Skip to content

Blog

SVĚTLA MÍSTO SLUNCE

Jemný žlutý odstín kožené sedací soupravy působí v prostoru decentně. Sezení doplňuje skleněný konferenční stolek a stojací lampa

Vchod do bytu

Jídelní stůl je navržen přímo na míru atypického prostoru

V obýbacím pokoji nechybí velký televizor a kvalitní zvuková aparatura od firmy Bose

Kuchyň a jídelní stůl jsou první, co při vstupu do bytu uvidíte

Kuchyňská sestava navržená do rohu místnosti poskytuje dostatek místa.  Nechybí moderní spotřebiče

Do koupelny se díky asymetrické vaně vešel také prostorný sprchový kout, za stěnou s umyvadlem je toaleta

Za stěnou s umyvadlem je toaleta

 

Původně třípokojový byt se nachází v klasickém činžovním domě. Žije v něm mladý muž, pracovně velmi vytížený, který často cestuje a domů se vrací s pocitem, že na něj čeká oáza klidu a pohody. S tím úmyslem si byt, který je vybaven podle posledních trendů, také pořizoval.

 

Prostor bez limitu

Když před dvěma lety muž byt kupoval, měl jasnou představu, jak má vypadat a k čemu bude sloužit. „Chtěl jsem otevřený prostor, v němž bude oddělená pouze ložnice, kterou považuji za soukromé teritorium.“ Byt tomuto požadavku původně vůbec neodpovídal, byly tu jen malé pokojíky, které sotva stačily svému účelu. Proto se v první fázi rekonstrukce musely vybourat všechny stěny, dokonce se sáhlo i na nosnou zeď. Hodně totiž překážela, díky přesnému statickému výpočtu se však mohla nahradit pilířem. Vznikl tak průchozí byt — od vchodové části, která je zároveň propojena s kuchyní a jídelním stolem, se pokračuje do obývacího pokoje a dál do ložnice, oddělené posuvnými dveřmi z pískovaného skla. Odtud se vchází do koupelny (nově spojené s toaletou) a znovu se přijde ke vchodovým dveřím. „Vybourali jsme nepotřebné příčky a znovu postavili jen ty nejnutnější. Výsledkem je vzdušný byt, o který mi už od počátku šlo,“ míní majitel, který dbal také na praktickou stránku. Z tohoto důvodu nechal vybudovat vestavěné skříně s posuvnými dveřmi doplněnými zrcadly. „Potřebuji hodně úložného prostoru, ale chtěl jsem, aby místnosti byly vzdušné, takže je nábytek začleněný do prostoru. Zrcadla kromě své funkce navíc místnosti opticky zvětšují,“ komentuje majitel ideální řešení.

Invence nechyběla

Muž se o interiérové zařízení zajímá už několik let. Každoročně navštěvuje Salone Internazionale del Mobile a Euroluce v italském Miláně, kde má pracovní schůzky a kde také nachází inspiraci. „Zařizování mě baví, dávám přednost kvalitnímu modernímu nábytku a jemným teplým barvám, které na mě působí pozitivně. Nechtěl jsem hodně kusů, pouze ty nejnutnější. Ty však musely být praktické a samozřejmě hezké.“ Proto je kuchyňská sestava navržená do rohu místnosti. Poskytuje tak dostatek pracovního místa, kam se vešly také všechny domácí spotřebiče včetně automatické pračky. Jídelní stůl, který je logicky v blízkosti kuchyně, bylo nutné začlenit do prostoru. „Radil jsem se s architektem, protože vznikl asymetrický kout, kam jsem chtěl jídelní stůl postavit. Po několika návrzích jsme vymysleli atypickou žulovou desku, kterou jsem nechal vyrobit na míru prostoru a doplnit nohami,“ říká muž.

Důležitou roli hrálo osvětlení. Z oken je nezajímavý výhled, majitel vidí na protější domy, a tak se rozhodl, že instaluje žaluzie, které budou permanentně napůl zatažené. „Věděl jsem, že tu budu svítit pravděpodobně i přes den, z tohoto důvodu jsem dbal na kvalitní osvětlení.“ V bytě je několik typů svítidel, buďto umně zabudovaných do podhledů anebo v podobě stojacích a nástěnných lamp. „Dokonale nahrazují denní světlo, vůbec nemám pocit, že používám umělé osvětlení.“ Množství svítidel by nebylo lehké ovládat klasickými vypínači, proto je v bytě instalován speciální systém, který je nahrazuje. „Jsem s ním spokojen, dálkovým ovládáním jednoduše přepínám světelné zóny podle aktuální potřeby. Mohu také libovolně ovlivňovat intenzitu světla, což je příjemné například při sledování televize.“

Komfort bytu zajišťuje také klimatizační jednotka vestavěná mezi obývacím pokojem a ložnicí. „Zabezpečuje ideální teplotní podmínky, velmi mi to vyhovuje. Navíc obstarává  také cirkulaci vzduchu a optimální vlhkost v místnosti.“

 

Překvapení na závěr

Majitel tu bydlí přibližně rok. Jak jsem z jeho slov pochopila, s interiérem je spokojen a nic by v něm nechtěl měnit. Možná právě proto mě závěrem návštěvy jeho slova překvapila. „Přestože je byt zařízený velmi komfortně, kvůli mému neustálému cestování ho nevyužívám na maximum. Proto mi nijak zvlášť nepřirostl k srdci,“ říká a dodává, „v budoucnu ho chci prodat a vybudovat něco většího, kde bych mohl vytvořit pevné zázemí pro rodinu.“

 

TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: IVETA KOPICOVÁ

Zdroj: Moderní byt 11/01 

 

Kontakt:

Keramické Závody Teplice, ideal standard (vybavení koupelny),

Zemská 623, Teplice, tel.: 0417/59 21 11,

fax: 0417/56 07 72;

UNI LIGHT (osvětlení bytu),

Heřmanova 2, Praha 7,

tel.: 02/66 71 21 52, 02/66 71 27 09,

fax: 02/80 58 01; Tallerova 2,

811 02 Bratislava,

tel.: 00421/2/52 73 33 05–07,

fax: 00421/2/52 73 33 08

 

Děti v kuchyni? Ne! Ale ano…

 

Plastová váha Roy(Korona),  cena 1 500 Kč, RÖSLER

Nože uložené v plastovém stojanu, série Handy's, design Ross Lovegrove (Guzzi), cena 3 300 Kč, M.G. Distribuzzione

Kuchyň Alnotime, cena sestavy 316 518 Kč včetně stolu (21 300 Kč), ale bez spotřebičů, židlí a jízdního kola, Interiér Čáp

Jednoduché tvary kuchyně Maisa, cena sestavy od 63 300 Kč, Living Space

Dětská sada Kiddy (design Furio Minutti) s plastovým struhadlem śe vyrábí ve třech barvách, cena 875 Kč, M.G. Distribuzzione

Kuchyň Lamino Max stojí 14 000 Kč/bm, Interiéry Sedlák

Sada dětského nádobí Smile Mono, cena 2 770 Kč, Design Fórum  Praha

Plastový odkapávač na nádobí Flori, cena 350 Kč, Rösler

Dětská židle Kristian je za 985 Kč, stoličky Kristian za 549 Kč, děti mají dětskou soupravu na pečení Duktig, cena 99 Kč/3 ks, IKEA

Lidská rasa maminek se rozděluje na dva druhy: ty trpělivé, tvořivé a optimistické s radostí nechávají děti pomáhat při vaření i pečení, ať už výsledek a jeho okolí dopadne jakkoliv. Fakt, že dítě samo touží pomáhat, dovedou zúročit v nenásilném začlenění do pracovního procesu rodiny. Ty druhé si nezaslouží, abychom o nich psali. Svou roli v kuchyni totiž chápou jako „one woman show“ a děti jsou odsouzené pouze do podřadné úlohy pasivního diváka.

Přestože práce v kuchyni je jedna z nejrizikovějších domácích činností, určitě bychom ji měli svým dětem dovolit. Teprve tady, v přímém střetu s realitou, mají šanci si uvědomit, zač je toho loket a že nic není zadarmo. Lidová rčení jako nešikovné maso musí pryč, poctivého to nepálí a neřád se nedá, bez práce nejsou koláče, škoda rány, která padne vedle, jednou měř dvakrát řež a dobrá hospodyňka i pro pírko přes plot skočí, vznikly patrně právě při zasvěcování dětí do tajů kuchařského umění. Každý z nás se přece jednou musel poprvé spálit, aby si příště už na horká kamna nesáhl…

 

Co se všechno může

Začátky bývají opravdu těžké — ale i na obrázek batolete sedícího v dětské židli u pracovní desky a třískajícího paličkou na maso do květáku budete jednou vzpomínat s úsměvem. S přibývajícím věkem se postupně rozrůstají činnosti, ve kterých děti už skutečně pomáhají. Bezpečně semlít strouhanku a rozkrájet houby dokáže i čtyřleté dítě, strouhání přestává být nebezpečné až od školního věku. Od malička však můžete své přirozeně tvořivé potomky nechat asistovat při zpracovávání těsta na buchty nebo koláče — když dostanou kus na hraní, vymodelují sice pravděpodobně nejdřív autíčko nebo sněhuláka, ale časem vás v balení povidel do buchet snadno doženou. Potírání okrajů koláče vajíčkem bývá často pro malé předškoláky  prestižní záležitostí, a pokud váš manžel vyniká v pečení bábovky, bude to nejspíš tím, že od malička mohl vylizovat zbytek těsta v zadělávací míse. Od jednoduchých nádenických prací brzy přejdete k samostatným úkolům — děti si dokážou ohřát večeři, pohlídají koláč v troubě, samy připraví tousty a také po vlastnoručně připravené hostině pro kamarády uklidí. To, že je od malička necháte přirozeně používat veškeré kuchyňské zařízení, možná nejvíc ocení až jejich životní partneři. Mr. Bean je totiž k popukání jenom na obrazovce.

