|
|
Proboha, kam bychom dnes stojan na deštníky dali? Jsme rádi, že se nám domů vejde zmiňovaný věšák. Můj dědeček tento kus nábytku používal na odkládání nazouvací lžíce, smetáku a konečně deštníku! Jednou jsem ho viděla v jakési stylové kavárně v Brně v roce 1986. Stál vedle věšáku na šaty a byl využívaný naplno. Všimla jsem si zvláštní věci: jak krásně působil věšák, byl-li prázdný a jak nevábně, pokud byl obložený kabáty – když tedy plnil svůj účel. Držák na deštníky působil přesně opačně. Prázdný byl smutný, ale hrdě a majestátně se naparoval, když z něj deštníky trčely jako velké bodliny.
Oblačnost a přeháňky Dovedu si představit prostorný byt, v němž by se neustále scházela početná společnost. Za okny by řádila zvětšená oblačnost s občasnými přeháňkami, ale já bych přesto neměla předsíň obloženou rozevřenými deštníky, mezi nimiž se nedá projít. Vždyť to znáte! Rozevřený deštník je ta nejnepraktičtější a nejneskladnější věc. A ještě navíc mokrý! Brrr! Nemusím tu tedy popisovat přednosti stojanu na mokré, kapající deštníky, které se donekonečna pletou pod nohy.
Nejlepší dárek Možná že stojany ztratily v éře malých deštníků původní význam. Jak byste do nich ty rozkládací pindíky chtěli vlastně vkládat? Myslím, že velké a ještě větší deštníky se opět vtírají do člověčí přízně a s nimi i poetická odpočívadla, odkapávadla a sušidla. Jak to pěkně archaicky zní! Takže koupit? Lepší dárek pro muže mě snad ani nenapadá.
Kontakty: A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 39; AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 02/24 25 34 87, fax: 02/96 32 50 17; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71, fax: 02/96 22 94 04; BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 049/551 05 98, fax: 049/551 05 99; COCCINELLE, Železná 22/494, Praha 1, tel.: 02/24 22 82 03; FOLLI FOLLIE, nákupní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 02/57 32 16 71; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64–65; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 29, fax: 02/232 13 58; U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31, tel./fax: 02/24 94 15 32; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/22 31 95 36, 02/22 31 95 48, fax: 02/22 95 55
text: Michaela Dolinová foto: Pavel Vítek a archiv |
Blog
Čarování bez kouzel
|
|
Už v dávných dobách se stěny zdobily kůžemi, tapisériemi, gobelíny, látkovými tapetami či malbami. Vynález papírových tapet posunul zvýrazňování stěn o velký kus dál. Díky snazší výrobě, a tedy i nízké prodejní ceně se staly dostupnější podstatně většímu počtu zájemců. V kterékoliv době je však tapeta odrazem uměleckého stylu a dokresluje atmosféru doby.
Trnitá cesta Papírové tapety začaly textilní výzdobu vytlačovat přibližně v druhé polovině osmnáctého století. Papír se vyráběl ručně v arších velkých asi 0,5 x 0,7 m, které se následně slepovaly do pásů a na ně se tiskly pomocí šablon jednobarevné a později několikabarevné vzory. Revolučním zvratem ve výrobě tapet byl na přelomu 18. a 19. století vynález papírenského stroje, který umožnil strojní výrobu papíru v nekonečném pásu. V té době se změnila i technologie výroby papíru. To samozřejmě zvětšilo objem výroby a současně zlevnilo konečný produkt. Devatenácté století bylo stoletím mnoha objevů, i při výrobě tapet byly použity nové speciální stroje i techniky. Nejvýznamnější pokrok byl zaznamenán po druhé světové válce, kdy se začala používat technika hlubotisku, flexografie a sítotisku. Dnes se stejně jako k jiným tiskovinám používá nejmodernější technika, která umožňuje dokonalou reprodukci, tiskařské stroje pak zajišťují několikabarevný tisk. To vše v nejvyšší kvalitě, v požadovaném množství a za přiměřenou cenu.
Vybírat je z čeho Než se začneme zabývat jednotlivými druhy tapet, měli bychom přesně definovat, co to vlastně tapeta je. Na obložení stěn se totiž používají různé další výrobky, které s nimi nemají nic společného. Tapety jsou všechny druhy tenkostěnných materiálů, kterými se pokrývají plochy, které chceme funkčně a esteticky upravit. Nosnou vrstvou je vždycky papír, který se k podkladu lepí různými lepidly. V nabídce firem je velké množství různých druhů tapet, rozlišujeme je podle způsobu výroby, použitého materiálu a dekoru. V zásadě je rozdělujeme do dvou velkých skupin. Známe tapety jednovrstvé, které jsou tvořeny jediným pásem papíru, nebo plastické fólie s příslušným tištěným vzorem. Jsou ražené nebo neražené. Druhá skupina je tvořena dvouvrstvými tapetami. Ty se skládají ze dvou pásů papíru, případně z jednoho pásu papíru a druhého pásu jiného materiálu (dýha dřevo, korek, hliník apod.).
Další, co bychom při výběru tapet měli sledovat, je jejich povrchová úprava. Známe otíratelné tapety, které lze očistit prachovkou, popř. navlhčeným hadříkem. Lícová strana je odolná proti vlhkosti natolik, aby se při lepení nepoškodila. Další jsou omyvatelné tapety, ze kterých je možné odstranit některé skvrny slabým roztokem mýdla či saponátu. Poslední jsou vysoce omyvatelné tapety, které lze také čistit saponátem a jež můžeme zbavit i některých hlubších nečistot. Výběr se řídí především prostorem, do kterého je chceme zvolit (kuchyň, předsíň, obývací pokoj apod.).
