Blog

Soukromý kus vesmíru

Oddělené sféry

Akademického architekta Marka Tesku a jeho studio Galerie bydlení — Tekton si manželé vybrali, protože se jim líbila jeho práce. Jemu se zase velmi rychle zalíbil úkol, který dostal. „I já mám stále častěji potřebu vytvořit si svůj vlastní svět, úplně jsem je chápal,“ říká. „Vznikla tu potřeba oddělit společenskou a soukromou část a dát interiéru originální vzezření, vzdálené prefabrikátům sériové výroby.“ Dvě podlaží podkrovního bytu jsou oddělena oblí-

beným interiérovým prvkem architekta Tesky — tajným vchodem. Náhodný návštěvník může klidně vstupní podlaží považovat za celý byt.

Dispozice bytu byla natolik určující, že konečné řešení interiéru nebylo vůbec jednoduché a zápory bylo nutné změnit v klady nápaditostí. Například stavebně špatně vyřešený „nástup“ bylo nutno vyřešit „nábytkovým“ způsobem. To se také týká umístění kuchyně, v níž je na poměrně malé ploše vše potřebné. Dominantou se stal odsavač par, jenž je vyroben přímo pro tento prostor a upoutá nejen designem, ale především vysokou výkonností a bezhlučným chodem. Interiérové digestoře patří ke specialitám studia Galerie bydlení — agregát je instalován mimo těleso digestoře (většinou na půdě nebo ve světlíku).

V prvním podlaží bytu jsou kromě vstupního prostoru společenská část, kuchyň a koupelna. V druhém podlaží je ložnice, z níž lze vyjít na terasu, koupelna a zabudovaná šatna, jež vtipně využívá zkoseného střešního prostoru.

Interiér, který může stárnout

Investor měl na architekta tři hlavní požadavky: aby doma nic nepřipomínalo práci, aby zařízení bytu bylo v maximální možné míře z domácích zdrojů (ne z dovozu) a aby interiér dokázal stárnout. V bytě tedy nenajdete žádný pracovní koutek s počítačem, „domácí zdroje“ byly dodrženy především tím, že se zařízení vyrábělo na míru interiéru a jeho uživatel a volba materiálů určitě přispěje i ke splnění třetího požadavku.

Z použitých materiálů si zvláštní pozornost zasluhuje měď. Právě ona dokáže stářím získávat patinu a byla použita nejen na digestoř, ale také na dřez a baterie. Podlaha ve společenské části bytu je prkenná. Dokonale provedený nábytek je většinou z masivního dřeva. Každý kousek zde má přesné místo a byl vytvořen proto, aby spoluvytvářel jeho ducha. Originálně jsou pojaty i všechny knihovny. Hned ta u vstupu je například z jedné strany předsíňovou stěnou, z druhé knihovnou v obývacím pokoji. Půvabná je také knihovna, která byla vytvořena jako velký úložný „rám“ pro starožitné hodiny.

Mikrokosmos

Pocit soukromí na druhou vyvolává postel s nebesy, útulný ostrov s mořenou bukovou konstrukcí a kosmickými symboly pozlacenými čtyřiadvacetikarátovým zlatem. Umístění postele na zemi je vymezeno intarzií skládanou z parket a na stropě hvězdnými znameními muže i ženy.

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ, FOTO: ATELIER BENITO

Zdroj: Moderní byt 8/01

Kontakty:

GALERIE BYDLENÍ —TEKTON (interiérové vybavení), Truhlářská 20, Praha 1,

tel./fax: 02/22 31 77 43;

HALLA (osvětlení),

Milady Horákové 68, Praha 7, tel.: 02/33 37 21 14,

fax: 02/37 79 30;

ORSEI (textil),

Štěpánská 43, Praha 1,

tel./fax: 02/24 23 60 76

Úsměv zpod šindelové střechy

Možná právě Eggenbergové, z jejichž období pochází i první návrhy zámeckých zahrad, nechali postavit na tehdejší poměry velkorysý špitál. Jak tehdy vypadala českokrumlovská ulice a proč se dům musel od štítu tak výrazně zužovat, se už dnešní obyvatelé asi nedozví. Konečně, fantazie a určité iluze jsou většinou milosrdnější než holá pravda. Dům s okny do městského parku dnes pod novou šindelovou střechou nese hrdě své tajemství a jemným půvabem ideální představy o životě v renesanci jen podporuje.

Současní obyvatelé však v žádném případě nepřišli k hotovému. Poslední rekonstrukce probíhala za dohledu památkářů v roce 1973, a zcela odpovídala duchu tehdejší doby. Stavba sloužila jako bytový dům pro čtyři rodiny a její osud byl typický: žili v něm lidé, kteří ji pouze užívali, ale nebyla jejich. Bez láskyplného oprašování a starání stál v ulici dům sice na pohled zajímavý, snad i hezký, ale zvadlý jako pověstná lilie.

