|
|
Na jedněch ze skleněných dveří frankfurtského výstaviště, před nimiž bzučí přeplněný úl tisíců návštěvníků, stojí nápis Press. Bez visačky na klopě nikoho dovnitř nepustí, takže je za těmi dveřmi klid. Zdánlivý. Na první pohled rozeznáte novináře z celého světa, kteří byli akreditováni lifestylovými měsíčníky a magazíny o bydlení. Pohodlně se rozvalují v pohovkách a přemítají o způsobu, jak čtenářům šetrně sdělit, že život je prostě totálně marný bez nové kolekce talířů od Christiana Lacroixe. Novinářů deníkových titulů typu Le Figaro se siesta netýká. Dravě se perou o počítače připojené na internet, aby milionům čtenářů oznámili: Zahoďte zdobnost a výraznou barevnost. Lacroix říká, že bez bílé stolní soupravy nedokážete esteticky prostřít, bez ní nemá smysl prostírat vůbec, bez ní se totiž nedá žít – tedy alespoň pokud nechcete trapně zůstat mimo veškeré trendy.
Květinová elegance Lacroix samozřejmě přehání. Vedle čistě bílé vystoupila do popředí optimistická světle zelená a růžové tóny. Objevovaly se snad všude. Na dekoracích výstavních stánků i samotných kolekcích. A orchideje – orchideje nemohly chybět. Člověk až získal pocit, že bez orchidejí v interiéru zanedbává cosi velmi podstatného. Trendem pro letošní rok je květinová elegance, jenže květiny se neodrážejí v dekoru, ale barevnosti. Je světlá, jemně lomená a evokuje jaro. Pokud se vloudí do dekoru přece jenom naturalistický květinový vzor, bývá květ natolik zvětšený, že ho na talíři nebo čajové konvici zůstává jen část, takže se spíš podobá rafinované abstrakci – žádné zdobné malůvky anglických souprav vhodných na čaj o páté. Nutno poznamenat, že opomenuty nezůstaly ani ostatní barvy, jen jich zkrátka bylo zoufale málo. Míšeňský rychlokurz Společnosti zvučných jmen se ale klasiky nezřekly. Je jim jasné, že najde své zákazníky, takže proč se jí vzdávat. Snad všechny se však pokoušejí o „moderní“ kolekce a zejména na nich staví svou budoucnost. Výjimkou je míšeňská porcelánka, která ulpěla na přenášení realistických obrazů na porcelán a o něčem podobném, jako je tradičně progresivní „pobočka“ Studio Line firmy Rosenthal, nechce slyšet. „Přijeďte do Míšně,“ řekla mi zástupkyně nejstarší evropské porcelánky. „Naučíme vás za víkend malovat porcelán.“ – „Vážně mi chcete namluvit, že zvládnu malbu na porcelán za tři dny?“ – „No, víte, on je to spíš program pro turisty…, ale stejně přijeďte. Kurz je možné opakovat.“
Neuctivé zacházení Vedle skla a porcelánu se draly do popředí plasty. Umělohmotná miska od renomované firmy a návrháře zvučného jména se dokáže vyšplhat k ceně porcelánového servisu. Výrobci „designových“ plastů nezanedbávají kvalitu, takže jejich produkty vydrží i velmi neuctivé zacházení a navíc jsou rovnocenným partnerem jiných materiálů. Plastové výrobky si vytyčily jako hlavní heslo transparentnost. Proč mají naplňovat stejné kvality jako třeba keramika, když je přes ně možné vidět? Mozaika tradičního skla, keramiky, porcelánu a kovu si s plastem podala ruku, aby na Ambiente prostřela ve stylu neuvěřitelně pluralitních trendů dvacátého prvního století.
Kontakt: MESSE FRANKFURT (K & M EXPO), Václavské nám. 1, Praha 1, tel.: 02/24 23 01 04, www.ambiente.messefrankfurt.com
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Blog
Tenhle byt jsem já
|
|
O této profesi se zkrátka nikdy nedá říct, že by kovářova kobyla chodila bosa. Nedávno jsem navštívila mladého architekta, který právě dokončil svůj domov. Uvítal mě v krásném bytě s úsměvem na tváři… a já byla zmatena. Asi výjimka.
Představa nového domova vznikla už před mnoha lety. Tehdy se rozhodoval o budoucnosti a mimo jiné plánoval bydlení. V té době se objevila možnost přistavění patra na činžovní dům, kde dříve bydlel s rodiči.
Všechno je jinak Při stavbě nového domova se změnila rodinná situace a bylo možné uvažovat o propojení nástavby s původním bytem. „Koncepci jsem musel zcela změnit. Prostory jsem propojil, takže to už nebyl jednopodlažní, ale mezonetový byt a to chce odlišný přístup,“ říká architekt. Po dokončení stavebních prací tedy vznikl prostorný vzdušný byt, jehož vstupní patro je zatím využíváno minimálně. Hlavní komunikační tepna je v novém přistavěném patře.
Správně velké na správném místě Situace majiteli dovolila přizpůsobit dispoziční řešení nárokům, které zároveň odpovídají současným trendům bydlení. „Doma vykonáváme spoustu činností a je důležité najít pro ně správné místo. Každý byt je samozřejmě omezen velikostí a půdorysem. Než ho začnu zařizovat, musím si nejprve přesně promyslet, kde se jaká činnost bude provozovat, aby na sebe logicky navazovaly a měly dostatek místa.
Teprve když jsem přesvědčen o funkcích každého prostoru, mohu navrhnout rozmístění příček a ostatního zařízení, které je jeho součástí,“ vysvětluje architekt a provádí mě po bytě, aby názorně předvedl, co má na mysli. Z přízemí se po schodišti vchází přímo do obývacího pokoje spojeného s kuchyní, poblíž stojí jídelní stůl, na který velkým rohovým oknem dopadají sluneční paprsky. „Snažím se vždycky spojit několik funkcí. Třeba obložení pod okny zakrývá topení, ale zároveň poskytuje úložný prostor.“ Podobně to je se skleněnou stěnou, která odděluje ložnici a zároveň slouží jako knihovna.
Koupelna je spojená s toaletou a díky prostorovým možnostem poskytuje dostatek místa na pohodlnou očistu těla a případnou relaxaci.
Oko spočine, noha znejistí Výrazným prvkem, kterého si všimnete už při vstupu do bytu, jsou schody. Jedny spojují patra mezi sebou a druhé vedou na střechu. Obojí jsou z duralového plechu a kromě své funkce tvoří výraznou dominantu místnosti. „Výroba schodů byla ovlivněna dvěma aspekty. Jejich strmost ovlivnil výstup a nástup, který byl už daný, a také musely být lehké, aby je bylo možné vynést až nahoru,“ vysvětluje architekt.
