Blog

Byt na kolečkách

V tuzemských domácnostech se celou řadu let používalo jen pár kusů nábytku, u nichž byla kolečka považována za samozřejmost. Dvě kolečka mívaly dětské postýlky (aby mohly mít maminky své ratolesti podle potřeby u sebe), na kolečkách byly pracovní židle. Pojízdné byly i servírovací stolky. Před několika lety se však kolečka začala objevovat ve větší míře snad u všech typů nábytku včetně skříní. Tuzemský zákazník je však přijímal – a doposud i přijímá – poněkud s rozpaky. To bylo například velmi jasně vidět u nábytku Exe, poprvé vystaveného před čtyřmi lety v Brně. Praktické solitéry byly určeny zejména pro mladé zákazníky, a tak si domácí výrobce dovolil kovový vzhled i kolečka u většiny kusů. Zatímco odborníkům se nový systém líbil, spotřebitelům se zdál příliš „technický“.

Pohodlí na kolečkách
„Když zákazníkovi navrhnu solitér na kolečkách, bývá většinou nedůvěřivý. Argumentuje tím, že ‚to bude ujíždět’a podobně,“ říká architektka Helena Fišárková, která patří k nejlepším tuzemským designérům. „Kolečka používám zejména tam, kde je třeba s nábytkem často manipulovat, aby měl člověk pohodlí a musel vynaložit co nejméně námahy. Za ideální pokládám kolečka pro pojízdné minibary, stolky pod televizory, nízké konferenční stolky nebo pracovní kontejnery, zejména od doby, kdy se začala běžně používat kolečka na kloubu, která umožňují jednoduchý pohyb do všech stran,“ tvrdí Helena Fišárková.

Ráda vidí kolečka také u stolků do kuchyní, na nichž se jídlo připraví, a pak se rovnou „převeze“ do jídelny nebo do obývacího pokoje. Poněkud skeptičtější je u skříní a jiných větších kusů, protože některé věci by měly mít podle ní v bytě své pevné místo. Diskutabilní je také použití koleček u dětského nábytku. „Když jsme pořídili nejstaršímu synovi, který chodil do třetí třídy, pojízdnou pracovní židli na kolečkách, netušili jsme, že se jeho o tři roky mladší bratr rozhodne udělat z ní cirkusového koně,“ poněkud trpce vzpomíná Marta Janáčková, matka tří synů z Prahy, „postavil se na židli a nejmladší syn dělal drezéra. Spravilo to sedm stehů. Při pádu si totiž syn rozbil hlavu o hranu palandy.“

Pojízdné židle či kontejnery proto architekti v pokojích malých děti nevidí rádi. Nenahraditelná jsou ovšem kolečka u postelí a pracovních stolů, které se v dětských pokojích zasouvají různě pod sebe, aby se ušetřilo místo. Vedle koleček jsou zde ještě vodicí lišty, a tak nábytek jezdí jen ve vymezených „kolejích“.

Cestování po bytě
Existuje spousta okamžiků, kdy oceníte mobilní nábytek. Například móda velkých květináčů s nádherně vzrostlými exempláři dracén či cykasů má jednu nevýhodu. I pod nimi je někdy třeba podlahu uklidit. Slabá žena však těžko nadzvedne květník plný zeminy vážící rozhodně víc než pytel cementu. „Když uklízím, celá rodina se takticky ‚vypaří‘. Nechtěla jsem čekat na jejich návrat, a tak jsem keramický květináč popotáhla po podlaze sama. Výsledkem byly rýhy na nových parketách,“ vzpomíná Jana Suchopárková z Brna. „Parkety jsou natřené matným lakem, takže mě oprava stála několik tisíc korun. Protože firma musela přetřít podlahu v celém pokoji.“

V zahraničí se pro velké květiny běžně používají pojízdné podstavce. U nás malý podstavec na kolečkách nabízí pouze IKEA za necelých 400 korun. K velmi módním kusům nábytku patří už výše vzpomínané kuchyňské stolky, jež bývají kombinací řeznického špalku a servírovacího stolku. Můžete s nimi putovat kuchyní tam, kde je to pro vás nejpohodlnější. Pokud je nepoužíváte, mohou být „podstrčeny“ jako pojízdný kontejner pod kuchyňskou pracovní desku. Hotové je pořídíte asi od pěti do dvaceti tisíc (to už jde o luxusní provedení z dovozu), ale vyrobit vám je může každý šikovný truhlář. Vhodné typy koleček totiž běžně nabízejí prodejci dovážející nábytkové kování.

