|
|
Nové vestavné sporáky, mikrovlnné trouby, chladničky, myčky i pračky snížily spotřebu elektřiny více než o polovinu, komfort vaření se přiblížil ideálu. Pokud nemáme na totální rekonstrukci kuchyně, můžeme využít jedné z hlavních předností vestavné techniky: hlučnou myčku, drahou vodu hltající pračku nebo věčně se špinicí troubu můžeme nahradit novou. Výrobci na to pamatovali zachováním rozměrového modulu se šířkou 60 nebo 45 cm.
Praktičtější a vzhlednější Zabudovávání spotřebičů do nábytku zbavilo kuchyně prokletí drobků a nečistot, které propadaly škvírami a mezerami mezi samostatně stojícími spotřebiči, a do krajnosti zjednodušilo úklid linky. Dvířka z materiálu v designu linky milosrdně zakryjí odlišný vzhled i povrchovou úpravu přístrojů konkurujících si značek. Začaly se rozlišovat vestavné a plně vestavné spotřebiče.
První zachovaly alespoň část ovládacího panelu. Zejména myčky nádobí v provedení „plně vestavném“ maskují celá dvířka a ovládací knoflíky se přestěhovaly do hrany dvířek přístupné po jejich pootevření. Vestavné spotřebiče jsou přibližně o 10 % dražší než solitéry, přestože výrobce ušetřil na jejich plášti. Obvykle však právě vestavné přístroje předbíhají volně stojící „horkými“ technologickými novinkami a funkcemi, z kterých uživatel koneckonců profituje.
Pokus ušetřit tím, že do nábytkové skříně zavřeme normální sporák nebo mrazničku nemá smysl. Znamenalo by to nechat si zhotovit novou skříň, protože volně stojící spotřebiče jsou právě o svůj plášť větší, nebo objednat si novou horní desku, pod kterou by se dal podsunout. Dvojím otevíráním dvířek bychom si život značně zkomplikovali.
Luxusní kuchyně mezitím od dřeva přešly k nerezu a hliníku. Vestavné spotřebiče s dvířky z těchto materiálů na sebe nenechaly čekat a designérská centra hlavních výrobců – společností Bosch, Siemens, Miele, Whirlpool, Fagor, Gorenje a dalších – se předhánějí v setech z těchto exkluzivních materiálů, nejnověji i s protiomakovou úpravou, na které už nejsou znát otisky rukou. K pokroku došlo u všech druhů vestavných spotřebičů, mezi které se dnes řadí i vestavné roboty a kávovary nebo nahřívač nádobí.
Komfortní vaření na „vestavbě“ Letošní modely multifunkčních vestavných sporáků nabízejí libovolnou kombinaci druhů ohřevu (horní/spodní ohřev, horký vzduch, cirkulační infragril, rozmrazování aj.) U dotykového ovládání si můžete nastavit teplotu s přesností doslova na 1 °C. Mikroprocesor ji navrhuje v menu na digitálním ukazateli, čidla hlídají teplotu pokrmů v nádobách. Moderní trouby umožňují zasunutí až pěti plechů. Klasická dvířka může nahradit vyjíždějící vozík, případně vozíky teleskopické. Siemens zavádí vozíky vyjíždějící stisknutím tlačítka na ovládacím panelu.
Zdlouhavé a nepříjemné čištění trouby odstraňují samočisticí technologie. Jestliže se rozhodnete pro pyrolýzu, stačí jednou za čas zapnout speciální program, při kterém se nečistoty uvnitř trouby spálí a mohou se vymést. Na povrchu PerfectClean se nečistoty nepřipálí, proto lze troubu jen vytřít vlhkým hadrem. Katalytické čištění znamená, že speciální nátěr odpuzuje mastnotu a nečistoty, jež se v horku spálí. Trouba proto nevyžaduje žádnou údržbu. Pořídit si můžete i troubu s vnitřními stěnami, které vyjmete jako pekáče a necháte je umýt v myčce. Údržbu usnadňuje i senzorové ovládání, kdy nikde nemáte žádná kolečka ani tlačítka a hladkou desku pouze setřete vlhkým hadrem. Indukční ohřev, který se stále více rozšiřuje, umožňuje bleskovou a plynulou regulaci výkonu jako u plynových hořáků. K vaření ale potřebujete speciální vodivé nádobí. Varné panely lze kombinovat s grilovacím roštem, nerezovým dřezem, Bosch k nim jako samostatný modul přidává i první vestavný kuchyňský robot.
Zdravou přípravu pokrmů v páře umožňují vestavné beztlakové parní trouby. Nové modely se samy starají i o plnění zásobníčku vodou. Novinkou posledních roků je parní trouba kombinovaná s pečicí.
Úspornější vestavné myčky Vestavné myčky dnes umožňují přesnější nastavení optimálního programu podle druhu nádobí a míry zašpinění na „jemné, choulostivé nebo i silně znečištěné“. Úsporné programy už vystačí také jen se 14 litry vody v normálním programu, protože mají zabudován senzor čistoty vody. Horní koš lze obvykle polohovat i s nádobím. Miele přidává praktický speciální koš na příbory. Hlučnost klesla na minimum, proto není problém v mnoha domácnostech nastavit oddálené mytí na dobu, kdy odebírají levnější noční tarif, aniž by myčka rušila klidné spaní. Ve větších kuchyních se nejnověji i myčky nádobí zvedají ve skříních až 50 cm nad podlahu, aby se usnadnila manipulace s nádobím. Pod myčkou pak může být zásuvka na velké nádobí.
text: Jan Tůma foto: archiv autora, Miele, Bosch, Fagor |
Blog
Kuchyně za starých dobrých časů
|
|
Všechny jednotlivé součástky lze kdykoli nahraditi, jsouť dle čísel velikosti vždy pohotově u Münzerbergra a Štěpničky v Praze (Spálená 6). Menší pro domácnost jsou jmenovitě vídeňské. Američané dali těmto kávostrojům podobu úhledných konvic, v kterýchž i lihový kahan topící je uzavřen, takže se káva přímo na stole vaří a z konvice nalévá…“ (Domácí vševěd, Šolc a Šimáček,1925)
Kuchyň jako pojmenování prostoru se v mnoha jazycích přenesl na souhrn činností v ní vykonávaných: od rozdílení výchozích potravin přes jejich tepelnou úpravu, ochucování a porcování po závěrečnou úpravu k předkládání jednotlivých chodů. Jaké představy kuchyně se nám však vynoří dnes? Tradiční zemité krmě připravované v rudimentárních nádobách, či naopak sofistikované zařízení mechanické nebo elektronické zjednodušující práci? A co vzdálené vzpomínky na dětství? Po celá staletí byla kuchyň místem setkávání, jádrem celého domu. Byl to prostor, ve kterém člověk nalezl mezi stíny a světlem ohniště blaho a bezpečí. Byla to místnost opěvovaná literáty, znovu a znovu byla zobrazována malíři a v domečcích pro panenky byla graciézně napodobována až do nejmenšího detailu. Žádný další prostor domu neskýtal očím pestřejší a radostnější pohled i činorodější a dramatičtější scénu. Krásné, ručně zhotovené nářadí bylo díky užívání mnohými generacemi potemnělé či pečlivě vycíděné: ošatky a formy na pečení, měřiče soli, kádě na vodu, bronzové hmoždíře a pekáče, desky a pánve, plechové hmoždíře, máselnice a váhy. Drůbež a ryby byly čištěny, kousky masa kořeněny, dýně krájeny, losos vyjímán okapaný z cedníku, zvěřina pověšena a mušle uloženy do kotlíku na vaření. Paštika, nejjemnější a nejvybranější jídlo k servírování a obdivování, byla připravena a ozdobena.
