|
|
Domácí posilovny dnes již neodmyslitelně patří k životnímu stylu. Mnozí z nás si však začali stroje pořizovat trochu neuváženě, bez důkladného zjištění, zda nakupují správný typ, takový, který splní požadovanou funkci a bude v odpovídající kvalitě. Jak připravit místnost Stěny by měly respektovat charakter místnosti. Jejich barevnost či další výzdoba záleží pouze na uživateli, avšak alespoň na jedné z nich by měla být zrcadla, která zajišťují hned několik funkcí: při cvičení máme možnost se kontrolovat, díky tomu pak správně koordinujeme pohyby těla (např. při zvedání rukou vidíme, že jedna je výš než druhá, a zrcadlo nám pomůže tuto diferenci srovnat), soustředíme se na práci svalů a lépe vnímáme partie, které chceme vylepšit. Podle čeho vybírat stroje „Na vybavení posilovny bychom neměli šetřit. Nezařizujeme si ji jen na několik měsíců, ale počítáme, že bude sloužit několik let, třeba i další generaci,“ říká Karel Tuháček, prezident Národní akademie fyzické kultury, cardiofitness II Praha. Při výběru strojů bychom měli brát v úvahu nejen naše nynější schopnosti a zdravotní stav, ale zvážit i to, že budeme-li pravidelně cvičit, dostaví se zlepšení a postupem času budeme na sebe klást stále vyšší nároky. Se kterými stroji začít Pokud jsme omezeni, doporučuji, aby se domácí posilovna vybavovala postupně,“ říká Karel Tuháček. Začít bychom měli strojem s horní a spodní kladkou, veslem v sedu s oporou, nemělo by chybět zařízení umožňující tlaková cvičení (např. multipress), univerzální lavice, na které můžeme provádět větší množství cviků, a zařízení na posilování břišních svalů. Pokud máte dostatek finančních prostředků, pořiďte si stroj na nohy a stojan, na němž lze měnit výšku a odkládat na něj břemeno. Neměly by chybět aerobní stroje, jako je stepper, stacionární kolo, pás na běhání apod., a samozřejmě činky. Na co si dávat pozor Velmi často diskutovanou otázkou jsou pak různé multifunkční stroje, které známe z reklam nebo je vidíme vystavené v supermarketech. „Problém je v tom, že tyto multifunkční stroje umožňují příliš mnoho za příliš málo. Tím chci říct, že na nich sice můžeme cvičit, ale většinou v nesprávné poloze, tedy špatně pro naše tělo. A protože je musíme stále přestavovat, relativně brzy se poškodí. Tyto stroje totiž nejsou určené pro trénink, nepovedou ke zlepšení a nebudou přínosem,“ vysvětluje Karel Tuháček. Proč domácí posilovnu? – Abych řekl pravdu, nemyslím si, že je vhodné zřizovat si svou vlastní domácí posilovnu, pokud si ji ovšem nepořizuje bývalý výkonnostní sportovec nebo člověk, který často navštěvoval fitness, ale dnes pro pracovní vytížení nemá tolik času. Ti všichni vědí, jak stroje používat a jak správně cvičit. Myslím, že je lepší chodit do veřejné posilovny, kde je k dispozici trenér a kde je díky kolektivu větší motivace. Těm, kdo nemají času nazbyt, se vyplatí kombinovat obě místa — zacvičit si v posilovně mezi lidmi pod odborným vedením a něco odcvičit doma. Ivan Rudzinskyj, vydavatel časopisu Svět kulturistiky a Fitness Text: Lenka Haklová, Foto: Archiv Kontakty: |
Blog
Nezapomínejte na pojištění domácnosti
Záleží na tom, jakou pojistku jste uzavřeli. Zda je váš majetek ohodnocen na takzvanou starou, nebo novou hodnotu, zda pojistka pokrývá všechna rizika, nebo jen vybraná, a jak vysoké je jejich krytí. Pokud jste například pojistili vybavení bytu před deseti lety na časovou hodnotu, nedostanete při jeho vykradení plnou cenu, ale aktuální hodnotu.
Pozor! Mezi pojišťovnami je vhodné vybírat. Liší se nejen v pojistných podmínkách, ale i v různé výši krytí jednotlivých rizik obsažených v základním pojištění. Vidět je to například při ztrátě nebo zničení jednotlivých předmětů – například IPB pojišťovna hradí v základním pojištění maximálně 20 tisíc korun za jednu zničenou věc, ČSOB ale jen 10 tisíc.
