|
|
Trh v současnosti nabízí poměrně široký výběr koupelnového vybavení. Pokud máte k dispozici dostatečně velký prostor, není problém si koupelnu vybavit kvalitním, designově vydařeným koupelnovým nábytkem. Podstatně složitější je pochopitelně vtěsnat jej naopak do malé koupelny, kde skutečně musíme počítat s každým centimetrem čtverečním.
Vejít se musí nábytek i my Vzhledem k tomu, že neodmyslitelnou součást vybavení koupelny tvoří sanita, kterou nemůžeme přesunovat z místa na místo, je rozumné se nad konečnou podobou této oázy nejen čistoty, ale i odpočinku zamyslet již ve stadiu, kdy teprve „zraje“ na papíře, ujasnit si, kde po dokončení umístíme větší kusy nábytku. Tak jim skutečně nejlépe najdeme stanoviště, kde nám nebudou překážet a zároveň budeme mít po ruce jejich obsah. I v koupelně platí, že méně znamená více. Řešení úložného prostoru se však najde v každé prostorné koupelně, neboť skříňky se dnes vyrábějí v šířce od 60 do 120 cm. V koupelnách, kam se nám vejde pouze umyvadlo a pračka, na kterou není jinde místo, se koupelnový nábytek většinou redukuje na úložné prostory nad a pod umyvadlem, zrcadlovou skříňku, případně nějakou poličku a pouze nejdůležitější doplňky, jakým je např. sušák na ručníky. Prostor sice není nafukovací, přesto najdeme na trhu kusy nábytku, do kterého přehledně uložíme alespoň nejnutnější koupelnovou výbavu. Přehled v těsných úložných prostorech nyní i v koupelnách zlepšuje z kuchyní známý „drátěný“ program, místo šetří například skříňky s elegantními žaluziovými dvířky apod.
Závěsný nábytek usnadňuje údržbu Koupelnu bychom v žádném případě neměli nábytkem přeplnit do té míry, že nám bude komplikovat pohyb a údržbu. Tu velice usnadňují závěsné kusy nábytku, které se v koupelnách osvědčují stejně jako sanita. Lze pod nimi snadno udržovat podlahovou krytinu, vytírat vodu, a likvidovat menší „potopy“ vzniklé přetečením vody z vany, kterým se asi nevyhne žádná koupelna. Praktické řešení v tomto směru představuje i nábytek na kovových nožkách či na kolečkách. V žádném případě bychom neměli kupovat skříňky, jejichž sokly se přímo dotýkají podlahy. Co se týče materiálu, koupelnové vybavení se dnes převážně vyrábí ze dřeva či MDF. V obou případech je vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu nutno v koupelně věnovat náležitou pozornost jeho povrchové úpravě. Pořídíme-li si nábytek natřený emailovými barvami, zcela jistě v krátké době spláčeme nad výdělkem. Ke znehodnocení koupelnového vybavení však stačí i místy poškozený lak. Kovový nábytek by měl být ošetřen komaxitovými barvami.
Nástup kovů a skla A jaké módní trendy pronikají do současných koupelen? Také zde stejně jako v jiných místnostech lze postřehnout vehementní nástup kovů, skla, plastů. To však neznamená, že ti, kdo dávají přednost teplejším mater-iálům, nemohou být „in“. Světoví designéři nezavrhují ani dřevo anebo MDF. Povrchová úprava dává vyniknout kráse přírodního materiálu. Koupelna je však naše království a můžeme si do ní pustit i pastelové barvy. Avšak pokud možno s rozmyslem, aby nám brzy nezevšedněly.
Nechte si poradit – Stavíte-li rodinný domek, zamyslete se již nad projektem, kam budete chtít umístit větší kusy koupelnového nábytku. – Především v malých koupelnách platí, že „méně znamená více“. – Při koupi koupelnového nábytku je třeba věnovat náležitou pozornost kvalitě jeho povrchové úpravy. – Při výběru koupelnového nábytku dejte přednost závěsnému vybavení, které usnadňuje údržbu podlahové krytiny. – Pokud jste se rozhodli pro pastelové barvy, zamyslete se, zda vás po kratším čase neomrzí.
text: Alena Vondráková foto: archiv redakce |
Blog
Osud nebo náhoda
|
|
Exkluzivní pražská čtvrť, samotná stavba i poskytované služby je natolik nadchly, že dlouho neváhali a jeden z bytů si koupili. To byl první krok, k tomu, že se do Prahy nastěhovali natrvalo.
Abychom věci uvedli na pravou míru, musíme přiznat, že manželé se narodili i poznali v Praze. Velkou část života ale prožili daleko za oceánem, v kanadském přístavním městě Vancouveru.
Stěhování s otazníkem Žili v překrásném rozlehlém domě uprostřed přírody, z jehož oken byl na jednu stranu výhled na vysoké pohoří Coast a na opačnou do zálivu Tichého oceánu. Idylické prostředí, které jsem viděla na fotografiích, ve mně vyvolalo naprosto logickou otázku: Proč se stěhovali? „Syn už nějakou dobu žije v Čechách a dcera studuje ve Švýcarsku. Dům se stal najednou tichý a osamělý. Byt, který jsme koupili, nám poskytl zázemí, a tak jsme se rozhodli pro životní změnu. V podstatě to byla náhoda, protože kdyby vila nebyla tak výjimečná, možná by všechno dopadlo jinak,“ vzpomínají majitelé, kteří si vybrali byt v prvním patře s rozlohou 200 m2 a balkonem 10 m2. Ze vstupní haly se vchází do kuchyně a dál do společenského prostoru, kde je kromě sezení také velký jídelní stůl, nebo opačně do soukromé zóny se dvěma ložnicemi, koupelnou a toaletou. Obě části jsou propojené chodbou. V bytě je také výklenek, který v současné době slouží jako malá pracovna, a z praktických důvodů jsou ve zdech vestavěné skříně. „Nový domov jsme vybírali s ohledem na naše potřeby, přáli jsme si vzdušné prostory, kde se budeme cítit volně a kde oba nalezneme soukromí, ale i místo pro setkání s přáteli.“ Když manželé poprvé navštívili vilu, byly dokončené vstupní a společné prostory, kde je bazén, sauna a posilovna, samotné byty byly nezařízené.