Ceny se podle provedení a velikosti běžně pohybují od 70 do 100 korun. Kolečka se používají také u pohovek, stolků či křesel (ta pak mívají vzadu „madlo“ pro pohodlnější manipulaci), ale i u skříní. Velkou výhodou jsou kolečka u mobilních stolků pod počítač, který lze potom používat v bytě právě tam, kde máte momentálně klid na práci. Mobilní provedení je vhodné jak u malých typů, tak u velkých uzavíratelných skříní tvořících home office neboli domácí pracovnu. Cenové rozpětí bývá obrovské, přibližně od čtyř do sto tisíc korun.

Tady bydlí Štěpán a Markéta

Zařízení a vybavení obou dětských pokojů je výsledkem dlouholeté spolupráce rodiny s designérem Ivanem Dlabačem (Divan design), oceněným Národní cenou za design 2000. Autor, jehož tvůrčí spektrum je velice rozmanité, přijal nabídku s nadšením malého kluka. Se zkušenostmi dospělého se vrátil do světa svého dětství plného úkrytů, schovávaček a tajemství.

Dětské pokoje jsou v prvním patře rodinného domu. K dělicí příčce přiléhají stejné, jen zrcadlově obrácené místnosti. Nalevo bydlí Markéta, vpravo Štěpán. Každý má svůj vchod a tak i možnost kdykoliv zavřít dveře a opevnit se ve svém soukromí. Ivan Dlabač však vymyslel ještě něco navíc. Když si děti na lůžku lehnou na břicho hlavou ke společné stěně, mohou si povídat z očí do očí i při zavřených dveřích. Ve zdi je tajné okno, které oboustranně může sloužit jako skříňka. Když si však obě děti otevřou vnější i vnitřní dvířka, objeví se otvor ve zdi. Komunikační tunel, podávací okénko a třeba i prolézačka. Možná někdy nastane období, kdy bude okno ukryté a police plná knih, zatím jsou dvířka stále dokořán.

V obou pokojích si designér pohrál se stylizací pohádkového světa. Rozměrné pracovní stoly připomínají hrad nebo jeskyni a také je pod nimi dost místa na domeček s dveřmi z molitanu. Ke stolu se vchází lítačkami, nad lůžkem má každý žebřinu ukotvenou v podlaze i ve stropě a ještě jeden pelíšek, ze všech nejtajnější, mají ukrytý nad šatními skříněmi pod šikmou stěnou.

Finanční investice do originálního zařízení dětských pokojů však předpokládá, že uspořádání bude vyhovovat dětem i za dva roky, za pět nebo deset let. Proto základní kostru tvoří kvalitní, na míru vyrobený nábytek, který je ve své podstatě nadčasový. Všechny ozdoby, stylizace a hravé prvky se dají jednoduše odmontovat, textil je přichycený většinou pomocí suchých zipů. S rostoucím věkem dětí se tvář pokoje bude pravděpodobně měnit směrem k jednoduchosti. Z pelíšku nad skříní vznikne další úložný prostor, odstraněné žebřiny umožní přístup k lůžku ze všech stran a studenti si rozloží knihy po prostorném, jednoduchém stole. Jen zelené a modré oblé hrany polic budou připomínat dřívější barevný svět.

V kuchyni jako v pokojíčku

Považujete kuchyň za nutné zlo, nebo jste schopná se v kuchyni jako žena realizovat?
Myslím, že z mé kuchyně je to na první pohled patrné. Já v kuchyni bydlím a cítím se v ní jako v pokojíčku. Vařím často a ráda — a to všechno možné i nemožné.

Vaříte podle kuchařek, nebo se necháte inspirovat pořady typu Mňam aneb prima vařečka, či se snad řídíte jen vlastní fantazií?
Jednou uvařím podle osvědčeného receptu, podruhé je to velký experiment. Podle kuchařky téměř nevařím.

Vaříte i knedlo vepřo zelo, nebo preferujete lehčí stravu?
Jak kdy, to záleží na chuti a náladě. Je pravda, že poslední dobou omezuji maso.

A co dortíky a jiné sladkosti?
Na sladké si vůbec nepotrpím. To už musím mít opravdu zvláštní náladu, to jsem pak schopná kombinovat sladké s kyselým a proložit to slaným nebo pálivým. Ovšem nejraději mám kyselé. Dokonce někdy piju i ocet.