Na co dát pozor při uzavírání smlouvy
* zda jde o pojištění na novou a časovou (rozuměj klesající) hodnotu
* porovnejte podmínky pojišťoven, zejména krytí, rozsah pojištění a požadované zabezpečení majetku
* zvažte veškerá rizika, která vašemu domu hrozí, a požadujte, aby byla zahrnuta do rozsahu sjednaného pojištění
* nepojišťujte absurdní rizika, jako například možnost pádu laviny v Polabí či povodně v domě na kopci
* dobře propočítejte cenu vybavení domácnosti a podle ní určete výši pojistného krytí
* při každé větší změně například ve vybavení domácnosti nechte upravit smlouvu
* před podpisem smlouvy si ji od pojišťovacího agenta půjčete a dobře prostudujte; důležité je hlavně pojistné plnění, tedy maximální částka, kterou můžete dostat při pojistné události a výluky z pojištění (tedy to, na co se pojistka nevztahuje)
Za co dávají pojišťovny slevu
* za nadstandardní zajištění bytu a nemovitosti až dvacet procent
* za placení pojistného najednou
* za věrnost pojišťovně
* za připojištění více rizik
Co snižuje plnění pojišťovny
* nedostatečné zajištění majetku
Co zvyšuje plnění pojišťovny
* nadstandardní zajištění majetku (zámky, trezor na cenné věci)
Co je vhodné připojistit
* odpovědnost za škodu třetí osobě
* dražší elektroniku
* šperky nezahrnuté do základního pojistného
* sportovní potřeby
ANKETA
Máte pojištěnou domácnost?
Glenice Maclellan, výkonná ředitelka marketingu společnosti Eurotel Praha
„Dle mého názoru je pojištění domácnosti velmi důležité. Nikdy totiž nevíte, co se může stát a nebýt pojištěn může být i dosti nepříjemné. Já a můj manžel jsme si byt pojistili sdruženým pojištěním domácnosti a musím říci, že celý proces byl velmi efektivní. Pracovníci společnosti přišli jednou večer k nám domů a pomohli nám s vyplněním všech dokumentů. Bohužel jsme již služeb pojišťovny museli využít, když jsme měli vytopenou vstupní hala. Avšak i tato nepříjemnost byla vyřízena snadno a rychle.“
Postavte si svého šneka
|
|
To všechno by nebylo zase nic tak zvláštního, kdyby nešlo o systém, který u nás není příliš známý, ale hlavně, se kterým se tak snadno a rychle pracuje, že určitě stojí za představení. Ideální pro renovace Zvláště při renovacích ve starších domech se často musíme smířit s tím, že nabízený prostor nebývá ideálně pravoúhlý — tady hraje pro WEDI desky fakt, že se velmi snadno řežou pilou nebo kobercovým nožem. Je tedy snadnější přizpůsobit se nerovnostem stávajících stěn. Materiál určitě potěší i chalupáře. Vzhledem ke skladebnosti systému je možné, že některé práce si udělají ti šikovnější sami. Není také problém naložit několik desek na přívěsný vozík nebo zahrádku auta. Vzhledem k malé váze desek zvládne manipulaci a přípravu každý sám bez cizí pomoci. Kde statik velí: Stop Vzhledem k materiálu desek je ideální použít je tam, kde je narušená statika budovy, případně tam, kde by statik mohl mít námitky proti nadměrnému zatížení podlah. Typickým příkladem je vestavba koupelny do podkroví ve starém domě. Tam bývají stropy z trámů — naši předkové mnohdy půdu používali jen na skladování sena a slámy a nepočítali s rozmnožovacími schopnostmi lidstva. Na co se hodí Na obrázcích vidíte i další nápady, jak lze desky jednoduše využít. Lze je tvarovat tak, že je po jedné straně naříznete. Není pak problém vytvořit oblouk a okopírovat třeba oblý tvar rohové vany, ukázkou vrcholných možností je stavba šnekovitého sprchového koutu, jejíž postup tu vidíte. Speciální práce
Cenové relace Text: Marek Burza, Foto: Archiv KONTAKT: |
Koupelna z kozího chlívku
|
|
