Blog

Jak bydlí muž…

Mezičas je asi nejvýstižnější slovo pro pojmenování životního stadia muže, který obývá byt v činžovním domě na jedné dobré pražské adrese. Po složitém období se rozhodl přeměnit charakter interiéru tak, aby přesněji vystihoval jeho pocity.

Z bytu zmizely kulisy pro rodinné divadlo. Stal se víceméně účelovým prostorem, který splňuje základní požadavky: aby bylo kde vařit a jíst, kde spát a kde pracovat. Kromě vzpomínek zmizelo i několik vlastnoručně vyrobených kusů nábytku. Muž vyrostl z mladické touhy všechno vytvořit sám a přiznává, že v současné době žije představou, jak se postupně zařídí kvalitními předměty s nadčasovým designem. Je přesvědčený, že taková investice se v budoucnu zhodnotí, a současnou podobu bytu proto považuje i nyní za přechodnou.

První krok ke splnění představ učinil vlastně náhodou. Když v Praze před několika lety otevřela prodejnu dánská firma se značkovou elektronikou Bang & Olufsen, šel se podívat spíš proto, že byl už dávno zamilovaný do severských zemí, a do Dánska především. Od té doby mu visí jeden přehrávač nad relaxační pohovkou a vložené investice ještě nezalitoval.

Postupem času se v bytě vytvořila atmosféra světa viděného mužským pohledem. Z převládající šedé a modré barevnosti kombinované s přírodními odstíny dřeva zřetelně vystupují severské inspirace. Otevřenost prostoru a záměrná výtvarná stylizace detailů nezapřou cit profesionálního fotografa.

Vybouráním příčky mezi dvěma pokoji vytvořil ateliér propojený s jídelnou a naopak vybudováním příčky v jídelně vznikla malá ložnice, přísně soukromá zóna svobodného muže. Proces přeměny názorně charakterizuje společenství historického nábytku, několika kusů z nedávné minulosti a prvků, které jsou typické pro současné trendy v zařizování interiéru.

A tak tu vedle zrestaurovaného příborníku stojí velký jídelní stůl z IKEA s odlehčenou ocelovou konstrukcí a skleněnou deskou, jaksi samozřejmě sem zapadají židle z osmdesátých let a modernímu osvětlení nad stolem sekunduje masivní historická lampa na stěně.

Jediné, co se příliš nezměnilo, je kuchyň. Barevností i vybavením stále, stejně jako dřív, odpovídá mužově filozofii. Palubkový podhled je dokladem osvědčeného a praktického řešení, jak využít místo pod vysokými stropy k ukládání věcí, které by obytný prostor zbytečně zaplňovaly. Nad pracovní plochou je však kuchyň otevřená až do tmavě natřeného stropu — tato variace na černou kuchyni majitele bytu stále baví.

Zdroj: Moderní byt 6/01

Detaily v kuchyni

undefined

Detaily, kterými se kuchyně od sebe navzájem odlišují, už dávno nespočívají v barvě nebo atypických úchytech. Do hry vstupují moderní kompozitní materiály, rohové dřezy, ozvláštňující rámečky, kombinace chladných a teplých materiálů atd.

Promyšlená hra s prostorem
Za to nejcennější, co v bytě máme, se dnes nepovažuje nábytek nebo nějaké speciální přístrojové vybavení, ale volný prostor, nekolizní provoz, vzdušnost řešení. To všechno je ovšem dosti problematické v malé kuchyni nebo tam, kde se musíme s kuchyňským vybavením vejít na omezenou plochu (v případech, že je součástí společenské části bytu).

Jednoduché není ani hospodaření s prostorem ve velkých místnostech, které svádějí k maximálnímu využití od podlahy po strop. Problematická se v těchto případech jeví volba tmavých barev dřevin, které při kompaktnosti horních a spodních řad skříněk působí většinou těžce a ponuře. Proto se v poslední době přistupuje k odlehčení horních částí sestav, k prosklení, nebo dokonce k použití otevřených polic místo skříněk. U spodních skříněk se dbá o jejich dokonalé využití. Jsou zde používány plnovýsuvy, to znamená, že díky speciálnímu kování lze úložný díl skříňky zcela vytáhnout, přehledně ho zaplnit a snadno udržovat v čistotě.

Také u spodních front sestav se používá prosklení některých segmentů, případně jejich provedení ve formě kontejneru (určitou část lze z linky vyjmout, pracovat na ní tam, kde je to pohodlnější, použít ji jako pomocnou plochu u jídelního stolu atd.).
Boj o centimetry se svádí rovněž pomocí speciálních dvířek nebo roletek u horních skříněk. Dvířka mohou být posuvná, v tom případě se objevují i v prosklené podobě, nebo skládací (harmoniková), případně výklopná směrem ke stropu.

Drobnosti, ale podstatné
Hodně místa se dá ušetřit pouze správným rozmístěním kuchyňského nábytku. Rohových partií u okna se využívá velmi často k umístění rohového dřezu. Dřez už dnes neslouží výhradně k mytí nádobí, ale hlavně k přípravě potravin. I u moderních rohových dřezů se dbá o maximální využití plochy, o dostatek odkládacích a pracovních ploch v jeho rámci nebo po stranách.

Přední firmy přicházejí na trh s dřezy, které se nemusejí zapracovávat do desky, ale jsou v její velikosti, což významně rozšiřuje užitný prostor, vypadá to hezky a je to i hygieničtější (jedna potencionální dlouhá spára mezi dřezem a pracovní deskou odpadá). Protože právě umístění dřezu pod okno či v jeho blízkosti přináší problémy s baterií, reagovali na to výrobci typem, který lze ze stojánku vyjmout a položit tam, kde nebude překážet.

Detaily, jimiž se kuchyně odlišují, nemusejí být jen funkční, ale i estetické. Tak působí například materiálové a barevné sjednocení horizontálních ploch, transparentnost, případně prosvětlení skříněk, ale i ušlechtilost materiálů vybraných pro vnitřní ukládání. Zde se v současnosti uplatňuje čiré sklo, dřevěná dýha, hliník i nerez.

Všichni přední výrobci mají prvky, o nichž tentokrát hovoříme, ve svém sortimentu — je dobré to vědět a požadovat to, co by mohlo být výhodné právě pro náš prostor a plán.