Jak zmírnit nebezpečí

Nejúčinnější pomocí je stálý dohled a zpočátku i téměř neomezená trpělivost. Pokud budete děti zaměstnávat činnostmi, které odpovídají jejich věku, nemělo by jim nic zlého hrozit. Kromě pohodové tvůrčí atmosféry však můžete kuchyňské pracoviště učinit bezpečnějším i několika praktickými opatřeními. Malé děti mějte vždy bezpečně usazené v dětské židličce, z níž pohodlně dosáhnou na pracovní plochu. Dávejte svým pomocníkům k dispozici předměty pokud možno nerozbitné a bez ostrých hran, ideální je plastové nebo dřevěné nářadí. I pro vaši bezpečnost a pohodlí je dobré, když budete mít pečicí a mikrovlnnou troubu ve výši očí, abyste se k ní nemuseli ohýbat a dobře viděli dovnitř. Při výběru spotřebiče se přesvědčte, že dvířka jsou opatřená dvojitým sklem, které zůstává na dotek pro vás i děti bezpečné. Dbejte na to, aby na podlaze nebyla rozlitá voda nebo olej, po kterém můžete uklouznout… Držte je co nejdále od horké varné plochy, vroucí vody a ostrých nožů, které byste navíc neměli ukládat do stejné zásuvky jako příbory. Pak hrozí pořezání i při obyčejném hledání lžičky na jogurt. Nádobí a nářadí, které používají děti, ukládejte do spodních skříněk, umožníte jim větší samostatnost. Od pomáhání je nezrazujte, ale ani je k němu nenuťte. I vy přece máte největší radost z práce, kterou děláte nikoliv proto, že musíte, ale proto, že chcete.

 

Zeptali jsme se návrhářů kuchyní:

Jaké máte osobní zkušenosti s vařením s dětmi?

 

Alena Lexová, FAST

Kuchyň je u nás nejen místem k vaření a společnému stolování, ale často i místem dětských her. Naše dvě dcery (4 + 7) si odmalička hrály v bytě hlavně tam, kde mohly být se mnou. A tak mi rády pomáhaly i s vařením a já jsem jim to umožňovala bez ohledu na následky jejich dobře míněné pomoci. Součástí našeho kuchyňského vybavení tak byl donedávna i dětský stupínek, aby měly dcery pohodlný přístup k pracovní desce. V kuchyni si děti rády modelují z hlíny a plastelíny, malují obrázky, často i velké formáty na zemi. Naše kuchyň je i výstavní síní. Na lednici děti vystavují všechny povedené obrázky, které vytvoří. Ty zde chvíli visí (zrají) a později ty nejlepší zarámujeme a v kuchyni pověsíme.

 

 

Ivana Dombková, DONLIČ

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Děti (neřeším teď počet a věkové rozdíly mezi nimi) bez zábran a předsudků expandují do všech sfér našeho života a samozřejmě i do našeho bydlení. Lezou nám do postelí, koupou se s námi, stolují s námi (různým způsobem) a jsou s námi v kuchyni… A my s nimi, ne? 

Chcete-li kostrbaté, nepříliš odborné shrnutí:

Shromažďování osob různého věku v kuchyni (dostatečně velké, neoddělené od ostatních, např. jídelních prostor) je lepší než samota. Je to přirozené místo pro pospolitost!

Posedávání na kuchyňské lince (různých členů rodiny) umožňuje nenásilnou výměnu názorů na jakékoli téma, např. globalizace, situace v Izraeli či ztráta sousedova kocoura.

 Kuchyň stejně jako tisíce jiných prostor a věcí není na vaření (jak nudné!), je to podivuhodné a tajemné místo. Tolik zajímavých předmětů… Bohužel všichni tuto informaci někdy kolem osmého roku života zapomínáme a až vlastní děti nám ji zase matně připomenou.

Muži v kuchyni jsou přímo pravý skvost a hodni obdivu. Vaří intuicí, citem a jejich přirozený talent pro tuto činnost… Patří to k tématu děti v kuchyni, ne? Pozor snad jen na kombinace dětských prstíků a zásuvek, střepů, horké trouby…

Děti jsou s námi zřejmě jen dočasně (alespoň ty mé mne o tom ubezpečují), nicméně dveře si před sebou nikdy zavírat nebudeme. Ani v kuchyni.

Těším se, až budu nemohoucí a oni mne budou zvát na oběd…

 

Ctirad Musiol, ROJANA

Osobní zkušenost je prostá — od chvíle, kdy se naše dcera vydala na objevitelské výpravy mimo svoji postýlku a dětský pokoj, přestaly v naší kuchyni platit všechny zásady ergonomie a efektivního řešení úložných prostor. Proč? Myslím, že nebudeme jediní, jejichž dítě se se zářivým úsměvem zabydlelo v prázdné zásuvce nebo v domečku z právě uvolněné skříňky. Zkuste pak vystěhovat takového squattera! Snazší je demontovat spodní skříňky a pod pracovní deskou ponechat podlahu tak, aby výška úchytek byla nad dosažitelnou hranicí mladého výzkumníka, a jste z role policejního důstojníka zásahové jednotky opět v roli chytré horákyně. Možná pak zjistíte, stejně jako my, že tato improvizace je velmi stylová a že jste vlastně „in“.

 

 

BOX 

Kdy hrozí největší nebezpečí:

– Při zavírání zásuvek

– Při krájení na prkénku

– Při mletí na mlýnku

– Při vybírání nožů ze zásuvky

– Při vypouštění páry

– z tlakového hrnce

– Při nalévání horké vody

– z konvice

– Při vytahování pekáče

– z trouby

– Při mokré podlaze

– Při sundávání předmětů

– z příliš vysoké police

 

Text: Pavlína Blahotová, Foto: archiv

Zdroj: Moderní byt 11/01

 

Kontakty:

DESIGN FÓRUM PRAHA,  

Prokopovo nám. 5, Praha 3, 

tel.: 02/22 78 06 98; 

DESIGN SALON ROJANA, M–Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 05/43 10 76 50; 

DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel.: 02/24 81 28 50; 

FAST — INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 02/24 25 05 28; 

IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, 

tel.: 02/51 61 01 10; 

INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/692 99 45; 

INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17–18;

LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44; 

M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31, 

tel./fax: 02/24 94 15 32; 

RÖSLER PRAHA, Sekaninova 26, 

Praha 2, tel.: 02/691 60 81 

 

 

 

Dva bratři z Hlučína

Aleš Barták, Daniel Barták

Interier á lá Bartákovi

Rozkládací stůl Elips

Rozkládací stůl Elips (design Aleš Barták), cena 16 060 Kč, Form

Barová židle String (design Aleš Barták), cena 5 316 Kč, Form

Věšák Eiffel, chrom a buk, cena 4 385 Kč, Mobilia Interier

Stojany na CD Demo Classic, chrom buk, cena 2 160 Kč, Demo Jazz, buk, cena 1 755 Kč, Nábytek K

Věšáky Salome cena v provedení chrom a buk je 6 460 Kč, a  5 870 Kč, Tekton- Galerie bydlení

Tv a hi-fi stolky Poirot, chrom a buk, cena s jednou policí 3 950 Kč, se dvěma policemi 4 920Kč, se třemi policemi 5 875 Kč, Tekton

 

 

Z pobavených úsměvů na tvářích Aleše i Daniela jsem rychle pochopila, že si mám tuto poznámku vyložit jako poklonu a přestala jsem se o tvůrčí odvahu těchto dvou mladých mužů strachovat. Do světa byznysu a interiérového designu zároveň vstupují se zdravým sebevědomím, s nohama pevně na zemi. Mají k dobru dlouholeté zkušenosti svého otce, který se profesionálně zabývá navrhováním interiérů na zakázku, ale ani osobní zkušenost jim nechybí.

Aleš se do města na slezsko-polském pomezí vrátil po absolvování ČVUT a nějaký čas pracoval jako designér pro místní nábytkářskou firmu Form. V té době získal jím navržený rozkládací stůl Elips ocenění Dobrý design 1997 a to dodalo autorovi odvahu postavit se na vlastní nohy.

