|
|
Přestože se s ním dnes může divák setkat např. ve hře Čertův švagr, uváděné v divadle Skelet v pražské Opletalově ulici, do povědomí lidí se nejvíce zapsal rolemi Karla Hynka Máchy ve filmu Mág, který byl posledním dílem Františka Vláčila, a též v dílech Dva na houpačce a Duch soudce Pauknera. Navštívili jsme ho v jeho bytě-pracovně na pražských Petřinách, odkud je fantastický výhled na České středohoří – na místo posledních dnů a skonu Karla Hynka Máchy. Člověk se nikdy úplně neodpoutá od kulis svého dětství. Obklopuje se jimi i ve svých pozdějších bytech a provázejí ho po celý život. Souhlasíte s tímto tvrzením? Poznal jste vesnici Řepy ještě před nástupem velkoměstského sídlištního gigantu… Když jste se vypravovali na Václavák, říkávali jste, že jedete do centra, nebo do Prahy? Co může být přízračného na cestě z vesnice do města? Předpokládám, že máte nějaké prozaické vysvětlení? Přestože jsou paneláky v této zemi všeobecně zatracovány, najde se mnoho jedinců, včetně velmi citlivých osob, kteří v této neosobní architektuře nacházejí zalíbení. Nikoliv z důvodu bytové krize, ale protože se jim tam líbí. Jak jste na tom vy? Vy jste si ale pořídil byt na Hvězdě, v místě, které se také dá nazvat sídlištěm. Proč? Tedy váš oblíbený Máchův kraj? Loďaři tehdy zaplatil sedm zlatých, a když se pohoršoval nad touto cenou, šífař mu odvětil: „Řeka je stejně dlouhá, milý pane, ať už vezete hrnek nebo fůru uhlí.“ Jak to myslíte, nelíbí se vám zde? Jste tedy s tímto bytem spokojen. Budete v něm ještě něco měnit? Češi, a je to možná dané tím, že po dlouhá desetiletí nemohli cestovat, se upnuli na své byty a věnují jim někdy až příliš velkou pozornost. Jedna věc jsou ovšem plány a ta druhá realizace. Myslel jsem si, že vestavěný nábytek se špatně udržuje. Zeptám se vás na jednu intimnější otázku, na kterou se ptám téměř všech osobností — a mnozí na ni odpovídají různě. Zouvají se u vás hosté? Když přijdete k někomu na návštěvu, divíte se? Jednou z největších místností vašeho bytu v Praze na Petřinách je koupelna. Také je to práce architekta? Oddělení koupelny od toalety zavedlo do českých činžovních domů již devatenácté století. Západní Evropa šla tehdy opačným směrem. Přesto, chybí mi ve vaší koupelně jistý detail — a tím je bidet. Velmi jsem po podobném vynálezu toužil, ale bohužel, nikde jsem ho nesehnal. Neobáváte se, že až si pořídíte dům, objeví se návrhy na stavbu dálnice, satelitního městečka, prasečince nebo alespoň supermarketu, který by vám pokazil to, co se nedá vyjádřit penězi — výhled do krajiny? Děkuji za rozhovor. Text: Pavel Vondráček, FOTO: OTO PAJER |
Blog
Na stanovišti cikánských vozů
|
|
Město se rozrůstá a vzpomínané stanoviště je dnes součástí intravilánu obce, kde se počítá s výstavbou rodinných domů. Po mnoha letech jsem tudy jel a viděl, že se záměr radních začíná naplňovat. Předsevzetí a skutečnost Ovšem v době před jedenácti lety neměl na nový dům ani pomyšlení. Získal zchátralý objekt, otloukal zbytky omítek, nahazoval nové, sháněl po rozpadajících se JZD a STS stroje a zařízení, úřadoval v maličké kanceláři bez oken. První zakázkou, kterou získal, byla montáž hrazení pro prasata. Pak přibývaly – zejména z oblasti zařízení pro chov skotu a prasat – další, podnik se rychle dostal z počátečních potíží, rostl a dnes patří k významným dodavatelům různých ocelových konstrukcí, jeřábových drah i zařízení pro zemědělství. Když jsem na okraji Přelouče poprvé kolem domu náhodou projížděl, nejenže jsem zpomalil, ale i zastavil na postranní cestě. Majiteli se