„Vybírání nábytku je radost, baví nás to a navíc jsme se těšili na nové věci. Samozřejmě že časem změníte názor na interiér, toto byla příležitost, kdy jsme si mohli vytvořit domov úplně znovu.“ Samotný výběr manželům usnadnil takzvaný vzorový byt, kde elitní pražské firmy prezentovaly svou nabídku. Klienti měli možnost vybírat od podlahových krytin, přes nábytek, osvětlení až po textilní dekorace na jednom místě pod jednou střechou. „Bylo to příjemné pro obě strany. Po otevření hranic se toho v Čechách velmi mnoho změnilo. Prodejny s nábytkem tu začaly vyrůstat doslova jako houby po dešti. Můžeme-li to porovnat s kanadským prostředím, řekli bychom, že tu je mnohem širší výběr, ale zase se musí na většinu zařízení čekat. V Kanadě bývá nábytek na skladě, takže si ho rovnou odvezete,“ říkají majitelé a dodávají, že i vliv italského designu a ostatních částí Evropy má na Kanadu daleko menší vliv. „Spíš převládá americký nebo skandinávský styl,“ doplňuje muž. Manželé se ale nenechali úplně ovlivnit, vždycky totiž dávali přednost minimalismu, což se odrazilo i při zařizování nových prostor. S citem pro detail volili současné moderní prvky a kombinovali je s některými kusy, které si přivezli z Vancouveru. O jejich dobrém vkusu svědčí i elektronické přístroje od světoznámé dánské firmy Bang & Olufsen. „Někdy je současný styl až příliš studený, proto jsme byt zateplili koberci, zvolili obrazy připomínající dávnou minulost a okna ozdobili závěsy.“
Máme být na co pyšní Ne nadarmo se říká, že Praha je srdcem Evropy. Možná že si dění v našem hlavním městě neuvědomujeme dostatečně – kina, divadelní představení, opery, výstavy, muzikály, restaurace – a mnoho dalšího láká do naší metropole každoročně desetitisíce turistů. „Kulturní program v Praze je velmi bohatý, lidé se baví, zkrátka žijí naplno. Moc se nám to s manželkou líbí.“ Majitelé také přišli na další skvělou zábavu, která je navíc poučná i vzrušující – cestování. Díky tomu, že žijí uprostřed Evropy, mohou snadněji vycestovat do kterékoliv evropské země, navštívit její památky a poznat kulturu. Doufejme, že Praha už vždycky bude jejich hlavním sídlem.
Kontakty: EUROHOF (zařízení kuchyně), Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/22 87 42 35–36, fax: 02/22 87 43 67; FAST – INTERIÉR & DESIGN (nábytek na míru), Sázavská 32, Praha 2, tel.: 02/24 25 05 28, 02/24 25 08 38, fax: 02/24 25 13 57; KOZÁK (vybavení koupelen), Anglická 7, Praha 2, tel.: 02/22 24 16 26, 02/22 24 20 27, fax: 02/24 23 63 09; LIGNE ROSET (interiérové zařízení), Ječná 15, Praha 2, tel.: 02/24 91 85 58, tel./fax: 02/24 91 95 99; LINEA PURA (interiérové zařízení), Klimentská 48, Praha 2, tel.: 02/24 81 99 41, fax: 02/24 81 99 40; Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 02/24 31 17 54; SIRIUS DESIGN (interiérové zařízení a osvětlení), Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/22 31 95 36, 02/22 31 95 48, fax: 02/22 95 55;
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Oko kamery je nejlepší hlídač
|
|
Odpověď nemůže být jednoznačná. Vždy je podmíněna konkrétní situací, polohou a tvarem pozemku, okolím, architektonickým řešením, počtem bytů a samozřejmě také stavem naší peněženky.
Elektrická zabezpečovací signalizace Není snad novostavba rodinného domu či bytového objektu, kde bychom si nevšimli vchodových dveřních systémů s videokamerou a signální sirény na fasádě, tedy že dům je elektronicky zajištěn. Malá řídící ústředna s digitálním komunikátorem pokryje celou škálu potřeb klientů, jednoduché klávesnice umožňují snadné programování a ovládání systému a samozřejmě nechybí ani široká nabídka detektorů reagujících na pohyb lidí, které jsou schopny i eliminovat možnost planého poplachu způsobeného domácími zvířaty. Také detektory rozbití skla již umí akusticky rozlišit a vyloučit falešný poplach. Čidla reagující na kouř a teplotu monitorují spolehlivě změny uvnitř objektu. Siréna svým výrazným zvukem spolu se spuštěním automatického telefonního hlásiče, jenž přehraje uloženou zprávu o narušení objektu předem naprogramovaným telefonním číslům, je samozřejmostí.
Mezi špičkové výrobky patří například technika FBII či Ademco americké výroby, které umožňují provoz hitu roku 2002 s názvem Code Encryptor neboli „třípuntíkový ovladač“. Na tomto jednoduchém zařízení první tlačítko obsluhuje zabezpečení, druhé třeba otevírání branky či garáže a na třetím je nastaven tísňový signál či přivolání zdravotní pomoci.
Pult centrální ochrany Jak chránit dům „na dálku“, když jej musíme opustit? Vznikla potřeba služby, kterou do budoucna čeká mohutný rozvoj a perspektiva v souvislosti s celkovým rozšířením informačních systémů. Pulty centrální ochrany provozuje ze zákona Policie České republiky, někde i Městská policie, ale vzhledem k omezeným policejním kapacitám se nejčastěji využívají soukromé společnosti a agentury – povětšinou firmy, které elektronické zařízení dodaly. Cenově se jedná o překvapivě nepříliš drahou službu, za níž se podle velikosti objektu platí 500 až 2000 korun měsíčně.
Stálé a trvalé spojení s monitorovací službou pomocí telefonní linky je nejjednodušší a také nejlevnější způsob jak sledovat bezpečnostní systém uživatele domu. Instalovaný digitální komunikátor předá na Pult centrální ochrany (PCO) veškeré změny v systému. Tam, kde telefonní linka není k dispozici, či je nekvalitní, je spojení zajištěno pomocí GSM – čili pomocí mobilních telefonů všech operátorů. Ačkoliv se dnes může zdát radiový přenos značně archaickým, je radiovysílač stále velmi rozšířený a používaný, protože je nejspolehlivější a je jen velmi obtížně narušitelný sabotáží zvenčí. Například PCO pomocí počítače přiřadí okamžitě k signálu odpovídající informaci, pokud je třeba v ložnici u Vopičkových otevřená ventilačka, rozbité dveřní křídlo atd. Nejmodernější software dokonce zprávu doplní o grafickou vizi.
