Skip to content

Blog

Jak se topí sluncem

Energetický rodinný dům v Samotíškách u Olomoce

Pro rozvot tepla je v tomto případě nejvýhodnější podlahové topení

Jarní a letní pohled na kořenovou čističku odpadních vod

Letní pohled

Voda je vyhřívána přebytky solární energie, tak neklesne pod 30 stupňů.

Pohled do strojovny. S maximálním využitím energie je potřeba počítat již v projektu.

Na zdi vzorkové prodejny je využit zateplovací pasivní solární prvek StoTherm Solar, vhodný především do betonových staveb.

V souvislosti s tím pak logicky stoupá i zájem stavebníků a majitelů rodinných domů o levnější energii.

Rodinný dům v Samotíškách u Olomouce, nedaleko Svatého Kopečku, na prvý pohled nepředstavuje v naší architektuře nic revolučního. Takových a podobných se na vsích a ve městech přece postavilo! První pohled je však pověstný tím, jak dokáže klamat. Když dům přicházel v letech 1989–1992 svépomocí na svět, představoval naprosté novum. A to vlastně znamená dodnes.

Předběhl dobu více než o jedno desetiletí. Při jeho stavbě a provozu bylo využito všech dostupných poznatků z oblastí izolací, stavebních konstrukcí a prvků alternativních zdrojů energie. A to vše s ohledem nejen na výši finančních nákladů, ale i na životní prostředí. V průběhu času se pak dům soustavně zdokonaloval, takže dnes, na prahu třetího tisíciletí, představuje ukázku skutečně energetického rodinného bydlení.

Před deseti lety
Investor rodinného domu Jaroslav Utíkal – na rozdíl od většiny stavebníků, kteří se pro využití alternativních zdrojů energie rozhodnou, až když je dům hotov – věděl, o co mu jde, již při zadávání projektu.

Jednopodlažní domek se sedlovou střechou je orientován na jihozápad, což umožňuje optimální využití sluneční energie. Na sklonku 80. let měli investoři značně skromnější možnost výběru všech stavebních komponent, ale i z těch se dalo vytěžit maximum. V tomto případě byla zvolena technologie sendvičového obvodového zdiva s akumulačním jádrem z pálených cihel.

V oknech jsou izolační trojskla, jejichž tepelněizolační vlastnosti podporují od roku 1995 venkovní rolety. Jejich účinnost obyvatelé domu oceňují především v létě. Dokonale nahradí klimatizaci, neboť i za tropických veder nepřesáhne teplota v domě 23 °C.

Podlahová konstrukce je tvořena nosníky Hurdis a 10 cm tepelné izolace. Úniku tepla skrz střešní krytinu zabraňuje izolace z minerální vlny. Celá obytná část domu je tedy zabalena do izolace jako mimino do zavinovačky. Dnes by zateplení domu pochopitelně představovalo podstatně méně pracnější záležitost. Pokud však jde o výkonnost izolace, domek stále vyhovuje i přísným švédským normám.

Jak se topí sluncem
Jak se pomocí slunečních paprsků vytápí celkem 254 m2 plochy? V prvním období po nastěhování se solární energie využívalo pouze k ohřevu vody. Topilo se černým uhlím a dřevem. V roce 1995 však došlo k výměně původních kolektorů za výkonnější a celý systém byl změněn na elektrický akumulační. Nejprve bylo instalováno 12 kusů špičkových solárních vakuových trubicových kolektorů, jejichž počet se v roce 1999 zdvojnásobil. A princip?

Absorbér kolektoru zachytává sluneční paprsky a přeměňuje je na teplo. Nemrznoucí kapalina pak získané teplo potrubním systémem odvádí do výměníku, který slouží k ohřevu užitkové vody a k vytápění. Současná varianta umožňuje přebytky TUV v letním období ukládat do akumulační nádrže a využívat ji k jiným účelům, v tomto případě konkrétně k ohřevu bazénu a energetického septiku pro tvorbu bioplynu. Voda v něm si tak i za velmi chladného léta uchovává teplotu 30 °C. Pro ohřev teplé vody se využívá 400litrový solární zásobník v kombinaci s elektrickým dohřevem.

V den naší dubnové návštěvy, kdy na obloze sice chvilkami vykouklo slunce, ale kabát jsme ještě nemohli nechat doma, dokázaly sluneční paprsky vytopit dům na přijatelnou teplotu, aniž by k tomu potřebovaly pomoc elektrického proudu.

Když se vaří na bioplynu
Energetičnost rodinného domu v Samotíškách však není postavena pouze na kvalitní izolaci a solárních kolektorech. Sluneční energie se rovněž využívá, jak už bylo zmíněno, ke zvýšení teploty v septiku a potažmo k výrobě bioplynu.
Energetický čtyřkomorový septik je dnes již osvědčeným zařízením pro získání bioplynu z organického odpadu. Anaerobním vyhníváním se v něm získává plyn, který se pak využívá v kuchyni.

Přes zimu je palivem pouze samotný obsah nádrže, od jara do podzimu se pak „přitápí“ posečenou trávou z vlastní zahrady. V zimních měsících je třeba na kombinovaném sporáku využívat i plotýnky zahřívané elektřinou, ale od jara do podzimu jsou v provozu pouze plynové hořáky. Vlastním bioplynem tak rodina v kuchyni při přípravě pokrmů pokryje více než 60 % spotřebované energie.

Pomáhají i rostliny
Na septik, který má čtyři oddělení, z nichž v prvním probíhá výroba bioplynu, navazuje kořenová čistička odpadních vod. Voda do ní proudí již z 60 % vyčištěna. Čistírna musela projít dvouletým zkušebním provozem, v jehož průběhu dokázala, že svými parametry splňuje potřebné podmínky – teprve pak byla Vodohospodářskou správou Olomouc uvedena do stálého provozu.

Voda, v mimovegetačním období zbavená nečistot z 60–70 %, ve vegetačním období dokonce až z 95 %, se vypouští do povrchových vod – do potoka. Čisticí práci prostřednictvím okysličování v kořenové čističce vykonávají orobinec a především chrastice, která v průběhu vegetačního období na zahradě zároveň vytváří ostrůvek svěží zeleně.

Z koníčka profese
Jaroslav Utíkal neskončil se solárními a jinými ekologickými zařízeními dostavbou svého domu. O tom vypovídal v době naší návštěvy téměř dokončený rohový skleník, který bude čerpat teplo mimo jiné ze zdí domu a solárních kolektorů, a především vzorková prodejna solární techniky, v niž se proměnila garáž.
Z koníčka se v tomto případě po dvouleté stáži v Rakousku stala profese.