Uznáváte nějaké diety?
Když zjistím, že se to se mnou malinko horší, tak se trošku omezím v jídle, začnu dělit stravu a za chvíli je to zase v pohodě. Žádné drastické diety neuznávám, a tudíž ani nedržím!

V poslední době roste obliba nejrůznějších zeleninových salátů. Jak jste na tom u vás doma?
Saláty jíme všichni moc rádi, a proto je také ráda připravuji.

Co byste ve vaší kuchyni změnila?
Kuchyň je jediná místnost v domě, kterou jsem zařizovala já a podle svého. Bohužel je malá, takže na prvním místě bych ji zvětšila. Pořídila bych si i velký jídelní stůl a líbilo by se mi, kdyby byla kuchyň propojená s jídelnou.

Kuchyň jste si zařizovala před pěti lety. Kdybyste měla možnost pořídit si novou, jaký styl byste zvolila?
Určitě bych si znovu vybrala rustikál. Vím, že se teď prodávají špičkové techno kuchyně, ale myslím si, že taková kuchyň musí být náročná na údržbu a pro běžný denní provoz je tudíž nepraktická. Moc se mi líbí kuchyně s ostrůvkem, nad kterým je velká digestoř s držákem na zavěšení hrnců, rendlíků a jiných kuchyňských nezbytností. Taky by se mi líbilo mít kuchyň vybavenou mosazným nádobím, ale vzhledem k jeho ceně a údržbě bych si asi musela vzít úvěr na jeho pořízení a zaplatit jednoho leštiče na údržbu.

Bez čeho byste se v kuchyni neobešla?
Mým největším kuchyňským „kamarádem“ je myčka. Nejenže ušetří práci a čas, ale špinavé nádobí se schová a v kuchyni je pořád uklizeno. Druhou velkou „přítelkyní“ v kuchyni je pro mě malá televize. Neslouží mi ani tak k dívání jako k vytvoření zvukové kulisy. Když vařím, tak si ji ze zvyku zapnu, ale vůbec nevím, kdo a co tam hraje. Seriály znám nazpaměť, ale pouze podle dialogů. Úžasná věc je drtič odpadků — nesmí vám do něj ale spadnout něco většího, jako se to občas stává mně — to se potom rád zasekává. I mikrovlnná trouba by zasloužila velkou odměnu. Sice plně nevyužívám všechny její funkce (jenom v ní ohřívám), ale i tak mi dobře slouží.

A bez čeho byste se naopak v pohodě obešla?
Nepoužívám kuchyňský robot Genius, který se mě snaží přesvědčit, že je chytřejší než já. Bez něj se obejdu a ráda. Použila jsem ho asi jednou, pak jsem ztratila návod a od té doby už se mi nepodařilo robot ani složit.

Podle jakého scénáře nakupujete?
Zpravidla podle seznamu, který zapomenu doma. Pak improvizuji a nakoupím všechno možné, ale základní věci jako mouka, cukr, sůl mi někdy chybí. Nemám v kuchyni takový ten „utěrkový“ gobelín, ke kterému se připínaly kolíčky (všichni si ho určitě pamatujeme z dětství).

Málokterý muž je ochoten chodit s manželkou nakupovat, jak je na tom pan Svoboda?
Občas se s tím smíří, ale není to často. Někdy dokonce nakoupí i sám, jenže on kupuje většinou konzervy. Asi kdyby přišla válka, aby byly zásoby.

Pořádáte víkendové zájezdy do supermarketů, nebo raději kupujete v malých soukromých krámcích?
Jednou za čas je potřeba udělat nájezd na supermarket a pořídit velký nákup. Jinak podporuji drobné živnostníky a nakupuji v nejbližším okolí.

Prozradíte na sebe nějaké kuchyňské neřesti?
Všechny nože mám tupé, když vařím, tak hodně ochutnávám a ztrácejí se mi kávové lžičky.

Někdy se vám jistě nechce vařit a máte chuť si vyrazit na jídlo do nějaké pěkné hospůdky. Doporučíte nám nějakou?
Znám spoustu úžasných hospůdek. S manželem chodíme rádi do Baroka v Pařížské ulici. Vynikající je Plzeňská restaurace v Obecním domě. Když je spěch a chvat, tak uspokojí restaurace Na Rychtě v Říčanech nebo pizzerie Na Vyžlovce, kam si občas zajedeme o víkendu na kole.