To všechno jsou už jen vzpomínky. Nad stolem dávno svítí elektrická lampa, pivo se chladí v lednici, a ne v potoce jako dřív, a z půdy se stal útulný pokojík. Tak běžely roky… a ty se ve zdejších drsných klimatických podmínkách dovedou na stavení důkladně podepsat. Ve chvíli, kdy jsme zjistili, že už déle nemůžeme odkládat opravu kůlny, vyvstal před námi závažný problém, jehož řešení rozdělilo naše do té doby svorné rodinné řady na dva téměř nesmiřitelné tábory. Spor Ale nepředbíhejme. Nejprve jsme museli najít někoho, kdo by naše plány zrealizoval. Vlastními silami bychom to rozhodně nezvládli. Měli jsme štěstí, vlastně my ne, ale chalupa, protože ti, kteří se do toho pustili, nejenže umějí snad všechna řemesla, která jsou při rekonstrukci potřebná, ale navíc mají cit pro stavbu, materiál, dovedou poradit, zařídit všechno potřebné… A pak samozřejmě stačilo už málo. Jen takové docela tiché šeptnutí — A co takhle koupelna? Byli jsme rozhodnuti. Co s místností, která kdysi dávno svému původnímu majiteli sloužila jako chlívek pro kozu a prase a nám po úpravách jako spíž a skladiště? Je dostatečně prostorná, má krásný klenutý strop… Místo pro koupelnu bylo nalezeno. Protože se už pomalu blížila zima, stačili se jen do místnosti zavést trubky pro odpad, ty se táhly kůlnou, a usadit umyvadlo. Nevadilo nám to. Když jsme dokázali žít tak dlouho bez koupelny, jednu zimu to ještě vydržíme. Hlavně že máme fortelně opravenou kůlnu. Jarní proměny A byla! Hned ten den jsme odnesli stařičké umyvadlo na půdu, z kamen odstavili hrnec, v němž jsme vždycky hřáli vodu na mytí. Právo prvního osprchování bylo uděleno mně. Roztočila jsem kohoutek a s úlevou jsem si Zdroj: Můj dům 3/01 Kontakty: |
Oči pro domácí počítač
|
|
I bez internetu lze ale s těmito kamerami hlídat některé části bytu či domu, natáčet jednoduché záznamy, pořizovat digitální fotografie nebo připravit zajímavé hry dětem. Jako zdroj pohyblivého obrazu pro nejrůznější počítačové aplikace by sice bylo možné použít klasickou videokameru, ale je to zbytečně drahé. Vysoké rozlišení těchto zařízení na internetu totiž nevyužijete, stejně jako řadu funkcí. Myšlenka vyvinout kameru ušitou na míru pro práci v součinnosti s PC se proto nabízela skoro sama. PC kamery Rozdíl proti dosud běžným domovním kamerám je v tom, že zde je obraz na výstupu z kamery dodáván v digitální podobě a na některé běžné počítačové rozhraní – v nedávné minulosti na sériový port, nyní na USB. Také se s kamerou dodává software, který umožní z nasnímaného obrazu udělat statický snímek stejně jako videozáznam v některém běžném počítačovém formátu a připravit jej do podoby vhodné pro internet. V praxi má webová kamera podobu malého několikacentimetrového přístroje, který lze snadno upevnit přímo na monitor počítače (pokud chcete, aby zabíral vás, třeba pro potřeby videokonference), nebo postavit někde poblíž. Čím méně je toho uvnitř, tím více se někteří výrobci vyřádili na designu, který občas bývá značně futuristický. Důležité ale je, že webové kamery stojí zlomek ceny klasických digitálních přístrojů (řádově tisíce korun proti desítkám tisíc) – a přitom pro běžného počítačového fanouška bohatě stačí. Webovými kamerami se dnes zabývá velké množství výrobců. Díky nízké ceně se pomalu propadají do kategorie počítačových spotřebních doplňků – mezi luxusnější klávesnice, myši či reprobedny. Práce s nimi je jednoduchá a zvládne ji i mírně poučený počítačový laik. Jde v podstatě jen o to připojit kameru na příslušné rozhraní a nainstalovat potřebný software. Po opětovném spuštění počítače otevřete příslušný program, před vámi se objeví obraz snímaný kamerou – a vy už můžete jen volit jeho parametry. Pokud vám jde o statickou fotografii, pak tu může být na výběr mezi několika stupni rozlišení a velikosti, případně možnost jednoduchých úprav a retuší. Potřebujete-li videozáznam, máte někdy možnost volby rozlišení a počtu snímků za vteřinu. Nakonec obrázek či záznam uložíte v podobě počítačového souboru, případně rovnou použijete pro některou internetovou aplikaci. Je z čeho vybírat Jiným příkladem z pestré nabídky je WebCam Plus od společnosti Creative, která již má zaostřitelný objektiv od přibližně 8 cm do nekonečna. K počítači se připojuje přes rozhraní USB. Pohyblivé video lze snímat rychlostí 30 obrázků za sekundu (při rozlišení 160 x 120, 176 x 144, 320 x 240 a 352 x 288 bodů) a 15 obrázků za sekundu (při rozlišení 640 x 480 bodů). Kamerka umožňuje pořizovat živé video při rozlišení 16,7 milionu barev, dovede také v této