Blog

Kde nepomůže sauna, tam jsou kořalka a doktor nahouby…

Venkovní pohled na parní kabinu od firmy SaunaTop

Proč mít saunu?

Rozhodně ne proto, že ji má váš soused. Saunování získává čím dál více na oblibě a věnuje se mu stále větší procento populace v mnoha zemích světa. Za tisíciletí prošlo saunování mnoha změnami, ale základní účel zůstal zachován.

Pamatujete? Blahodárný vliv sauny na lidský organismus hlásal i legendární saunař Bouchal v podání F. R. Čecha ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze: „Teplo, žár, horko, mráz, to všechno vám umožní odreagování, jaké může poskytnout pouze hladovému jídlo, žíznivému doušek, básníkovi čistý list papíru a neukojenému žena… Tak to vidíte, chlapci – zbaveni bolestí střev a zubů, trudovitosti kůže, odevzdali jste špatné a přijali dobré v nejdemokratičtějším chrámu, jaký kdy lidé postavili…“

Co byste měli vědět

Ve Finsku je na 4,7 milionu obyvatel více než jeden milion saun, ale v dnešní době se sauny podobně jako bazény stávají samozřejmou součástí vybavení rodinných domů, kde vytvářejí prostředí vhodné k relaxaci. Jedná se jak o sauny vestavěné v interiéru budovy, tak i o sauny venkovní, tzv. saunové domky. Tvar sauny je podstatnou součástí architektonického ztvárnění interiéru či exteriéru objektu. Základní půdorysné tvary saun mohou být čtvercové nebo obdélníkové, se skoseným čelem, nebo atypické s rovnými či kruhovými stěnami, popř. kombinace. Sauna by neměla být menší než 1,3 x 1,3 x 1,95 m. Za ekonomické rozměry sauny jsou považovány 1,45 x 1,7 x 1,95 m. A doporučené rozměry? 1,85 x 1,85 x 2,05 m.

Jako topné médium se nejčastěji používají saunová kamna s venkovním řízením. Jiným typem jsou saunová kamna s vestavěným řízením. Pro osvětlení sauny se nejčastěji používá klasické saunové světlo s různými stínidly: na vodorovnou stěnu, do rohu, čtvercové, oválné, bez stínidla.

Protože pořízení sauny nebo parní lázně není zdaleka korunovou záležitostí, je dobře zvážit výběr dodavatelské firmy, kterých je na českém trhu poměrně dost. Solidní výrobce nebo prodejce sauny by měl umět každému zákazníkovi vykalkulovat cenu individuálně v závislosti na konkrétních podmínkách a požadavcích. Nabídková cena by měla obsahovat vytvoření konstrukce (stěny a strop), montáž interiéru (lavičky, podlahový rošt, kamna, osvětlení, opěrky), provedení hydroizolačních a krycích vrstev, spuštění do provozu, záruční opravy a servis. My jsme v tomto duchu oslovili několik firem a s některými jejich výrobky vás seznámíme.

Nejste-li domácí kutilové a rozhodnete se pro koupi hotové sauny tzv. na klíč, počítejte s tím, že její cena bude záviset na druhu použitého materiálu, typu a velikosti sauny, jejích doplňcích atd. Z toho vyplývá, že kompletní saunu ve standardním provedení můžete pořídit od 45 do 100 tisíc korun, v exkluzivním provedení do 200 tisíc korun. Uvažujete-li o parní lázni, potom vězte, že v porovnání se saunou je dražší – v akrylátovém provedení přibližně 230 až 600 tisíc korun. Proti tomu se zdá být 70 tisíc korun za infra kabinu pakatel.

Blahodárné účinky parní lázně

Parní (turecká) lázeň představuje léčebnou praxi, která čerpá z biologického působení tepla ve formě teplého vlhkého vzduchu. Vysoká teplota parní lázně stimuluje životní funkce, zvyšuje reakční kapacitu imunitního a lymfatického systému a doplňuje energii. Parní lázeň je také potěšením k vychutnání — oblak páry, který tělo obaluje a laská, je velice příjemný a uvolní tělo od rušivých stresů a každodenních starostí. Výrobci masážních sprchových boxů, např. firma Keramag, přinesli parní lázeň i do našich domovů. I do těch nejmenších, protože tam, kde je sprchový kout, se vejde i parní lázeň, která je součástí sprchových boxů nové generace.

Výhodou parní lázně, kde teplota dosahuje maximálně 60 °C při až 100% vlhkosti, je její nižší zátěž organismu. Proto si ji mohou dovolit (po konzultaci s lékařem) i lidé, kteří mají zdravotní problémy, kvůli nimž nemohou chodit do klasické sauny. Druhý rozdíl mezi vlhkou a parní saunou je samozřejmě v technologii výroby a také v ceně. Sedadla, stěny i střešní kupole parní sauny jsou ze sklolaminátových panelů, izolované dveře jsou z bezpečnostního skla. Součástí parní lázně je také parní generátor a lázeň lze doplnit i o další technologie, např. automatického čištění generátoru, automatické dezinfekce saunové místnosti, dávkovače esencí či úpravy vody.

Jako parní saunu je možné použít i speciálně izolovanou (ze všech stran včetně podlahy a stropu) místnost obloženou keramickými dlaždičkami. Toto je však náročnější řešení: jednak kvůli komplikované izolaci, jednak kvůli tomu, že je třeba volit výkonnější vyvíječe páry vzhledem k vyšší tepelné vodivosti kachličkových stěn. Na druhou stranu je však třeba říci, že parní sauny s kachličkovými stěnami vypadají opravdu velmi exkluzivně. Samozřejmě, že této exkluzivitě odpovídá jejich cena.

Výhody domácí sauny

Hlavní výhodou domácí sauny je její soukromí, možnost volby termínu a času saunování. Saunování má především výborný preventivní účinek. Pravidelné saunování zvyšuje odolnost organismu proti běžným infekcím horních cest dýchacích, povzbuzuje a vylaďuje nervové i hormonální funkce organismu a pomáhá orgánům při intenzivním pocení zbavovat se ve zvýšené míře zplodin látkové přeměny.

Suchá sauna – švédský typ. Princip tohoto způsobu saunování, který se rozšířil začátkem sedmdesátých let ze Švédska zejména do Německa a Velké Británie, spočívá v suché sauně s minimální vlhkostí a teplotou 100 až 110 °C. V současné době jeho obliba upadá především kvůli vysoké zátěži organismu, horšímu pocení a ztíženému dýchání horkého vzduchu.