Největší změna jej tedy nepoznamenala jen z hlediska vnitřní a vnější podoby. Podívejte se na fotografie domu před rekonstrukcí a po ní: sice obnovená, ale stejná barva fasády, střecha i tvar oken. Místní firma Památky Fortel musela při rekonstrukci provést kvalitní práci, ale navíc tak, aby výsledek odpovídal co nejvěrněji původní podobě. A přece se něco změnilo: Zrekonstruovaný dům se směje! Vesele mává okenními křídly, otevřenými do zeleně.

Po dubových schodech tu od maminky k babičce běhá upovídaný Péťa, který sice ještě nechodí do školy, ale už by mohl dělat profesionálního průvodce. Oba samostatné byty jsou zařízeny s pokorným obdivem k historickým dispozicím, které bylo třeba dodržet, ale rozhodně se nestaly překážkou. Oba byty i pokoj k pronájmu, umístěný v nejužší části domu, mají samostatné sociální zařízení. Vzhledem k tomu, že s pravými úhly se při stavbě nepočítalo, vyrobilo Truhlářství Valentýn většinu nábytku na míru. Péťovo království v přízemí má každé okno v jiné výšce a pokojíček je tak ještě zajímavější.

Souznění všech generací je patrné na barevném ladění interiérů a volbě materiálů: převládá světlé dřevo doplněné teplými odstíny barev, především pak žluté. Zatímco však přízemní byt je zařízen vyloženě v současném duchu, rodiče mladé maminky do historických zdí přinesli několik spřátelených prvků: kachlová kamna z roku 1895, secesní skříň po babičce a několik dalších kusů nábytku, které vám nad šálkem kávy pod klenbami pomohou lépe se přenést aspoň o jedno století nazpět.

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: LUBOMÍR FUXA

Zdroj: Moderní byt 8/01

Kontakty:

GALERIE ART U SV. JOŠTA, Latrán 13, Český Krumlov, tel.: 0337/71 28 44;

PAMÁTKY FORTEL, Domoradice 250,

Český Krumlov, tel.: 0337/71 15 74;

PODLAHÁŘSKÉ STUDIO ČEČETKA, Latrán 149, Český Krumlov,

tel.: 0337/71 97 34;

TRUHLÁŘSTVÍ VALENTÝN, Chvalšiny, tel.: 0337/73 90 02

Rychlá toaleta

Správná volba

Jak je vidět, je tato toaleta stejně využívaná jako ty ostatní, navíc slouží také návštěvám. Vybavení je proto důležité — zkrátka i tato malá místnost, užívaná jen několik minut, nejen reprezentuje, ale také určitým způsobem vypovídá o majitelích.

Místnost by měla být zařízena především účelně. Je tu toaleta, pro pány případně urinál. Protože tu není místa nazbyt, snažíme se využít každičký centimetr. Vhodné je proto závěsné WC, které má představený instalační prvek a lze ho zabudovat do stěny nebo přizdívky. K umytí rukou slouží umyvadlo nebo umývátko, která mohou být doplněná úložným prostorem. Obecně se doporučuje volit největší variantu, kterou prostorové možnosti dovolí, aby uživatel měl co největší pohodlí. Nemáme-li však místa nazbyt, pak postačí umývátko, jedno z nejmenších na našem trhu má šířku 37 cm a hloubku 26 cm. Sestavu pak doplňuje zrcadlo, které opticky zvětšuje prostor, a vejde-li se, tak i horní úložná skříňka.

Jednou z nejnovějších možností navržených do malých prostor je sestava se zařizovacími předměty, jejichž tvar je vychýlen z hlavní osy. Takto promyšlený design je umožňuje použít i ve stísněných prostorách, přičemž uživatel má veškerý potřebný komfort. Např. umyvadlo je navržené do rohu, kde má odkládací plochu, a umývací prostor je vychýlen z osy, jakoby do strany. Stejně tak je pojednána toaleta (tímto „chytrým designem“ se zatím pyšní na našem trhu pouze kolekce Oblic).

Střídmý výběr

Rychlá toaleta bývá velmi malá. Z tohoto důvodu se doporučuje volit pro její rozzáření světlé či pastelové odstíny a obklady menších formátů, které místnost opticky zdrobní, čímž vzniká dojem, že se tam vejde úplně všechno. Navíc tyto formáty vycházejí lépe při pokládání. Chceme-li použít vzory, pak jsou vhodné drobnější dekory. Ovšem platí zde pravidlo, že všeho s mírou, aby prostor nebyl zbytečně přezdobený a nepůsobil roztříštěným dojmem. Citlivý výběr by měl být tedy na prvním místě.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: ROBERT VIRT A ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 8/01

Kontakty

LE BON, Dornych 47, Brno,

tel.: 05/45 53 54 13,

fax: 05/45 53 54 12;

KERAMICKÉ ZÁVODY TEPLICE,

IDEAL STANDARD,

Zemská 623, Teplice,

tel.: 0417/59 21 11;

fax: 0417/56 07 72;

KLOU DESIGN,

Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64–65;