barevné hloubce snímat jednotlivé obrázky při všech výše uvedených rozlišeních a získat tak křišťálově ostré snímky. Z hlediska uživatele je stejně důležité i dodávané programové vybavení. K WebCam Plus se jich dodává pestrá paleta. Creative PhotoEditor je program na editování a vylepšování obrázků pro každého, kdo chce vytvořit osobní pohlednice a prezentace. VideoBlaster WebCam Monitor je vyspělý detektor pohybu, který může snímat obrázky, kdykoliv zachytí pohyb v blízkosti vašeho PC; obrázky mohou být automaticky nahrány na vaše www stránky. VideoBlaster WebCam Control je výkonná aplikace, která dovede ovládat a nastavit vaši kameru a třídit vaše obrázky a videoklipy do snadno použitelných alb. Microsoft NetMeeting vám zajistí hlasovou komunikaci přes internet a snadné provádění videokonferencí. MediaRing Talk je hlasový internetový komunikátor nové generace, který vám umožní telefonovat z PC na PC přes internet zdarma. Pixaround je revoluční programové vybavení pro spojení obrázků, umožňující vytvořit panoramatické virtuální obrazy, které potom můžete publikovat na www stránkách či posílat elektronickou poštou svým přátelům. Doporučená maloobchodní cena kamery je 2050 Kč bez DPH. Osvobození od drátů Takovým „hybridním“ přístrojem je například WebCam Go Plus firmy Creative. V režimu spojení s počítačem (přes rozhraní USB) můžete kameru díky vestavěnému kloubu „zlomit“ a postavit na stůl nebo na monitor (nebo namířit z okna či na akvárium – fantazii se meze nekladou). Pak lze snímat video v barevné škále 16,7 milionu barev při frekvenci 30 snímků za sekundu v nižším rozlišení 352 x 288 obrazových bodů, nebo 15 obrázků za sekundu při vyšším rozlišení 640 x 480 bodů. S dvěma tužkovými bateriemi formátu AAA se WebCam Go rázem osvobodí od drátů a počítače a může se vydat do světa na lov obrázků. Za cenu okolo šesti tisíc i s DPH ovšem nelze čekat žádné divy – i zde je například maximální rozlišení 640 x 480 bodů. Takovýchto snímků se do vestavěné paměti vejde 150, což odpovídá více než čtyřem kinofilmům. Když si spočítáte, kolik dnes barevný kinofilm stojí, tak zjistíte, že tahle digitální kamera je ještě levnější, než na první pohled vypadá. Použitá paměť nepotřebuje napájení, takže se obrázky neztratí ani v případě, že se baterie vybijí, nebo že je obsluha omylem vyjme. Dalším omezením daným nízkou cenou je nepřítomnost LCD displeje, na němž by bylo možné nasnímané obrázky ještě v terénu prohlédnout. S tím musíme počkat až na připojení k počítači, protože zde je jen průhledový optický hledáček. Dvoubarevný LCD panel slouží výhradně k indikaci nastaveného režimu, počtu snímků atd. Vedle snímání jednotlivých obrázků můžete snímat také krátké videosekvence a nechybí ani samospoušť. Jiným dokladem toho, že tento směr se výrobcům jeví jako perspektivní, je Intel Pocket PC Camera. I tento přístroj může být připojen k počítači jako webová kamera – anebo použit coby digitální fotoaparát, do jehož 8MB paměti se vejde 128 obrázků s rozlišením 640 x 480 bodů. Některé televizní karty pro počítač s takovým využitím počítají a vedle příjmu televizního signálu dovolují tímto způsobem připojovat jednu nebo více videokamer. Majitelé PC kamer pro rozhraní USB to mají ještě jednodušší, většinou se však počítá pouze s připojením jedné kamery. Není však třeba omezovat se jen na hlídání v rámci vlastního domu. Když totiž propojíte takovou kameru s internetem nebo mobilní telefonní sítí, můžete zjistit, co se děje doma či v kanceláři, prakticky odkudkoliv. Taková řešení jsou již běžně na trhu. Moravská firma MRP Informatics například nabízí možnost sledovat dění v objektu přes internet jednou nebo více kamerami. Hlídací kamery v kombinaci s internetem nacházejí uplatnění také v tzv. inteligentních domech. V projektech ukazujících bydlení budoucnosti se běžně počítá s tím, že v domácnostech budou počítačové sítě propojující prakticky všechny spotřebiče. Mezi ně patří i PC kamery ve většině místností, před domem, na zahradě, v garáži atd. Ty dovolí nejen hlídat stav