 „Odešel jsem z firmy a dál se snažil uplatnit jako samostatný designér, ale nakonec mi nezbylo než založit studio s vlastní výrobou. Zpočátku mě ani nenapadlo, že budeme tolik věcí dělat sami, ale všechny problémy začínají a končí u hledání solidních partnerů. A tak jsme tam, kde jsme: zaměřili jsme se na bytové doplňky, které navrhujeme a částečně i sami vyrábíme především ze dřeva,  kombinovaného s ohýbanými kovovými profily.“

Zatímco Aleš je často tím, kdo přinese nápad, Daniel představuje druhý důležitý protipól: návrh dovede konstrukčně do finální podoby. Díky tomu, že se nejdříve vyučil truhlářskému řemeslu, má výrobu dřevěného nábytku ohmatanou do nejmenších detailů.

Po vyučení však ještě absolvoval obor designu na SUPŠ v Opavě a nyní studuje produktový design na fakultě výtvarného umění v Brně. Od skutečné truhlařiny se však léty studií příliš nevzdálil — společně s bratrem kompletuje a povrchově dotváří veškerou produkci studia AD Design. Z bytu po dědečkovi a nezbytné garáže se právě stěhují do truhlárny, která jim pomůže vyřešit nejen výrobu rychle se množících zakázek. Během letošních prázdnin připravili, zabalili a odeslali minimálně deset krabic týdně, což je množství, které by mohlo brzy skolit i dva mladé a zdravé muže.

Přibudou spolupracovníci a Aleš bude mít víc času na navrhování — má představu, že by každý rok obohatil sortiment alespoň o pět zajímavých novinek. I Daniel potřebuje trochu povolit otěže. Ten zdánlivě nenápadný student je nabitý nápady, jen nemá čas, aby se jejich realizaci mohl dostatečně věnovat. Malým příkladem je skutečnost, že i on je nositelem ocenění Dobrý design 2001. Získal je za školní práci původně přihlášenou do soutěže Mladý obal. Inspirovaný kamarádem a kresbami na kolejních zdech vytvořil takový obal na kondomy, že se porotě prostě nepodařilo jej přehlédnout.

 

Aleš Barták (nar. 30. 12. 1968)

1983–1987

Gymnázium Hlučín

1987–1992

ČVUT Praha, obor konstrukce a dopravní stavby

1994–1999

designér firmy Form

1997, 1999

Dobrý design za stůl  Elips (Form) a židli String (Form)

od r. 2000

vlastní studio AD Design

 

Daniel Barták (nar. 30. 7. 1978)

1992–1995

učební obor truhlář v Jihlavě

1995–1999

SUPŠ v Opavě, obor průmyslový design

od r. 2000 

studium FaVU v Brně  /ateliér produktový design/ a vlastní studio AD Design

2001

ocenění Dobrý design 2001 za obal na kondom

 

 

Několik otázek pro autory:

Jak si představujete své zákazníky?

Cílová skupina by měla být vrstva lidí, kteří mají rádi moderní nábytek, ale nevydělávají obrovské peníze.

Kde se dají doplňky se značkou AD Design koupit?

V Chomutově, Hradci Králové, Pardubicích, v Praze, Karlových Varech, ve Zlíně, Jihlavě, Brně, Olomouci, Plzni, Opavě…

A v Hlučíně?

Místní nás asi moc neznají, ale známí samozřejmě naše věci mají.

Jak udržujete přijatelnou cenovou hladinu svých výrobků?

Snažíme se nedělat solitéry. Chceme, aby produkce měla charakter sériové výroby, která je samozřejmě levnější. Po letošním Mobisu se díky nově navázaným kontaktům naše zakázky v podstatě zdvojnásobily, takže už dodáváme do obchodů téměř po celé republice.

Dali jste si nějaké limity?

Chceme se orientovat výhradně na menší doplňky, které se dají rozesílat poštou. Hodně nás však lákají židle. Z konkurence strach nemáme, myslíme si, že každý má šanci se prosadit. Musí se pro to prostě jen udělat maximum. Důležité je zachovat vlastní rukopis. Zůstaneme u kombinace dřevo, kov a sklo. A ještě nás láká kámen.

 

Text: Pavlína Blahotová, Foto: Jaromír Vavrečka a archiv

Zdroj: Moderní byt 11/01

 

Kontakty:

AD DESIGN, Promenádní 1670/1, Hlučín, tel.: 069/504 36 03,

www.addesign.cz;

FORM, Poručíka Hoši 512/2a,

Kozmice u Hlučína, tel.: 069/503 24 19;

MOBILIA INTERIER, nám. Hrdinů 1, Olomouc, tel.: 068/520 85 60;

NÁBYTEK  K, Ruská 655, Chomutov,

tel.: 0396/65 29 89;

TEKTON – GALERIE BYDLENÍ,

Truhlářská 20, Praha 1,

tel.: 02/231 23 83

Nápoj, který nestárne


 

Čajová souprava z kolekce Smooth Asa, cena 1 695 Kč

Skleněná konvice Assam Bodum s integrovaným sitkem, které lze vyjmout, dostání ve všech velikostech, cena (1 litr) 930 Kč

Kovové sítko, cena 64 Kč/6 Ks, TESCOMA

Kovové sítko, cena 64 Kč/6 Ks, TESCOMA

Kovové sítko, cena 64 Kč/6 Ks, TESCOMA

Sítka na čaj s rukojetí, dostání ve třech velikostech, cena od 59 do 74 Kč, TESCOMA

Keramická čajová konvice s nástavcem na svíčku z kolekce Zen (Asa), cena 945 Kč, Fantazie

Kovové vajíčko na louhování čaje, cena 39 Kč, Tescoma

Lis na plátky citrónů, cena 69Kč/ks, Tescoma

Porcelánový šálek z kolekce Flash (Rosenthal) s dekorem Love story, cena 945 Kč, Potten a Pannen

 

Badatelé se většinou shodují, že pravlastí čaje je Čína, kde se čaj považoval za lék. Ostatně i pojmenování pochází z Číny — „čcha“ nebo „te“. Ať tak či onak, čaj byl tak důležitý, že se jím mohly v Číně v 5. století platit daně. Dodnes je nejrozšířenějším nápojem na světě.

 

Smaragd mezi nápoji

Ne neprávem se říká,  že čaj je smaragdem mezi nápoji. Ve Velké Británii či na Novém Zélandu se pije nejčastěji, u nás prozatím hraje prim káva. Čaj jí ale začíná vážně konkurovat a většina jeho milovníků se těší vzrůstajícímu počtu čajoven a bohatou nabídkou specializovaných obchodů.

Jak se v čaji orientovat, abychom si pochutnali, případně nám tento nápoj také pomohl vyléčit neduhy, které nás trápí? Rozeznáváme několik základních druhů (vynecháváme instantní čaje, které si pro své složení ani tento název nezaslouží, obsahují totiž převážně jen cukry a chemická barviva). Nejrozšířenější je patrně černý čaj, který vzniká fermentací čajových lístků (je stahující, aromatický a poměrně ostrý). Dále je to žlutozelený čaj známý pod názvem oolong. Je polofermentovaný a vyniká intenzivní vůní a svěží chutí. Známe také bílý čaj, který se chutí a vůní nejvíc podobá čerstvému čaji a většinou se používá v malém množství k vylepšení černých čajů. Jako poslední uveďme nejzajímavější druh — zelený čaj.

 

Zelený čaj

Pro uživatele je významný, protože nejen účinně povzbuzuje organismus, ale současně má i léčebné účinky. V čaji je nižší obsah kofeinu a taninů a velké množství polyfenolů. Ty ovlivňují propustnost a pružnost kapilár, mají vliv na vysoký krevní tlak a snižují hladinu krevního cukru. Zelený čaj obsahuje také látky bránící tvorbě zubního kazu, onemocnění dásní, snižuje hladinu cholesterolu a přispívá k ochraně organismu před zhoubnými nádory. Příznivě působí také proti bakteriím a virům, za dokázané se mají jeho protialergické účinky.

Zelený čaj neprochází fermentací. Vyrábí se z čajových lístků, které se po zavadnutí prudce suší (v Číně) nebo napařují (v Japonsku). Má zvláštní chuť, která je na jazyku trpčí a slabě svíravá. Nejrozšířenější a nejoblíbenější je zelený čaj v Číně a Japonsku, stává se však stále častěji vyhledávaným na celém světě. Mezi nejznámější zelené čaje patří Ču-čcha (perlový čaj), za nejlepší je pak považován čaj „dračí studny“, Lung-ťing.

 

Rituál, který přetrvává

Čaj je skutečně královský nápoj, což věděli už staří čínští učenci, kteří ho opěvovali jako vpravdě božský. Jeho příprava i pití byly, jsou a vždycky budou doprovázeny rituálem, který se mění podle země. Úplně první čaje se připravovaly z lístků slisovaných do placky, cihličky nebo destičky, které se vhodily do vroucí vody a povařily společně s dalšími přísadami (cibulí, kořením, pomerančovou kůrou apod.). Vzniklý nápoj však připomínal spíš polévku. Později se zpracování pozměnilo, placky se opražily nad dřevěným uhlím a rozetřely na jemný prášek, který se povařil ve vodě. Tak vznikl nápoj, který se už podobal dnešnímu čaji.