Suchá sauna švédského typu se skládá z izolovaných stěn obložených dřevem. Na vnitřní obklad se používá jen správně vysušené a kvalitní dřevo (severský smrk, červený cedr či bezuzlová borovice, tzv. „hemlock“, dále lípa, olše nebo osika). Na lavice a vnitřní vybavení sauny se obyčejně používá dřevo africké vrby Abachi, které je měkké a porézní, díky čemuž na dotek nepálí, ale přitom se lehko udržuje čisté. Všechny materiály používané v sauně musí být přírodní, na izolaci se používá minerální nebo skelná vata, dřevo se nesmí nijak povrchově chemicky upravovat, jen v případě častého používání saun se používá včelí vosk, anebo parafínový olej na snížení nasákavosti lavic a vnitřního vybavení.

Vlhká sauna – finský typ. Jde o klasický typ finské sauny, tedy mírně teplou a vlhkou saunu, která je i současným trendem. Při tomto typu saunování je důležité, aby teplota v sauně nepřekračovala 75 až 80 #C, současně je však udržována relativní vlhkost vzduchu až 80 %. Speciální řešení větrání a cirkulace vzduchu přitom zabezpečují vyrovnanou teplotu a vlhkost v celé saunové místnosti od podlahy po strop.

Čím je vzduch vlhčí, tím se jeho teplota může lépe transportovat na pokožku. Díky tomu je subjektivně vnímána teplota sauny zahřáté na 75 stupňů při 60% vlhkosti zhruba stejně, jako při suché sauně zahřáté na teplotu okolo 100 stupňů – ovšem bez nepříjemných vedlejších účinků suché sauny. Všeobecně platí, že nižší teplota v sauně se dá vykompenzovat vyšší vlhkostí.

Konstrukce a použité materiály jsou stejné jako u suché sauny. Vyžadují se saunová kamna s dostatečně velkým kontejnerem na kameny (lije se na ně voda a vyrábí se pára), anebo pec kombinovaná s parním generátorem, na němž se může přesně nastavit teplota a relativní vlhkost, kterou potom kamna v sauně automaticky udržují.

Sauna vysouší slzy a rozpouští žluč

Pokud jsme vás tímto článkem inspirovali ke stavbě sauny, potom ještě jedna rada od filmového saunaře Bouchala: „Hodinu po sauně je žena nejchutnější.“ Optimální doba saunování je v podvečer, aby po saunové lázni mohl následovat spánek, a nejdříve dvě hodiny po konzumaci posledního jídla.

Luboš Chott

Foto: archiv firem

Zdroj: Můj dům 10/01

Na moravském gruntě třetího tisíciletí

Děj jeho první kapitoly se odehrával v panelovém domě, kde se začal spřádat sen o vlastní střeše nad hlavou. Když se však rodina přestěhovala do pěkného bytu 4 + 1 v centru města, dokonce na samotném vyškovském náměstí, na sen se, jak to bývá, pozapomnělo. Opět se připomenul až v okamžiku, kdy v přízemí domu, kde rodina bydlela, bylo otevřeno pekařství. Vzhledem k tomu, že čerstvý ranní chléb a pečivo přicházejí na svět v noci, rázem bylo po tichých nocích. A místo, které nám neposkytuje podmínky ke klidnému spánku, většinou nepovažujeme za ideální domov. V tom okamžiku začal sen nabírat kontury plánu, který se rychle realizoval.

Kadlátka musela ustoupit

Oproti jiným investorům byli naši hostitelé ušetřeni starostí a výdajů spojených s obstaráváním a koupí pozemku. Koupili ho před lety v rodné obci dnešního pána domu jeho rodiče. Pozemek měl tenkrát podobu zahrady, sadu, kde rostly švestky, moravsky kadlátka, ze kterých se pálila výborná slivovice. Mužské členy rodiny proto hodně bolelo srdce, jak vzpomínali s úsměvem, když se musely pokácet. Švestky však přece jen někde přežily – jako symbol ve vitráži vstupních dveří.

Byla zde však ještě jedna výhoda: role projektanta se ujal švagr pána domu, který nejenže dobře znal přání investorů, ale i je samotné. Ti od prvopočátku věděli, že chtějí dům postavený do „L“, který dokáže ochránit před pohledy cizích lidí i silným větrem. Co se týče architektonické podoby nového domova, investoři si v tomto směru nepřáli nikterak okázalý, honosný objekt, ale jednopodlažní dům se sedlovou střechou, který bude vycházet z toho, jak se na moravském venkově dříve stavělo. Tak vznikl rodinný dům, v němž jedno křídlo je obytné a druhé patří dvougaráži. I vrata do ní připomínají ta, kterými na Moravě kdysi projížděl koňský potah s fůrou sena.

Za vstupními dveřmi

Zatímco exteriér svým půdorysem, střechou, okny, dveřmi i mnohými detaily připomíná klasický moravský grunt, za jeho vstupními dveřmi nenajdeme skanzen, ale interiér poskytující naprosto moderní bydlení. Jaké má dům dispoziční řešení? Na hlavní vchod navazuje zádveří, spíše hala atypického, šestiúhelníkového půdorysu, nabízející dostatek místa pro odložení svrchníků. Ze zádveří se vstupuje nejen do centrálního obytného prostoru, ale také do šatny, kterou lze projít do koupelny, z níž je zase přístup do ložnice. Šatna zde tedy hraje vlastně dvojroli. Kromě úložného prostoru, jehož kapacita není stále vyčerpána, nabízí příchozímu i možnost nepozorovaného úniku do klidové zóny domu. Netradičně je řešena ústřední obytná místnost domu. Ta plní roli obývacího pokoje, jídelny i kuchyně s malou spíží, aniž by tyto místnosti od sebe oddělovala jakákoliv příčka. Po téměř roce bydlení pod novou střechou se hostitelé shodli, že se zde dobře vaří, stoluje i odpočívá, prostě žije. Kumulace funkcí neubližuje, ale naopak prospívá rodinnému životu. Schody na levé straně prostoru ústí na malé galerii, s níž se původně počítalo jako se zimní zahradou, ale nedostatek světla nakonec investory donutil změnit plány. Z galerie je přístup do místnosti, která bude plnit roli hostinského pokoje. Za dveřmi na protilehlé straně místnosti se nachází dětský pokoj. Z jídelny pak lze vstoupit do koupelny se samostatných záchodem a do ložnice. Značnou raritu, co se týče architektonického řešení, představuje nad jídelním koutem galerie vybavená gaučem a lampou, poněkud těžko přístupná přes kachlová kamna. Určitá nedobytnost zde však byla záměrem, neboť se vlastně jedná o jakousi malou pevnost pána domu, který ji využívá k intenzivnímu odpočinku. Dveře, které se zde nacházejí, vedou do podkroví, připraveného k obývání. Stačilo by je vybavit nábytkem, ale s tím se v životě rodiny zatím vůbec nepočítá. Snad po letech…

Kamna, slunce a zahrada

Dominantu obytné místnosti představují kachlová kamna, bez nichž se dříve neobešel žádný pořádný grunt. Přestože se dnes mnoho řemeslníků hlásí k tomuto starému řemeslu, jen málokterý z nich je skutečně zvládá. Po delším hledání se však přece jen podařilo objevit skutečného mistra svého řemesla. Kamna, která postavil, splnila všechna očekávání. Dodávají prostoru atmosféru, výborně se na nich vaří, peče a smaží, a navíc představují výkonný zdroj tepla. Pokud venkovní teplota neklesne pod -25 C, dokážou vytopit prakticky celý dům. Centrální plynový kotel, z něhož se teplo po domě rozvádí pomocí podlahového topení, může klidně odpočívat.

