Blog

Pisoáry jsou i pro dámy

V době, kdy Angličané záchodové míse s láskou přezdívali váza na podstavci, pracovali na vývoji dalšího koupelnového zařízení Francouzi. Bylo určeno pře-
devším pro velmi bohaté dámy a dostalo název bidet. Dlouho bylo považováno za výhradně dámskou záležitost.

Bidet
Bidet je speciálně tvarované nízké umyvadlo určené k mytí spodních částí těla — sedá se na něj čelem k ventilům. Navíc se může používat i jako lázeň pro nohy, případně k namáčení prádla. Poskytuje rychlou a pohodlnou variantu intimní hygieny, nahrazuje sprchu a jeho použití přináší příjemný pocit svěžesti. Velmi praktické je spojení funkcí bidetu a WC v přídavném programovatelném zařízení, které se vysouvá ze sedátka nebo keramické části v podobě výsuvné trysky, plnící funkci bidetu.

Někdy bidet nahrazují stojánkové nebo nástěnné umyvadlové baterie s výsuvnou sprchovou hadicí o délce 1,5 až 2 m se speciální ruční sprškou — Oras Bidetta (Oras) a baterie La Tore (Aqua Trade, Geos, Novaservis).
Bidet umožňuje pohodlnou hygienu nejen ženám, ale i starým, nemocným nebo jakkoli handicapovaným lidem.

Existují dva typy bidetů — podle toho, jak se do nich přivádí teplá a studená voda. V současné době se prodává především bidet jednoduššího typu s přívodem vody pomocí směšovací stojánkové baterie, která se montuje v zadní části. Dražším typem je bidet se sprškou, kde voda určená k umytí stříká směrem nahoru. Luxusnější typy mohou být navíc doplněny bidetovými sedátky.

Pisoár
Také další koupelnovou vázu známe pod označením připomínajícím její francouzský původ. Přestože je dnes světovým trendem, v domácnostech se s ním setkáváme zatím výjimečně, i když veřejné prostory si bez něho představit už asi nedokážeme. V koupelnách a na toaletách rodinných domů, kde je v domácnosti více mužů, by však byla za toto zařízení vděčná určitě každá hospodyně. Do našich domácností však už pozvolna proniká zvyklost vybavení domácnosti druhou koupelnou, která se nachází zpravidla blízko vchodu nebo obytných prostor.

Nezbytným vybavením tohoto místa by měl být kromě umyvadla, WC, popř. sprchového koutu i domácí pisoár, který je z hlediska hygieny doplněný poklopem. Poskytuje nejvyšší možný komfort a umožňuje snadné udržování čistoty. V době návštěv může být tato místnost velmi frekventovaná a při běžném rodinném životě určitě zamezí ranním tlačenicím v koupelně.

Nové typy pisoárů jsou dokonale ztvárněné, reagují na pohyb, bezhlučně a automaticky splachují, mají nastavitelné množství vody a jsou vybavené poklopem.
Pisoáry byly až dosud určeny výhradně pro muže, ale na největším evropském veletrhu zdravotní techniky a vytápění ISH ’99 ve Frankfurtu nad Mohanem se objevila novinka, pisoár pro dámy. Německá firma Sphinx jej představila pod názvem Lady P. Sami odborníci zvědavě očekávají, zda půjde o módní výkřik, nebo zda se tento zařizovací předmět stane běžným standardem. Koneckonců — nejde o nic nového.

V dnes již těžko dostupné publikaci ing. Rudolfa Březiny „O kanalisaci nemovitostí“ vydané v roce 1906 se píše: „Mísové pissoiry pro ženské, jež shledáváme v domech amerických, podobají se klosetu, jehož mísa je napřed poněkud hodně rozšířena. Jsou proto výhodné, že se dají připojiti i k potrubí světlosti 5 cm, tedy ke kterémukoliv odpadnímu potrubí v domě.“

Novinkou u dnes vyráběné pisoárové mísy pro ženy je pouze tvar, závěsné provedení, způsob splachování a napojení na kanalizaci. Myšlenka sama je stará již přes sto let.

Text: Barbora Smrčková, Pavlína Blahotová, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
EIM UNIVERS, Roztylské sady 2998/11a, Jižní XIII, Praha 4, tel.: 02/72 76 69 58;
IDEAL STANDARD, Černomořská 10,
Praha 10, tel.: 02/71 00 11 51;
KOZÁK, Anglická 7, Praha 2,
tel.: 02/22 24 16 26;
LAUFEN CZ, V Tůních 3, Praha 2,
tel.: 02/96 20 00 31;
ORAS, Mikulovická 337, Praha 9-Vinoř,
tel.: 02/850 48 92;
SANITEC, Učňovská 100/1, Praha 9,
tel.: 02/66 10 64 50;
SANITOP, Sokolovská 189, Praha 9,
tel.: 02/684 86 35

Není monitor jako monitor

Bez monitoru se s počítačem nedá komunikovat. Ten, kdo kupuje počítačovou sestavu jako celek, se o monitor zdánlivě nemusí zajímat, protože by měl být optimálně zvolen a sladěn s počítačem již od výrobce. Ve skutečnosti však při výběru do sestav často převládají ekonomická hlediska a zejména v levnějších počítačových sestavách se nedá velká kvalita monitoru očekávat.

Leckdy se proto rozhodneme vybrat monitor, který už se v běžných sestavách nevyskytuje. Pak nás ovšem musí zajímat jeho charakteristiky – a také se v nich musíme trochu orientovat. Konečná volba zobrazovacího zařízení však bývá kompromisem mezi špičkovou kvalitou a možnostmi peněženky, protože skutečně kvalitní monitory jsou extrémně drahé.

Klasické monitory
Přestože se dnešní běžný počítačový monitor podobá televizi, má s ní společný jen základní princip – a pak to, že i on je nejčastěji posuzován podle úhlopříčky obrazovky. Zde to však není v centimetrech, ale v palcích: jeden palec (inch, coul) je anglosaská délková míra, která obnáší 25,4 mm. Současný běžný standard představují patnáctipalcové monitotry.

Pro práci s obrazem jsou ale mnohem lepší přístroje s úhlopříčkou obrazovky 17 či 19 palců, které lze ještě koupit za ceny přijatelné i pro amatéra. Ideální by byly 21palcové monitory, zde však už jdou ceny do desetitisíců. Na rozdíl od zbytku počítačové sestavy však jde o dlouhodobou investici, která nezastará tak rychle, protože ke kvalitnímu monitoru můžete připojovat stále nové počítače po mnoho let.

Významné charakteristiky
Důležitá je ovšem také vertikální frekvence monitoru, někdy též označovaná jako frekvence snímkového rozkladu nebo opakovací frekvence (udává se v Hz). Zjednodušeně řečeno: vypovídá o tom, kolik kompletních obrazů se na monitoru může objevit za sekundu. Samozřejmě, že čím víc, tím lépe. Totéž platí i o hodnotě horizontální řádkovací frekvence (frekvence řádkového rozkladu), která v kHz udává, kolik řádek se zobrazí za sekundu. K dalším významným charakteristikám monitorů patří tzv. rozteč bodů.