Ostražitá průmyslová televize Systémy průmyslové televize pro ochranu majetku nabízí na našem trhu kromě firem kdokoliv, i kutilové, kteří je sestavují z různě získaných součástí: – Na začátku řetězce je vždy kamera, snímající vybraný prostor. Černobílá, barevná, infračervená pro noční vidění, s vysokým nebo jen normálním rozlišením, až po nejmodernější kameru digitální. Jsou obvykle instalovány jako stacionární či pohyblivé. Polohovací hlavice umožňuje natáčení, naklánění či zaostřování kamery. A platí zásada : tyto kamery musí být vždy viditelné a stále fungující, aby působily jako odstrašující prvek. – Naopak zvláštní skupinu tvoří diskrétní skryté kamery, které se s výhodou využívají pro zjišťování krádeží a páchání trestné činnosti vůbec. Neplní však funkci odrazovací, naopak jsou obvykle dodávány v některém z maskovacích provedení, například jako součást hodin, reproduktoru, zahradního prvku, rámu obrazu, jako kouřový nebo pohybový detektor aj. – Autodome kamery s vertikální a horizontální motorovou jednotkou jsou dodávány v krytech odlišných pro venkovní či vnitřní použití. A co je důležité – pracují v režimu den/noc. Tedy nepřetržitě, bez ohledu na světelné podmínky. – Objektivy – základní prvky kamerových systémů – určují rámec vstupujícího obrazu, čili faktickou velikost snímané scény. Vhodný typ se určuje na základě důkladných kamerových zkoušek v místě instalace. – Stacionární kamery umístěné ve venkovním prostředí musí být uschovávány v klimatizovaném krytu. V interiérech, kde je nadměrná prašnost, vlhko aj., se kamery umísťují do zvláštních schránek, v případě potřeby vybavených stěrači a ostřikovači. – Monitory slouží ke sledování snímaných scén. Podle potřeby se obvykle používá monitor o velikosti od 9 do 21 palců. Dodávají se jak černobílé, tak barevné, se zvukem, s různým stupněm rozlišení. – Multiplexer je zařízení na digitální zpracování videosignálu z černobílých či barevných kamer. Na jednom monitoru umí zobrazit několik videosignálů zároveň nebo vybírat obraz z jednotlivých kamer a elektronicky jej zvětšovat. V zapojení s videomagnetofonem může archivovat signály ze všech kamer a má i nezanedbatelnou výhodu v podobě nepřetržitého sledování přítomnosti signálů ze všech kamer. Při jakékoliv poruše – vandalstvím, rozpojením kabelů – umožní vyhlásit poplach. V návaznosti na tuto činnost pak nahraje tyto poruchy v reálném čase na videopásku. – Pomaloběžný videorekordér (Time lapse) umožňuje kapacitu 180minutového pásku rozšířit až na 960 hodin za současného nahrávání všech kamer. Je tedy dnes prakticky nejrozšířenějším způsobem záznamu v režimu VHS nebo S-VHS. Všichni jsme určitě viděli filmové scény, kde vyšetřovatelé, či naopak zločinci, si pomocí kamer a počítače zpracovávají zaznamenaný obraz. Přibližují jej, doplňují, zvětšují či prolínají. Je to možné ? Je. Není to fikce. Dnešní výpočetní technika to umožňuje, ale její použití v soukromém sektoru je vyhrazeno jen malému množství vyvolených. Náklady na instalaci a provoz takových zařízení se rovnají ceně kvalitního automobilu.
Dálkový dohled Výraznou výhodou popisovaného systému je dálkový dohled. Snímaný obraz lze v reálném čase přenášet po telefonních linkách nebo i bezdrátově na Pult centrální ochrany. Umožňuje to nejen nezávislou vizuální kontrolu ve sledovaném objektu či prostoru, ale v případě poplachu či na přání obsluhy je vzniklá situace v hlídaném objektu kontrolována vizuálně. Na základě spolupráce bezpečnostních složek na celém území republiky lze tak z pražské centrály monitorovat chalupu na Šumavě a přes smluvní partnery v regionu zajistit okamžitý zásah výjezdové skupiny. A připomenu i další „hit roku 2002“ s názvem Sleduj si v televizi svůj dům. Monitorování lze totiž diskrétně vložit již přímo do rozvodu TV v domě. A například při přerušení programu reklamou, zmáčkneme na dálkovém ovladači zvolené číslo a vidíme, co naše kamery – viditelné i ty skryté – kolem domu či v něm zaznamenávají. Samozřejmě jako každý hit není toto zařízení nejlevnější, ale podle informace firmy Lenia je již běžnou výbavou zabezpečovacího systému nadstandardních rodinných domů i v tuzemsku.
Dobrá rada na závěr Při výběru zabezpečovací techniky platí stejná pravidla jako při nákupu kvalitního a prověřeného auta a značkového zboží vůbec. Je třeba hledět i na poměr dobré ceny a nabízeného produktu, servis, nabídku dalších služeb. Anebo ještě jednodušeji – hledejme firmu, která je akreditovaná u České asociace pojišťoven.
text: Václav Malovický foto: autor a archiv firmy Lenia |
Obývací pokoj kovem oděný
|
|
Třebaže nebyl první, kdo s trubkovou ocelí experimentoval – první židli z tohoto materiálu navrhl holandský designér Mart Stam – byl to on, kdo posunul vývoj o velký kus dopředu a vtáhl kov novým způsobem do nábytkové tvorby.
Začalo to kujnou ocelí Kovové prvky se začleňují do obytného prostředí od chvíle, kdy se lidé naučili různé kovy tavit a postupně zušlechťovat jednak příměsemi, jednak způsobem opracování. Revoluční skok se však udál v 19. století, které přineslo mj. obrovský rozvoj oceli – kujného pevného kovu, z něhož se začaly vyrábět nejrůznější výrobky – od jehly až po lokomotivy. Ocelové trubky se používaly na rámy postelí už od třicátých let 19. století, kde skvěle nahrazovaly dřevo, zůstávaly však cudně ukryté. Díky svým přitažlivým vlastnostem se nový materiál rychle prosazoval zejména při výrobě nejrůznějších technických zařízení. Když ale v polovině téhož století přišel Michal Thonet s nápadem na ohýbání dřeva, naskytla se možnost analogie, která umožnila uvažovat o trubkové oceli také v souvislosti s navrhováním nábytku. Myšlenka visela dalších několik desetiletí ve vzduchu a roztlačena jízdním kolem firmy Adler pak zcela změnila představy o bytovém zařízení.
Expanze trvá Funkcionalismus, který se zrodil na počátku minulého století z mnoha podnětů, vykrystalizoval v radikální filozofii, jejímž ohniskem se stal právě Bauhaus, a kov sehrál při jejím utváření významnou roli. Těžký komfort nábytku z masivního dřeva, zejména židlí, lenošek a stolů, se mávnutím lehké ocelové trubky změnil – byla obnažena jeho konstrukce, vynikla silueta oproštěná od vrstvy čalounění. Vývoj se u kovové trubky samozřejmě nezastavil. Kov se stal synonymem moderní doby a stále více proniká i do interiérového zařízení, ovšem v jiné podobě než kdysi. Jeho sympatické vlastnosti – snadná opracovatelnost, pevnost, případně lehkost a jednoduchá údržba – vyhovují současnému životnímu stylu, který se chce oprostit od formálnosti a hledá účelnou prostotu. Už to nejsou jen ocelové trubky, i když na ně designéři ani dnes nezapomínají, je zde rovněž hliník, nerez a různě upravované obyčejné železo. Všechny dohromady nahrazují při výrobě moderního nábytku dřevo. Nejoblíbenější je v současnosti nesporně hliník a nerezový plech, případně levnější varianta, kterou představuje nerezová nebo hliníková povrchová úprava obyčejného železa. Zpočátku se tyto materiály uplatňovaly zejména v kuchyňských sestavách, kde vyhovovala především jejich netečnost vůči tvrdým podmínkám kuchyňského provozu. Stále častěji je designéři začleňují ve formě polic i do obytných stěn, používají je na rámy prosklených dvířek, tvoří z nich celé základní konstrukce, které pak nejčastěji doplňují čirým či matným sklem, dalším materiálem charakteristickým pro naše tisíciletí. Není ale zavržena ani součinnost dřeva, které svými přírodními odstíny strohost kovu umenšuje. Někteří návrháři zase naopak kombinují pravý kov s deskami s povrchovou úpravou matného hliníku nebo lak tohoto odstínu na dřevě, aby dosáhli „celokovového“ dojmu, který chtějí nábytku vtisknout. Stříbřitý odstín lesklého či matného kovu vnáší do interiéru čistotu a technickou funkčnost, přesto prostor pojednaný v tomto duchu nemusí působit chladně a neosobně. Záleží na doplňcích a celkové barevnosti, která může být vzhledem k neutrálnímu vzhledu stříbřitých kovových prvků naopak živá a výrazná.