Firma našeho hostitele dnes nejen nabízí nejrůznější solární techniku, ale poskytuje i potřebné poradenství. Využití alternativních zdrojů energie není totiž tak jednoduché, jak si mnozí stavebníci představují. Přitopit si tímto způsobem lze pomocí vhodné techniky prakticky ve všech případech, ale pořídit si skutečně energetický dům vyžaduje spolupráci energetika s architektem, neboť je třeba zvolit žádoucí orientaci domu, aby byl zajištěn optimální dopad slunce ve všech ročních obdobích, pamatovat na strojovnu, volit nejvhodnější okna, topení apod.

Příklady táhnou
Do energetického rodinného domu v Samotíškách dnes kromě studentů přichází řada zájemců o ekologické bydlení. Zájem o ně viditelně stoupá, přestože některé investory odrazují s ním spojené náklady. Zatím se totiž dá těžko hovořit o ekonomické návratnosti, která je v našich podmínkách přijatelná, pokud se jedná o období do pěti let. V tak krátké době se např. solární systém však nestihne zaplatit.
Alespoň zatím. Konkrétně v rodinném domě Utíkalových však ročně snižuje spotřebu elektřiny a tedy i náklady spojené s vytápěním domu a ohřevem teplé vody o více než 43 %.

Je tedy zřejmé, že to, co lze dnes označit spíše za ekologické než ekonomické, bude v nepříliš daleké budoucnosti značně šetřit náklady spojené s provozem rodinného domu. Výhodou slunečních kolektorů rovněž je, že mají již praxí ověřenou průměrnou životnost, a to přes 20 let. Co však brání širšímu uplatnění alternativních zdrojů energie, je i dostatek osvěty. To přesvědčivě dokazuje skutečnost, že v nevelké obci Samotíšky, jejíž obyvatelé mají energetický dům na očích a k dispozici potřebné informace, zahlédneme sluneční kolektory na střechách již několika rodinných domů.

Foto Antonín Vodák a archiv redakce, Text: Alena Vondráková
Zdroj: Můj dům 7/01

Závěsné systémy šetří místo a jsou "in"

Jak „na stěny“?
Obyčejné dřevěné police a poličky patřily mezi základní vybavení kuchyně už za našich prababiček. Vešly se na ně talíře, pokličky, ty lepší byly dokonce opatřeny dřevěnými háčky na zavěšení hrníčků, naběraček, vařeček apod. A pokud nebylo náčiní opatřeno nějakou úchytkou či očkem, stačila šňůrka a očko na zavěšení se jednoduše vytvořilo.

Takže praktické využití stěn v kuchyni určitě není žádným závratně novátorským počinem. Přinejmenším zajímavé je ale současné využití moderních materiálů a designu. A připusťme, že se stále přichází na nové možnosti jak u závěsných prvků, tak u kuchyňského náčiní.    

Materiály a možnosti závěsných programů
Nejčastěji se setkáte s kovovými závěsnými programy a jejich doplňky, a to s nerezovou ocelí, pochromovanými nebo lakovanými dráty či s hliníkem. Kovové prvky jsou navíc často velmi působivě kombinovány s dřevěnými detaily, které kovu uberou chladnosti. Bát se nemusíte ani moderních umělých hmot, které dovolují to, o čem jsme si dříve mohli nechat jen zdát. Už to nejsou záležitosti na jedno použití, už nejsou tak křehké a zranitelné. Přesto vybírejte pečlivě a uvážlivě a nesnažte se za každou cenu šetřit.

Základem většiny závěsných programů jsou závěsné lišty či celé stěny. Na ty lze většinou připevnit jak police, tak i nejrůznější závěsné koše, odkapávače, přihrádky, sady háčků apod.

Materiály a možnosti kuchyňského náčiní
Vítězí opět kov. Nabídka kuchyňského náčiní je opravdu široká. Vaše rozhodování je závislé na typu nádobí, ve kterém vaříte. Nechte si poradit, zda snese kontakt s kovovým náčiním.

Těmito materiály jsou dřevo, plasty a teflon. Dřevo je velmi příjemné, časem získá nenapodobitelnou patinu, má ovšem i své nevýhody. Plasty a teflon jsou snadno udržovatelné, nepohlcují pachy a svým způsobem jsou věčné. Navíc nenabízejí jen tradiční bílou, ale velmi živé barevné odstíny.

Častou variantou je i vzájemná kombinace kovového náčiní s dřevěnou, plastovou, či dokonce keramickou střenkou, což skýtá nejen velmi efektní, ale i praktické využití daných vlastností jednotlivých materiálů.

Řešení pro malé kuchyně
Ať máte kuchyň malou nebo velkou, rodinu dvoučlennou či čtyřčlennou, pomůcek na 
vaření potřebujete prakticky stejně. Možnosti máte v podstatě dvě.
Buď daný prostor zaplníte skříňkami s rizikem, že v kuchyni nebude k hnutí. Nebo přistoupíte jen na to nejnutnější vybavení nábytkem a ostatní doženete využitím plochy stěn. Nemusíte se obávat pocitu neustálého nepořádku. Navíc současná nabídka polic, lišt a „závěsných“ doplňků je dostatečně široká.

Řešení pro pohodáře
Máte rádi otevřený prostor a méně nábytku? Potom si můžete dopřát stejný luxus, který jsme doporučili majitelům malých kuchyní. Využijte buď záda kuchyňské linky, nebo pokud chcete více volného prostoru a větší plochu pro „zavěšování“, vypusťte horní skříňky kuchyňské linky úplně. Kuchyň se provzdušní, prosvětlí a bude se vám v ní ještě lépe dýchat.

KONTAKTY:
ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 02/57 31 00 22; 
IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; 
Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Brno, tel.: 05/435 31 11; 
LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, 
tel.: 02/24 31 17 54; Klimentská 48, 
Praha 1, tel.: 02/24 81 99 41; 
MAGNET CAMIF, Průmyslová 390,
Černá za Bory, Pardubice 2, 
telefonické objednávky: 040/604 02 22, www.magnet-camif.cz
M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; 
RÖSLER, Sekaninova 26, Praha 2, 
tel.: 02/24 93 60 52 

Dveře do nového tisíciletí

Nejlépe sedí dveře vyrobené na zakázku, autor projektu Jan Duda

Lehce působící posuvné dveře z pískového skla, Ivana Dombková

Prosklené dveře v kovovém rámu, Alena Šrámková, Jan Hájek, Tomáš Koumar

Dveře bez zárubní v materiálové shodné stěně a v kontrastním obložení, Ivan Kroupa, Radka Exnerová

Dveře bez zárubní v pracích zahraničních architektů

Dveře bez zárubní

Moderní kování, jak je nabízejí zahraniční disegnéřské firmy

Dýhované dveře s umakartovou napodobeninou struktury dřeva vsazené do ocelových zárubní určitě nebyly vrcholem designérského umění a obyvatelům paneláků musely být na pohled mnohem příjemnější poctivé dřevěné dveře v domech z počátku století.