Ve svém základu se kuchyň jen málo proměnila od raných dob lidstva, v nichž nomádi poprvé obezdili a posléze zastřešili své ohniště. Byla to právě nístěj (ohniště), která vedla k usídlení a stala se výchozím bodem vztahu k domovu a vlasti, novým sociálním životním podmínkám a pořádkům, k právnímu a mírumilovnému smýšlení. Kolem této „kuchyně“ vykrystalizovaly později další místnosti a vytvořily celek domu. A římský název pro dům – „atrium“ – pochází bezpochyby z „ater“, to je tmavý, temný (jako bývaly kdysi kuchyně).
V mnoha kulturách jsou zobrazovány krby (ohně) a vyvýšený oltář tak není ničím více než krbem, na němž je obětováno bohům. V nejstarším římském templu na úpatí Palatinu bývalo státní ohniště, v němž pečovaly o oheň vestálky. Mrtví bývali často pohřbíváni vedle či pod ohništěm. A když si Antigona přála vidět ohniště svého otce, přála si zároveň navštívit jeho hrob. U ohně jsou uprchlíci a vyhnanci nedotknutelní a Odysseus stejně jako Hiobové zde našli krátký klid. Ohniště s planoucím ohněm také v mnoha kulturách bylo a zůstalo základem každé kuchyně.
Nástroje byly s rozvíjející se kulturou jídla bohatší a rozmanitější, ale nebyly tak podřízeny módě jako židle, lampa, hodiny, koberec, džbánek. Například lžíce si podržela svou formu stejně, ať byla na počátku udělána z pánevního kloubu velkého zvířete, nebo pak ze dřeva, hlíny, bronzu nebo dnes ze stříbra, hliníku či chromu. Samozřejmě jsou zde rozpoznatelné rozdíly mezi prostou selskou kuchyní, která je dodnes místem společenským, obývacím a jídelním pro celou rodinu, a kultivovanou říší hospodyně v měšťanských sídlech a mezi kuchyňským komfortem paláců.
V kuchyních se samozřejmě projevoval také duch jednotlivých epoch. Tak již v Pompejích bylo obvyklé zdobit kuchyň malbami, které je ještě dnes možno vidět v domech dioskurů. Tento zvyk ožil opět v 16. století a později v baroku, v době velkého potěšení z podívané, kdy bylo z kuchyňského náčiní vystaveno jen to nejskvostnější. Také servírovací nádobí se nespočetně rozmnožilo a bylo umístěno na stěny, police, do otevřených regálů a také na police krbů. Bohaté nádobí z cínu, mědi, mosazi, fajánse zaplavilo místnost a poukazovalo na bohatství domácnosti. Koncem 19. století však skončila epocha staré dobré kuchyně. Úsporná topeniště a sporáky potlačily oheň a učinily často staré náčiní přežitým. A tak je možno uhájit jen to, že kuchyně 20. století je vybudována k obrazu nového životního stylu, tvořeného úžasným zjednodušením všech pracovních procesů, obdivuhodnými aparaturami a všeplatnou hygienou. Kromě toho průmyslové kuchařky a reklamní brožury související s gastronomií přinášejí neustále další technologické novinky. Z nich jsou patrné proměny našich chutí a jejich internacionalizace v posledních desetiletích.
Na vzniku nové situace se nejvíce podílelo nahrazení starého dobrého ohně novým tepelným zdrojem – elektřinou. Její využívání šlo ruku v ruce s rozvíjením elektrotechniky a jejím rozkvětem po první světové válce, kdy byla dokončena elektrifikace evropských zemí. V této době také došlo k proměně rituálu pití horkých nápojů (kávy a čaje), které se staly součástí všedního života.
Tyto horké nápoje uspokojují obecnou potřebu lidského druhu po ohřátí a fyzické i psychické stimulaci. V přesných časech i místě člení den, vytvářejí konstelaci pro příznivou komunikaci a stávají se materiálním podkladem jistých každodenních obřadů i pravidel pohostinnosti. Nastoupila „řeč kávy“ a „řeč čaje“ beze slov, jež vyjadřují kodifikovaná sdělení. Od dvacátých let 20. století začal být trh zaplavován elektrotechnickými přístroji na ohřev vody, neboť vřelá voda je základem horkých nealkoholických nápojů rostlinného původu, připravovaných jako odvar nebo nálev (káva, čokoláda, čaj). Vzniklo k tomu množství pomůcek – od kotlíku a ohřívadla až po samovar. Soubory předmětů potřebných pro přípravu čaje a kávy se staly vysoce specializovanými. Svědčí o tom dnešní kuchyně-laboratoře, které na rozdíl od minulých však stěží budou nacházet svoje básníky.
Kontakty: ANTIQUE ALMA, Valentinská 7, Praha 1, tel.: 02/232 58 65; BAZAR ANTIQUE, Dlouhá 22, Praha 1, tel.: 02/22 32 09 93; BRIC A BRAC, Týnská 7, Praha 1, tel.: 02/24 81 57 63; PK Atelier Reno, Hradební 1, Praha 1, tel.: 0602 26 76 55
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Nejdůležitější je postel
|
|
Dominantní úlohu lůžka v ložnici uznávají i současní designéři, kteří tomuto kusu nábytku věnují náležitou pozornost. Dávají postelím velice zajímavé tvary a volí nejrůznější materiály. Na trhu si dnes vybereme skutečně designově velmi vydařené postele. Pokud však bereme ohled na své zdraví, bude volba poněkud složitější, a to již u samotného rámu postele. Párům, které nepouštějí ze zřetele zájem své páteře, nezbývá nic jiného než si postel nechat vyrobit na zakázku.
Jak si nelámat páteř Nejdůležitější pro zdravý spánek je to, na čem ležíme. Páteři neprospívá jak velmi měkké lůžko, kde matrace spočívají na drátěnce, tak ani příliš tvrdý podklad v podobě dřevěné desky nebo prken.
Rozumné řešení představují tzv. lamelové rošty. Na trhu si dnes můžeme vybrat z roštů různých typů i cenových kategorií. Nejlevnější jsou pevné lamelové. Dražší, ale vůči naší páteři šetrnější jsou pak rošty s lamelami ve speciálních výkyvných pouzdrech, které se již přizpůsobují každému našemu pohybu. Následují rošty polohovací, u nichž si můžeme zvednout část pod hlavou i pod nohama. Prodávají se i polohovací rošty ovládané motorkem. Vyšší kategorii představují tzv. ortopedické rošty, které se velmi dobře přizpůsobují hmotnosti spáče a jsou rovněž polohovací.