domu od počítače uvnitř, ale po zadání přístupových hesel i z kteréhokoliv počítače připojeného na internet. I z dovolené na druhém konci světa tak půjde občas dohlédnout, zda nedošlo v bytě k nějaké havárii, jestli dům nenavštívili zloději, jak se daří rybičkám v akváriu a zda teta chodí zalévat květiny. Po rozšíření videomobilů pak budete moci dohlédnout na svůj byt kdykoliv. Většina podobných projektů jsou futuristické vize, které firmám slouží spíše jako reklama typu „podívejte, co taky svedeme“. Společnost Cisco však nedávno otevřela nedaleko Londýna „inteligentní“ rodinný dům, který je postaven na základě již běžně prodávaných technologií a zájemci si jej mohou nejen prohlédnout, ale také objednat. Součástí instalace je i velké množství PC kamer, stejně jako možnost přístupu na ně z libovolného internetového počítače. Náročnější zájemci o hlídání objektů (firmy, instituce atd.) obvykle využívají speciální kamerové systémy. Donedávna ještě šlo o analogové kamery, nyní však již i sem proniká digitalizace a internet. Firma Philips například vyvinula kameru e-Dome nové generace, která obsáhne zorné pole 360 stupňů horizontálně a 147 stupňů vertikálně najednou, a přitom nepotřebuje žádné mechanické otočné díly. ¨ To je umožněno právě důsledným využitím principů digitalizace obrazu. Základem kamery e-Dome je čip citlivý na světlo s vysokým rozlišením, který je umístěn za objektivem s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností a širokým zorným polem – tzv. rybím okem. Tyto objektivy za normálních okolností dávají extrémně širokoúhlý obraz, ovšem za cenu zkreslení. U kamery e-Dome je digitální signál dál počítačově zpracováván, takže je zkreslení eliminováno. Program dokáže na přání operátora digitálně zaostřit, vybrat určitou část obrazu a tu zvětšit, což má na obrazovce stejný efekt, jako mechanické otáčení kamery prostřednictvím dálkového ovládání. Toto „digitální natáčení objektivu“ však může být nesrovnatelně rychlejší a spolehlivější než jakékoliv mechanické zařízení. Jedna kamera tohoto typu tak nahradí až šest kamer klasických. Foto: autor a archiv firem |
Vlajková loď minimalismu
|
|
Dům přesto nepřipomíná předimenzované monstrum. Autor, ing. arch. Stanislav Fiala, jen uvažoval při navrhování jeho dispozice přísně racionálně. A pokud při pohledu na něj se vás zmocní dojem, že vedle přesných propočtů z prostorů domu dýchají i silné citové vazby, máte pravdu. Tvůrce podoby domu měl totiž to štěstí, že dostal od investora naprosto volnou ruku, a tak se s tímto rodinným domem zcela ztotožnil. Výsledek dopadl tak, jak by si představoval on sám svůj ideální rodinný dům. A ani po půlroce od jeho otevření se v něm nezklamal. Ještě stále je přesvědčený, že jednou takový dům postaví znovu. Pro svou vlastní rodinu. Stavba má docela obyčejný, pravidelný půdorys, který je přizpůsobený na míru pětičlenné rodině. Společenské přízemí je v úrovni ulice. Skleněné stěny oddělují soukromý prostor jen symbolicky, razantnějším vymezením rodinného teritoria bude kamenná zeď, která ulici pohledově oddělí, ale zachová přitom otevřenost přízemí. Zatímco při procházení domem to tak vůbec nevypadá, na půdorysu je velmi zřetelné jednoduché členění horního podlaží: kuchyň s jídelnou je společná, a pak už jen pět malých privátů — pokoje s vlastní šatnou a koupelnou umožňují každému členu rodiny užít si chvíle samoty, ve velké rodině tak vzácné. On sám říká, že to však tak vůbec nemuselo být: „Tvarosloví domu je tak strohé, že kdyby to bylo nutné, nebránil bych se obložit koupelny běžnými bílými dlaždicemi, místo kovového umyvadla tam mohlo být třeba umyvadlo ve tvaru mušle — vypadalo by to jako vtip.