jsou na zárubních zcela nezávislé a tvoří vodorovnou zábranu, která opět brání například vyvrácení dveří. U bezpečnostních dveří bývá zámek přímo součástí kovového jádra dveří, proto ho nelze nijak vylomit nebo odšroubovat. Přesto platí, že k zámkům je lepší si pořídit ještě bezpečnostní kování. Odrazí „první zlodějský náraz“ a chrání zámek proti odtržení, navrtání, odlomení nebo odšroubování. Kromě ocelových štítů se kování překrývá případně ještě dekorativními kryty. Nejsou pouze pro parádu, ale zámek kryjí tak, aby z něj zůstal viditelný pouze otvor na klíč. A to je pro zloděje málo místa, aby ho vytrhli, vyvrtali či jinak odstranili. Rozhodnete-li se pro zámek bez této ochrany, neměla by vložka „trčet“ ven o více než 2 milimetry. Jak pro cylindrické vložky, zámky, ocelové štíty, kryty, tak pro kování platí, že montáž i demontáž musí být možné pouze zevnitř. Když si budete ke dveřím dokupovat bezpečnostní závoru, vyberte si takovou, která je provedená na dva západy nebo více, je masivní, široká. Kromě závory ještě můžete pro svou větší bezpečnost doplnit dveře o přídavný zámek, řetízek, dveřní zastavovač na zašlápnutí nebo kukátko.
Nebezpečí nepředstavují pouze zloději U dveří se neudává pouze odolnost vůči zlodějům, ale hledat byste na nich měli také údaj o odolnosti vůči ohni. Za standardní se považují dveře, které odolávají 30, 45 nebo 60 minut. Toto číslo udává dobu, po kterou jsou dveře schopny zadržet plameny v bytě bez toho, aby se oheň rozšířil na chodbu a dál do dalších bytů. Do bytových domů jsou dveře s protipožárními vlastnostmi dokonce předepsány zákonem.
Jaké jsou požadavky na bezpečnostní dveře? – zařazení nejméně do druhé, lépe do třetí a čtvrté bezpečnostní třídy – požární odolnost minimálně 30 minut – atest příslušného orgánu, že dveře mají skutečně takové vlastnosti, jaké výrobce uvádí – odborná montáž – nepřetržitý servis pro případ zabouchnutí nebo odcizení klíčů – i když to zákon nevyžaduje, za standard se považuje tříletá záruční doba – dveře se doporučuje doplnit zámky stejné, tedy 3. nebo 4. bezpečnostní třídy – stupeň bezpečnosti zámků určuje norma ČSN P ENV 1627 – k některým zámkům, a tím i k bezpečnostním dveřím se dodává bezpečnostní karta, bez které žádná firma neudělá kopie klíčů – zámek musí být odolný proti odvrtání, vyhmatání, vytržení a jinému hrubému násilí – montáž zámku i celého kování musí být možná pouze z vnitřní strany dveří – doporučuje se také přikrytí ocelovým štítem nebo krytem, které musí být odmontovatelné opět pouze zevnitř – stejná kritéria jako pro „klasické“ zámky platí i pro přídavné zámky
text: Magdaléna Krajmerová foto: archiv |
Blog
Na počátku byla břidlice
|
|
Právě o břidlicové dlažbě se při rekonstrukci domu vedly dlouhé debaty. Jejich výsledkem pak byla zásadní změna plánů obyvatel i konečné podoby rekonstrukce. Prostě všechno dopadlo jinak, ale ke spokojenosti všech stran. Jak to tedy mělo být? Do domu svého dětství se po rozsáhlé rekonstrukci měla vrátit žena s manželem a dvěma dospělými syny. Ještě během stavby se však rodině podařilo koupit menší dům na sousedním pozemku. Původní plán tedy zněl, že rodiče se přestěhují do menšího domu a synům nechají k dispozici ten velký, kde býval pradědeček koželuhem. Částečnou rekonstrukci velkého a kompletní přestavbu malého domu si vzal na starost rodinný přítel, architekt Stanislav Fiala (D3A). „Tehdy jsem si nedovedla představit, že bych měla mít doma dlažbu z přírodní břidlice, černou a s nerovným povrchem. Měla jsem dojem, že nebude možné ji snadno udržovat, ničím mi prostě nepřipomínala mou oblíbenou dlažbu, kterou mám doma já,“ svěřila se nám paní. „Dnes po několika letech si tady už nic jiného představit neumím a jsem přesvědčená, že bych si na ni snadno zvykla. Mimochodem, uklízí se stejně dobře jako klasická hladká podlaha. Tehdy jsme se však s manželem rozhodli, že raději zůstaneme ve velkém domě a sem se nastěhuje syn, který byl architektovým návrhem doslova nadšený. Mně změna vyhovovala navíc i proto, že vzpomínky a silnou citovou vazbu z dětství mám právě na dědečkův dům a tam se cítím opravdu doma.“