KOUPELNY PTÁČEK,

M-Palác, Heršpická 5a, Brno,

tel.: 05/43 10 77 77–78,

fax: 05/43 10 77 79;

SANITOP, Sokolovská 968/189, Praha 9, tel.: 02/684 86 35, 02/684 86 28, fax: 02/684 85 74;

TRAS PARDUBICE,

Jana Palacha 1253, Pardubice, tel.: 040/663 65 12;

VZORKOVNA LAUFEN CZ,

V Tůních 3, Praha 2,

tel.: 02/24 94 30 39,

tel./fax: 02/24 94 27 32

Dario Tanfoglio

Společným jmenovatelem celé kolekce je hravost a částečná inspirace oblými tvary přístrojů z šedesátých let. Například termoventilátor „kráčí“ na malých nožičkách jako dítě a hladově otevírá pusu tvořenou krytem vrtule. Z hlavičky mu rostou malá tykadýlka pohádkových skřítků.

Skutečný design

Tanfoglio tvrdí, že skutečný průmyslový design musí být vyrobitelný ve velkých sériích a zaútočit tak na masy spotřebitelů. Odmítá k němu počítat malosériovou produkci některých firem, které prodávají své produkty za vysoké ceny zejména díky visačce se jménem slavného autora. Pravý průmyslový design musí být přístupný všem. Stejně tak do zcela jiné kategorie řadí i volnou tvorbu předmětů s takzvaně potlačenou užitnou hodnotou — například židle, které se báječně vyjímají na piedestalu v galerii, ale jen velmi obtížně a poměrně nepohodlně se na nich sedí.

Trendy tvarů a barev

Vývoj každého průmyslového výrobku trvá Tanfogliovi, respektive jeho studiu Beta Engineering, přibližně jeden rok. Již před zadáním však budoucí výrobce rok až tři zkoumá poptávku trhu, sleduje trendy v tvarech i barvách a samo rozhodnutí zadat produkt k finálnímu kreativnímu ztvárnění prestižnímu studiu je poměrně promyšlený krok. Designér pak vždy vypracuje několik návrhů a nejlepší se technicky „dopilovává“, aby byl nejen originální a krásný, ale i beze zbytku funkční. Základní koncepční přístup a charakteristické tvary autorova pojetí jsou však vždy zachovány.

Druh smutku designérů

Tanfoglio je vlastně funkcionalistou naruby. Jeho návrhy se zdají až postmoderně zdobné a estetizující, ale i ten nejmenší detail, který se tváří jako vizuálně účelový, má praktický důvod. Každý záhyb je veden snahou po dokonalé ergonomii, a přestože je pravoúhlost a strohost funkcionalistů Tanfogliovi vzdálená, funkce je mu svatá. Snad proto bývají jeho návrhy nadčasové. Sám k tomu při své nedávné návštěvě Prahy dodal: „Jsem smutný, nedávno stáhli z výroby elektrospotřebič, jehož design jsem navrhl před dvaceti lety.“ Takový druh smutku je přece důvodem k radosti.

Dario Tanfoglio se narodil 13. 10. 1958 v italské Brescii. V roce 1978 byl jmenován asistentem na Leotecno Elettromestici a v téže době se věnoval studiu umění. V roce 1986 se stal ředitelem společnosti Thema Company, ale v roce 1990 se rozhodl založit vlastní designérské studio Beta Engineering. Své návrhy vystavoval například roku 1993 v Paříži na výstavě Miroir du Si’ecle a ve Veroně na výstavě Abitare

il Tempo – progetti e territori nebo v Kodani o tři léta později na výstavě European Design – Design and Identity. Spolupracuje s firmami Guzzini, Merioni Progetti, Lagostina nebo například Philips. Dario

Tanfoglio je ženatý a má dvě děti.

TEXT: PETR TSCHAKERT, FOTO: ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 8/01

Kontakty:

H DESIGN, obchodní galerie,

Orlí 3, Brno, tel.: 05/42 22 16 46,

fax: 05/42 22 16 47;

M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4,

Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31;

OD KRONE, Václavské nám. 21, Praha 1, tel.: 02/24 23 04 77

Zítra objevené

Ťukání na čelo

Znám jistou historičku, která z titulu své profese celý život čte a zpracovává archiválie. S přihlédnutím ke křivolakým zákrutám českých dějin se nelze divit, že jsou v němčině — respektive ve staroněmčině. Dávno překonaná forma mluvy našich západních sousedů jí trvale vklouzla pod kůži. Když pak přijela třeba do Drážďan a otevřela ústa, lidé jí nerozuměli. Ťukali si na čelo. Jazyk se vyvíjí — a názvy předmětů s ním. Podobně si připadá člověk, který žádá i v těch nejlepších obchodech šifonér. Slovo šifonér prostě patří minulosti.