“ Rodina, která se na svůj dům těšila s lehce mrazivým pocitem nejistoty, jak si na nový způsob života vlastně zvykne, však po žádných ústupcích nezatoužila. Jako životní výzvu a příjemné dobrodružství pojala zabydlování se v novém domově a z reakcí všech členů, rodičů, dvou dospělých synů i dcery, je patrné, že pro ně bylo zábavné sledovat sebe v procesu zabydlování. Lehce se pře-nesli přes stěny bez omítky – koneckonců, od architekta mají slíbeno, že nebudou muset nikdy bílit. Stěny stačí čistit v případě nutnosti jen mýdlovou vodou. Také jakákoliv oprava bude mnohem jednodušší než ve starém bytě: osobní zkušenost dovedla architekta Fialu k tomu, že navrhl viditelné rozvody, které dovolí snadno a rychle najít případnou závadu a bez problémů ji opravit. Červené rozvody, působící v koupelnách jako zajímavý barevný akcent, vlastně slouží jako ozdoba až v druhém plánu. Všechno, co v malých koupelnách najdete, je čistě účelové a funkční. Proč tedy máme dojem, že vypadají tak luxusně, že se pro běžného člověka snad ani nehodí? Možná to bude tím, že si neuvědomujeme, že skutečný luxus je mít kolem sebe jen to, co k životu opravdu potřebujeme, a to by ovšem mělo dokonale sloužit. Několik barevných plastových ramínek dodá interiéru koupelny sice nádech výjimečnosti, ale podstatu jeho dokonalosti je třeba hledat jinde. n Text: Pavlína Blahotová, Foto: Filip Šlapal KONTAKTY: |
Sekretář: home office minulosti
|
|
Ve všech knihách o starožitnostech se pod názvem sekretář představuje nábytkový kus, který slouží k ukládání knih a současně umožňuje u něj psát na výklopné nebo výsuvné desce. Psací stolky s výklopnou deskou byly běžné již v 16. století. Deska se vyklápěla obvykle v úhlu 45 stupňů. Angličané takové stoly nazývali „bureau“, zatímco Francouzi takto označovali jakoukoliv formu psacího stolu. Na konci 17. století byl oblíben jako psací stůl kabinet na podstavci s velkou svislou sklápěcí čelní deskou, kterému se říkalo „scriptor“. Ve Francii byl v oblibě podobný kus nábytku, nazývaný „secrétaire ‚a abattant“, který byl na konci 18. století napodobován v celé Evropě. Sklápěcí, původně šikmou psací plochu nahradila postupem času výsuvná zásuvka sekretáře, na níž se dalo pohodlně psát. Sekretáře sloužily v minulosti vždy duševní práci. V interiérech šlechtických a později měšťanských bytů byly určeny k duševním činnostem provozovaným v soukromých interiérech (které mnohdy byly současně interiéry veřejnými) – byly to tedy jakési domácí kanceláře čili home office. Mohli si je dovolit pouze lidé bohatí, a protože představovaly skutečný symbol společenského postavení, byly v celé své historii vždy bohatě zdobeny, lakovány, vykládány či malovány. V různých obměnách přežily sekretáře do období po druhé světové válce – to již měly jednoduché, pravidelné kubické tvary a byly často součástí knihoven a různých kompletů nebo sestav. Sporadicky se ve světě i u nás dostaly do výroby, například v roce 1976 v družstvu Dýha Brno pod označením „pracovní skříň“. Na hladině moderního nábytku se úspěšně vynořily opět v letech devadesátých. Stejně jako v minulosti jde o krásné kousky solitérního nábytku, který staví na dokonalosti a umu řemeslné práce. Naštěstí však nejsou nijak přemrštěně zdobeny. Přizpůsobují se potřebám současného člověka jak rozměry, tak vnitřním vybavením a funkcemi. Obvykle se dnes řadí k jedné větvi domácích kanceláří – home office ve skříni. Secretum, sekret, secretary, secrétaire? Není tedy daleko k tomu pochopit, proč se nějaký kus nábytku nazýval již v historii tak tajuplně. Jak jinak, když roli hrají tajné pečetidlo, tajné dopisování a ukrytá tajemství! Koneckonců, každý správný sekretář – ať historický, nebo současný – musí mít tajnou zásuvku, o které nesmí vědět nikdo jiný než výrobce a majitel, jiná by totiž nebyla tajná. A pokud nábytkový kus označený jako sekretář takovou tajnou schránku nemá, nemůže to být sekretář! Vzpomeňte také na francouzské historické filmy, kde je vždy něco podstatného, třeba listina nebo dokument, o něž bojují král, královna, jejich milenka či milenec, služky i sluhové, mušketýři a celá vojska, ukryto – kde jinde než za tajnými dveřmi v obraze či knihovně, v tajné místnosti nebo v tajné schránce sekretáře! Foto Jaroslav Hejzlar, Petr Žáček a archiv firem |
Obaly: jednoduše
|
|