A co bylo pak? Se změnou budoucích obyvatel doznala výrazný posun i konečná podoba rekonstrukce menšího domu, včetně interiéru zařízeného na klíč. Z vnitřních dispozic zůstala zachovaná pouze černá kuchyň a ložnice na místě někdejšího parádního pokoje. Francouzská okna umožňují propojit za teplých dnů kuchyň a jídelnu se zahradou, v patře vedou na skleněný balkon, který působí vzhledem k historizujícímu koloritu místa tak pokorně, že jeho atmosféru vůbec neruší. V pojetí zařízení interiéru je dobře čitelný rukopis jak Stanislava Fialy, tak jeho kolegyně, architektky Daniely Polubědovové. Už zmíněná břidlicová dlažba se zabudovaným podlahovým topením skvěle koresponduje s částečně přiznanou trámovou vazbou a obnaženým zdivem černé kuchyně. Tam, kde to kdysi kypělo, čmoudilo a přetékalo, si dnes můžete posedět u pěkné knížky s pocitem bezpečného úkrytu. Průhledem přes otevřené ohniště prostorového krbu však člověku stále zůstává možnost kontaktu s děním ve zbývající části obytného prostoru. Hrubá omítka, dřevo, cihly, kámen – a k tomu hliník, sklo, plast a osvětlení zavěšené na silonových vláknech. Charakteristická kombinace materiálů i stylů, která může na první pohled působit nezvykle, přitom však vytváří neopakovatelnou atmosféru harmonického prostoru. Dům svým obyvatelům hrdě předává své historické kouzlo, které zůstalo zachováno, ale navíc je otevřený všem prvkům současnosti. Není žádný důvod, aby tu nemohly být spolu.
Kontakty: STUDIO D3A, e-mail: d3a@nextra.cz; KONSEPTI, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; RUIN INVEST, Sokolská 66, Praha 2, tel.: 02/24 94 19 58
text: Pavlína Blahotová foto: Petr Zhoř |
Kam se rozběhl Radim Babák
|
|
Při probírání dokumentace jeho návrhů jsem se slovy „to je provařené“ nejdříve mávla rukou nad známými stojacími lampami s molitanovým stínidlem. Ale to přece není handicap, když realizace mladého designéra je všeobecně známá. Při pohledu na svítidla a třeba také na pohovky, které podle jeho návrhu vyrábí luhačovická firma MM Interiér totiž člověka na první pohled napadne, že jde o zavedené realizace renomovaných značek. Není se čemu divit. V době volného toku informací se i nábytkový design stává stále více univerzálním, a pokud je něčím specifický, tak právě autorským přínosem konkrétního tvůrce. Radim Babák nemá rád označení český design, protože charakteristický pro jeho tvorbu je rukopis a způsob myšlení. Skutečnost, že shodou okolností žije v České republice, se na podobě křesla nebo domu příliš neodráží. Ačkoliv… Před třemi roky se jako student zúčastnil soutěže vyhlášené firmou Miele na téma Kuchyň budoucnosti. Vytvořil stohovatelný oboustranný monoblok z polypropylenu, který pochopitelně zůstal ve stadiu vizualizace. Je přesvědčený, že někde na světě tento typ kuchyně už určitě někdo vyrábí. U nás jde přece jen spousta věcí pomaleji nebo nejde vůbec. Nepropadá však stavům beznaděje, protože má schopnost vidět věc spíš z lepší stránky. Tvrdí, že spousta realizací ho potkala jen díky shodě okolností, díky úžasným náhodám, které mu do cesty přivedly ve správný čas tu správnou osobu. Po rozhovoru pro jeden časopis, kam se nechal vyfotografovat na svém kole, se ozval majitel firmy a nabídl mu možnost spolupracovat na designu nové řady