jeho předsevzetí o vnějším výrazu stavby, zahradě a probuzené zvědavosti řidičů určitě podařilo realizovat, i když s renomovaným architektem, který objekty citlivě uspořádal a ztvárnil, se v některých věcech neshodl. Šlo především o obložení štítové zdi plastovými deskami, protože se majitel nechtěl příliš odchýlit od tradičních materiálů a plasty kromě oken a vnějších dveří považuje spíše za záležitost účelových staveb, třeba bazénové haly. I když dnes není snadné si představit, jak by desky na fasádě působily, zdá se, že dům tím rozhodně nebyl ve svém výrazu ochuzen. O kuchyni rozhoduje hospodyně Dále si přála podávací pult směrem do obývacího pokoje s jídelnou. Dnes je v kuchyni sestavené a zařízené podle jejích představ zcela spokojená a kuchařské dílo jde od ruky. Kuchyně je dílem SAV Turkovice a svědčí o dovednosti našich lidí. Ruka přiložená k dílu Dům není podsklepený. Vzhledem ke stylu života rodiny a pracovnímu zaneprázdnění se nepočítá s uskladňováním potravin na zimu. Ani o posilovně či vinárně v suterénu majitelé nikdy neuvažovali. Pro tělesné aktivity bohatě vyhovuje prostorná bazénová hala. Dům má dobře promyšlenou vnitřní komunikační a pobytovou logiku a je vybaven vším, co zpříjemňuje chvíle relaxace, domácí pohody i setkání s přáteli. Impo-zantní jak velikostí, tak uspořádáním, velkým krbem a hlavně celou prosklenou stěnou, spojující prostor se zahradou a vzdálenější zelení, je obývací pokoj. Středem volných chvil je krásná bazénová hala. Pokud si ji někdo může dopřát a využívat její přednosti v době nepohody a zimy, učinil hodně pro svůj dobrý pocit i fyzický fond. O významu pro děti, v našem případě pro vnoučata, je zbytečné hovořit. Zahrada: vizitka odborníka V prostoru před domem dominuje jezírko s velkým kamenem. Všechny výsadby tu dobře ladí barevně, svým habitem, prostorově i celkově s domem, ať se díváme z kterékoli strany. Text: Pavel Chobotský, Snímky autor |
Jak se topí sluncem
|
|
V souvislosti s tím pak logicky stoupá i zájem stavebníků a majitelů rodinných domů o levnější energii. Rodinný dům v Samotíškách u Olomouce, nedaleko Svatého Kopečku, na prvý pohled nepředstavuje v naší architektuře nic revolučního. Takových a podobných se na vsích a ve městech přece postavilo! První pohled je však pověstný tím, jak dokáže klamat. Když dům přicházel v letech 1989–1992 svépomocí na svět, představoval naprosté novum. A to vlastně znamená dodnes. Předběhl dobu více než o jedno desetiletí. Při jeho stavbě a provozu bylo využito všech dostupných poznatků z oblastí izolací, stavebních konstrukcí a prvků alternativních zdrojů energie. A to vše s ohledem nejen na výši finančních nákladů, ale i na životní prostředí. V průběhu času se pak dům soustavně zdokonaloval, takže dnes, na prahu třetího tisíciletí, představuje ukázku skutečně energetického rodinného bydlení. Před deseti lety Jednopodlažní domek se sedlovou střechou je orientován na jihozápad, což umožňuje optimální využití sluneční energie. Na sklonku 80. let měli investoři značně skromnější možnost výběru všech stavebních komponent, ale i z těch se dalo vytěžit maximum. V tomto případě byla zvolena technologie sendvičového obvodového zdiva s akumulačním jádrem z pálených cihel. V oknech jsou izolační trojskla, jejichž tepelněizolační vlastnosti podporují od roku 1995 venkovní rolety. Jejich účinnost obyvatelé domu oceňují především v létě. Dokonale nahradí klimatizaci, neboť i za tropických veder nepřesáhne teplota v domě 23 °C. Podlahová konstrukce je tvořena nosníky Hurdis a 10 cm tepelné