Až v době vlády dynastie Ming (1368–1644), která měla velký vliv na rozvoj jeho pěstování, se zrodil nový způsob přípravy čaje — sušené čajové lístky se spařily horkou vodou a vzniklý nálev se pil. Tento způsob přetrval až do dnešní doby, výjimkou je Japonsko, kde se odpradávna čajové lístky mlely na jemný prášek a bambusovou metličkou ušlehaly s vodou.

Ať už tento skvělý nápoj připravíme jakýmkoliv způsobem, vždy bychom měli čaj podávat v porcelánových nebo keramických nádobkách.

  

Zásady přípravy černého čaje:

° Čaj nikdy nevaříme, ale spařujeme

° K přípravě používáme kvalitní vodu

° Vodu vaříme v nerezové, smaltované nebo skleněné čajové konvici

° Čaj spařujeme v tenko-stěnné porcelánové nebo skleněné nádobě

° Připravený čaj zalijeme vodou, kterou necháme vařit 10 až 60 sekund (kvůli obsaženému chloru)

° Spařujeme 3 až 5 minut podle druhu čaje. Krátké louhování (1 až 2,5 min) uvolňuje pouze kofein povzbuzující nervovou soustavu

° Před podáváním čaj v konvici promícháme

Hotový čaj už nikdy neohříváme

 

Zásady přípravy zeleného čaje:

° Do konvice nasypeme potřebné množství čaje

° Dáme vařit kvalitní vodu do nerezové, smaltované či skleněné čajové konvice

° Zalijeme horkou vodou, podle druhu čaje má mít 60 až 95 °C. Znamená to, že po varu počkáme přibližně 1 minutu, kdy voda dosáhne 90 °C, po 3 až 4 minutách pak má voda okolo 60 až 70 °C

° Zelený čaj se nespařuje

° Čaj necháme v konvici louhovat. Dobu určuje druh

° Použité čajové lístky můžeme znovu přelít horkou vodou, kvalitní čaje dokonce až třikrát

 

Jiný kraj, jiný mrav

Ve staré Číně se čajové lístky žvýkaly jako prostředek proti únavě.

V Thajsku se čerstvě natrhané čajové lístky uvaří v páře, pak se vloží do dutých bambusových holí, v nichž se lisují a nechávají do určité míry kvasit. Po 8 dnech se 3 nebo 4 listy mírně osolí a stočí do pevné kuličky. Ta se vloží do úst a pomalu se vysává.

Pro přípravu mongolského čaje se používá zelený čaj, mléko, máslo, ječná mouka a sůl. Připravený nápoj připomíná polévku.

V Tibetu se do silného čaje přidává rozpuštěné máslo z mléka jaků, osolí se a horká směs se šlehá ve speciální nádobě.

 

Text: Lenka Haklová, Foto: Archiv

Zdroj: Moderní byt 11/01 

 

Kontakty:

FANTAZIE, třída Karla IV. 222,

Hradec Králové, tel.: 049/61 85 27, 

fax: 049/526 19 86; 

POTTEN & PANNEN, Václavské nám. 57, 

Praha 1, tel.: 02/24 21 49 36, 

fax: 02/24 21 67 94; 

Vodičkova 2, Praha 1, 

tel.: 02/24 91 21 73 

Výrobky firem Bodum a Tescoma

lze zakoupit v síti prodejen

s kuchyňskými doplňky

Hnízdění v bytech, kde se nezouvá

Hlavní obytná místnost, které dominuje dřevo a hra světel.

Hlavní obytná místnost

Doplňky jsou z chladného kovu

Jednoduchá kuchyňská linka do neutrální bílé

Z některých detailů a kusů mábytku dýchá romantický styl francouzského venkova

Bílá koupelna dovoluje provarvení pestrými detaily

V jednoduché spojovací chodbě nechybějí fotografie

Království dětí Kateřiny Kornové

Ložnice Kateřiny Kornové

 

Na stěně visí plakát s namodralou reprodukcí obrazu Vincenta van Gogha, voníte po parfému Angel, jenž se skrývá v modrém flakonu, i některé zdi vašeho bytu jsou modré.

 

Je to vaše barva?

Chtěla jsem každou místnost jinak barevnou. Zaprvé mi barvy dodávají energii, zadruhé  se necítím ve svém bytě jako v koňské stáji, zatřetí si slunce na těch barevných stěnách ze stínů a odstínů samo vytváří impresionistické obrazce.

Řídíte se v životě také barvami?

Jistě. Podle jejich kombinací si například vybírám restauraci, v které se hodlám navečeřet. Barvy jsou pro mne velmi důležité, mimo jiné i proto, že každá z nich vyvolává v člověku zcela jiné asociace. Žlutou, až lehce oranžovou mám v dětském pokoji, je to pozitivní a úsměvná barva. Modrou mám v předsíni, to aby přechod z bytu, kde vládne především umělé osvětlení, do volného prostoru venku nebyl tak výrazný.

Ze všeho nejvíc však miluju barvu dřeva, pro mě je to ta nejdůležitější barva v bytě. Vyvolává důležitý pocit hřejivosti, proto jsem také nechala zrekonstruovat v předsíni starou podlahu.

Váš byt se zdá tak světlý…

To není jenom sluncem. Já si potrpím na světla, na mnoho světel. Nemám ráda temná zákoutí a zastíněné byty, mám v nich pocit tesknoty, pochmurnosti a osamění.

Plakát s van Goghovým obrazem večerní kavárny, který visí na zdi kuchyně, ale vyvolává přesně takové asociace…

Skutečně? Na mne působí úplně jinak. To je možná tím, že když jsem byla malá, dívala jsem se na něj z postele. Asi se mi vtiskl do podvědomí, dokonce se řídím podle jeho barevné nálady. Vždyť jsem si pořídila v Ikei stejně barevné židle.

Kde byl váš dětský pokoj s tímto plakátem?

Vyrůstala jsem v Praze na Smíchově, hned vedle Národního domu. V domě mého dětství se tam ještě dalo slušně žít. Byt měl vysoké stropy, kachlová kamna a na ulicích jezdilo málo aut. Dnes se Smíchov zase konečně začíná měnit k lepšímu.

Kolik jste vystřídala domů a způsobů bydlení?

V zásadě čtyři. Nejdřív městsky periferní Smíchov. S manželem Jiřím Kornem jsme bydleli ve vile v Podolí, kde byla sice zahrada, ale v blízkosti velice rušná silnice. Potom jsem bydlela na sídlišti v Modřanech a nyní v  pražském centru.

Kde se vám bydlelo nejlépe?

Tam, kde bydlím nyní. Má to sice nevýhodu v tom, že byt je o několik místností menší, než by měl být, ale líbí se mi zde. Navíc nemusím jezdit autem, neznám dopravní zácpy a nemusím tolik spěchat. Je to prostě jiný styl života. Mám ráda ruch velkoměsta, kdy se musím vyhýbat lidem. Navíc je tu méně supermarketů, takže nakupuji v malých obchůdcích, čímž poznávám daleko více lidí než na sídlišti.

Vy ale nemluvíte o sídlišti s despektem.

To ne, protože i ono má svou zvláštní poezii. V Modřanech je dokonce klid a výhled do otevřené krajiny, což člověk v centru nezažije. Vládne tam sice přísná anonymita, ale zažívala jsem tam i neskutečné pocity. Fascinovaly mne výhledy ze šestého patra paneláku, který byl navíc na kopci. Pozorovala jsem ty domy pode mnou, večer se v nich vždy rozzářily tisíce oken, nade mnou se třpytila letadla chystající se přistát v Ruzyni a dole u řeky blikaly továrny a benzinové pumpy. Tma je na sídlišti velice milosrdná a překrývá všechny ty nepříjemnosti. Opravdu musím říct, že sídliště může mít za určitých okolností až bizarní kouzlo.

Prázdniny jste trávila také v Praze?

V Kostelci nad Orlicí, v půvabné východočeské krajině.

To musel být fofr, když jste do toho maloměstského poklidu vtrhla vy s vaším temperamentem.

Ani ne, já nejsem výtržník. Zatím. Docela jsem se tomu poklidnějšímu rytmu života na maloměstě přizpůsobila. Byl mi dokonce tak sympatický, že si dovedu představit, že bych v něm dokázala žít.

Jsou lidé, kteří se za celý svůj život nepřestěhují ani jednou, protože by to psychicky neunesli. Vám to nevadí?

Vůbec ne, kromě samotného aktu stěhování. To je ta nejúmornější věc,  všechno to připravování, balení. Ale už nyní vím, že se budu muset přestěhovat. Vždyť tento byt má pouze předsíň, koupelnu, ložnici, kuchyň a dětský pokoj. A to je pro mne, mého přítele a dvě děti přece jen málo. Už se docela těším, až začnu zase zařizovat, až začnu zase hnízdit.

Neustále vás doprovází váš stylista Daniel Procházka. Má i on zásluhu na podobě tohoto bytu?

Nikoliv, Dan se stará pouze o to, jak vypadám, a s bytem má souvislost jen v tom, že mi do něj nosí tašky. Své byty si zařizuji zásadně sama, říkám tomu hnízdění. Velmi mě to baví a neustále v nich něco přesunuju. Naštěstí ale nemám tak velikou obsesi z přemisťování nábytku jako například zpěvačka Věra Bílá, která každou sobotu přestaví celý svůj byt.