těchto kol. Na loňské výstavě Art & Interior ho vyhledal člověk, který se po čase stal jeho manažerem a důležitou spojkou k zahraničním výrobcům designového nábytku. Letos v Kolíně jsem si tak podrobně prohlížela mezinárodní expozici mladých designérů, až mě oslovila její manažerka, a když zjistila, že jsem z Prahy, mávla rukou – tamhle pan Babák je také z Prahy! Radim Babák má zatím to vzácné štěstí, že je vyhledáván a oslovován, aniž by se sám musel nabízet. Od rozlítaného kluka, jehož největším koníčkem bylo cyklotrialové kolo a běhání kamkoliv, se posunul o slušný kus cesty. Původně se vyučil truhlářem a maturitu získal na večerní nástavbě. Díky bratrovi, který studoval na brněnské SUPŠ grafický design, poznal okruh lidí, s nimiž si uvědomil, čemu se vlastně chce věnovat. Právě vlastní bratr to byl, kdo mu pomohl s přípravou na přijímací zkoušky na VŠUP v Praze a kdo je dodnes skvělým partnerem pro tvůrčí diskuse i spolupráci. Základy řemesla teď může využívat při navrhování technologických postupů, ale vzpomínka na učiliště ho provází i jinak – křeslo nazvané Sss! je zvěčnělou vzpomínkou na učitele, který tímto způsobem okřikoval své žáky. Tvůrčí atmosféra umělecké školy dala Radimu Babákovi možnost bezprostředních kontaktů s předními tvůrci v designu, ale také mu posunula osobní limity. Používá dřevo, kov, corian, plast i molitan, v rámci školních prací si mohl dovolit navrhnout kavárnu vsazenou do kasemat nebo krematorium. Kdo ví, k čemu se jednou vrátí. Rozhovor s MgA Radimem Babákem Radime, měla pro vás účast na letošním veletrhu v Kolíně nad Rýnem nějaký konkrétní efekt? Nevím ještě, co se z toho vyvine, ale po Kolíně a dalším veletrhu ve Frankfurtu n. M. nás oslovily dvě firmy a nyní probíhají jednání o tom, jestli bude možné návrh vystavovaného křesla vyrábět v zahraničí. Proč jste jako materiál zvolil právě PUR pěnu? Je mi vždycky líto, když designér navrhne nějakou čistou konstrukci, ta se vyrobí, očalouní a zmizí. Nic z ní nezbude. Zatímco z PUR pěny můžete vytvořit monoblok, který má maximálně jeden technický šev a základní tvar je opravdu ve své pravé podobě. Preferujete nějaký materiál? Beru to tak, že použiju ten nejvhodnější z hlediska zadání i z hlediska finančních možností. Vždycky jde totiž o peníze. Například při realizaci interiéru grafického studia Marvil v Praze jsem navrhoval pult z MDF, ale díky dobré nabídce se nakonec podařilo zrealizovat jej v corianu, který je odolnější, snese větší zátěž a výsledná forma je čistší. Na oblíbenou barvu se zřejmě ptát nemusím. Já vím, že dnes je oranžová trochu trendová barva, ale já ji mám rád pořád. Je taková šťavnatá a také mimochodem podporuje chuť k jídlu, takže už mám zprávy, že v sídle studia všem hrozně chutná. Přece jenom jste designér a také architekt, neláká vás postavit nějaký dům? Zatím o tom nepřemýšlím, postavit barák je odvážná věc. Nejde jen o nápad, je to i politika. V rámci školní práce jsem navrhl projekt na pavilon Expo v Hannoveru, který vypadal jako soustava obrazovek, na něž se promítalo z obou stran, návštěvníci by těmi tématy (sport, kultura, strojírenství) procházeli jako Českem. Součástí pavilonu by byla možnost ochutnat typicky české jídlo – knedlíky s mákem. Hosty našeho pavilonu byste pak poznali podle máku mezi zuby. Dalším školním projektem bylo krematorium ve Strašnicích. Chtěl jsem konečně udělat krematorium… Opravdu jste po tom dlouho toužil? Ale ne, tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem udělat krematorium tak, aby rakev po skončení obřadu stoupala vzhůru, protože kremace je přece spalování, zatímco většinou rakev zajíždí dolů, takže napodobuje klasické pohřbívání, a to není pravda.