izolace. Úniku tepla skrz střešní krytinu zabraňuje izolace z minerální vlny. Celá obytná část domu je tedy zabalena do izolace jako mimino do zavinovačky. Dnes by zateplení domu pochopitelně představovalo podstatně méně pracnější záležitost. Pokud však jde o výkonnost izolace, domek stále vyhovuje i přísným švédským normám. Jak se topí sluncem Absorbér kolektoru zachytává sluneční paprsky a přeměňuje je na teplo. Nemrznoucí kapalina pak získané teplo potrubním systémem odvádí do výměníku, který slouží k ohřevu užitkové vody a k vytápění. Současná varianta umožňuje přebytky TUV v letním období ukládat do akumulační nádrže a využívat ji k jiným účelům, v tomto případě konkrétně k ohřevu bazénu a energetického septiku pro tvorbu bioplynu. Voda v něm si tak i za velmi chladného léta uchovává teplotu 30 °C. Pro ohřev teplé vody se využívá 400litrový solární zásobník v kombinaci s elektrickým dohřevem. V den naší dubnové návštěvy, kdy na obloze sice chvilkami vykouklo slunce, ale kabát jsme ještě nemohli nechat doma, dokázaly sluneční paprsky vytopit dům na přijatelnou teplotu, aniž by k tomu potřebovaly pomoc elektrického proudu. Když se vaří na bioplynu Přes zimu je palivem pouze samotný obsah nádrže, od jara do podzimu se pak „přitápí“ posečenou trávou z vlastní zahrady. V zimních měsících je třeba na kombinovaném sporáku využívat i plotýnky zahřívané elektřinou, ale od jara do podzimu jsou v provozu pouze plynové hořáky. Vlastním bioplynem tak rodina v kuchyni při přípravě pokrmů pokryje více než 60 % spotřebované energie. Pomáhají i rostliny Voda, v mimovegetačním období zbavená nečistot z 60–70 %, ve vegetačním období dokonce až z 95 %, se vypouští do povrchových vod – do potoka. Čisticí práci prostřednictvím okysličování v kořenové čističce vykonávají orobinec a především chrastice, která v průběhu vegetačního období na zahradě zároveň vytváří ostrůvek svěží zeleně. Z koníčka profese Firma našeho hostitele dnes nejen nabízí nejrůznější solární techniku, ale poskytuje i potřebné poradenství. Využití alternativních zdrojů energie není totiž tak jednoduché, jak si mnozí stavebníci představují. Přitopit si tímto způsobem lze pomocí vhodné techniky prakticky ve všech případech, ale pořídit si skutečně energetický dům vyžaduje spolupráci energetika s architektem, neboť je třeba zvolit žádoucí orientaci domu, aby byl zajištěn optimální dopad slunce ve všech ročních obdobích, pamatovat na strojovnu, volit nejvhodnější okna, topení apod. Příklady táhnou Je tedy zřejmé, že to, co lze dnes označit spíše za ekologické než ekonomické, bude v nepříliš daleké budoucnosti značně šetřit náklady spojené s provozem rodinného domu. Výhodou slunečních kolektorů rovněž je, že mají již praxí ověřenou průměrnou životnost, a to přes 20 let. Co však brání širšímu uplatnění alternativních zdrojů energie, je i dostatek osvěty. To přesvědčivě dokazuje skutečnost, že v nevelké obci Samotíšky, jejíž obyvatelé mají energetický dům na očích a k dispozici potřebné informace, zahlédneme sluneční kolektory na střechách již několika rodinných domů. Foto Antonín Vodák a archiv redakce, Text: Alena Vondráková |
Závěsné systémy šetří místo a jsou "in"
Jak „na stěny“?
Obyčejné dřevěné police a poličky patřily mezi základní vybavení kuchyně už za našich prababiček. Vešly se na ně talíře, pokličky, ty lepší byly dokonce opatřeny dřevěnými háčky na zavěšení hrníčků, naběraček, vařeček apod. A pokud nebylo náčiní opatřeno nějakou úchytkou či očkem, stačila šňůrka a očko na zavěšení se jednoduše vytvořilo.