Tento typ nábytku osobitým způsobem naplňuje estetiku funkcionalismu a vyhovuje lidem, kteří se cítí dobře, jen jsou-li obklopeni čistými liniemi.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 02/24 25 34 87, fax: 02/96 32 50 17; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71, fax: 02/96 22 94 04; DESIGN FÓRUM PRAHA, Prokopovo nám. 5, Praha 3, tel.: 02/22 78 06 98, KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64–65, KTC INTERIER, Nový Smíchov (přízemí), Praha 5, tel.: 02/51 51 24 85, fax: 02/51 51 24 86; Štěpánská 36, Praha 1, tel.: 02/96 22 40 20, tel./fax: 02/22 23 07 62; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44, fax: 02/22 25 10 56, LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 02/22 25 21 41–42, fax: 02/22 25 35 02, TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 02/72 73 39 37, tel./fax: 02/72 73 40 21,
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Okal v převleku
|
|
Ovšem krása a pohoda zahrady kolem, za tu dobu s nádherně vzrostlými borovicemi a okrasnými keři, tak pomíjivá nebyla. Odejít odtud a stavět nový dům někde v polích se nikomu nechtělo. Majitelé se proto rozhodli „staronový“ Okal přestavět na hezké a soudobé bydlení, především změnit jeho vzhled a vnitřní komfort. Těšilo je, že stavební materiály i technologie jsou mnohem dostupnější a rozmanitější než před deseti lety, kdy stavěli původní dům za Prahou, méně však už jejich mnohem vyšší cena. Nejdříve si proto stanovili priority, které očekávají od přestavby.
„Nastavovaný“ půdorys Dům byl rodině především malý. V přízemí proto chtěli jeho obyvatelé celý prostor otevřít a pustit dovnitř co nejvíc světla. S tímto zadáním se obrátili na ateliér Merlin. Architektka Jana Němečková, Václav Němeček a Libor Vyšín připravili projekt, který akceptoval všechny jejich požadavky. Dokonce i takové, že během stavebních prací bude rodina bydlet v patře domu. Uvolnění prostoru pro pořádný obývací pokoj i pro nové zázemí, si vyžádalo pro kuchyň, jídelnu a spíž hledat možnosti mimo půdorys původního domu. Na této myšlence vznikla jednoduchá pásová dispozice přístavby krytá pultovou střechou směrem do zahrady a korunovaná prosklenou jídelnou. Tímto zásahem se do přízemí vešla ještě pracovna, velká koupelna a ložnice rodičů, které jsou situovány v protější části domu.
„Ušiska“ prosvětlila dům Řeknete-li pětiletému dítěti, aby nakreslilo domeček, většinou se na papíru objeví něco velmi podobného Okalu. Jednoduché linie, sedlová střecha, symetrie. V takovém dokonce na Barrandově bydlel světoznámý scénograf profesor Josef Svoboda. „Vylepšil“ ho prostě tím, že naproti němu přistavěl ještě jeden menší, v němž si zřídil ateliér, a tím vytvořil velmi harmonickou kompozici. I to je námět na rekonstrukci. V našem případě ale v domě nezůstal kámen na kameni, což ve skutečnosti znamená, že z původního stavení zbylo jen horní patro. Voštinové panely v přízemí se postupně vybouraly a stěny se znovu vyzdily z cihelných porothermových tvárnic. Na třech místech architekti přidali tzv. ušiska, což jsou vlastně výklenky vystupující vně domu, které díky prosklení i ze stran dokonale prosvětlují vnitřní prostor a zároveň rozbíjejí fádnost exteriéru domu. Jeden z výklenků ukrývá například exkluzivní koupelnu obloženou drobnou mozaikou, vymalovanou benátským štukem a doplněnou římskou roletkou: „Už kvůli té koupelně to stálo za to přestavět,“ říká paní Věra a je na ni patřičně pyšná.
Na muřích nohách Dnes také se shovívavým úsměvem vzpomíná, jak rok bydleli na sloupech bývalého Okalu. „Měla jsem pocit jako na moři, celý dům držel na překladech a trošku se houpal,“ vybavuje si, jak to tehdy vypadalo. Přestože byly vybourané obvodové, ale i středové zdi, rodinný život běžel dál. Domů se chodilo po žebříku a dokonce se v improvizované kuchyňce vařilo pro řemeslníky.
Bydlení nad staveništěm mělo dokonce i svou výhodu. Měli totiž neustále dokonalý přehled o tom, co se na stavbě děje. A protože pán domu je stavař, mohl průběžně dohlížet na kvalitu prací. A jak výsledek přestavby srovnávají s nynějším bydlením? „Když se dnes rozhlížíme po patře, které zůstalo zatím v původním stavu, říkáme si, že to stálo za to. Tehdejší Okal byl ve skutečnosti vlastně tak trochu paneláček, se všemi těmi kovovými zárubněmi, tapetami, PVC na podlaze… Jistě tedy pochopíte, že nás v dohledné době ještě čeká další etapa přestavby o něco výš,“ svěřují se manželé s dalšími plány, „protože dole v přízemí, to je úplně jiný svět.“
Otevírání se světlu Jak již bylo uvedeno, přistavěním pásového, asi dva metry širokého přístavku podél domu, krytého pultovou střechou, bylo vytvořeno dostatek místa pro poměrně dlouhou kuchyňskou linku, dále pro jídelnu a komoru, které jsou zde situované v jedné linii. Prostor nad kuchyní dokonale prosvětluje atypické střešní ateliérové okno, jehož rám tvoří hliníkové profily natřené na bílo. Otevírání špatně dostupného okna, včetně stínění roletkami v horkých slunečních dnech, je řešeno elektrickým pohonem.
Velmi jednoduchá kuchyňská linka z přimořené olše vznikla v truhlárně v Říčanech podle návrhu architektky Jany Němečkové. Od obývacího pokoje je oddělena pouze barovým pultem, tudíž do celé přízemní místnosti může proudit velmi intenzivně denní světlo ateliérovým oknem. Celkově zajímavý vzhled a rytmus nově vzniklému prostoru dodává i mimoúrovňová podlaha, jinak také pomyslná hranice mezi kuchyní a obývacím pokojem, která je v přístavku nižší. Z jídelny i obýváku se dá za pěkného počasí pohodlně procházet francouzskými okny na terasu a do zahrady, která přežila přestavbu domu bez ztráty květiny.
Zamilovaní do fasády Snaha neporušit zahradu, to byl jeden z důvodů složitých stavebních manévrů. Paní Věra totiž „kytičky“ neuvěřitelně piplá – ošetřuje, stříhá a tvaruje… Proto také s manželem chtěli, aby konečným estetickým vyvrcholením rekonstrukce byl dům s fasádou obloženou lícovými cihlami, s níž by zahrada dokonale splynula. Cihelné fasády je okouzlovaly už mnohem dřív – u malých domků, ale i celých městských čtvrtí v Belgii a Holandsku, kam často jezdili. Líbila se jim jejich výrazná barevná nejednotnost, prozrazující, že se tyto lícové cihelné pásky dodnes vyrábějí ručně. Vždycky když se vrátili domů, připadal jim jejich Okal nestydatě nahatý a představovali si ho „oblečený“ právě do takové fasády.