Text: Eva Poláčková, Foto: Archiv
Zdroj: Modrní byt 6/01

Kontakty:
BLANCO, Zelený pruh, Praha 4,
tel.: 02/41 44 34 98;
CORRECT INTERIOR, budova IBC, Příkop 4, Brno, tel.: 05/45 17 62 31;
EUROHOF, Žitná 52, Praha 2,
tel.: 02/24 87 42 35, fax: 02/22 87 43 67;
FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9,
tel.: 02/81 09 04 11;
INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10/365, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17;
MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 02/21 85 10 45;
STUDIO ITAL DESIGN, nákupní centrum Spektrum, Obchodní 113, Průhonice, tel./fax: 02/72 18 32 91;
SUITE, Vodní 13, Brno,
tel./fax: 05/43 23 70 05

Kuchyně z Moravy

Právě v přesném definování kvality výroby, designu, šíře nabídky, vybavení a také zákaznických kategorií si každá firma upevňuje pozici na trhu. A protože k výrobě kuchyní jsou i dnes třeba šikovné lidské ruce, je tu postaráno o pracovní místa.

Hanák nábytek
Kroměřížské studio na výrobu sektorových kuchyní vzniklo v roce 1990 jako malá firma navazující na rodinnou tradici výroby nábytku z první republiky. Po deseti letech má vybudované vlastní vývojové a designové středisko a pomocí nejmodernějších a speciálních technologií vyrábí kuchyně pro prodejní síť nejen u nás, ale i v zahraničí. Filozofií firmy je tradiční česká, vysoce kvalitní řemeslná úroveň za příznivou cenu.

Karel Kováč Centrum
Olomoucká značka luxusních kuchyní Karel Kováč je vyhledávaná zákazníky, kteří jsou ochotni do vybavení kuchyně skutečně investovat a považují ji za součást svého image. Do nového tisíciletí se firma vydala s novým programem, který potvrzuje, že skuteční profesionálové nejsou nikdy dostatečně spokojeni. V současnosti je možné si společně se špičkově vybavenou kuchyní pořídit i zařízení ostatních interiérů bytu nebo domu ve stejném stylu. V dohledné době se můžeme těšit na nový způsob prezentace, kdy se ve funkční kuchyni budou předvádět přístroje a součástí showroomu bude i minimarket s nádobím a nářadím od špičkových firem.

Korola
Nejmladší značkou moravských kuchyní je Korola, která vznikla teprve před dvěma lety. Jde o menší rodinnou firmu, specializující se na zakázkové kuchyně. Snaží se však být svému zákazníkovi kvalifikovaným průvodcem i při zařizování dalších prostor bytu, aby byl výsledkem individuální interiér vyznačující se funkčností a technickou dokonalostí.

Koryna
Historie výroby nábytku v Koryčanech, kde Koryna sídlí, se počítá od roku 1856, kdy zde Michael Thonet nechal postavit továrnu na výrobu ohýbaného nábytku, první tohoto druhu v Evropě. Novodobou historii můžeme počítat od roku 1990, kdy se Koryna osamostatnila ze sdružení výrobních závodů UP. Od roku 1993 se už zprivatizovaná společnost etablovala jako přední výrobce sektorových kuchyní u nás. Současná nabídka zahrnuje desítky typů předních ploch v pěti barevných variantách, to vše v duchu současných trendů.

Rojana
Zakázkové kuchyně značky Rojana se vyrábějí od roku 1995, a to v Rýmařově. Za krátkou dobu se staly zavedenou značkou, garantující kvalitu, typický je pro ně také originální přístup a design odpovídající světovým trendům. Každá kuchyň vzniká v úzké spolupráci zákazníka a projektanta, který do konečné podoby vnáší provozní zkušenosti. Vedle kuchyňských sestav může firma dodat i odpovídající vybavení jídelny, obývacího pokoje nebo ložnice, takže zákazník získá kompletní interiér na míru.

Sykora
Rodinná firma Kuchyně Sykora existuje na českém trhu devět let. Produkuje kuchyně dvou značek: Sykora a Camelot. Kuchyně Sykora jsou určené pro náročnějšího zákazníka, který ocení nejen kvalitní zpracování a individuální přístup ke každé zakázce, ale potrpí si i na kvalitu detailů a vybavení. Součástí standardního vybavení jsou plnovýsuvné zásuvky s nosností 80 kg. Pro zákazníky, kteří nechtějí investovat víc, než je nutné, je připraven Camelot, řada sektorových kuchyní, splňujících po stránce kvality i provozu všechny nároky běžného kuchyňského provozu.

VNV
Vyškovská firma VNV byla založena v roce 1991 a od roku 1993 se specializuje na výrobu kuchyní. Preferuje individuální přístup k zákazníkovi, kterému je schopná nabídnout kuchyň v současném i klasickém designu. Stejně jako ostatní výrobci i VNV se snaží udržet zákazníky přijatelnou cenou, kvalitou zpracování a novinkami ve vybavení. Sledováním posledních trendů se snaží udržet krok s vývojem u nás i v zahraničí. Přestože místní zákazník je často konzervativní a vyžaduje design připomínající více rustikální styl než současný design, firma to nepovažuje za handicap: vnitřní vybavení takové kuchyně odpovídá aktuálním trendům a vnější tvář s masivními dvířky zůstává vlastně nadčasová.

Text: Pavlína Blahotová, Foto: archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
HANÁK NÁBYTEK — výrobní závod, Popůvky u Kojetína 71,
751 41 Křenovice, tel.: 0641/76 37 85
KAREL KOVÁČ CENTRUM, Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 068/531 20 25;
KOROLA, Heršpická 5a, Brno,
tel.: 05/43 10 72 72;
KORYNA, Masarykova 260, Koryčany,
tel.: 0634/97 21 11
ROJANA, 8. května 52, Rýmařov,
tel.: 0647/51 23 01
SYKORA, Razov 1204, Vizovice,
tel.: 067/700 22 20;
VNV, Dědická 40, Vyškov,
tel.: 050/35 07 55

Pisoáry jsou i pro dámy

V době, kdy Angličané záchodové míse s láskou přezdívali váza na podstavci, pracovali na vývoji dalšího koupelnového zařízení Francouzi. Bylo určeno pře-
devším pro velmi bohaté dámy a dostalo název bidet. Dlouho bylo považováno za výhradně dámskou záležitost.