Takže praktické využití stěn v kuchyni určitě není žádným závratně novátorským počinem. Přinejmenším zajímavé je ale současné využití moderních materiálů a designu. A připusťme, že se stále přichází na nové možnosti jak u závěsných prvků, tak u kuchyňského náčiní.
Materiály a možnosti závěsných programů
Nejčastěji se setkáte s kovovými závěsnými programy a jejich doplňky, a to s nerezovou ocelí, pochromovanými nebo lakovanými dráty či s hliníkem. Kovové prvky jsou navíc často velmi působivě kombinovány s dřevěnými detaily, které kovu uberou chladnosti. Bát se nemusíte ani moderních umělých hmot, které dovolují to, o čem jsme si dříve mohli nechat jen zdát. Už to nejsou záležitosti na jedno použití, už nejsou tak křehké a zranitelné. Přesto vybírejte pečlivě a uvážlivě a nesnažte se za každou cenu šetřit.
Základem většiny závěsných programů jsou závěsné lišty či celé stěny. Na ty lze většinou připevnit jak police, tak i nejrůznější závěsné koše, odkapávače, přihrádky, sady háčků apod.
Materiály a možnosti kuchyňského náčiní
Vítězí opět kov. Nabídka kuchyňského náčiní je opravdu široká. Vaše rozhodování je závislé na typu nádobí, ve kterém vaříte. Nechte si poradit, zda snese kontakt s kovovým náčiním.
Těmito materiály jsou dřevo, plasty a teflon. Dřevo je velmi příjemné, časem získá nenapodobitelnou patinu, má ovšem i své nevýhody. Plasty a teflon jsou snadno udržovatelné, nepohlcují pachy a svým způsobem jsou věčné. Navíc nenabízejí jen tradiční bílou, ale velmi živé barevné odstíny.
Častou variantou je i vzájemná kombinace kovového náčiní s dřevěnou, plastovou, či dokonce keramickou střenkou, což skýtá nejen velmi efektní, ale i praktické využití daných vlastností jednotlivých materiálů.
Řešení pro malé kuchyně
Ať máte kuchyň malou nebo velkou, rodinu dvoučlennou či čtyřčlennou, pomůcek na
vaření potřebujete prakticky stejně. Možnosti máte v podstatě dvě.
Buď daný prostor zaplníte skříňkami s rizikem, že v kuchyni nebude k hnutí. Nebo přistoupíte jen na to nejnutnější vybavení nábytkem a ostatní doženete využitím plochy stěn. Nemusíte se obávat pocitu neustálého nepořádku. Navíc současná nabídka polic, lišt a „závěsných“ doplňků je dostatečně široká.
Řešení pro pohodáře
Máte rádi otevřený prostor a méně nábytku? Potom si můžete dopřát stejný luxus, který jsme doporučili majitelům malých kuchyní. Využijte buď záda kuchyňské linky, nebo pokud chcete více volného prostoru a větší plochu pro „zavěšování“, vypusťte horní skříňky kuchyňské linky úplně. Kuchyň se provzdušní, prosvětlí a bude se vám v ní ještě lépe dýchat.