Obklady dovezené až z Belgie však málem na fasádě nevyzněly tak dokonale, jak se očekávalo, neboť čeští zedníci neuměli cihelné pásky – ručně tvořené a vypalované v dřevěných formách – po obložení správně a „s citem“ vytmelit spárovací hmotou. Pokládáním obkladů do roviny se spárou byla totiž zeď placatá a fádní. A tak je paní Věra, ač laik, donutila vše předělat tak, jak to viděla v Holandsku. Nebylo to příliš složité. Stačilo tvořit spáry asi o jeden centimetr hlouběji, aby pásky více vystupovaly a zeď získala plastičtější a výraznější strukturu.
K lícovkám pak dlouho vybírali barvu okenních rámů. S pomocí architektů se rozhodli pro neobvyklou jasně modrou. Každý, kdo jde kolem, se dnes se zalíbením dívá na zajímavý domek uprostřed krásné zahrady, a jen málokdo tuší, že to býval úplně obyčejný Okal.
|
|
text: Ljuba Mesteková
foto: Iveta Kopicová
zdroj: Můj dům 9/2002
Moudré solitéry
|
|
Svět, v němž by knihy a s nimi knihovny neměly své místo, nastiňuje paradoxně opět kniha. Jmenuje se 451 stupňů Fahrenheita, napsal ji Ray Bradbury a popisuje civilizaci, kde jsou knihy zakázané, protože dávají šanci dozvídat se a nutí samostatně myslet. Vzdělaní lidé jsou rizikovou skupinou, neochotně totiž podléhají slepému diktátu moci. Na vyhledávání zapovězených knih je ustavena speciální „požární“ policie a ta knihy pálí. Jen několik odvážlivců žije v ilegalitě, vzpomíná na literaturu a její odkaz nosí slovo od slova v paměti. Tito lidé si potajmu přeříkávají obsahy potištěných listů a zrcadlí moudra ukrytá v řádcích. Čekají, až přestane být modlou 451 stupňů Fahrenheita – teplota, při níž začíná hořet papír.
Malý byt Domácnost bez knih je dnes stále chápána téměř jako společenské faux pas, proto nějaký ten výtisk najdeme snad všude. Neznamená to však, že by malé solitérní knihovny mohly být považovány za přímý důkaz pseudovzdělanosti. Nikde není psáno, že majitel nevlastní velkou účelovější knihovnu kdesi v pracovně nebo si knihy nepůjčuje či netráví spoustu času ve studovnách. Důvodem k pořízení solitérní knihovny může být malý byt, stejně jako potřeba vyčlenit některé knihy a umístit je na dosažitelnější a přehlednější místo, protože je bereme do ruky často (encyklopedie, slovníky atd.).
Prvek invence Knihovna určená pro pravidelně používané knihy si jistě zaslouží nebýt jen praktickou konstrukcí polic, ale nábytkem nesoucím prvek invence. Je zbytečné zabývat se radami, jakou by měla mít podobná knihovna nosnost, protože výrobci počítají s tím, že bude knihami prostě naplněna. Rozpon mezi konstrukčními prvky podepírajícími police řeší ve vztahu k druhu použitého materiálu. Počet knih, které by se měly vejít do jedné police, občas uváděný v některých publikacích, raději vynecháváme. Nikdy jsme totiž nezjistili, jestli mají autoři na mysli jednu z Picassových monografií, která váží tři kilogramy, nebo některé z kolibřích vydání poezie, jež schováte do dlaně.
Kniha Slovo kniha má původ v asyrštině (kunuk) a podle definice UNESCO je to neperiodická publikace nejméně o 49 stranách.
Svitek Forma knihy, u níž byl psací podklad (papyrus, pergamen, papír) slepen do pruhu dlouhého někdy až 20 metrů. Popisován byl ve sloupcích a navíjel se na hůlku. Užíván byl v Číně a v Egyptě, odkud jej převzali Řekové a Římané. Ve 4. století byl však zatlačen účelnějším kodexem.
Kodex Ve své nejstarší podobě představoval kodex několik dřevěných tabulek potažených voskem, do nichž se rylo kovovým pisátkem. Od 4. století byl používán pergamen. Kniha se do dnešní podoby vyvinula právě z kodexu, který byl jako forma známý již v mayské kultuře a v Evropě se vžil zejména v pozdní antice.
Paleografie Věda, která studuje stará písma. Usiluje o správné čtení, místní a chronologické zařazení písemných památek bez ohledu na jejich charakter. Název je odvozen z řeckého palaios (starý) a grafein (psát).
Diplomatika Věda zabývající se studiem písemností úřední provenience, které hodnotí v souvislosti s dějinami institucí, jež je produkují. Název je odvozen z latinského termínu diploma (listina).
Kodikologie Věda, která studuje rukopisy neúřední povahy, tj. literárního charakteru v nejširším slova smyslu, jako hmotné produkty ve všech jejich souvislostech. Výraz je odvozen z latinského termínu codex.
Kontakty: CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11, tel./fax: 02/24 81 90 94; DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 39; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, 049/553 28 60; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 29, fax: 02/232 13 58; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 2, tel.: 02/24 81 99 41; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44, fax: 02/22 25 10 56;
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Oddělit, nebo propojit?
|
|
Řešené dispozice jsou variantami pro odlišné složení členů rodiny, pro rozdílné sociální skupiny. Základní dispozicí je třípokojový byt s lodžií a vestavěným bytovým jádrem klasických rozměrů (koupelna 160 x 160 cm, WC 80 x 160 cm s instalační šachtou).
Dvě sestry První varianta záměrně zachovává strukturu příček, aby poukázala na chyby původní dispozice. V bytě v této podobě bydlí dvě starší osoby – sestry, z nichž každá má svůj vlastní obytný prostor, třetí pokoj má sloužit oběma ženám ke společnému pobytu nebo přijímání návštěv. Tento pokoj je největší, navazuje na lodžii a počítá se v něm také s velkým jídelním stolem pro slavnostní obědy či večeře. Umakartové bytové jádro bylo nahrazeno lehkými sádrokartonovými příčkami, ale velikost koupelny a WC se nezměnila. Byla vypuštěna příčka mezi chodbou a kuchyní, která lícovala s příčkou WC a koupelny a bránila samostatnému vstupu do nejmenšího z pokojů (byl dříve přístupný pouze ze společného obytného prostoru). Případné uzavření kuchyně by mohlo nastat až v rovině kuchyňské sestavy. Nevýhodou tohoto dispozičního řešení jsou špatné provozní vztahy mezi kuchyní a hlavním obytným prostorem, v klasické rodině s dětmi by byly ještě komplikovanější než v případě soužití dvou samostatných dospělých osob.