To se týká zejména schodiště vedoucího na střechu, jemuž se říká mlynářské. Musím přiznat, že schody působí v interiéru opravdu hezky, nicméně žádná žena po nich nemůže vyjít (a hlavně sejít) dostatečně elegantně. Ani střecha neušla úpravám, a protože se už dál stavět určitě nebude, majitel si na ní založil malou soukromou terasu, kde je kromě sezení také malý trávník. Prozradil mi, že si na jeho údržbu pořídil zastřihávací nůžky a „sekání“ mu trvá asi hodinu.
Kreslí za nás příroda Ačkoliv je byt prostorný a spoře zařízený, nepůsobí studeně, ale cítíte se v něm dobře. Kromě bílé barvy na zdech je totiž většina zařízení s povrchem v původním přírodním provedení. „Preferuji materiály, které nejsou příliš upravované. Buď tak vyrostly, nebo to, jak vypadají, je výsledek nějakého technologického procesu. Dekor v dnešním moderním interiéru ztratil téměř význam, a tak se snažím nahradit ho jinou zajímavou strukturou. Například ručně vyrobené cihly obepínající krb, nebo neopracovaný plech, ze kterého je schodiště.“
Žiju teď V současné době je dispozice bytu přizpůsobená životu svobodného muže. „Přiznávám, že jsem si neodepřel vytvořit jednoprostorový byt s jediným oddělitelným pokojem. Mám rád prostor a volnost. Nechtěl jsem se zatím zbytečně omezovat, to nechám budoucnosti.“
Kontakty: ALUSO (rohová okna a atypické prosklení), Žitná 51, Praha 1, tel.: 02/24 94 26 79; DINAK (truhlářské práce), areál ZD, Kněževes, Středokluky, tel.: 02/20 95 02 70; HORIZONT (dodavatel bambusu), Předboj 7, tel.: 0206/63 96 11; RUININVEST (skleněné a kovové části), Sokolská 66, Praha 2, tel.: 02/96 20 40 01; STUDIO P. H. A. (návrh a realizace nástavby včetně dispozičního řešení), Gabčíkova 15, Praha 8, tel.: 02/84 68 15 47, 02/84 68 58 82, 02/84 68 34 01, fax: 02/84 68 08 95; STUDIO ŠIMÁNEK (duralové schodiště), Zelený pruh 1974/109, Praha 4, tel.: 02/41 44 14 46
text: Lenka Haklová foto: Oto Pajer |
Forma sleduje zábavu
|
|
Německá firma Koziol parafrázovala heslo Forma sleduje funkci, když si zvolila slogan Forma sleduje zábavu. K anglickému slovu design připojila rovnítko a za něj dodala německé slovo Dasein (bytí). Za sedmdesát pět let své existence se posunula od výrobce dárkových kýčů k produkci předmětů navrhovaných takovými hvězdami, jako je Alessandro Mendini.
Kýčové figurky Vše začalo malou společností o třech zaměstnancích, kterou roku 1927 založil Berndhard Koziol v domě svých rodičů v německém městě Erbach-Odenwald. Zabývala se původně vyřezáváním broží a památečních sošek ze slonoviny. V roce 1935 zavedla výrobu plastových předmětů tlakovým litím a nahradila tak ruční výrobu strojovou. Export památečních předmětů zesílil zejména v padesátých letech. Koziol chrlil na trh v masovém měřítku plastové ozdoby, knoflíky, neuvěřitelně kýčové figurky zvířat a postaviček v lidových krojích… a zejména těžítka, v nichž díky vodní náplni po zatřepání sněžilo. V té době podnikla firma ještě několik výletů do světa kovových dekorativních předmětů, jako jsou tepané vázy a pozlacené reliéfy. Zejména u milovníků nevkusu se staly její produkty téměř kultovní záležitostí.
Metamorfóza plastové housenky V plastové éře pop kultury sedmdesátých let se stal Koziol hvězdou, protože jeho sklony ke kýči vyhovovaly designu, který kýč programově rehabilitoval. Do světa „velkého“ designu nahlédl až v letech devadesátých, ale zatímco společnosti jako Guzzini na své začátky v tvarování nádob vyráběných z kravských rohů rádi a ochotně zapomínají, Koziol si nese svou kýčovitou minulost jako program, jako důkaz, že metamorfóza nehezké housenky v exotického motýla je možná, kdykoliv to nejméně čekáme. Dokonce se vedle designových předmětů nevzdal tradičních těžítek – proč také, pokud si je trh žádá.
Plagiarius V devadesátých letech se Koziol obrátil na několik světových autorů a designérských studií, aby pak vznikly kolekce, které jsou dnes kopírovány po celém světě. Na prestižním veletrhu Ambiente ve Frankfurtu nad Mohanem je každým rokem udělována anticena Plagiarius za nejzdařilejší kopii některého ze světově uznávaných designérských počinů. Také tento rok (jako už mnohokrát předtím) získala první cenu firma pokoušející se o nápodobu předmětu původně navrženého společností Koziol.
Kontakty: H DESIGN, obchodní galerie, Orlí 3, Brno, tel.: 05/42 22 16 46, fax: 05/42 22 16 47; KOZIOL, Werner von Siemens Straße 90, 64711 Erbach–Odenwald, Germany, tel.: 0049(0)6062/604–0, fax: 0049(0)6062/604–245, www.koziol.cz, e-mail: koziol-ideas.for.friends@t-online.de
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Těžký výběr
|
|
Co se nabízí Podle způsobu umístění lze baterie rozdělit na stojánkové a nástěnné. Systém ovládání dělí baterie na klasické růžicové, pákové či bezdotykové (fungující na principu fotobuňky nebo elektronicky dálkově ovládané), před opařením vás ochrání nastavitelné termostatické baterie. Vybírat můžete z nepřeberného množství tvarů – od těch ve stylu retro až po špičkově vypadající designové baterie. Zvolit správný povrchový materiál nemusí být právě lehký úkol. Nejčastěji zastoupený je chrom, a to v lesklém či matném provedení.
Chrom můžete mít i v kombinaci s odstíny zlaté, bílé, mocca, antracitové… U dražších typů baterií může být ovládací mechanismus (páka nebo kohoutky) vyrobený z barevného plastu, skla, umělé hmoty či dřeva. Rozhodnete-li se pro mosaz, počítejte s tím, že baterie s tímto povrchem bude přibližně o 40 % dražší než nejlevnější chromová.
Co se skrývá uvnitř Povrch baterie je důležitý pro efekt, ale její správnou funkci zajistí to, co se skrývá uvnitř. Vnitřní tělo baterie bývá zpravidla z mosazi, která díky své vlhkostní odolnosti zajistí baterii dlouhou životnost. Téměř stejnou funkci splní ušlechtilá nerezová ocel, která má stejné vlastnosti jako mosaz. Ptejte se také na kartuši, ta by měla být keramická a v případě špatné funkce by se měla dát vyměnit.