KONTAKTY:
ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 02/57 31 00 22;
IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10;
Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Brno, tel.: 05/435 31 11;
LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6,
tel.: 02/24 31 17 54; Klimentská 48,
Praha 1, tel.: 02/24 81 99 41;
MAGNET CAMIF, Průmyslová 390,
Černá za Bory, Pardubice 2,
telefonické objednávky: 040/604 02 22, www.magnet-camif.cz ;
M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31;
RÖSLER, Sekaninova 26, Praha 2,
tel.: 02/24 93 60 52
Dveře do nového tisíciletí
|
|
Dýhované dveře s umakartovou napodobeninou struktury dřeva vsazené do ocelových zárubní určitě nebyly vrcholem designérského umění a obyvatelům paneláků musely být na pohled mnohem příjemnější poctivé dřevěné dveře v domech z počátku století. Když se tedy po letech na našem trhu objevily repliky historických kazetových dveří a jejich profilovaných dřevěných zárubní, nemůžeme se ani divit okamžitému obchodnímu úspěchu. Kdekdo si nejen do nového domu, ale i do panelákového bytu kupoval do obloučků tvarované dveřní rámy, složitě vyřezávané výplně, dveře prosklené nejrůznějšími typy vzorovaných skel. Každá doba má své „dětské nemoci“. Návrat k volnému trhu a individuální výstavbě byl poznamenám přehnaným obdivem ke všemu starému a nazdobenému, bohužel obdivem chaotickým, bez znalosti potřebných souvislostí, tedy bez pochopení minulých a současných architektonických stylů. Více jak deset let nového způsobu života by však mohlo být dostatečnou dobou, abychom se „dospěle“ zamysleli a před stavbou vlastního domu se začali zajímat o skutečně hodnotnou architekturu. A její neoddělitelnou součástí jsou určitě i dveře – v moderním domě to nebudou dveře historizující, ale dveře moderní. Dokonalá funkce a jednoduchý tvar Jedno však mají určitě všichni společné – při řešení celého prostoru nenapodobují historické tvary, hledají nové podoby jednotlivých prvků a detailů, využívají současných nových poznatků a technologií. Odmítají dekor, protože moderní architektura je ve své konstruktivnosti sama o sobě dost výrazná, snaží se o profesionálně jednoduchá řešení detailů, které by nenarušily působivost celku, používají materiály s takovou povrchovou úpravou, která by nezkreslovala jejich vlastní výraz či strukturu. Materiály i konstrukce vlastně zůstávají přirozené, obnažené, ale ve spojení s jednoduchými geometrickými tvary o to více vynikají. Jako by architektura hledala samotnou podstatu, čistou prostotu vyjádřenou těmi nejmodernějšími poznatky techniky. Takovému pojetí staveb a jejich interiérů samozřejmě nemohou vyhovět dveře jiné, než stejně jednoduché, stejně dokonale promyšlené, se stejně čistými, technicky zvládnutými (to znamená perfektně fungujícími a nenápadnými) detaily. Vyniknout, nebo nerušit? Záleží určitě na tom, jaký význam konkrétním dveřím přisuzujeme. Hlavní vstup do objektu – na rozdíl třeba od technického – by měl být jednoznačně zřejmý na první pohled, ale na jeho určení může architekt využít i jiných prvků, než jsou samotné dveře (stříška, zábrana proti větru apod.). Také u dveří v interiéru záleží na funkci, jiný vzhled budou mít dveře do hlavního obytného prostoru, na který chceme upozornit, a odlišný dveře do komory, které naopak chceme pohledově potlačit. Dveře mohou materiálově korespondovat s obložením stěny, mohou být naopak v kontrastním provedení jako výtvarný záměr, nebo skleněné, vyjadřující sounáležitost obou sousedních prostorů. V současné architektuře se objevují především dveře s velmi technicky vyspělým řešením zárubní. Ať už jsou samotné dveře kontrastní, nebo ve shodném materiálu, dveřní zárubně bývají potlačeny na minimum, často splývají s okolní stěnou, nebo jsou úplně ukryty v obložení. A pokud už se přiznávají, pak mívají většinou naprosto