Bidet
Bidet je speciálně tvarované nízké umyvadlo určené k mytí spodních částí těla — sedá se na něj čelem k ventilům. Navíc se může používat i jako lázeň pro nohy, případně k namáčení prádla. Poskytuje rychlou a pohodlnou variantu intimní hygieny, nahrazuje sprchu a jeho použití přináší příjemný pocit svěžesti. Velmi praktické je spojení funkcí bidetu a WC v přídavném programovatelném zařízení, které se vysouvá ze sedátka nebo keramické části v podobě výsuvné trysky, plnící funkci bidetu.

Někdy bidet nahrazují stojánkové nebo nástěnné umyvadlové baterie s výsuvnou sprchovou hadicí o délce 1,5 až 2 m se speciální ruční sprškou — Oras Bidetta (Oras) a baterie La Tore (Aqua Trade, Geos, Novaservis).
Bidet umožňuje pohodlnou hygienu nejen ženám, ale i starým, nemocným nebo jakkoli handicapovaným lidem.

Existují dva typy bidetů — podle toho, jak se do nich přivádí teplá a studená voda. V současné době se prodává především bidet jednoduššího typu s přívodem vody pomocí směšovací stojánkové baterie, která se montuje v zadní části. Dražším typem je bidet se sprškou, kde voda určená k umytí stříká směrem nahoru. Luxusnější typy mohou být navíc doplněny bidetovými sedátky.

Pisoár
Také další koupelnovou vázu známe pod označením připomínajícím její francouzský původ. Přestože je dnes světovým trendem, v domácnostech se s ním setkáváme zatím výjimečně, i když veřejné prostory si bez něho představit už asi nedokážeme. V koupelnách a na toaletách rodinných domů, kde je v domácnosti více mužů, by však byla za toto zařízení vděčná určitě každá hospodyně. Do našich domácností však už pozvolna proniká zvyklost vybavení domácnosti druhou koupelnou, která se nachází zpravidla blízko vchodu nebo obytných prostor.

Nezbytným vybavením tohoto místa by měl být kromě umyvadla, WC, popř. sprchového koutu i domácí pisoár, který je z hlediska hygieny doplněný poklopem. Poskytuje nejvyšší možný komfort a umožňuje snadné udržování čistoty. V době návštěv může být tato místnost velmi frekventovaná a při běžném rodinném životě určitě zamezí ranním tlačenicím v koupelně.

Nové typy pisoárů jsou dokonale ztvárněné, reagují na pohyb, bezhlučně a automaticky splachují, mají nastavitelné množství vody a jsou vybavené poklopem.
Pisoáry byly až dosud určeny výhradně pro muže, ale na největším evropském veletrhu zdravotní techniky a vytápění ISH ’99 ve Frankfurtu nad Mohanem se objevila novinka, pisoár pro dámy. Německá firma Sphinx jej představila pod názvem Lady P. Sami odborníci zvědavě očekávají, zda půjde o módní výkřik, nebo zda se tento zařizovací předmět stane běžným standardem. Koneckonců — nejde o nic nového.

V dnes již těžko dostupné publikaci ing. Rudolfa Březiny „O kanalisaci nemovitostí“ vydané v roce 1906 se píše: „Mísové pissoiry pro ženské, jež shledáváme v domech amerických, podobají se klosetu, jehož mísa je napřed poněkud hodně rozšířena. Jsou proto výhodné, že se dají připojiti i k potrubí světlosti 5 cm, tedy ke kterémukoliv odpadnímu potrubí v domě.“

Novinkou u dnes vyráběné pisoárové mísy pro ženy je pouze tvar, závěsné provedení, způsob splachování a napojení na kanalizaci. Myšlenka sama je stará již přes sto let.

Text: Barbora Smrčková, Pavlína Blahotová, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
EIM UNIVERS, Roztylské sady 2998/11a, Jižní XIII, Praha 4, tel.: 02/72 76 69 58;
IDEAL STANDARD, Černomořská 10,
Praha 10, tel.: 02/71 00 11 51;
KOZÁK, Anglická 7, Praha 2,
tel.: 02/22 24 16 26;
LAUFEN CZ, V Tůních 3, Praha 2,
tel.: 02/96 20 00 31;
ORAS, Mikulovická 337, Praha 9-Vinoř,
tel.: 02/850 48 92;
SANITEC, Učňovská 100/1, Praha 9,
tel.: 02/66 10 64 50;
SANITOP, Sokolovská 189, Praha 9,
tel.: 02/684 86 35

Není monitor jako monitor

Bez monitoru se s počítačem nedá komunikovat. Ten, kdo kupuje počítačovou sestavu jako celek, se o monitor zdánlivě nemusí zajímat, protože by měl být optimálně zvolen a sladěn s počítačem již od výrobce. Ve skutečnosti však při výběru do sestav často převládají ekonomická hlediska a zejména v levnějších počítačových sestavách se nedá velká kvalita monitoru očekávat.

Leckdy se proto rozhodneme vybrat monitor, který už se v běžných sestavách nevyskytuje. Pak nás ovšem musí zajímat jeho charakteristiky – a také se v nich musíme trochu orientovat. Konečná volba zobrazovacího zařízení však bývá kompromisem mezi špičkovou kvalitou a možnostmi peněženky, protože skutečně kvalitní monitory jsou extrémně drahé.

Klasické monitory
Přestože se dnešní běžný počítačový monitor podobá televizi, má s ní společný jen základní princip – a pak to, že i on je nejčastěji posuzován podle úhlopříčky obrazovky. Zde to však není v centimetrech, ale v palcích: jeden palec (inch, coul) je anglosaská délková míra, která obnáší 25,4 mm. Současný běžný standard představují patnáctipalcové monitotry.

Pro práci s obrazem jsou ale mnohem lepší přístroje s úhlopříčkou obrazovky 17 či 19 palců, které lze ještě koupit za ceny přijatelné i pro amatéra. Ideální by byly 21palcové monitory, zde však už jdou ceny do desetitisíců. Na rozdíl od zbytku počítačové sestavy však jde o dlouhodobou investici, která nezastará tak rychle, protože ke kvalitnímu monitoru můžete připojovat stále nové počítače po mnoho let.