Některé rošty jsou změkčeny v oblasti ramen, vytvářejí tzv. ramenní kolébku vhodnou především pro osoby, které trpí bolestmi krční páteře a ramenního kloubu. Nejnovější generaci představují rošty , u nichž běžně používané dřevěné lamely jsou nahrazeny různým množstvím podpůrných terčů (křídel). Tyto rošty doplňují rovněž matrace nové konstrukce.
Ještě vhodnou matraci Nejdůležitějším článkem každého lůžka je matrace. Člověk, který si hodlá pořídit zdravou postel, bývá zaskočen jejich bohatou nabídkou. Obchody nám dnes nabízejí matrace latexové neboli kaučukové, polyuretanové (molitanové) a pružinové. Nejlevnější jsou matrace z molitanu, jež se prodávají v několika tvrdostech a nejlevnější koupíme již za 2500 Kč. Latexové matrace mají děrované jádro a od počtu otvorů a jejich velikosti se odvíjí jejich tvrdost. V případě pružinových matrací si můžeme vybrat mezi typem Bonel a taškovými matracemi, které mají přibližně dvojnásobný počet pružin, čímž se lépe přizpůsobují pohybu těla.
Šestero dobrého lůžka Napsala: Lenka Žižková
– Rozměry postele jsou dány plochou povrchu matrace a rozměry nosné kostry. Musí vždy vyhovovat velikosti postavy. – Matrace lůžka musí udržovat polohu lidského těla tak, aby byla vždy příznivá pro fyziologické zakřivení páteře, tj. povrch musí sledovat přirozenou linii osy páteře (vleže na zádech a na boku). – Matrace musí umožňovat snadné zaujetí a zachování polohy těla (člověk změní v noci polohu až čtyřicetkrát, při nemoci nebo stresu i vícekrát). – Matrace musí poskytovat tepelný komfort, tj. musí být prodyšná, umožňovat přechodnou absorpci potu, a zajišťovat tak organismu hladkou termoregulaci (lidské tělo v době spánku uvolní až půl litru potu, v době nemoci nebo stresu mnohem více). Některé firmy nabízejí matrace s letní a zimní úpravou (stranou), které v létě tělo spíše ochlazují a v zimě ho naopak zahřívají. – Matrace a lůžko musejí být snadno čistitelné, aby nedocházelo k přenosu infekcí (lůžka potažená textilem jsou naprosto nevhodná pro alergiky a astmatiky, neboť prach, který se v nich kumuluje, je dobrým prostředím především pro rozmnožování roztočů). Potah matrace nesmí umožňovat klouzání prostěradla po jeho povrchu. – Lůžko musí dávat člověku pocit psychického komfortu, který je důležitý pro usínání a k celkové regeneraci těla.
Jak vybírat a kupovat lůžko – Délka lehací plochy – je standardizovaná a pohybuje se od 195 do 205 cm. Někteří výrobci již konečně nabízejí i lůžka delší. Při výběru velikosti si vždy k výšce postavy přičtěte nejméně 20 až 30 cm, neboť jistě nespíte jen na zádech a rovně jako polínka. Potřebujete prostor pro podložení hlavy polštářem a rukou, natažení špiček nohou při odpočinku na břiše apod. – Šířka lehací plochy – obvykle se pohybuje mezi 85 až 95 cm. Lehněte si, volně položte ruce ohnuté v lokti nahoru a dostanete šíři matrace, která vyhovuje vašemu tělu. Odpovídá změnám polohy těla spícího člověka, otáčení, podkládání hlavy loktem apod. – Výška lehací plochy – za optimální výšku je považováno 42 až 45 cm, což umožňuje pohodlné usedání z polohy vsedě. Starší, nemocní nebo méně pohybliví lidé potřebují výšku lehací plochy 50 až 60 cm (vzpomeňte například na výšku nemocničních lůžek). Vyšší lůžko se také snadněji stele, čistí a povléká a prostor pod ním je přístupnější při úklidu. Nejnižší možnou výškou pro úklid je 25 cm, je-li lůžko nižší, prakticky se pod ním uklízet nedá. Výška lehací plochy by neměla být nižší než 30 cm také proto, že u podlahy proudí chladný vzduch, který vniká do místnosti štěrbinami v oknech a dveřích. Z tohoto důvodu je vhodnější opatřit si postel s čely (aby spícímu netáhlo na hlavu nebo nohy). V minulosti bývala zvýšená i část bočnice postele u hlavy spícího člověka, čímž se chránila před průvanem ze stran. Pokud je místnost utěsněná, vzduch v ní neproudí a je navíc přetopená, nahrazují naše plíce vysavač prachu s vodním filtrem.
Kam lůžko nepatří – Do místností přetopených a přesušených. – Do prostoru s topidlem, které nemá vlastní přívod vzduchu. – Do prostorů menších než 8 m2, nevyvětratelných přístěnků bez oken, ventilace nebo klimatizace. – Pod okno před radiátor. Doporučuje se vzdálenost alespoň 70 cm. – Proti oknu, kterým prochází světelné paprsky tak, že probudí odpočívajícího člověka dříve, než se vyspí. Není-li jiná možnost, musí k vytvoření světelné pohody pomoci žaluzie. – Do pásma proudění vzduchu (průvanu) mezi dveřmi a oknem. – Na podlahu – viz výše.
text: Alena Vondráková foto: archiv redakce |
Moderní klasik Alberto Meda
|
|
Narodil se v roce 1945, vystudoval zmíněnou školu a svou odbornost si zvýšil postgraduálním kurzem. Už v roce 1973 začal pracovat jako technický ředitel společnosti Kartell, která se specializovala na vývoj nových materiálů pro nábytkovou výrobu. Ve stejném období se pak jako výzkumný pracovník věnuje vývoji polyuretanů, které jsou díky svým vlastnostem považovány za vysoce perspektivní materiál pro nábytkovou výrobu.
Ve svých 39 letech se osamostatňuje a začíná jeho spolupráce s celou řadou firem. Nejprve působí jako designér a projektant pro Brevetti Gaggia a do roku 1981 také pro světoznámou automobilovou značku Alfa Romeo. V poslední době se jeho designy objevují v produkci dalších firem, jako je např. Vitra, Cappellini nebo Luceplan.
Vedle vlastní tvůrčí práce se věnuje i nadále výzkumu a pedagogice. Přednáší na milánské Polytechnice, kde vede doktorandské kurzy průmyslového designu, působí také např. v Design Symposiu ve Fukui, v Design Centru Tokio i na Workshop Design Quest v Ósace. Je docentem průmyslové technologie na Domus Academy a od roku 1995 také na své domovské Polytechnice.
Výčet jeho výstav a zastoupení v celé řadě zemí světa by byl stejně dlouhý jako cesta z Muzea moderního umění v New Yorku do téže instituce v Toyamě, kde jsou vystaveny Medovy návrhy. Od vize k řemeslu Alberto Meda patří k těm tvůrcům, kteří si svůj estetický názor vytvářejí na základě dokonale zvládnutého řemesla a co možná nejširšího progresivního spektra znalostí. Jako celá řada autorů své generace kombinuje geometrickou tvarovou střídmost sahající hluboko do funkcionalistické historie s elastickým designem zrozeným v šedesátých letech. Meda je navíc velmi kreativní na poli výzkumu a vývoje nových materiálů, což mu umožňuje pouštět se do odvážných návrhů s jistotou, že jsou způsobilé pro průmyslovou, často sériovou výrobu.