Radim Babák nar. 14. 8. 1972 v Brně 1986–1991 SŠUP v Brně, obor nábytkový design 1994–2000 VŠUP v Praze, ateliér architektury a designu od r. 2000 pracuje jako odborný asistent ateliéru architektury a designu u doc. ak. arch. Jiřího Pelcla na VŠUP v Praze od roku 2001 spolupracuje s Romanem Soukupem, Magnum design, kde je hlavním designérem
Kontakty: RADIM BABÁK (Magnum design), Lucemburská 31, Praha 3, e-mail: babak.r@email.cz; MM INTERIÉR, Uherskobrodská ulice, Luhačovice, tel.: 067/713 11 21; TUNNEL, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 53
text: Pavlína Blahotová foto: Adam Holý, Filip Šlapal, Ondřej Tobola a archiv vizualizace: Michal Malášek a Ondřej Tobola |
Lezení po zdech
|
|
O knihu už tady vlastně ani nejde, ta jen dodává kurióznímu kusu nábytku odůvodnění. Kopií a nápodob Aradovy knihovny již vzniklo mnoho. Jiné se pokusily o tvarově odlišná řešení, ale všem je společná nízká nosnost vyhovující spíše umístění CD.
Mimochodem, už dávno neplatí, že text musí být vyrytý na hliněné tabulce nebo vosku, napsaný na papyru či pergamenu, nebo dokonce vytištěný na papíře.
Již nejedna kniha je dnes vydávána na cédéčku. CD ROM se stává ekvivalentem knihy a na rozdíl od Ottova slovníku naučného na papíře je Ottův slovník na CD umístitelný i do nástěnných knihoven.
Stejně si však nedovedu představit, že by jednou rodiče při čtení pohádek dětem jen rytmicky klikali počítačovou myší místo libozvučného obracení stránek z papíru.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 02/24 25 34 87, fax: 02/96 32 50 17; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 02/57 31 79 64; NAUTILUS, Jeseniova 56, Praha 3, TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 02/72 73 39 37;
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Na molu a v životě
|
|
Jaké kuchyně se představily na milánském veletrhu nábytku 2002 a v jaké míře se zde vytyčené trendy zabydlely na domácím trhu? Jak jim odpovídá domácí nabídka kuchyňských sestav? Na tyto otázky vám přinášíme odpověď. Přestože jsme na stránkách Mého domu upozorňovali, že při výběru kuchyně se nesmíme nechat uhranout pouze jejím vzhledem, že je třeba brát zřetel na velikost, tvar místnosti, ergonomii…, neznamená to, že design v případě „srdce každého domova“ není důležitý. Naopak.
Co bylo k vidění v Miláně Návštěvníky milánského veletrhu kuchyně nikterak nepřekvapily. V roli nejčastěji užívaných výrobních materiálů stejně jako v předešlých letech vystupovaly především kov – nerez nebo technický hliník, sklo (zvláště pískované), speciální plasty v kombinaci s kovem. Dřevo nebo dýha se používají v přírodní podobě, s povrchovou úpravou zdůrazňující přirozenou krásu dřeva. Pro většinu kuchyní byla příznačná maximální jednoduchost, ale zároveň vysoká funkčnost. Co se týče skladby, výrobci upouštějí od zažité sestavy. Klasické skříňky nahrazují prvky z připomenutých materiálů, počítá se s místem na vestavěné elektrospotřebiče.
A jak vypadá domácí scéna? Veletrhy představují něco jako přehlídkové molo a stejně jako v případě svršků ne všechny modely se uchytí v životě. V našich kuchyních se milánské trendy však již zabydlely, a to především v podobě kovu a skla. Mnozí spotřebitelé upřednostňují nejen funkční, ale i poněkud teplejší kuchyň, a proto fandí více barvám. Někteří se dokonce nevzdávají ani rustikálních verzí, kterým na milánském veletrhu připadla skutečně pouze malá vedlejší rolička. Od zájmu zákazníků se odvíjí i nabídka našeho trhu, jak dokazuje malá přehlídka sortimentu domácích výrobců a dovozců kuchyní.
text: Alena Vondráková foto: archiv redakce |
Kam chodí slunce…
|
|
Snižování energetických nároků a zachování přijatelného životního prostředí se stává podmínkou pro přežití lidstva. Při současném růstu spotřeby a cen energií by také mohlo dojít k hospodářskému kolapsu. Ve stavebnictví se objevuje velké množství výrobků, které vedou k úsporám energie, ale laik jen málokdy dokáže sám posoudit jejich skutečnou užitečnost. Přitom nejúčinnější úsporná opatření může přinést rozumný architektonický koncept.
Ze spotřeby energií v domácnostech je zřejmé, že při stavbě rodinného domu je využití obnovitelných (alternativních) zdrojů energie vhodné především pro vytápění a ohřev vody. Nejpřirozenějším takovým zdrojem energie ve všech klimatických podmínkách je slunce. A nejlépe bude využito, když se ze samotného domu stane jakýsi sluneční kolektor.