Méně je někdy více Nepřehlédnutelnou výhodou tapet je, že je můžeme použít do kteréhokoliv prostoru. A protože výrazně ovlivní vzhled místnosti, je důležité citlivě zvolit vhodný dekor i barevnost, aby výsledek neublížil, ale podpořil naši snahu zvýraznit a zútulnit interiér. V první řadě vybíráme podle účelu místnosti, např. do dětského pokoje volíme tapety s dětským motivem, do ložnice je vhodná jemná tapeta. Výběr dále ovlivňuje velikost místnosti, tvar, rozměry i situování oken na světové strany, velikost a umístění dveří, viditelné konstrukční prvky (sloupy, pilíře,výklenky) a samotné zařízení, především osvětlení, podlahová krytina ad. Pomocí správné barevnosti a vzoru tapety, můžeme korigovat některé opticky nepříznivé dojmy a proporce místnosti. Do malých prostor volíme světlé a teplé odstíny, které místnost projasňují. Vhodné jsou zejména tam, kde jsou okna na sever, severozápad nebo severovýchod. Použít je můžeme k tmavému nábytku, ke světlému pak naopak volíme odstíny tmavší, aby se zařízení od pozadí odráželo a vytvářelo barevný kontrast. Ve velkých světlých místnostech si můžeme dovolit použít tmavší tapety, které prostor přitlumí a opticky zmenší, tedy zútulní. Na všechny stěny nemusíme zvolit stejnou tapetu, můžeme kombinovat dva vzory nebo dva odstíny. Obecně platí, že k výraznějšímu vzoru volíme doplněk bez motivu, avšak v barevném ladění.
Správný výběr tapety rozhodně není tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát. Pamatujte vždy na pravidlo, že někdy méně znamená více, a pokud si nebudete stoprocentně jisti, poraďte se s přáteli nebo s odborníky, jejichž vycvičené oko bezpochyby pomůže.
Proč právě papír? Kromě toho, že na papír můžeme natisknout jakýkoliv vzor, má právě papír nepopiratelné přednosti, které zaručují úspěch při tapetování. Vyznačuje se totiž tím, že při zvlhčení se jeho plocha zvětší zbobtnáním vláken, které tvoří jeho strukturu (rozdíl mezi suchou a provlhčenou částí je cca 2 %). Po vyschnutí se pás tapety vrátí do původního rozměru a tapeta se tak dokonale vypne na ploše.
Geometrické triky V úzkých vysokých místnostech jsou vhodné vzory, které působí protikladným dojmem. Znamená to, že na úzké a vysoké stěny použijte proužkovanou tapetu položenou do vodorovných pruhů (ne do svislých!). Tmavé barvy snižují výšku místnosti (ideální na vysoké stropy), použijeme-li ji na čelní stěnu dlouhé úzké chodby, opticky ji zkrátíme nebo výrazně ukončíme.
Kontakty: INKU INTERNATIONAL, Jáchymova 2, Praha 1, tel.: 02/22 32 74 29, 02/22 31 74 60, fax: 02/22 32 78 26; PARÁDA, Na Zlíchově 288, Praha 5, tel./fax: 02/51 55 47 70, mobil: 0603 46 94 60; PAVO, metro Florenc, tel.: 02/24 22 86 94, fax: 02/24 22 86 95; ČVUT, Karlovo nám. 13, Praha 2, tel.: 02/24 92 35 89
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Apanáž pro Karla Černocha
|
|
Přestože je Karel Černoch známý zpěvák a muzikant, milovník umění a dobrého jídla, v otázce zařizování a tedy i investování peněz reagoval mnohem opatrněji, než by člověk od pověstného bohéma očekával.
„Pokud bych vůbec uvažoval o bydlení v rodinném domě, rozhodně bych netoužil ho sám stavět. Zasadil jsem strom a zplodil syna, myslím, že to stačí. Jsem totiž městský kluk a nerad bych se vzdával atmosféry Malé Strany. Ale na letní byt bych mohl jezdit třeba na Floridu nebo do Thajska.“ „No vidíte, přece něco.“ „Takové přání vyplývá z mé dávné touhy bydlet tak, abych mohl každý den ráno vstát, skočit do vody a zaplavat si – a to je tady v centru Prahy přece jen dost složité. Navíc bazén představuje kromě radosti strašně moc starostí…“ – „Předpokládejme, že péči o čistou vodu za vás bude obstarávat majordom.“ – „To bych musel mít jinou apanáž.“
„Já vám ji pro tento okamžik poskytnu.“ „Tak dobře. Tak to bych si představoval dvoupodlažní byt v centru, bazén 6 x 3 m na čtyři tempa, protiproud a vířivá koupel v základní výbavě. – Když ono je to u nás zatím všechno ještě složité. Mám kamaráda pilota, který žije v Londýně a ten měl jeden čas doma nádherné velké akvárium s mořskou vodou, kde plavali malí žraloci. Ptal jsem se ho, jestli se o to sám stará, a on mě ujistil, že samozřejmě ne. Jednou za týden přijede odborník, vyčistí akvárium, nakrmí ryby a v přepočtu na české peníze to vyjde na 300 Kč týdně. Nejde totiž o služby nadstandardní, ale samozřejmé. S takovým servisem si ovšem majitel své akvárium opravdu může užít.“ „Dobře, uznávám, že služby v našich krajích ještě nedovolují milovníkům žraloků těšit se z nich doma v obýváku. Ale jinak se už při zařizování příliš omezovat nemusíme.“ – „Máte pravdu, jako mladí jsme hledali informace o bydlení, kde to šlo, já jsem si dokonce pět let předplácel Schöner Wohnen. Jako mladý kluk jsem dělal rekvizitáře u filmu na Barrandově a hrozně moc jsem se naučil od filmových architektů, kteří dokázali z holé místnosti zařídit útulný pokoj a ještě v daném stylu.