Pracovní židle Běžný uživatel nábytku ocení spíš Medovy návrhy z oblasti interiérové tvorby než realizace spadající už do kategorie průmyslového designu. Velmi známá je jeho kolekce pracovních židlí, které jsou vhodné jak do profesionální kanceláře, tak pro domácí použití. Klasickou, v tomto smyslu vlastně polyfunkční židlí je Visitor. Působí skoro nehmotně, elegantně a dokonale vyhovuje všem ergonomickým požadavkům. Nabízí maximální množství poloh, poskytujících uživateli několik variant pracovního a relaxačního nastavení.
Samozřejmostí je možnost výběru z různých typů a barev potahových materiálů, které designér doporučil. Výrazně „kancelářským“ dojmem působí Meda Chair a její mutace Meda Chair Conference, jejíž název už přesně vymezuje její funkci. Co se týká požadavků na ergonomii a zdravotně nezávadný provoz obou židlí, splňují nejvyšší požadavky, stejně jako model Visitor.
Z katalogů designového nábytku Vedle zmíněných židlí se objevují Medovy realizované návrhy také v katalozích předních světových výrobců nábytku a interiérových doplňků. Pro ně se vžil přívlastek designový, zdůrazňující, že jejich zařizovací předměty jsou nejen vyrobeny v nejvyšší kvalitě, ale také že byly navrženy designéry a architekty zvučných jmen. V případě Alberta Medy se jedná hlavně o několik kusů nábytku, zařazených do výrobního programu italské společnosti Cappellini. Pod touto značkou realizoval na konci devadesátých let hned dva charakteristické objekty. Je to knihovna ABC a policový systém AWS.
ABC Hliníková knihovna ABC představuje typický příklad estetiky Alberta Medy. Autor v základní modifikaci předpokládá ukotvení celého bloku do stropu a podlahy, čímž umožňuje umístění knihovny do volného prostoru bez přítomnosti opěrné zdi. Takové řešení povyšuje každý kus nábytku do pozice, ve které se aktivně spolupodílí na funkční i estetické variabilitě prostoru konkrétní místnosti.
AWS Systém AWS tvoří řada různě dlouhých policových modulů s konzolami. Z jednotlivých elementů je možné vystavět celou pokojovou stěnu až 360 cm dlouhou nebo vertikální policový pás tvořený jednotlivě upevňovanými policemi přesně nad sebou. Materiálem systému je hliník v pololesklé povrchové úpravě.
Více světla Vedle výzkumu, průmyslového a nábytkového designu se Meda věnuje také navrhování svítidel, hlavně pro renomovanou značku Luceplan. Značnou oblibu – jak u laické, tak u odborné veřejnosti – si získaly jeho návrhy realizované ve spolupráci s architektem Paolo Rizzattem. Jedná se hlavně o futuristické variabilní svítidlo Titania, umožňující množství barevných kombinací stínítka, nebo nástěnný Screen. Ve všech případech signuje Meda svítidla svým smyslem pro detail, maximální funkčností s důrazem na ekonomičnost provozu a zároveň tvarovou neobvyklostí, která díky barevným mutacím stínidel postupuje zdroji světla zásadní podíl na celkovém vzhledu i atmosféře místnosti.
Kontakty: A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 05/42 21 28 98, fax: 05/42 21 44 39; Jezuitská 11, Brno, tel.: 05/42 21 66 18; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 29, fax: 02/232 13 58, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; VITRA, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 55
text: Petr Haas foto: archiv |
Více místa pro luxus
|
|
Co zamýšlela Agape Když v roce 1973 vznikla v italském lázeňském městě Bagnolo S. Vito společnost Agape, určili jí zakladatelé jednoznačný program — design moderního koupelnového vybavení. Toto rozhodnutí nebylo bez rizika, protože v té době byla koupelna i v Itálii tak trochu Popelkou zvyklou na standardní keramické zařízení, oživované z větší části hlavně obklady stěn a podlahy. Nabízet netradiční design je ale v této zemi přece jen o hodně snazší než u nás, kde se tehdy ve velkém stavěly byty zmrzačené bytovými jádry. Trvalo téměř třicet let, než ze skromných počátků vyrostla dnešní Agape, jejíž produkce se rodí ve spolupráci s řadou vynikajících designérů, kteří jsou přesvědčenými zastánci funkcionalismu a purismu a sklízejí nejrůznější ocenění za design. Hned na počátku objevila Agape mezeru v nabídce interiérového designu a zaměřila své úsilí na přehodnocení role koupelny. Účelově zařízené místo pro osobní hygienu se začalo proměňovat ve vysoce individuální prostor, který slouží relaxaci a regeneraci jedince stísňovaného náročným tempem dnešního života
Co přinesla nového Designéři, které společnost programově volí mezi protagonisty italského designu a mladými talentovanými tvůrci, soustředili svou pozornost především na umyvadlo jako izolovaný objekt, obdařili ho nebývalou všestranností a přisoudili mu speciální roli. Pro vybavení koupelny pak navrhli materiály do té doby používané zejména v kuchyních — nerezový plech, corian a sklo, které se v náročném vlhkém prostředí velmi dobře osvědčují. Ideálně také korespondují s jednoduchými čistými liniemi, s nimiž je dnes image značky Agape nerozlučně spojována. Poté co koupelna získala v bytě postavení srovnatelné s kuchyní, společnost zaměřila svou angažovanost na technicky náročnější zařízení, jako jsou baterie, sprchy a vany s masážním vybavením. Také zde se jí podařilo nabídnout trhu mimořádně zajímavé objekty provedené ve vynikající kvalitě. Pro Agape navrhuje mj. Marco Ferreri, Fabio Bortolani, Ermanno Righi, Enzo Mari, Alessandro Farnetti, Konstantin Grcic, Giuseppe Pasquali, Carlo Tinti, Marco Zito, Claudio La Viola, Carlo Colombo a Benedini Associati, v níž působí tři příslušníci rodiny Benediniových – Giam paolo, Bibi a Camilla. Uměleckým šéfem je Giampaolo Benedini ve spolupráci s Markem Zitou a Magdalenou Fernandez.
Agape v Miláně 2002 V rámci letošního milánského veletrhu nábytku se společnost Agape představila souborem výrobků reprezentujících luxus a určených pro velké obytné koupelny, které vyjadřují současný trend v koncepci tohoto prostoru. Luxusní pojetí se odráží nejen ve velkorysém tvarování a povrchové úpravě předmětů, ale rovněž v důvtipném použití materiálů a technologií. Důležitá je také flexibilita různých elementů, z nichž lze vytvářet nejrůznější kompozice. Pro předměty navržené Giampaolem Benedinim a Markem Zitou je charakteristická právě tvarová velkorysost a speciální povrchová úprava, směřující k nadčasovosti, která je vyčleňuje z určitého časového období. Jejich vnitřní kvalita se manifestuje jako umění designu podložené tradiční dovedností. Nová top řada tvoří spolu se staršími produkty Agape soubor výrobků odpovídajících současnému životnímu stylu, který se vyznačuje velkou různorodostí domácností, současně je však sjednocován požadavky dokonalého komfortu a nejvyšší kvality. Novinky uvedené firmou Agape v Miláně jsou většinou prototypy, které budou zařazeny do výroby postupně, proto jsou uváděné ceny pouze orientační.