Významné charakteristiky
Důležitá je ovšem také vertikální frekvence monitoru, někdy též označovaná jako frekvence snímkového rozkladu nebo opakovací frekvence (udává se v Hz). Zjednodušeně řečeno: vypovídá o tom, kolik kompletních obrazů se na monitoru může objevit za sekundu. Samozřejmě, že čím víc, tím lépe. Totéž platí i o hodnotě horizontální řádkovací frekvence (frekvence řádkového rozkladu), která v kHz udává, kolik řádek se zobrazí za sekundu. K dalším významným charakteristikám monitorů patří tzv. rozteč bodů.

Jde o údaj vypovídající o vzájemné vzdálenosti dvou sousedních obrazových bodů. Jde o zlomky milimetru – zde naopak platí, že čím je číslo menší, tím lépe. Velká rozteč způsobuje zrnitost obrazu. Na kvalitu zobrazení a práce s monitorem mají vliv i další faktory, např. uspořádání stínítka (systém Trintron dává za víc peněz lepší obraz), ovládací prvky, zejména možnost měnit geometrické deformace obrazu atd. Situace na trhu monitorů se rychle mění – mapují ji testy v časopisech.

Monitor a zdraví
Mnoho lidí se obává negativního působení monitorů na zdraví. Dnes však jsou přístroje konstruovány podle přísných hygienických norem, takže v přiměřené vzdálenosti před stínítkem žádné nebezpečí nehrozí (sporné to je po straně nebo za monitorem, proto je třeba jej umisťovat i z tohoto hlediska). Odborné studie nepotvrzují ani vliv práce s monitorem na zhoršování jinak zdravého zraku, přestože řada uživatelů z vlastní zkušenosti tvrdí opak.

V bytě jsou důležité i další faktory: vzhled, hloubka monitorové skříně a vyklenutí obrazovky. Se vzhledem je potíž; v poslední době se začínají objevovat výrobky, jež nehyzdí běžný bytový interiér, ale ne vždy jde design ruku v ruce s ostatními charakteristikami. Klasické monitory jsou velmi hluboké, což vadí při jejich umisťování. Proto nacházejí ideální prostor v rohu místnosti.

Ploché displeje
Neforemný tvar klasických monitorů je jedním z důvodů, proč se hledají nové principy. V běžných monitorech se obraz tvoří vystřelováním elektronů proti stínítku v obrovské elektronce. Z toho vyplývají všechny nedostatky tohoto systému: velká hmotnost a hloubka přístroje, zakřivení stínítka atd. Výhodou je rychlost změn na stínítku (malá setrvačnost), dobrý kontrast, čitelnost obrazu i z bočních úhlů a především láce. Už v minulém století si botanik Friedrich Reinitzer všiml, že mléčně kalná kapalná látka cholesteryl se při určité teplotě stává průzračnou.

To přivedlo vědce na stopu kapalin, které mění optické vlastnosti v závislosti na jiných fyzikálních veličinách, což je jinak vlastnost některých krystalů. Proto se jim začalo říkat tekuté krystaly – Liquid Crystals. Zdánlivě nevýznamný objev vedl o století později ke vzniku celého průmyslového odvětví – k výrobě displejů. Z anglických slov Liquid Crystal Display pak vzniklo jejich dnes běžné označování jako LCD, pod nímž je najdeme i v prospektech.

Nebojte se LCD
V monitoru z tekutých krystalů se mění optické vlastnosti jednotlivých bodů na stínítku pomocí elektrického napětí. Původní technologie označovaná jako DSTN (Double Super Twisted Nematic) postačovala pouze pro nenáročné kancelářské aplikace, protože nepříliš kvalitní obraz se vyznačoval velkou setrvačností (např. kurzor myši po sobě zanechával jen zvolna mizející stopu). Proto se objevily LCD monitory s aktivní maticí, kde v každém obrazovém bodě řídí elektrické pole trojice mikroskopických tranzistorů.

Této technologii se říká TFT (Thin Film Transistors), protože jejím základem je tenká vrstva obrovského množství tranzistorů pod stínítkem. Obraz lze kvalitou srovnat s obrazem klasického počítačového monitoru. U běžných výrobků se však proti vakuovým obrazovkám projevuje nižší kontrast (pozorovat např. obraz kamery na LCD v terénu při slunečném počasí je dost obtížné) a možnost sledovat obraz pouze v užším rozmezí úhlů (ze strany na displeji nic nevidíte). Z hlediska uživatele jsou důležité opět úhlopříčka displeje a jeho rozlišení, tj. počet obrazových bodů. Výhody LCD vedly k využití tohoto principu také při stavbě běžných stolních monitorů.

Takový přístroj je především hluboký jen pár centimetrů – nejenže nezabírá místo, ale můžete si jej třeba pověsit na zeď jako obraz. Odpadají tedy estetické problémy umisťování počítače v bytě, protože rozměry dávají návrháři podstatně větší manévrovací prostor. LCD monitory jsou zatím výrazně dražší než klasické (řádově desítky tisíc korun), nicméně jejich ceny klesají. Hledají se i nové principy zobrazování. Nejdál jsou v současnosti plazmové ploché displeje uplatňující se ve velkoplošných (a mimořádně drahých) televizorech. Vývoj jde ještě dál – uvažuje se o displejích tenkých jak list papíru, ohebných atd. V běžné praxi však zatím má význam především klasický vakuový monitor a LCD.

Grafické karty
Kvalitní činnost monitoru záleží mimo jiné na grafické kartě. Kupujeme-li zvlášť počítač a zvlášť monitor (nebo při modernizaci počítače), dbáme na vhodné parametry i vzájemné sladění obou těchto prvků. Grafická karta je deska obvodů: převádí povely z procesoru, týkající se obrazu, do řeči, které rozumí monitor. Klasický monitor (na rozdíl od zbytku počítače) pracuje analogově. Karta je připojená na sběrnici počítače, zasunuje se do jejích slotů a je do značné míry závislá na její propustnosti pro data.