Jde o údaj vypovídající o vzájemné vzdálenosti dvou sousedních obrazových bodů. Jde o zlomky milimetru – zde naopak platí, že čím je číslo menší, tím lépe. Velká rozteč způsobuje zrnitost obrazu. Na kvalitu zobrazení a práce s monitorem mají vliv i další faktory, např. uspořádání stínítka (systém Trintron dává za víc peněz lepší obraz), ovládací prvky, zejména možnost měnit geometrické deformace obrazu atd. Situace na trhu monitorů se rychle mění – mapují ji testy v časopisech.

Monitor a zdraví
Mnoho lidí se obává negativního působení monitorů na zdraví. Dnes však jsou přístroje konstruovány podle přísných hygienických norem, takže v přiměřené vzdálenosti před stínítkem žádné nebezpečí nehrozí (sporné to je po straně nebo za monitorem, proto je třeba jej umisťovat i z tohoto hlediska). Odborné studie nepotvrzují ani vliv práce s monitorem na zhoršování jinak zdravého zraku, přestože řada uživatelů z vlastní zkušenosti tvrdí opak.

V bytě jsou důležité i další faktory: vzhled, hloubka monitorové skříně a vyklenutí obrazovky. Se vzhledem je potíž; v poslední době se začínají objevovat výrobky, jež nehyzdí běžný bytový interiér, ale ne vždy jde design ruku v ruce s ostatními charakteristikami. Klasické monitory jsou velmi hluboké, což vadí při jejich umisťování. Proto nacházejí ideální prostor v rohu místnosti.

Ploché displeje
Neforemný tvar klasických monitorů je jedním z důvodů, proč se hledají nové principy. V běžných monitorech se obraz tvoří vystřelováním elektronů proti stínítku v obrovské elektronce. Z toho vyplývají všechny nedostatky tohoto systému: velká hmotnost a hloubka přístroje, zakřivení stínítka atd. Výhodou je rychlost změn na stínítku (malá setrvačnost), dobrý kontrast, čitelnost obrazu i z bočních úhlů a především láce. Už v minulém století si botanik Friedrich Reinitzer všiml, že mléčně kalná kapalná látka cholesteryl se při určité teplotě stává průzračnou.

To přivedlo vědce na stopu kapalin, které mění optické vlastnosti v závislosti na jiných fyzikálních veličinách, což je jinak vlastnost některých krystalů. Proto se jim začalo říkat tekuté krystaly – Liquid Crystals. Zdánlivě nevýznamný objev vedl o století později ke vzniku celého průmyslového odvětví – k výrobě displejů. Z anglických slov Liquid Crystal Display pak vzniklo jejich dnes běžné označování jako LCD, pod nímž je najdeme i v prospektech.

Nebojte se LCD
V monitoru z tekutých krystalů se mění optické vlastnosti jednotlivých bodů na stínítku pomocí elektrického napětí. Původní technologie označovaná jako DSTN (Double Super Twisted Nematic) postačovala pouze pro nenáročné kancelářské aplikace, protože nepříliš kvalitní obraz se vyznačoval velkou setrvačností (např. kurzor myši po sobě zanechával jen zvolna mizející stopu). Proto se objevily LCD monitory s aktivní maticí, kde v každém obrazovém bodě řídí elektrické pole trojice mikroskopických tranzistorů.

Této technologii se říká TFT (Thin Film Transistors), protože jejím základem je tenká vrstva obrovského množství tranzistorů pod stínítkem. Obraz lze kvalitou srovnat s obrazem klasického počítačového monitoru. U běžných výrobků se však proti vakuovým obrazovkám projevuje nižší kontrast (pozorovat např. obraz kamery na LCD v terénu při slunečném počasí je dost obtížné) a možnost sledovat obraz pouze v užším rozmezí úhlů (ze strany na displeji nic nevidíte). Z hlediska uživatele jsou důležité opět úhlopříčka displeje a jeho rozlišení, tj. počet obrazových bodů. Výhody LCD vedly k využití tohoto principu také při stavbě běžných stolních monitorů.

Takový přístroj je především hluboký jen pár centimetrů – nejenže nezabírá místo, ale můžete si jej třeba pověsit na zeď jako obraz. Odpadají tedy estetické problémy umisťování počítače v bytě, protože rozměry dávají návrháři podstatně větší manévrovací prostor. LCD monitory jsou zatím výrazně dražší než klasické (řádově desítky tisíc korun), nicméně jejich ceny klesají. Hledají se i nové principy zobrazování. Nejdál jsou v současnosti plazmové ploché displeje uplatňující se ve velkoplošných (a mimořádně drahých) televizorech. Vývoj jde ještě dál – uvažuje se o displejích tenkých jak list papíru, ohebných atd. V běžné praxi však zatím má význam především klasický vakuový monitor a LCD.

Grafické karty
Kvalitní činnost monitoru záleží mimo jiné na grafické kartě. Kupujeme-li zvlášť počítač a zvlášť monitor (nebo při modernizaci počítače), dbáme na vhodné parametry i vzájemné sladění obou těchto prvků. Grafická karta je deska obvodů: převádí povely z procesoru, týkající se obrazu, do řeči, které rozumí monitor. Klasický monitor (na rozdíl od zbytku počítače) pracuje analogově. Karta je připojená na sběrnici počítače, zasunuje se do jejích slotů a je do značné míry závislá na její propustnosti pro data.

Dnes se pro tyto účely používá jen rozhraní AGP (Accelerated Graphic Port). Staré počítače měly grafické karty pracující v modu VGA, dávající rozlišení 640 x 480 bodů v 16 barvách, pak přišlo SVGA s rozlišením 1024 x 768 bodů v 256 barvách. Současné karty podporují i mody se zobrazením 1280 x 1024 bodů nebo dokonce 1600 x 1200 bodů. Při rozšíření o tzv. True Color je k dispozici více než 16,7 milionu barevných odstínů. Běžné grafické karty ovšem kladou na procesor vysoké nároky, protože vykreslit obraz je náročné na objem zpracovávaných dat i na rychlost práce. Problém elegantně řeší decentralizace funkce procesoru: nové karty mají další čip (v podstatě ještě jeden počítač), specializovaný na práci s obrazem.

Procesor počítače si pak – zjednodušeně řečeno – jen poroučí, co má procesor na grafické kartě dělat, a zbyde mu kapacita na plnění jiných úkolů. Takto vystrojeným kartám se říká grafické akcelerátory. Otázka je, zda vámi používané programy akcelerátor skutečně vyžadují. Většina moderních her jej opravdu chce, zrovna tak mnohé konstrukční (CAD) programy; naproti tomu u softwaru pro práci s fotografiemi to mohou být vyhozené peníze. Další významný faktor ovlivňující výkon grafické karty je kapacita její paměti. Samozřejmě čím více, tím lépe (a obvykle i dráže). Ještě lepší než běžná videopaměť DRAM je typ VRAM. Existují také grafické karty, které v sobě zahrnují další funkce, např. obvody pro příjem televizního signálu nebo pro editaci videa.