Výtvarnice Ester Krumbachová například při natáčení filmu Romance pro křídlovku trvala i na tom, že kniha, která leží na stole, musí být originální herbář z roku 1917, protože přesně vystihuje dobu a každé maličkosti si diváci všimnou. Tehdy jsem se učil i takové ty základní zásady, jako že skříně nemají být u okna, protože ubírají světlo a podobně. Rád jsem také jezdíval za kamarádem výtvarníkem Alfredem Landgráfem, svérázným krkonošským chlapíkem, který mě učil, jak si mám všímat věcí kolem sebe, že příroda mi sama ukazuje, co k sobě jde a co neladí, jak z motivu na motýlích křídlech můžete sladit celý byt… A vnitřně mě vždycky hrozně lákalo sklo. Pak jsem potkal Bořka Šípka a objevil svět skla. Jezdím se často dívat do sklárny Ajeto, kde můžu být přímo u vzniku. Možná že vím, odkud Bořkovi přilétají nápady, které jsou nevyčerpatelné. Uznávám jeho styl bydlení, naprosto odlišný od klasického měšťanského. Má spoustu výhod, dovoluje spojovat nespojitelné, ukrývá určitou asijskou zvláštnost a tajuplnost – takový je Šípek.
Za ta léta, co se s ním znám, si umím představit, že bych měl od něho vybavený celý byt. Na prvním místě by však byla kuchyň. Ta by měla být podle Bořka dominantní, je to vlastně alchymistická laboratoř, kde musí být všechno po ruce, dřez s velkou sprchou na nádobí a hlavně – žádná prkýnka, ale opravdový, pořádný řeznický špalek. Od pracovní plochy by byl průhled do velkého obýváku, kde se všechno odehrává a člověk tak může vařit a být přitom v centru dění.“
„Jaká by byla koupelna?“ „Kdybych měl bazén, jehož součástí je samozřejmě sprchový kout, nemusel bych koupelnu vůbec mít. Vana mi doslova vadí, nerad si do ní sedám, mám z ní klaustrofobii. Leda snad taková, kam se vejdou čtyři lidi najednou. Anebo…“ „Anebo?“ „Víte, já jsem kutil a moc bych chtěl vlastní dílnu. Taky pracovna by měla být větší, minimálně čtyřicet metrů čtverečních, protože potřebujeme počítače, přehrávače, záznamová zařízení, mixpulty, a já jsem ještě blázen do focení. Doma o mně říkají, že jsem hromádkář, ale v těch hromadách se vždycky všechno najde!“
„Takže z toho vyplývá, že místa by mělo být opravdu hodně.“ „No. Mně by se líbila nějaká rozbitá stará továrna, kterou by si mohl člověk udělat, jak by chtěl. Viděl jsem takovou upravenou ,fabriku‘ jednoho fotografa z Monaka – jezdí tam na koloběžce, má obrovský prostor, kde nepořádek není vůbec vidět, a jednou za týden nastoupí člověk s úklidovou mašinou, celý prostor projede a je to.“
Kontakty: ARZENAL, Valentinská 11/56, Praha 1, tel.: 02/24 81 40 99; BAUMATIC, Malá Skála 211, tel.: 0428/33 21 11; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11; FANTAZIE, tř. Karla IV. č. 222, Hradec Králové, tel.: 049/61 85 27; GARDENLINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 0417/59 21 11; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 02/57 31 79 64; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel.: 22 03 25 47; MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 02/21 85 10 45
text: Pavlína Blahotová foto: Petr Zhoř |
Dráček v truhlíku
 |
Estragon pochází z Kavkazu, Asie, jihovýchodního Ruska. Dnes se pěstuje v celé řadě zemí, u nás konkrétně asi od 16. století.
V roli pěstitelů Estragon je vytrvalá bylina, která dorůstá do výšky přes jeden metr. Dobře se jí vede jak na zahrádce, tak v truhlíku. Dá se vypěstovat i z nažek, ale snadnější je to dělením starších trsů nebo odnožemi. Pro sušení sklízíme nať na počátku květu.
Estragon coby bylina Pelyněk kozalec obsahuje především silice, hořčiny, třísloviny, minerální látky – zvláště draslík, ale i jód, dále vitamin C, provitamin A, rutin a další. Užívá se preventivně proti nádorovým onemocněním, má vliv na snížení krevního tlaku, působí močopudně, zvyšuje chuť k jídlu a působí proti kornatění cév.
Jako koření Estragon se v kuchyni nejčastěji používá v čerstvém stavu, ale i sušený, případně mražený či naložený v octě. Jeho chuť a vůně se uplatní při přípravě studených omáček, bílých polévek, kuřecího, telecího a jehněčího masa, různé zeleniny a salátů včetně nakládaných okurek.
Kuře na estragonu 1 kuře, 50 g slaniny, 2 lžíce oleje, 3 stroužky česneku, sůl, pepř, případně grilovací koření, 2 dl bílého vína, 1 malá cuketa (není nezbytná), 2 lžíce nadrobno nakrájeného čerstvého estragonu, 4 plátky sýra, 1 lžíce másla.
Kuře rozčtvrtíme, osolíme a okořeníme. V pekáči rozpálíme olej a kuře na něm opečeme. Přidáme hrubě nakrájenou cibuli, na kostičky nakrájenou slaninu a česnek, spolu s kuřetem osmahneme, podlijeme vínem a dáme nejprve dusit. Asi po půlhodině sejmeme pokličku, pod kuře dáme plátky cukety a estragon a podle potřeby podlijeme a pečeme, až maso zčervená. Čtvrtky kuřete pak poklademe plátky sýra a vločkami másla a dopečeme. Podáváme s brambory, bramborovou kaší nebo s rýží.
text: Alena Vondráková foto: Pavel Hruška, Klou design |
Dobře zkrocený oheň
|
|
Krb s otevřeným ohništěm má účinnost jen 15–20 %. V případě uzavřeného krbu ovšem může dosáhnout až 80 %. A navíc: ať už zvolíte krb, u nás tradiční kachlová kamna nebo krbová kamna z kovu – díky moderním způsobům rozvodu tepla dnes můžete vytopit celý dům!
Krby Na českém trhu je krbů značný výběr: jak otevřených, tak s krbovou vložkou (jednoduchou nebo dvouplášťovou). Prodávají se buď jako typizované, nebo jako individuální (krbová vložka, kterou si zákazník vybere, je obestavěna podle jeho přání). Cena krbu (zhruba od 50 000 Kč) záleží na technickém a výtvarném řešení, použitých materiálech i firmě, která provádí instalaci.