RECEPT:
Kulajda á la Vendula
Konec léta je období, kdy nejvíc rostou houby. K jednomu z mých koníčků patří jejich sbírání. Velmi ráda z nich pak připravuji různé pokrmy. Mezi nejoblíbenější patří v naší rodině kulajda.
Potřebujeme asi 400 g očištěných a nakrájených hub, 4 středně velké brambory, 1 zakysanou smetanu, 1 masox, 6 vajec, 2 lžíce oleje, ocet, sůl, pepř, nové koření, bobkový list, světlou instantní jíšku, čerstvý kopr.

Jídlo připravujeme ve středně velkém hrnci. Na rozpáleném oleji orestujeme houby, přidáme na kolečka nakrájené brambory, chvíli podusíme a pak zalijeme vývarem z kostky masoxu. Povaříme, dokud houby a brambory nezměknou. Přidáme nové koření, celý pepř a bobkový list. Po chvilce vmícháme zakysanou smetanu. Necháme chvíli povařit a zahustíme instantní jíškou, dochutíme solí a pepřem. Vypneme plotýnku, do hrnce pustíme vejce a necháme dojít několik minut. Nakonec dochutíme
octem a posypeme nasekaným koprem.

Zdroj: Svět kuchyní

KONTAKT:
KAPKA NADĚJE (nadační fond pro pomoc dětem s poruchou
krvetvorby),
Nad vodovodem 2/169, Praha 10,
tel./fax: 02/67 00 42 60, www.kapkanadeje.cz,
e-mail: kapkanadeje@volny.cz

Vždy k službám

Nabízíme řešení: při větším vaření, pečení, zavařování a dalších kalamitách je dobré mít po ruce mobilní stůl s další pracovní plochou. Pokud je přídavná pracovní plocha na kolečkách, získáme spolehlivého pomocníka, který je vždy k službám nejen v kuchyni. Pohyblivost pracovního stolu oceníme, když se pustíme do akce většího rozsahu – příprava rodinných oslav nebo práce spojené se sklizní ovoce a zeleniny vyžadují několikanásobek místa (i rukou, ale ty většinou nebývají k dispozici).

Co oči nevidí
Variabilní kuchyňské systémy se umějí přizpůsobit různé intenzitě práce v kuchyni a počítají s tím, že některé funkce budou využívány pouze příležitostně. Přídavné pracovní plochy čekají nenápadně, vzhledově vůbec nenarušují kompozici sestavy a většinou jedním pohybem je možné uvést je do pohotovosti.
Tak mohou být pod pracovní deskou ukryté vály a prkénka, vysouvací pracovní desky nebo přímo stolky. Ty jsou v klidové poloze úplně neviditelné, ale po vysunutí na otočném kloubu se dají podepřít jednou vyklápěcí nohou a poskytnou dokonale stabilní zázemí.

Stolů není nikdy dost
Z venkovských hospodářství známe rozměrný pracovní stůl se spodní deskou, který stával na chodbě a příležitostně se sem odkládaly větší nádoby. V čase zabijaček jej přenesli do kuchyně a právě na něm se odehrávalo všechno to kouzlení a čarování, jehož výsledkem byly neopakovatelné zabijačkové hody. Stůl, ten masivní a stabilní kus nábytku, se pak zase doběla vydrhnutý vrátil na své místo, a kdo šel kolem, tomu zavoněla pod nos chvíle, které kraloval.
Stůl ke kuchyni neodmyslitelně patří v jakékoliv podobě. Často slouží zároveň jako pracovní i jídelní, což v domácnosti s rušným provozem může znamenat nepohodlí na všech frontách. Všem by se nám asi líbilo mít po ruce ještě jeden pracovní stůl v předsíni. Většinou však hospodaříme s každým centimetrem svého prostoru pro život. Pokud se najde místo ještě pro menší pracovní stolek, nemusíme se bát, že je bude zabírat samoúčelně. Pod horní deskou zbývá odpovídající prostor, který se může ze všech stran dobře využít. Otevřené police, zásuvky, postranní věšáky, to všechno z pracovního stolku učiní nepostradatelný prvek, bez kterého by kuchyň nebyla úplná.

TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

EUROHOF , Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/22 87 42 35;
IKEA , Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10;
INTERIÉR ČÁP , Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/42 21 83;
INTERIÉR FLORIDA , Újezd 19, Praha 1, tel.: 02/53 95 52;
PIGMAY , Italská 31, Praha 2, tel.: 02/22 25 12 72.