Klasická trojice Úprava pro tři osoby (rodiče a dítě bez ohledu na jeho věk) především ruší přímý vstup z chodby do kuchyně, do které se bude vcházet pouze z obytného prostoru. Náhradou za kratší spojení od vstupu ke kuchyni je však podstatnější výhoda – větší koupelna, do které lze umístit pohodlnou vanu délky 180 cm a dvě umyvadla. Původní „krček“ byl totiž pouhou komunikační, jinak nevyužitou plochou kuchyně. Pracovní plocha kuchyně se umístila pod okno, což uvítá téměř každá hospodyně, mezi varnou desku a dřez se může instalovat užší myčka, do rohu se vejde velká chladnička s mrazákem.
Obytný prostor, kde se rodina shromažďuje, je zároveň i jídelnou a je přímo propojen s kuchyní (oddělit se může posuvnými dveřmi od kuchyně i chodby). Ložnice rodičů je přístupná z obývacího pokoje a navazuje na šatnu, pokoj dítěte je zcela samostatným prostorem, také on má k dispozici malou šatnu ve vstupní části. Otevíravé dveře na WC byly nahrazeny posuvnými, aby nedocházelo ke kumulaci se vstupními dveřmi do bytu.
Náročná dvojka Pro mladou bezdětnou dvojici s rušným společenským životem je navržena třetí, velkorysejší varianta. Nově navržená kuchyně a koupelna jsou řešeny stejně jako v předchozí variantě, návrh však počítá s využitím celého jednoho traktu jako volného obytného prostoru, od kterého se podle potřeby může oddělit (skládací skleněnou stěnou) intimnější kout k poslechu hudby, sledování televize nebo k pracovním účelům. Ke společenským účelům se využívá především velký jídelní stůl s pohodlnými polokřesly.
V chodbě je navržena nika pro uložení kabátů, na kterou z druhé strany navazuje šatna, umístěná před vstupem do ložnice. Stejně jako v předchozím řešení, i tady se počítá s výměnou dveří na WC za posuvné.
text: Zora Martinová foto: Iveta Kopicová |
O kouzelných cibulích
|
|
Léta posedlosti květinou, kvůli níž neváhali bohatí lidé utratit ohromné sumy peněz a dělali cokoli, jen aby cibule získali. Jak tato móda přišla, tak odešla, ale tulipány zůstaly a Holandsko je stále velmocí v jejich pěstování.
Nechte se také trochu zbláznit. Na posedlosti květinami není přece nic špatného. Pokud máte čas a místo, dostane se vám úžasné podívané na bohatý jarní záhon, plný nejrůznějších barev. A dobře se dívejte, kouzelných cibulí je víc… Jak správně vybírat Při nákupu cibulovin se řiďte prvním pravidlem: cibuli dobře prohlédněte – nesmí být viditelně poškozená, slupky tulipánových cibulí nesmějí být oloupané, se skvrnami nebo dokonce plísní. Jarní cibuloviny nakupujte brzy na podzim a hned je vysaďte. Některé hajní rostliny (sasanky, Erythronium, Trilium) se prodávají v rašelinovém substrátu, aby nevyschly. Z vakuového obalu je vyjměte těsně před výsadbou. Sněženky a bledule je nejlépe přesazovat v zeleném stavu – vyrýt je ještě zelené a hned vysadit (ani jeden z těchto druhů nesmíte vyrývat v lesích, jsou chráněné).
Většině velkokvětých druhů narcisů a tulipánů prospívá každoroční vyjmutí z půdy na začátku léta (listy musejí zežloutnout – nepomáhejte jim v tom zavazováním, omezili byste tvorbu zásobních látek v cibuli). Poté je očistěte, odstraňte nemocné, příliš malé a poraněné cibule a ošetřete je fungicidem. Nechte je přes léto na suchém, vzdušném místě v papírových sáčcích, nejlépe dobře označených popisem. V září je opět vysaďte na místo, které jste mezitím zryli, vyhnojili, případně ošetřili prostředky proti zemním škůdcům.
Tradiční místo Přestože podívaná na záhon plný rozkvetlých tulipánů je atraktivní, přece jen má trochu krátký dech. Pohodlnějším řešením může být smíšený záhon, jehož součástí mohou být tulipány, narcisy a třeba řebčíky královské. Zde od pozdního jara do podzimu kvetou trvalky a keře (případně i letní cibuloviny jako lilie a česneky), ale v zimě a na jaře jsou skoro prázdné – a právě v té době se cibuloviny skvěle uplatní. Jejich zatahující listy pak zamaskují bujné trvalky a cibule mají dostatek času, aby načerpaly cenné živiny z listů.
Překvapení v trávě Cibuloviny mají sice své nároky, které jsou mírnou nevýhodou (velkokvěté kultivary se mají na léto vyjímat ze země), ovšem mají také mnoho výhod. Právě kvůli časné době kvetení a brzkému ukončení vegetace je můžeme vysazovat na místa, kde jiné květiny nerostou. Možná si pak opravdu sami pro sebe přichystáte krásné překvapení, až květiny rozzáří své barvy na místech dosud nezvyklých. Ladoňky, sněženky, talovíny a jiné drobné cibuloviny se hodí pod listnaté keře, vedle nich šafrány, řebčíky, ale také narcisy. Aby vaše výsadba vypadala přirozeně, je dobré na vyčištěné místo cibule rozhodit, aby se rozprostřely náhodně. Pak je na místa dopadu vysadíme. Do trávníků u venkovských chalup, na volné travnaté plochy ve starých sadech či pod stromy ve starých romantických městských zahradách se spíše hodí narcisy nebo drobné botanické tulipány (např. žlutokvětý tulipán lesní, který v některých našich parcích zdomácněl, nebo Tulipa sprengerii), šafrány, talovíny, puškinie, snědek, ladoňka, sněženky, řebčíky, drobné modřence. Dobrým doplňkem jsou také hlíznaté rostliny – sasanky půvabné a hajní. Vyberte místa, kde můžete nechat trávník nesečený do pozdního jara. Po odkvětu je nutné ponechat rostlinám listy minimálně ještě 4 týdny, lépe však 6 týdnů. Pak můžete trávník posekat. Když si uvědomíte, že jde o dobu první seče na loukách, je třeba opravdu dobře zvážit, která místa jsou k tomu vhodná. Na druhou stranu kontrast intenzivně udržovaného rekreačního trávníku s lučním porostem je ve velkých zahradách zajímavý, efektní a navíc šetří práci s častým sekáním trávy. Na vysokou trávu ovšem musíte mít jinou sekačku než na nízkou – anebo louku postaru sekat kosou.
Do hotového trávníku můžete sázet různým způsobem, například pomocí speciálního rycího kornoutu pro výsadbu cibulovin – z drnu vyrýpnete kužele do hloubky podle velikosti cibule, nasypete do jamky kostní moučku, vložíte cibuli vrcholem nahoru a vyrytou „zátkou“ z drnu uzavřete. Pro drobné cibuloviny můžete dělat jamky rycími vidlemi. Chcete-li sázet více kusů, postupujte násle dovně: Opatrně sloupněte kus drnu, položte stranou. Půdu pod ním zkypřete a přihnojte kostní moučkou (15 g/1 m2). Drn ze spodní strany porýpejte zahradnickou kypřicí vidlicí, aby bylo pro mladé rostlinky snazší ho prorůst. Pak cibule rozložte (nejlépe náhodně) a přiklopte opět drnem (okraje dobře přitlačte).