Jindy zase výrobce dodává zvláštní kartu pro editaci videa – která ovšem pracuje pouze jako doplněk některé jeho grafické karty. I když tedy prodejce u standardního počítače problém grafické karty již vyřešil, při vážném zájmu o náročnější obrazové aplikace je lepší, když to nenecháte jen na něm. Množství nových grafických karet na trhu je nepřehledné – a tak zájemci nezbývá než vyhledat poslední testy v nezávislých časopisech.

Text: Jan Novák, Foto: archiv autora a firem
Zdroj: Můj dům

Kov na každém kroku

Zábradlí je při určitém pohledu prvek dokonalé výtvarné kompozice.

Na nádoby, nářadí i svítidla, nábytek i další interiérové prvky se v běhu věků dosud ideálnější materiál nenašel. Mění se jeho složení, způsob zpracování i povrchové úpravy, ale láska člověka ke kovu zůstává.

Během různých uměleckých slohů se pochopitelně měnila i podoba kovových předmětů. Nejstarší poznané kovy, zlato, stříbro, cín a měď, se brzy rozmnožují o bronz, olovo, železo, ocel a litinu. Barva a povaha jednotlivých kovů naučila člověka využívat jejich vlastnosti i při zařizování interiéru: k původně ryze praktickým důvodům přibývá i pohled estetický — kov zůstane v interiéru navždy zárukou bezpečí a spolehlivosti, zároveň však umí vyvolat pocit tepla nebo chladu, nevázanosti i uměřeného odstupu, může být barokně rozmařilý i funkcionalisticky přesný.

Současné trendy
Pamětníci říkají, že každé období, kdy se láme století, je mírně ztřeštěné. Vyspělá civilizace by ráda působila seriózně, navrhuje čisté linie kovových prvků, a do toho semtam někdo vpadne a nechá si ukovat zábradlí, které ze všeho nejvíc připomíná havraní hnízdo. Právě to je na práci s kovem krásné — možnosti zpracování umožňují chirurgickou přesnost detailu, ale dovolují ukovat i křídla z mosazné nábojnice… A tak se s kovem setkáváme i nadále na každém kroku, ale každá jeho podoba je jiná.

Zlato, stříbro, hliník
Nenechte se mýlit, stříbrné příbory nejsou vůbec nostalgickou vzpomínkou, právě naopak. Přední světoví designéři si čas od času odskočí od každodenní práce a navrhnou kolekci nebo solitér ze stříbra, vymyslí pozlacenou vodovodní baterii nebo aspoň čajovou konvici.

Většina nábytku nebo ostatních interiérových prvků však využívá tradiční oceli a odlehčených slitin s různou povrchovou úpravou. Vedle nich se nejvíc prosazuje relativně levný, měkký a lehký hliník. Stříbřitě bílý lehký kov nemění na vzduchu svou podobu, snadno se zpracovává a jeho povrch nevyvolává tak chladný dojem jako ocelový lesk. Na to, že se hliníkové předměty nesmějí dávat do myčky na nádobí, jsme si sice museli přijít každý sám, ale na oblibě hliníku to nic nemění.

FOTO: IVETA KOPICOVÁ, LUBOMÍR FUXA, PETR ZHOŘ A ARCHIV, Text: Pavlína Blahotová
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
ADR, Libinská 3127/1, Praha 5, tel.: 02/57 21 02 52;
BLOCK STUDIO, Palackého 258, Vsetín, tel.: 0657/61 40 19;
CPM PRAGUE, Moravská 52, Praha 2, tel.: 02/24 25 04 68;
HORIZONT, Předboj 7, Kojetice, tel.: 0206/68 67 22;
IMARMITALIANI, Rybalkova 14, Praha 2, tel.: 02/22 51 96 19;
JAN KOMÁREK, Radimovice 7, Velké Popovice, tel.: 0204/66 53 62;
FRANČEKOEXPANS, Kopečná 7, Brno, tel.: 05/43 23 48 41;
KONSEPTI, E. Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28;
LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel.: 02/90 00 01 53;
RENDL, Masarykovo nábřeží 10, Praha 1, tel.: 02/24 91 18 76;
SHA, Pod Juliskou 4, Praha 6, tel.: 02/20 39 51 56;
STUDIO ITAL DESIGN, nákupní centrum Spektrum, Obchodní 113, Průhonice,
tel.: 02/72 18 32 91;
TUNNEL, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 53

Dobrý nápad zvětší i malý byt

Pokud byste si chtěli zařídit byt přesně tak, jak jste viděli výstavní kóje s nábytkem na proslulém veletrhu Salon Mobili v Miláně, mohlo by to být velmi ošidné (což ovšem platí o všech veletrzích nábytku). Jsou zde vytvářeny nereálné interiéry, důležité je však vnímat jednotlivé detaily.

Čím se Italové liší
Jsou dvě věci, které italští návrháři řeší zásadně jinak, než je u nás zvykem. Především odmítají, pokud nejde o příležitostnou záležitost, spaní na rozkládacích pohovkách. Do garsoniér a těch nejmenších bytů volí v případě nutnosti sklopná nebo výsuvná lůžka, kde lze uživateli nabídnout dostatečně kvalitní lehací plochu s jednodílnou matrací. Lůžko se tak skrývá například za policovou skříní.

Pohovky – do malého prostoru vystačí samozřejmě s „dvoumístnými“ – a malá křesla tak slouží pouze k odpočinku. Mívají pak ovšem výrazné tvary i barvy, aby se pozornost soustředila právě na ně. V dětských pokojích se snaží nepoužívat palandy. „Nahrazují je výsuvnými víceúrovňovými postelemi, takže i do malého dětského pokoje lze vtěsnat až tři lůžka, aniž by se výrazně zmenšila plocha na hraní, navíc si dokážou skvěle vyhrát s barevností,“ oceňuje architekt Jan Lexa z firmy Fast Interier & Design. „V rámci možností vypadají dobře i jejich sklopná lůžka, která nemají nic společného s typy nabízenými u nás.“

„Italové využívají perfektní kování, takže si mohou dovolit vysoké skříně na míru až ke stropu, což v malých bytech znamená obrovskou úsporu místa. Naše nástavce tuto funkci zdaleka tak neplní, navíc nad nimi stejně většinou zůstává ještě volný prostor,“ upozorňuje architekt Hynek Maňák z brněnské firmy Maniac Interiér, který milánský veletrh sleduje pravidelně. „Kvalitní kování jim nejen dovoluje používat dveře s výškou kolem 260 i více centimetrů, ale také to, že mohou místo klasických dveří zvolit posuvné řešení. Opticky pak ‚zlehčují‘ velké úložné skříně použitím matovaného skla na čelních plochách. To nepůsobí tak masivním a těžkým dojmem jako dřevo.“ (Málokdo z českých zákazníků tuší, že toto kování lze koupit i u nás ve specializovaných prodejnách pro truhláře a použít jej například při zakázkové výrobě.)