Fondue

Jen při tom buďte nablízku, aby od svíčky pod kotlíkem něco nevzplálo. Ještě malá drobnost. Chybí vám kotlík? Stačí zaběhnout do některé ze zmiňovaných prodejen a vybrat si. Možná namítnete, že se vám ta návštěva pěkně prodraží. Napoprvé jistě, ale při druhé návštěvě už kotlík kupovat nebudete, navíc se dá použít i k posezení rodinnému či ve dvou, a to doma, na terase nebo na zahradě.

Jaký zvolit kotlík
Jsou nádoby, které jsou speciálně určené pro maso, sýr, čokoládu, v některých můžete dělat to i ono. Většinou budete mít na výběr nerez, kameninu, mosaz nebo litinu. Pro malé fondue na omáčky a čokoládu stačí k ohřívání nádoba se svíčkou. Pro velké fondue se používá kahánek na tekutý líh nebo lihový gel. Kahánek musí mít uzávěr k regulaci plamene a k uhašení. Vždy myslete na to, že pracujete s hořlavinou a dbejte tedy na bezpečnost!

Několik receptů pro inspiraci:

Francouzské fondue sýrové
Potřebujeme 600 g ementálu, 3 dl suchého bílého vína, 2 lžičky bramborové moučky (Solamyl), pepř, strouhaný muškátový oříšek, česnek, bílý nebo tmavý chléb, říz dodají 4 lžíce pálenky méně výrazné chuti.
Sýr nahrubo nastrouháme. Nádobu na vaření vytřeme česnekem, nalijeme do ní víno a zahřejeme na plotně. Za stálého míchání přidáme sýr, až se utvoří hladký sýrový krém. Zahustíme je bramborovou moučkou rozmíchanou ve lžíci vody a přihřejeme. Těsně před podáváním můžeme případně zalít destilátem, okořeníme a postavíme na kahánek na jídelní stůl. Fondue se nesmí vařit, na kahánku jen udržujeme mírnou teplotu. Kousky chleba napíchnuté na vidličkách namáčíme v sýru. Doporučuje se zapíjet dobrým suchým bílým vínem.

Fondue Bourguignonne – masové
Na kostičky nakrájíme libové hovězí maso (svíčkovou nebo jiné dobré maso) — cca 200 g na osobu. Na mističky připravíme různé omáčky a přílohy (rajčatovou, hořčicovou, kaparovou, s olejem a octem, s majonézou, s česnekem, smetanovou apod., dále cibulky, okurky…). Na plotně ohřejeme v nádobě na fondue asi 3 dl arašídového oleje plus 2—3 lžíce olivového oleje s větvičkou tymiánu a bobkovým listem. Na stole pak na kahánku udržujeme olej horký. Vidličkou napichujeme maso, které v oleji osmažíme více či méně podle libosti a namáčíme v omáčkách.

TEXT: LUCIE BRZOŇOVÁ
FOTO: MILAN MARTĺNEK A ARCHIV

Skleněné nádobí? Proč ne!

Trocha teorie…
Sklovina, ze které se u nás vyrábí varné nádobí SIMAX, patří do skupiny čirých, tvrdých, boritokřemičitých skel s vynikající vysokou teplotní a chemickou odolností, která beze zbytku splňuje vlastnosti předepsané mezinárodními normami ISO 3585, resp. DIN ISO 3585. Dokladem trvale vysoké jakosti pak je certifikát systému jakosti podle normy DIN ISO 9002, resp. EN29002, udělený výrobkům se skla SIMAX v roce 1995.
Výrobky z varného skla jsou chemicky stálé, prakticky inertní, vyznačují se vysokou odolností proti účinku vody, vodní páry, kyselin, roztoků solí a alkálií. Dále jsou velice šetrné k životnímu prostředí, z ekologického hlediska jsou naprosto nezávadné a recyklovatelné.

Praktické vlastnosti
Varné sklo je hladké a neporézní, dokonale průhledné a čiré. Nepřijímá pachy ani příchutě, proto je zcela hygienicky nezávadné. Spojuje svoji tvarovou krásu s výbornou tepelnou odolností, takže nám dovoluje přípravu jakéhokoliv pokrmu přesně podle našich potřeb.
Spolehlivou tepelnou odolnost udává SIMAX až do 300 °C, což je pro běžnou přípravu pokrmů více než dostatečné. Výrobce borosilikátového skla BODUM dokonce slibuje, že jeho výrobky odolají teplotám od –30 do +530 °C. Z borosilikátového skla jsou i výrobky PYREX.