Jste konzervativní a nedáte si do podoby svého bytu mluvit, nebo se necháte inspirovat?

To se přeci nevylučuje. Spíše než konkrétnosti na mne působí celkový duch. Když jsem někde na návštěvě, všímám si hlavně barev, celkového ladění a atmosféry.

Ve vašem bytě je příjemná atmosféra, možná i proto, že se zde člověk neostýchá odložit skleničku na nesprávné místo, aby náhodou nenarušil skrytou kompozici.

Byt má být k žití, není výstavním prostorem. Nelpím na věcech, dokonce ani nemám své stálé místo, kam si mohu sednout pouze já a nikdo jiný. Z mého bytu musí být cítit uvolněná nálada.

A nakonec moje obligátní otázka: Zouvají se u vás hosté?

V žádném případě, hanbou bych se propadla. Raději to po nich uklidím, než abychom se společně přiváděli do trapné situace.

 

TEXT: PAVEL VONDRÁČEK, FOTO: OTO PAJER

 Zdroj: Moderní byt 10/01

 

 

Stolování není jen o jídle

 

Bonaldo Casa - stůl "Pitt" Archirivolto Design, cena 111 000 Kč

Desalto - polohovací stůl "Lifter", design Weber, cena 35 400 Kč

Horm il mobile vive, stůl "Tola" s žebrovanou deskou stojí 73 450 Kč

Openhouse Cooking - rozkládací kuchyňský stolek s nastavitelnou výškou nožiček, cena 33 200 Kč

Stolek značky Design Duroň

Stolek značky Design Duroň

Stolek značky Design Duroň

Stolek značky Design Duroň

Pan stůl.

Společenskou úlohu plnil stůl již od dávnověku. Zvláštní hodnotu a váhu pak mělo společné stolování, které neznamenalo pouze bezduchý příjem potravy. Při jídle se totiž řešily mnohé důležité záležitosti a s trochou nadsázky se dá říci, že u stolu se tvořily i dějiny. (Jen vzpomeňte na stůl krále Artuše!) U stolu se scházela rodina ke společné poradě, všichni se drželi určitého řádu, který byl dán společenským postavením. Výjimkou nebyl ani pevný zasedací pořádek u stolu. Ten, kdo měl největší slovo, seděl vždy v čele. Společenskou funkcí stolu se rozumělo pravidelné potkávání u jídla a s tím spojená společná komunikace.

 

Rovnováha stolů i lidí

Aby tato komunikace byla dokonalá, musel být dokonalý také stůl. Kvalita jídelního stolu odpradávna spočívá především v jeho stabilitě. Ta může totiž znamenat rovnováhu stolujících, a to jak fyzickou, tak psychickou. Jen si vzpomeňte, kdy naposled vás někde v restauraci rozčílil nestabilní stůl a chtěli jste na číšníkovi, aby podložil jeho nohu?

Stabilita stolu závisí především na konstrukci, a také na použitých materiálech. Je důležité pamatovat na pár údajů, které se při pořizování stolu mohou hodit. Konstrukce stolu by měla umožňovat oddalování kolen každého stolujícího v úhlu 30 stupňů. Záležitost, která trápí především vysoké lidi. Z toho následně vyplývají další rozměry, dané ergonometrií, jako např. výška stolu 72 až 75 cm a výška sedacího mobiliáře – židlí 42 až 45 cm. Konstrukci stolu tvoří deska, lub – čili rám pod deskou, a stojiny. Jestliže všechny rozměry vyhovují, pak se nám jistě bude sedět dobře.

Neméně důležité jsou rozměry stolové desky. Přirozeným měřítkem je přitom vzdálenost mezi lokty všech stolujících osob. Jinak řečeno délka desky je násobkem těchto vzdáleností. Obecně by měla tato vzdálenost být 55–60 cm. Modulace desek se následně odvíjí. Minimální plocha pro jednu osobu u stolu by měla být 60 x 40 cm. Někteří restauratéři na tento fakt rádi zapomínají. Snaží se stůl obsadit co nejvíce a neuvědomují si, že host, který se nenajedl pohodlně a v klidu, se nejspíš nevrátí.

Stůl může být pevný či rozkládací s přídavnými deskami. Podle konstrukce jej můžeme dále dělit na výsuvné, roztahovací, vytahovací, stoly s rozpůlenými deskami, se středními vložkami, stoly s překlápěcími deskami a další. Všechna řešení s sebou nesou množství dalších doplňků, kování apod. Stále nejžádanějším a také nejobvyklejším tvarem je čtverec či obdélník. Atypické tvary i rozměry stolových desek se vyrábějí převážně na zakázku.

 

Návrat kulatého stolu

Po létech se opět zjistilo, že u kruhového stolu je seskupení lidí nejpříjemnější. Všichni na sebe vzájemně vidí, pokud se diskutuje, všichni se i dobře slyší. Všichni stolující mají rovnocenné pozice, stejná je i dostupnost věcí uprostřed stolu. Výborné je centrální světlo nad kulatým stolem, jelikož nevrhá stín. Osvětlení je stejnoměrné a příjemné. Je pravda, že kulatý stůl má značně vyšší nároky na prostor, zejména proto byl v určitých obdobích, konkrétně v 60. a 70. letech často zatracován. Dnes ale slaví svůj návrat a rozšířil tak možnosti designérů i výrobců. Díky kulatému stolu se totiž vrací také zapomenutá sláva židlí, které byly na čas zastíněny tzv. kuchyňskými rohovými lavicemi s úložným prostorem. Dnes už se opět nabízejí židle z různých materiálů a různých designů. Opatrně při výběru! Nevkusné židle „potopí“ jinak skvělý stůl a obráceně.

 

Atypické stoly pro všední i nevšední příležitosti

Současný italský design nábytku je opět o krok dále, a tak představuje mnoho nadčasových řešení stolů, stolků i stolečků. K mání je například kuchyňský rozkládací stolek „Openhouse – Cooking“ s od designéra Daria Enrica Tauriana z matné oceli a nastavitelnou výškou nožiček. Deska je z bílého lamina o síle 3 cm, s vrstvenou překližkovou hranou. Příslušenství ke stolu tvoří pouzdro na láhve, kořenky a stojan na nože. Jak důmyslné a do zdárného konce dovedené myšlenky italských tvůrců, kteří myslí opravdu na všechno. Charakteristické pro tento stůl je nastavení výšky desky a rozšíření plochy stolu o dřevěné prkénko.

Z nabídky mnoha jídelních stolů jmenujme kupříkladu stůl „Tola“ designérky Laury De Lorenzo, Luca Leonoriho a Stefana Stefaniho. Stůl je vyroben z přírodního buku nebo buku mořeného do barvy třešně. Žebrovaná deska stolu se při prodloužení rozevře v jednotlivá žebra. Stůl je velmi zajímavý a nevšední. Další řešení nabízí stůl značky Bonaldo s názvem „Pitt“ – design C. Dondoli. Jedná se o zajímavý příklad inovace této značky, která zaujme především technologií konstrukce stolu. Zmodernizovaná verze stolu „Pitt X“ má originální tvar skleněné desky. Pevná střední část je širší a zužuje se k okrajům. Délka kovové konstrukce stolu se hladce upraví pomocí plynového pístu. Jiné stoly italské produkce existují v mnoha obměnách nohou a podstavců. Zde se uplatní nejrůznější detaily v návaznosti na okolní pojetí interiéru.

 

Sám a sám

Pro ty, kteří aspoň na čas vyznávají současný životní styl moderního člověka , tzv. „singles“, bude zajímavé řešení stolu s možností polohování výšky desky. Jedním kusem nábytku je zařízení bytu pro jednu osobu vyřešeno, protože stůl nabízí tolik řešení, kolik jedinec pro bezproblémový chod své malé domácnosti potřebuje. Značkový výrobce nábytku Desalto navíc zaručuje zcela nadčasový design a vynikající kvalitu.

Stůl by měl především splňovat úlohu stmelování rodiny a tomu se výrobci přizpůsobují pomocí nových technologií, moderních materiálů, nevtíravého a přitom elegantního a účelného designu. Naštěstí se mu jeho důležitá funkce vrací. Výrobci se zaměřují právě na stoly, které byly v minulosti zastíněny předimenzovanými sedacími soupravami do obývacích pokojů. Stůl je povýšen z pouhého nezbytného kusu nábytku na samozřejmou součást zařízení interiéru s novým, elegantním kabátem. Italský nápaditý design předvádí s citem sobě vlastním Art studio Florida na Malé Straně.

Potěšující je, že parametry světového designu dnes naplňují i některé české firmy. Prohlédněte si pozorně stoly a stolečky značky Design – Duroň. Stoly, jejichž tvar vychází především z funkce a možností, které dávají materiál a technologie výroby. Stoly, které nepotřebují žádný zdobivý dekor, protože jsou zajímavé a krásné už svým čistým, jednoduchým pojetím a dokonalým zpracováním ušlechtilých materiálů. Dřevo v přírodní podobě v kombinaci s kovem a sklem neurazí ani toho nejnáročnějšího estéta.