Základem správně fungujícího krbu je funkční komín (průměr 20 cm, tahová výška 5 m), proto je třeba zkontrolovat jeho stav. Chybnou instalací totiž může dojít k výrazným tepelným ztrátám.
Komín zanáší dehtem rovněž vytápění vlhkým dřevem. Topíme jen vyschlými poleny (na poklep „zvoní“). Při stavbě krbu se proto počítá i s prostorem na uskladnění dřeva.
Kachlová kamna Vytápění kachlovými kamny je výrazem vyspělého ekologického myšlení. Topí se suchým tvrdým dřevem (obnovitelný zdroj energie, hoří dlouho). Také ze zdravotního hlediska jde o ideální vytápění: nevysouší ani nevíří vzduch, a proto je vhodné pro alergiky. Vydává sálavé teplo, které místnost vyhřívá rovnoměrně – neprohřívá totiž vzduch, nýbrž zdi a nábytek. Zásadní rozdíl je mezi sálavými a konvekčními kamny. První se k vytápění celého domu nehodí: vyzařují především přímé teplo do prostoru před kamny. Část tepla vám doslova vyletí komínem. Konvekční kamna prohřívají místnost (popř. i ostatní části domu) rovnoměrně. Speciální průduchy v horní části kamen totiž uvolňují teplo do prostoru, podporují cirkulaci vzduchu v místnosti, chladný vzduch u podlahy je nasáván, ohříván a horními průduchy se do místnosti vrací.
Kovová krbová kamna Pro vytápění rodinných domků se hodí kovová krbová kamna, která předávají teplo pomocí kombinace obou zmíněných způsobů: jak složkou bezprostředního sálání do prostoru před kamny, tak konvekcí prostřednictvím teplovodního systému a otopných těles. Tato část tepla může – při dostatečném topném výkonu kamen – vytopit všechny obytné místnosti v domě. Moderní konstrukce takových kamen mají nejen vysokou účinnost, ale i úsporný a ekologický provoz. Topí se v nich převážně kusovým dřevem, případně dřevěnými briketami, peletami nebo štěpkami. Vydrží topit zhruba tři hodiny, při úsporném režimu dokonce až deset hodin.
Teplovzdušné rozvody Rovněž u krbu a kachlových kamen je však možné přikládat do jediného ohniště a vyhřát tím celý dům. Stačí k tomu litinová nebo (u krbu) i ocelová topná vložka v kombinaci s teplovzdušnými rozvody.
Pohrdnete-li ocelovou krbovou vložkou české výroby (např. Konzul či Blaník), vězte, že dovozců litinových vložek je dostatek (Topsys Praha, Top-EL, BHS Praha, Frančekoexpans). Většina těchto firem se zabývá také instalací teplovzdušných rozvodů. Při rozhodování o instalaci teplovzdušného rozvodu je žádoucí obrátit se na odborníka. Ten musí vzít v úvahu typ objektu (dům nebo byt, dispozice, počet podlaží), přihlédnout ke klimatické situaci, k izolaci domu, ke kvalitě elektrické sítě apod. Musí přesně definovat počet výfukových ústí, která se budou instalovat, a zvolit výkon ohniště (výkony krbových vložek se pohybují v rozmezí 8 až 26 kW). Při jednoduchém rozvodu zvláště do vyšších pater vystačíme s tzv. samotíží: horký vzduch stoupá nahoru, chladný necháme vracet se zpět k topidlu. K tomuto účelu prorážejí specialisté otvory ve stropech. Na každé ústí teplého vzduchu je nutno nasadit uzavírací mřížku, abychom nepřetápěli či nevytápěli prázdné místnosti.
Ventilační jednotky Ve větších objektech – nebo chceme-li vést teplý vzduch i do podlaží, v němž je zdroj tepla – musíme použít ventilátory. Takový rozvod zajistí dokonalé prohřátí celého objektu. Výkon ventilační jednotky by měl stanovit odborník. Kvalitní novinkou na českém trhu jsou ventilační jednotky francouzské společnosti Aeroval (dováží BHS Praha). Firma nabízí tři řady ventilačních jednotek: Zephir, Combitherm a Duo. Zephir je jednoduchá robustní ventilační jednotka s jedním vyústěním a vestavěným termostatem (bez filtru, ale do sestavy lze přidat filtrační skříň). Ventilační jednotka Combitherm je již vybavena vestavěným vyjímatelným filtrem (usnadňuje údržbu) a bezpečnostní klapkou, která chrání motor před přehřátím. Duo je ventilační jednotka pro dvě rozvodné sítě. Patentem chráněné motory přístrojů Aeroval jsou typu „shaded pole“ (tj. nemají sekundární vinutí). Mají vnitřní tepelnou pojistku a hodí se pro ventilaci, klimatizaci a topení i v náročných podmínkách (horko, prach a vlhko, silné výkyvy napětí).
Jak je dřevo výhřevné? Výhřevnost dřeva je vynikající: 1 m3 na vzduchu vysušeného listnatého dřeva přesahuje výhřevnost 200 l topného oleje nebo 500 kg koksu nebo 750 kg briket! Výhřevnost je tím vyšší, čím je dřevo sušší, čím větší má hustotu a čím více obsahuje ligninu a pryskyřice.
Topíme úsporně a ekologicky Po zapálení ohně (suché třísky, větvičky, na ně suchá polínka) topíme dokonale vyschlým dřevem, aby došlo ke zplynování dřeva (téměř 80 % dřeva se spálí ve formě plynů!). Při teplotě nad 280 °C probíhá tepelný rozklad – pyrolýza – rychleji. Teprve pak vzniká žárový oheň (vydává nejvíce tepla), kdy musíme pootevřít otvory sekundárního vzduchu v horní části dvířek či nad nimi. Tím dodáme potřebný kyslík (plamen zjasní do žluté a modré), chladný vzduch bude „stékat“ po dvířkách dolů a čistit sklo. Na noc se vyplatí přiložit do rozehřátého krbu dřevěné ekologické brikety. Dobře seřízený krb tak udrží celonoční provoz po většinu roku.
text: Vít Straňák foto: Topsys, BHS Praha a archiv |
Jak vyzrát na vetřelce
 |
Boj s ním není problematický s ohledem na jeho proporce (většinou se jedná o dvou a víceletou rostlinu dorůstající výšky 1,5 – 3 m), ale na zákeřnost. Celá bylina je jedovatá. Zasáhne-li vás svou šťávou, mohou vám – podle citlivosti pokožky – naskočit červenofialové skvrny a na slunci i puchýře. Jakékoliv hubení je proto třeba provádět v ochranném oblečení a nejlépe při zatažené obloze.