Kontakty: LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 02/24 92 29 99; svět koupelen, Velká Krajská 49/8, Litoměřice, tel.: 0416/73 59 51, fax: 0416/73 77 20
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Podsklepit, či nepodsklepit?
|
|
Názor stavebníka je zpravidla ovlivněn dlouhodobou zkušeností, že se domy téměř vždy stavěly se sklepem. Z toho pak plyne častý požadavek podsklepení, aniž je dopředu jasné, k jakému účelu má vlastně sloužit a jaké nám přinese výhody či nevýhody. Sklepní prostory slouží prakticky vždy pro pomocné účely vlastního domu (skladové plochy, kotelna a sklad paliv, rozvody a zásobníky médií, vlastní domovní vodárny, dílna, garáž apod.). Zároveň se jejich poloha pod zemí využívala jako tepelně stabilní prostředí pro skladování potravin – často ve značně větších objemech, než je dnes obvyklé. Navíc sklep izoloval podlahu prvního obytného patra od zemního chladu.
Sklep dražší než nadzemní podlaží V neposlední řadě je nutno upozornit, že stavba sklepního podlaží je – vlivem nutných zemních prací, zásypů a s tím spojených zemních tlaků a související statiky objektu, hydroizolací včetně ochranných vrstev a nutnosti celkově snížit úroveň napojení infrastruktury i mimo objekt – rozhodně dražší než stavba nadzemního podlaží. Při měnícím se stylu života a zkušeností s výstavbou z moderních materiálů lze konstatovat, že je výhodnější dům postavit a užívat v nepodsklepené formě – včetně jednoduššího volného propojení přízemí s okolní zahradou bez schodišť či ramp.
Nutnost, nebo nadstandard? Podsklepení objektu by mělo mít rozhodně svůj účel a důvod. Může být ryze technický (malá únosnost horních vrstev zeminy s nutností hlubokého založení, objekt ve svahu, potřeba vyrovnání terénních odskoků, návaznost na různé výškové úrovně sousedních objektů nebo nutnost respektovat úroveň založení sousedních staveb), mnohem častější jsou však požadavky na dispoziční řešení a potřebu umístit některé provozy, zpravidla nadstandardní, do objektu, aniž by musel zabírat celou parcelu. Příkladem může být krytý bazén včetně technického zázemí, sauna, posilovna, vinotéka či nahrávací studio, u domu ve svahu často vhodné umístění garáže.
Ve všech těchto případech však musí podsklepení plnit logickou funkci dispozice domu a při vyšších stavebních nákladech by mělo umožnit například lepší využití malé plochy stavební parcely či netradiční architektonické řešení. Rozhodně nesmí pouze přinést zbytečné „skladové plochy“ či komplikované a neúčelné vjezdy do garáží. Chcete-li vybudovat sklep, proveďte vždy předem geologický a hydrogeologický průzkum – a v případě návrhu hydroizolací raději vždy rovnou předpokládejte, že si vlastní stavební jámou vytvoříte někde tlakovou vodu.
Stále méně důvodů pro sklep Mnohé z požadavků na sklep dříve kladených prošly – zvláště během posledních deseti let – zásadní změnou. – Mění se způsob vytápění, ve prospěch především plynu či elektřiny. Zařízení se minimalizovala a automatizovala, což spolu s růstem okamžitého výkonu umožnilo snížit obsah provozních zásobníků. Tím radikálně poklesl požadavek na zábor plochy pro kotelnu a prakticky odpadly sklady paliv. Rovněž u ostatních médií napojení na veřejnou infrastrukturu klade minimální požadavky na plochu. – Mění se styl zásobování potravinami: pravidelné týdenní nákupy v hypermarketech vyvolávají potřebu skladování v lednici, mrazácích a spíži. Tomuto životnímu stylu vyhovuje více transport pouze v úrovni podlaží, bez nutnosti zdolávat schody. – A umístění garáže do sklepa? Zamyslete se nad tím, zda chcete autem sjíždět z přízemí do sklepa se všemi problémy, které vám přinesou dešťové přívaly, zimní mrazy a sníh. Pokud ano, je nutné důkladně vyřešit odvodnění příjezdové rampy. – A ještě jednu komplikaci přináší sklep: průběžné schodiště domem (u nepodsklepené stavby vede jen vzhůru do podkroví) je potřeba řešit jinak, případně se instalují dvě odlišná schodiště.
text: Bohumil Ouda foto: archiv firem Elkro, Beleta, SKW–MBT |
Maarten Van Severen
|
|
Naši metropoli nenavštívil náhodou. Jeho práce totiž byly vystaveny v rámci třetího ročníku přehlídky Designblok. Návštěvníci měli možnost vidět jeho nejnovější produkty a zároveň se zúčastnit autorovy přednášky. Než vám nabídneme rozhovor s tímto nevšedním návrhářem, který má jasnou představu o své práci, srší nápady i vtipem, podívejme se na jeho tvůrčí začátky.
Cesta lemovaná květy Cesta k úspěchu samozřejmě nevedla přímo, avšak díky nepopiratelnému talentu nebyla nijak zvlášť komplikovaná. Narodil se v roce 1956 v Antverpách v umělecké rodině, což výrazně ovlivnilo jeho náhled na uměleckou tvorbu a později dovedlo k rozhodnutí vystudovat architekturu. Po ukončení studia se práci maximálně věnoval, začínal ve skromných podmínkách své domácí dílny, od roku 1987 vedl dílnu, kde se vyráběly limitované série jeho návrhů a o sedm let později se začaly některé kusy vyrábět průmyslově, dnes už šesti světovými výrobci (Vitra, Top Mouton, Obumex, Light, BULO a Edra Mazei).
Jeho tvorba je nepřehlédnutelně soudržná. Při návrzích vychází z vlastních zkušeností s výrobou nábytku, což mu umožňuje nechat vyniknout vlastní osobité vyjádření. Patrný je vliv současné architektury redukovaných forem, modely nejsou zdobné, zato mají naprosto jednoduché a přitom funkční tvary. „V nábytku, podobně jako v architektuře, je na rozdíl od umění funkčnost prvořadá. To ale neznamená, že architektura nebo nábytek nutně stojí v opozici k umění,“ říká Maarten Van Severen, který nemá rád, když se o něm mluví jako o designérovi a zároveň se nechce řadit k žádnému stylu. „Styl je něco, co pro mě není aktuální a co přichází pak. Už když o něčem mluvíme jako o stylu, mluvíme o něčem mrtvém. Samotné slovo už v sobě skrývá sentiment.“
Zasloužený úspěch Přestože má belgický tvůrce na svém kontě několik úspěšných realizací, jako například interiéry pro budovy projektované holandským architektem Remem Koolhaasem, vstupní halu Muzea umění či radnice v belgickém Gentu, mezinárodního úspěchu dosáhl nedávno, a to díky mnoha prestižním oceněním židle 03, kterou navrhl pro Vitru. Tvoří ji skořápka z polyuretanové pěny s vnitřní zabudovanou pružnou ocelovou konstrukcí, která drží požadovaný tvar sedáku, ale současně se přizpůsobuje pohybu těla. Na stejném principu pak navrhl kancelářskou židli, kterou uvedl pod číslem 04, a lehátko MVS chaise. „Investuji svou energii do vzniku věcí, znám materiál, který mi prochází rukama. Od výsledku chci maximum. Každá věc, kterou jsem kdy udělal, je nejprve Maarten Van Severen a pak snad ikona konkrétního typu nábytku,“ říká autor, s nímž jsem se sešla v přívětivém showroomu Konsepti. Mezi zahraničními designovými bonbonky jsem mu položila několik otázek.