 

Marta Drahorádová

Foto: Archiv firem

Zdroj: Můj dům 10/01

Mexické krásky


 

Křehkou krásu si můžete přinést i do vázy - kaktusovka

Vysoké odrůdy s velkým květem rozláme déšť a vítr

Pestrá směs z výsevu

Poloplná odrůda z výsevu

Krásná kaktusovka

Kouzlo kaktusovitých jiřin

Původně ploché květní plátky se změnily v kornoutek

 

České jméno jiřina, jiřinka vzniklo z latinského jména Georgina, které bylo používáno v Německu začátkem 19. století. Později se ovšem německá nomenklatura vrátila ke jménu staršímu, Dahlia. V té době ale – takříkajíc z trucu – jméno Georgina (jiřina) v Čechách natolik zdomácnělo, že se stalo symbolem národního obrození.

Na „Jiřinkových slavnostech“ se v 19. století předváděly nové výpěstky, nejlepší dostávaly jména slavných předků z historie Slovanů a českého národa (Božena, Vlasta, Přemysl, Žižka, Profesor Smetana). V hodnotících komisích zasedaly významné osobnosti, plesů pořádaných při této příležitosti se účastnily kulturní veličiny jako Alois Jirásek, Božena Němcová, Václav Kliment Klicpera a další. Postupem času však sláva jiřin a věhlas jejich slavností uvadaly, jiřiny ztrácely na významu a staly se jen „obyčejnými“, vytrvale zdobícími květy pozdního léta.

 

Exotické a proměnlivé

Původ jiřin ovšem „hezky český“ zdaleka není: pocházejí z Mexika. Do střední Evropy byly první jiřinky z Nového světa dovezeny koncem 18. století. Upoutaly tím, že ze semen daly květem i růstem pestré potomstvo. Proto dostala Dahlia přídomek variabilis, tj. proměnlivá.

Díky podivuhodné proměnlivosti jiřinek mohly vznikat z výsevů stále nové odrůdy, které se množily dělením trsů nebo řízkováním. Objevily se malé liliputky, vysoké dekoračky, kaktusovky, náhrdelníkové, pomponky a mnohé další. Dnes se pěstují jak odrůdy množené dělením, tak i seté. Šlechtěním se u nich ustálily základní vlastnosti – výška rostlin, plnokvětost, fialová barva listů. Jejich proměnlivost již není dobrodružstvím, stále znovu překvapující hrou přírody.

Tady asi vzniká rozdíl v pojmenování: jiřiny se množí vegetativně, jiřinky se sejí. Jiřinky obyčejně bývají nižší, do 40 až 50 cm, a hodí se spíše na plošné výsadby či lem větších záhonů. Jiřiny na sebe strhávají více pozornosti, tvoří dominantu – proto jsou zpravidla sázeny samostatně nebo v menších skupinkách. Předností výsevů je zdravotní stav; semenáče netrpí žádnými virózami.

 

Jak na jejich pěstování

Jiřinky i jiřiny vytvářejí pod zemí hlízy, díky nimž mohou v bezmrazé místnosti přežít zimu. Po prvních mrazech je vyjmeme ze země, očistíme od ní, osušíme a uložíme. Mohou zimovat bez zakrytí ve sklepě s bramborami, mohou být zasypány rašelinou či hoblinami. Proti houbovým chorobám můžeme preventivně použít přípravek proti plísni šedé.

Ven sázíme od poloviny dubna, časně rašící rostliny chráníme před jarními mrazíky. Zaléváme jen v době sázení, poté až když nasazují první poupata. Vysoké rostliny vyžadují oporu proti větru a dešti, odkvetlé květy odstraňujeme.

Květy se mohou řezat do vázy. Velké květy narostou na výhonech s vyštípanými postranními květy. Jiřinky sázené do truhlíků a květináčů, chráněné před mrazy, kvetou dlouho do podzimu i v bytě nebo zimní zahradě.
Tomu, kdo nemá zájem uchovávat jiřiny přes zimu doma, se každé jaro nabízí v zahrádkářských prodejnách pestrý sortiment odrůd domácích i zahraničních. Tyto výpěstky by měly být zdravé, bezvirózní – což lze doma zaručit jen omezeně.

Pokud jsou jednotlivé rostliny napadeny (mění se vzrůst, barva květů, listy se zkracují a „krabatí“, květy se vyvíjejí jen částečně, objevují se nezvyklé čárky a skvrny na listech apod.), můžeme doporučit jen jediné: likvidaci. Viry totiž přenášejí nejen mšice a křísi, nýbrž i člověk na noži, nůžkách i na rukou, kterými vylamuje květy na více rostlinách. Hygiena je někdy skutečně náročná, ale jakmile se viry objeví, je třeba (vedle nezbytné likvidace napadených rostlin) dbát přísných pravidel. Chceme-li mít jiřiny a jiřinky stále stejné jako v okamžiku zakoupení, měli bychom si na ošetření každé rostliny umýt ruce i nářadí.

 

Ivan Dvořák

Foto: Zdeněk Prchlík

Všechno je jinak

Pracovní stůl má dvě pohyblivé desky, na pevný sloup lze uchytit další nosné police, Soubor Rock, design Colzani, Mobilgirgi

Dvě mobilní postele zasunovatelné do sebe, součástí je výsuvná deska, Soubor Beat, design Tarcisio Colzani, Mobilgirgi

Při práci s počítačem je nutné dbát na správné postavení stolu vůči přirozenému i umělému osvětlení, do oken jsou vhodné vertikální žaluzie nebo textilie.

Mobilní lůžko, Soubor Navigator, modeů Depositato, Erba mobili

Pokoj pro slečny nebo mladé pány s vytříbenějšími estetickými názory, Model Studenti, Zalf

Soubor Navigator určený pro dvě osoby, model Despositaro, Erba mobili

Puberta a byt

Není jednoduché dát jednoznačnou odpověď na otázku, jaké nároky kladou právě dospívající děti na byt. Neoddiskutovatelné je, že by měly mít svůj vlastní pokoj, území do jisté míry hájené, kam by rodič neměl příliš často nečekaně vcházet či nějak razantněji zasahovat v případě, že se mu bude míra nakupených a poházených věcí zdát v neúměrném chaosu. Je to zdání dospělého, mladý sportující muž tričko nutné k projížďce na skateboardu najde vždy, stejně jako slečna miniaturní sukénku, až půjde na rande.

Není radno často podrážděně poukazovat na kupky bot, spodního prádla a plechovek, ostatně ty všechny časem najdou v pokoji to správné místo, kde nebudou příliš porušovat zásady hygieny. Nemá smysl urovnávat, přerovnávat nebo třídit hromady potomkových knih, sešitů a časopisů o populární hudbě. Nedoporučuje se vměšovat se do výzdoby stěn ani poučovat pubescenta o estetických zásadách, neb ten je právě ve víru módy vrstevníků a masivní reklamy. Asi je i zbytečné dětem vysvětlovat, že od určité hladiny decibelů dunící hudby se ničí sluch a vnímání vůbec. Prostě je to tak, že pokoj milovaného dospívajícího chlapečka či holčičky se pro většinu rodičů stává z původního „útulného“ pokojíčku minovým polem.

 

Být připraveni

„Vždy připraven“ – tak velí skautské heslo. I současný rodič musí být připraven: ocelové nervy je třeba obalit sametem a počítat s tím, že právě se zrodivšímu teenagerovi přibylo učebnic, knih, časopisů, šatstva, bot, sportovního náčiní, magnetofonových kazet, CD, plakátů, sbírek všelikých podivných věcí, bez nichž si neumí život představit, a že se neobejde bez počítače, mobilního telefonu, kazetového přístroje či minivěže a vlastního televizoru pokud možno s videem. Možná jde o přemrštěné nároky, které hodně rodin nemůže dítěti nabídnout, nicméně tlak světa vrstevníků a reklamy je natolik silný, že dospívající děti žijí ve stálém stresu z nemožnosti rovnat se se spolužáky, kamarády a partou, v níž hledají svou pevnou společenskou roli a postavení. Jistě existuje řada rodin, v níž jsou děti vychovávány k jinému než konzumnímu životnímu stylu, a tam pak i dospívající jedinci oceňují odlišné hodnoty, než je určité zboží charakterizující sociální postavení ve společnosti vrstevníků. Věřte však, že děti sociální nerovností trpí.

U teenagerů se radikálně mění zájmy – studují, sportují, sledují moderní hudbu a akční filmy, chodí na diskotéky, stýkají se s novými přáteli, kteří je navštěvují také doma. Doby, kdy studenti jako znak revolty poklidně brnkali na kytaru, jsou dávno pryč. Do pokoje se dnes nastěhovaly počítače, audiovizuální technika, kolečkové brusle, skateboardy, kola, koloběžky, lyže .Mladým ženám a mužům už obvykle nestačí povalovat se po podlaze, jak to bezelstně a bezstarostně bylo ještě před prázdninami. Sluší se mít v pokoji jedno nebo dvě mobilní křesílka, lehké plastové skládací židle nebo lůžkovou pohovku a společenský nebo servírovací stolek na kolečkách.