Jde o rostlinu, která v prvním roce vytváří přízemní růžici, v níž shromažďuje živiny na útok v roce druhém, kdy růst pokračuje vytvořením květního stvolu se semeny. Tehdy dosahuje své nepřehlédnutelné výšky a na sklonku léta se vysemení. Záludnost této rostliny tkví v tom, že pokud jí zabráníme v přirozeném dozrání semen (např. useknutím květu se semeny), další rok obživne znovu. V jednom svém obřím květu ukrývá až 27 000 budoucích vetřelců. Hubení je třeba přizpůsobit vypočítavosti rostliny.
Doporučuje se rostlinu u země useknout a kořeny pak „vypálit“ osvědčeným a ekologickým herbicidem Roundupem Biaktiv. Posečené lodyhy je nutné ihned spálit. Bolševník může totiž zakořenit jak z posečených lodyh, tak mohou dozrát semena na těchto lodyhách, neboť dokážou využít živiny z tučného stonku. Postup likvidace pomocí Roundupu se používá hlavně na velkých plochách v jarním období. Zákrok se doporučuje provádět za oblačného počasí a bezvětří. Osvědčenou biologickou metodou je i spásání hovězím dobytkem. V některých lokalitách se ukázalo jako velmi účinné. Lidová moudrost ale hovoří o ještě lepších metodách: osvědčuje se způsob, který je sice pracný, ale spolehlivý. Nevýhodou je použitelnost jen na malé plochy. Jde o podvazování květenství. Postup spočívá v zabalení každého jednotlivého květenství do igelitového sáčku. Rostlina dozrává a přirozeně vysemeňuje. Semena však máme pod kontrolou a rostlina přirozeně hyne, neboť splnila svůj úkol. Uschlé jedince i se sáčky spálíme. Metoda se používá na přelomu srpna a září, kdy rostliny vysemeňují.
Tímto však boj s „bolševikem“ nekončí, klíčivost jeho semen je až sedm let. Nutná je tedy trpělivost a píle. Jednou určitě zvítězíme.
text: Lenka Musilová foto: autorka |
Netradiční stínítka
|
|
Z papíru Sklo začalo fungovat v této roli jako první, protože jeho výrobu zná lidstvo už více než šest tisíciletí, zatímco papír vynalezli v Číně až ve druhém století našeho letopočtu. Plasty přišly na svět teprve v minulém století a kovová stínítka začala být v módě také poměrně nedávno. Plamen svíce či jiného otevřeného ohně používaného k osvětlení je navíc papíru nebezpečný, a tak třebaže se ve svítidlech typu lampion používá dodnes, papírová stínítka nastoupila cestu rozkvětu teprve po vynálezu žárovky v roce 1878. Jejich obliba je trvalá, třebaže kolísavá.
Obyčejné lampiony vybavené žárovkou patří dnes ke svítidlům, která mají lidé v oblibě nejen pro hezký efekt, ale také kvůli jejich nízké ceně, protože jsou vyrobeny jednoduchou technologií z nenáročných materiálů – kostra z proutí je polepena hedvábným papírem. Tento model stínítka je skutečně převzat z Dálného východu, dodnes se tam vyrábí a po celém světě šíří prostřednictvím obchodní sítě IKEA. Nenáročná papírová stínítka se používají také na sériových stolních a stojacích lampách, které využívají i jejich barevných možností. Svítidla s papírovými stínítky však mohou mít i jiný, a to velmi vznešený původ. Jejich tvary a výzdobu navrhují přední designéři a pak už se jedná o výrobky, které mají individuální charakter, a tomu odpovídá jejich cena. Také papír, z něhož jsou vyrobeny, není jen tak obyčejný, nýbrž speciálně upravený, vzdorující teplu, které vydává žárovka, případně odolný vůči vlhkosti a jiným vlivům. Inspirace čínskými a japonskými lampiony je někdy velmi čitelná, ale invence návrhářů ji posouvá do jiné roviny, takže vznikají opravdu jedinečné výrobky.
Z textilu Dalším materiálem, jehož vztah k osvětlení prochází neustálým vývojem, je textil. Začalo to nejspíš použitím lehké průsvitné látky, přehozené přes nějakou konstrukci, v níž je upevněn zdroj. Vynálezce tohoto systému pohltila minulost, zato dnešní tvůrci, kteří ho v nejrůznějších podobách nápaditě aplikují, jsou známí a často velmi proslulí. Také pro tuto kategorii stínítek platí, že v ní existuje rozpětí od velmi levných, sériově vyráběných kusů, přes zdobné, většinou romantické tvary až po výjimečné designy. Možnosti textilu při jeho použití na stínítka lamp dnes velmi rozšiřují textilie z umělých vláken, jimž vůbec nevadí teplo světelného zdroje, který navíc může být chladný, „zářivkový“, takže světlo se nechá do stínítka přímo zabalit. Vznikají tak někdy velmi efektní svítidla, jejichž hlavním účelem není zářit, ale spíš jen zdobit.
Ostatní Stínítka z plastu dávají podobný efekt jako skleněná a někdy se oba materiály na první pohled ani nedají odlišit. Zato kov vnesl do osvětlení zcela nové kvality a zaslouží si, abychom mu věnovali někdy příště hlavní pozornost, už také proto, že kov patří k charakteristice nového tisíciletí. Rovněž použití skla, které bude s osvětlením vždycky nerozlučně spjato, prochází různými peripetiemi, a jestliže donedávna hrály lustry a ostatní svítidla všemi barvami, stalo se nyní velmi módní provedení mléčně bílé nebo přímo ze skla čirého. I na ně se jednou podíváme trochu víc zblízka.