Posuvné dveře používají italští designéři i u kuchyňského nábytku včetně spíží, které tak mohou vtěsnat do jakéhokoliv výklenku v kuchyni či v kuchyňském koutu.

Doslova bezkonkurenční jsou italské rohové šatny nahrazující skříně a komory zároveň. Lze do nich uložit oblečení, ale také skládací schůdky, sportovní potřeby nebo právě odložené šaty. Ty zde mohou větrat, aniž by rušily v obytném prostoru. Přitom rohové řešení šetří maximálně místo a lze jej použít prakticky kdekoliv v bytě.

Nápadité detaily
Velmi „zvládnutý“ mají Italové také předsíňový nábytek. Mělké skříně slouží zároveň jako zrcadlo, které prostor opět opticky zvětší, boční stěny jsou určeny jako odkladní prostor. Velmi oblíbené jsou i atypické věšáky zavěšené přímo ke stropu. I to šetří místo. Stále častěji se objevují jednoduché police a stolky ze skla.

Transparentnost materiálu snižuje pocit zahlcení prostoru nábytkem. Vedle skla se stále oblíbenějším materiálem stává v Itálii také plast. Drobné solitéry, od plastových křesílek, polic, židlí včetně barových s možností nastavení výšky, až po skládací schůdky nebo mobilní kontejnery – to vše hýří barvami a originálními tvary. Doplňky z plastu tak vedle své funkční hodnoty fungují i jako veselá dekorace v interiéru. Navíc lze s nimi při úklidu, který v malých bytech znamená neustálé přemisťování předmětů, snadno manipulovat.

„Italové občas používají barevné kombinace, které nám mohou připadat zcela nepřípustné. Teprve když je v pokoji uvidíte vedle sebe, najednou zjistíte, že jde o úžasné barevné řešení,“ tvrdí o nápadech svých italských kolegů architekt Maňák. Důležité jsou také mobilní skříně skrývající počítač nebo stolky, které se posouvají pod pracovní desku v kuchyni. Slouží nejen k ukládání nádobí nebo potravin, ale také jako pracovní stoly k přípravě jídla. Často lze pod pracovní desku zasunout i menší jídelní stůl, který však může hospodyně používat i jako plochu pro přípravu jídla. „V těch nejmenších bytech lidé určitě ocení i sklopné stoly, i ty mají Italové dovedené k naprosté dokonalosti,“ hodnotí Jan Lexa.

Co opticky zvětšuje prostor

* bílá barva
* světlé stěny i podlaha (barevnost dodají drobné bytové doplňky včetně textilu)
* shodná barva stěn i podlahy v malých pokojích, zejména pokud jsou v jednom „záběru“ vidět
* dezén podlahové krytiny by měl být pokud možno neutrální, bez rušivých vzorů nebo nepravidelností (to se týká i „suků“ na dřevěných nebo laminátových podlahách)
* zrcadla

NÁPADY DO MALÝCH BYTŮ
* rohové šatny
* skříně až do stropu
* drobné solitéry sloužící zároveň jako dekorace
* výsuvné stoly i lůžka
* kování umožňující posuvné otevírání dveří i dvířek
* mobilní a víceúčelové solitéry

60 procent lidí ve věku 25 až 50 let chce bydlet lépe

Dotazováni přitom byli obyvatelé České republiky ve věku 25 až 50 let s čistým osobním příjmem nejméně 14 tisíc Kč nebo s čistým příjmem domácnosti nejméně 18 tisíc Kč.

K financování rekonstrukce či pořízení nemovitosti přitom 84 procent dotázaných zvažuje, že by k této investici využila hypotéku nebo větší půjčku, přičemž o hypotéce uvažuje polovina z nich. Rozhodnou-li se pro hypotéku, vybírají nejen podle výše úroků, ale významnou roli hrají i průhlednost produktu nabízeného bankou, délka splácení a výška splátek.

Průměrná částka vhodná ke splácení hypotéky se podle průzkumu pohybuje mezi pěti a šesti tisíci korun. V současné době přitom miliónový úvěr na 15 let lze získat se splátkami nad osmi tisíci
korun.

Více jak polovina respondentů se přitom přiklání ke standardnímu způsobu splácení, tedy rovnoměrným splátkám. Patnáct procent pak uvažuje o progresivním způsobu, kdy klient nejdříve splácí nižší částky, které se postupně s růstem jeho příjmu zvyšují. Tento způsob splácení zatím na českém trhu nabízí pouze Českomoravská hypoteční banka, ostatní banky to zvažují.

Od loňského roku zájem o hypotéky v ČR výrazně roste, přispěl k tomu především konkurenční boj a následný pokles úrokových sazeb.

Jak bydlí Halina Pawlowská

Pohled do ložnice, domácnost si nepotrpí na kobrce

Právě u tohoto stolu všechno vzniká?
No jistě, vždyť je to opravdu pracovní stůl. Jako rodina jsme se několikrát stěhovali, a stůl vždy s námi, už s námi bude zřejmě navěky. Viděla jsem podobný u Jaroslava Dietla. Když se na něj dneska dívám, tak musím říct, že Dietlův byl horší. I když to byla vídeňská secese. Nedá se samozřejmě říct, který stůl je lepší pro psaní scénářů. Ale určitě je rozdíl mezi stolem, který vám sedne a který ne. U mého se mi zkrátka píše dobře.

Tenhle stůl si také zahrál ve filmu…
Ano, to bylo v mém prvním celovečerním filmu Evo, vdej se. Nejdříve ho v něm zničili, ale pak ho na Barrandově zrestaurovali. A že tam byli nějací mistři svého řemesla! Taky zjistili, že má ošoupané levé ňadro.

Levé ňadro? U stolu? To je nějaká scenáristická licence?
Vůbec ne. Nohy toho stolu jsou dělané jako sfingy. A já, když si při psaní dám pravou nohu přes levou, tak levé ňadro pohybem nohy nevědomky ošoupávám. Už je to jasnější? Prostě píšete, přitom si tak nohou pohupujete, a ošoupá se vám ňadro. Upřímně řečeno nevím, jestli je na nohách toho stolu vyobrazena sfinga. Rozhodně je to ale ženská postava.

Jak stůl renovujete? Po těch letech…
Jak říkám, renovován byl poprvé ve filmovém studiu na Barrandově. Po natáčení. Já ho renovuji tak, že z něj stírám prach. Je to velice kvalitní materiál, staré dřevo, a to — jak známo — už něco vydrží.

Jak jste tenhle byt získala?
Já se pohybuji pořád na stejné trase. Původně jsem bydlela ve Varšavské ulici, potom v Žitné. To byly všechno byty z třicátých let, krásná architektura. A od roku 1978 bydlím tady o pár set metrů dál… Chci toho v tomhle bytě ještě hodně předělat, ale i když mi to trvá už pěkně dlouho, mám pocit, že základ pro své plány mám dobrý.