Předvídavé je umístit v pokoji atraktivní a dostatečně velké hodiny (všichni jistě víme proč), němého sluhu nebo stojanový věšák a větší plastové kontejnery, které zachytí alespoň část létajícího šatstva. Pro jakés takés udržování pořádku je dobré vybavit pokoj tvarově a materiálově zajímavým odpadkovým košem vyzývajícím k tomu, aby v něm zmizely zmačkané papíry, plechovky a láhve od nápojů, bez nichž by se dnes mladý člověk cítil jako žíznící na Sahaře. Psychologicky útočné a praktické bývá umístění většího zrcadla ke dveřím, z nichž mladý dobyvatel světa opouští své doupě, neboť někdy, spíše náhodou, narazí i na některé vnějškové nesrovnalosti v oděvu či stavu hnízda na hlavě.

 

O velikostech

Snad každého rodiče zaskočí, jak dítě v tomto věku stačilo přes prázdniny vyrůst a zmohutnět. Malé jsou mu boty, oblečení, postel, židle i stůl, sotva se vejde do dveří pokoje i standardní vany. Postel, židle i stůl se dají koupit, dveře a vana zůstávají.

U nově pořizované postele počítáme vždy s délkou o 30 cm delší, než je výška dospělého člověka. U rostoucích dětí je účelné počítat s délkou postele nejméně 200 cm a hloubkou 90 cm. Praktická je postel na kolečkách (například kvůli úklidu) a tzv. lůžkové pohovky (lze je různým způsobem rozkládat) určené pro spaní, na nichž se však dá během dne pohodlně i sedět.

Minimální hloubka pracovního stolu, na němž bude stát počítač, je 75 až 80 cm, délka stolu se řídí typem práce a prostorovými možnostmi. Praktický je stůl do tvaru písmene „L“, u něhož je nejproduktivnější a nejfrekventovanější rohová část sestavy. Avšak pozor. Na pojízdné pracovní židli musí zůstat možnost pohybovat se od jedné desky k druhé. Tomu však často brání bočnice stolů nebo jejich nohy. Je třeba vybírat mezi takovými stolovými systémy, které pohyb židle umožňují. Ergonomicky správný je polohovatelný výřez pracovní desky pro klávesnici počítače. Důležitá je výška stolu, aby se dospívající dítě nehrbilo. Roli zde hraje především rozdíl mezi výškou sedací plochy židle a lubu stolní desky, jenž by měl optimálně činit 27 až 29 cm.

Na židli je třeba sedět tak, aby chodidla byla položená celou plochou na podlaze a kolena svírala pravý úhel. Odvozená výška pracovního stolu by pak měla být polohovatelná od 68 cm do 76 cm.

Pořídit studentovi dobrou pracovní židli není vůbec jednoduché. Je nutné ji stejně jako džíny dobře vyzkoušet. Výška sedáku musí být polohovatelná, přední hrana zaoblená a mezí ní a lýtkem by měl být asi 5cm volný prostor (tj. mezera). Pro správné držení páteře je výhodné, je-li sedák v místě, kde navazuje na opěradlo, trošku zvýšený (jako by tam byl klín nebo polštářek). Zádová opěrka by měla respektovat zakřivení páteře a být polohovatelná ve vertikálním směru. Nejlepší (a také nejdražší) je dynamický systém zajišťující koordinovanou změnu při jakémkoliv pohybu sedací části nebo zádové opěrky. Taková židle donutí i toho nejklátivějšího teenagera sedět rovně, aniž by si to uvědomoval. Také područky by měly umět měnit výšku a pro počítačové maniaky existují typy, které se vychylují do stran, takže zajišťují podporu rukám v jakékoliv poloze. A protože zdravé sezení je proces dynamický, neměla by dobrá židle pohybu dítěte nikdy bránit. Jen ať se vrtí, pohupuje a protahuje, ať si klidně dává nohy na stůl nebo přes opěradlo židle, bude mu to lépe myslet.

 

Kde najít inspiraci

Nejen inspiraci, ale i vhodné výrobky. Zastavte se v pražské nebo brněnské IKEA, v prodejnách Šibor, studia hülsta Praha nebo studia hülsta Brno, pražských studiích Amber interier, Klou, Interier Florida, Babyline, Reneés Interior, Living Space.

 

Lenka Žižková

Foto: IKEA, Šibor, studio hülsta, Petr Žáček a archiv autorky

Zdroj: Můj dům 10/01

Skrytěnec své květy tají

Cryptanthus "Black Mystic hybr"

Cryptanthus zonatus fosterianus hybr

Cryptanthus "Pink Strarlight"

Cryptanthus "Black Mystic"

Cryptanthus "Carneval"

Cryptanthus "Novistar"

Cryptanthus

Skrytěnec své květy tají

 

Je tomu necelý rok (Můj dům č. 12/2000), co jsme psali o broméliovitých rostlinách. Čím jsou pozoruhodné? Vedle svého nesporně dekorativního vzhledu především tím, že kořeny většiny z nich nikdy nezakoření na pevné zemi. Uchycují se totiž na kmenech a větvích stromů. Svému hostiteli ovšem nikterak neškodí – jen se jej drží, aby se s jeho pomocí vytáhly za světlem… A proč se k těmto rostlinám vracíme dnes? Protože jsme vloni opomněli jednu velkou skupinu těchto „pestrých trychtýřů“.

 

Kryptantus (Cryptanthus) dostal své české jméno skrytěnec podle nenápadného, jakoby krytého způsobu kvetení. Květy, vyrůstající ze středu růžice, jsou převážně bílé. Jejich velikost se u různých druhů liší. Nemají však zvláštní estetickou hodnotu. Důvodem, proč se tato nepříliš rozměrná rostlina zpravidla s růžicí k substrátu přitisklých listů pěstuje, je zbarvení listů.

 

Více světla pro barvy

Bylo vyšlechtěno velké množství kultivarů od zcela zelených přes duhově zbarvené až po téměř černé s bílými, žlutými, růžovými či jinak zbarvenými podélnými nebo příčným pruhy. V květinářství se název kultivaru zpravidla nedozvíme, ale rostlinu si vybereme podle zbarvení listů, které nás zaujme.

Platí, že čím je rostlina zelenější, tím snese větší zastínění. Kultivary s listy temnými nebo naopak růžovými či žlutobílými potřebují více světla, aby barevnost vynikla. Pokud si pořídíme rostlinu kvetoucí, musíme počítat s tím, že nám v dohledné době mateřská růžice listů odumře, stejně jako je tomu u všech ostatních broméliovitých rostlin. Před tím však vytvoří jednu či více dceřiných rostlinek – postranních růžic. Ty buďto ponecháme, nebo je šetrně odlomíme a zasadíme do samostatného květináčku.

 

Nároky na pěstování

Kryptantus pochází z tropických deštných pralesů, kde jsou vysoké teploty a rovněž vysoká vlhkost vzduchu. V kulturních podmínkách zpravidla postačí teploty kolem 20 °C, a to v létě i v zimě.

Co se nároků na vlhkost týče, mohou se nároky lišit druh od druhu a kultivar od kultivaru. Obecně se dá říci, že rostliny jsou vděčné za rosení, letní vydatnou zálivku přímo do listového trychtýře a v zimě za zálivku poněkud skromější bez přídavku hnojiva. Kořenový bal však nenecháme přeschnout ani v zimě.

Letní přihnojování děláme zásadně do substrátu, nikoliv do trychtýře. Stanoviště by mělo být světlé, ale rostliny chráníme před silnějším slunečním úpalem. V tom případě je vhodnější lehký polostín.

Přesto, že v přírodě rostou převážně epifytně v korunách stromů, doma je můžeme pěstovat jak na úchytném kmeni či větvi v balu z vláknité rašeliny, tak i v nádobě v lehké propustné zemině, podobné jako se používá pro kaktusy nebo pro orchideje.

Ideální pro pěstování těchto rostlin jsou pokojové skleníčky, terária, skleněné koule a speciální vitríny, kde je možné zajistit po celý rok vyšší vlhkost vzduchu. Dojde-li k rozšíření hniloby od kořenového krčku, a to zvláště v zimním období, je to neklamná známka skutečnosti, že jsme rostlinu „přelili“. Pokud je to ještě možné, pokusíme se ji zachránit rychlým vysušením zeminy. V opačném případě ji zlikvidujeme. Také příliš chladná voda kryptantu neprospívá. Proto zaléváme odstátou, vlažnou vodou.

Broméliovité rostliny jsou velmi odolné a škůdci zpravidla netrpí. Pokud přece jen, může se objevit štítenka. Při menším rozšíření postačí postižená místa otřít hadříkem namočeným v lihu a následně rostlinu opláchnout. V krajním případě použijeme některý z chemických přípravků.

 

Jan Stanzel

Foto: autor

Zdroj: Můj dům 10/01

Opravovat, nebo koupit novou?

 

Renovace kuchyňské linky, od firmy Top JB z Dačič, pomocí folie

Renovace kuchyňských linek, jak je zrealizovala pražská firma Truhlářství Miroslav Gottwald

Renovace kuchyňských linek, jak je zrealizovala pražská firma Truhlářství Miroslav Gottwald

Taková kouzla dovedou samolepící fólie d-c-fix

Široká paleta dezénů samolepících fólií d-c-fix

Široká paleta dezénů samolepících fólií d-c-fix

K nové pracovní desce náleží i nový dřez, firma Blanco

Výrobce kuchyní firma Koryna

Výrobce kuchyní firma Koryna

Modelová situace jednoho důvodu, který také může vést k rekonstrukci kuchyňské linky.