A přesto

A přesto šifonér žije. Chcete komodu? Komody jsou. Široké, tlusté, dlouhé, krátké i vysoké. Což je v podstatě sice nesmysl, ale každý prodejce vás o tom milerád přesvědčí. Mnoho obchodníků nábytkem vám totiž jako komodu prodá s lehkým srdcem třeba i příborník. Pravé komody jsou ve své podstatě pouze podélné kusy mobiliáře určené do ložnic a mají tři až čtyři zásuvky.

K čemu dnes šifonér? Je opravdu jedno, čím byl v předminulém století. Je lhostejné, že do něj lidé skládali šály, rukavice, kapesníky a vše, co se nevešlo do komod. Dnes se prodává pod krycím názvem „štíhlá komoda“ a řeší prostor. Někdo ho chce rozčlenit, jiný ho má málo. Štíhlá komoda neboli šifonér se prostě i v jedenadvacátém století hodí. S návratem solitérů je však pravděpodobné, že ho zítřek teprve znovu objeví — a dá mu původní jméno.

TEXT: PETR TSCHAKERT, FOTO: ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 8/01

Kontakty:

AMBER INTERIÉR, Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71;

CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1,

tel.: 02/24 81 90 11;

BRIK — INTERIER STUDIO, Senovážné náměstí 23, Praha 1, tel.: 02/24 14 26 66;

FLORIDA INTERIÉR, Újezd 19, Praha 1, tel./fax: 02/57 31 74 10;

KTC INTERIER, Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 02/22 23 07 62;

LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44

Paralelní světy

Pohled k bočnímu vchodu se vzrostlým dubem

Waterfall

Možná by filmové produkci stačila i levná barrandovská kulisa ze dřeva a papíru, ale proč nevyužít reálné architektury, pokud je mimořádná. Architekti Markéta Cajthamlová a Lev Lauermann patří u nás k nejlepším, takže celkem bez problémů získali zakázku na atypický dům ve svahu u lesa. Rakouský investor byl osvícený. Měl pouze jeden základní požadavek: vila musí bezproblémově sloužit pracovně vytíženým manželům středního věku se dvěma malými dětmi. Volné ruce přejí invenci a jen suchar by jí nevyužil. Markéta Cajthamlová měla v koncepci jasno. Učaroval ji Waterfall Franca Wrighta, americký terasový dům na vodopádu. K Wrightovi se podotýká, že každý normální člověk by přece postavil dům u vodopádu. Wright ne! Postavil ho přímo na vodopádu a připravil si tím řešení řady neobvyk-lých technických problémů.

Skromná dáma

Architektka Cajthamlová řešení problémů zřejmě miluje. Prudký svah totiž velice komplikoval přísun stavebního materiálu, živé stromy musely být zachovány a některé byly dokonce zakomponovány do stavby, nejvýše položená terasa je zatravněná a plná rostlin, což předpokládá dokonalou izolaci. Nenápadná a skromná dáma (jak příznačné pro opravdový úspěch) každou překážku vyřešila precizně a především úspěšně.

Nejvyšší vyznamenání

Stavba je čtyřpodlažní, nechybí jí pokoj pro hosty, dva dětské pokoje, dvě pracovny a velká obytná hala s výhledem do krajiny. Lícové šamotové zdivo připomíná puristicko-funkcionalistickou tendenci počátku minulého století a opláštění některých částí dřevem severskou inspiraci. Podnikli jsme vlastní soukromý miniprůzkum veřejného mínění. Většina lidí odpověděla: Bylo-li by to možné, právě v takovém domě bych chtěl bydlet. Architekt snad nemá šanci získat větší vyznamenání.

TEXT: PETR TSCHAKERT, FOTO: PAVEL ŠTECHA

Zdroj: Moderní byt 8/01

Kontakt:

ING. ARCH. MARKÉTA CAJTHAMLOVÁ (architektonická projekční kancelář), Evropská 47, Praha 6,

tel./fax: 02/312 11 24, www.arch.cz/cajthamlová

Dokončení stavby: rok 2000

Zastavěná plocha přízemí: 160 m2

Celková podlahová plocha: 350 m2

Přibližné náklady včetně vestavěného nábytku: 12 000 000 Kč

Posviťte si na děti

Pět míst

Až se někdy nadšeně zastavíte u svítidel s veselými barvami, dětskými motivy a zajímavým designem, uvažte racionálně, jestli má vaše dítě skutečně dobře osvětlený pokoj. Mělo by dobře vidět jednak v celém pokoji, jednak u postele, na pracovním stole, u místa pro hraní a při posezení s knihou.

Každý věk svítí jinak

Rozdíl v atmosféře pokoje studenta mateřské školy a žáka vyššího stupně je patrný na první pohled. Jiný je nábytek, jiné potřeby, jiné barvy i materiály, kterými ten určitý věk touží být obklopen. A světla? Miminku nad postýlkou bliká bdělá bludička, která ho i uprostřed tmavé noci ujistí, že tu není samo. A protože je to bludička věrná, může se stát, že se stane průvodcem nočních dobrodružství na dlouhá léta.