Další, co si hostitelé nemohli vynachválit, je optimálně zvolená orientace domu. Přestože stěna sousedící se zahradou je obrácená na jih a ze značné části prosklená, do místnosti prakticky nevnikne řezavé letní slunce. Zato na podzim a na jaře, kdy je nám sluneční svit vzácný, slunce do místností naopak nakoukne. Dům proto nepotřebuje žádné žaluzie, rolety, natož pak klimatizaci.

Způsob života na venkově odjakživa vedl k těsnějšímu spojení interiéru s exteriérem, než vyžadoval život ve městě. Ani této osvědčené zásadě nezůstal domek našich hostitelů nic dlužný. Stačí udělat krok a jste na zahradě. Ta, vlivem toho, že je ze dvou stran uzavřena stěnami domu a ze zbývajících dvou hradbami ze železných zásob dřeva, působí dojmem nezastřešené součásti domu. Přestože ještě nemá svoji definitivní podobu, poskytuje ideální podmínky a klid ke spánku mladší dcerky, která z porodnice přišla již do nového domova, stejně jako k příjemnému posezení při zahradním grilu či udírně.

Dům se vyplatí šít na míru

Dům našich hostitelů vyrostl svépomocí. Postavil ho sám majitel, který si zval odborníky pouze na práce, jako je elektroinstalace, podlahy… Stavební dozor, anebo spíše odborné poradenství, opět zajišťoval švagr. Přestože se stavělo z potomků klasického zdiva — Ytongu, dům byl dokončen v průběhu pouhého jednoho roku. Dřívější nastěhování oddálilo čekání na nábytek, který, stejně jako samotný dům, byl zhotoven podle přání hostitelů a proporcí domu. Opět pomohla rodina: veškeré vnitřní vybavení, které prosycuje celý dům vůní dřeva, navrhla a vyrobila firma rodičů majitelky – Evžen Luža – Výroba a prodej nábytku.

Dům, přestože jeho dispoziční řešení je značně atypické, splnil přání a představy svých majitelů. Vzhledem k tomu, že je prosycen pohodou a neubližuje okolní zástavbě a tradicím, nelze mu nic vyčíst. A v neposlední řadě potvrzuje i starou pravdu, že dům se vždycky vyplatí pořizovat na míru…

Alena Vondráková, Foto Antonín Vodák

Zdroj: Můj dům 10/01

TECHNICKÉ PARAMETRY:

Způsob výstavby: svépomocí

Konstrukce: Ytong

Užitná plocha: 196,2 m

Obytná plocha: 93,5 m

Střešní krytina: Bramac

Okna: dřevěná

Vytápění: plynový kotel

Cena: 1,6 mil. Kč

Ekopanely – aneb převratná technologie ve stavebnictví?

Není to jen mlácení prázdné slámy

Nový stavební systém je založen na zcela jednoduchém principu. Lisováním obilné slámy za vysokého tlaku a teploty ve speciálním tvářecím zařízení se sláma bez použití jakýchkoliv jiných přísad spojuje v kompaktní výrobek – ekopanel. Pro dosažení požadované pevnosti se takto vzniklé jádro polepí recyklovaným papírem pomocí obyčejného lepidla. Vytlačovaný nekonečný pás je potom formátován na požadované délky desek. Řezné hrany jsou následně opatřeny polepem. Důležité je, že všechny materiály, použité ve výrobě, jsou ekologicky zcela čisté a mají navíc svůj původ v obnovitelných přírodních zdrojích.

Jedná se o zatím první stavbu firmy Ekodesky Stramit, která pomocí této technologie postavila pouze malou stavbu v Jedousově a využívá ji jako své kanceláře. Ovšem u této stavby je – na rozdíl od domu, který jsme navštívili, minimálně použito dřevo.

Angličané by mohli vyprávět

Systém stavění pomocí ekopanelů není nikterak mladý. Vznikl v Anglii a hojně se tu začal používat po druhé světové válce, kdy nastala zvýšená poptávka po stavebních materiálech. U nás zatím nevešel tento materiál příliš ve známost. Je potěšující, že první firmou na kontinentě, která začala tento materiál vyrábět, je právě česká firma. Jejich výrobek, ekopanel, určený pro systémy vnitřních a vnějších montovaných příček, podhledů a podlah, splňuje všechny základní požadavky na používání v našich podmínkách, navíc má certifikát, zaručující shodu jeho vlastností se základními požadavky nařízení vlády, konkretizovanými ve stavebním technickém osvědčení. Certifikát zároveň potvrzuje, že výrobce má zaveden systém jakosti, který zajišťuje, aby výrobky, uváděné na trh, odpovídaly technické specifikaci a technickým předpisům.

Přednosti ekopanelů

Mezi nejdůležitější přednosti ekopanelového systému patří snadná a rychlá montáž včetně formátování, atraktivní cena, vynikající tepelná a zvuková izolace, vysoká požární odolnost – desky jsou totiž tak pevně slisovány a vzduch tak dokonale vytlačen, že velmi špatně hoří! Zajímavé je i to, že panely snesou různé povrchové úpravy. Výhodou je také instalace bez podpůrných konstrukcí a dodatečných izolací. Materiál je díky jednoduché a bezpečné manipulaci vhodný pro profesionály i kutily. To znamená, že mohou stavět jak velké stavební firmy, tak jednotlivci, kteří zatouží po zahradním domku, či chatce. Firma dodá potřebné spojovací a montážní díly. A ještě jedna zajímavá informace: Tento přírodní materiál cloní geopatogenní zóny.

Tak co? Zaujaly vás ekopanely ze slámy jako stavební materiál? Rozhodně vám už teď mohu slíbit, že se k nim ještě vrátíme.