Když se tedy po letech na našem trhu objevily repliky historických kazetových dveří a jejich profilovaných dřevěných zárubní, nemůžeme se ani divit okamžitému obchodnímu úspěchu. Kdekdo si nejen do nového domu, ale i do panelákového bytu kupoval do obloučků tvarované dveřní rámy, složitě vyřezávané výplně, dveře prosklené nejrůznějšími typy vzorovaných skel.

Každá doba má své „dětské nemoci“. Návrat k volnému trhu a individuální výstavbě byl poznamenám přehnaným obdivem ke všemu starému a nazdobenému, bohužel obdivem chaotickým, bez znalosti potřebných souvislostí, tedy bez pochopení minulých a současných architektonických stylů. Více jak deset let nového způsobu života by však mohlo být dostatečnou dobou, abychom se „dospěle“ zamysleli a před stavbou vlastního domu se začali zajímat o skutečně hodnotnou architekturu. A její neoddělitelnou součástí jsou určitě i dveře – v moderním domě to nebudou dveře historizující, ale dveře moderní.

Dokonalá funkce a jednoduchý tvar
Současná moderní architektura dostává množství nových názvů: například neofunkcionalismus, minimalismus, kontextuální architektura… Vynikající architekti jen málokdy bývají vyhraněnými zastánci některého z těchto směrů, většinou se brání jednoznačnému začlenění a ve své tvorbě spíše než z diktátu slohu vycházejí ze širších souvislostí a z vlastního chápání moderní architektury.

Jedno však mají určitě všichni společné – při řešení celého prostoru nenapodobují historické tvary, hledají nové podoby jednotlivých prvků a detailů, využívají současných nových poznatků a technologií. Odmítají dekor, protože moderní architektura je ve své konstruktivnosti sama o sobě dost výrazná, snaží se o profesionálně jednoduchá řešení detailů, které by nenarušily působivost celku, používají materiály s takovou povrchovou úpravou, která by nezkreslovala jejich vlastní výraz či strukturu.

Materiály i konstrukce vlastně zůstávají přirozené, obnažené, ale ve spojení s jednoduchými geometrickými tvary o to více vynikají. Jako by architektura hledala samotnou podstatu, čistou prostotu vyjádřenou těmi nejmodernějšími poznatky techniky.

Takovému pojetí staveb a jejich interiérů samozřejmě nemohou vyhovět dveře jiné, než stejně jednoduché, stejně dokonale promyšlené, se stejně čistými, technicky zvládnutými (to znamená perfektně fungujícími a nenápadnými) detaily.

Vyniknout, nebo nerušit?
Někteří teoretikové architektury tvrdí, že dveře musí být výrazné, aby člověka do dalšího prostoru nasměrovaly. Jiní se naopak domnívají, že by dveře neměly narušit celistvost plochy stěny, pro orientaci postačí klika.

Záleží určitě na tom, jaký význam konkrétním dveřím přisuzujeme. Hlavní vstup do objektu – na rozdíl třeba od technického – by měl být jednoznačně zřejmý na první pohled, ale na jeho určení může architekt využít i jiných prvků, než jsou samotné dveře (stříška, zábrana proti větru apod.).

Také u dveří v interiéru záleží na funkci, jiný vzhled budou mít dveře do hlavního obytného prostoru, na který chceme upozornit, a odlišný dveře do komory, které naopak chceme pohledově potlačit. Dveře mohou materiálově korespondovat s obložením stěny, mohou být naopak v kontrastním provedení jako výtvarný záměr, nebo skleněné, vyjadřující sounáležitost obou sousedních prostorů.

V současné architektuře se objevují především dveře s velmi technicky vyspělým řešením zárubní. Ať už jsou samotné dveře kontrastní, nebo ve shodném materiálu, dveřní zárubně bývají potlačeny na minimum, často splývají s okolní stěnou, nebo jsou úplně ukryty v obložení. A pokud už se přiznávají, pak mívají většinou naprosto technickou podobu. Dveře posuvné zajíždějí do stěn po „neviditelných“ lištách, celoskleněné dveře bez jakéhokoliv rámu se téměř vznášejí, zavěšeny jen pomocí subtilních úchytů.

Detaily prozradí odbornost
Stejně jako se moderní dveře zbavily veškerých dekorativních prvků, také kování přešlo od mosazných či pozlacených klik bohatě tvarovaných k jednodušším chromovaným, a nakonec se i samotné chromování zdálo příliš zdobné. Dnes u moderních dveří převládá matná nerezová úprava nebo technický hliník, krycí lišta se zredukovala na jeden kroužek kolem kliky a další kolem zámku, u dražších typů, technicky náročnějších, se dokonce zamykání sdružilo s klikou do jednoho mechanismu.

Řešení dveří a kování může být „bonbonkem“ celého interiéru nebo i domu, ale při nesprávné volbě může také naprosto znehodnotit původně zdařilé architektonické dílo.

Výběr nebo návrh dveří vyrobených na zakázku by měl zůstat v rukou architekta, autora celého projektu. Právě umění osadit do objektu dveře v souladu s exteriérem či interiérem domu a vyřešit čistě všechny detaily zárubní v návaznosti na řešení stěn vypovídá často o ostatních kvalitách stavby, o schopnostech a konstrukčním myšlení architekta.

Foto Ester Havlová, Iveta Kopicová, Michal Šrámek, Jaroslav Hejzlar a archiv, Text: věra konečná
Zdroj: Můj dům 7/01

Nebudeme stále mladí a zdraví

Možnost zvýšení pracovní desky podle výšky postavy, návrh G. Centazzo

Šířka pracovního stolu by měla dodržovat pravidla ergonomie, G. Centazzo

Příklady uspořádání kuchyňských zásuvek

Tato sestava je velmi dobře přístupná ze všech stran.

Toto řešení postrádá horní skříňky a mnoho věcí tím usnadňuje

Sížení varného místa i úložné koše jsou řešením, které překonává svou dobu

Nápadité a úsporné žehlení v české kuchyni

Vše pro člověka
Změna zdravotního stavu – zejména omezení mobility – se zákonitě musí promítnout do prostředí, ve kterém žijeme. Logicky se snažíme utvářet je tak, aby bylo snesitelnější, příjemnější a aby nám umožňovalo co nejlepší pohodlí. Nejinak je tomu i v místnosti, která má po tisíciletí jednu z nejdůležitějších funkcí v lidském obydlí. Řeč je samozřejmě o kuchyních. Už v minulosti se tu nejen vařilo a jedlo, ale velmi často také spalo. Rodina se tu scházela při řešení nejrůznějších věcí a sem se také vodily návštěvy.