technickou podobu. Dveře posuvné zajíždějí do stěn po „neviditelných“ lištách, celoskleněné dveře bez jakéhokoliv rámu se téměř vznášejí, zavěšeny jen pomocí subtilních úchytů. Detaily prozradí odbornost Řešení dveří a kování může být „bonbonkem“ celého interiéru nebo i domu, ale při nesprávné volbě může také naprosto znehodnotit původně zdařilé architektonické dílo. Výběr nebo návrh dveří vyrobených na zakázku by měl zůstat v rukou architekta, autora celého projektu. Právě umění osadit do objektu dveře v souladu s exteriérem či interiérem domu a vyřešit čistě všechny detaily zárubní v návaznosti na řešení stěn vypovídá často o ostatních kvalitách stavby, o schopnostech a konstrukčním myšlení architekta. Foto Ester Havlová, Iveta Kopicová, Michal Šrámek, Jaroslav Hejzlar a archiv, Text: věra konečná |
Nebudeme stále mladí a zdraví
|
|
Vše pro člověka Jak se vyvíjelo lidstvo, vyvíjely se i kuchyně. Pravda, přišlo i období „temna“, kdy se z kuchyní staly ušmudlané černé popelky, ale tato doba je ve většině případů šťastně za námi. Kuchyně opět zazářily a jako právoplatná součást lidského příbytku se pyšní přízviskem „obytné“. S rozvojem technických vymožeností, počítačových géniů a při použití nejmodernějších technologií v kuchyňském vybavení člověk nezapomněl na to, že je stále zranitelnější a niternější součástí „velkého“ světa. Je dobré, že i výrobci kuchyní znovu a znovu přemýšlejí o zdokonalení místa, ve kterém se pohybujeme stále častěji. Kuchyň také už zdaleka není jen doménou žen – dnes ji využívají všichni členové domácnosti. Proto i zařízení kuchyně by tomu mělo odpovídat. Kuchyň, která opravdu slouží Namísto horních skříněk jsou využity spíše police a policové systémy, které usnadní ukládání potravin i nádobí. Sestava, jež využívá více police, popřípadě má pouze spodní skříňky a nahoře jen odsavač par, je logicky lépe přístupná. Také systém výsuvných polic a otáčivých košů usnadňuje manipulaci při ukládání potravin. Pokud je kuchyň řešena jako blok pro vaření a v bezprostřední blízkosti jsou umístěny dřez a zásobníky s nejčastěji zpracovávanými potravinami, usnadní i práci a pohodlný pohyb podél linky. I jen malá změna v uspořádání výšek jednotlivých skříněk či snížení plochy pro plotnu usnadní zacházení s těžkým nádobím při vaření. Zdánlivé maličkosti, ale řadě lidí přinášejí úlevu. Díky níže umístěnému varnému centru získává člověk patřičný nadhled nad vším, co se právě vaří, a zároveň má jednoznačně usnadněno míchání pokrmů. Designéři kuchyní na celém světě jsou si vědomi důležitosti svých rozhodnutí, která jsou pro mnohé z nás často diskutovanými tématy. Přístupnost plochy pro vaření, účelné dispoziční řešení a ergonomie k moderním kuchyním neoddělitelně patří. Ergonomie v kuchyni Firma SieMatic, která vyrábí značkový kuchyňský nábytek, přichází v současné době na trh se třemi výškami soklů a dvěma různými výškami korpusů. Výšku pracovní desky tak můžeme lehce přizpůsobit výšce postavy; začíná na 81,5 cm a končí na 102,5 cm. Toho využívají designéři ke koncipování jednotlivých pracovních míst. Optimální výška mytí by měla dodržet toto pravidlo: postavíte-li se zpříma a natáhnete prsty, konečky prstů se mají dotýkat dna dřezu. Jedině taková poloha dřezu je správná a umožní vzpřímený postoj a tudíž i zdravé držení těla. Namáhaná krční páteř se tak uvolňuje. Je ovšem skutečností, že jen málokdo má v kuchyni tolik místa a dispoziční řešení takové, aby umožňovalo jak zvýšené mytí, tak snížené vaření. Návrháři kuchyní se tak v řadě situací řídí kompromisy. Kompromisy provázejí člověka od nepaměti – a tak je potěšitelné, že s mnoha optimálními řešeními přicházejí také čeští výrobci kuchyní. Na trhu se tak objevuje řada možností, jak vybavit a vhodně uspořádat kuchyň. A protože ne každý si může dovolit její zařízení v ceně obývacího pokoje či malého auta, je pro každého připravena jiná možnost. Funkčnost, kvalita materiálů i design mají pro konkrétního jedince rozdílnou hodnotu. Kuchyně se naštěstí dostávají čím dál častěji na výsluní – a lidé tak mají výhodu rozmanitějšího vyběru. Nejdůležitější je však plodná komunikace mezi výrobcem a potenciálními zákazníky, která přináší optimální řešení všech potřeb. Připravila: Marta Drahorádová |