Marta Drahorádová

Odborná spolupráce: Jan Bareš, Ekodesky Stramit

Foto: Robert Virt

Zdroj: Můj dům 10/01

Dům pro květiny nevidíš

Jeden takový stojí blízko Prahy. Není přímo avantgardní, ale zdaleka není běžný. Zvnějšku se jeví hmota domu kompaktně, ale jeho vnitřní rozvržení, estetické a funkční zasazení do terénní vlny je skvělé. Z rozkvetlé zahrady vykukuje pod červenou střechou fasáda z bílé omítky a cihlově červených pásků, členěná velkými, atypickými okny v dřevěných rámech. Myslím, že je to dobrý dům. Přesto zůstává skromně ve druhém plánu, abyste se pokochali nekonečnou krásou kvetoucí přírody.

Rozhodnutí stavět

Dům si po jistých peripetiích postavila čtyřčlenná rodina z Prahy. Se zájmem poslouchám pana majitele: „ Máme dvě dospělé dcery, bydleli jsme ve staré zástavbě ve Vršovicích. Dlouhou dobu jsme marně hledali výměnu za větší byt, nepodařilo se nám nalézt uspokojivý standard bydlení. Dávno jsme se ženou toužili odstěhovat se na venkov. Měli jsme sen vyjet z centra Prahy někam na okraj, kde je čistší prostředí, a toto místo patří ze zdravotního hlediska k nejlepším. Nejprve jsme tady blízko měli pronajatou chatu, poznali jsme, jak je tu hezky. Ale stěhování každý víkend tam a zpátky nás neuspokojovalo, dopravní situace byla komplikovaná, doma stresy, kde zaparkovat, udržovat vlastně dvě domácnosti je také náročné. Když to finanční poměry dovolily, rozhodli jsme se, že si postavíme dům a budeme denně dojíždět do zaměstnání. Stavěli jsme ho se zřetelem, že máme dvě dcery a že se budeme také starat o svoje staré rodiče, podle toho je dům dimenzován.“

Rodina investora nechtěla katalogový dům. Byl jim doporučen architekt Kouřim, kterého pověřili vypracováním projektu. Potřeby byly definovány, představy a očekávání předneseny. Zadavatel požadoval dům s velkými společnými prostory pro rodinný i společenský život, ale současně měli mít jednotliví členové rodiny také své soukromí. Určité části bydlení měly být samostatné nebo oddělitelné jako ve vícegeneračním domě. Chtěl také, aby dům byl co nejtrvanlivější, kvalitně postavený z robustních materiálů, aby provozní náklady nebyly nadměrně vysoké a aby nároky na údržbu byly co nejnižší. Majitel doplňuje: „Chtěli jsme si dopřát bazén, i když jsme věděli, že je to záležitost náročná investičně i provozně, v žádném případě jsme ovšem nechtěli otevřený bazén, protože to nepovažujeme v našich klimatických podmínkách za ekonomické a efektivní řešení. Když se staví nový dům, je lepší postavit bazén jako součást stavby.“

Hledání priorit

Proběhla etapa diskusí , variantních návrhů, hledání optimálních řešení i kompromisů. Vyjasňovaly se priority, dům se zvětšoval a komplikoval. Prvotní představy se během jednoho roku částečně měnily, až vykrystalizoval konečný návrh. „ Chtěli jsme víceúrovňový dům. Líbily se nám domy, které jsou organicky usazeny v členitějším terénu. Z toho vychází řešení domu v pěti úrovních podlaží. Uvnitř vzniká zvláštní atmosféra, kde otevřený prostor přechází z jedné zóny domu do jiné, jednotlivé části navazují plynule a jsou propojeny ve směru vodorovném i svislém. Na zahradu se dá vyjít ze dvou různých úrovní. Dům je hodně prosklený, ale také dobře zateplený. Chtěli jsme, aby byl nejen funkční a ekonomický, ale také hezký na pohled a příjemný pro život.“

Generálního dodavatele stavby si investor vybral rovněž na doporučení známých. Prohlédl si některé jeho realizace, navštívil sídlo firmy, kde ocenil pořádek vstřícnost, otevřenost a schopnost řešit problémy. Podsklepený dům s pěti úrovněmi podlaží o zastavěné ploše 280 m2 byl postaven za jeden rok. Stěny má vyzděny z cihelných bloků, stropy jsou z litého betonu. Krovy klasické dřevěné, střešní krytina betonová taška. Okna zvolili dřevěná systému EURO, okapy zhotovili z měděného plechu. Podlahy jsou z keramické dlažby nebo plovoucí celodřevěné z buku. V celém domě je podlahové topení, ohřívané kotlem na zemní plyn. Pro ohřev užitkové vody je nainstalováno tepelné čerpadlo. Přelévaný bazén s umělým protiproudem, přepínatelný na perličkovou lázeň má rozměry 4x5x1, 6 m. Ohřívaný je elektricky, v době stavby nebyl v obci rozveden plyn.

Procházka po domě

Dům je tak prostorný a dobře členěný, že jednotlivé zóny – společenská, ubytování hosta, ložnice a pracovna rodičů, ložnice dětí – jsou umístěny každá v jiné části domu. Hlavní vstup je z terasy do haly v úrovni středního podlaží. Na halu volně navazuje jídelna, kuchyň, salonek, část pro hosta a vchod k bazénu. O půl poschodí níže je garáž a druhý vstup do domu, ještě níže je technické podlaží. Z haly o půl poschodí výš je umístěna pracovna a ubytování rodičů, o další půl poschodí výš jsou ložnice dětí. Celkem je v domě pět ložnic a tři koupelny. V domě, který vám svým volným prostorem poskytuje pocit ohromné svobody, který je plný obrazů a květin, panuje ovzduší tolerance.

Najdeme zde vedle sebe nábytek různých stylů. „Měli jsme po rodičích vkusný a funkční starožitný nábytek,“ říká majitel. „Líbí se nám, skrývá v sobě historii manuální zručnosti našich předků, je nám milejší, než nový. Ale v první řadě musí být funkční, musí sloužit svému účelu, ne stát vystavený, v tom je celý vtip. Samozřejmě tam, kde jsou nároky na funkci takové, že je starý nábytek nemůže splnit, máme nábytek nový, s lepšími vlastnostmi. To je komplet kuchyň, moderní postele a nábytek do koupelen.“ V moderním domě, kde je zjevná snaha vtáhnout příroduco nejvíce do bytu, se na celkovém dojmu dobře upravená zahrada podílí významnou měrou.

Zahradní architekt ji vyprojektoval a založil tak, aby stále něco kvetlo, můžete si její krásu užívat, ať se díváte z té či oné strany.