Čím je tento byt pro vás tak zajímavý?
Má svoji historii. Původně zde bydlel profesor Trapl, který založil podolskou porodnici. Měl tu i ordinaci. Pak byt rozdělili, protože byl svou velikostí na socialistické poměry atypický. Rozdělili ho také atypicky, protože jsme měli se sousedy stejné dveře do koupelny. Ta bývala společná. Mělo to i další paradoxy. V druhém bytě bydlel posléze dramaturg a scenárista Václav Nývlt. Když jsme se sem přistěhovali, zjistila jsem, že máme propojené elektrické vedení. Co jeden utratil, platil i ten druhý, a opačně.

Je tady — ačkoliv to kvůli dopravně frekventovanému místu zní překvapivě — krásně čistý vzduch. Vy jste nikdy nekouřila?
Ne. A taky nemáme skoro nikde koberce. Jsem totiž alergik.

Jak často měníte uspořádání bytu?
Jak jde život. Bohužel mi zemřel otec. Dcera je nyní studijně ve Španělsku. Máme tu syna a moji bezvadnou mámu. Snažili jsem se, aby si každý mohl vybrat pokoj, který mu bude nejlépe vyhovovat.

Máte sbírku vyřezávaných slonů. Čím vám imponují?
V Africe jsem pochopila, že s těmi živými se asi nebudu kamarádit, ale fascinují mě ti vyřezávaní. Co vidíte, je jen malá část mé sbírky. Podstatné je, aby sloni měli zvednutý chobot. To prý přináší štěstí. Každý má nějaký talisman. Já mám ráda taky plyšáky. Vždycky si nějakého beru na natáčení. Většinou ovečku.

A co zebry, které stojí vedle slonů?
Ty jsem si přivezla také z Afriky. Stolička na přezouvání v předsíní je ve stejném stylu, ale pořídila jsem si ji v Čechách. Líbilo se mi to, protože mám ráda veselé byty. Tohle je velmi stroze zařízený byt, ale mám pocit, že právě díky několika atypickým doplňkům je veselejší.

Uklízíte? Vlastnoručně?
Když už musím. Mám paní, která tu tři dny v týdnu uklízí. Protože jsme vlastně všichni alergici, musí se neustále stírat prach. Ale k úklidu jsou pravidelné důvody, například, když se chci dostat ke svému pracovnímu stolu, všechno to na něm a kolem něj musím někam, řekněme, odhrnout, aby byl prostor k práci. Z té práce ale vznikne další nepořádek. To je odvěký koloběh, který patří k životu. Jak si to zařídíte a jak v tom fungujete, to je už vaše čistě soukromá věc.

Když se dívám na knihovničku v tomto pokoji, mám pocit, že v ní máte méně knížek, než kolik jste jich napsala.
Původně to samozřejmě neměla být knihovna. Stala se jí vlastně náhodou, když jsem tam odkládala knížky, které jsem k něčemu potřebovala. Ale klasické knihovny jsou v druhém pokoji, ve třetím, ve čtvrtém… Ty mají výhodu v tom, že jsou

Nepořídíte si, jak už se dneska všeobecně stává módou, internetovou knihovnu?
zasklené. Nemůže do nich prach.
Ne. O to zatím nestojím. Já mám ke knihovnám v tomto bytě dost laxní vztah. Používám je jako prostředek. Tedy k tomu, abych mohla knihu, kterou jsem četla, někam založit a pak zase najít. Není to pro mne, řekněme, estetický prvek, ale účelový.
Nedávno se ptali Jirky Lábuse v rozhlase, jakou má knihovnu. On řekl, že pěknou, a že tuší, že je hnědá. Tak v tom je to podobné.

Máte k nějakému nábytku zvláštní vztah?
No samozřejmě, k mému pracovnímu stolu. A k lustru, který jsem si pořídila za stejný honorář. Oba jsou staré jako moje dcera.

Mají nějaké zvláštní osudy taky hodiny, které tady visí? Vypadají na čistě účelový výrobek…
Jojojo… Máte pravdu, ty hodiny jsou — jinak se to nedá říct — hnusný. Přinesl je manžel a za mé nepřítomnosti je instaloval. Ale já trvám na svém: jejich čas se prostě naplnil.

Máte tady také zajímavé, expresivně laděné obrazy. Kdo je jejich autorem?
Můj kamarád z Ukrajiny. Jmenuje se Michail Ščigol a v Čechách žije už léta. Má postiženého syna a na Ukrajině mu nemohl najít rehabilitační péči, jakou máme u nás. Zrovna teď vystavuje v Holandsku. Vypadá to na velkou mezinárodní kariéru.

Jaký žánr — co se týká výtvarného umění — máte nejraději?
No právě, zátiší. A to už nikdo nemaluje. Dokonce se ani nedá koupit. Jedno mi namalovala Kamila Ženatá, jejíž syn je nejlepším kamarádem mého syna. Slyšela, že zoufale hledám zátiší. Mně je celkem jedno, jestli jde o hrušky nebo o jablka. Jsem prostě ráda, že mám zátiší, a pohledem na to zátiší se cítím taky v zátiší, tudíž klidná.

Natáčíte v televizi, účinkujete v ní, píšete pro ni scénáře. A máte ji také doma.
Ano, mám televizi skoro v každém pokoji. Nedá se s tím nic dělat: je to jeden z mých pracovních prostředků. Nedávno jsem si dokonce pořídila takovou tu tenkou, která je ještě tenčí než obraz, a můžete ji zavěsit kamkoliv.

Co pro vás znamená koupelna? Je to v každém případě místo k relaxaci…?
To samozřejmě. Mám tam krokodýla, leknín, rybku. Ta je kouzelná, protože je moje. Já mám ráda takovéhle blbosti. Vždycky, když jedu do zahraničí, tak se zaměřím na nějaké krásné kraviny.

Když jedete na natáčení, do zahraničí… Vybíráte si podle svého stylu i hotelové pokoje?
V každém případě. Podle internetu. Na tom je to krásně vidět. Bojím se takových těch příliš avantgardních pokojů, protože tam není žádné světlo. I číslo pokoje je napsané na podlaze laserem, a to jsou věci, které já prostě nezvládám. Krátce řečeno: do pokoje se nedostanu. Proto dávám přednost těm jednodušším, ale ve starém stylu krásně zařízeným, a tudíž i dostupným.

Říká se, že člověk se mimo jiné pozná podle toho, jaké květiny v bytě má.
Já jim kupuji konvičky. A tím to končí. Ale je to jistě zvláštní vztah, protože ony se mi za ignoranci odvděčují tím, že pořád rostou a kvetou. Snad proto, že cítí, že je mám ráda. Dostala jsem — ve druhém ročníku na FAMU — to byl vůbec šťastný rok — fíkus. Ten se mnou rostl. Bohužel, už není, ale já jsem. Věřím na to, že jsem od něj nějakou tu životní sílu načerpala.