Klika cvakla, dveře letí – a už z chodby slyšel zvonivý hlásek své drahé polovičky: „Tak jsem se stavila u sousedky a představ si, že mají fungl novou kuchyňskou linku.“ Následovalo několik invektiv na téma, kde na to berou, a potom hrozivé ticho, během kterého si nejprve pohrdavě změřila jejich starou kuchyňskou linku, která jim dobře sloužila tolik let, aby záhy upřela svůj tázavý pohled na NĚHO. Cítil ty oči i skrz otevřené noviny, ale mlčel. „Taky by tě neubylo, kdybys s tou naší linkou něco udělal…“ Na jeho nechápavý pohled zareagovala mávnutím ruky, kterým jako by říkala – jsi neschopný! Zbrunátněl a sám pro sebe si řekl: „No počkej, já ti ukážu…“ A začal jednat.

 

Než vezmete do ruky sekeru

Jestliže jste se také rozhodli „jednat“, nezačněte tím, že pod návalem emocí vezmete do ruky sekeru a z kuchyňské linky uděláte palivo na táborák – leda, že byste už předtím byli skálopevně rozhodnuti, že koupíte novou. V tom případě ovšem počítejte s výdajem v řádu desetitisíců nebo také statisíců korun. Záleží na vašich představách a finančních možnostech.

Ale ani to, že nemáte potřebnou finanční částku na hotovosti, není v současné době problém, protože celá řada výrobců a prodejců kuchyňských linek vám prodá své zboží i na splátky. Ovšem, nechcete-li nakupovat tzv. na sekeru, nezbyde vám nic jiného než starou kuchyňskou linku natřít, nalakovat, polepit tapetou či fólií – zkrátka zrekonstruovat.

 

Oprava ano, nebo ne? 

Hamletovská otázka. Selský rozum říká, že by oprava staré kuchyňské linky měla vyjít levněji než nákup nové, ale to nemusí být vždy pravidlem – záleží na rozsahu a náročnosti prací a také, jestli se do rekonstrukce kuchyňské linky pustíte sami nebo ji raději přenecháte odborníkům.

Pokud chcete mít jistotu ve svém rozhodnutí, poraďte se s odborníkem z okruhu svých známých (nebo z důvěryhodné truhlářské firmy), který zodpovědně posoudí, jestli se vám vyplatí investovat do opravy, nebo zda na linku vzít onu zmíněnou sekeru… Většinou je renovace možná, problémy občas nastávají, je-li kuchyňská linka vyrobena z voštinových desek, které na pohled připomínají slisovaný papír.

 

Někomu stačí nový nátěr

Jestliže se rozhodnete dát kuchyňské lince „nový kabát“ pomocí nátěru, zvolili jste sice tu nejjednodušší cestu, ale otázkou je, jaký bude konečný efekt… Natírání různých materiálů je údajně nejoblíbenější činností všech kutilů. Zvládnete ji zřejmě bez větších problémů i vy; jde jen o to, dobře se orientovat v široké nabídce nátěrových hmot a vybrat tu správnou, především pro použití v interiéru – více jsme se o nátěrových hmotách a různých technikách jejich nanášení zmínili v minulém čísle (str. 86–89).

 

Oblíbené jsou samolepicí fólie

Poměrně levnou variantou rekonstrukce kuchyňských linek jsou také samolepicí tapety či fólie (oblíbené jsou d-c-fix), kterých je na našem trhu mnoho. Stačí zajít do „papírnictví“ nebo ještě lépe do specializovaných prodejen a vybrat si z desítek nejrůznějších vzorů. Při práci se samolepicí fólií budete stát před stejným problémem, jako při práci s tapetami: jak zakončit jednotlivé pásy. Stejně jako u tapet, i v případě samolepicích fólií musíte počítat s omezenou trvanlivostí např. proti oděru.

Zcela jinou technologii, kterou však nelze praktikovat doma „na koleně“, představují speciální plastové dýhy Welle. Dýha je za vysoké teploty hydraulicky napínána na původní dvířka či korpus kuchyňské linky. Výhodou tohoto materiálu je barevná stálost, odolnost proti otěru, slunci, UV záření, lze jej dobře čistit. Povrch plastové dýhy je ve srovnání s natřeným povrchem kuchyňské linky odolnější vůči poškrábání. Konkurencí rakouské Welle je německá plastová dýha Portas.

 

Nová dvířka dělají divy

Majitelé starších typů kuchyňských linek se nejčastěji uchylují k výměně dvířek, což je sice finančně nákladnější než nátěr nebo polepení fóliemi, ale efekt je zaručený. Dvířek v různém provedení a standardních rozměrů je na našem trhu až oči přecházejí – stačí, když budete mít předběžnou představu, jaká dvířka chcete, ale hlavně musíte znát jejich rozměr… Pozor: jsou-li dvířka vaší kuchyňské linky široká např. 37 nebo 42 cm (u starších typů linek), jedná se o dvířka nestandardních rozměrů, která by musela být vyrobena na zakázku – mohlo by se stát, že příplatek za atypický výrobek bude tak velký, že by se vám vyplatilo koupit rovnou novou kuchyňskou linku.

Co se týká instalace dvířek, zvládne ji trochu zručný domácí kutil, za což ušetří několik set korun, které by zaplatil řemeslníkovi. Na druhou stranu však ponese veškerou odpovědnost za případné škody, které mohou při instalaci dvířek vzniknout.

 

Lamino je pro kuchyně

Co se týká materiálů používaných na dvířka kuchyňských linek, je nejběžnější variantou lamino – vrstva lamina nalepená na tradiční dřevotřískové desce. Odolnost až dvousetstupňové teplotě předurčuje lamino k využití především v kuchyni. Lamino se vyrábí v několika stovkách dezénů, od imitace různých přírodních materiálů až po tzv. sci-fi vzory. Z lamina můžete mít i pracovní desku linky.

Jeden čtvereční metr tohoto materiálu vás přijde přibližně na 1800 korun, cena celkové renovace dvířek u standardní „panelákové“ linky včetně nových pantů, pracovní desky a dřezu se pohybuje kolem osmi tisíc korun. Lamino je vhodné pro hladké plochy dvířek, naopak nedovoluje frézování různých rustikálních vzorů.

 

Masivní dřevo má konkurenci v MDF deskách

Masivní dřevo je stále oblíbené, ale v porovnání s laminem nebo s fóliemi je mnohem dražší – cena masivního dřeva se blíží ke čtyřem tisícům korun za jeden čtvereční metr. Z toho lze odvodit, že tatáž rekonstrukce běžného typu tzv. panelákové linky, ale z masivu, může být i šestnáct tisíc korun.

Není proto divu, že je masivní dřevo často nahrazováno umělými materiály – např. MDF deskami, které se potahují plastovou fólií, čímž vznikne dokonalá napodobenina dřeva. MDF desky jsou kvalitnější a lépe opracovatelné než dřevotřísky. Kdo si nevybere z omezeného vzorníku fólií, může se rozhodnout pro desku nastříkanou kvalitními polyuretanovými laky. Jejich hladký povrch je odolný proti poškrábání. Rustikální styl, který neumožňuje lamino – dvířka s prolamovanými oblouky nebo čtverci v přírodních odstínech či bílé barvě –, je naopak v možnostech desek MDF.

 

A co pracovní deska?

Podívejte se na pracovní desku vaší kuchyňské linky a zjistíte, že je za léta služby pěkně poškrábaná. Také by si zasloužila výměnu.

Při výběru materiálu na pracovní desku existuje několik možností. Nejdražší jsou luxusní desky ze žuly, které jsou téměř nezničitelné, ale jejich orientační cena se pohybuje od 12 do 16 tisíc korun za běžný metr.

Variantou jsou desky z „umělého kamene“. Nejznámější je Corian, který budí dojem přírodního kamene, ale na rozdíl od něho je teplý na dotek. Má dobré mechanické vlastnosti, je neporézní a nenasákavý. Cena Corianu se pohybuje od 13 do 16 tisíc korun za běžný metr desky.

Nejběžnější modely pracovních desek jsou z dřevotřískové desky, na kterou je nalepena vodoodolná laminátová vrstva. Cena této pracovní desky se pohybuje od 650 do 1100 korun za běžný metr. Odborníci doporučují dávat přednost deskám s tvz. postformingem – kolmé hrany jsou zaoblené. Postforming je pohlednější a zakulacené hrany desky jsou bezpečnější a hygieničtejší.

 

Na závěr

Třebaže nová dvířka a pracovní deska dovedou zcela změnit vzhled kuchyňské linky, nemůžete od renovace za několik tisíc korun čekat zázraky. Při zmíněných úpravách stojí za zvážení, jestli současně s nimi neposunout sporák nebo dřez na výhodnější místo, čímž zvětšíte pracovní plochu linky. Ale to už se dostáváme do situace, kdy lze uvažovat o zakoupení moderní kuchyňské linky.

 

Luboš Chott, Foto: archiv redakce

Zdroj: Můj dům 10/01

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025