Jak jste se dostal k designu? Můj otec byl umělec (pozn. red.: malíř Dan Van Severen, představitel belgického moderního umění), takže základ jsem měl z rodiny. Vystudoval jsem architekturu a pak jsem začal navrhovat nábytek. Hned zpočátku jsem se snažil, aby produkty, které navrhuji, byly reálné a aby zaujaly.
Kde nacházíte inspiraci k navrhování? Všude kolem sebe. Je mi čtyřicet pět let a už od tří let vnímám své okolí, rozhlížím se kolem sebe. Zajímám se o vše, co je hezké a co se týká designu. Nejvíce mě oslovují šedesátá a sedmdesátá léta.
Jaké materiály preferujete? Mám rád všechny materiály, každý se hodí pro jinou věc. Podle mého názoru je lepší nepoužívat jeden, ale střídat je v závislosti na potřebě. Ale pokud bych si měl přece jen vybrat, tak určitě hliník nebo třeba bambus, který má své nepopiratelné kouzlo.
Viděla jsem, že vaše produkty mají většinou neutrální barvy. Nejčastěji používám přírodní materiály v jejich původní barevnosti, příroda kreslí za mě. Jen výjimečně volím svou barvu, kterou jsem nazval „colour dors“. Pokud však používám k výrobě plasty, které se musí barvit, pak záleží na samotném produktu.
Při návrhu židle 03 pro Vitru vaši práci ovlivňovalo mnoho lidí. Nevadí vám to? Na výrobě nového produktu vždy spolupracuje mnoho lidí, je to týmová práce. Připravím základní koncept a technické ani technologické okolnosti výsledek nijak zvlášť výrazně neovlivní. Snažím se ze získaných poznatků vytěžit maximum a aplikovat je při výrobě dalších věcí.
Který váš výrobek máte nejraději? Všechny, ale nejvíc chaise longue. Fascinuje mě pohled na člověka, který na ní právě odpočívá, je to, jako když pluje. Navíc chaise longue je jako bota. Každý člověk má rozdílný tvar i velikost nohy, bota musí perfektně sednout a stejné to je i s chaise longue – musí být měkká, pohodlná, aby se v ní dobře odpočívalo. A musí být hezká, aby působila dobře v interiéru.
Jak dlouho se vyrábí nový produkt? To záleží na výrobku, většinou víc než dva roky. Láká vás navrhovat věci také pro další odvětví? Například módu… Navrhuji firmám stánky na veletrhy a výstavy a soustřeďuji se na bytové zařízení. Kromě nábytku se už tři roky zabývám designem hrníčků, příborů a ostatních kuchyňských doplňků.
Nábytek má jednoduché linie. Líbí se vám zdobné tvary? Některé tvary se mi líbí, jsou zajímavé, ale obecně nemám rád zbytečnou dekoraci. Mám vlastní přístup k designu, chci, aby věc fungovala jako celek.
Co připravujete na příští rok? Hodně věcí, ale bude to trvat ještě nějakou dobu. Začínám připravovat nový projekt s Vitrou, sprchové baterie a stůl… V současné době dokončuji společně s architektem Remem Koolhaasem návrh knihovny pro americký Seattle. Je to vzrušující práce, celkem by tam mělo být třicet šest kilometrů regálů plných knih.
Kontakt: VITRA, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 55
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Luxus, nebo dobrá investice?
|
|
Nakolik je vlastně možné zvládnout rekonstrukci nebo jen prosté zařízení interiéru bez pomoci odborníků? Co může – a za jakých podmínek – přinést spolupráce s bytovým architektem, jsme se zeptali ing. arch. Aleše Holmana.
Otázky jsou myslím zcela jasné, ta zásadní přímo uvádí náš rozhovor. Tedy, architekt jako dobrá investice, nebo služba v kvalitě luxusu? V každém případě je to dobrá investice. Jestliže si představíme, kolik času a úsilí věnujeme například věcem zcela běžné osobní spotřeby, pak v případě daleko objemnějších a hlavně trvalých investic, jako je koupě nebo výstavba rodinného sídla, rozhodně stojí za to spolupracovat s profesionálem. Své obydlí nevytváříme a nezařizujeme každých čtrnáct dní. Jedná se v mnoha případech o investice, které podnikáme jen několikrát za život. S tím také souvisí, že dostatečnou vlastní, osobní zkušenost s touto činností běžný člověk nemá. Neříkám, že architekt ví a zná všechno, dokáže však spoustu zdánlivě nepodstatných otázek domýšlet do všech důsledků. Pokud má bohaté zkušenosti a dokáže-li jich využívat ve prospěch klienta, je pak možné „zabydlet se“ v interiéru již v představách nad půdorysy a perspektivami. To vše s dostatečným nadhledem a profesionálním odstupem. Jak vůbec vypadá spolupráce s architektem ? Na co by se měl budoucí klient připravit? Je to dialog, i když zpočátku především naslouchání architekta požadavkům, přáním a představám klienta. Měl by problémy zařizování pochopit jeho očima. Vžít se do role budoucího obyvatele bytu. Obvykle v této fázi proběhne i přehodnocení funkčního využití jednotlivých prostorů v bytě a „ohmatání“ jeho prostorové struktury. Potom se objeví pestrá škála možné další budoucí spolupráce. Ta může mít podobu přikoupení jedné komody, komplexní změny zařízení bytu včetně vestavěného nábytku, nebo přebourání příček a drobných stavebních zásahů, úpravy podlah, barvy stěn, výběru či návrhu jednotlivých kusů nábytku, světel atp.
Jak vypadá váš první kontakt s klientem? Co by jej k vám mělo vlastně přivést? Obvykle již klient má jakousi představu o tom, co by chtěl. Často je to pocit, že něco v jeho dosavadním obydlí chybí, a v prvních okamžicích zařizování nového bytu ani neví, co to vlastně je. Může chtít zrealizovat svůj dávný sen, a teď neví, co si počít, když se mu například do předsíně nevejde ta úžasná vykládaná komoda po babičce. Těch motivů a důvodů k návštěvě architekta je nepřeberná řada.