Jaké máte nároky na byt?
Když to tak shrnu: pokud celý den a někdy i noc pracujete, je strašně fajn, že se můžete vrátit do bytu, kde je vám taky fajn. Jeho zařízení nemusí být moderní, módní a tak dále. Jeho zařízení musí být takové, abych se v něm cítila svobodně, volně a hlavně — příjemně.

FOTO: OTO PAJER, Text: Petr Novotný
Zdroj: Modrní byt 6/01

Mladí lidé možná získají příspěvek k hypotékám

Podle ředitelky odboru bytové politiky ministerstva pro místní rozvoj Daniely Grabmüllerové bude v případě pořízení bytu poskytnuta dotace na úvěr maximálně 800.000 korun, u domku s jedním bytem je hranice úvěru 1,5 miliónu korun.

Výše podpory bude záviset na vývoji úrokových sazeb na finančním trhu, splatnost má být deset let. „Letos je průměrná úroková sazba hypotéčních úvěrů sedm procent, žadatel by tak od státu dostal tři procentní body.

Splácel by rozdíl, tedy čtyři procenta,“ řekla Grabmüllerová s tím, že při průměrné sazbě nižší než pět procent by stát podporu neposkytoval. Pokud vláda návrh schválí, měla by úroková dotace začít fungovat od 1. září, uvedla Grabmüllerová.

Žadatel nesmí být vlastníkem nebo spoluvlastníkem bytového domu, rodinného domu či bytu. Kupovaný byt či rodinný dům se musel stát jeho výlučným vlastnictvím.

Starostové menších měst tuto podporu vítají. Doufají, že se jim tak podaří udržet v obci mladé lidi, řekla Grabmüllerová. Nyní stát poskytuje podporu pouze k hypotékám použitým na nové bydlení. Její výše po poklesu úrokových sazeb klesla na pouhé jedno procento, vzhledem k pokračujícímu zlevňování úvěrů nelze od příštího února vyloučit její úplné zrušení. Finanční limity současné podpory jsou shodné s nově navrhovanou podporou.

MMR má letos na podporu hypotéčních úvěrů vyčleněno 530 miliónů korun. Pro rok 2003 požaduje o 120 miliónů korun více, právě kvůli této nové podpoře. S blížícími se volbami slibují nové projekty nízkoúročených půjček a hypoték, včetně obnovy novomanželské půjčky, některé politické strany. Zároveň chtějí zachovat státní podpory hypotečních úvěrů i stavebního spoření.

Analytici se však shodují, že stát by se měl angažovat zejména v nápravě cen nájemního bydlení. „Návrhy na zavádění dalších úlev a dotací jsou vzhledem ke stavu veřejných rozpočtů odvážným experimentem,“ řekl analytik Patria Finance David Marek.

K 1. březnu loňského roku bylo v zemi 4,369.239 bytů, z toho 540.327 neobydlených. Bytový fond však stárne a nároky lidí na životní úroveň se zvyšují. Poptávka po bytech proto roste.

Pohádkové vaření

undefined

V pohádkovém světě stačí říct Hrnečku vař! a hned je co jíst. V našem reálném životě k tomu sice nepotřebujeme o moc víc, ale přece jen musíme vynaložit určité úsilí – otočit nebo zmáčknout příslušné tlačítko. V kotlíku nad otevřeným ohněm dnes vaříme zpravidla jen při trampování, doma k tepelné přípravě jídel používáme varné desky.

Jsou součástí sporáku nebo jsou vestavěné do kuchyňské linky, a to buď v kombinaci s vestavnou troubou, nebo jsou integrované samostatně.

Výběr se kromě prostorových možností řídí především zdrojem energie – rozeznáváme tedy plynové a elektrické varné desky.

Elektrické varné desky
Nejlevnějším a nejméně praktickým řešením jsou varné desky s litinovými plotýnkami, jejichž nažhavení trvá dlouho a dochází k velkým ztrátám tepla. Stále více se proto využívají desky ze speciálního materiálu, který je pro vaření nejideálnější — sklokeramiky. Má hladký zrcadlový povrch odolný vůči zatížení obvyklému při vaření a lze ho snadno a rychle čistit. Hlavní předností je vysoká a úsporná tepelná propustnost ze zdroje tepla k vařenému pokrmu.

Základní sklokeramická deska má plotýnky s klasickou elektrickou spirálou. Některé vylepšené modely jsou vybaveny HI-LIGHT plotýnkami, které mají vyšší příkon, takže se rychleji rozehřívají, stejnou funkcí se pyšní desky s halogenovým ohřevem. Novinkou, a tedy prozatím nejúčinnější a také nejdražší, jsou desky s indukčním ohřevem.

Obsahují indukční cívky, které vytvářejí magnetické pole a vzniklý energetický potenciál je předáván přímo do vařeného pokrmu. Aby proces mohl fungovat, musí být nádoby z materiálu, který je možno magnetizovat (ocel, smaltovaná ocel, litina). Varné pole se přizpůsobí tvaru hrnce a reaguje na dotek, takže když nádobu odstraníme, přenos energie se okamžitě zastaví a uživatel spotřebuje jen tolik energie, kolik je potřeba k vaření.

Dalším kritériem při výběru je možnost ovlivnění velikosti varných zón. Základní plotýnky mají předem nastavenou velikost varné plochy, která hřeje celá bez
ohledu na průměr nádoby. Proto se u většiny výrobků jedna nebo dvě varné plochy vybavují plotýnkami, jejichž plochu lze podle potřeby rozšířit od několika centimetrů až na velikost pekáčku. Nejkvalitnější plotýnky pak samy rozpoznají velikost nádoby a hřejí pouze podle jejího tvaru.

Plynové varné desky
Tyto spotřebiče mají plynové hořáky umístěné na klasické smaltované desce, desce z nerezu nebo sklokeramiky. Vedle standardních hořáků se prosazuje trojitý – plamen působí na nádobu ve třech soustředných kružnicích, což podstatně zvyšuje jeho výkon a umožňuje používání nádob o velkém průměru. Pro ně je u některých modelů vytvořená takzvaná duo zóna, což jsou vlastně dva hořáky za sebou, proto je ohřev zajištěn po celé ploše dna.

Nad plamenem je nosná mřížka, na kterou se staví nádoba. Může být buď samostatná, nebo jedna velká přes celou varnou desku — nádobí pak lze snadno posouvat z hořáku na hořák.

Bát se už nemusíme zapalování, které se sice ještě u některých typů provádí pomocí sirek či elektrického zapalovače, u většiny modelů však existuje elektrické zapalování, které je zabudované přímo v hořáku. Otočením příslušného tlačítka se zároveň vytvoří jiskra a plyn začne hořet.

