Jsou to květiny, jež díky svým nepřeberným odstínům barev, tvarů květů i rozmanité velikosti nabízejí buď v samostatných velkých záhonech, nebo spolu s doprovodnými rostlinami mimořádně efektní skupiny. Kdo viděl jejich obrovské barevné parkové či výstavní plochy, z nichž až přechází zrak v Holandsku nebo na ostrově Mainau v Bodamském jezeře, hovoří o úžasném zážitku a obdivu k přírodě. Ale naše snímky dokládají, že také v soukromé zahradě můžeme vytvořit mimořádně pěkné skupiny. Něco si o tom povíme, ale dříve si připomeňme, jakou slavnou historii i současnost má tulipán.   Dům za cibuli Je to jedna z nejstarších kulturních květin na světě, jež zdobila všechny slavné zahrady už velmi dlouho před začátkem našeho letopočtu. Z Asie se rozšířila do celého světa a zejména v západní Evropě způsobila před čtyřmi sty lety takový rozruch a vlnu nadšení, jaká nemá u jiných květin obdoby. Získat novou odrůdu patřilo k prestiži společenské smetánky asi jako dnes nejnovější mercedes a ceny cibulí se šplhaly do astronomických výšek, jež v porovnání mercedes překonávaly. Dnes už těžko pochopíme, že cena těch tehdy nejvzácnějších novinek se rovnala výstavnému domu či prosperujícímu dvoru. Strážci pořádku měli v oněch dobách stejně tolik práce se zloději a podvodníky, kteří se mnohem více soustřeďovali na tulipány než na diamanty a na uložené peníze, jako mají dnešní policisté s bankovními lupiči a tuneláři. Jako každá módní vlna i tato po čase opadla, aby se v nesrovnatelně menší míře později občas vracela. Tulipán je stále jednou z nejkrásnějších květin, ale za cibuli novější odrůdy nezaplatíte na holandských burzách více, než co stojí běžný CD přehrávač. Díky přílivu dalších druhů a odrůd z Asie měli šlechtitelé dostatek výchozího materiálu pro získání stále zajímavějších variet.   Historické skvosty Za těch čtyři sta let byla objevena a následně vznikla nepřeberná škála druhů a odrůd, že botanici museli tulipány uspořádat – podle tvaru, barvy a doby květu, výšky a využití – do patnácti skupin. Z těch mnoha odrůd, jež psaly historii, stojí za zaznamenání „Zomerschoon“ z roku 1620. Na její něžné bílé květní plátky jako by malíř letmými mávnutími štětce nanesl červené čárky. Něco do té doby nevídaného. Tato odrůda se stala šlechtitelským základem pro další s podobným charakterem, ale v jiných barvách. Určitým mezníkem byla odrůda „Couleur Cardinal“ z roku 1845, kterou začali zahradníci využívat ve velkém množství rostlin ve smíšených výsadbách s jinými cibulovinami a trvalkami. Velký rozruch a novou módní vlnu vyvolala v roce 1860 pastelově růžová odrůda „Murillo“, stejně jako zářivá „Orange Nassau“ z roku 1912. V roce 1935 se objevila „Blue Parrot“, první odrůda s papouškovitými květy, která v té době neměla co do krásy konkurenci. A vzniklo ještě mnoho šlechtitelských děl, jež by si zasloužila pozornost.   Rovnocenní společníci smíšených výsadeb Také narcisy a hyacinty prošly obdobími velkého boomu, i když cena jejich cibulí nikdy nedosáhla závratných výšek tulipánů. Nicméně v moderních zahradách, ve smíšených záhonech nejsou jen podřadnou suitou tulipánů, ale plnohodnotně se podílejí na výsledném účinu. Abychom dosáhli podobných nebo i lepších efektů, jaké vídáváme v holandských soukromých zahradách a veřejných parcích, musíme respektovat několik zásad při výsadbě a pěstování, znát dobu jejich květenství, barvu a tvar květů a výšku jejich stonku, aby se ve skupině nepřekrývaly. Existují druhy a odrůdy tulipánů a narcisů, které kvetou velmi časně, jiné nakvétají uprostřed jara a vydrží až do začátku léta a některé kvetou až na přelomu jara a léta, kdy se už ovšem starají o krásu zahrady spíše jiné květiny. Menší výběr z tohoto hlediska nabízejí hyacinty. Pro raně a uprostřed jara kvetoucí smíšené záhony však dobře poslouží hyacinty východní v různých odrůdách.   