Dnes se pro tyto účely používá jen rozhraní AGP (Accelerated Graphic Port). Staré počítače měly grafické karty pracující v modu VGA, dávající rozlišení 640 x 480 bodů v 16 barvách, pak přišlo SVGA s rozlišením 1024 x 768 bodů v 256 barvách. Současné karty podporují i mody se zobrazením 1280 x 1024 bodů nebo dokonce 1600 x 1200 bodů. Při rozšíření o tzv. True Color je k dispozici více než 16,7 milionu barevných odstínů. Běžné grafické karty ovšem kladou na procesor vysoké nároky, protože vykreslit obraz je náročné na objem zpracovávaných dat i na rychlost práce. Problém elegantně řeší decentralizace funkce procesoru: nové karty mají další čip (v podstatě ještě jeden počítač), specializovaný na práci s obrazem.

Procesor počítače si pak – zjednodušeně řečeno – jen poroučí, co má procesor na grafické kartě dělat, a zbyde mu kapacita na plnění jiných úkolů. Takto vystrojeným kartám se říká grafické akcelerátory. Otázka je, zda vámi používané programy akcelerátor skutečně vyžadují. Většina moderních her jej opravdu chce, zrovna tak mnohé konstrukční (CAD) programy; naproti tomu u softwaru pro práci s fotografiemi to mohou být vyhozené peníze. Další významný faktor ovlivňující výkon grafické karty je kapacita její paměti. Samozřejmě čím více, tím lépe (a obvykle i dráže). Ještě lepší než běžná videopaměť DRAM je typ VRAM. Existují také grafické karty, které v sobě zahrnují další funkce, např. obvody pro příjem televizního signálu nebo pro editaci videa.

Jindy zase výrobce dodává zvláštní kartu pro editaci videa – která ovšem pracuje pouze jako doplněk některé jeho grafické karty. I když tedy prodejce u standardního počítače problém grafické karty již vyřešil, při vážném zájmu o náročnější obrazové aplikace je lepší, když to nenecháte jen na něm. Množství nových grafických karet na trhu je nepřehledné – a tak zájemci nezbývá než vyhledat poslední testy v nezávislých časopisech.

Text: Jan Novák, Foto: archiv autora a firem
Zdroj: Můj dům

Kov na každém kroku

Zábradlí je při určitém pohledu prvek dokonalé výtvarné kompozice.

Na nádoby, nářadí i svítidla, nábytek i další interiérové prvky se v běhu věků dosud ideálnější materiál nenašel. Mění se jeho složení, způsob zpracování i povrchové úpravy, ale láska člověka ke kovu zůstává.

Během různých uměleckých slohů se pochopitelně měnila i podoba kovových předmětů. Nejstarší poznané kovy, zlato, stříbro, cín a měď, se brzy rozmnožují o bronz, olovo, železo, ocel a litinu. Barva a povaha jednotlivých kovů naučila člověka využívat jejich vlastnosti i při zařizování interiéru: k původně ryze praktickým důvodům přibývá i pohled estetický — kov zůstane v interiéru navždy zárukou bezpečí a spolehlivosti, zároveň však umí vyvolat pocit tepla nebo chladu, nevázanosti i uměřeného odstupu, může být barokně rozmařilý i funkcionalisticky přesný.

Současné trendy
Pamětníci říkají, že každé období, kdy se láme století, je mírně ztřeštěné. Vyspělá civilizace by ráda působila seriózně, navrhuje čisté linie kovových prvků, a do toho semtam někdo vpadne a nechá si ukovat zábradlí, které ze všeho nejvíc připomíná havraní hnízdo. Právě to je na práci s kovem krásné — možnosti zpracování umožňují chirurgickou přesnost detailu, ale dovolují ukovat i křídla z mosazné nábojnice… A tak se s kovem setkáváme i nadále na každém kroku, ale každá jeho podoba je jiná.

Zlato, stříbro, hliník
Nenechte se mýlit, stříbrné příbory nejsou vůbec nostalgickou vzpomínkou, právě naopak. Přední světoví designéři si čas od času odskočí od každodenní práce a navrhnou kolekci nebo solitér ze stříbra, vymyslí pozlacenou vodovodní baterii nebo aspoň čajovou konvici.

Většina nábytku nebo ostatních interiérových prvků však využívá tradiční oceli a odlehčených slitin s různou povrchovou úpravou. Vedle nich se nejvíc prosazuje relativně levný, měkký a lehký hliník. Stříbřitě bílý lehký kov nemění na vzduchu svou podobu, snadno se zpracovává a jeho povrch nevyvolává tak chladný dojem jako ocelový lesk. Na to, že se hliníkové předměty nesmějí dávat do myčky na nádobí, jsme si sice museli přijít každý sám, ale na oblibě hliníku to nic nemění.

FOTO: IVETA KOPICOVÁ, LUBOMÍR FUXA, PETR ZHOŘ A ARCHIV, Text: Pavlína Blahotová
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
ADR, Libinská 3127/1, Praha 5, tel.: 02/57 21 02 52;
BLOCK STUDIO, Palackého 258, Vsetín, tel.: 0657/61 40 19;
CPM PRAGUE, Moravská 52, Praha 2, tel.: 02/24 25 04 68;
HORIZONT, Předboj 7, Kojetice, tel.: 0206/68 67 22;
IMARMITALIANI, Rybalkova 14, Praha 2, tel.: 02/22 51 96 19;
JAN KOMÁREK, Radimovice 7, Velké Popovice, tel.: 0204/66 53 62;
FRANČEKOEXPANS, Kopečná 7, Brno, tel.: 05/43 23 48 41;
KONSEPTI, E. Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28;
LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel.: 02/90 00 01 53;
RENDL, Masarykovo nábřeží 10, Praha 1, tel.: 02/24 91 18 76;
SHA, Pod Juliskou 4, Praha 6, tel.: 02/20 39 51 56;
STUDIO ITAL DESIGN, nákupní centrum Spektrum, Obchodní 113, Průhonice,
tel.: 02/72 18 32 91;
TUNNEL, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 53

Dobrý nápad zvětší i malý byt

Pokud byste si chtěli zařídit byt přesně tak, jak jste viděli výstavní kóje s nábytkem na proslulém veletrhu Salon Mobili v Miláně, mohlo by to být velmi ošidné (což ovšem platí o všech veletrzích nábytku). Jsou zde vytvářeny nereálné interiéry, důležité je však vnímat jednotlivé detaily.