Aktivní využití slunce Solární energii můžeme využívat pasivně (zachycení slunečního záření přímo stavbou), aktivně (pomocí speciálních zařízení – kolektorů, zásobníků tepla, umělé cirkulace vzduchu nebo ohřáté vody) nebo systémem fotovoltaických článků. Princip solárních kolektorů je obdobný jako při pasivním využití slunce, samotná budova je však směrem ke slunci uzavřena. Sluneční paprsky procházejí selektivní vrstvou a jsou na absorbéru přeměněny na tepelnou energii. Na rozdíl od pasivního využití sluneční energie je zapotřebí energii přenášet pomocí tepelných vodičů (např. voda). Sluneční kolektory jsou obvykle využívány pro přípravu teplé vody v budovách (u rodinného domu přibližně 6–8 m2 kolektorů, vícerodinný dům asi 1–2 m2 na osobu). Větší zařízení (např. nad 30 m2 kolektorů u rodinného domu), která dodají více tepla, mohou být použita i k vytápění. Solární kolektory mohou investorům připadat nákladné, ale při současném růstu cen energií se tyto náklady stanou rychle návratnými. Navíc se ve většině evropských zemí stále zvyšují státní dotace na stavby, které alternativních zdrojů energie využívají. Trochu jiná situace je u fotovoltaického využití sluneční energie k výrobě elektrického proudu – je velmi nákladné a z ekologického hlediska ne vždy smysluplné. Má význam například u soběstačných skupin domů, jež fungují bez dodání cizích energií, nebo u domů „nulových“, které jsou napojeny na veřejnou elektrickou síť a v létě odevzdaný přebytek energie pak využívají v zimě.
Pasivní systém Pasivní využívání sluneční energie nepotřebuje žádná speciální zařízení, záleží pouze na architektonickém řešení. Využívá skleníkového efektu, akumulace tepla (v podlaze a stěnách) a cirkulace vzduchu. Je založeno na dvou jednoduchých pravidlech: 1. energie, kterou si dům uchová, se nemusí znovu dodávat 2. v zimě musí jít všechno slunce do domu, v létě musí slunce zůstat venku. Dům je otevřen ke slunci, uzavřen proti severu a obsahuje velkou akumulační hmotu k uchování energie. To znamená, že na jižní stranu je obrácen velkými skleněnými okny, na severní straně naopak žádné okenní otvory nemá. Energii, kterou získá, pak nesmí propouštět zpátky ven (důkladná izolace pláště i oken). Akumulace tepelné energie do hmotných konstrukcí (podlah, vnitřních zdí) je jedna z nejdůležitějších podmínek úspor energií. U staveb pro bydlení (trvale vytápěných) je tepelná izolace umístěna z vnější strany a do obytné místnosti je obráceno masivní, akumulace schopné zdivo. Účinek velkých skleněných ploch může být ještě znásoben dalšími úpravami. Skla mohou být doplněna fóliemi, které odrážejí teplo zpět do místnosti, před okny může být předsazena (nevytápěná!) zimní zahrada. Ochrana domu před přehříváním v létě je pro správný provoz stejně důležitá jako vytápění v zimě. Ekologickým řešením klimatizace budov v letních měsících a vhodnou alternativou k elektrickým přístrojům jsou mechanická stínění, dostatečné větrání, masivní hmota budovy, zeleň a vodní plochy.