Potěšila mě slova majitele: „ Jsme spokojeni s tím, jak jsme dům postavili, podařilo se nám to napoprvé, rozhodně nechceme nic měnit, přestavovat, nebo dostavovat. Jakýkoli zásah by dům znehodnotil. Jsme tady spokojeni, žije se nám tu dobře, splnil se nám sen.“

Pavel Rydl, Foto autor

Zdroj: Můj dům 10/01

Orientální kráska kamélie

I když se jmenuje Camellia japonica, neroste jen v Japonsku. Přirozeně se rozšířila i v Koreji a severní Číně. Miluje vlhčí přistíněné polohy, kde neklesá teplota pod –5 °C, a lehkou živnou půdu bez vápníku. Roste jako keř nebo strom, v přírodě dosahuje i výšky přes 10 metrů.

Spojnice Japonska a Číny
Kamélie a čajovník jsou si natolik podobné, že byly často zaměňovány. Zatímco kamélie dostala jméno podle Japonska (Camellia japonica), její nejbližší příbuzný má v názvu Čínu (Camellia chinensis). Pěstují se i další druhy rodu Camellia, nejčastěji však jen ve sbírkách botanických zahrad. Rozhodně totiž vyžadují chladný skleník, historickou oranžerii či fíkovnu. Jméno Camellia dostal rostlinný rod na počest misionáře Jiřího Kamela, který v 17. století šířil křesťanství na dálném Východě. Přepisem svého jména (německé „Kamel“ znamená velbloud) na latinské Camellius se zapsal na věčnost do rostlinného světa o mnoho dříve, než se velbloud vloudil mezi kuřáky.

„ Růže“ dobývá Evropu
Kultivovaný zjev rostliny a podobnost květu s šípkovou růží vysvětlují, proč se kamélii dostalo přízviska „japonská růže“. První rostliny se v Evropě objevily relativně pozdě – v roce 1739. Šlo nejspíše o botanický druh z přírody, protože větší slávu rostlině přinesly až novinky z Číny a Japonska, dovezené v roce 1792.
Evropští zahradníci je začali šlechtit, bohatí platili velké peníze za dovoz dalších novinek z Asie. O kaméliích se psalo, básnilo, začaly se šířit a prodávat. Řezané květy putovaly v předjaří z Itálie a Francie do střední i severní Evropy, aby zdobily róby dam na plesech či klopy kabátu mladých mužů. Ceny stoupaly do takových výšin, že se vyplatilo dovážet čerstvé květy z Itálie až do Petrohradu.

Prudká módní vlna způsobila, že kamélií byl náhle nedostatek. Proto se zámečtí pánové a mnohá zahradnictví začali věnovat pěstování kamélií i v oblastech, kde v zimě mrzne. Zde sice nelze tyto keříky pěstovat bez ochrany venku, ale přesto se dá dospět k pozoruhodným výsledkům. Znám z jedné zámecké zahrady v bývalém východním Německu kamélii, vysazenou koncem 18. století: koruna je šest metrů vysoká i široká, obepnutá konstrukcí, na kterou se v zimě natahuje ochrana před mrazem. Strom kvete na jaře – je to obrovská barevná koule, kolem níž je při větru nastlán koberec spadaných květů…

Jak se pěstuje
Protože kamélie není plně mrazuvzdorná, pěstuje se nejlépe ve skleníku. Zde ji můžeme chránit nejen před mrazem, nýbrž i před sluncem, a udržovat jí relativně stálou teplotu do 20 °C. Kvete obyčejně od února, některé odrůdy a přirychlené rostliny již před Vánocemi. Po celý rok je zelená, listy jsou podobné citrusovým: pevné, tuhé, lesklé, tmavě zelené. I keře jako celek jsou pevné, nevyžadují oporu.

Pokud od kamélií žádáme květy, nehodí se do bytu s ústředním topením. Dobře kvetou ve světlých místnostech s celoroční teplotou okolo 16 °C, s vyšší vzdušnou vlhkostí. Kamélii můžeme letnit, ale po přemístění do zimoviště s ní již nemanipulujeme – jinak shazuje poupata a květy. Stejná situace nastává v bytě, kde je malá vzdušná vlhkost a vysoká teplota. Vydrží mezi okny venkovských stavení vedle kaly či muškátu, ale i na lodžiích panelových domů.

A co půda? Kamélie je citlivá na zasolení substrátu, na přítomnost vápníku v půdě i v zálivkové vodě. Sází se do směsi hrabanky z borového lesa, listovky a kompostu bez vápna. Hnojiva, která používáme, nesmí obsahovat vápník: vhodná jsou hnojiva na vřesovištní rostliny. Jestliže se o kamélii dobře staráme, zdobí byt i v době, kdy nekvete. Nemá-li dostatek světla, jsou výhony tenké, listy světlé a daleko od sebe.

Takovou rostlinu lze vylepšit jarním řezem. Nemusíme se bát říznout hluboko – kamélie dobře obrůstá. Při sázení nenarušujeme kořenový bal. Mladé rostliny přesazujeme za 2–3 roky, starší i méně často – vždy po odkvětu. Limitující je obsah solí v substrátu (pH 4,5–5). Značnou roli zde hraje složení zálivkové vody. Listy, které ztrácejí svou temnou barvu, neomylně hlásí, že s půdou či vodou není něco v pořádku. Dočasně pomůže výluh z hrabanky, ale na jaře je třeba rostlinu přesadit.

Kořenový bal udržujeme stále vlhký zaléváním shora – nikoli tím, že by květináč stál v misce s vodou. Raději zaléváme obden; vodu, která proteče, za dvě hodiny slijeme. Nemáme-li jistotu, že je zálivková voda vhodná, zaléváme dešťovou. Zhruba jednou za měsíc zalijeme rostlinu směsí vody s vymáčenou hrabankou (hrst hrabanky na jeden litr vody). Pokud jí na zimu snižujeme teplotu, musíme omezit i zálivku, aby nezahnívala. Pro bohatší násadu květů je třeba poněkud omezit přísun vody v době od odkvětu do konce srpna. Kamélie se množí zjara řízky. Ty se řežou z nových vyzrávajících výhonů. K zakořenění potřebují teplotu jako rostlina a použití stimulátoru. Odrůdy, které koření jen velmi těžko, se roubují na ty snadno kořenící.

Povzbuzení na závěr
Snímky dokumentují růžovou až světle červenou eleganci kamélií. Dnes ovšem existuje řada odrůd: jednobarevné ve škále odstínů od bílé po tmavě rudou, odrůdy různě žíhané, stavbou květu od jednoduchých až po plnokvěté. Dostatek krásy na výběr. Koupíte-li si kamélii domů a dáte jí světlo, vzdušnou vlhkost, relativní chlad a odpovídající péči, pokvete vám každý rok. Je to perspektivní rostlina zejména do světlých hal, zimních zahrad a skleníků, kde ani v zimě neklesá teplota pod bod mrazu. Přes léto kamélii vyhovují místa chráněná před přímým poledním sluncem.