Čím se Italové liší
Jsou dvě věci, které italští návrháři řeší zásadně jinak, než je u nás zvykem. Především odmítají, pokud nejde o příležitostnou záležitost, spaní na rozkládacích pohovkách. Do garsoniér a těch nejmenších bytů volí v případě nutnosti sklopná nebo výsuvná lůžka, kde lze uživateli nabídnout dostatečně kvalitní lehací plochu s jednodílnou matrací. Lůžko se tak skrývá například za policovou skříní.

Pohovky – do malého prostoru vystačí samozřejmě s „dvoumístnými“ – a malá křesla tak slouží pouze k odpočinku. Mívají pak ovšem výrazné tvary i barvy, aby se pozornost soustředila právě na ně. V dětských pokojích se snaží nepoužívat palandy. „Nahrazují je výsuvnými víceúrovňovými postelemi, takže i do malého dětského pokoje lze vtěsnat až tři lůžka, aniž by se výrazně zmenšila plocha na hraní, navíc si dokážou skvěle vyhrát s barevností,“ oceňuje architekt Jan Lexa z firmy Fast Interier & Design. „V rámci možností vypadají dobře i jejich sklopná lůžka, která nemají nic společného s typy nabízenými u nás.“

„Italové využívají perfektní kování, takže si mohou dovolit vysoké skříně na míru až ke stropu, což v malých bytech znamená obrovskou úsporu místa. Naše nástavce tuto funkci zdaleka tak neplní, navíc nad nimi stejně většinou zůstává ještě volný prostor,“ upozorňuje architekt Hynek Maňák z brněnské firmy Maniac Interiér, který milánský veletrh sleduje pravidelně. „Kvalitní kování jim nejen dovoluje používat dveře s výškou kolem 260 i více centimetrů, ale také to, že mohou místo klasických dveří zvolit posuvné řešení. Opticky pak ‚zlehčují‘ velké úložné skříně použitím matovaného skla na čelních plochách. To nepůsobí tak masivním a těžkým dojmem jako dřevo.“ (Málokdo z českých zákazníků tuší, že toto kování lze koupit i u nás ve specializovaných prodejnách pro truhláře a použít jej například při zakázkové výrobě.)

Posuvné dveře používají italští designéři i u kuchyňského nábytku včetně spíží, které tak mohou vtěsnat do jakéhokoliv výklenku v kuchyni či v kuchyňském koutu.

Doslova bezkonkurenční jsou italské rohové šatny nahrazující skříně a komory zároveň. Lze do nich uložit oblečení, ale také skládací schůdky, sportovní potřeby nebo právě odložené šaty. Ty zde mohou větrat, aniž by rušily v obytném prostoru. Přitom rohové řešení šetří maximálně místo a lze jej použít prakticky kdekoliv v bytě.

Nápadité detaily
Velmi „zvládnutý“ mají Italové také předsíňový nábytek. Mělké skříně slouží zároveň jako zrcadlo, které prostor opět opticky zvětší, boční stěny jsou určeny jako odkladní prostor. Velmi oblíbené jsou i atypické věšáky zavěšené přímo ke stropu. I to šetří místo. Stále častěji se objevují jednoduché police a stolky ze skla.

Transparentnost materiálu snižuje pocit zahlcení prostoru nábytkem. Vedle skla se stále oblíbenějším materiálem stává v Itálii také plast. Drobné solitéry, od plastových křesílek, polic, židlí včetně barových s možností nastavení výšky, až po skládací schůdky nebo mobilní kontejnery – to vše hýří barvami a originálními tvary. Doplňky z plastu tak vedle své funkční hodnoty fungují i jako veselá dekorace v interiéru. Navíc lze s nimi při úklidu, který v malých bytech znamená neustálé přemisťování předmětů, snadno manipulovat.

„Italové občas používají barevné kombinace, které nám mohou připadat zcela nepřípustné. Teprve když je v pokoji uvidíte vedle sebe, najednou zjistíte, že jde o úžasné barevné řešení,“ tvrdí o nápadech svých italských kolegů architekt Maňák. Důležité jsou také mobilní skříně skrývající počítač nebo stolky, které se posouvají pod pracovní desku v kuchyni. Slouží nejen k ukládání nádobí nebo potravin, ale také jako pracovní stoly k přípravě jídla. Často lze pod pracovní desku zasunout i menší jídelní stůl, který však může hospodyně používat i jako plochu pro přípravu jídla. „V těch nejmenších bytech lidé určitě ocení i sklopné stoly, i ty mají Italové dovedené k naprosté dokonalosti,“ hodnotí Jan Lexa.

Co opticky zvětšuje prostor

* bílá barva
* světlé stěny i podlaha (barevnost dodají drobné bytové doplňky včetně textilu)
* shodná barva stěn i podlahy v malých pokojích, zejména pokud jsou v jednom „záběru“ vidět
* dezén podlahové krytiny by měl být pokud možno neutrální, bez rušivých vzorů nebo nepravidelností (to se týká i „suků“ na dřevěných nebo laminátových podlahách)
* zrcadla

NÁPADY DO MALÝCH BYTŮ
* rohové šatny
* skříně až do stropu
* drobné solitéry sloužící zároveň jako dekorace
* výsuvné stoly i lůžka
* kování umožňující posuvné otevírání dveří i dvířek
* mobilní a víceúčelové solitéry

60 procent lidí ve věku 25 až 50 let chce bydlet lépe

Dotazováni přitom byli obyvatelé České republiky ve věku 25 až 50 let s čistým osobním příjmem nejméně 14 tisíc Kč nebo s čistým příjmem domácnosti nejméně 18 tisíc Kč.

K financování rekonstrukce či pořízení nemovitosti přitom 84 procent dotázaných zvažuje, že by k této investici využila hypotéku nebo větší půjčku, přičemž o hypotéce uvažuje polovina z nich. Rozhodnou-li se pro hypotéku, vybírají nejen podle výše úroků, ale významnou roli hrají i průhlednost produktu nabízeného bankou, délka splácení a výška splátek.

Průměrná částka vhodná ke splácení hypotéky se podle průzkumu pohybuje mezi pěti a šesti tisíci korun. V současné době přitom miliónový úvěr na 15 let lze získat se splátkami nad osmi tisíci
korun.