S živým plotem za zády Dalším zajímavým způsobem je předsazení nebo podsazení živých plotů. Již druhý nebo třetí rok po výsadbě živého plotu v nové zahradě je možné k dřevinám vysadit cibuloviny. Protože pozadí je neutrální a jednobarevné, můžete si pohrát s kombinacemi barev, tvarů a výšek květů. Fantazii se meze nekladou a je jen na vás, zda vytvoříte elegantní výsadbu bílých druhů (sněženky, hyacinty, narcisy, tulipány), anebo dvoubarevnou kombinaci – například modřence a bílé nebo růžové tulipány a hyacinty. Pokud vám v zimě chyběly pestré barvy, prostě smíchejte všechny druhy dohromady.
Nebo jinam… Jak už jsme řekli, drobné se hodí na okraje záhonů, rabata, do skalek… Podobné druhy cibulovin vypadají krásně ve štěrkových plochách. Můžete tak zdobit okolí vjezdů, okraje teras, vynikající jsou na střešních zahradách – ty jim totiž připomínají svými podmínkami právě oblast původu. Je třeba se postarat o to, aby půda nebyla v zimě a na jaře úplně suchá, v létě je naopak žár a přísušek žádoucí. Vynikající jsou různé druhy česneků, které kvetou na jaře a jiné pak i v létě, drobné irisy, bramboříky a druhy vhodné pro skalky. Květy by měly vyniknout na pozadí zdi nebo při pohledu z okna na střechu.
Výsadba Jednoduché pravidlo pro hloubku výsadby cibulovin: cibuli zasadíme do hloubky odpovídající 2–3násobku délky (výšky) cibule.
Hnojení Cibulovinám prospívá hnojení kompostem nebo uleželým hnojem na jaře před výsadbou. Tuto vrstvu zakopejte níž, než je výsadbová hloubka cibulí. Na povrch půdy je vhodné dodávat umělá hnojiva podle návodu výrobce – měla by obsahovat málo dusíku, ale dostatek draslíku, který podporuje kvetení.
Osázení trávníku Osázejte raději menší plochu větším počtem cibulí. To je ostatně pravidlo pro sázení cibulovin do trávníku platné obecně. Vyberte místa, kde můžete nechat trávník nesečený do pozdního jara. Po odkvětu je nutné nechat rostlinám listy minimálně ještě 4 týdny, lépe však 6 týdnů.
Rozdělení rostlin podle nároků Skalky: česnek (Allium) sasanka (Anemone) Bulbocodium vernum šafrán (Colchicum) brambořík (Cyclamen) řebčík (Fritillaria) křivatec (Gagea) sněženka (Galanthus) kosatec (Iris) bledule (Leucojum) modřenec (Muscari) narcis (Narcissus) snědek (Ornithogalum) puškínie (Puschkinia) ladoňka (Scilla) tulipán (Tulipa)
Vlhký stín: sasanka – hlíznatá (Anemone blanda, A. ranunculoides) talovín – hlíznatý (Eranthis) řebčík (Fritillaria) sněženka (Galanthus) bledule (Leucojum) ladoňka (Scilla bifolia) Trilium Tulipa sylvestris
Suchý stín: sasanka hajní (Anemone nemorosa) brambořík (Cyclamen hederifolium) sněženka (Galanthus nivalis) ladoňka (Scilla non-scripta)
Trávník: česnek (Allium molly) Anemone blanda Chionodoxa krokus (Crocus) sp. Eranthis hyemalis Erythronium dens-canis a další druhy Fritillaria sp. Galanthus hyacint (Hyacinthoides sp.) bledule (Leucojum) modřence některé (Muscari) narcisy (Narcissus) Ornithogalum mutans puškinie (Puschkinia scilloides) Scilla bifolia, S. siberica tulipán (Tulipa sprengerii, T. sylvatica)
text: Jana Pyšková foto: Jana Pyšková a Zdeněk Prchlík |
Poněkud utajená revoluce
|
|
O významu úložných prostor v kuchyni nemá smysl diskutovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o „dílnu“ domova, veškeré „nářadí“ (nádobí, porcelán, nože…) a „materiál“ v podobě potravin zde musí mít své stálé místo. Přesto se mnozí spotřebitelé při výběru kuchyní orientují především na materiál, z něhož je kuchyňská sestava vyrobena, zpracování čelních ploch skříněk, spotřebiče a na úložnou funkci kuchyně přitom zapomínají. Úložné prostory musí být nejen hezké na pohled, ale především praktické. To znamená, že by měly mít dostatečnou kapacitu, umožňovat nám dokonalý přehled o uložených věcech, nabízet k nim snadný přístup, a tak usnadňovat udržení pořádku.
Co přinesl vývoj Úložné prostory v kuchyni již nepředstavují klasickou sestavu a spíž, v níž se potraviny skladovaly v regálech, jejichž dno většinou tvořila dřevotříska. Jak k nádobí v kuchyňské lince, tak k potravinám ve spíži byl velmi komplikovaný přístup. Tím, že nenabízely potřebný přehled, se v nich i velmi obtížně udržoval pořádek. Pro úložné prostory moderní kuchyně je charakteristické, že využívají v kuchyni každého centimetru, a to včetně míst, která se ještě donedávna zdála nevyužitelná. Vnitřní členění úložných prostor pak nabízí snadnou dostupnost všech předmětů a přehled o jejich uložení.
Kvalitní kování, výjezdy a pojezdy zajišťují vysokou mobilitu a nosnost (až 80 kg) zásuvek a skříněk, které jsou v moderní kuchyni často nahrazeny otevřenými policemi, do nichž se většinou ukládají větší kusy nádobí. Horní skříňky neslouží pouze coby úložné prostory pro sklo a porcelán, ale i potraviny, které potřebujeme mít „po ruce“. Velice praktické jsou skříňky těsně nad linkou určené k uložení drobnějších elektrospotřebičů a dalších příslušenství. Jejich součástí bývá i zásuvka, a tak nám při jejich použití odpadá složitá manipulace s kabelem.
Nový typ úložného – odkladového prostoru především na malé předměty představují v kuchyních závěsné plochy zhotovené ze skla nebo jiného materiálu.
Drátěný program Zmíněná snaha o využití doslova každého centimetru, včetně rohů, a dosažení maximálního pořádku umožňuje v každé kuchyni uplatnění různorodých prvků tzv. drátěného programu. Jeho využitím vstupuje do kuchyně přehled a pořádek. Výsuvné kontejnery skříněk umožňují viditelnost obsahu shora a jeho snadné vyndávání a opětovné ukládání. K nejžádanějším komponentám patří koše různých tvarů a velikostí, rohové otočné police, držáky na lahve a další. Vývoj zasahuje i úložné prostory, jako jsou zásuvky na příbory. Kromě toho, že se vyznačují větší členitostí, bývají vybaveny protiskluzovou podložkou, což opět přináší větší přehled a usnadňuje udržení pořádku.