Komu po několika měsících baterie doslova zčerná, neměl by hned běžet s reklamací za výrobcem. S největší pravděpodobností by tam totiž zjistil, že si ji zničil sám nesprávnou údržbou. Podle odborníků je největším hříchem řídit se podle reklam v televizi. Ty často nabízejí prostředky, které sice vyčistí vodní kámen, bohužel jsou ale natolik agresivní, že poškodí chromový povlak baterie. Velmi často totiž obsahují fosfor nebo jeho složky, které narušují speciální film chránící povrch chromových baterií. Bohužel stejně snadno zni číte kvalitní drahou designovou baterii jako levnou neznačkovou. S problémem osvěty se perou i všude v zahraničí. Proto všichni výrobci doporučují používat jen přípravky přímo od výrobce. Přípravky jednotlivých firem se jmenují různě – například GROHE nabízí Grohclean, jehož půllitrové balení stojí něco přes 200 Kč, 250 ml rychloodvápňovače od firmy HANS GROHE koupíte za 189 Kč. Prodejci se však shodují v tom, že pokud není baterie zanesená vodním kamenem, je ideální použít hadřík a mýdlovou vodu. Podobně radí i pracovníci z firmy NOVASERVIS. A tyto pokyny také uvádějí v záručních listech, takže ten, kdo se chová k baterii macešsky, nemá šanci takto poškozený výrobek reklamovat.
Neplýtvejte vodou! Pokrokovější typy baterií mívají omezovač průtoku vody. Například v bateriíích od firmy IDEAL STANDARD najdete takzvaný perlátor, který působí jako šetřič vody. Ten je možno nastavit do několika poloh podle požadovaného maximálního průtoku vody od šesti do deseti litrů za minutu. Baterie od výrobce HANSA zase mají „vodní brzdu“. Ta umožní v první fázi otevřít páku baterie do polohy, která propustí jen proud vody 5 l/min., jenž stačí bez problémů na běžné napouštění vody či opláchnutí rukou. Kdo chce větší průtok, musí zatlačit víc a překonat tak odpor zmiňované brzdy.
CO JE TŘEBA VĚDĚT – baterie by měla mít záruku delší než půl roku – při nákupu si ověřte, zda byl na výrobek vystaven certifikát pro náš trh od akreditované zkušebny, jaký poskytují záruční a pozáruční servis, jaká jsou reklamační pravidla a způsob údržby – před montáží je vhodné propláchnout vodovodní potrubí, protože při manipulaci s ním se mohou uvolnit usazené nečistoty a ty by mohly baterii zanést (při nákupu dražších baterií je dobré se zamyslet nad výměnou starého kovového potrubí za plastové) – montáž by měl provádět odborník, pokud se do výměny pustíte sami, přesně dodržte návod výrobce – životnost baterie se prodlouží pravidelnou údržbou. Na čištění se používají pouze tekuté prostředky, u kterých výrobce uvádí hodnotu pH 6—9, nejlépe přípravky dodávané přímo výrobcem. Je možné používat i obyčejnou mýdlovou vodu. Po každém čištění je vhodné vytřít povrch baterie do sucha
Termostatická baterie ušetří vaši peněženku Používáním termostatických baterií, na kterých si lze dlouhodobě nastavit požadovanou teplotu, je možné ušetřit 30 až 50 % vody a energie nutné k jejímu ohřevu oproti kohoutkovým bateriím. U nich totiž trvá téměř 20 sekund, než si člověk namíchá teplou a studenou vodu tak, aby mu vyhovovala. Návratnost investice u termostatických baterií se podle odborníků pohybuje mezi jedním až třemi lety. Cena za termostatickou baterii začíná někde kolem 4 000 Kč a stoupá se značkou, kvalitou a provedením baterie. Není termostat jako termostat. Nejjednodušší a nejlevnější typy nemají takzvaný protiproud, který ochlazuje tělo baterie, a proto je tělo baterie na jednom konci studené a na druhém horké. To zvyšuje nebezpečí opaření. U jiných typů se ochlazení dosahuje vzduchovou mezerou mezi mosazným tělem baterie a vnějším krytem. V termostatických bateriích se podle teploty a tlaku přiváděné vody automaticky zmenšuje nebo zvětšuje přitékající množství teplé či studené vody. Tím dochází k jejímu smíchání na požadovanou teplotu. Většina současných termostatických baterií využívá roztažnosti látky na bázi vosku. Tento systém je velmi spolehlivý a má dlouhou životnost. Jiné typy mají pružinu pro zapamatování dané teploty ze slitiny nikl-titan, která byla vyvinuta ve vesmíru. Zaručuje bateriím bezporuchovost a dlouhou životnost. Některé termostatické baterie si poradí dokonce i se změnami teplot a tlaku plynových průtokových ohřívačů.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65; HANS GROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 05/47 21 23 34; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 0417/59 21 11; NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 05/45 22 25 75, ORAS, Mikulovická 337, Praha 9, tel.: 02/86 85 48 92
text: Lucie Brzoňová a Marek Burza foto: archiv |
Na hranici artefaktu je Saluki design
|
|
Autorské stolky Pavouk, Manhattan a Ježek byly prvními ukázkami autorské kolekce, kterou společně připravila firma Boom Living z Hluboké nad Vltavou a prachatický designér David Plouhar. Právě Veletržní palác se tak stal premiérovým pódiem pro představení nové tváře nábytkového designu a dovolím si tvrdit, že žádné jiné pódium by charakteru kolekce nesedělo lépe. David Plouhar ve svých návrzích nábytku vychází z bytostné potřeby vyjadřovat své pocity prostřednictvím malířské nebo grafické techniky. „Už od raného věku mě starým i novým technikám kreslení, malby i grafiky učil můj táta, nadšený amatérský výtvarník. Díky tomu se mi podařilo osvojit si řemeslo, čímž jsem se stal svobodnější v hledání odpovídající formy vyjádření.“ Přestože se mu podařil doslova husarský kousek a během tří dnů prodal celou svou výstavu obrazů v sídle německé softwarové firmy, v bodě, který sliboval spolehlivý úspěch, se ani na okamžik nezastavil. Na jeho pracovním stole se hromadily skici nábytkových solitérů, balancujících na hranici mezi artefaktem a designem. „Design mě samozřejmě zajímal, ale nesnažil jsem se ho nějak cílevědomě sledovat, abych si udržel určitý odstup a nebyl svázaný tím, co už existuje. Líbí se mi univerzálnost Philippa Starcka a suverenita a přesnost jeho návrhů, i když moje vidění je úplně jiné. Podobnosti některých nezávisle na sobě vzniklých návrhů se však dnes asi ubránit nedá. I to bylo jednou z věcí, která mě nakonec vyprovokovala, abych konečně přešel od vizí k realizacím. Když jsem zjistil, že téměř stejný stůl, který já mám doma nakreslený, začal vyrábět jiný designér, došlo mi, že musím něco udělat. Začal jsem vyrábět svoje návrhy sám, ale s výsledkem jsem spokojený nebyl. Bylo mi jasné, že dokud nebude moje návrhy realizovat renomovaná nábytková firma, budou stále působit amatérsky. A to jsem rozhodně nechtěl.“ Seznámení s Romanem Bartuškou, majitelem nábytkové firmy Boom Living z Hluboké nad Vltavou pak bylo pověstným setkáním v pravý čas na pravém místě. Jihočeský výrobce kvalitního značkového nábytku si právě vybudoval stabilní pozici a s Davidovými návrhy znovu oživil hladinu trhu s nábytkem, která se po expanzi mladé firmy pomalu začínala uklidňovat. Na scénu vstoupil nejen Pavouk s Ježkem, ale také židle Cheesy.