Osvětlení v pokoji nejmenších dětí má vůbec velmi specifický charakter: mělo by skutečně svítit, mělo by být veselé, hravé, a ještě navíc bezpečné, protože zvědavé ruce se uhlídat nedají. Při vybírání lampy nad postel nebo na noční stolek se přesvědčte, že se dítě nemůže popálit o žárovku nebo rozehřáté stínidlo. A ještě předtím, než vám prodavač lampičku s roztomilými medvídky na stínidle zabalí, ujistěte se, že jste připraveni ji za několik krátkých let vyměnit za dekor, který bude více odpovídat věku vašeho dítěte.

Starší děti potřebují kromě lampičky u postele a na pracovním stole také dobré světlo u šatní skříně, aby si mohly samy ukládat a vybírat oblečení, a pokud má malá slečna v pokoji velké zrcadlo, bez dalšího světla se také neobejde. Rodičům, kteří nechtějí své dítě připravit ani v dokonale osvětleném pokoji o kouzlo tajného čtení pod peřinou, na něž se v dospělosti nejvíc vzpomíná, doporučujeme pořídit hezkou baterku a uložit ji potomkovi do první zásuvky v psacím stole.

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV

Zdroj: Modrní byt 8/01

Kontakty:

ASKO, Fr. Diviše 984, Praha 10,

tel.: 02/71 01 71 11;

EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel./fax: 02/71 74 22 41;

IKEA, Shopping Park Praha,

Skandinávská 1, Praha 5,

tel.: 02/51 61 01 10;

LIVING SPACE, Vinohradská 37,

Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44;

MOTHERCARE, nákupní galerie Myslbek, Na Příkopě 19/21, Praha 1,

tel.: 02/22 24 00 08;

SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1,

tel.: 02/22 31 95 48

Kde vaří doktorka Quinnová?

undefined

Kulisy, v nichž se nekonečný televizní seriál odehrává, velice podrobně vypovídají o době, v níž se nenápadně zrodil životní styl, tiše a vytrvale se prolínající dobou zmí- tanou ať secesí, funkcionalismem, nebo postmodernou.

Country styl je stále stejný, znějí v něm lidové písničky severoamerického venkova, teskné melodie vycházející z písní a balad evropských přistěhovalců.

Američan z Vysočan

U nás se stal country styl populárním v době první republiky, kdy společně s trampingem natrvalo ovlivnil celé generace. Druhou mízu prodělal v šedesátých letech plných emocí a touhy po návratu k přírodě. Kde jinde by mohly vařit děti květin? Další renesanci prožívá v posledních letech. Útěky od přetechnizovaného životního stylu na venkov s sebou nesou romantickou představu rozvěšených sušených bylinek, cibule a česneku nad plotnou. Jako každá iluze i tyto představy často končí v ordinaci alergologa. Sušené bylinky musí z bytu, hřejivá náruč kuchyně vonící domovem však zůstává.

Kdo je tady country?

Svět se díky informačním zkratkám stále zmenšuje a tím sílí množství vlivů, které nás při zařizování domovů mohou ovlivnit. Máme bohaté možnosti navazovat na kvalitní české tradice, blízký je nám lehký styl kuchyní italských a obdivujeme dokonalost kuchyní německých. Svoje místo však u nás stále má i tento sympatický závan americké lidové kultury. Nikdy však nebyl a ani nebude masovou záležitostí. Je blízký lidem od koní, od polí a od kytar. A také lidem od sadů, od kytek a proutěných ošatek plných pocukrovaných koláčů.

Pevný bod ve vesmíru

Podoba kuchyně v country stylu se ani na začátku třetího tisíciletí příliš neliší od své třeba o sto let starší předchůdkyně. Je pravděpodobně větší, určitě nákladnější a dokonaleji vybavená. Na první pohled však vnímáme stejnou vůni romantického venkova, dojímá nás perfektně provedená patina vyvolávající iluzi zpráchnivělého dřeva na dvířkách a průmyslově vyrobené dírky po červotoči. Elektrické nebo plynové spotřebiče zakrývají svou inteligenci skromnými mimikry historizujících ovládacích prvků. Z takové kuchyně se po dobrém obědě odchází širokým houpavým krokem přímo na terasu, kde čeká věrný kůň, dávno již osedlán. A vůbec nevadí, že bydlíte v šestém patře.

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 8/01

Kontakty:

CORRECT INTERIOR, Příkop 4,

budova IBC, Brno,

tel.: 05/45 17 62 31;

MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 02/21 85 10 45;

MERCIE, Na Hradišti 1328, Pelhřimov,

tel.: 0366/32 37 01;

WELLMANN CENTER SEKTO, Na Poříčí 10, Praha 1, tel.: 02/21 89 91 07

Stolování na zahradě

Pro osvěžení přijměte inspirující ukázky z románu Jakoba Flacha Minestra. Pokud jste nezapomněli číst mezi řádky, objevíte víc než jen pojednání o lásce k salátu. A ten by přece na žádném prostřeném stole v zahradě neměl chybět.