Jak se vyvíjelo lidstvo, vyvíjely se i kuchyně. Pravda, přišlo i období „temna“, kdy se z kuchyní staly ušmudlané černé popelky, ale tato doba je ve většině případů šťastně za námi. Kuchyně opět zazářily a jako právoplatná součást lidského příbytku se pyšní přízviskem „obytné“.

S rozvojem technických vymožeností, počítačových géniů a při použití nejmodernějších technologií v kuchyňském vybavení člověk nezapomněl na to, že je stále zranitelnější a niternější součástí „velkého“ světa. Je dobré, že i výrobci kuchyní znovu a znovu přemýšlejí o zdokonalení místa, ve kterém se pohybujeme stále častěji.

Kuchyň také už zdaleka není jen doménou žen – dnes ji využívají všichni členové domácnosti. Proto i zařízení kuchyně by tomu mělo odpovídat.
Jestliže se vrátíme k úvodní myšlence, jednoduše si spočítáme, že nebudeme stále mladí, fit, plni překypující energie. Stárnutí je součástí lidského bytí – ať se nám to líbí, nebo ne. Pokud je navíc náš život změněn úrazem či nemocí, uvědomíme si to tím spíše.

Kuchyň, která opravdu slouží
Současný trend v designu kuchyňského nábytku je však podle našeho zjištění velmi přející i pro toho, komu byl odepřen neomezený pohyb. Designér Gabrie-le Centazzo, který navrhuje italské kuchyně Valcucine, zdůrazňuje ve svých návrzích výraznější využití spodních skříněk kuchyňských sestav. Lidé tak mají dokonale „vše po ruce“, když v těchto lehce dosažitelných místech mají uloženy potraviny i celé kolekce nádobí.

Namísto horních skříněk jsou využity spíše police a policové systémy, které usnadní ukládání potravin i nádobí. Sestava, jež využívá více police, popřípadě má pouze spodní skříňky a nahoře jen odsavač par, je logicky lépe přístupná. Také systém výsuvných polic a otáčivých košů usnadňuje manipulaci při ukládání potravin. Pokud je kuchyň řešena jako blok pro vaření a v bezprostřední blízkosti jsou umístěny dřez a zásobníky s nejčastěji zpracovávanými potravinami, usnadní i práci a pohodlný pohyb podél linky.

I jen malá změna v uspořádání výšek jednotlivých skříněk či snížení plochy pro plotnu usnadní zacházení s těžkým nádobím při vaření.

Zdánlivé maličkosti, ale řadě lidí přinášejí úlevu. Díky níže umístěnému varnému centru získává člověk patřičný nadhled nad vším, co se právě vaří, a zároveň má jednoznačně usnadněno míchání pokrmů.

Designéři kuchyní na celém světě jsou si vědomi důležitosti svých rozhodnutí, která jsou pro mnohé z nás často diskutovanými tématy. Přístupnost plochy pro vaření, účelné dispoziční řešení a ergonomie k moderním kuchyním neoddělitelně patří.

Ergonomie v kuchyni
Uspořádání, optimální rozložení a umístění skříněk, polic a dalších součástí kuchyňské sestavy – to je otázka, která si zaslouží diskusi s odborníky.
Výška pracovní desky v kuchyni se vztahuje především k výšce postavy člověka, který bude v kuchyni trávit nejvíce času.

Firma SieMatic, která vyrábí značkový kuchyňský nábytek, přichází v současné době na trh se třemi výškami soklů a dvěma různými výškami korpusů. Výšku pracovní desky tak můžeme lehce přizpůsobit výšce postavy; začíná na 81,5 cm a končí na 102,5 cm. Toho využívají designéři ke koncipování jednotlivých pracovních míst.
Prostorově velkorysé řešení kuchyně nabízí možnost zvýšeného mycího centra – zvláště pro ty, kdož nevlastní myčku na nádobí.

Optimální výška mytí by měla dodržet toto pravidlo: postavíte-li se zpříma a natáhnete prsty, konečky prstů se mají dotýkat dna dřezu. Jedině taková poloha dřezu je správná a umožní vzpřímený postoj a tudíž i zdravé držení těla. Namáhaná krční páteř se tak uvolňuje.

Je ovšem skutečností, že jen málokdo má v kuchyni tolik místa a dispoziční řešení takové, aby umožňovalo jak zvýšené mytí, tak snížené vaření. Návrháři kuchyní se tak v řadě situací řídí kompromisy.

Kompromisy provázejí člověka od nepaměti – a tak je potěšitelné, že s mnoha optimálními řešeními přicházejí také čeští výrobci kuchyní. Na trhu se tak objevuje řada možností, jak vybavit a vhodně uspořádat kuchyň. A protože ne každý si může dovolit její zařízení v ceně obývacího pokoje či malého auta, je pro každého připravena jiná možnost.

Funkčnost, kvalita materiálů i design mají pro konkrétního jedince rozdílnou hodnotu. Kuchyně se naštěstí dostávají čím dál častěji na výsluní – a lidé tak mají výhodu rozmanitějšího vyběru. Nejdůležitější je však plodná komunikace mezi výrobcem a potenciálními zákazníky, která přináší optimální řešení všech potřeb.

Připravila: Marta Drahorádová
Zdroj: Můj dům 7/01

Ve stylu Panton chair

V předsíni je vymezen prostor přímo za vstupními dveřmi

Pohled na pracovní kout, plastové kontajnery IKEA

Grafik si dal při zařizování bytu záležet na sladění každého detailu

Pohled do odpočinkové části pokoje

Pohled do koupelny, IKEA

Ve stylu Panton chair

Obyvatel garsoniéry na půdě jednoho z pražských činžáků není pro věrné čtenáře Moderního bytu úplně neznámý. Podílel se nějaký čas na grafické úpravě našeho časopisu. Přestože šlo z hlediska délky lidského života o relativně krátké období, přiznává, že ho každodenní práce s designem ovlivnila navždy.

Jako grafikovi je mu blízké lapidární vyjádření, racionální tvarosloví, čistota stylu, velké formáty fotografií i kreseb a obrazů. Dozrávající názor mladého muže se v kontaktu se současnými trendy designu vlastně už jen pevněji usazoval. Když si poprvé na obrazovce počítače pohrával s tvary slavné židle Vernera Pantona, možná si ještě ani on sám neuvědomoval, jak  pevné to usazení bude.

Za několik měsíců se replika Panton chair stala první židlí, kterou koupil do svého prvního vlastního bytu. Pokoj s malou koupelnou vybudoval s pomocí rodičů na půdě v domě, kde rodina už dlouhá léta žije. Poměrně úzká a nijak velká místnost má okno s romantickou vyhlídkou na střechy ostatních domů.

Jedinou oddělenou částí je maličká koupelna s WC a sprchovým koutem, ostatní členění prostoru už je pouze symbolické. Přestože nikde nejsou příčky ani výklenky, v tomto minibytě má své určené místo předsíň, pracovna, kuchyňka, jídelna, ložnice i obývací pokoj.