Kombinace
Protože zákazník je náročný, snaží se mu výrobci vyjít vstříc a zařazují do programu kombinované varné desky (nebo i sporáky). Znamená to, že spotřebič obsahuje jak elektrické, tak i plynové plotýnky. U luxusních modelů je výrobek více vybavený a obsahuje např. kompaktní gril či fritézu. Renomované firmy dokonce nabízejí možnost poskládat si z jednotlivých částí varnou zónu přímo podle potřeb.

Funkce, ovládání, bezpečnost
Funkcí varných desek je samozřejmě vytvářet teplo a předávat je do varné nádoby. Moderní spotřebiče toho však umí mnohem víc. Vedle regulace stupně ohřevu je jednou z oblíbených funkcí ukazatel zbytkového tepla, který informuje uživatele, že je plotýnka stále ještě horká a hrozí nebezpečí popálení.

Vhod přijde také infračervený varný senzor, který permanentně měří teplotu v hrnci, takže pokud nastavíme správnou teplotu pokrmu, nikdy nám nepřekypí ani se nic nerozvaří. Luxusní typy mají možnost časového nastavení spuštění ohřevu, některé modely, které jsou určené pro kombinaci s vestavnou troubou, mají speciální odvod par přímo do odsavače ad.

Ovládání je u samostatného spotřebiče součástí varné desky nebo je zpředu na panelu pečicí trouby (u sporáku). Jednotlivá tlačítka jsou přehledně označena, ovládání je mechanické nebo dotykovými senzory.

Tam, kde vzniká velké teplo, je velmi důležitá bezpečnost. U plynových desek je zabezpečena termopojistkou, která v případě zhasnutí plamene přeruší přívod plynu k hořáku. Elektrické desky mají ve výbavě zámek, který zabezpečí nechtěné spuštění plotýnky. Aby spotřebič fungoval přesně tak, jak má, je nutné dodržet všechna pravidla o provozu a zajistit instalaci speciálně vyškoleným odborníkem.

Údržba
Zbytky jídla a nečistoty vzniklé při vaření nejlépe a nejpohodlněji z varné desky odstraníte pomocí houby a tekutých prášků. U sklokeramických desek je třeba dávat pozor, abychom na rozpálenou plochu nepostavili studený hrnec nebo neupustili ostrý předmět, může se totiž stát, že praskne.

Text: Lenka Haklová, Foto: archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
Výrobky firem AEG, ARISTON, BAUMATIC, BOSCH, ELECTROLUX, FAGOR, MIELE, SIEMENS, WHIRLPOOL a ZANUSSI lze zakoupit v síti prodejen

Minimalismus na půdě

Při rekonstrukci půdního prostoru nevznikly zbytečné příčky, které by interiér nějak členily. Oddělená je pouze koupelna, navazující na vstupní část bytu, a ložnice. Do otevřeného obytného prostoru se vchází kolem vestavěné šatny. Tento mnohoúčelový kubus má několik variant využití — alespoň částečně pohledově odděluje obytnou zónu bytu, kromě šatny jsou v něm ze strany od kuchyně zabudované další skříňky a vestavěné spotřebiče a horní plocha slouží k příležitostnému odpočinku nebo i přespání.

Architektonické ztvárnění půdního bytu navrhl ing. arch. Luboš Jíra (A. D. studio), vybavení interiéru je od ing. arch. Olgy Frýdecké a Šárky Špačkové (Studio Gens), nábytek vyrobila na míru firma JSJ Šesták Interiéry.

Požadavkem investora byl jednoduchý, funkční interiér, který by zároveň splňoval všechny požadavky a potřeby páru mladých, aktivně žijících lidí, kteří zatím nemají děti. Jednotlivé zóny bytu jsou tedy členěny pouze symbolicky — pomocí přiznané trámové vazby a do prostoru zasahujících kleštin.
Nejvýraznějším prvkem interiéru je pracovní modul, který ve svých útrobách ukrývá všechno, co jinde polykají běžné kuchyňské sestavy.

Minimalistické pojetí bytu není narušeno ani na kuchyňských dvířkách, které jsou z bíle nalakovaného lamina a otvírání řeší kulaté otvory pro prsty.

Dalším zařízením bytu jsou už jen dva stoly — jídelní a pracovní, a soubor nízkých sedaček u televize. Černé polštáře z tvrzeného molitanu jsou nejen součástí mobilních konstrukcí pohovek, ale samostatně spočívají i na dlouhých bílých lavicích podél obvodových stěn. Lavice mohou být podle potřeby využity jako odkládací prostor, knihovna nebo police.

FOTO: ROBERT VIRT, Pavlína Blahotová
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
A. D. STUDIO,
U Křížku 3, Praha 4,
tel.: 02/61 21 98 53;
JSJ ŠESTÁK INTERIÉRY,
Skorkov, tel.: 0202/82 11 59;
STUDIO GENS,
Vratislavova 24, Praha 2,
tel.: 0603 23 72 36;
UMĚLECKÉ ČALOUNICTVÍ
KAREL DUŠEK,
Na Zlíchově 288, Praha 5,
tel.: 02/51 55 46 04

Moderní pojetí starého domu

Většina lidí si pod pojmem úspěšná rekonstrukce historického domu představí pietní a pečlivou opravu všech konstrukcí, doplnění chybějících nebo znehodnocených částí věrnými replikami, zařízení interiérů ve stylu celého objektu.

Ve většině případů tomu tak skutečně bývá. Architekti jsou často limitováni přísnými požadavky památkářů a pro vlastní, osobitou práci jim mnoho prostoru nezbývá. V případech, kdy se rekonstrukce ujme průměrný nebo dokonce špatný autor, je takový přístup dokonce přijatelnější než jakékoliv experimentování, které by mohlo historickou budovu trvale znehodnotit. Postoj památkářů však může být na škodu, pokud se zamítají projekty výjimečných osobností architektury. Kdyby veškeré úpravy hodnotných staveb zůstaly jen pouhými restaurátorskými počiny, nemohli bychom dnes obdivovat ani takové skvosty, jakými jsou například práce Josipa Plečnika na Pražském hradě.

Renesanční dům ve Slavonicích byl přiveden k novému životu způsobem, který stavbu právem vyzvedl mezi nejvýznamnější díla naší moderní architektury. A protože jde o dům rodinný, zařadili jsme jej do našeho seriálu o výjimečných současných domech jako „třešinku na dortu“, ačkoliv z vnějšího pohledu zůstává stavbou historickou.

Je potěšitelné, že cenu za realizaci stavby porota neudělila jen autorům Romanu Kouckému, Šárce Malé a Ivetě Chitovové, ale zvláštního ocenění se dostalo také investorce, historičce umění Anně Fárové. Bez jejího přístupu by nikdy podobné dílo nemohlo vzniknout. Osobnost majitelky domu předurčila výslednou podobu stejně jako osobnosti autorů. Její výběr architekta byl cílený, předpokládala soulad v cítění architektury a podílela se na řešení každého detailu.