Kdykoliv jsme seděli ve vinném loubí jeho zahrady u bílého vína, které bylo vlastně zlaté a hořkosladce vonělo, kdykoliv byla hlava bratrance Nielse z Bellmanových písní jako vymetená a my jsme mlčky uložili slunce k spánku, tehdy nám páter — navzdory křesťanskému převleku — se svým nasyceným úsměvem připadal spíš jako pohanský bůžek. Spokojeně přehlížel svou říši — záhony, zahradu, révu, kukuřici, horský svah s olivovníky a rohovníky, moře… a zasvěcoval nás do svých životních radostí, do svých hříšků, do své obrovské chuti k jídlu.

Radovat se z jídla na zahradě můžete v mnoha jeho formách — Angličané například už v 19. století propadli vášni pikniků. Pokud vám nevyhovuje stolování přímo v trávě plné mravenců a brouků, usedněte raději ke stolu, k ohništi, zahradnímu grilu, ke krbu. Nebo postůjte, připravte občerstvení formou studeného bufetu — objevili jsme pro vás stůl přímo pro tento účel stvořený.

Pod vedením dona Domenika jsme se stali zkušenými znalci salátů: naučili jsme se od něho celé škále pomlaskávání jazykem; za trest nás za to štípal u stolu do lýtek; olivové pecky jsme plivali všichni do jednoho rohu.

Pro výběr nádobí neexistují žádná omezení. Ušlechtilý porcelán a čiré sklo vypadají ve stínu stromů stejně krásně jako košíky z proutí nebo misky z barevných plastů. Stačí prostřít v jednom stylu a ten pak doplnit jednoduchou přírodní dekorací. Ani ta však není nutná, když je stůl blízko rozkvetlého rododendronu nebo na tabuli dominují mísy s ovocem a čerstvou zeleninou.

Nejlépe chutná salát vypěstovaný ve vlastní zahradě, v kypré, dobře kompostované půdě, pilně okopávaný, bez hnoje a močůvky. Utržený krátce před jídlem, do sucha otřený, zbavený hlemýžďů a hmyzu, s veškerým sluncem, silou a vůní země, rozmíchaný na stole ve velké míse, takový ho chci mít…

Znalci v oboru vaření se dělí na dvě poloviny: jedna tvrdí, že připravit salát není žádné umění, vždyť stačí jen troška fantazie. Ta druhá polovina znalců říká, že připravit salát je opravdu velké umění, protože je k němu třeba spousta fantazie. V každém případě salát má na stole prostřeném v zahradě výsadní postavení. K němu patří dostatečný výběr pokrmů, závislý na příležitosti, k níž se podává. Při svačinách a dětských slavnostech se osvědčují pokrmy, které se mohou vzít přímo do ruky — pečivo, ovoce, drobné zákusky a jednohubky. Příprava oběda, večeře, zahradní slavnosti zabere více času. Je třeba počítat i s pohybem slunce a ochranou podávaného jídla před paprsky i hmyzem, který je také vždycky při chuti.

Do zálivky se může přidat i trocha anglické hořčice; chladivost salátu lze zmírnit pepřem; podle chuti můžeme přidat nasekanou cibulku nebo mísu vytřít česnekem; můžeme přidat i zahradní koření nebo ochucený ocet, do zálivky smíme zamíchat i žloutek, ale víc dalších ingrediencí si vyprošuji.

Nedopusťte, aby se pro vás stalo stolování na zahradě pouze procesem stálého přinášení nádobí a jídla a odnášení nádobí a zbytků. Dostatečné množství podnosů, piknikových košů, chladicích boxů a termotašek zkrátí průběh servírování na minuty. Věnujte jednu vzácnou poklidnou chvíli rozvaze a pečlivému naplánování všeho, co bude na stole třeba. Pak se nemůže stát, že poběžíte pro slánku nebo budete v horkém poledni podávat teplou minerálku, protože jste zapomněli pořídit zásoby ledových kostek.

Zůstaňme u octa, oleje a soli, a abychom ještě jednou vychválili to nejlepší — zdvihl se, zmizel v příšeří zahrady za mumlání, zaříkávání a modlení a vrátil se s plnou náručí zeleniny, kterou mezi nás rozdělil — s požitkem jsme pojedli římský salát, jak se požívá od Říma až po Syrakusy, přímo z boží ruky.