Foto: Zdeněk Prchlík, Text: Ivan Dvořák
Zdroj: Můj dům 5/01

Nové bydlení se nejčastěji financuje pomocí úvěrů

Existují v zásadě dvě možnosti, jak si vlastní bydlení pořídit. Jednou z nich je použít vlastní prostředky, ovšem tak velkou částku většina lidí pohromadě nemá. Další variantou je využít úvěrové prostředky. Pochopitelně je možné obojí kombinovat. Mezi nejpoužívanější takzvaně cizí prostředky patří stavební spoření nebo hypoteční úvěr. Investice do vlastního bydlení bývá největší investicí v životě většiny z vás. Tomu také odpovídá suma peněz, které musíte spořit nebo které je nutné splácet. Asi těžko si budete moci koupit byt nebo rodinný dům v ceně přes milion korun, dlouhodobě nespořit a přitom nesplácet velké úvěry. Takové řešení neexistuje.

Hypoteční úvěry
Mnoho lidí si nemůže dovolit dlouho čekat a spořit, protože naspoření potřebných prostředků by trvalo třeba deset nebo dvacet let a potřeba bydlení je palčivá. Proto přicházejí ke slovu úvěry. Pomoci mohou hypoteční úvěry. Použijete peníze, které máte našetřené, a zbytek si někde půjčíte. „Někde“ v tomto případě znamená v hypoteční bance. K tomu, abyste si mohli půjčit, potřebujete splnit následující podmínky.

Nejprve účelovost ta znamená, že peníze můžete použít pouze na investici do nemovitosti. Další je bonita – musíte mít dostatečné příjmy, abyste mohli splácet úvěr a ještě vám zbylo dost prostředků k tomu, abyste mohli pokrýt své běžné výdaje. Důležitou podmínkou je i zajištění úvěru. Hypoteční úvěr musí být zajištěn nemovitostí, která má z hlediska banky dostatečnou hodnotu. Dále musíte pokrýt zpravidla alespoň třicet procent hodnoty nemovitosti z vlastních zdrojů (některé banky tuto hranici snížily). Tato podmínka se dá splnit například díky úsporám nebo stavebnímu spoření. Po vyčerpání úvěru přichází ke slovu ta méně příjemná část, a tou je splácení.

Splácení hypotečního úvěru bývá dlouhodobé. Nejčastější doba splatnosti se pohybuje mezi deseti až dvaceti lety. Kratší doba splatnosti by znamenala příliš vysoké finanční zatížení. Delší by naopak úvěr mohla hodně prodražit. Se splácením úvěru je spojen pochopitelně i úrok. Celkově bance zaplatíte více, než kolik jste si půjčili. V současné době začíná úroveň úrokové sazby zhruba na hranici šesti procent, obvykle banky půjčují zhruba za úrok o procento vyšší. Úrokové zatížení se částečně snižuje, protože můžete zaplacený úrok odečíst od základu daně, a to až do výše 300 tisíc korun za rok. Tím se vám něco přece jen vrátí zpátky. Pokud pořizujete novou nemovitost, máte možnost čerpat státní finanční podporu, která vám také sníží splátky.

Celkové zatížení je tak nízké, že je srovnatelné s inflací. Inflace je v okamžiku splácení váš přítel, protože znehodnocuje peníze, které bance vracíte. Dnešní splátka – například pět tisíc korun – bude za deset let ještě stále pět tisíc korun, ale tyto peníze budou mít nižší kupní sílu a také je snad snáze vyděláte. Navýšení, které je spojeno s hypotečním úvěrem, proto není tak nepříjemné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Stavební spoření
Dalším typickým úvěrovým nástrojem je stavební spoření. I zde je možné použít poměrně výhodných úvěrů na bydlení úročených 6 procenty ročně po celou dobu splácení. Stavební spoření na rozdíl od hypotečních úvěrů obsahuje i spořící část. Aby klient dostal úvěr ze stavebního spoření, je potřeba nějakou dobu spořit. Protože spoření je podporováno státem, jde o výhodné spoření a efektivní úrok dosahuje hodnoty kolem dvanácti procent ročně.

Abyste mohli získat úvěr ze stavebního spoření, bývá nutné splnit určité podmínky. Mezi ně patří například mít naspořeno polovinu částky, kterou si chcete půjčit, nebo spořit dostatečně dlouhou dobu. Pokud však podmínky nesplníte, i tak můžete úvěr ze stavebního spoření získat. Ale budete muset po určitou dobu splácet překlenovací úvěr, dokud nesplníte všechny dané podmínky pro získání úvěru ze stavebního spoření. Překlenovací úvěr je v porovnání s úvěrem ze stavebního spoření o něco dražší. Stavební spoření se velmi často používá na financování vlastního bydlení, i když v mnoha případech to není jediný produkt.

Příklad splácení
Doba splatnosti      Splátka
10 let                      11 600 Kč
15 let                      9000 Kč
20 let                      7750 Kč

Výpočty jsou pro hypoteční úvěr 1 mil. Kč a pro úrokovou sazbu 7 %.

Klient, který je v daňovém pásmu 25 %, dostane na daních vráceno asi 1450 Kč měsíčně, takže splátka ještě poklesne.

Často je vhodné stavební spoření kombinovat s hypotečním úvěrem. Zatímco hypotéku lze použít pouze na pořízení vlastní nemovitosti, úvěr ze stavebního spoření je možné použít například i na koupi družstevního bytu. Často se používá pro nižší objemy úvěrů na různé renovace.

Vlastní peníze
Poslední možností, jak investovat do vlastního bydlení, je použití vlastních financí. Kdybyste měli na to, abyste si koupili celý dům nebo byt z vlastních prostředků, stojí za zvážení, jestli to bude ten nejvhodnější způsob. Je totiž možné použít úvěrů včetně státních podpor, a tak si velice výhodně půjčit. Vlastní prostředky lze pak uložit. Mohou vám přinášet vyšší výnos, než jsou náklady na splácení úvěru. Tato otázka souvisí s výnosem a rizikem investic. Nebo tyto peníze použijete na vybavení bytu a nemusíme využívat velmi drahé spotřebitelské úvěry.

Čím více vlastních peněz máme, tím méně si potřebujete půjčovat cizí. Čím méně si půjčíte, tím méně budete splácet nebo budete splácet kratší dobu. Abyste se dostali k dostatečnému objemu vlastních peněz, je potřeba spořit dlouho malou částku, nebo kratší dobu intenzivně. Pokud si nevyberete jednu z těchto možností, může se stát, že sen o vlastním domě zůstane snem.

Měkké místo pro hru

Názory na roli koberce v dětském pokoji se liší. Jedni hovoří o lapači prachu, druzí o příjemném nárazníku snižujícím počet boulí. Tvarem a barvami může dětské vnímání reality obohatit za předpokladu, že nelitujeme času na jeho častou a pravidelnou údržbu.