Výsadba a pěstitelská péče Cibule tulipánů, narcisů a hyacintů vysazujeme v září. Zakoupené cibule jsou většinou ošetřeny proti houbám a plísním, ostatní musíme mořit v nějakém fungicidu (Fundazol, Dithane apod.), podle návodu. Necháme je oschnout a teprve potom vysazujeme. Tyto tři druhy květin vyžadují dobře propustnou půdu. Ve střední a těžší zemi musíme vytvořit ze štěrku a písku drenáž, na niž teprve přijde asi 25 cm silná vrstva odkopané zeminy, vylepšené kompostem. Obecné pravidlo říká, že všechny cibule květin sázíme dvakrát tak hluboko, než měří cibule na výšku. Vyplatí se však hlubší výsadba, v lehčí půdě 12–15 cm, ve střední 10–12 cm a v těžší půdě, v níž však cibule nenecháváme přes léto, 8 cm. Do zeminy pod cibule rozmícháme kostní moučku a nad ně nahrneme dobrou kompostovou zem, která zajistí ochranu přes zimu. Přihnojujeme brzy na jaře, v době, kdy se nad zemí objeví první lístky, a volíme plné hnojivo, nejlépe v zálivce. Po odkvětu dodáme hnojivo s převahou drasla, které přispívá k růstu a vitalitě cibulí a ke tvorbě brutu – malých dceřiných cibulek, jimiž naše cibuloviny množíme. Na podzim dodáme na záhony organická hnojiva. Vyšší dávky vyžadují tulipány papouškokvěté. Listy odstřihneme až v době, kdy už jsou zcela zvadlé. Předčasné odstraňování listů cibule oslabuje.   Stálekvetoucí záhony Pro jejich vytvoření máme dvě možnosti. Ta první je horší, protože oslabujeme cibule, a také pracnější. Rostliny vykopeme ze země, bohužel ještě v době, kdy listy nezavadly, a připravíme záhony pro výsadbu sazenic trvalek a dvouletek. Druhý způsob spočívá v tom, že jarní cibuloviny vysazujeme do košíků z proutí či drátků nebo do přepravek s děrovaným dnem a ve vhodné době nádoby vyjmeme. Cibule očistíme a necháme přes léto v suché, temné místnosti. Kde nemůžeme využít žádný z těchto způsobů a v místě hrozí při silnějších letních deštích zamokření, vysazujeme tyto cibuloviny do početných společenství květin náročných na vláhu, jež přebytečnou vodu stáhnou.   Vytváření okrasných skupin Okrasné skupiny můžeme vysazovat jen z tulipánů, narcisů, hyacintů, případně i později kvetoucích odrůd modřenců, nebo využívat různé doprovodné rostliny, jež podtrhnou a zarámují jejich barvy. O způsobu výsadby rozhoduje, zda jde o záhon rovný, na svahu či terasovitý, nebo umocněný velkými kameny. Na rovině situujeme dopředu nižší druhy a odrůdy, jako Tulipa kaufmanniana „Showwinner“, „Shakespeare“, T. batalinii, nízký je i T. greigii, T. fosteriana „Juan“ a jiné. K nim přiřadíme v pěkném barevném uspořádání hyacinty a za nimi pak vyšší tulipány a hyacinty. Na stráňce už můžeme častěji vysazovat vedle sebe i různě vzrůstné odrůdy. Pokud chceme dosáhnout dobrého výsledného účinu, vysazujeme vždy alespoň 15 až 20 cibulí od jednoho druhu a odrůdy. Doprovodných rostlin je mnoho. Velmi často se využívají různé keře, a to buď kvetoucí ve stejnou dobu, ale jejichž květenství není