Saluki design Davida Plouhara charakterizuje inspirace reálnými motivy, které nás opět běžně provázejí životem, tentokrát ale v jiné funkci. Autor ostatně podobným způsobem vytvořil i svou značku: Saluki je perský chrt se zajímavýma očima. Jeho jméno nyní nese originální kolekce židlí a stolků, brzy přibudou komody v několika variantách a chaise longue.
Vzhledem k tomu, že návrhy vznikaly už v přímé návaznosti na malosériovou výrobu, posunula se jejich podoba od artefaktů k funkčnímu nábytkovému designu, který splňuje všechny požadavky na úspěšný prodej.
Vždycky však bude obsahovat i typický prvek Saluki.
David Plouhar, nar. 1976 v Prachaticích 1990–1994 – Střední průmyslová škola keramická v Bechyni 1994–1996 – 4 semestry výtvarného oboru na PFJU v Českých Budějovicích od r. 2000 pracuje jako kreativní ředitel DTP studia v tiskárně Typodesign, České Budějovice
Kontakty: BOOM LIVING, Masarykova 976, Hluboká nad Vltavou, tel.: 038/796 51 25; SALUKI DESIGN, David Plouhar, tel.: 0602 49 45 92, e-mail: typo.dtp@atlas.cz
text: Pavlina Blahotová foto: archiv |
Bydlení blízko nebe…
|
|
Někdo začíná svoji cestu k bydlení pod nebem hledáním inspirace, listováním v časopisech a knihách. Jiný začíná pohledem do peněženky a čtením ve vkladní knížce. Další zase sháněním prestižního architekta a budoucí adresy. V tom případě rádi přispějeme dobrou radou a inspirací…
Co poradit stavebníkovi nejdříve Nenechat se ukolébat vidinou atraktivního bydlení! Zavádějící je představa, že není nic snazšího než vystavět byt na půdě, kde je zpravidla hotové to nejdůležitější – zastřešení prostoru. Každá půda potřebuje individuální přístup k posouzení vhodnosti v daném prostoru, k návrhu, k řešení oprav a rekonstrukcí. To vše je především záležitostí pečlivého a zkušeného počátečního průzkumu a odborného posouzení všech prvků krovu a stropní konstrukce. Nejlépe jej zvládne zkušený stavař, projektant nebo i zástupce dodavatele. Důkladným průzkumem odhalí nejen závady, ale upozorní i na možná rizika, která by mohla nastat při vlastní realizaci stavby, poradí i při získávání stavebního povolení.
Na cestě k dobrému půdnímu bydlení platí „pravidlo deseti kladných odpovědí”. Jen stručně si připomeňme to, co je třeba řešit. 1 – Statický posudek. Nosná střešní konstrukce bude dodatečně zatížena tepelněizolačními materiály, pomocnými konstrukcemi a novým podhledem. Rovněž konstrukce stropu pod půdním prostorem patrně nebyla dimenzována na nové zatížení a nesplňuje požadavky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost a požární odolnost. Jedná se nejen o stropy povalové, trámové či fošnové, ale i starší konstrukce z ocelových nosníků a železobetonových desek či hurdisek. Rozhodne-li se projektant zvyšovat únosnost a požární odolnost stropní konstrukce, vyplatí se i statické posouzení vnějších a vnitřních nosných stěn a nezřídka i základů. Posudek může zásadně ovlivnit výběr vhodné stavební technologie a materiálů a tedy i cenu. 2 – Schodiště zajišťuje spolehlivý a bezpečný přístup do půdního bytu, a tím i kvalitu bydlení. Vertikální domovní komunikace by měly odpovídat normě, což mnohdy bývá problém starších rodinných domků. U činžovních domů je nutno zjistit statický předpoklad pro vybudování nového výtahu, nehlučnost jeho provozu aj. 3 – Stav inženýrských sítí a stoupaček a možnost napojení půdního bytu. Jejich kvalita a kapacita jsou důležité pro dimenzování přívodu teplé a užitkové vody, odvodu odpadů, rozvodu topení, plynu či elektřiny. Jsou-li nedostačující nebo zchátralé, vybudováním nových se stavba půdního bytu prodraží. 4 – Prohlídka komínů je nezbytná zejména při budování vlastního topného systému či krbu. Dlouhodobé působení spalin dokáže totiž velmi spolehlivě rozložit materiál původního komínového tělesa. 5 – Střešní konstrukce se posuzuje z hlediska únosnosti a tvaru krovu, což je významné pro budoucí dispozici půdního bytu a dosažení jeho požadované světlé výšky (minimálně 230 cm, optimálně 260 cm). To úzce souvisí s výběrem zateplovacího systému a potažmo krytiny. U původní keramické střešní krytiny je proto nutno posoudit stupeň poškození – výskyt odlupování, cicvárů, výkvětů i trhlin. Dá se říci, že až v devadesáti procentech případů čeká střechu přeložení nebo jen částečná výměna krytiny.
6 – Podlahu je nutno izolovat proti kročejovému hluku, jinak veškeré naše dění v půdním bytě bude slyšet o poschodí níž. Tento požadavek je možné splnit jen použitím tzv. plovoucí podlahy. Nejedná se však o plovoucí podlahy složené z laminovaných či dřevovláknitých desek, označené za plovoucí proto, že nesmí být z důvodů vlhkostní a teplotní dilatace pevně spojené v nosnou vrstvou podlahové konstrukce.
Jedná se o vícevrstvé konstrukce, kdy podlahové desky nesmí být v přímém kontaktu nejen s původní podlahovou vrstvou, ale ani se žádnou konstrukcí domu. Čili podlaha je pružně uložena na zvukoizolační vrstvě, která brání přenosu vibrací do konstrukce stropu. Pokud můžeme snížit výšku podlaží o 8 až 10 cm, je ideální řešení pomocí suchého podsypu. Ten má i tu výhodu, že vyrovnává nejen příslušnou nerovnost staré podlahové vrstvy a výrazně zlepšuje ochranu před hlukem pronikajícím dolů, ale i výrazně tepelně izoluje.. 7 – Optimální světelné podmínky zajišťuje široká nabídka střešních oken, dimenzovaných pro nejrůznější vzdálenosti krokví. Při pohledu zdola je okno vnímáno především vizuálně – jako prvek dotvářející vzhled interiéru. V tomto směru je rozhodující rozměr oken a proporce ve vztahu k velikosti jednotlivých místností, a způsob členění. Intenzita denního osvětlení je posuzována podle přísných norem a je jednou z podmínek kolaudace. Šero v půdním prostoru může způsobovat trvalý pocitový kolaps, a to zejména tam, kde okno neumožňuje výhled do krajiny.