Každý kus nábytku je předem pečlivě a dlouho vybíraný, mladý muž nikam nespěchá. Raději počká, než by se rozhodl pro kompromis. A když ho některý kus nábytku osloví hned (jako rozkládací kožená pohovka), nezaváhá. A tak se byt pomalu zaplňuje. Holé bílé stěny čekají na ten skutečně pravý obraz, u zdi vedle okna jednou bude stát na zakázku vyrobený kuchyňský pult z nerezu. Všechno má svůj čas, a že by se muselo spěchat zrovna na vaření, když maminka je tak blízko?

Ale nebojte se, syn své osamostatnění myslí skutečně vážně. Jedním z jeho zásadních rozhodnutí je, že bude používat jednorázové papírové nádobí, aby ani jeho, ani nikoho jiného neobtěžovaly vršící se hory talířů z předchozích dní.

Foto: LUBOMÍR FUKA, Text: Pavlína Blahotová
Zdroj: Modrení byt 6/01

Kontakty:
IKEA, Shopping Park Praha,
Skandinávská 1, Praha 5,
tel.: 02/51 61 01 10;
KONSEPTI, E. Krásnohorské 4, Praha 1,
tel.: 02/232 69 28

Modrá dieta

Stříbro Mikado, cena 3 430 Kč/24dílná sada, M.G. Distribuzione

Stropní svítidlo Extra, stínítko z modrého matovaného skla, 100W žárovka, patice E 27, cena 10 800 Kč, Rendl

Dvojité stropní svítidlo Ubi, 60W žárovka, patice E 27, cena 9 860 Kč, Rendl

Židle Domizia, rattanový výplet, cena 9 435 Kč, Amber Interier

Nástěnné hodiny Eletric Blue, plast, průměr 45 cm, cena 1 695 Kč, OD Krone

Před několika lety obohatila známá americká firma vyrábějící bonbony „m & m’s“ spektrum svých produktů o polevu s modrou barvou. Za čas prováděla studii oblíbenosti a došla k překvapivým závěrům. Modré sladkosti zůstaly na dně sáčku vždy jako poslední.

Trendy z Havaje
Ze všech barev ve spektru patří modrá k nejvíce potlačujícím chuť k jídlu. Psychologové doporučují lidem plánujícím snížit váhu jíst z modrých talířů. Nebo ještě lépe, svítit při jídle modrou žárovkou, a dotaženo zcela do důsledku, obarvit pokrm namodro. Kombinace modré nejlépe s trochou černé na talíři učiní jídlo na pohled opravdu nechutné.

Na jedné z havajských univerzit jsou dokonce vedeny semináře na téma psychosomatických vlivů barev na člověka, na nichž profesor J. L. Morton doporučuje jíst tradiční japonský pokrm sushi balený do mořské řasy nori, plněné rýží barvenou namodro. Mořská řasa má odstín blízký černé a v kombinaci s modrou rýží je prý snížení váhy zaručené.

Blue? Violet!
Modré jídlo se v přírodě vyskytuje zřídka. Viděli jste někdy modrý hlávkový salát, maso nebo brambory? I blueberries, tedy anglicky borůvky, mají ve skutečnosti do kobaltově modré daleko — jsou fialové. Modřejší je například smrtelně jedovaté vraní oko. Modrou barvu si lidé skutečně  podvědomě spojují s jistou mírou toxicity.
Podle lékařů stimuluje barva jídla a jeho okolí neurony jedné z částí mozku — hypotalamu, jenž řídí mimo jiné i centrum sytosti. Zdá se, že modrá stimuluje zmíněné neurony v jiné míře než ostatní barvy. Vyhodnocení správného výběru pokrmu je dáno i vývojově, protože, když jsme si před dávnými věky fixovali podvědomý způsob hledání potravy, zhodnotili jsme modrou jako většinou jedovatou. Na základě stejného genetického principu ví každé zvíře ve volné přírodě, co jíst a co nikoliv, aniž by ho to kdokoliv učil.

Ticho
Výše uvedené závěry se dají v jídelnách a kuchyních zcela prakticky využít. Modrá sice bývá aplikována spíše v koupelnách a ložnicích, protože vyvolává subjektivní pocit čistoty, je průzračně chladivá a rozšiřuje prostor, ale zejména kuchyňský nábytek se jí nezříká — stejně jako zařízení jídelen. Modrá možná nepodporuje přehnanou chuť k jídlu, což mnozí ocení, ale uklidňuje, dá se kombinovat s výraznými    doplňky a je barvou melancholiků. Symbolizuje ticho. Připomíná prastarou poučku — při jídle se přece nemluví.

Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv
Zdroj: Modrní byt 6/01

Kontakty:
AMBER INTERIÉR, Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71; 
CPM PRAGUE, Moravská 52, Praha 2, tel./fax: 02/22 52 00 10; 
DOMENA, Soukenná 1, Jablonec nad Nisou, tel.: 0428/31 11 31, fax: 0428/31 11 71; 
EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel./fax: 02/71 74 22 41–42;
H DESIGN, obchodní galerie, Orlí 3, Brno, tel.: 05/42 22 16 46, fax: 05/42 22 16 47; 
LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 1, tel.: 02/22 25 44 44; 
M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, 
Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; 
OD KRONE, Václavské nám. 21, Praha 1, tel.: 02/24 23 04 77; 
PRAGONOR, nám. Na Lužinách 157,
Praha 5-Stodůlky, tel.: 02/651 36 36; 
RENDL, Masarykovo nábř. 10, Praha 1, tel.: 02/24 91 18 76 

Co všechno je socha

Porcelánové Konstrikce od Vendyho Hůrky, Ateliér Hůrka

Olbram Zoubek, Had, Galerie D'LARA

Porcelánové plastiky Jana Antonína Pacáka, Galerie Mona Lisa

Jaroslav Válek, Pták, kov, Galerie Jiřího a Běly Kolářových

Ukázka kompozice několika objektů a obrazu

Jiří Volf, Do nebíčka, do peklíčka, pálená hlína, Galerie E.S.

Jiří Volf, Ležící, pálená hlína, Galerie E.S.

Jindra Viková, Okamžik, porcelán, Galerie E.S.

Dlouhodobou tradicí a také výchovou je dáno, že s obrazy, obrázky, fotografiemi, kresbami nebo grafikami vyrůstáme od dětství. I lidé, kteří se o výtvarné umění nikdy nezajímali, mají doma na stěně alespoň fotografie svých blízkých nebo kalendář. Životem mezi ověšenými stěnami si od dětství člověk utváří vlastní vkus a názor, a když se později rozhoduje pro vlastní výzdobu bytu, má už pocit, že alespoň v mezích svých možností obrazům rozumí.