barevně příliš výrazné, nebo tu má místo třeba zlatice, zlatý déšť, muchovník (Amelanchier lamarckii), tavolník (Spirea x cinerea), ale potom k jejich žluté, respektive bílé barvě květů volíme patřičný kontrast v mírnějších pastelových barvách. K bílým květům našich cibulovin tvoří svými tmavými listy dobrou společnost funkie (Hosta). Možností, jak využít jarní cibuloviny, je mnoho a každý si časem najde způsoby výsadeb a kombinace, které se mu nejvíce líbí. Jako příklad uvádíme namátkou některé efektní skupiny, jež mohou být vodítkem pro využití i další rozvíjení fantazie. Příklad 1: Velmi efektní je barevný koberec pod keřem, například pod lískou s pokroucenými větvičkami (Corylus avellana „Contora“), vytvořený z botanických, nižších tulipánů. Příklad 2: Jako doprovodné rostliny využijeme sítinu biku (Luzula nivea), rozrazil rozprostřený (Veronica prostata), nízkou cesmínu (Ilex crenata), pryšec mnohobarevný (Euphorbia polychroma) a sasanku (Anemone sylvestris). Hlavní téma pak tvoří Tulipa tarda, T. fosteriana (pokud možno odrůda „Juan“), T. greigii „Engadin“ či jiná nízká červenožlutá odrůda, T. linifolia, již zmíněné odrůdy T. kaufmanniana, T. humilis a vyšší do pozadí T. violacea a T. pulchella. Je to poněkud pracná skupina, spíše na opatření taxonů než na výsadbu, ale učaruje každému. Příklad 3: Jinou pěknou sestavu můžeme vytvořit z těchto doprovodných rostlin: bílých, fialových, modrých a žlutých macešek, sedmikrásek, žlutého svízele (Erysimum) a z papouškovitých tulipánů, například „Estella Rijnveld“, „Flaming Parrot“ a jiných. Pavel Chobotský, Foto autor Zdroj: Můj dům 4/01

 

 

Kdo má u svého domu zahrádku jako dlaň nebo koho uspokojuje tvrdá manuální práce, kterou péče o zahrádku bezesporu obnáší, ten si zřejmě vystačí s ručním zahradnickým nářadím. My se však tentokrát budeme věnovat těm, kteří mají o zahrádkaření jiné představy a uvažují o zakoupení moderní zahradní techniky, jako jsou například sekačky, křovinořezy, plotořezy, dosekávače, motorové pily apod. Této stále početnější skupině se také pokusíme krátce poradit, jak zahradní techniku vybírat. Aby byly naše rady co nejfundovanější, navštívili jsme kromě níže jmenovaných výrobců také některé prodejce zahradní techniky, mj. tuchoměřickou společnost Promat a jičínskou firmu BG Technik.   Nabídka a poptávka I v tomto sortimentu zboží nabídka převyšuje poptávku a také zde platí, že co je levné, nemusí mít vždy prvotřídní kvalitu. Tu na tomto místě hodnotit nechceme, spíš nabízíme několik postřehů, které vám mohou při výběru zahradní techniky přijít vhod. Třeba právě ten, že se výrobci zahradní techniky většinou zaměřují na určitou cílovou skupinu zákazníků. Někteří vsadili na prodejní řetězce supermarketů. Tyto výrobky jsou většinou v tzv. hobby provedení, kterému odpovídá i cena. Jiní výrobci disponují větší nebo menší sítí vlastních prodejen. Z nich se rekrutují více nebo méně renomované značky, vyhledávané náročnější klientelou, která žádá kvalitu za rozumnou cenu. Možná se podivíte, ale cenový vývoj zahradní techniky, tak jako u řady dalších výrobků, nešel vlivem konkurence dolů, ale každý rok naopak o několik procent vlivem zvýšených nákladů stoupá. Pro vaši inspiraci, malou zahradní techniku, jako např. motorovou kosu s příslušenstvím značky Oleo-Mac, kterou nabízí firma Mountfield, můžete podle typu pořídit v cenové relaci od necelých deseti do osmnácti tisíc korun. Čtyřtaktní křovinořez, se kterým mohou pracovat i ženy, nabízí firma Honda v ceně od čtrnácti do dvaceti tisíc korun. Oblíbená je také zahradní a farmářská technika od firmy Vari, známá pod názvem Terra-Vari, řetězové pily Husqvarna, Solo, Jonsered a další.   