Více jak polovina respondentů se přitom přiklání ke standardnímu způsobu splácení, tedy rovnoměrným splátkám. Patnáct procent pak uvažuje o progresivním způsobu, kdy klient nejdříve splácí nižší částky, které se postupně s růstem jeho příjmu zvyšují. Tento způsob splácení zatím na českém trhu nabízí pouze Českomoravská hypoteční banka, ostatní banky to zvažují.

Od loňského roku zájem o hypotéky v ČR výrazně roste, přispěl k tomu především konkurenční boj a následný pokles úrokových sazeb.

Jak bydlí Halina Pawlowská

Pohled do ložnice, domácnost si nepotrpí na kobrce

Právě u tohoto stolu všechno vzniká?
No jistě, vždyť je to opravdu pracovní stůl. Jako rodina jsme se několikrát stěhovali, a stůl vždy s námi, už s námi bude zřejmě navěky. Viděla jsem podobný u Jaroslava Dietla. Když se na něj dneska dívám, tak musím říct, že Dietlův byl horší. I když to byla vídeňská secese. Nedá se samozřejmě říct, který stůl je lepší pro psaní scénářů. Ale určitě je rozdíl mezi stolem, který vám sedne a který ne. U mého se mi zkrátka píše dobře.

Tenhle stůl si také zahrál ve filmu…
Ano, to bylo v mém prvním celovečerním filmu Evo, vdej se. Nejdříve ho v něm zničili, ale pak ho na Barrandově zrestaurovali. A že tam byli nějací mistři svého řemesla! Taky zjistili, že má ošoupané levé ňadro.

Levé ňadro? U stolu? To je nějaká scenáristická licence?
Vůbec ne. Nohy toho stolu jsou dělané jako sfingy. A já, když si při psaní dám pravou nohu přes levou, tak levé ňadro pohybem nohy nevědomky ošoupávám. Už je to jasnější? Prostě píšete, přitom si tak nohou pohupujete, a ošoupá se vám ňadro. Upřímně řečeno nevím, jestli je na nohách toho stolu vyobrazena sfinga. Rozhodně je to ale ženská postava.

Jak stůl renovujete? Po těch letech…
Jak říkám, renovován byl poprvé ve filmovém studiu na Barrandově. Po natáčení. Já ho renovuji tak, že z něj stírám prach. Je to velice kvalitní materiál, staré dřevo, a to — jak známo — už něco vydrží.

Jak jste tenhle byt získala?
Já se pohybuji pořád na stejné trase. Původně jsem bydlela ve Varšavské ulici, potom v Žitné. To byly všechno byty z třicátých let, krásná architektura. A od roku 1978 bydlím tady o pár set metrů dál… Chci toho v tomhle bytě ještě hodně předělat, ale i když mi to trvá už pěkně dlouho, mám pocit, že základ pro své plány mám dobrý.

Čím je tento byt pro vás tak zajímavý?
Má svoji historii. Původně zde bydlel profesor Trapl, který založil podolskou porodnici. Měl tu i ordinaci. Pak byt rozdělili, protože byl svou velikostí na socialistické poměry atypický. Rozdělili ho také atypicky, protože jsme měli se sousedy stejné dveře do koupelny. Ta bývala společná. Mělo to i další paradoxy. V druhém bytě bydlel posléze dramaturg a scenárista Václav Nývlt. Když jsme se sem přistěhovali, zjistila jsem, že máme propojené elektrické vedení. Co jeden utratil, platil i ten druhý, a opačně.

Je tady — ačkoliv to kvůli dopravně frekventovanému místu zní překvapivě — krásně čistý vzduch. Vy jste nikdy nekouřila?
Ne. A taky nemáme skoro nikde koberce. Jsem totiž alergik.

Jak často měníte uspořádání bytu?
Jak jde život. Bohužel mi zemřel otec. Dcera je nyní studijně ve Španělsku. Máme tu syna a moji bezvadnou mámu. Snažili jsem se, aby si každý mohl vybrat pokoj, který mu bude nejlépe vyhovovat.

Máte sbírku vyřezávaných slonů. Čím vám imponují?
V Africe jsem pochopila, že s těmi živými se asi nebudu kamarádit, ale fascinují mě ti vyřezávaní. Co vidíte, je jen malá část mé sbírky. Podstatné je, aby sloni měli zvednutý chobot. To prý přináší štěstí. Každý má nějaký talisman. Já mám ráda taky plyšáky. Vždycky si nějakého beru na natáčení. Většinou ovečku.

A co zebry, které stojí vedle slonů?
Ty jsem si přivezla také z Afriky. Stolička na přezouvání v předsíní je ve stejném stylu, ale pořídila jsem si ji v Čechách. Líbilo se mi to, protože mám ráda veselé byty. Tohle je velmi stroze zařízený byt, ale mám pocit, že právě díky několika atypickým doplňkům je veselejší.

Uklízíte? Vlastnoručně?
Když už musím. Mám paní, která tu tři dny v týdnu uklízí. Protože jsme vlastně všichni alergici, musí se neustále stírat prach. Ale k úklidu jsou pravidelné důvody, například, když se chci dostat ke svému pracovnímu stolu, všechno to na něm a kolem něj musím někam, řekněme, odhrnout, aby byl prostor k práci. Z té práce ale vznikne další nepořádek. To je odvěký koloběh, který patří k životu. Jak si to zařídíte a jak v tom fungujete, to je už vaše čistě soukromá věc.

Když se dívám na knihovničku v tomto pokoji, mám pocit, že v ní máte méně knížek, než kolik jste jich napsala.
Původně to samozřejmě neměla být knihovna. Stala se jí vlastně náhodou, když jsem tam odkládala knížky, které jsem k něčemu potřebovala. Ale klasické knihovny jsou v druhém pokoji, ve třetím, ve čtvrtém… Ty mají výhodu v tom, že jsou

Nepořídíte si, jak už se dneska všeobecně stává módou, internetovou knihovnu?
zasklené. Nemůže do nich prach.
Ne. O to zatím nestojím. Já mám ke knihovnám v tomto bytě dost laxní vztah. Používám je jako prostředek. Tedy k tomu, abych mohla knihu, kterou jsem četla, někam založit a pak zase najít. Není to pro mne, řekněme, estetický prvek, ale účelový.
Nedávno se ptali Jirky Lábuse v rozhlase, jakou má knihovnu. On řekl, že pěknou, a že tuší, že je hnědá. Tak v tom je to podobné.