S trojrozměrnými uměleckými předměty v soukromí se dlouho spojoval pouze vztah k náboženství. Ani v nejprostších domácnostech nechyběla Panna Maria nebo Kristus na kříži. S takzvaným volným uměním se však ještě dnes spousta lidí setkává výhradně v interiéru veřejném — ať už jsou to galerie, nebo jiné společenské prostory. (Záměrně se nezmiňujeme o charakteristických svatebních darech typu sádrového jelena v říji nebo milenců v objetí.)

Socha zatím zůstává lidem vzdálená. Možná mají pocit, že tomuto typu umění nerozumějí. Praktickým hlediskem může být fakt, že zatímco na stěny se nic jiného než obraz stejně pověsit nedá, socha by v interiéru mohla zabírat místo, které je možné využít užitečnějším způsobem. Svou roli hraje i finanční stránka věci. Je to škoda, protože se tak zbytečně bráníme prvkům, které do našeho domova vnášejí nejen oduševnělou krásu uměleckého díla, ale rozšiřují i naše obzory vnímání a bezprostředním soužitím s nimi nabízejí nám nové estetické zážitky.

Socha není jen socha
Sochařská díla rozlišujeme podle způsobu vzniku na plastiky, skulptury a objekty. Termín objekt do výtvarného umění vneslo až dvacáté století, v němž se začaly využívat zavedené tvary nebo předměty v nových souvislostech, a také vznikaly tvary nové.

Správný název však není to, co by mělo rozhodovat při úvahách o koupi uměleckého předmětu. Majitelé galerií se setkávají se dvěma typy laických zákazníků: jedni vybírají něco, co by se jim hodilo do konkrétního prostoru, druhým se zalíbí nějaká věc v galerii a teprve pak začnou přemýšlet kam s ní. V konečné fázi rozhodování však je vždycky jasné jedno: poslední slovo má zákazník.

Odborník může upozornit na zvláštnosti uměleckého díla, vysvětlit autorův záměr, poradit správné umístění a vhodné prostředí. Shrnutí hlavních zásad připravila pro Moderní byt PhDr. Eliška Schránilová.

Několik praktických rad
Socha je trojrozměrný objekt, který by měl stát tak, aby bylo možné jej vnímat ze všech stran. Z hlediska výšky by mělo být těžiště sochy na úrovni očí. Někdy však sochař určitou část sochy ještě zdůraznil, a pak je třeba ji umístit tak, aby byla vnímána z nadhledu nebo podhledu.

Tvarově bohaté, členité dílo kolem sebe vyžaduje větší místo, uzavřený tvar naopak lépe vyzní v komorním prostoru — výklenku, nice apod. Širší jehlanovitá nebo kuželovitá kompozice potřebuje také velkorysejší prostor, naopak úzký vysoký objekt snese větší sevření.

Sokl je pro sochu tím, čím pro obraz rám. Zprostředkovává soše kontakt s okolím, a pokud autor sochu na sokl sám osadil, je třeba jeho záměr respektovat.
Velmi důležité je osvětlení, které dokáže plastičnost díla dokonale zvýraznit, nebo úplně zničit. Dobře vržené šikmé světlo podtrhne tvary jemně členěných kovových předmětů, jednoduchá, nečleněná plastika naopak snese i přímé světlo, které dobře obkreslí její kontury.

Specifické nároky má plastika skleněná, která má světelné efekty přímo ve své podstatě.

Z hlediska údržby je sochařské dílo méně náročné než obraz — kromě dřevěných předmětů lze většinu udržovat běžným otíráním vlhkou cestou. Dřevo, i když má povrchovou úpravu, zůstává stále živým materiálem a je lépe jej pouze oprašovat. (Nemělo by navíc stát ve vlhkém prostředí, nehodí se tedy ani do koupelny.)

Při vybírání ideálního místa je dobré si uvědomit, že barevné (polychromované) plastiky potřebují stejně jako pálená hlína neutrální pozadí, aby se jejich barva dobře odrážela, naopak bronz může dobře vyniknout vedle zařízení v pastelových barvách.

Plastika:
sochařské dílo vzniklé nanášením hmoty (modelováním a kovoliteckými postupy)
Skulptura:
sochařské dílo vzniklé ubíráním hmoty (tesáním, řezáním apod.)
Objekt:
sochařské dílo užívající trojrozměrný předmět nebo jeho části v nových konstrukčních souvislostech. Je často složené z více materiálů nebo jde také o dílo usilující o nové geometrické či organické tvary a plastické hodnoty

FOTO: PETR ZHOŘ A ARCHIV, Text: Pvlína Blahotová a Eliška Schránilová
Zdroj: Moderní byt 6/01

Kontakty:
ATELIÉR DRDA, Bystřička 216, Vsetín, tel.: 0657/64 31 15;
ATELIÉR HŮRKA, Rokycanova 144, Tachov, tel.: 0184/72 36 42;
GALERIE D‘LARA,
Smetanovo náměstí 137, Litomyšl,
tel.: 0464/61 48 55;
GALERIE E. S., Nuselská 5, Praha 4,
tel.: 02/61 21 58 99;
GALERIE JIŘÍHO A BĚLY KOLÁŘOVÝCH, Betlémské nám. 8, Praha 1,
tel.: 02/22 22 06 89;
GALERIE MONA LISA, Horní nám. 20, Olomouc, tel.: 068/522 68 28;
GALERIE SVATOVÁCLAVSKÉ SKLEPY, Český Krumlov, tel.: 0337/71 57 53

Tajemný obsah skříní

undefinedSkříň z kolekce Metrocubo, posuvné dveře, sklo, dřevo, cena od 131 000 kč, Amber Interiér

Zabudované skříně přístupné z obou stran, cena od 250 000 do 500 000 Kč, Design Fórum

Kolekce Overline, skříň s dveřmi z matného skla v posuvném rámu, cena 123 000 Kč, KTC Interiér

Armadi, posuvné dveře, matné sklo, cena bez vnitřního vybavení cca 300 000 Kč, KTC Interiér

Kolekce Teknopolis, kombinuje přírodní dřevo a žlutý lak, cena cca 146 000 Kč, Living Space

Skříň s prosklénými dveřmi, Overline, cena od 80 000 Kč do 250 000 Kč, Boom Living

Skříň s proslkenými dveřmi, řada Overline, cena podle vybavení od 80 000 do 250 000 Kč, Boom Living

Kdy se vlastně narodila skříň? Někdo tvrdí, že existovala již v antice. Jiní její vznik zasazují do středověku. Řada historiků užitého umění se však shoduje, že pravou skříň poznala až raná renesance, když kohosi napadlo postavit truhlu na výšku.