Dům bez vytápění Použitá literatura: texty Petra Suskeho, Patricie Taftové a Rado Varbanova
Vhodným konceptem, dobrou izolací a materiály se schopností akumulovat získané teplo lze dosáhnout až nulové spotřeby energií dokonce i v drsnějších klimatických podmínkách. Příkladem takového řešení může být rodinný dům postavený v městečku Grabs – v údolí švýcarských Alp, v nadmořské výšce 900 m. Velká okna v přízemí orientovaná k jihu propouštějí dovnitř maximum sluneční energie, ale minimum zpět. Na venkovním skle jsou dvě speciální fólie, u dřevěných rámů (vyvinutých ve spolupráci se specializovaným konstruktérem) zapuštěných do fasády nedochází k tepelným mostům. Okna jsou vysoká od podlahy až po strop, aby zachytila co největší množství slunečních paprsků. Ty dopadají na stříbrošedou, jemně broušenou podlahu z betonu smíchaného s barevnými kamínky. Teplo akumulované do podlahy je zpět vyzařováno do prostoru v noci a v průběhu chladných dnů. Celý dům stojí na masivní vrstvě skelné vaty, na východní a západní straně má jen malá okna, na severní je zcela bez oken. Obvodové stěny jsou zvenčí obloženy smrkovým dřevem, izolovány 25 cm silnou vrstvou celulózy a jejich vnitřní přizdívka je z kamenopískových cihel, které stejně jako podlaha mají schopnost akumulace, navíc příznivě regulují vlhkost místností a jsou i příjemné po estetické stránce. Horní patro s daleko menšími okny má teplotu asi o 2 °C nižší, což je pro funkci ložnic vhodnější. Teplo do patra přichází z přízemí otvorem pro schodiště a ze speciálně navrženého stropu: krabicových dřevěných elementů o tloušťce 60 cm, ve kterých je nasypáno 20 tun škváry. Teplo akumulované v přízemí je vyzařováno v patře. Přestože jsou v kuchyňské sestavě pro jistotu zakomponována malá kamínka na dřevo, po celou první zimu, kterou rodina v novém domě strávila, nebylo zapotřebí v nich zatopit. Dům se opravdu obejde bez topení. Výjimečnými ekologickými a ekonomickými parametry získal označení „stavba nejpříznivější pro životní prostředí“, jeho projekt byl finančně podpořen švýcarským kantonem Graubünden a Státním ústavem pro výzkum energie v rámci projektu „Energie 2000“.
text: Věra Konečná foto: R. Varbanov, G. W. Reinberg a R. Steiner |
Jak se bydlí nad hvězdami
|
|
Půdorys tohoto bytu je tak ojedinělý, že v něm člověk musí chvíli pobýt, aby si dokázal uvědomit všechna jeho kouzla a tajemství, celé to bohatství vjemů, které život v něm nabízí. Prostor dvoupodlažního bytu se rozkládá na ploše půlkruhu, kde vnější stranu kružnice tvoří v obou patrech stěny sestavené z celoplošných skel. Přes den tak nabízí výhled na polovinu Prahy, v noci fantastickou atmosféru lákavých světel velkoměsta. Původní dispozice sice počítala s tím, že jednotlivá patra budou oddělená klasickým schodištěm a stropem, ale budoucí majitelé využili možnosti zasáhnout do příští podoby svého bytu a zvolili jiné řešení. Podél obloukové stěny nechali prostor do patra otevřený a obě části bytu propojili interiérovým točitým schodištěm, které se stalo dominantou celého interiéru, zdobným i funkčním prvkem zároveň. Z horní podesty (nebo chcete-li galerie) se vchází do soukromé zóny: dětského pokoje, šatny, koupelny a ložnice rodičů.
Ve spodní části zůstalo centrum rodinného života. Netočí se však, jak často bývá zvykem, kolem kuchyně. Ta je trochu stranou, vizuálně oddělená varným ostrůvkem se zvýšeným barovým pultem. Blíž do středu polokruhu stojí jídelní stůl a pod schodištěm, umístěným přímo na středové ose, se k odpočinku nabízí rozměrná sedací souprava v modrobílé kombinaci kožených potahů. Zákoutí protilehlé ke kuchyni bude časem vybaveno jako malá domácí pracovna. Byt na první pohled působí velmi přirozeně, bez snahy po exkluzivních výstřelcích. Není však možné přehlédnout pečlivě provedené stavební detaily, nábytek vybíraný s jasnou představou o jeho uspořádání i funkci, racionální zařízení interiérů jen těmi nejdůležitějšími prvky.
Majitel, který břímě závěrečných úprav a stěhování vzal jako svůj manažerský úkol číslo jedna, totiž nenechal nic náhodě. Přivedl jiné zedníky, aby po těch původních dohladili omítky, navrhl schodiště, vybral svítidla. Výrobu atypické kuchyně a vestavného nábytku svěřil renomované firmě, jejíž jméno je zároveň značkou kvality. Stejně tak i zařízení ložnice, dětského pokoje a sedací soupravu nakoupil u odborníků. Každý ústup na úkor kvality by v takto přehledně uspořádaném a vzdušném prostoru mohl uškodit, a tak se prostě neustupovalo. Jak se nám s úsměvem svěřila energická paní tohoto bytu, dobrým společníkem a rádcem byl jí i jejímu muži právě Moderní byt.
Nejdříve jim náš časopis otvíral dveře do bytů, které by sami nemohli navštívit, a ukázal nábytek. Později se stal domácím přítelem a nakonec důležitým zdrojem informací a kontaktů na osvědčené firmy. Dnes se všichni snaží, aby ve svém novém krásném bytě mohli být co nejčastěji. A zítra třeba právě jejich byt pomůže některému čtenáři našeho časopisu zformulovat představu o ideálním bytě, jeho zařízení a vybavení. A jestli bude nad hvězdami nebo pod hvězdami, v té chvíli už určitě nebude důležité.