Ve stylu Panton chair
|
|
Ve stylu Panton chair
Jako grafikovi je mu blízké lapidární vyjádření, racionální tvarosloví, čistota stylu, velké formáty fotografií i kreseb a obrazů. Dozrávající názor mladého muže se v kontaktu se současnými trendy designu vlastně už jen pevněji usazoval. Když si poprvé na obrazovce počítače pohrával s tvary slavné židle Vernera Pantona, možná si ještě ani on sám neuvědomoval, jak pevné to usazení bude. Za několik měsíců se replika Panton chair stala první židlí, kterou koupil do svého prvního vlastního bytu. Pokoj s malou koupelnou vybudoval s pomocí rodičů na půdě v domě, kde rodina už dlouhá léta žije. Poměrně úzká a nijak velká místnost má okno s romantickou vyhlídkou na střechy ostatních domů. Jedinou oddělenou částí je maličká koupelna s WC a sprchovým koutem, ostatní členění prostoru už je pouze symbolické. Přestože nikde nejsou příčky ani výklenky, v tomto minibytě má své určené místo předsíň, pracovna, kuchyňka, jídelna, ložnice i obývací pokoj. Každý kus nábytku je předem pečlivě a dlouho vybíraný, mladý muž nikam nespěchá. Raději počká, než by se rozhodl pro kompromis. A když ho některý kus nábytku osloví hned (jako rozkládací kožená pohovka), nezaváhá. A tak se byt pomalu zaplňuje. Holé bílé stěny čekají na ten skutečně pravý obraz, u zdi vedle okna jednou bude stát na zakázku vyrobený kuchyňský pult z nerezu. Všechno má svůj čas, a že by se muselo spěchat zrovna na vaření, když maminka je tak blízko? Ale nebojte se, syn své osamostatnění myslí skutečně vážně. Jedním z jeho zásadních rozhodnutí je, že bude používat jednorázové papírové nádobí, aby ani jeho, ani nikoho jiného neobtěžovaly vršící se hory talířů z předchozích dní. Foto: LUBOMÍR FUKA, Text: Pavlína Blahotová Kontakty: |
Modrá dieta
|
|
Před několika lety obohatila známá americká firma vyrábějící bonbony „m & m’s“ spektrum svých produktů o polevu s modrou barvou. Za čas prováděla studii oblíbenosti a došla k překvapivým závěrům. Modré sladkosti zůstaly na dně sáčku vždy jako poslední. Trendy z Havaje Na jedné z havajských univerzit jsou dokonce vedeny semináře na téma psychosomatických vlivů barev na člověka, na nichž profesor J. L. Morton doporučuje jíst tradiční japonský pokrm sushi balený do mořské řasy nori, plněné rýží barvenou namodro. Mořská řasa má odstín blízký černé a v kombinaci s modrou rýží je prý snížení váhy zaručené. Blue? Violet! Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv Kontakty: |
Co všechno je socha
|
|
Dlouhodobou tradicí a také výchovou je dáno, že s obrazy, obrázky, fotografiemi, kresbami nebo grafikami vyrůstáme od dětství. I lidé, kteří se o výtvarné umění nikdy nezajímali, mají doma na stěně alespoň fotografie svých blízkých nebo kalendář. Životem mezi ověšenými stěnami si od dětství člověk utváří vlastní vkus a názor, a když se později rozhoduje pro vlastní výzdobu bytu, má už pocit, že alespoň v mezích svých možností obrazům rozumí. S trojrozměrnými uměleckými předměty v soukromí se dlouho spojoval pouze vztah k náboženství. Ani v nejprostších domácnostech nechyběla Panna Maria nebo Kristus na kříži. S takzvaným volným uměním se však ještě dnes spousta lidí setkává výhradně v interiéru veřejném — ať už jsou to galerie, nebo jiné společenské prostory. (Záměrně se nezmiňujeme o charakteristických svatebních darech typu sádrového jelena v říji nebo milenců v objetí.) Socha zatím zůstává lidem vzdálená. Možná mají pocit, že tomuto