Pravdivost v architektuře
Nemůžeme zazlívat lidem, že ke stavbě nebo k rekonstrukci přistupují „laicky“. Každý je vyškolen ve svém oboru a není ani možné, aby se všichni stavitelé zajímali o architekturu. Bohužel ani velké procento architektů není obdařeno schopnostmi postavit dům, který by se z hlediska architektury dal považovat za kvalitní. Dokonce ani odborníci se neshodují v názorech, co je skutečně dobrá architektura. Ale jedním z pohledů, kterému snad dokáže porozumět každý, může být jistá „pravdivost“ ve vyjadřování, platná nejenom v architektuře, ale ve všech oborech lidské činnosti. Pokusme se ji vysvětlit na jiném, názornějším příkladu.

Podobně jako architektura charakterizuje každé určité období (tedy způsob života společnosti v určité době) například styl oblékání. Přestože se nám mohou líbit romantické šaty středověké šlechty, nikdo z nás si podobný oděv nevezme dnes, ačkoliv by nebyl problém ušít dokonalé repliky. Byli bychom nejenom směšní či „nemoderní“ – ráno bychom vstávali o hodinu dříve, celá rodina by nám musela při oblékání asistovat, šaty by nám nedovolily nastoupit do tramvaje, přiskříply by se na eskalátorech v metru a po hodině pobíhání v práci bychom přiškrcení a sešněrovaní přestali dýchat.

Styl oblékání dávno minulého období nemůže vyhovět současnému způsobu života. Jestliže chceme pravdivě vyjádřit kdo jsme a jak žijeme, oblékneme si džíny a tričko. Rokokové šaty můžeme obdivovat na obrazech, ale nebudeme si je šít.

Stejnou komedií je v architektuře napodobování historických stylů. Pravdivý architekt se vyjadřuje nejen soudobými materiály a technologiemi, ale i soudobými tvary. Úctu k dochovaným hodnotám z minulosti vyjádří nejen tím, že je pečlivě ošetří, ale především se svou prací postaví mimo ně, nechá je vyniknout, pravdivě odliší současné úpravy od původní stavby. Takový přístup k rekonstrukci zvolili i autoři přestavby domu ve Slavonicích.

Historie domu
Renesanční dům na Horním náměstí ve Slavonicích svými dvěma štíty vyvolává dojem dvou samostatných domů, ale vnitřní souvislosti vypovídají o tom, že dům byl postaven jako jeden celek. Původní jádro nejstaršího domu s obytnou místností do dvora bylo postaveno v západním křídle, ale při pozdně gotické přestavbě se dispozice domu zrcadlově obrátila. Není jisté, zda v této době měl dům už patro s obytnými místnostmi na jižní stranu do náměstí; v patře se dochovaly jen fragmenty z další, renesanční přestavby.

Podle letopočtů na fasádě měl dům v polovině 16. století už raně renesanční podobu s arkýřem a sgrafitovou výzdobou na průčelí. Ze stejné doby pochází i klenba velké síně v přízemí, kde byl na sloupku (odhaleném ve zdivu při současném stavebně historickém průzkumu) nalezen letopočet 1546.

Kvalita domu si nevyžádala žádné úpravy po celá tři století, větším stavebním zásahem bylo až přebudování kuchyní v polovině 19. století, kdy se rušilo černé topení a postavila kamna, do kterých se přikládalo už přímo v místnosti. V té době vznikly ploché segmentové klenby obou kuchyní v západním křídle domu.
Na přelomu 19. a 20. století změnila dispozici domu výstavba nového schodiště v zadní části západního křídla, v závěrečné fázi byl dům rozdělen na pět bytových jednotek. Tato poslední přestavba znejasnila starší vývojové fáze a historickou stavbu znehodnotila.

Autoři projektu rekonstrukcí vrátili domu jeho původní strukturu a především stavbu očistili od posledních destruktivních zásahů. Odstranili příčky, které rozdělovaly velké obytné prostory nebo z nich vykusovaly provozní zázemí bytů, v přízemí obnovili klenutou vstupní síň se středním sloupkem. Přistavené zadní schodiště od provozu domu zcela oddělili a v centrální poloze dispozice, kde při průzkumu byly nalezeny zbytky původního schodiště, postavili nové, odpovídající provozním vztahům i svému významu.

Soudobé prvky v domě
Východní křídlo v přízemí bude v části do náměstí využíváno jako obchod se skladem, hlavní vstup do domu zůstal v západním křídle přes klenutou síň. Na vstupní prostory navazuje nejstarší část domu, bývalá černá kuchyň, ze které se stalo „muzeum“ pro prvky stavby a předměty nalezené při průzkumu. Nad ním v patře, na místě kuchyně se segmentovou klenbou, zůstává kuchyň i dnes, přístupná z haly (a propojená s ní i oknem), do které se vystupuje novým centrálním schodištěm.

Kuchyni je nejblíže obytná místnost s arkýřem uprostřed venkovní zdi a dalšími dvěma okny do náměstí. V tomto společenském prostoru, salonu s vystaveným triptychem Libora Fáry „Pocta Duchampovi“, stojí naproti arkýři vysoký krb, jehož umístění na ose (po obou stranách je doplněn dveřmi) je kompoziční protiváhou arkýře. Do oken se vrátily vnější kamenné kříže renesančního členění oken, byly odhaleny zbytky freskové výzdoby arkýře, ale krb jako nový prvek dostal ryze současnou podobu strohé stěny s cementovou omítkou.

Sousední pracovna s odhalenou renesanční omítkou na jedné stěně je s intimní částí bytu (ložnicí) propojena „tunelem“, nejvýraznějším moderním prvkem, který byl začleněn do dispozice domu. Jeho hmota, podtržená šedivou cementovou omítkou, na obou koncích prostupuje do prostoru místností. Bude spojujícím prvkem a současně archivem obrazů či fotografií.

Na něj navazuje šatna a koupelna, která je už čistě soudobým interiérem s nerezovou sprchovou vanou, smrkovým roštem na podlaze nebo s roštovým léhátkem pro relaxaci. Velmi efektní je sestup z koupelny zpět do přízemí – přechod po schodišti, které je výjimečným výtvarným dílem, do kamenných gotických zdí s klenbou. Prostor pro nerezový bazén přisvětlují malá okna do zahrady, skla vsazená do zdiva přímo, bez jakýchkoliv pohledově rušivých rámů.

Dochované části domu, které vypovídají o jeho vývoji, byly ponechány viditelné velmi sugestivním, téměř analytickým způsobem (například v ložnici zůstal segment obnaženého pozdně gotického zdiva s oknem, se sklem stejně jako v bazénu zasazeným přímo do kamene). O to působivější je jejich kombimace se soudobými prvky, které zůstávají konstrukčně strohé, tvarově stejně prosté a čisté jako původní architektura. Moderní tvarosloví se začlenilo do gotiky a renesance s takovou elegantní samozřejmostí, že nenechává nikoho na pochybách: rekonstrukce slavonického domu se stala jednou z nejvýraznějších realizací naší současné architektury.

Foto: Ester Havlová, Text: Věra Konečná
Zdroj: Můj dům

PARTNEŘI WEBU