Co jí neprospělo
Od solitérních skříní se dnes vlastně ustupuje a nahrazují je jejich zabudované varianty nebo šatny. Skříně jsou totiž velmi objemné a už dlouho nepřinášejí do interiéru prvek ozvláštnění. Z formálního hlediska nedokážou držet krok s jinými typy nábytku. Zatímco stolkům nebo postelím přidala minimalistická čistota na eleganci, skříně doslova zabila. Proč se tedy udržely jako účelový druh mobiliáře po mnoho století?

Nesly dekor, a to zejména v dobách, kdy byl nejen přijatelný, ale i žádaný. Kopírovaly přední fasádou čela domů, takže měly sloupy, rozeklané frontony, vpadlá pole, korunní římsy… a navíc intarzii. Byly zdobné. S dekorem, přesněji ornamentem, skoncoval v roce 1908 Adolf Loos, když v jednom z nejvýznamějších esejů světové literatury dějin architektury a designu uvedl: „Ornament je něco, co musí být překonáno. Svou kůži ornamentuje jen Papuánec a zločinec. Jen Indián pokrývá dekorem loďku a veslo, kde jen může.“

Skříně a elita
Měl Adolf Loos právo postavit se do role arbitra? Jan Michl, profesor teorie architektury a designu na Vysoké škole pro architekturu v Oslu, se to nedomnívá. Říká: „Správný názor na design si přivlastňují intelektuální elity. Vycházet vstříc jinému než takzvaně správnému vkusu bývá považováno za cosi blízkého prostituci.

Když si pak po letité masáži osvojí široké masy vkus prosazovaný ze strany médií, elita změní jeho normy, aby nadále zůstala elitou.“ Zní to logicky, i když poněkud levicově, ale zároveň nelze jeho prohlášení upřít jistý optimistický náboj. Znamenalo by to totiž, že je docela jedno, jaký kus nábytku si domů postavíme, pokud jsme na něj dostatečně hrdí, líbí se nám a máme tolik odvahy, abychom nepodléhali vzorům — zejména intelektuálním elitám.

Nový dekor
Skříně si opravdu nesou handicap monstróznosti, ale zároveň výhodu neutuchající obliby. Designéři přistoupili na hru a na rozdíl od Loose nechtějí vynášet soudy. Snaží se lidem poskytnout, co žádají. Přijali fenomén zavržené skříně jako hozenou rukavici. Aplikovali na ni opět dekor, ale s citem hodným jednadvacátého století. Nechtějí být elitami a nenávistnými teoretiky přibiti na kříž nevkusu. Dekorem je možné nově chápat i barvu dřeva, jemné linky kovu, střídání obruby a skla nebo vypointování bílé plochy subtilními úchyty.

Solitérní skříň si nejčastěji pořizují lidé, kteří z různých důvodů nemohou mít šatnu, nemají kam skříň zabudovat, nechtějí žít v jednom místě navěky nebo je prostě uchvátí její znovu objevený ozvláštňující design.

Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 6/01

Kontakty:
AMBER INTERIÉR, Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71;
BOOM LIVING, Masarykova 976, Hluboká nad Vltavou,
tel./fax: 038/796 51 15;
DESIGN FÓRUM PRAHA, Prokopovo nám. 5, Praha 3,
tel.: 0/22 78 06 98;
KTC INTERIER, Pasáž bydlení, Štěpánská 36, Praha 1,
tel./fax: 02/24 81 66 11;
LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2,
tel.: 02/24 91 95 99;
LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44;
RENEÉS INTERIOR, Korunní 73, Praha 3, tel.: 02/24 25 46 27;
STAR INTERIER, Kostelecká 148, Neratovice,
tel./fax: 0206/68 20 63

Posviťte si na děti

S módou bodového osvětlení se z dětských pokojů pomalu vytrácejí lustry. Úplně vynechat centrální osvětlení však není příliš praktické — děti si často hrají v celém prostoru pokoje a někdy je prostě třeba rozsvítit velké světlo, vyluxovat nebo vysbírat lego i z nejzapadlejších koutů a pak se zase vrátit k měkčímu světlu stojací lampy.

Pět míst
Až se někdy nadšeně zastavíte u svítidel s veselými barvami, dětskými motivy a zajímavým designem, uvažte racionálně, jestli má vaše dítě skutečně dobře osvětlený pokoj. Mělo by dobře vidět jednak v celém pokoji, jednak u postele, na pracovním stole, u místa pro hraní a při posezení s knihou.

Každý věk svítí jinak
Rozdíl v atmosféře pokoje studenta mateřské školy a žáka vyššího stupně je patrný na první pohled. Jiný je nábytek, jiné potřeby, jiné barvy i materiály, kterými ten určitý věk touží být obklopen. A světla? Miminku nad postýlkou bliká bdělá bludička, která ho i uprostřed tmavé noci ujistí, že tu není samo. A protože je to bludička věrná, může se stát, že se stane průvodcem nočních dobrodružství na dlouhá léta.

Osvětlení v pokoji nejmenších dětí má vůbec velmi specifický charakter: mělo by skutečně svítit, mělo by být veselé, hravé, a ještě navíc bezpečné, protože zvědavé ruce se uhlídat nedají. Při vybírání lampy nad postel nebo na noční stolek se přesvědčte, že se dítě nemůže popálit o žárovku nebo rozehřáté stínidlo. A ještě předtím, než vám prodavač lampičku s roztomilými medvídky na stínidle zabalí, ujistěte se, že jste připraveni ji za několik krátkých let vyměnit za dekor, který bude více odpovídat věku vašeho dítěte.
¨
Starší děti potřebují kromě lampičky u postele a na pracovním stole také dobré světlo u šatní skříně, aby si mohly samy ukládat a vybírat oblečení, a pokud má malá slečna v pokoji velké zrcadlo, bez dalšího světla se také neobejde. Rodičům, kteří nechtějí své dítě připravit ani v dokonale osvětleném pokoji o kouzlo tajného čtení pod peřinou, na něž se v dospělosti nejvíc vzpomíná, doporučujeme pořídit hezkou baterku a uložit ji potomkovi do první zásuvky v psacím stole.