Hračky a zrcátka
Batolata si nehrají. Zní to podivně? Psychologové totiž označují hru dětí v tomto období slovem experimentace. Z hlediska vývoje člověka je experimentace velmi důležitá. Na rozdíl od hry je nepředvídaná, nahodilá a nemá určený cíl. Dítě leze, skáče, prohlíží předměty, tluče do nich nebo jimi mává a především — zkoumá jejich účel. Pro vývoj hrubé motoriky a stimulaci smyslů jsou ideální například různé koberečky nebo dečky s aplikacemi zrcátek, pískacích hraček a hlavně plné tvarově a barevně bohatých ploch.

Batole v tomto věku smysl předmětů příliš nechápe, ale zajímají ho. Dáme-li mu do ruky třeba tužku, pravděpodobně ji začne olizovat nebo tlouct kolem sebe, a až později zjistí, k čemu je užitečná. Zajímavý je experiment psycholožek Nardiniové a Haushoferové, podle nichž je prvotní výtvarný projev dvouletého šimpanze vyspělejší než dvouletého dítěte. Rozdíl je v tom, že dítě tuto fázi rychle překoná. Šimpanz ne.

Barevný svět
Dítě si hraje v pravém slova smyslu teprve v předškolním věku. Vytváří něco nového, například hrad z kostek, a začíná být soutěživé. Hra má konkrétní cíl – a potřebuje vhodné místo. Dětské koberce nejsou jen měkkým útočištěm pro pohodlné posazení na podlahu. Snaží se všemožně podpořit hru. Bývají dekorovány „jízdními drahami“, „skákacími panáky“ nebo jen vzory, které činí dětský svět barevnější, aby inspirovaly ke kreativitě ve všech směrech.

Takový koberec bývá velmi výrazný, a co se líbí šestiletému dítěti, za to se pubertální dorostenec stydí. Přesto by detaily dětského pokoje měly odpovídat právě tomu věku dítěte, v kterém se reálně nachází. Vnitřní svět malého človíčka a dospívajícího člověka se přece liší a měl by se lišit i ten vnější.

Pravdou je, že se dítě i s hračkami stejně rozuteče do ostatních pokojů a pohodlně zakotví třeba na docela „nedětském“ koberci v obývacím pokoji. Patrně se k němu přidá i někdo z dospělých, protože schopnost hrát si nás s dětstvím neopustila. Podle holandského filozofa Huizingy je přece člověk od přírody spíše „homo ludens“ (člověk hrající si) než „homo faber“ (člověk pracující).

Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
FOR BABY, Elišky Přemyslovny 423,
Praha 5-Zbraslav, tel.: 02/57 92 24 85;
IKEA, Shopping Park Praha,
Skandinávská 1, Praha 5,
tel.: 02/51 61 01 10;
INPRO CZ, Pražská 293/12,
Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10,
fax: 049/553 28 33;
LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2,
tel.: 02/24 91 85 58;
LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44;
TOPWERT, Shopping Park Praha, Skandinávská 3, Praha5-Zličín,
tel.: 02/51 61 10 35

S výhledem do krajiny

Čistě geometrická hmota patra, obložená dřevěným opeřením, je nad terén vyzdvižena přízemím z prostého pohledového betonu. Stěny vystupující pracovny v nejvyšším podlaží jsou vytvořeny vodovzdornou překližkou, barevně navazující na první patro.

Horizontálně položený kvádr, který se přizpůsobuje rovnoběžné orientaci sousedních staveb, kontrastem dvou materiálů zřetelněji vyniká a potlačuje uskočené přízemí, přirozeně kopírující zalomenou spodní linkou terén pozemku.

Nosnou konstrukci stavby tvoří zděné stěny v kombinaci se železobetonovými pilíři. Všechny obvodové stěny jsou sendvičové, pochozí plochá střecha je opatřena betonovými dlaždicemi a říčním kamenivem. Zajímavým konstrukčním prvkem domu jsou výplně okenních otvorů – systém bezrámového zasklení dává pocit přímého výhledu z interiéru do krajiny, hliníkové rámy se objevují pouze u otevíraných částí.

Dům a zahrada pro lidi

Konfigurace terénu a krásný výhled do okolní krajiny z místa, kde rozptýlená zástavba přechází do volné přírody, ovlivnily koncept řešení přinejmenším stejnou měrou jako nároky příštích uživatelů.

Hmota objektu je usazena na pozemku podélně po spádnici, jeho vnitřní uspořádání vrství dispozice do logicky navazujících a prolínajících se pater. Řešení ve svahu umožnilo i příjemně zvýšenou světlou výšku hlavního obytného prostoru. Přízemí domu je otevřeno k jihu, přes prosklené stěny volně přechází do dvou teras rozložených při podélné straně objektu, zatímco okna ložnic ve vyšším patře už jsou umístěna na kratších stranách, s orientací na výhledy do širokého okolí.

Garáž není součástí domu, jak bývá u rodinných domů často zvykem, je naopak řešena odděleně při spodním okraji pozemku, v těsné návaznosti na komunikaci. Od vstupu na parcelu až k vile stoupá otevřené venkovní schodiště, jako by dávalo najevo, že dům i celý prostor zahrady se distancují od provozu aut dole a budou sloužit výhradně svým obyvatelům.

Provozní vztahy

Jednoramenné přímé schodiště je umístěno v centrální poloze dispozice a vylučuje tak jakékoliv spojovací chodby – tedy plochy pro samotné bydlení nevyužité. V přízemí se schodiště stává součástí obytného prostoru (od jídelny je zacloněno stěnou), v patře vychází na galerii, která je se spodním podlažím také propojena. Působivost tohoto prostorového řešení podtrhuje navíc i osvětlení střešním světlíkem. Denní světlo, které jím do domu vstupuje, prochází přes galerii až do jídelny v přízemí.

Na vstupní prostory ze severní strany domu (zádveří) přímo navazuje volně otevřený obytný prostor, na jedné straně jídelna s kuchyní, na straně druhé – opticky oddělena jen deskou zábradlí z pískovaného skla – část obývacího pokoje s krbem, do které se schází po čtyřech schůdcích.

Galerie v patře nahrazuje chodbu se vstupem do tří ložnic a koupelny, z ní se také pokračuje schodištěm do druhého patra, kde má své místo už jen pracovna. Pracovna vystupující nad výraznou hmotu patra s ložnicemi, doplněná terasou a komíny, představuje obdobný kompoziční motiv jako v Klánovicích, opět připomíná loď s kapitánským můstkem.

Do suterénu, který prochází jen pod větší polovinou objektu, bylo umístěno zázemí domu.