Kontakty: ESAGONO, Korunní 65, Praha 2, tel.: 02/24 23 93 00, fax: 02/24 25 74 65; JOFO, Strančická 45/3422, Praha 10, tel.: 02/74 81 79 90; KAREL KOVÁČ CENTRUM, Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 068/531 20 25, fax: 068/531 12 88; SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 02/84 82 90 79; ŠIBOR HŰLSTA STUDIO, Na Příkopě 24, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 85 7
text: Pavlína Blahotová foto: Antonín Braný, Jiří Bursík |
Jak těžké je začít znovu
|
|
Bydlení s lesem za zády a kotlinou velkoměsta před sebou ocení někdo úplně jiný. Například mladý muž, který už jako kluk pravidelně – ale vždycky spolehlivě – překvapoval maminku tím, že k nepoznání přestěhoval svůj dětský pokoj. „Každých čtrnáct dní jsem musel hýbat s nábytkem, nerad se totiž dívám dlouho na stejné věci,“ říká majitel bytu, kde je vše uspořádáno s velkým rozmyslem a do posledního detailu, takže si dost dobře neumím představit, jak by se takový interiér dal ještě někdy jednoduše změnit.
„To je právě průšvih tohoto bytu,“ čte zřejmě moje myšlenky. „Tady se s věcmi hýbat nedá, maximálně bych je mohl obměňovat, ale to by byla dost nákladná záležitost. Proto jsem se hned od začátku snažil spolu s architektem Luďkem Jasiokem (ATELIER VPŘED) projektovat byt tak, aby byl za všech okolností praktický a zároveň zajímavý. Chtěli jsme mu vtisknout osobitou tvář. Zatím jsem docela překvapený, jak rychle mi přišlo přirozené bydlet právě tady, jak snadno si člověk zvykne. Dřívější, typicky studentský byt měl úplně jinou atmosféru. Po celé jedné barevné stěně visely moje autorské fotografie a obrazy. Bylo mi jasné, že tady bude všechno jinak. Měl jsem přesnou představu o velkém bytě plném světla, s dalekým výhledem, a s tím souvisí i minimum nábytku a ostatních věcí. Dopadlo to tak, že většina obrazů a fotek je v krabicích a jen velmi pomalu a s rozmyslem jim hledám to správné místo. Občas je mi také líto nevyužít všech těch drobností a možná zbytečností, které jsem za několik posledních let nashromáždil a k nimž mám osobní vztah. Typickým důkazem mé nerozhodnosti je černá knihovna u vstupu. Myslel jsem, že ji dám do pracovny, ale bylo složité ji stěhovat po schodech nahoru. Zůstala tady a zdá se, že si tak díky rozměrům vydobyla své pevné místo. Vedle stojící červená vitrína původem také z předešlého bytu společně s čerstvě pořízenou atypickou červenou lampou zapadá do mých představ o začlenění starších prvků do interiéru nového bytu.“
Vnitřní boje a nejistoty majitele tohoto zajímavého bytu by mohly inspirovat každého, kdo se s podobnými problémy také vypořádává a s výsledkem ještě není spokojený. Málokdo z nás dokáže ze dne na den opustit všechny věrné průvodce životem, rozdat nebo rozprodat nábytek a nádobí a začít znovu, na nepopsaném listu papíru. Kdy jindy se ale k radikální změně životního stylu odhodlat než při stěhování do nového? Spolupráce K. O. STUDIA, které patří majiteli tohoto bytu, a architekta Jasioka se projevila především při návrhu podoby atypického schodiště se skleněnými prvky a dalších výtvarných prvků v interiéru. Po dlouhých a z obou stran vyčerpávajících jednáních o změnách v dispozici bytu odstoupil Metrostav jako původní dodavatel stavby od požadavku na úplné dokončení nadstandardních prvků vlastní firmou a muž mohl oslovit Tunnel, jehož realizace dobře znal a byl přesvědčený o jeho solidním přístupu k práci. Tak vznikla realizace stavebně náročného interiérového schodiště se skleněnými tabulemi namísto zábradlí a prosklené lávky před vstupem do ložnice, podtrhující intimitu a soukromí této části bytu. Podle majitelova návrhu vyrobil Tunnel i jídelní stůl, osvětlení barového pultu v kuchyni, niku se zabudovaným světlem v ložnici a osvětlení schodiště imitující