Z toho, co říkáte, mimo jiné vyplývá, že architekt by měl být také dobrý psycholog, který umí rozkrýt potřeby a pojmenovat ona nevyřčená zákazníkova přání. Architekt musí v klientovi vzbuzovat důvěru. Tento vztah je pro zdárný průběh spolupráce velmi důležitý, neboť během projekční činnosti se dotýká nejcitlivějších oblastí života jednotlivce a spoluurčuje mu hranice a míru na dlouhá léta dopředu. Na druhé straně je třeba vědět, že klient bude ve svém zájmu a v některých ohledech vybízen k tomu, aby poopravil své zažité zvyklosti či omezující předsudky. Vše je tvůrčí proces, jehož součástí jsou situace v kvalitě změny. Od klienta se vyžaduje jistá míra námahy a odvaha přehodnocovat své vlastní závěry. Pokud však klient na tuto „hru“ přistoupí, je na koneci o to spokojenější, neboť nedostane jen dokonalý produkt, ale i pocit spolutvůrce. Dobře, jakou formu může mít takové řešení, je možné uvést i konkrétní náklady, které jsou s tím spojené? Nejpřístupnější je pro klienta konzultace, která je účtována v hodinách. Jedna hodina se pohybuje okolo 500 Kč. Během ní je ale možno vyjasnit jen nejelementárnější věci, seznámit se s problémem, a buďto schválit klientův přístup, nebo doporučit komplexnější a náročnější detailní dopracování. Důležitá je pak idea, myšlenka uspořádání, která by měla být dopracována do jednotlivých konkrétních souvislostí. Otázkou je finanční a kvalitativní náročnost, skutečnost, jestli interiér bude vybaven nábytkem typovým nebo atypickým atd. Nezřídka se také stává, že nábytek atypický je ve svém důsledku nejen kvalitnější, ale i levnější než průměrná nabídka typových zařizovacích předmětů na již poměrně širokém trhu. V případě, že se klient s architektem dohodnou na další spolupráci, cenové hladině zařízení, stylu, rozsahu a termínech, měl by architekt vypracovat podrobnou cenovou nabídku, jejíž součástí bude i návrh jeho honoráře. Obvykle tuto nabídku není možné provést na počkání, tedy má-li být kvalitní. Výše honoráře se pohybuje od 7 % výše. V případě zařízení interiéru pouze atypickými prvky může klient očekávat honorář ve výši až 13 % celkové investice, to jsou ale již velice komplikované a složité návrhy. Na začátku je tedy jakési základní ideové řešení, jeho návrh, podle kterého se bude klient rozhodovat, zdali má ve spolupráci s architektem pokračovat nebo nikoliv. Co je vlastně možné představit si pod pojmem „ideový návrh“? Je to základní prostorové a funkční schéma, vyznačeny by měly být jednotlivé kusy nábytku včetně základního rámcového popisu. Stejně tak by se měla objevit jejich přibližná velikost, materiál, barva atd. Ideový návrh může být naplněn různým způsobem. Mluvím o osnově, pomáhající klientovi v dalších krocích zařizování. Co všechno vlastně ovlivňuje vaši volbu navrženého řešení? Architekt by měl při zpracování podrobnějšího řešení prostor několikrát navštívit. Jsou věci, které z plánků nevyčteme. Osvětlení, výhledy z oken, akustické a klimatické poměry v bytě, charakter objektu, ulice nebo čtvrti. Pokud chceme opravdu porozumět požadavkům klienta, je pochopení jeho požadavků, způsobu života, konkrétní vyjádření jednotlivých funkčních celků v bytě základem, který se pak snažíme povýšit do jedinečné estetické formy.
Rozhodnout se využít službu architekta, je tedy záležitostí investice do kvality bydlení, která se projeví jako vyšší užitná i ergonomická hodnota bytu. Architekt umí lépe a přesněji porozumět řeči prostoru, dokáže ji srozumitelně přeložit a následně navrhovat řešení. Dá se to takto shrnout? Spoluprací s architektem má klient jistotu, že jeho obydlí nebude jen skrumáží sice pěkných, ale náhodně vybraných kusů nábytku, ale že tato sestava bude mít určitý smysl, myšlenku. Umožňuje nám pak vytvořit uspořádání, hierarchii nejen ergonomickou a funkční, ale také především tzv. krásnou. Architekta bychom postavili do role jakéhosi supervizora, který ručí za to, že vše dopadne ku prospěchu a spokojenosti klienta. Podle čeho si může budoucí klient vybrat toho svého, tedy pravého architekta ? Existuje nějaké vodítko? Nejjistější je doporučení od spokojeného klienta. Kvalitní studio by také mělo doložit své schopnosti seznamem realizací, portfoliem s fotografiemi, případně odkazy na publikace v odborném tisku. Při prvním kontaktu, kdy se ještě rozhodujeme, zda služeb té které kanceláře využijeme, zjistíme odbornou úroveň většinou několika jednoduchými otázkami, na které známe odpověď. Na co si dát pozor především? Nedejte se vmanipulovat do role člověka neznalého, vždy musí být brán zřetel na váš individuální přístup. Při odchodu z první schůzky byste již měli mít jasno, jaké jsou výhody a nevýhody této spolupráce, měli byste již vědět o možnostech a formách spolupráce, měly by vám být nabídnuty jednotlivé možnosti a návrhy na zpracování smlouvy. Neočekávejte však komplexní detailní řešení již na první schůzce.
Ing. arch. Aleš Holman -narozen 1969 -1994 FA ČVUT -1992-1996 spolupráce s rakouskými architektonickými ateliéry W. Schaffer, Riepel-Moser, A. Kuermayr a W. Leitner -1997 založení ateliéru BHC Architekti v Praze
Kontakt: BHC ARCHITEKTI, Stejskalova 15/12, Praha 8, tel.: 02/66 31 60 60, e-mail: bhc.architekti@tiscali.cz
text: Petr Haas foto: archiv |
V ložnici všechno dovoleno
|
|
Podoba ložnice se v prvé řadě odvíjí od velikosti samotné místnosti, množství financí, které máme k dispozici na její vybavení, již zmíněného poslání a našeho vkusu.
Materiál a barva Ze dřeva se při výrobě ložnic stále nejčastěji využívá ořech a třešeň. Novinky reprezentuje bělený buk a dub. Jinak techno styl se nezastavil ani před dveřmi ložnic, také v nich najdeme více kovu a skla. Co se týče barev – červená je v kurzu nejen na karoseriích osobních vozů, ale i na nejrůznějších místech ložnic.
Podlahové krytiny Není to tak dávno, co jsme z interiérů, včetně ložnic, vyhnali celoplošné koberce. V ložnicích je většinou nahradily laminátové či dřevěné podlahy, někde dokonce dlažba. Ložnice však v domě i bytě představuje něco jako „stát ve státě“, a tak jsme zde začali koberce brzy postrádat. Nejprve se vracely v podobě kusových, dnes již i celoplošných koberců. Tento trend, vycházející z lidské potřeby cítit pod bosou nohou měkkou teplou podlahovou krytinu, „posvětil“ i poslední milánský veletrh nábytku. Zajímavostí je, že tam představované ložnice byly laděny do jednoho tónu světlé barvy – od koberce až po nábytek včetně textilií. Skládačka žádné dogma Milánský veletrh představil ložnice připomínající ty, v nichž spávali naše babičky a dědečkové – manželské dvojlůžko, noční stolky, maximálně komoda. Jak však ukazuje praxe, v tomto směru si lidé nenechají – a dělají dobře – diktovat. V dnešní době je naopak všechno povoleno, jak jsme se dozvěděli ve firmě Klou design, kde jsme si povídali o trendech a realitě v dnešních ložnicích. Při vybavování ložnice je třeba vycházet z počtu místností, jež máme k dispozici, a způsobu života. Ten ovlivňuje už podobu samotného lůžka. Pokud ložnici skutečně využíváme pouze k nočnímu odpočinku, proč přikrývky přes den dusit v úložném prostoru, když je budeme večer co večer pracně vyndávat a stlát? V případě, že se občas jdeme natáhnout i přes den, potřebujeme úložné prostory, kam bychom mohli pokrývky uložit.