BOX

Chambers Journal, 6. 6. 1857:

„Společnost na piknik mají tvořit především mladí muži a mladé ženy. Přítomni mohou být také dva nebo tři starší muži, pokud jsou příjemní a vždy v dobré náladě. Dále může být přítomno několik opravdu roztomilých dětí a jedna – skutečně jen jedna – roztomilá stará dáma, které společnost již dříve svěřila dohled nad organizací a tím ji zároveň pověřila diktátorskou plnou mocí…“

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 8/01

Kontakty:

ARZENAL, Valentinská 11/56,

Praha 1, tel.: 02/24 81 74 79,

fax: 02/24 81 07 22

CEDR GROUP, Jirsíkova 1, Praha 8,

tel.: 02/24 81 67 51;

DOBRÉ BYDLO, Provaznická 10,

Praha 1, tel.: 02/24 23 97 18;

DONATE, pasáž Černá růže,

Na Příkopě 12, Praha 1,

tel.: 02/21 01 44 46, fax: 02/21 01 44 47;

GARDENLINE, Rašínovo nábřeží 34,

Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98;

HARTMANN KRIECHBAUM,

Jinonická 80, Praha 5,

tel.: 02/57 29 02 29;

IKEA, Shopping Park Praha,

Skandinávská 1, Praha 5,

tel.: 02/51 61 01 10;

KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4,

Praha 1, tel.: 02/232 69 28;

RÖSLER PRAHA, Sekaninova 26,

Praha 2, tel.: 02/691 60 81;

VILLEROY & BOCH, Národní třída 37, Platýz, Praha 1, tel.: 02/24 23 51 65

Počítače rostou do krásy

Lámání ledů
Začátky snah o ozvláštnění počítačového designu spadají už do poloviny 90. let, kdy se objevil první pokus o průnik do domácností: multimédia – tedy počítače, které uměly také hrát, mluvit a předvádět obrázky. Díky tomu k PC přibyly rovněž reproduktory a další zařízení, která se někteří designéři snažili spojit s monitorem do různých méně obvyklých tvarů. Zájem ale nebyl nijak závratný. Jednak z těchto pokusů přímo čišela bezradnost a neujasněnost koncepce, jednak cílová skupina (tedy laici odkojení televizí, zato však téměř nedotčení informatikou) na něco takového ještě nebyli připraveni. Ten, koho multimédia opravdu zajímala, byl většinou počítačový nadšenec – a ten hledal spíš výkon, než přístroje ozvláštněné nepříliš zdařilými návrhářskými kreacemi.
Mezitím se však okruh uživatelů počítačů nenápadně měnil, mimo jiné i díky někdejšímu nástupu multimédií. Zlom přišel před přibližně třemi lety, kdy legendární, leč dlouhodobě skomírající firma Macintosh vrhla na trh revoluční počítač iMac. Podrobněji jsme jej popsali v jednom z předešlých dílů tohoto seriálu, zde tedy pro úplnost jen krátké shrnutí.
Počítač iMac byl převratný jak v koncepci (vše kromě klávesnice je zabudováno v monitoru a vše je podřízeno internetovému využití), tak v zevnějšku: oblé tvary a průsvitné plastové plochy pastelových barev. Nedosti však na tom: podobně vyhlížely také externí paměti a další periferie včetně počítačové myši – někdy trochu i na úkor funkčnosti.
Úspěch iMacu překonal všechna očekávání, přestože po technické stránce nešlo o žádný zázrak. Bylo zřejmé, že tentokrát se sázkou na design skutečně podařilo zasáhnout tu správnou skupinu zákazníků. Tvary a pojetí iMacu se staly často napodobovanou módou, takže si je firma nakonec musela chránit pomocí právníků. V poněkud krotší podobě pak toto pojetí s úspěchem zopakovala ještě u výkonného počítače G4 a u své řady notebooků.
Macintosh prolomil ledy a dnes nejsou více či méně zdařilé pokusy o nevšední design, vhodný do domácích či reprezentačních interiérů, žádnou výjimkou. Kabát iMacu bývá často napodobován také výrobci dalších zařízení – nejen počítačů, ale i jejich periferií.

Počítač jako obraz na stěně
Pokusů o počítač v neobvyklém kabátě poslední léta rychle přibývá. Například na loňském hannoverském informatickém veletrhu CeBIT představila firma AMD značně netradiční počítač určený především pro hraní počítačových her. Oblý přístroj futuristických tvarů měl hráčům patrně připomínat kosmické zbraně či jiné atributy jejich akčních
hrdinů. Nápadný přístroj vzbudil pozornost, velkou díru do světa však neudělal. Stojí ovšem za zmínku, že tzv. herní konzole – výkonné počítače specializované na hry – většinou mají dost netradiční tvary, které nezapřou tento druh inspirace.
Ještě dál než Macintosh šla ve snaze o integraci počítače do jediného, co nejmenšího šasí firma Acer. U svého počítače Veriton sice rovněž vše kromě klávesnice umístila do monitoru, tento monitor však má plochý displej z tekutých krystalů. Celý počítač tak vypadá jako obraz na stěnu s trochu silnějším rámem. Výsledkem je nejen neobvyklý design, ale i úspora místa. Kromě toho se tak plní představa o počítači pro laiky: žádné složité zapojování, propojování, oživování a instalování – stačí vybalit a zasunout do zásuvky. Navíc se s kompaktním přístrojem snadno manipuluje – pokud někde zrovna náhodou překáží, není nic snazšího, než jej odsunout, otočit, popadnout a odnést jinam. Zkuste udělat něco takového s obyčejným počítačem a zapletete se do odpojování a připojování kabelů nejméně na půl dne.
Na rozdíl od iMacu není designérské řešení Veritonu nijak avantgardní, rozhodně však neuráží vkus. I tato nenápadnost může být výhodou: přístroj v jakkoliv řešené místnosti nevyčnívá a hodí se prakticky k jakémukoliv nábytku.
Zkrátka Acer Veriton je počítač, který ocení hlavně laičtí uživatelé; je jak dělaný do domácností. Acer Veriton je postaven na procesoru Intel Pentium III s frekvencí 500 MHz. Na podobné úrovni jsou i další parametry. Je zde obvyklé multimediální vybavení počínaje CD-ROM (24 x) a zvukovou kartou až po vestavěné stereoreproduktory. Nechybí ani možnost připojení externího mikrofonu, stereosoupravy a klasického vakuového monitoru.
Počítač má všechny běžné porty včetně dvou USB a infračerveného rozhraní – a dokonce i dva volné sloty PCI pro rozšiřující desky. Potěší však především zabudovaný modem, takže Veriton se může v domácnosti stát ideálním internetovým terminálem. Odvrácenou stránkou tohoto řešení však je vyšší cena ve srovnání s jinými počítači stejného výkonu. Ploché displeje jsou totiž zatím dost drahé.