Kontakty: EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel./fax: 02/71 74 22 41–42; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 05/43 53 91 11; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, 049/553 28 60, fax: 049/553 28 33; SELENE, Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 0338/31 34 10; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/22 31 95 36, 02/22 31 95 48, fax: 02/22 95 55; Masarykovo nábř. 20, Praha 1, tel.: 02/24 93 14 05; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 02/66 71 21 52, fax: 02/80 58 01
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Bydlení s kunou
|
|
Když podle itineráře Marie Retkové projedete jihočeskou vsí a vyšplháte na kopec, otevře se vám neuvěřitelný výhled na věnec modravých šumavských kopců. Odbočíte na polní cestu a civilizace je pryč. Další cesta vás vede k lesu a vy si říkáte, že tady nemůže nic být. Pak se začne prostor rozšiřovat, otevře se palouk a z něj vykoukne hnědý štít.
Doktor Retek objevil tuto jihočeskou krajinu, když ho lékařská praxe zavedla do blízké okresní nemocnice. Nadchl se natolik, že s pomocí kolegy, který objížděl obvod, začal hledat chaloupku, která by byla k mání. „Když mi to místo ukázal manžel poprvé,“ říká Marie Retková, „nechtělo se mi ani uvěřit, že v naší zemi vůbec existují tak nádherná, nedotčená místa.“ A pak poezii vystřídal praktický chalupářský život, který zdaleka ještě neskončil.
Práce, práce, práce Od roku 1975 prošla chalupa několika úpravami. Nejprve musel ustoupit svah, který na ni přímo naléhal. Zmizela tak vlhkost a před stavením se otevřel příjemný prostor, kde se dnes dobře sedí. Nejdřív ale bylo nutno otočit vchod, aby se z této původně zadní části chalupy stal předek. Na místě původního vchodu vznikl prostor pro sanitu. Luxus koupelny vyžaduje přítomnost vody. Ta je přivedena plastovými trubkami z vlastního zdroje ze vzdálenosti 160 m a využívá samospádu (převýšení je tady 30 m). Také chlévy se proměnily v místnosti pro lidi. Na výstavě Pragotherm objevili Retkovi zajímavou věcičku. Sluneční kolektory, řekli byste při pohledu na dva panely, umístěné na jižní stěně domu. „Pojďte dovnitř,“ vyzývá doktor Retek, „a položte ruku tam nahoru k tomu otvoru! Horké, co,“ směje se a dodává: „Byl jsem zvědavý, jak moc to funguje, a strčil tam teploměr. A co myslíte? Praskl.“ A jak to tedy funguje? Dole i nahoře je přes zeď udělán otvor. Součástí panelu je termočidlo a ventilátor. Ten nasává dole z místnosti studený vzduch, který tlačí na horký nahoře a vyhání ho do místnosti. To vše se děje ve chvíli, kdy termočidlo sepne. Když je teplo, spíná každou chvilku a vzduch stále proudí, chalupa je tedy „větraná“, i když je opuštěná. „V zimě to je paráda. Bezvadně temperuje. Dřív jsme přijížděli do chalupy, ve které bylo na nule, teď je tu tak sedm stupňů,“ dodává k výkladu spokojeně doktor Retek, který je při všech rekonstrukcích architektem, stavebním dozorem i výkonnou pracovní silou.
Odpuzující ponožky „Teď jsme dokončili sotva přízemí,“ říká Marie a zkusmo zapaluje nový krb, „a předělává se podkroví. Je nás pořád víc. Děti, vnoučata, když se tu všichni sejdeme, je to síla. Tady v podkroví vzniká další koupelna a veliká místnost, která se v budoucnu dá přepažit, kdyby se dcera vdala a chtěli se tu zařídit.“ Dcera má ale jiné starosti. Právě dře na přijímačky na medicínu v dosavadní ložnici, kde je na pódiu vyrovnáno vedle sebe osm matrací.
Komora, přes kterou se do ložnice jde, příliš nevoní. „Bydlí tu s námi kuna,“ říkají Retkovi. „Ty ponožky, co se povalují vedle v podkroví, tam nejsou proto, že jsme nepořádní,“ vysvětluje Marie, „někdo nám poradil, že kuna nesnáší pach lidí, že ji odpuzuje.“ Manžel jí skáče do řeči: „ Také jsme ji tam odtud už vytlačili, ale tady se usadila, vidíte!“ Ukazuje na strop, kde se tvoří vlhká a páchnoucí mapa. Kuny jsou čistotné, mají záchůdek na jednom místě. „Já bych si ji nejradši ochočila,“ přemýšlí Marie, „je taková hezká, je hrozné ji zabít. Jenom kdyby tak nepáchla…“ Manžel ortoped se také netváří krvelačně. Kuna to zřejmě ví. Cítí, že bydlí v chalupě, kde lidská pospolitost, pohoda a tolerance je mnohem důležitější než načinčaný skanzen pro předvádění se.
Výškový rozdíl se vyrovnával betonovým potěrem armovaným pletivem a násypem škváry.
text: Vladimíra Storchová foto: Libor Hajský |
Adéla večeří dlouho
|
|
Způsobů, jak zbavit zeminu nežádoucích látek, je vícero. O jednom – poněkud netradičním – jsme si povídali s Doc. Tomášem Mackem z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.
Dlouhodobě se zabýváte problematikou škodlivých látek v půdě. Je to závažný problém? V zemích s dlouhodobou historií rozvoje průmyslu existují v půdě tzv. staré zátěže, ale tento jev už trvá po staletí. Byla-li někde huť a padal tam dvě stě let popílek, tak tam dnes nacházíme zinek, kadmium, těžké kovy – a ty se neztratí z půdy. Pak jsou to záležitosti havárií: když se například převrátí cisterna s naftou, dá se zem vytěžit. Další problém představují skládky, ze kterých škodliviny vytékají desítky let. Případně se něco rozbije, něco přeteče – všude pak jsou kontaminace, které proniknou do vody, spodní vody, potoků, řek… Další toxické látky přineslo do půdy hnojení odpadními kaly nebo nekvalitními hnojivy, které se tu praktikovalo asi čtyřicet let. Ke kontaminaci tedy může dojít z různých příčin, a to i na vlastní zahrádce.