Při řešení střešních oken by proto neměl být opomenut psychologický přístup z hlediska dlouhodobého pobytu pod skoseným stropem, což bývá zdrojem depresí a tenzí. Parapety umístěné příliš vysoko jsou na obtíž stejně jako příliš nízko umístěná okna. Obojí brání volnému výhledu. Proto je velmi důležité, aby jejich spodní i horní hrana byla v takové výšce, která umožňuje nerušený výhled. Spodní hrana má být ve výšce 80 až 110 cm, ve výšce 90 cm přitom umožňuje výhled i sedící osobě. Nejvhodnější výška horní hrany je 90 až 200 cm. V tomto případě platí, že při mírnějším sklonu střechy je třeba okno delší, při strmějším kratší. O kvalitě bydlení rozhoduje i správný výběr zasklení (tepelněizolačních dvojskel), stínicích prvků a dalších doplňků. 8 – Bydlení pod zkosenou střechou ovlivní výběr nového nábytku, řešení uložných prostor aj. Ve velkých městech je podmínkou pro vybudování podkrovní bytové jednotky v bytovém domě rovněž zajištění parkovacích míst. V Praze je například třeba zajistit zhruba jedno stání na dva nové obyvatele, což je asi 15 až 25 tisíc korun za parkování venku, a asi 100 až 200 tisíc za místo v hromadných garážích (částky jsou uvedeny bez cen pozemku). 9 – Suchá cesta výstavby je nejpoužívanější, neboť v oblasti půdních vestaveb je třeba počítat s každým kilogramem statické zátěže. Lehké, snadno tvarovatelné a opracovatelné sádrokartonové desky umožňující rychlou montáž dělicích stěn, jsou vhodné pro opláštění stěn a stropů (jako suchá omítka). Sádrokartonové a sádrovláknité systémy podle způsobu využití existují i s protipožární či tepelněizolační úpravou, se sníženou nasákavostí pro kuchyně a koupelny aj.
10 – Vlastnické a majetkoprávní vztahy k půdnímu prostoru. Definitivní uzavření kupní nebo nájemní smlouvy lze doporučit až v době, kdy náš záměr vybudování půdního bytu je reálný.
Posouzení a ošetření dřevěných prvků Je třeba vytipovat části, kde je možno předpokládat některou z poruch či vadu konstrukce krovu, což jsou především místa uložení dřevěných prvků na zdivu, tj. pozednice, prahy a vazné trámy. U dřevěných stropních konstrukcí zhlaví trámů (konce trámů uložené ve zdivu) a všechna místa s vyšším výskytem vlhkosti a zatékáním vody prostupy v krytině. Kontrolu provádíme nejen u viditelných konstrukcí, ale zejména u trámů skrytých pod půdní dlažbou, kde bývají často napadena hnilobou zhlaví trámů uložené do vnější zdi, v okolí komínových těles, anténních stožárů aj.
Porušené dřevěné prvky, tj. krokve, vaznice i pozednice se vyměňují celé nebo pouze jejich části. Stejně tak se postupuje u vazníkových prvků. Vždy platí zásada, že každý poškozený díl je nutné buď odstranit nebo dlouhodobě stabilizovat. Z hlediska požární odolnosti lze dřevěné prvky ošetřit protipožárním zpěňovatelným nátěrovým systémem, který například u profilů obdélníkového průřezu o minimálním rozměru 100 mm zvýší požární odolnost: o deset minut u konstrukcí namáhaných na ohyb (vaznice, krokve), o patnáct minut u konstrukcí namáhaných na vzpěr (sloupků, vzpěr hambalků). Nátěr má životnost deset let. Ošetření musí provádět autorizovaná firma a dřevo nesmí být upraveno jiným nátěrem s výjimkou impregnací proti dřevokazným houbám a hmyzu.
Biologickým škůdcům svědčí vlhkost.,.. Půdní byt lze dokonale zateplit izolačními materiály, které však kromě vynikajících tepelněizolačních vlastností, mají několikanásobně menší difuzní schopnost, než je u cihelného zdiva. Vytvářejí tak prakticky nepřekonatelnou bariéru pro odchod vodních par z vnitřního prostoru do vnějšího prostředí. Podkrovní prostory je proto nutno dobře větrat. Při zvýšené vlhkosti dřevo napadají hniloby a dřevokazné houby – dřevomorka domácí, konifora sklepní a pórnatka velkoporá , ale dohánějí ji zdatně trámovky, síťkovce, klanolístky, choroše. Tedy houby, které ve stavbách nevznikly, ale byly do nich zabudovány již s nakaženým dřevem. Nejčastější a nejnebezpečnější dřevomorka domácí se šíří 3 až 8 mm denně!!! V pokročilé fázi vytváří při rozkladu volnou, srážející se vodu. Nejlépe se jí daří při teplotách kolem 20 °C, zároveň je „nenáročná” na vlhkost prostředí – stačí ji dvacetiprocentní vlhkost dřeva. V případě jejich výskytu se zasažené dřevěné prvky z konstrukce odstraňují i s nejméně jedním metrem zdravého sousedního dřeva. Ze zdiva se odstraní omítka, spáry se vyškrábou a plynovým nebo benzinovým hořákem se zdivo „opálí” a následně ošetří insekticidy proti hmyzu a fungicidy proti dřevokazným houbám. Pozor! Bohužel platí, že vše co škodí houbám, škodí i člověku.
Střešní plášť rozhoduje o kvalitě bydlení Tepelná izolace je pro půdní vestavbu důležitá jak z hlediska životnosti a spolehlivosti dřevěné konstrukce, tak z hlediska tepelných ztrát a nákladů na vytápění. Pro návrh zateplení střešního pláště platí ČSN 720540 Tepelná ochrana budov, Část 1 až 4. K zateplení se používá skelná vata, čedičová vlna, polystyren aj., které se vkládají mezi krokve (vnitřní zateplení), nebo nad krokve (vnější zateplení). Z nových ekologických izolací jsou dnes již dostupné například recyklovaný papír, hmoty na bázi dřeva, vlna, konopí aj. Aby tepelná izolace pod střechou správně fungovala, nesmí pronikat teplý, vlhký vzduch do konstrukce střechy. Ze strany obytného prostoru se proto umísťuje parotěsná zábrana s minimální propustností, mezi vnější stranu izolace a krytinu se vkládá difuzní fólie, zabraňující pronikání vodních par z venkovní strany. O vzduchotěsnosti rozhoduje nejen dokonalost spojů a neporušenost parozábrany, ale hlavně její kvalitní a spolehlivé napojení na konstrukci štítové stěny, v místě vaznic a prostupů dřevěné konstrukce krovu, komínových těles a větrání kanalizačního potrubí.