typu umění nerozumějí. Praktickým hlediskem může být fakt, že zatímco na stěny se nic jiného než obraz stejně pověsit nedá, socha by v interiéru mohla zabírat místo, které je možné využít užitečnějším způsobem. Svou roli hraje i finanční stránka věci. Je to škoda, protože se tak zbytečně bráníme prvkům, které do našeho domova vnášejí nejen oduševnělou krásu uměleckého díla, ale rozšiřují i naše obzory vnímání a bezprostředním soužitím s nimi nabízejí nám nové estetické zážitky. Socha není jen socha Správný název však není to, co by mělo rozhodovat při úvahách o koupi uměleckého předmětu. Majitelé galerií se setkávají se dvěma typy laických zákazníků: jedni vybírají něco, co by se jim hodilo do konkrétního prostoru, druhým se zalíbí nějaká věc v galerii a teprve pak začnou přemýšlet kam s ní. V konečné fázi rozhodování však je vždycky jasné jedno: poslední slovo má zákazník. Odborník může upozornit na zvláštnosti uměleckého díla, vysvětlit autorův záměr, poradit správné umístění a vhodné prostředí. Shrnutí hlavních zásad připravila pro Moderní byt PhDr. Eliška Schránilová. Několik praktických rad Tvarově bohaté, členité dílo kolem sebe vyžaduje větší místo, uzavřený tvar naopak lépe vyzní v komorním prostoru — výklenku, nice apod. Širší jehlanovitá nebo kuželovitá kompozice potřebuje také velkorysejší prostor, naopak úzký vysoký objekt snese větší sevření. Sokl je pro sochu tím, čím pro obraz rám. Zprostředkovává soše kontakt s okolím, a pokud autor sochu na sokl sám osadil, je třeba jeho záměr respektovat. Specifické nároky má plastika skleněná, která má světelné efekty přímo ve své podstatě. Z hlediska údržby je sochařské dílo méně náročné než obraz — kromě dřevěných předmětů lze většinu udržovat běžným otíráním vlhkou cestou. Dřevo, i když má povrchovou úpravu, zůstává stále živým materiálem a je lépe jej pouze oprašovat. (Nemělo by navíc stát ve vlhkém prostředí, nehodí se tedy ani do koupelny.) Při vybírání ideálního místa je dobré si uvědomit, že barevné (polychromované) plastiky potřebují stejně jako pálená hlína neutrální pozadí, aby se jejich barva dobře odrážela, naopak bronz může dobře vyniknout vedle zařízení v pastelových barvách.
FOTO: PETR ZHOŘ A ARCHIV, Text: Pvlína Blahotová a Eliška Schránilová Kontakty: |
Tajemný obsah skříní
|
|
Kdy se vlastně narodila skříň? Někdo tvrdí, že existovala již v antice. Jiní její vznik zasazují do středověku. Řada historiků užitého umění se však shoduje, že pravou skříň poznala až raná renesance, když kohosi napadlo postavit truhlu na výšku. Co jí neprospělo Nesly dekor, a to zejména v dobách, kdy byl nejen přijatelný, ale i žádaný. Kopírovaly přední fasádou čela domů, takže měly sloupy, rozeklané frontony, vpadlá pole, korunní římsy… a navíc intarzii. Byly zdobné. S dekorem, přesněji ornamentem, skoncoval v roce 1908 Adolf Loos, když v jednom z nejvýznamějších esejů světové literatury dějin architektury a designu uvedl: „Ornament je něco, co musí být překonáno. Svou kůži ornamentuje jen Papuánec a zločinec. Jen Indián pokrývá dekorem loďku a veslo, kde jen může.“ Skříně a elita Když si pak po letité masáži osvojí široké masy vkus prosazovaný ze strany médií, elita změní jeho normy, aby nadále zůstala elitou.“ Zní to logicky, i když poněkud levicově, ale zároveň nelze jeho prohlášení upřít jistý optimistický náboj. Znamenalo by to totiž, že je docela jedno, jaký kus nábytku si domů postavíme, pokud jsme na něj dostatečně hrdí, líbí se nám a máme tolik odvahy, abychom nepodléhali vzorům — zejména intelektuálním elitám. Nový dekor Solitérní skříň si nejčastěji pořizují lidé, kteří z různých důvodů nemohou mít šatnu, nemají kam skříň zabudovat, nechtějí žít v jednom místě navěky nebo je prostě uchvátí její znovu objevený ozvláštňující design. Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv Kontakty: |