Počítače se rozplynou
Do budoucna bude takových experimentů nepochybně ještě přibývat. Patrně dostanou i zcela nové formy s tím, jak se bude měnit využívání počítače. V současnosti je například hitem mobilní bezdrátový internet, který klade před designéry nové úkoly. Jak skloubit požadavek mobility s pohodlnou prací na velké klávesnici a monitoru? Jsou proto snahy vytvořit počítače skládací – ale pro vzdálenější budoucnost se pracuje i na přístrojích rolovacích jako technický výkres.
Velmi pravděpodobné ovšem je, že počítač budoucnosti v bytech sice bude, ale bez jakéhokoliv designu – prostě a jednoduše se zamaskuje v jiném zařízení, nebo zmizí zcela mimo dům do labyrintu internetu.
Nejpravděpodobnějším úkrytem počítače se stane televize. Jde o přístroj, na který jsou lidé zvyklí a který přitom má některé znaky a prvky počítače, například obrazovku. Ve skutečnosti toto splynutí není tak jednoduché, protože v televizi se obraz tvoří podle odlišné normy než v PC, nicméně tyto technické překážky nejsou nepřekonatelné. Televizory či adaptéry k nim vybavené proceso-rem, klávesnicí, myší, pamětmi a připojením na internet již existují delší dobu, na trhu však zatím nezaznamenaly žádný výraznější úspěch.
Přesto ke splynutí počítačů a televizorů nevyhnutelně dojde. Na scéně se totiž objevila digitální televize, což v podstatě není nic jiného než výkonný počítač specializovaný na práci s televizním signálem. Digitální přenos má (zjednodušeně řečeno) mnohem větší kapacitu než dnešní analogová televize, vejdou se do něj tedy nejen desítky a stovky kanálů, ale nepochybně i bezdrátový internet. Digitální televizory budou vybaveny pevnými disky a dalšími pamětmi (například pro nahrávání, opakování či zpomalování zajímavých scén). Sotva se dá pochybovat, že takto vybavené přístroje nepůjde rovněž využívat jako běžná PC – alespoň u dražších modelů.
Jiný trend směřuje ke konečnému „vypaření“ počítačů z domácností. Jeho zastánci tvrdí, že počítače patří odborníkům a ostatní uživatelé se k nim budou pouze připojovat na dálku přes internet. Doma tedy bude jen jednoduchý terminál – buď samostatný, nebo opět v podobě televizoru – a za připojení, úschovu dat, používání programů atd. se bude platit.
Tato koncepce se v různých podobách objevuje již delší dobu, naposledy jako tzv. webpady – jednoduché přístroje specializované na připojení k internetu, nebo dokonce jako e-booky či elektronické rámečky – zařízení pro čtení elektronických knih z internetu nebo prohlížení digitálních fotografií rovněž ze Světové sítě. Tyto koncepce však již vedou ke značnému okleštění funkcí počítače. Dá se proto čekat, že alespoň náročnější domácí uživatelé se skutečného počítače jen tak nevzdají.

Jan Novák, Foto: autor, jeho archiv a firmy

Zdroj: Můj dům 7/01

Oddělené sféry

Interiér, který může stárnout

Mikrokosmos

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: LUBOMÍR FUXA

Kontakty

Skutečný design

Trendy tvarů a barev

Druh smutku designérů

Ťukání na čelo

A přesto

Waterfall

Skromná dáma

Nejvyšší vyznamenání

Pro osvěžení přijměte inspirující ukázky z románu Jakoba Flacha Minestra. Pokud jste nezapomněli číst mezi řádky, objevíte víc než jen pojednání o lásce k salátu. A ten by přece na žádném prostřeném stole v zahradě neměl chybět.

PARTNEŘI WEBU