Spíže třetího tisíciletí Vnější podobu, ale především vnitřní členění podstatně změnily prostory určené k uskladnění potravin. Velmi praktickou novinku představují např. zásuvky s gastronádobami na nejpoužívanější sypké potraviny. Splňují přísné nároky na hygienu, neboť je lze snadno vyjmout a umýt. Vývoj se však podepsal i na kuchyňských skříních, sloužících coby spíž. Vycházejí vstříc potřebám dnešních hospodyň, které již neskladují velké zásoby potravin, ale pouze potřebné minimum. Výsuvné regály v těchto skříních opět zajišťují maximální přehled a dostupnost. Spolehlivou pojistkou proti poškození dna polic či podlahové krytiny jsou speciální fólie.
Chce to plánovat Podle průzkumů dvě třetiny z nás po koupi nové kuchyně pocítí, že by potřebovaly více úložného prostoru. Tento fakt dostatečně přesvědčivě nabádá, že bychom tomuto problému měli věnovat podstatně větší pozornost, přinejmenším jako samotnému nábytku. Nejde pouze o dostatečnou kapacitu úložného prostoru, ale i jeho typ a umístění. Při tom velmi záleží, co uskladňujeme, jak často např. konkrétní pomůcku na vaření po užíváme, jaké jsou naše nákupní zvyklosti, ale záleží i na výšce postavy a řadě dalších věcí. Pokud si strukturu úložných prostor dostatečně nenaplánujeme, snížíme funkčnost kuchyně, tzn. že značně zkomplikujeme přípravu veškerých pokrmů a v neposlední řadě ublížíme svému zdraví.
text: Alena Vondráková |
Milovat, ale láskou netrápit
|
|
V dobré vůli dát jim to nejlepší je přeléváme, sušíme, žhavíme na slunci nebo vystavujeme mrazivému průvanu. Po dobu každého záchvatu lásky na ně navíc mluvíme a sobě namlouváme, že nám rozumějí. Během několika let tak přirozenou cestou několikrát úplně obměníme květinovou výzdobu bytu, a pokud některý druh přece jen vydržel a přes veškeré naše úsilí přežil, stáváme se rázem odborníky. „Fialka, ta mi jde,“ sdělujeme hrdě sousedovi, když si stěžuje, že jemu ještě nikdy nerozkvetla. „Já sbírám zásadně ibišky,“ přehlížíme s opovržením kamarádovu sbírku kaktusů a za nic na světě by z nás nevypáčil, že dvakrát do roka rezignovaně vyhazujeme břečťan, se kterým si patrně neporozumíme nikdy. Dáváme jim jména: „Vykvetl mi Mergl,“ voláme kolegyni, s níž jsme kdysi od hodného pana profesora dostaly stejnou sazenici murrayi. Horší je, když květina zajde. Co má jméno, stává se totiž členem rodiny. „Tak ta Eva už to má za sebou.“
„Každá rostlina je individualita,“ říká Renata Domská, která mezi květinami tráví všechny své dny a dobře jim rozumí. Je renomovanou odbornicí, ke které se zákazníci Vinohradského květinářství s důvěrou obracejí o radu, jak to udělat, aby se rostliny v naší péči opravdu cítily jako v bavlnce. „Lidé se ptají na spoustu věcí a požadují zpravidla přesnou odpověď – taková však u péče o květiny vlastně neexistuje. Často se stane, že určitá květina někdy roste tam, kde by to odborník nečekal – a je to třeba tím, že si s ní člověk povídá. I když přehnaná péče také někdy škodí.“ Na jaké dotazy odpovídáte nejčastěji? „Skoro pravidlem je, že se lidé ptají na zalévání a rádi by slyšeli konkrétní termín – zalévat po dvou dnech, jednou týdně a podobně. Ale to je velice individuální. Mám ověřenou jednu laickou radu – sáhněte prstem pod povrch země v květináči. Snadno poznáte, zda je ještě vlhká, i když na první pohled tak nevypadá. A pak ještě není nutné zalévat. Velká dekorativní rostlina nepotřebuje tak častou zálivku jako malá, jejíž kořenový bal mnohem rychleji prosychá. Obecně je pravidlem, že přemokření nebo dlouhodobé stání ve vodě rostlinám ubližuje víc než krátkodobé sucho.“ Pociťujete v současné době nějaké zřetelné trendy v poptávce? „Pokud si lidé pořizují květiny do bytu, jde vždycky o osobní volbu ovlivněnou jejich životním stylem. Určitě ale narůstá zájem o nenáročné a přitom atraktivní, reprezentativní rostliny. Jednak jimi firmy vybavují kanceláře a jednak si je kupují lidé zaměstnaní, kteří touží mít doma zeleň, ale nemají příliš času se o ni starat.“ Co jim nejčastěji radíte? „Nejdříve chci vědět, jak dlouhé bývá období, kdy budou rostliny bez péče. Pokud jde přibližně o pět dnů, dá se ještě docela snadno vybrat z atraktivních druhů, kterým taková absence nevadí. Při hydroponickém způsobu pěstování se časový limit může ještě zdvojnásobit.“ Podle jakých hledisek ještě rostliny doporučujete? „Důležité je vědět, kde bude rostlina umístěna. Nestačí spokojit se s tím, že ,na okně‘, protože okno může být v suterénu otočené na sever, ale také na jižní straně, kde jsou v létě doslova tropické podmínky. Připomínám, že je třeba být opatrní při větrání, protože většina kytek nesnáší průvan. Proto pokud máte možnost, je lepší vystavit květiny na tom okně, které se neotvírá, nebo je při větrání přemístit. Z hlediska požadavků na vlhkost mě zajímá i to, jestli bude květina v panelovém nebo v klasickém cihlovém domě. Suchý vzduch typický pro panelové byty některým rostlinám nesvědčí, ale naopak jiným skvěle vyhovuje.“ V suchém bytě by zřejmě pomohlo mlžení nebo rosení. „Není to pravidlem. Poradím vám, jak jednoduše odhadnete, která rostlina mlžení nesnáší – je to každá, která má na listech drobné chloupky. Ty totiž zachycují vlhkost a mohou být náchylné k tvoření plísní.“ Vím, že stále více lidí si pořizuje pokojové citrusy. Těm se zřejmě v panelových domech daří? „Pokud se o ně stará člověk poučený, daří se jim stejně dobře na slunečném místě v bytě jako v zimní zahradě. Je to podobné jako s bonsajemi – jsou žádané, atraktivní, ale musíte se o ně starat doslova jako o vlastní dítě. Na tento problém často narážíme při výběru vhodného dárku. Květina jako dárek by měla jít vždy do prověřeného prostředí, kde je jasné, že se o ni bude umět obdarovaný dobře starat.“
Kontakty: BAKKER HOLLAND, P. O. Box 93, Praha 025, tel.: 02/72 70 12 80; BONSAI–ZAHRADA, Bělohorská 191/512, Praha 6, tel.: 02/33 35 80 01; SEMIRAMIS, Praha 3, Vinohradská 125, tel.: 02/627 16 89; STARKL–ZAHRADNÍK, s. r. o., Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 0322/31 47 85; VINOHRADSKÉ KVĚTINÁŘSTVÍ, Jugoslávská 17, Praha 2, tel./fax: 02/22 51 20 39; ZAHRADNICTVÍ ALFRÉD KOHOUT, Soběslavská 1746, Tábor, tel.: 0361/25 99 67;
text: Pavlína Blahotová foto: Iveta Kopicová, Ivan Ivánek, Zdeněk Prchlík, Petr Zhoř a archiv |