text: Václav Malovický foto a kresby: archiv redakce |
Když umyvadlo sluší koupelně
|
|
Mohlo! A to zcela zásadně. Možná namítnete, že luxusní umyvadlo stojí spoustu peněz a nakonec odvede stejnou práci jako keramické, o které se navíc nemusíte tolik starat. Ale nemáte pravdu. Pojďte počítat. Zkuste znovu seškrtat rodinný rozpočet plánovaný na vybudování koupelny a uberte třeba na straně obkladů a přidejte na stranu umyvadla a uvidíte, že vám možná ještě zbude na pěkné doplňky. Proč byste to měli dělat? Rovnice je jednoduchá. Vlevo drahé a luxusní obklady s tuctovým umyvadlem, vpravo designové umyvadlo, které bude celé koupelně vévodit a vedle nějž nejlépe vyniknou jednoduché, finančně nenáročné obkládačky nebo zajímavě strukturální a barevná malba. Už teď vám musí být jasné, že tahle rovnice by byla při hodině matematiky ohodnocena nedostatečnou. Zatímco na levé straně je minus, na pravé převládají klady.
Materiály Uznáte-li správnost naší nerovnice, gratulujeme vám, postupujete do druhé kola a tím je výběr materiálu. Máte-li odrostlejší děti a hodláte si začít užívat života trochu jinak, můžete si dovolit sklo i nerez. Nepočítá se totiž se stálou přítomností obtisknutých dětských ručiček či vymačkané pasty nebo vylitého šamponu atd. Milovníkům přírodních barev a materiálů udělá radost umyvadlo z přírodního kamene. Novinkou už dnes nejsou umělé materiály jako corian či jiný umělý kámen, jehož nespornou výhodou jsou spoje beze spár a snadná tvárnost, díky které si můžete nechat vyrobit skutečný originál. Pro všechna designová a luxusní umyvadla však bez výjimky platí jedno společné – „Pozor na vnoučata!“
Kde bude mít své místo Pořídíte-li si pěkné umyvadlo, ještě nemáte vyhráno. To máte pouze v případě, že si vyberete takové, které je součástí koupelnového nábytku nebo je již zapuštěno do stolku či stojanu a tvoří samostatný prvek. Je třeba si uvědomit, že nevhodným výběrem desky, do které má být umyvadlo zapuštěno, či nevhodného sifonu může být výsledný efekt nulový. Většinou ale bývají umyvadla v katalogu znázorněná v několika variantách, z nichž není problém si vybrat. Jistě poradí i šikovný architekt.
Aby se stále lesklo Na údržbu jsou nejnáročnější umyvadla nerezová a skleněná. Ta nelze doporučit tam, kde je voda příliš tvrdá a vodní kámen by po každém použití tvořil na povrchu nepěkné mapy. V tomto případě byste se stali skutečnými otroky čistoty a investované peníze by se rozhodně nezhodnotily. Toužíte–li však přesto po něčem výjimečném, poohlédněte se po umyvadlech z přírodních či umělých kamenů, případně zvolte netradiční tvar keramiky. Při čištění nerezových a skleněných ploch nepoužívejte písky ani jiné přípravky písky obsahující. Většinou postačí běžné čisticí prostředky určené na nerez a sklo, jež vytvoří na povrchu jakýsi film, který zabraňuje tvoření map a skvrn. Luxusnější keramická umyvadla bývají opatřena nejrůznějšími antibakteriálními úpravami, které zabraňují ulpívání nečistoty i kapek na povrchu. Ptejte se u firem VILLEROY & BOCH (Ceramicplus), SANITEC (KeraClean)… Údržba je pak mnohem snazší a užívání umyvadla hygieničtější.
Kam pro něj Luxusní keramická umyvadla zřídka najdete v běžných hypermarketech. Ta se prodávají většinou v koupelnových studiích, kde si můžete vybrat nejen z vystavovaného zboží, ale i z katalogů.
Kontakty: AMEK, Korunní 56, Praha 2, tel.: 02/22 51 83 71, ARTEFAKT, Na Florenci 29, Praha 1, tel.: 02/232 60 26; JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 02/72 76 92 70; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 02/24 81 99 41; Na Ořechovce 41, Praha 6, tel.: 02/24 31 17 54; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel.: 02/24 92 29 99; MOBALPA, Na Příkopě 19-21, Praha 1, tel.: 02/22 24 40 41, VILLEROY & BOCH, Biskupcova 36, Praha 3, tel.: 02/651 47 70
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Co se skrývá v rohu?
|
|
Navíc na takto uložené věci časem zapomenu a stanou se z nich exponáty, použitelné leda tak do sbírky technického muzea. Už se těším, až se má stávající kuchyňská situace stane minulostí a pořídím si některou z níže uvedených rohových vymožeností.
Otočný rondel K zabudování otočného rondelu nepotřebujete zvláštní skříňku či speciální korpus. Celý systém se dá namontovat do jakéhokoliv volného prostoru v rohu kuchyňské sestavy. Skládá se ze středové tyče a dvou úložných pater, která mohou být plastová plná nebo drátěná. Podle rozměrů rohového prostoru můžete volit mezi celým kruhem a třičtvrtěkruhem. Součástí rondelu je nářezové prkénko z masivního dřeva sloužící k přípravě pokrmů a otočná dvířka v nerezovém provedení. Dvířka stačí lehce zatlačit dovnitř rukou nebo kolenem a pootočit doleva či doprava. Pak už jen otáčíte košíkem a divíte se, jaký máte ve skříňce pořádek. Otočné drátěné koše Na podobném principu fungují výškově nastavitelné drátěné koše, připevněné na středové tyči, která se prodává v různých výškách. Koše jsou k dostání od půlkruhového tvaru až po celý kruh – vybírat budete podle tvaru a rozměrů skříňky. Ně-které půlkruhové koše mohou být napevno přimontované ke kuchyňským dvířkům. Dno košů může být drátěné nebo plné plastové. IKEA prodává do drátěných košů plastovou podložku – 149 Kč za roli (1,5 m).
Magic corner Do běžně nedostupné hloubky cca 120 cm se pohodlně do stanete pomocí výsuvného systému Magic corner. Pohybem k sobě vysunete první část (dva drátěné koše), vytočíte-li tuto vysunutou část do strany, snadno zpřístupníte další dva drátěné koše. Systém je k dostání v pravé i levé variantě v nejrůznějších rozměrech. Záleží na tom, kterého z výrobců zvolíte.
Kontakty: IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/41 73 22 85, INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 02 /24 21 78 17, KUCHYNĚ SCHÜLLER, Hankova 8, Plzeň, tel.: 018/239 61 51; SYKORA, Razov 1204, Vizovice, tel.: 067/700 22 32
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Jaký komín pro můj dům?
|
|
Do jednovrstvého komína se může připojit jen spotřebič na pevná paliva s vyšší teplotou spalin. Není však vyloučeno, že vlivem možného vyhoření sazí popraská obvodový plášť komína a nebude těsnit. Moderní spotřebiče na pevná paliva s vysokou účinností však pracují s nízkými teplotami spalin. S ohledem na to jsou jednovrstvé komíny konstrukčně překonané.