Mechanická odolnost
Pomineme-li podrobnější rozpitvávání dalších chemických a fyzikálních vlastností, ve kterých si libují opravdoví odborníci, bude nás zajímat mnohem praktičtější záležitost, tedy mechanická odolnost výrobků, které díky použitému materiálu budou vždy působit dojmem křehkosti a zranitelnosti. Takže, co taková nádoba z varného skla vydrží?
Životnost těchto výrobků je z velké části dána stavem jejich povrchu a jeho celistvostí, tedy hloubkou jeho případného narušení při manipulaci a tepelném zpracovávání jídel či nápojů. Opět vezměme na našem trhu nejdostupnější výrobky, tedy SIMAX — ty prokazují v Mohsově stupnici vrypo-vé tvrdosti skloviny stupeň 6, přípustné namáhání v tahu pak je 3,5 MPa, v ohybu 7 MPa a v tlaku dokonce 100 MPa. Ovšem pozor! I při všech těchto úžasných hodnotách stále platí, že i s varným sklem se musí zacházet opatrně, protože každé sklo je náchylné k prasknutí vlivem tlaku, odření nebo nárazu.

KONTAKTY:
SKLÁRNY KAVALIER (SIMAX) , Sklářská 359, Sázava, tel.: 0328/491 351–59,
www.kavalier.cz , k dostání v OD TESCO a v síti prodejen domácích potřeb;
WINSTON INTERNATIONAL , (BODUM a PYREX), Hudcova 78, Brno, www.winston.cz , koupíte v hypermarketech a v síti prodejen domácích potřeb.

Luxusní koupelny

Český design
V dubnu letošního roku byla na brněnském veletrhu SHK poprvé představena kolekce Polis (LE BON). Zaujala především svými tvary, které odpovídají současnému světovému trendu a které nebyly doposud mezi českými výrobci k vidění.
Nová kolekce koupelnového nábytku obsahuje komponenty různých tvarů a rozměrů, které je možné libovolně mezi sebou kombinovat. Uživatel má tak možnost podle potřeby, fantazie a vkusu zařídit jakoukoli koupelnu, aniž by místnost ztratila na půvabu a funkčnosti. Kolekce přitahuje pozornost především designem. Jednoduché linie s propracovaným detailem vytvářejí elegantní sestavu, která působí vzdušným a odlehčeným dojmem. Je to dáno konstrukcí spodních skříněk, které jsou závěsné a mají sníženou výšku úložného prostoru. Netradičním prvkem je například umyvadlo stojící na desce (návrhář se tentokrát inspiroval dobou, kdy se k mytí používal lavor).
Jemné linie jsou dány lehkostí materiálů. Vedle třešňové dýhy se používá hliník, pískované sklo, kov a v některých případech také mramor. Umyvadla jsou keramická nebo ze speciálního materiálu varicor, který dovoluje spojení bez spár. Šířka základního modulu (umyvadlo se skříňkou) je 70 cm, doplňkové skříně, police a zásuvky jsou široké 17,5, 35 a 70 cm. Sestavy lze doplnit pěti různými zrcadly s osvětlením.

Komfortní sprchování
Sprchování se v poslední době těší velké oblibě. Nejenže je hygieničtější (oproti koupeli ve vaně), ale i mnohem rychlejší a pro někoho možná i pohodlnější. Abychom se při něm cítili co možná nejpříjemněji, potřebujeme prostorný sprchový kout. Právě takový je Magna 5000 (Hüppe), který splňuje i ty nejvyšší nároky každého uživatele.
Skládá se ze sprchové vaničky (124 x 124 cm) vyrobené z drceného mramoru s vápencovým pískovcem. Tento materiál je velice příjemný na dotek, udržuje dobře teplotu, tlumí nárazy vody, neprohýbá se a dobře drží u zdi, takže není potřeba vaničku zazdívat pod obklad. Zástěna je z čirého pravého skla se speciální úpravou Anti-Plaq, která zabraňuje usazování nečistot a usnadňuje čištění. Odkládací místo a úložný prostor jsou v blízkosti, hned za dveřmi, kam se snadno dosáhne.
K dostání je v běžných sanitárních barvách i v exkluzivním pravém chromu, popřípadě ve dvou variantách bicolor (liší se množstvím chromových částí), které umožňují cílené začlenění koutu do koupelny buď podle barvy sanity, nebo baterií a doplňků.