Máte k nějakému nábytku zvláštní vztah?
No samozřejmě, k mému pracovnímu stolu. A k lustru, který jsem si pořídila za stejný honorář. Oba jsou staré jako moje dcera.

Mají nějaké zvláštní osudy taky hodiny, které tady visí? Vypadají na čistě účelový výrobek…
Jojojo… Máte pravdu, ty hodiny jsou — jinak se to nedá říct — hnusný. Přinesl je manžel a za mé nepřítomnosti je instaloval. Ale já trvám na svém: jejich čas se prostě naplnil.

Máte tady také zajímavé, expresivně laděné obrazy. Kdo je jejich autorem?
Můj kamarád z Ukrajiny. Jmenuje se Michail Ščigol a v Čechách žije už léta. Má postiženého syna a na Ukrajině mu nemohl najít rehabilitační péči, jakou máme u nás. Zrovna teď vystavuje v Holandsku. Vypadá to na velkou mezinárodní kariéru.

Jaký žánr — co se týká výtvarného umění — máte nejraději?
No právě, zátiší. A to už nikdo nemaluje. Dokonce se ani nedá koupit. Jedno mi namalovala Kamila Ženatá, jejíž syn je nejlepším kamarádem mého syna. Slyšela, že zoufale hledám zátiší. Mně je celkem jedno, jestli jde o hrušky nebo o jablka. Jsem prostě ráda, že mám zátiší, a pohledem na to zátiší se cítím taky v zátiší, tudíž klidná.

Natáčíte v televizi, účinkujete v ní, píšete pro ni scénáře. A máte ji také doma.
Ano, mám televizi skoro v každém pokoji. Nedá se s tím nic dělat: je to jeden z mých pracovních prostředků. Nedávno jsem si dokonce pořídila takovou tu tenkou, která je ještě tenčí než obraz, a můžete ji zavěsit kamkoliv.

Co pro vás znamená koupelna? Je to v každém případě místo k relaxaci…?
To samozřejmě. Mám tam krokodýla, leknín, rybku. Ta je kouzelná, protože je moje. Já mám ráda takovéhle blbosti. Vždycky, když jedu do zahraničí, tak se zaměřím na nějaké krásné kraviny.

Když jedete na natáčení, do zahraničí… Vybíráte si podle svého stylu i hotelové pokoje?
V každém případě. Podle internetu. Na tom je to krásně vidět. Bojím se takových těch příliš avantgardních pokojů, protože tam není žádné světlo. I číslo pokoje je napsané na podlaze laserem, a to jsou věci, které já prostě nezvládám. Krátce řečeno: do pokoje se nedostanu. Proto dávám přednost těm jednodušším, ale ve starém stylu krásně zařízeným, a tudíž i dostupným.

Říká se, že člověk se mimo jiné pozná podle toho, jaké květiny v bytě má.
Já jim kupuji konvičky. A tím to končí. Ale je to jistě zvláštní vztah, protože ony se mi za ignoranci odvděčují tím, že pořád rostou a kvetou. Snad proto, že cítí, že je mám ráda. Dostala jsem — ve druhém ročníku na FAMU — to byl vůbec šťastný rok — fíkus. Ten se mnou rostl. Bohužel, už není, ale já jsem. Věřím na to, že jsem od něj nějakou tu životní sílu načerpala.

Jaké máte nároky na byt?
Když to tak shrnu: pokud celý den a někdy i noc pracujete, je strašně fajn, že se můžete vrátit do bytu, kde je vám taky fajn. Jeho zařízení nemusí být moderní, módní a tak dále. Jeho zařízení musí být takové, abych se v něm cítila svobodně, volně a hlavně — příjemně.

FOTO: OTO PAJER, Text: Petr Novotný
Zdroj: Modrní byt 6/01

Mladí lidé možná získají příspěvek k hypotékám

Podle ředitelky odboru bytové politiky ministerstva pro místní rozvoj Daniely Grabmüllerové bude v případě pořízení bytu poskytnuta dotace na úvěr maximálně 800.000 korun, u domku s jedním bytem je hranice úvěru 1,5 miliónu korun.

Výše podpory bude záviset na vývoji úrokových sazeb na finančním trhu, splatnost má být deset let. „Letos je průměrná úroková sazba hypotéčních úvěrů sedm procent, žadatel by tak od státu dostal tři procentní body.

Splácel by rozdíl, tedy čtyři procenta,“ řekla Grabmüllerová s tím, že při průměrné sazbě nižší než pět procent by stát podporu neposkytoval. Pokud vláda návrh schválí, měla by úroková dotace začít fungovat od 1. září, uvedla Grabmüllerová.

Žadatel nesmí být vlastníkem nebo spoluvlastníkem bytového domu, rodinného domu či bytu. Kupovaný byt či rodinný dům se musel stát jeho výlučným vlastnictvím.

Starostové menších měst tuto podporu vítají. Doufají, že se jim tak podaří udržet v obci mladé lidi, řekla Grabmüllerová. Nyní stát poskytuje podporu pouze k hypotékám použitým na nové bydlení. Její výše po poklesu úrokových sazeb klesla na pouhé jedno procento, vzhledem k pokračujícímu zlevňování úvěrů nelze od příštího února vyloučit její úplné zrušení. Finanční limity současné podpory jsou shodné s nově navrhovanou podporou.

MMR má letos na podporu hypotéčních úvěrů vyčleněno 530 miliónů korun. Pro rok 2003 požaduje o 120 miliónů korun více, právě kvůli této nové podpoře. S blížícími se volbami slibují nové projekty nízkoúročených půjček a hypoték, včetně obnovy novomanželské půjčky, některé politické strany. Zároveň chtějí zachovat státní podpory hypotečních úvěrů i stavebního spoření.

Analytici se však shodují, že stát by se měl angažovat zejména v nápravě cen nájemního bydlení. „Návrhy na zavádění dalších úlev a dotací jsou vzhledem ke stavu veřejných rozpočtů odvážným experimentem,“ řekl analytik Patria Finance David Marek.

K 1. březnu loňského roku bylo v zemi 4,369.239 bytů, z toho 540.327 neobydlených. Bytový fond však stárne a nároky lidí na životní úroveň se zvyšují. Poptávka po bytech proto roste.

PARTNEŘI WEBU