Neplatíte za značku, ale za kvalitu Mezi veřejností všeobecně převládá názor, že je zbytečné platit za „značku“… Proti tomu jsme postavili názor technika jednoho renomovaného zahraničního výrobce zahradní techniky, který říká, že zákazník neplatí za značku, ale za kvalitu a služby spojené se servisem, na který se může zákazník po nákupu konkrétního výrobku spolehnout. Někteří výrobci jsou schopni poskytovat servis i veteránům zakoupeným před mnoha lety v Tuzexu, pro jiné prodejem péče o zákazníka končí. Je tedy jen na vás, jestli dáte přednost určitému riziku, že nakoupíte relativně levně, ale v případě poruchy zůstanete na holičkách, protože vám vaši zahradní techniku nebude chtít nikdo opravit, nebo zaplatit více a budete mít jistotu, že se v případě potřeby máte na koho obrátit.   Design, parametry, cena Možná vás překvapí konstatování, že výběr a nákup zahradní techniky není výlučně mužskou záležitostí. Ženy, při vší úctě k nim, mají trochu jiná hodnotící měřítka než muži. Ženy preferují barvu či design, muže více zajímají technické parametry výrobku. Jedním z hlavních kritérií, podle kterého vybírají zahradní techniku bez rozdílu muži i ženy, je její cena. Jak už bylo řečeno, co je ale levné, nemusí být vždy nejkvalitnější. S cenou výrobků také souvisí úroveň záručního a pozáručního servisu, který není u všech výrobců na stejné úrovni. Firma, která poskytuje servis, musí mít určité skladové zásoby, dokumentaci jednotlivých výrobků atd. – to vše má samozřejmě vliv na cenu.   V čem byste měli mít jasno Výběr zahradní techniky na našem trhu je natolik široký, že je při jejím nákupu nutné, abyste alespoň rámcově věděli, co chcete, a s těmito základními informacemi se obrátili na konkrétní firmu. Jedině tak je možné, aby vám prodejce-technik mohl nabídnout takový výrobek, který vám bude opravdu plnohodnotně sloužit. Samozřejmostí by mělo být předvedení zakoupeného výrobku. Co prodejce zajímá, je například velikost vaší zahrady a profil terénu (zda je rovný či kopcovitý), jestli se zahradní technikou bude pracovat výlučně muž nebo i žena (v tom případě by se měl brát ohled například na hmotnost výrobku a způsob startování). I když rozdíl mezi hlučností výrobků s elektromotory a těmi, které pohánějí spalovací motory, není příliš velký, možná byste měli brát na zřetel i místo, kde se vaše zahrada nachází… Mohl by totiž za vámi přiběhnout rozezlený soused, že ho hluk ruší. Nepočítáme-li, že elektrickou zahradní techniku napájí Temelín, je její provoz ekologicky čistý a nehlučný, zatímco spalovací motor, byť jakkoliv dokonalý, bude vždy zdrojem určitého množství emisí.   Zajímavost nakonec Firma Brill připravila pro letošní rok zajímavý výrobek – soupravu v akumulátorovém provedení. Na jeden společný akumulátor bude možné střídavě instalovat několik adaptérů – nůžky na živý plot, jednoruční plotostřih na malé keříky a stromky, strunový dosekávač, nůžky na větve… Zvážení výhod a nevýhod tohoto výrobku necháme na vás, údajně ale nejde o žádnou „dětskou hračku“. Připravil Luboš Chott , Foto archiv firem Zdroj: Můj dům 4/01