Co může dělat majitel pozemku, chce-li mít jistotu, že tam zemina neobsahuje toxické látky? Jedna možnost je kontaminovanou půdu vytěžit, odvést na izolovanou skládku a spálit. To je běžný způsob, ale je velmi nákladný. Hledají se tedy alternativní cesty. Postupně se výzkum dostal až k rostlinám, o nichž se ví, že přijímají ze země veškeré živiny. Jsou tedy schopny kromě kovů, které potřebují k životu, „konzumovat“ také těžké kovy. Akumulují je a transportuji do nadzemní části. Samozřejmě, opadá listí a zase se to dostane do přírody, ale kdyby se rostliny použily tak, že se sklidí nadzemní část, která se vysuší nebo zpopelní, tak se sníží procento vody a na skládku se toho odveze mnohem méně. Jenže v případě soukromých pozemků si těžko někdo dá vytěžit celou zahradu, aby tam měl díru. Pokud se proces rostlinami podaří zrychlit, pak bude ideální nejen pro soukromé pozemky, ale i pro pole.
Kolikrát by se podobný proces musel opakovat? To je právě ten problém. Ví se, že to rostliny umí, ale je to dlouhodobá záležitost. Třeba Švýcaři dělali víceleté pokusy a ukazuje se, že když majitel chce tímto způsobem pozemek zhodnotit, mohlo by to trvat třeba dvacet let. Existuje proto snaha proces zefektivnit a donutit rostliny, aby fungovaly lépe. Znamená to naučit je rychle růst, aby tvořily velké množství biomasy a „ochočit“ je, aby byly schopny přijímat a akumulovat hodně těžkých kovů. Vyhledáváme proto rostliny ochotné spolupracovat. V laboratoři používáme tabák, vhodné jsou i plevely, protože jsou odolné, třeba lilek černý, rulík, bodlák, slibná je i vojtěška, protože má rozsáhlý kořenový systém, který se rozroste a „prohmatá“ půdu.
Jakým způsobem by se vlastně mohli majitelé pozemku dozvědět, zda mají nebo nemají znečištěnou půdu? Pomocí analýzy: u vody je běžná a použít se dá také u půdy. I u nás existuje poměrně dost asanačních firem, bohužel mnohé nejsou solidní. Problém ovšem je, že najít něco konkrétního je relativně snazší, ale udělat kompletní analýzu je dost drahá záležitost, protože na každou skupinu látek se musí použít jiné analytické metody. Člověk tedy pravdu může zjistit spíš ze souvislosti, zda tam existovala historicky nějaká kontaminace, jestli tam něco přitéká ze skládky, čím se tam hnojilo, jaký byl okolo průmysl… Dobré je vyptat se na takové věci pamětníků. Vycházet se dá také z toho, že co je v půdě, vždycky se dostane do vody ve studni nebo v potoce. Analýza vody, která je snazší, by tedy měla být do jisté míry vodítkem. V každém případě by majitel neměl při zakládání zahrady používat stavební sutě. A zeminu si před zahájením stavby chránit– shrnout ji a pak zase použít jako nenarušenou.
Využívá se už dnes tento alternativní postup v praxi? Už dnes se rostliny projevují slibně jako čističky vody. V tomto případě se osvědčují nejlépe různé druhy rákosí. I když je rostlina na povrchu odumřelá, její kořenový systém pořád pracuje, přináší živiny pro bakterie, které jsou schopny odbourávat škodlivé látky. Málokdo má ale dost místa na to, aby mohl mít velkou lagunu, která by mu vyčistila odpad od celé rodiny. Když se ale zvyšuje účinnost rostlin spoluprací s vhodnými mikroorganismy, kořenové čističky opravdu fungují. Je to samozřejmě způsob výhodnější pro subtropické země, kde vegetace řádí delší dobu, ale lze jej použít i v našich podmínkách. Použití jiných druhů rostlin se prozatím stále – a nejen u nás, ale i ve světě – zkoumá laboratorně. Doposud se tento způsob nejeví jako efektivní. Problémem totiž je, že jiné než experimentální použití všude naráží na předpisy. Musí existovat podklady, že tento způsob opravdu funguje a nenadělá větší škodu, že nevzniknou látky ještě toxičtější. A to se ale nedá prokázat bez povolení – je to uzavřený okruh. Zatím proto nikomu nemůžeme poradit konkrétně: pěstujte tuto rostlinu a budete mít zahrádku čistou.
text: Hana Profousová foto: Josef Nosek |
I zloději vstupují dveřmi
|
|
Jsou na první pohled nekvalitní, obyčejné hliníkové kování kryje jednoduchou cylindrickou vložku. Mnoho lidí totiž žije v přesvědčení, že v jejich bytě není nic, co by zloděje zajímalo. Vždycky se ale něco najde, třeba televize, zlatý šperk nebo počítač. Nenechavcům stačí někdy málo, vždyť příště to může být lepší. A i kdyby vám na ztrátě nezáleželo, nepřejte si zažít ten pocit, který ve vás vyvolá domov pošpiněný nevítanou návštěvou.