Kontakty:
ASKO, Fr. Diviše 984, Praha 10,
tel.: 02/71 01 71 11;
EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel./fax: 02/71 74 22 41;
IKEA, Shopping Park Praha,
Skandinávská 1, Praha 5,
tel.: 02/51 61 01 10;
LIVING SPACE, Vinohradská 37,
Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44;
MOTHERCARE, nákupní galerie Myslbek, Na Příkopě 19/21, Praha 1,
tel.: 02/22 24 00 08;
SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1,
tel.: 02/22 31 95 48

Hrajeme si… na home office

Stůl Champion 22 438 Kč, přídavná zadní deska 4 988 Kč, police 3 949 Kč, závěsné police na tašku 1 321 Kč, mobilní stolní lampa 6 444 Kč, 6idle 11 822 Kč, výsuvná police na papír 1 159 K4, Delso

Jak netrdičně ukládat CD, kovový regál Eduard, cena 1 371 Kč, CPM Prague

Dětský stůl Sprinter, cena 18 312 Kč, DELSO

Dětský stůl Champion, cena 22 438 Kč, Delso

Otočný stojan s kontajnery Elizabeth-1 stojí 1 785 Kč, CPM Prague

Detail měkké linie stolu

Pracoviště ve tvaru oblouku, cena stolu, židle, zásuvkového kontajnru 64 706 Kč, Star Interier

Stolek pod počítač Campro cena 32 637 Kč, drřák na pC za 2 286 Kč, deska pro tiskárnu 5 611 Kč, nástavba 7 274 Kč

Komoda Star, cena 12 500 Kč, stolička s úložným prostorem je za 2 000 Kč, Baby Line

Rostoucí dětský nábytek se pomalu, ale jistě stává fenoménem, který z dětských pokojů klasické zařízení zvolna vytěsňuje. Není čeho litovat, co lepšího bychom mohli svým dětem dopřát než nábytek na míru? Od předškolního malíře po studenta, v každém věku a beze strachu z dalších deseti centimetrů za prázdniny, řešení je po ruce: skříň se trochu přifoukne a stůl a židle poporostou.

Nekonečný seznam
Při plánování prvního dětského pokoje uvažujeme v jednoduché rovině: dítě potřebuje psací stůl a pracovní židli, šatní skříň, knihovnu a postel. Po několika letech praktických zkušeností už víme, jak byl náš pohled naivní. Dítě nepotřebuje jen psací stůl! Odmalička používá i odkládací plochy, a pokud je nemá, odkládá věci kamkoliv — na zem, na postel…

Zásuvky u psacího stolu jsou důležité, ale zdaleka nestačí. Ještě je třeba najít místo na nejrůznější dózy a krabičky, sbírky čehokoliv, a také hračky a hračičky, kterých se na pracovním stole nevzdáváme ani my dospělí. Rostoucí židle s pěti možnostmi nastavení sedáku bude kopírovat všechna růstová období dítěte.

Důležitá jsou na židli kolečka: i při práci u stolu vykonáváme množství pohybů (a děti ještě víc než my) a pohyblivá židle je přirozeně vykonává s námi. Na příjemný pocit neomezovaného pohybu jsme si zvykli  tak dokonale, že o pracovní židle bez koleček pomalu přestává být zájem. Postupně bychom mohli rozebírat další kusy zařízení v pokoji. Ale detailní seznam potřeb dětí v různém věku by byl skutečně nekonečný. A koneckonců, na něco si také můžete přijít sami…

Kde nešetřit?
Každý si nemůže dovolit značkové vybavení dětské pracovny podle posledních trendů, přesto bychom se však měli vyvarovat šetření na nepravém místě. Pokud má jeden dětský pokoj dohromady více sourozenců, musí rodina určitě rozumně hospodařit jak s penězi, tak s místem. Rozhodně by však každé dítě mělo mít svou postel a třeba malý, ale vlastní pracovní stůl.

Pracovní desky, které se dají zasunout na noc například pod lůžko, jsou praktické pouze pro příležitostné použití. Z takové plochy je totiž nutné před zasunutím všechny věci sklidit, a tak se z bodu A přesouvají do bodu B a efekt je mizivý. Mimochodem, znáte dítě, které si bude dobrovolně každý večer sklízet rozdělanou práci ze stolu?

Počítejte s počítačem
S počítačem do dětského pokoje přicházejí i dosud nepoznané starosti. Nejenže počítač také vyžaduje místo jen pro sebe a blízko zásuvky, ale nelíbí se mu proti oknu a u topení, chtěl by k sobě lampičku a nesnáší drobky z bábovky. Vedle klávesnice potřebuje místo pro podložku s myší, popřípadě prostor na tiskárnu. Jeden psací stůl to všechno nezvládne. V ideálním případě se rozhodnete pro speciální stolek pod počítač, když bude mobilní, tím líp.

Ale i jednodušší řešení vyžaduje každopádně alespoň rozšířenou pracovní plochu, nejlépe do tvaru písmene L. V zajetí vymožeností naší doby však dětský pokoj vůbec nemusí ztratit svůj půvab. Veselé barvy a design určený pro dětské uživatele nás přesvědčují o tom, že nemá cenu se změnám ve vybavení dětského pokoje bránit. Stýská se vám po romantickém čtení pohádek při svíčkách? Ale to není problém. Stačí jednou večer vypnout počítač.

Ideální dětské pracoviště:

– Stůl s nastavitelnou výškou a polohovací deskou

– Kromě nezbytných zásuvek jsou praktické i mobilní kontejnery

– Pracovní židle s možností pěti nastavení výšky sedáku tak, jak se mění výška dítěte. Ideální je na kolečkách nebo aspoň s pružnou kostrou, která umožňuje pohupování

– Ovládání by mělo být maximálně jednoduché a snadné

– Pracoviště s počítačem by mělo být do tvaru písmene L, umožňuje pohodlnější provoz

– Žádný stůl nakonec není dost velký, nezapomeňte proto na další odkládací plochy

– Zatímco jeden počítač stačí více dětem, pracovní stůl by měl mít každý vlastní

Anketa
Jak máš doma vybavený pracovní kout?

Mám tam stůl, počítač, papíry, učebnice, prostě všechno.
Honza, 12 let

V koutku mám stůl, lampičku, na stole pracovní potřeby a v šuplíku plánovací potřeby.
Hanka, 14 let

Knížky, pracovní potřeby, koš, tašku a nějaké malé ptákoviny.
Béda, 14 let

Normálně. Takový stůl, židli a nějaké drobnosti.
Adam, 10 let

Já mám dva stoly. Na jednom počítač, na druhém tužky a všechno ostatní.
Kuba, 10 let

Já mám docela velký pracovní stůl s učebnicemi a psacími potřebami. S tím jsem docela spokojený, akorát mi tam chybí počítač.
Martin, 13 let

Mám tam tužky, rádio a papírovou krabici.
Honza, 11 let

Text: Pavlína Blahotová, Foto: Archiv 
Zdroj: Moderní byt

Kontakty:
BABY LINE,
Rašínovo nábř. 34, Praha 2,
tel.: 02/24 91 61 98;
CPM PRAGUE,
Moravská 52, Praha 2,
tel.: 02/22 52 00 10;
DELSO,
Vinohradská 30, Praha 2,
tel.: 02/22 52 26 86;
KLOU design,
Holečkova 34, Praha 5,
tel.: 02/57 31 79 64;
STAR INTERIER,
Kostelecká 148, Neratovice,
tel.: 0206/68 55 85;
ŠIBOR HÜLSTA STUDIO,
M-Palác, Heršpická 5a, Brno,
tel.: 05/43 10 72 26

       

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025