Trochu jinak
Technické parametry při výrobě obkladů a dlažeb se neustále zlepšují. Světoví výrobci navíc často překvapují svými nápady v designu, originálními úpravami povrchu, výběrem barev, používáním netradičních doplňkových materiálů a často také odvážnými kombinacemi.
Mezi významné výrobce těchto produktů se řadí též italská keramička Appiani, která patří mezi špičkové výrobce vysoce kvalitních obkladů a dlažeb.
Vedle kolekcí klasického dvakrát páleného obkladu jsou v nabídce speciální produkty, které se odlišují od standardní výroby. Patří sem takzvaná technika bicottura, kterou je vyrobena kolekce Appianissima. Na červený střep dlaždice je nanesena bílá glazura zabraňující vlivu barvy střepu na konečnou barevnost obkladu. Teprve pak se na takto upravený střep nanese finální glazura. Mezi další se řadí série Arco Techno, která je vyráběná lisováním glazury do vysoce kvalitního střepu — takzvaná monopressocottura — čímž dochází k dokonalému spojení glazury se střepem. Tento technologický proces zaručuje vysoké technické a užitné parametry.

Návrat do minulosti
„Kdo chce číst v budoucnosti, musí listovat v minulosti.“ Tímto citátem Andrého Malrauxe byl prezentován nový umyvadlový koncept Fora (Keramag), který se na český trh dostal v květnu letošního roku.
Originální tvary napodobují to, co už dlouho známe. Vývoj totiž navazuje na vybavení tradičních luxusních anglických koupelen z konce 19. století a na kompaktní koupelny amerických hotelů.
Návrhy umyvadel vycházejí ze dvou základních tvarů, které jsou k dispozici ve dvou velikostech (70 a 100 cm nebo 70 a 52 cm, cena podle provedení a velikosti 9 800—28 800 Kč). Rozlišovacím znakem je prodloužená zadní plocha, která tvoří pohodlné odkládací místo a při šíři 100 cm poskytuje prostor integrovaným držákům na ručníky.
Umyvadla jsou doplněna celkem šesti nábytkovými variantami. Systém tvoří otevřené nebo zavřené spodní a boční skříňky (cena od 26 400 do 33 825 Kč), které jsou vybavené pro snadné přemístění kolečky.
Nábytek je k dostání v javorovém provedení s bílými čelními plochami nebo s dýhou třešně v kombinaci se stříbrným lakem. Sestavu doplňují zrcadla (18 150 až 22 275 Kč) ve třech velikostech s broušenými plochami a integrovaným halogenovým osvětlením.

Cleo v novém
Kolekce zařizovacích předmětů Cleo (Keramag) se díky své oblibě dočkala rozšíření o další komponenty. Jsou jimi komoda a spodní skříňka, které provedením připomínají romantickou dobu a teplo obytných prostor. Design je charakterizován dřevem, symbolizujícím přirozenou jednoduchost a půvab. Otevřená spodní skříňka z masivního dřeva (šířka 115 cm, hloubka 42,5 cm, cena 30 525 Kč) se skleněnými vloženými deskami poskytuje bohatý úložný prostor a další možnost pro odkládání. Sestavu doplňuje stylové zrcadlo s rámem ze stejného dřeva (cena 9 075 Kč).

Oblíbené Tizio
Ansgar Brossardt a Arno Korner ze studia ID-Design Krailling říkají: „Nápady umírají, jakmile se začnou dělat kompromisy.“ S precizností jim vlastní navrhli kolekci Tizio (Ideal Standard), jejíž linie vycházejí z přírodních tvarů (vajíčko, hlava krokodýla a mušle). Tizio se vyznačuje oblými, jemnými tvary, jež jsou v kontrastu s výraznými prvky. Vznikla tak klasická elegantní kolekce s nádechem Orientu, kterou vyhledávají zejména ti, kteří dávají přednost stylu a estetice.
Série obsahuje kompletní vybavení pro koupelnu, přičemž jednotlivé zařizovací předměty jsou k dostání v několika velikostech. Keramická umyvadla jsou v pěti šířích (včetně zápustné desky), jsou doplněna sloupem nebo polosloupem, můžeme je kombinovat s umývátkem. Toaleta je v závěsném i stojícím provedení, nechybí ani urinály a bidet. Sestavu doplňuje akrylátová vana (180 x 80 cm) s odnímatelnou opěrkou. Pro zvýšení relaxace je možné ji doplnit masážním systémem Balneo.