Nejdůležitější jsou dveře Účinné zajištění bytu nebo domu je také podmínkou pro uznání náhrady škody od pojišťovny. Hlavní důvod, proč bychom měli vstup do svého soukromí chránit, však spočívá v tom, že pojem domov představuje především bezpečí. Statistika nás tedy nabádá, abychom měli zejména bezpečné dveře, které musí splňovat některé podmínky. Podle toho, do jaké míry odolávají dveře napadení, je na základě evropských norem rozdělujeme do šesti bezpečnostních tříd. Pro běžnou potřebu, v bytech a rodinných domech, se nejčastěji po-užívají dveře 3. a 4. bezpečnostní kategorie. Samotné dveře ale nestačí, důležitou úlohu hraje i kvalita zárubně, v níž jsou usazeny. A velmi záleží také na zámku, vložce a jejich krytu. Bezpečnostními dveřmi přispívá každý z nás k účinnému boji s kriminalitou. A je potěšitelné, že počet vloupání skutečně klesá díky tomu, že kvalitní dveře opatřené všemi náležitostmi už nepředstavují luxus, ale staly se standardním vybavením nové výstavby bytových a rodinných domů i součástí všech rekonstrukcí. Náklady přitom nemusí překračovat možnosti zájemce. Třeba v panelových domech, kde jsou zabudovány kovové zárubně, lze jednoduše namontovat bezpečnostní dveře, které mají až 21 zamykacích bodů a dokonale eliminují síly vznikající při pokusu o jejich násilné překonání. Do rodinného domu, který se právě staví, je k dispozici novinka – bezpečnostní dvojitá zárubeň (NEXT SF 2A), která jednak zamezuje poškození dveří při dokončovacích pracích, jednak umožňuje v budoucnosti jednoduchou výměnu za jiný typ. Tato zárubeň se dodává ve dvou hlavních variantách. Jako běžná stavební zárubeň, na kterou je možno namontovat standardní dveře, počínaje těmi „papírovými“ až po dřevěné nebo kovové. Nejobyčejnější dveře, které si lze dokonce vypůjčit, může stavební firma použít jen pro dočasnou ochranu dodaného vybavení v průběhu stavby. Vlastní zárubeň a definitivní dveře se namontují až po skončení všech špinavých prací. Druhá varianta je určena přímo pro bezpečnostní dveře, které mají zesílenou konstrukci, otvory pro uzamykací čepy a speciální závěsy.
Zámek, vložka a kování Pořídíme-li si bezpečnější dveře, bylo by nerozumné, opatřit je obyčejným zámkem. Na trhu jsou dnes zamykací systémy, které splňují nejvyšší požadavky (až 4. bezpečnostní třídu) pro zajištění soukromých objektů. Jsou to zámky s cylindrickými vložkami a speciálními klíči, které lze kopírovat pouze po předložení vlastnické karty, originálního klíče a po osobní identifikaci. Každý zámek představuje unikát, protože pro jeden profil klíče jsou k dispozici stovky milionů kombinací, a podle své specializace je zcela odolný proti vyhmatání a vytržení jádra, proti odvrtání a roztržení vložky. Tyto zámky však vyžadují také speciální krytí, které dále zvyšuje jejich odolnost proti poškození a násilnému vniknutí.
Alarmy a ostatní Vynikajícím pomocníkem zabezpečení bytu nebo domu je elektronický systém, jehož standardní podoba se skládá ze tří částí. Detektory registrují pohyb osob, otevření dveří nebo oken, rozbití skla apod., centrála vyhodnotí jejich signál a odešle ho na výstupní zařízení, což může být siréna, telefon nebo bezpečnostní služba. Jakékoli poplašné zařízení však představuje přece jen nadstavbu a je pouze pasivní ochranou, která vloupání nebrání, ale pouze nás o něm informuje. Základnu musí stejně vytvářet bezpečné dveře s bezpečnostním zámkem. Nezvaného hosta siréna sice poleká, ale kriminalistická zkušenost praví, že nelze spoléhat na zásah sousedů, a přímé napojení na policii nebo zásahovou službu znamená platit měsíční poplatky. Pro domácnosti je vhodný takový zabezpečovací systém, který má minimum nastavovacích a ovládacích prvků, aby ho uměli obsluhovat i děti a senioři.
Když vidí lupič dobře zajištěné dveře, může zvolit vniknutí oknem, což hrozí především přízemním bytům a objektům. Nejlepší ochranou pro takový případ je kombinace mříží a speciální fólie proti rozbití. Lepí se na sklo z vnitřní strany, je na první pohled nepozorovatelná a poměrně hodně vydrží, takže v kombinaci s venkovním zabezpečením (světelným majákem, sirénou) případně mříže nahradí. Dobrou službu udělají i vnější hliníkové nebo ocelové rolety. Počet vloupání, který byl u nás po změně ekonomického systému hrozivý, klesá díky těm, kdo nečekali na vlastní nemilou zkušenost nebo je právě prožité vloupání přimělo k lepší ochraně domova. Jeden z výrobců bezpečnostních dveří uvádí, že 20 % jeho klientů přichází po vykradení a dalších 30 % po vykradení souseda, jen 50 % zákazníků se zabezpečilo včas.
Kupujete dveře? Požadujte: – nejméně 3. bezpečnostní kategorii – požární odolnost minimálně 30 minut (EI 30) – atest certifikačního orgánu o jejich vlastnostech – odbornou montáž – nepřetržitý servis – záruční dobu nejméně 3 roky
Nalezení slabiny v zabezpečení objektu trvá průměrnému zloději asi jednu minutu.
Nespoléhejte: – že sousedi zloděje uslyší a že potom zakročí – na psa, protože toho lze zneškodnit sprejem
Jak poznáte dobrou zabezpečovací firmu: – je na trhu už několik let a poskytuje servis 24 hodin denně – reaguje pružně a rychle a konzultace je bezplatná – dodává komplexní zabezpečení včetně montáže – nabídka není podezřele výhodná, výrobky jsou certifikované – nabízí své služby na splátky
Kontakty: EVVA, V Bokách II č. 11/1048, Praha 5, tel.: 02/51 81 55 61, fax: 02/51 81 55 62, e-mail: evva@evva.cz, www.evva.cz; GUARD, Slivenecká 47, Praha 5, tel./fax: 02/51 81 07 93, e-mail: cechy@guard.cz, www.guard.cz; JABLOTRON, Pod Skalkou 33, Jablonec n. N., tel.: 0428/34 69 11, fax: 0428/31 31 83, e-mail: prodej@jablotron.cz, www.jablotron.cz; NEXT, Pobřežní 8, Praha 8, tel.: 02/24 81 64 58, hotline: 0777 335 878, 0602 33 58 78, e-mail: next@next.cz, www.next.cz
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