Jestliže se kdysi Jan Činčera snažil dobrat filozofického poznání prostřednictvím návratu k prapodobě papíru, dnes vkládá vyšší smysl do zdánlivě tak prostých věcí, jako jsou obaly. Pomalu se mu pod rukama rozrůstá firma, jejíž logo Studio Činčera už vidělo ze světa víc než autor sám. Kdyby chtěl, mohl mít se svým renomé dnes továrnu, nenasytný trh krmit jednoduchými a krásnými obaly (někdy dokonce hezčími než obsah) a pohyb akcií na burze sledovat z oken francouzské restaurace. On však k manufakturní výrobě přistupuje stále z pozice tvůrce, nikoliv podnikatele. Kdybyste chtěl… Taková byla příprava více než čtyřiceti kolekcí pro Bohemia Crystalex Trading. Obaly vznikaly zároveň s tvarem skla, mohli jsme bezprostředně reagovat a zprofesionalizovali jsme se i po stránce zodpovědnosti. Při velkých sériích se už musí více pracovat na jistotu, nelze uvažovat o tvaru s tím, že když se nepovede, uděláme něco jiného. Z takové práce mám velmi dobrý pocit, zvlášť okořeněný pozitivním ohlasem, jaký nová kolekce Libera sklidila. Našel jste svou parketu v navrhování osobitých obalů, prezentačních desek, dárkových kolekcí (například pro Český Telecom u příležitosti Olympijských her v Sydney). Na přehlídce českého designu Art & interior ve Veletržním paláci však vaše studio přineslo i něco do interiéru. Potěšila mě výzva paní Lenky Žižkové, kterou považuji za velmi zasvěcenou a navíc razantní osobnost v oboru teorie designu u nás. Připravili jsme kolekci složenou z drobností na stůl nebo na zeď. Je určená na věci, které se často válí na stole a přitom se dají nějakým zajímavým způsobem uklidit. Celé je to vlastně určitý ohlas na práci architekta Franka Gehryho, který průmyslový materiál — vlnitou lepenku — posunul někam úplně jinam, do nových souvislostí. Jednu podobnou kolekci už máme za sebou, ale tehdy jsme neudělali minimum pro její zviditelnění. Prodávala se v prodejnách Cento jako doplňkové drobnosti a my jsme se nijak nesnažili na ni upozornit. Do Veletržního paláce jsme připravili nové tvary a postupy, ale zase je to trošku bokem mimo náš hlavní zájem — obalový design. Myslím, že si užíváte dobu, kdy se neustále objevují nové zajímavé materiály… Moje zásadní heslo zní: Jednoduše. Ne ve smyslu levně, ale ve smyslu názoru. Obal by měl být čistý, jako je víno nebo čaj (kávu cítím už jako komplikovanou věc). Pro firmu Morati, která vyrábí titanové komponenty jízdních kol, jsme navrhli osm typů sáčků z netkaného textilu, do kterých se dá zabalit v mnoha formátových odchylkách celá jejich produkce. Štítky jsou k sáčkům připevněné kovovými sponkami, takže zákazník se může s balenými předměty snadno seznámit, aniž by byl obal znehodnocován. Pro firmu Horizont, která pracuje v oblasti špičkového výstavnictví a používá moderní materiály a technologie, jsme připravili dárkové obaly ze šachovnicové metalizované mikrovlny, Českému Telecomu jsme zrealizovali plastový dárkový obal na telefonní kartu. Od ručního papíru k plastu? Foto: JAN POHRIBNÝ, Text: Pavlína Blahotová |
-5dde78f610121.jpg)
Průvodci tmou
|
|
Smutný je na úvodní anekdotě snad jen závěr, protože může být pravdivý. Svícny opravdu bývaly nebezpečným partnerem interiéru. Jenže neexistovalo jiné východisko. Svícny byly po loučích jediné, které po setmění po staletí klestily cestu očím. Všudepřítomný Voltaire V baroku se přiklonily k dekorativnosti. Opisovaly architekturu stejně jako nábytek a „namluvily“ si i jiné materiály. Zejména porcelán, ale dominoval cín. Na rozdíl od renesance baroko skoncovalo s cínovým nádobím. U svícnů hrál však cín stále prim. Bohužel se zachovalo jen málo ukázek dobového cínařství předvedeného na zdobnosti svícnů. Tento kov byl ideální pro válečné účely a možnost opětovného použití se ukázala lákavá. Baroko mnohé svícny obětovalo! Ony však dospěly do rokoka padesátých let osmnáctého století… a to byla klidná doba. Do všeho mluvil Voltaire. Bojovalo se jen za vlády císaře Čchien-lunga o Tchaj–wan… a to bylo daleko. Svícny mohly po evropsku a v klidu svítit. Magická sedmička Maličká opice V každém případě funguje stoupající linka vývoje užitého umění způsobem, který je schopen tvořit nové ze starého, protože je už dlouho téměř nemožné tvořit ex nihilo — z ničeho. Ověřila si to například postmoderna druhé poloviny dvacátého století, když namíchala koktejl osvědčených dekorativních prvků podle nové receptury a vůbec se za to nestyděla. Ani svícnům se tvarová nejistota nevyhnula. Devatenácté století přineslo omámení orientálními vzory, povrchní zalíbení v předchozích slozích a v devadesátých letech otázku: K čemu, proboha, svícny? Přišla elektřina. Světlo života FOTO: OTO PAJER, Text: Petr Tschakert Kontakty: |