Životní styl ovlivňuje i volbu ostatních kusů nábytku. Do ložnice můžeme situovat úložné prostory, knihovnu, v případě, že ji nesdílíme s partnerem, třeba i počítač, případně mini fitcentrum a cokoliv jiného. Jednu věc je však třeba mít na paměti. Jde o ložnici a její úlohou je v prvé řadě plnit své původní poslání: poskytnout nám podmínky ke zdravému spánku, klidnému odpočinku.
text: Alena Vondráková foto: Klou design, Ikea |
Kolik podob má růže
|
|
A jaký mají původ růže žluté, růžové, oranžové a fialové ? A může být růže dokonce i modrá? Šlechtitelé růží pracují na nových odrůdách už neuvěřitelně dlouho, vždyť nejstarší známé vyobrazení růže objevené na Krétě pochází z doby před 3 500 lety. Výsledek jejich vytrvalého snažení charakterizuje citát světově uznávané autority mezi šlechtiteli růží dr. Waltera Lammertse: „I přes tisíce let šlechtění je růže stále růží.“ A tak si můžeme být jisti, že růže na naší zahradě se příliš neliší od těch, jejichž lístky se zasypávali při slavnostech staří Římané. Pro snadnější orientaci se dnes růže rozdělují do několika kategorií, které obchodním transakcím, ale i snům, hovorům a péči o růže dávají konkrétní obrysy. Keřové a sadové růže Vysoké i nižší odrůdy se dobře uplatňují jako solitéry nebo v živých plotech rozdělujících zahradu, mohou také působit jako dominanta ve smíšených záhonech s jinými trvalkami a letničkami. Pokud je chcete vysadit do trávníku jako solitérní keř, vyberte osvědčenou odrůdu se silnými větvemi a dlouhou dobou kvetení.
Plané růže V neformálních zahradách najdou plané růže skvělé uplatnění v každém ročním období – v zimě jako rostliny vytvářející neproniknutelný živý plot, na jaře nabídnou sněhobílou nebo růžovou záplavu něžných květů a na podzim poskytnou sklizeň šípků, bohaté zásobárny vitaminu C.
Pnoucí růže Sílu a životaschopnost pnoucích růží nejlépe dokumentuje historická zkušenost vyplývající z pohádky o Šípkové Růžence. Pokud také toužíte prosekávat se domů neproniknutelným růžovým houštím, pečlivě vybírejte — některé odrůdy pnoucích růží jsou totiž samonosné, mají silné výhony a opravdu vám za tři čtyři roky vyrostou až pod střechu rodinného domku. Jiné odrůdy mají tenké výhony a dobře se hodí na pergoly. Oběma typům se nejlépe daří na jihozápadní nebo jihovýchodní stěně chráněné před větrem.
Půdopokryvné růže Tyto typy růží mají mnohostranné využití – vzhledem k snadnému pěstování a dlouhé době květu jsou stále oblíbenějšími rostlinami vyhledávanými pro zakrytí nezajímavých svahů, ale i jako podsadba vzrostlých keřů. Netrpí na choroby a ani je není třeba pravidelně stříhat. Pokud jim dopřejete dostatek prostoru, s atraktivní výzdobou určeného prostoru si už dobře poradí samy. Při vysazování větší plochy dávejte pozor, abyste nechali každé rostlině dostatečný prostor – podle vzrůstnosti by měly být jedna až dvě na metr čtvereční.
Miniaturní růže Na skalkách, ale i v přenosných nádobách se dobře daří miniaturním růžím, které jsou běžně k dostání v každém květinářství. Nějaký čas mohou být i v bytě. Když odkvetou, měly by se seříznout na třetinu původní velikosti a přesadit do větší nádoby nebo přímo do země. Brzy znovu nasadí poupata a vy se z jejich krásy můžete radovat až do prvních mrazíků. Na zimu je stačí tak jako ostatní růže přikrýt chvojím a obvykle bez problému přezimují.
Mnohokvěté růže Podle vzrůstu se mnohokvěté růže dělí na nižší polyantky a floribundy vyššího vzrůstu. Časem byly vyšlechtěny ještě další hybridy, které mají se svými předchůdkyněmi stejnou vlastnost: dokážou rozdat plnou náruč růží. Na jednom výhonu vykvétá najednou několik květů, a tak jsou právě mnohokvěté růže nejoblíbenějšími rostlinami vysazovanými do růžových záhonů, do předzahrádek, k zahradním terasám, které tak po celé léto neztrácejí nic ze své krásy.
Stromkové růže Nejnáročnější na péči jsou asi růže stromkové. Bývají vypěstované nejčastěji ze štěpů velkokvětých atraktivních růží a právě na vysokém tenkém kmínku pak vytvářejí obdivuhodnou a dekorativní rostlinu. Choulostivá korunka se musí před mrazem obalit do papírového pytle nebo případně zasypat zeminou. Tyto růže snadno vymrzají, a tak by měly být sázeny jen na opravdu chráněné stanoviště. Řešením může být i pěstování v přenosných nádobách, které se na zimu umístí do bezpečí.
Velkokvěté růže Vysazujte je do své bezprostřední blízkosti. K lavičce, ke vchodu do domu, ke vstupní brance – abyste krásné květy a omamnou vůni měli vždy na dosah. Protože vás často zlákají k tomu, abyste jejich květ uřízli a přenesli domů do vázy (nebo darovali), měly by velkokvěté růže růst v kompozici dalších trvalek nebo letniček, které vyplní místo po květu, jemuž jste nedokázali odolat.
Rostliny vhodné ke kombinování s růžemi: Aksamitník Denivka Heřmánek Kakost Kopretina Kontryhel Levandule Plamének Rmen Rudbekie Stračka ostrožka Šalvěj Zvonek
Rostliny, které odpuzují škůdce růží: Aksamitník Levandule Lichořeřišnice Měsíček Okrasný česnek Pelyněk
Existuje modrá nebo černá růže? Metou šlechtitelů růží je vypěstovat černou nebo modrou růži. Proč se jim to ani za tisíce let nepodařilo? Tmavá barva růžového květu by nebyla schopna přijímat slunce a tak by v rostlině nemohla probíhat odpovídajícím způsobem fotosyntéza. V zájmu zachování rodu se růže zatím dokázaly ubránit. Každá vyšlechtěná tzv. modrá v sobě obsahuje podtón červené, nebo růžové barvy.
text: Pavlína Blahotová foto: Jana Pyšková. Jiří Prouza a archiv |