Pokud by si takový komín přesto někdo chtěl z úsporných důvodů pořídit, rozhodně neušetří – dříve či pozdějí ho bude muset nechat zrekonstruovat nebo postavit nový, a to v obydleném domě není ani jednoduché, ani laciné.
Více vrstev, více funkcí Soudobý komín musí umět mnohem víc, než „jenom“ odvádět spaliny od topidla nad střechu do volného prostředí. Vývoj tepelných spotřebičů trvale směřuje ke zdokonalování spalovacího procesu a intenzivnějšímu využívání tepla, které při spalování vzniká, a tím i tepla obsaženého ve spalinách, což má za následek jejich výrazné ochlazování. Již při průchodu tepelným spotřebičem teplota spalin poklesne tak, že na výstupu například z kotle se pohybuje kolem 100 °C, a pokud dochází i k odebírání tepla uvolňovaného při kondenzaci spalin, klesá jejich teplota až na 40 °C. Vlivem kondenzace dochází k nežádoucímu vlhnutí vnitřní komínové stěny. Konstrukce novodobých komínů proto musí být odolná vůči vlhkosti, jinak ji kondenzát poškodí a pronikne do okolních částí stavby. Je třeba, aby komín za všech okolností zaručoval bezchybnou funkci a spolehlivý provoz. Takové požadavky splňují vícevrstvé konstrukce (s materiály odolnými vůči kondenzátům – šamot, keramika, kov) ucelených komínových systémů s komplexně (technologicky, stavebně, montážně i provozně) propracovaným řešením.
Ve vícevrstvém komíně neboli systému veškeré negativní působení spalin eliminuje kvalitní keramická komínová vložka, odolávající teplotním i kondenzačním účinkům spalin. Tuto tenkostěnnou vložku izoluje vrstva vláknité izolace (umožňuje rychlé ohřátí komína na provozní teplotu, zpomaluje její chladnutí při přerušovaném provozu kamen aj.). Konečně třetí vrstvou je komínový plášť, který vložku s tepelněizolační vrstvou chrání a staticky zajišťuje. Z vlastností vícevrstvého komína vyplývá řada výhod při použití: vysoká provozní bezpečnost, možnost rychlé montáže, úspora energie, vysoká životnost, eliminace zvuku.
Univerzální systém i pro podkroví Dnešní podobu komínů reprezentují univerzální komínové systémy, případně jejich kombinace se speciálními systémy doplněnými svislými vzduchovými nebo instalačními šachtami. Svislá komínová šachta se dá bez problémů využít například pro solární techniku. Vzduchovým průduchem v komínu se pohodlně a co nejkratší cestou vede instalace od slunečních kolektorů na střeše k zásobníkům teplé užitkové vody ve sklepě, a to i tehdy, když se pro využívání sluneční energie v hotovém domě rozhodneme později.
Šachta však poslouží i pro jiná vedení – například pro instalace při rekonstrukci půdy na bytové (ev. jiné) prostory. Plní i další důležitou funkci – přivádí vzduch k lokálnímu spotřebiči paliv, například ke kamnům nebo krbu na dřevo, které chceme zprovoznit bez nutnosti či možnosti otevírání oken.
Avant Primo – úspornou novinkou Novinkou na českém trhu je např. i komínový systém Avant Primo (oceněný Zlatou medailí na Aquathermu 2001), který dosahuje úspor energie na principu výměníku tepla díky nové keramické vložce s profilovaným povrchem. Mnohonásobně větší plocha vložky významně zvyšuje přenos tepla a předehřívání spotřebiči nasávaného vzduchu, a tím snižuje spotřebu energií při spalování.
Vhodný je pro rodinné domy, pro spotřebiče s teplotou spalin do 160 stupňů, ale zvláště výhodný je pro nízkoteplotní kondenzační spotřebiče, které se vyznačují zvláště intenzivním využíváním energií a kladou zvýšené nároky na konstrukce pro odvod spalin. Systém je koncipován pro tzv. protiproudý provoz nebo souproudý. U protiproudého systému je vzduch pro spalování nasáván z vnějšího prostředí a proudí jedním směrem dolů (od ústí komínu ke spotřebičům), zatímco spaliny proudí opačným směrem (od spotřebičů k ústí komína). Přiváděný vzduch pro spalování je tak předehříván teplem, které sálá z povrchu vložek, což je v podstatě princip výměníku tepla. Spotřebič tak lze instalovat i do středu bytu, na chodby nebo do uzavřených prostor. Nemusí se již podřezávat dveře ani budovat jiné otvory pro přívod vzduchu ke kotlům. Používá se pro uzavřené plynové spotřebiče – turbokotle. U souproudého provozu vzduch proudí stejným směrem jako spaliny, tj. od paty komína k jeho ústí, a slouží jako zadní odvětrání vložek.
Rekonstrukce komínovými vložkami Původní jednovrstvé komíny vyzděné z cihel lze rekonstruovat komínovými vložkami. U komínů s přímými a svislými průduchy se používají pevné vložky – keramické nebo z nerezového plechu – musí ale odpovídat velikosti průduchu. Nedostatečně velké zděné komínové průduchy je možné zvětšit komínovou frézou, kterou lze ubrat plášť komínového zdiva až o třetinu tloušťky. Naopak u zbytečně velkých komínových průduchů se musí komínová vložka izolovat vláknitou izolací a chránit například hliníkovou fólií. U komínových průduchů uhýbaných, které se vyskytují zejména u starých činžovních domů, se používají komínové vložky ohebné (k odvodu spalin na tuhé palivo pouze vložky z nerezového plechu).
Neodborné zásahy vedou k poruchám Nejrozšířenější použití mají dnes univerzální komínové systémy se zadním odvětráním s keramickou vložkou, odolné jak vůči vlhkosti a korozi, tak vůči vysokým teplotám spalin. Ty zřejmě pokryjí většinu potřeb stavebníků a investor musí pouze dbát na to, aby si ve svém objektu zajistil jejich dostatečný počet odpovídající potřebám a počtu instalovaných spotřebičů paliv. Ať už se pro vytápění objektu použije jeden i více spotřebičů paliv, obraťte se s návrhem (rekonstrukcí) komínového systému či jejich kombinace na odborného projektanta, školeného kominíka (revizního technika) nebo kontaktujte některou specializovanou firmu, eventuálně přímo výrobce. Montáž komínových těles a vložkování by měly provádět jen zaškolené firmy či osoby, poskytující záruky za správnou funkci vícevrstvé konstrukce postavené či sestavené přesně podle požadavků výrobce.