Investice, které nebudete litovat
|
|
Obrátili jsme se proto na ing. Jana Bedřicha, který se touto problematikou zabývá řadu let. Od něho jsme se dozvěděli, jak postupovat nejen při výběru samotných výrobků, ale také dodavatelské firmy. Orientačně se také zmíníme o cenových relacích některých komponentů elektronického zabezpečovacího systému. Ruku v ruce Oba systémy pracují zcela odlišně, ale jestliže uvažujete o zabezpečení objektu elektronickým systémem, musí mít určitou úroveň také mechanické zabezpečení. Byl by nesmysl instalovat elektronické zabezpečovací zařízení a mít místo dveří korálky… Zabezpečení objektu se musí brát jako celek, tudíž oba způsoby zabezpečení musí být vyvážené. Jestliže chcete investovat desítky tisíc korun do zabezpečovací techniky, měli byste předtím uvažovat o bezpečnostních dveřích a sklech do oken, případně fóliích, roletách nebo mřížích. Odpovědný přístup se vyplatí Výběr dodavatelské firmy je jen na investorovi, proto by si o ní měl sehnat potřebné reference. Dále je zapotřebí předem odhadnout hodnotu domu nebo bytu a dalšího majetku a tomu podřídit výběr odpovídajícího zabezpečovacího zařízení.“ Podle slov odborníka je však stále dost těch, kteří se při výběru elektronického zabezpečovacího systému chovají neuváženě. Problém jménem servis Nejde o to udělat z domu Miga „Investor by si měl uvědomit, že k tomu, aby bezpečnostní zařízení spolehlivě fungovalo, je nutná určitá minimální investice. Její výši určuje prostředí, ve kterém má být elektronika instalována. Platí, že čím větší je prvotní investice, tím levnější je provoz celého zařízení v dalších deseti letech, protože jeho služby se téměř vždy přizpůsobují novým požadavkům vyplývajícím z vývoje techniky nebo ze zkušenosti prvního pokusu o vloupání,“ pokračuje ing. Jan Bedřich. Srdcem elektronického zabezpečovacího systému je řídicí ústředna s dostatečnou kapacitou, kterou lze podle potřeby postupně osazovat dalšími funkcemi, např. požárním nebo plynovým hlásičem. Ing. Bedřich k tomu podotýká: „Instalace požárních hlásičů není sice povinná, ale ve spoustě případů už zabránily zničení majetku. Proto si myslím, že se vyplatí investovat přibližně dva tisíce korun za požární hlásič. Podobně je tomu s detektory reagujícími na únik plynu, které fungují nezávisle na ochranných prvcích instalovaných například v plynových kotlích. Za cenu od dvou do pěti tisíc korun je uživatel spolehlivě informován o případném úniku plynu a může ještě zabránit katastrofě.“ Lákavou možnost představuje využití časovačů a elektronické vybavení ústředny pro ovládání dalších komponentů, systémů či jednotlivých prvků – např. na regulování vytápění domu, řízení vyhřívání, čištění nebo osvětlení bazénu, ale také k zalévání květin, krmení rybiček v akváriu atd. Standardní zabezpečení objektu Nižší úroveň zabezpečení přináší riziko, že instalovaný systém bude „děravý“. Náklady na standardní zabezpečení třípokojového bytu se pohybují od 20 do 25 tisíc korun. Takové zabezpečení zahrnuje tři pohybové detektory, sirénu a klávesnici s ústřednou. V případě velkého rodinného sídla může cena zabezpečovacího zařízení dosáhnout i několika set tisíc korun. „Současná nabídka elektronických zabezpečovacích systémů na českém trhu je naprosto dostačující,“ tvrdí ing. Jan Bedřich. „Lze koupit zařízení z celého světa ve vynikající kvalitě a v přijatelné ceně. Katalogy certifikovaných zařízení obsahují například stovky typů detektorů.“ Text: Luboš Chott, Foto: Archiv |