střešní světlík. Příjemným počinem byla například i práce pokojových malířů, které firma přivedla mimo smlouvu. Muž, který měl za sebou kompletní přestavbu nevyhovujících dispozic, stavební dozor, vyčerpávající investice a občas suploval i dodavatele, se konečně přibližoval k cíli. Častá jednání s ředitelem firmy TUNNEL Petrem Strejčkem ho přivedla k nábytku z produkce firmy Vitra, a tak se interiér začal zaplňovat nadčasovými a ověřenými kvalitními sedacími prvky. „Ještě tu bude jiná sedací souprava, ale definitivní verzi teprve hledám. Nedokážu vybírat během jednoho dne, chodím kolem určitého kusu celé měsíce, myšlenka dlouho zraje, přemýšlím o tom a přitom ignoruji spoustu jiných věcí. Naštěstí mám velkou oporu ve své přítelkyni, s níž máme na věc podobný názor, a tak celá tíha odpovědnosti neleží jen na mně.“
Kontakty: INTERIÉRY, Žitná 2, Praha 2, tel.: 0603 48 37 27; INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Paha 2, tel.: 02/24 21 78 17; KERAMIKA–KÁMEN, Voršilská 6, Praha 1, tel.: 02/24 91 10 59; K. O. STUDIO, Karlovo nám. 28, Praha 2, tel.: 0777 25 24 26; SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 02/84 82 90 79; TUNNEL, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 53; VITRA koncept, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 55, www.vitra.cz VPŘED, Tehovská 9, Praha 10, tel.: 0603 28 85 54
text: Pavlína Blahotová foto: Filip Šlapal zdroj: Moderní byt 7/2002 |
Když mají svátek vázy
|
|
Není snad květina, kterou by nebylo možné zakomponovat do řezané kytice. I když některé si s sebou nesou přímo označení „vhodné k řezu“, neměli byste ty ostatní zatratit. Poslední floristické trendy, kterými se můžete inspirovat, dokonce využívají i kombinací s barevnou zeleninou…
Ovšem ve skutečné letní kytici by neměla chybět žlutá barva, která je odrazem slunce a vnáší do bytu pravou letní náladu. Nebojte se odvážných kombinací květů velkých a drobných, přidávejte trávy nebo rozmanité větvičky. A rozhodně se neomezujte jen na jídelní stůl. Řezané květiny by měly být rozmístěny po celém bytě. Víte přece, že vázy mají svátek…
– Za horkých dnů přenášejte koupenou kytici domů zabalenou v papíru, nejlépe pokropeném vodou. – Správný florista by vám měl přidat zároveň i výživu pro řezané květiny, která prodlužuje životnost rostlin a zároveň omezuje množení bakterií ve vodě. Doma odstraňte všechny listy, které by mohly zůstat namočené ve vodě a ostrým nožem šikmo seřízněte stonky. Váza i voda by měly být stále čisté.
text: Pavlína Blahotová foto: Holandská květinářská kancelář |
Zelené zajímavosti
|
|
Chcete mít doma dvorek se slepicemi, které pod sebe nic netrousí? Pak si pořiďte hejno vystříhané ze stálezeleného zimostrázu, jaké bylo k vidění na zahradnické výstavě Floriade. Rychlost růstu těchto brojlerů je pak závislá především na tom, jak hluboko se do nich při pravidelném zastřihování pustíte. V Holandsku a Anglii má toto umění dlouholetou tradici, která je stále živá.
O tom, že jednoduchou a nezvyklou dekoraci lze vytvořit i z odkvetlých pampelišek, nás přesvědčila naše čtenářka paní ing. Vladimíra Baroušová, která ji nazvala „Do třetice všeho dobrého, nebo snad na zdraví?“
Rajčata z vlastní zahrádky nemusí být jen velká a červená. Existuje velké množství nejrůznějších typů, které jsou pěkné jako ozdoba stolu a zároveň i příjemná chuťová variace v našem jídelníčku.
Komule (Buddleia davidii) je krásným a mohutným keřem, který jako jeden z mála kvete v létě. Velká a vonící květenství jsou neodolatelným lákadlem pro motýly. Každým rokem sice výhony částečně zmrznou, ale to není na závadu: do června je zakrátíme na požadovanou délku a počkáme, až se zahalí do pestrých barev. Na trhu jsou kultivary od bílé přes fialovou až do modré.
[pro] foto: autor |