Nadstandardní řešení

Velmi jednoduché geometrické tvary v souladu s tendencemi současné moderní architektury a zvolení střídmých materiálů dodává vile v Čerčanech charakter skromné, neokázalé stavby, přestože poskytuje výjimečný standard rodinného bydlení. Výjimečný však nikoliv ve smyslu nadměrných ploch, nadbytečného počtu místností nebo nákladného technického vybavení. Nadstandardní je řešení provozně dispozičních vztahů a maximální využití všech možností, které poskytuje pozemek a jeho okolí. Výjimečné je řešení interiérů: práce se světlem a průhledy, veškeré detaily na pohled jednoduché, ale o to pečlivěji promyšlené. Působivý je soulad vnější kompozice stavby s vnitřními prostory, zmizela hranice mezi exteriérem a interiérem.

Právě ve skromnosti výrazu, kterého při dokonalém vyřešení všech vztahů dosáhnou jen talentovaní autoři, spočívá významná hodnota čerčanské vily pro naši architekturu. Svědčí o schopnostech nejmladší generace našich architektů, která na rozdíl od těch předcházejících, vybavena skutečnou odborností a kontaktem se světovou architekturou už při svém studiu, není zdaleka tak ochotna ke kuplířství se svou profesí.

Věra Konečná

Foto Filip Šlapal

Zdroj: Můj dům 10/01

Design v paneláku

Ke svému bydlení v paneláku můžeme zaujmout různé postoje. Můžeme plakat nad nekulturností sídlištního prostředí, nad prohnilými umakartovými jádry a špatnou dispozicí bytu, aniž bychom sami pohnuli prstem. Můžeme se pokusit získat prostředky nebo úvěr na postavení bytu nebo domu podle svých představ, který nám dá šanci prokázat vlastní kultivovanost. Anebo začneme budovat hezké bydlení právě na tom místě, kde bydlíme, tedy přímo v panelákovém bytě. Že to nejde? Snad vás o tom dostatečně přesvědčí návštěva interiéru, kde najdete nejenom velkoryse vyřešené prostory, ale i ukázky krásného designu od českých architektů i renomovaných zahraničních firem.

Hodnota bydlení

O kvalitním, kultivovaném bydlení totiž nevypovídá, zda jste postavili dům o patnácti místnostech, jestli váš obývací pokoj má více než padesát čtverečních metrů, dokonce ani to, že dům přišel na dvacet milionů a na jeho zahradě stojí krytý vyhřívaný bazén se saunou.

Naprostá většina architektů (nebo dalších odborníků z tohoto oboru, ale i výtvarníků, prostě všech lidí s vytříbeným vkusem) by dala přednost bydlení v paneláku před přepychovým domem, který nesplňuje alespoň základní kritéria estetiky. Výhrady mohou mít ke špatně izolujícím obvodovým panelovým stěnám, k technickému stavu budovy, k řešení dispozic… Ale samotný panelák jejich estetické cítění neuráží, je prostou konstruktivní stavbou. (Samozřejmě pokud jeho původní vzhled už nenarušily hříbečkové nástavby nevhodných šikmých střech.) Zato by se styděli za přezdobené vyumělkované domy, plné podivných a nesourodých historizujících prvků, které se současnou moderní architekturou nemají nic společného.

O kultuře lidí, budujících své bydlení, svědčí hodnota vytvořeného prostředí, ať už toto prostředí vytvořili sami, nebo s pomocí odborníka. Hodnota nadčasová, nepodléhající módnosti ovlivněné televizními seriály nebo vkusem populárních osobností. Hodnota, která vyjadřuje skutečné potřeby současného člověka, a ne jeho finanční možnosti.

Velkorysost otevřeného prostoru

Ani rekonstrukce panelákového bytu není nejlevnější záležitostí, tím spíše by měli jeho majitelé velmi pečlivě rozvažovat nad chystanými změnami. Levnější řešení nemusí přinést naprostou spokojenost a časem povede k dalším úpravám, které celkovou přestavbu nakonec prodraží. Odborný pohled architekta by mohl rovnou vyloučit mylné pokusy. Ačkoliv bourání příčky v paneláku je pro mnohé velmi nepříjemnou představou, může i drobná změna v dispozičním řešení život rodiny zpříjemnit podstatně více, než samotné vyzdění původně umakartového bytového jádra. Rekonstrukce je vždy citelným zásahem do provozu domácnosti. Lépe tedy přestavovat byt jednou a zásadně, než dvakrát v menším rozsahu.

Panelákový byt s uvolněnou, otevřenou dispozicí dodá bytu chybějící vzdušnost a prostornost, které jej posunou do kategorie nadstandardních interiérů. Nevadí maličká ložnice, kde rodiče většinou jen přespávají, funkčně a esteticky může být vyřešená i malá koupelna nebo minimální WC s umyvadlem. Pro společný život rodiny je však nejdůležitější prostor, kde všichni členové tráví nejvíce času. Většinou to bývá sice obytný prostor a jídelna, ale v rodině s dětmi se vše točí kolem kuchyně. Paneláková kuchyňka s jídelním stolem namáčknutým pod oknem není „to pravé ořechové“ místo, kde by rodina měla trávit nejvíce času. Jakmile se však propojí se sousedním obývacím pokojem, nově vzniklý obytný prostor dává možnost být stále spolu v největší a nejkrásnější místnosti bytu.

Krásný design paneláku sluší

Majitelé bytu, který představují naše fotografie, měli na své bydlení zřejmě už předem naprosto vyhraněný názor. Svědčí o tom nejenom promyšlené řešení – propojení obytného prostoru s kuchyní a jídelnou, ale i naprosto profesionální přístup k zařízení jednotlivých místností. Vybavení bytu svědčí o citu pro materiály, barvy a tvary nábytku, o dokonalém přehledu o současných trendech moderního interiéru, o velmi odborných znalostech světového i domácího designu. Za všechny „lahůdky“ nábytku s výjimečnou úrovní jmenujme alespoň ty, které se prosadily v českém designu: věšáková stěna, jídelní stůl nebo společenský stolek firmy Fast, jejichž autory jsou architekti Alena a Jan Lexovi. Rozhodně tento moderní, tvarově jednoduchý nábytek sluší paneláku – domu strohé technicistní architektury — mnohem více než obloukové dveřní otvory, kazetové dřevěné dveře s pozlacenými klikami nebo složitě dekorovaný nábytek, který své tvarosloví čerpal kdesi v dávné historii, v době, kdy místo automobilů jezdily ještě kočáry tažené koňmi. V době, která s naší počítačovou už nemá naprosto nic společného. Neměla by mít tedy společnou ani architekturu.

Věra Konečná

Foto Jaroslav Hejzlar
Zdroj: Můj dům 10/01