Někteří stavebníci nerespektují zásady obsažené v pokynech výrobců pro užití komínových systémů. Týká se to zejména nevhodného nahrazování originálních ověřených komponentů jinými prvky, porušení systémového řešení improvizací a dalších neodborných „vylepšení“, před kterými je třeba důrazně varovat.
text: Lubomír Seidl foto: archiv firem Schiedel, Plewa, Erlus a archiv redakce |
Vanový syndrom
|
|
Stejně jako při hledání partnera chtějte od koupelny, aby byla sympatická, praktická a za všech okolností elegantní… zkrátka dokonalá. Vybírejte s rozmyslem! Rozejít se s bývalou láskou totiž bývá často bolestivé, ale technicky mnohem snazší než vysekat dlaždičky, které vyšly z módy.
Jak jednoduché to měli naši předkové. Nebyl problém vybrat si ty správné necky, kádě, vany, protože jejich tvary a materiály po léta nedoznaly žádných výraznějších změn. My jsme na tom podstatně hůř. Bohatě zásobený trh útočí denně na zájemce bezpočtem materiálů, barev, tvarů.
Tvar určuje pohodlí Rozhodneme-li se pro koupi vany, počítejme s tím, že se v ní chceme občas natáhnout, zavřít oči a relaxovat. V koupelnách, kde není sprchový kout, ji budeme využívat také ke sprchování. Jak tedy začít s výběrem? Nejprve si pečlivě rozmyslete, pro jaký tvar vany se rozhodnete. Zda to bude klasický obdélník, několikaúhelník, ovál či rohová varianta. Řiďte se především prostorem, kam má vana být posta vena. Neměla by zabírat nepřiměřenou část místnosti a alespoň z jedné strany by měla mít odkládací plochu.
Právě několikaúhelníkové vany poskytují různé varianty, jak je ideálně začlenit do prostoru. Další možností je umístit vanu do prostoru. Nejedná se o žádnou výstřed ní novinku. V minulosti bývala vana součástí ložnice a nacházela se v blízkosti lůžka. Tehdy se až na určité výjimky neobkládala, ale stála volně v prostoru na speciálních nožičkách. Tyto modely mají stále svůj půvab, pro náročné stavební úpravy a velké nároky na prostor se ale využívají minimálně. Samostatnou kapitolou jsou vany s atypickými tvary. Ty se zpravidla vyrábějí na zakázku nebo v omezeném množství. Zákazník si může koupit vanu třeba ve tvaru srdce, lastury… Výběr úzce souvisí s celkovým charakterem místnosti.
První zkouška Než vanu koupíte, měli byste ji také přímo u prodejce vyzkoušet, a sice zda vám vyhovuje její tvar. Nestyďte se, vstupte dovnitř, položte se… A vyzkoušejte jich hned několik, abyste sami pocítili rozdíly mezi jednotlivými modely. Každá vana je totiž určena nejen rozměrem, který se vám musí vejít na určité místo, ale především vnitřním prostorem. Většina prestižních firem investuje značné částky do přípravy tvaru a spolupracuje s nejlepšími designéry, kteří studují ergonomii lidského těla. Nejnovější modely se realizují také za účasti výtvarníka, jehož nápad a estetické cítění se prolne do práce designéra. Na konci řady stojí výrobce, který sleduje, zda je vana pohodlná i hezká – tedy jedním slovem prodejná.
Materiály Vybrat správný materiál u výrobku, který bude sloužit několik let, bude na něj působit voda, případně různé další přísady, je naprosto zásadní. Dnešní trh zabírají dva typy materiálů. Oba mají své výhody i nevýhody a výrobci i prodejci umějí jejich vlastnosti vyzdvihnout nebo naopak potlačit. Boj je mezi smaltovanou ocelí a akrylátem, přičemž oba materiály ještě mají několik kvalit určujících jakost výrobku. O kvalitě nejvíc vypovídá záruka. Je-li dostatečně dlouhá, pak se můžete spolehnout, že výrobek (samozřejmě až na některé výjimky) bude skutečně sloužit slibovanou dobu.
A v čem se od sebe liší? První, co si zákazník uvědomí, je rozdíl teploty povrchu. Zatímco akrylát je teplý a příjemný na dotek, ocelová smaltovaná vana se zahřeje až za určitou dobu. Na-proti tomu jsou tyto vany pevnější a vysoce odolné, akrylát je porézní a některé modely (především ty nejlevnější) mohou působit nestabilně. Dalšími možnostmi jsou materiály z různých směsí (zpravidla akrylát s přísadou), v podstatě „vylepšené akryláty“. Výrobci těchto van staví na kvalitě materiálu a upřednostňují jeho vlastnosti. Známý je quaryl či marbrex. Novinkou v této oblasti jsou ocelové vany, které mají vnitřní povrch potažený akrylátem. Splňují tedy tvrdost a kvalitu, přitom vnitřní část je na dotek teplá. Velkou pozornost věnují výrobci povrchové úpravě. Využitím fyzikálních či chemických reakcí připravují speciální povrchovou úpravu, která odpuzuje špínu, ulehčuje údržbu atd.
Hydromasážní vany Nejprve jsme měli možnost je vidět ve zdravotnických centrech. S prvním prototypem přišel pan Jacuzzi, který navrhl speciální zařízení vytvářející podvod ní tlak zaměřený na určité části těla. Až když se jeho vynález zdokonalil do té míry, že bylo možné vyrábět vanu sériově, mohli jsme si ji pořídit domů také my. Dnešní hydromasážní vana má několik integrovaných hydromasážních trysek, jejichž úkolem je působit podvodním tlakem na určité části těla. Bývá vybavena i perličkovou masáží. Vylepšené modely pak mají navíc speciální masážní trysky působící v nejcitlivějších místech, například v okolí páteře či u chodidel apod. Při výběru záleží na kvalitě masážního systému, její zárukou bývá jméno výrobce a jeho renomé.
Hydromasážní vana patří mezi drahá zařízení. Otázkou při její koupi zůstává, zda ji skutečně využijete na sto procent. Sami sebe se ptejte, jak často jste až doposud našli čas relaxovat ve vaně. Nemá totiž význam kupovat nejlevnější (s největší pravděpodobností dost poruchové) zařízení – investice do kvalit ních hydromasážních van se pohybuje ve výši několika desítek až stovek tisíc.
Hydromasáž se doporučuje: – při artróze a revmatismu – při chorobách krevního oběhu – pro zlepšení funkce celého pohybového aparátu – pro prevenci proti křečovým žilám – je prevencí proti vzniku celulitidy
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65, 02/20 51 78 02, fax: 02/20 51 19 09; AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 0311/62 56 26; Závodu míru 90, Karlovy Vary, tel./fax: 017/356 71 91; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 02/72 76 64 78, tel./fax: 02/72 76 92 73; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 0361/25 49 07, fax: 0361/ 25 49 08; SANITOP, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 02/84 82 90 79, fax : 02/84 82 90 62
Výrobky firem AEG, BOSCH, MOULINEX, PHILIPS, ROWENTA, SIEMENS a UFESA zakoupíte v síti prodejen s domácími spotřebiči
text: Lenka Haklová foto: archiv |