Ve víru pohody
Ti, co dávají přednost relaxaci ve vaně a najdou si čas ponořit tělo do blahodárné lázně, mají příležitost vyzkoušet novou akrylátovou vanu Ruscella (Ideal Standard). Vnitřní ergonomicky tvarovaný prostor je přizpůsoben kterémukoli tělu. K pohodlí přispívá také měkký polštářek pod hlavu a integrovaná madla, která usnadňují výstup a vstup. Na ukládání hygienických potřeb a ostatních pomůcek slouží schránky v nohách vany. Ruscella (180 x 90 cm) je dodávána v bílé barvě s doplňky ve světle zelené. Cena 53 895 Kč.

Asymetrie také v koupelně
Rovné linie a asymetrické tvary jsou charakteristickým znakem kolekce zařizovacích předmětů Lavillete (Duravit). Série obsahuje umyvadlo ve třech velikostech, jehož součástí je úložná skříňka, dvě otočné komody, jednoduchý nástěnný box a koupelnovou skříňku se zrcadlem a osvětlením.
Nábytek je vyroben z dýhy olše a kombinován s barevným lakem. Zajímavá kresba na dýze je způsobena speciální technikou zpracování. V konečné fázi je povrch zakonzervován transparentní vrstvou melaminové pryskyřice.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

EUROBATH , Anglická 7, Praha 1, tel.: 02/22 24 16 26, fax: 02/24 23 63 09;
HÜPPE , K. H. Borovského 37, Slaný, tel./fax: 0314/52 09 54;
IDEAL STANDARD , Černomořská 10, Praha 10, tel.: 02/71 00 11 51,
                               fax: 02/71 00 11 55;
KERAMAG , Učňovská 100/1, Praha 9, tel.: 02/66 10 64 50—1, fax: 02/66 10 63 15;
KOMORNĺK , stavební a zdravotní keramika, Na Chodovci 2880/3,
                    Praha 4-Spořilov, tel.: 02/76 92 73, 02/76 64 78;
LE BON , Dornych 47, Brno-Komárov, tel./fax: 05/45 53 54 12,
              tel.: 05/45 53 54 13—4.

Malá, ale dokonalá

Pro příležitostné vaření stačí dvouvařič nad ledničkou, což zabere 60 cm místa u stěny poblíž otvíratelného okna, které nahradí digestoř. Čas je však charakterizován neustálým pohybem, vývojem a my většinou nedokážeme určit, kudy se náš život bude dále ubírat. Proto by i malý kuchyňský blok měl být vybavený alespoň tak, aby unesl i tíhu náhlých změn. Větší návštěva, přírůstek do rodiny… Na všechno se dá připravit předem, pokud se člověk zařizuje s rozmyslem.

Z nouze ctnost
Malá kuchyňská sestava však není jen výsadou těch, kteří umí užívat života jinde a jinak. Například v garsoniéře platí nekompromisní pravidlo „čtyři stěny = čtyři pokoje“ a při plánování kuchyně se člověk příliš rozmáchnout nemůže, stejně tak v bytech sice o něco větších, ale také více obsazených. Pro člověka, který nejen občas vaří, ale i peče a využívá výhod zmrazených hotových jídel, patří k základnímu vybavení kuchyně varná deska, multifunkční trouba, mikrovlnná trouba, odsavač par, lednička s mrazicím boxem, dřez s odkapávačem, myčka, prostor na ukládání nádobí a pracovní plocha.

Pracovní plocha
Elektrické spotřebiče určují minimální rozměr kuchyňského zařízení, a pokud se rozhodneme pro kompletní vybavení, musíme se s jeho velikostí smířit. Vzácné centimetry se však dají ušetřit na pracovní ploše, která nemusí být nutně pevně spojená s varným centrem. Pomocí mobilního stolu získáme najednou pracovní místo s dalšími možnostmi využití, v nejhorším případě poslouží i stůl jídelní. Také ukládání hrnců a dalšího nádobí nemusí být řešeno pouze v pevné sestavě. V jednopokojovém bytě se stane ideálním řešením například komoda, která pohltí vedle kuchyňského vybavení textil, oblečení nebo knihy. Jednotlivé zóny jsou od sebe odděleny příborníkem, takže nehrozí, že by se časem vzájemně propojily.

Televize v kredenci
Televize v kuchyni není dnes nic výjimečného, osamělá kuchařka ji často považuje za svého jediného rozumného společníka při vaření. V malých bytech však televize v kuchyni být musí, třeba na úkor pohodlí při vaření. Při zprávách se nesmí rachotit nádobím, při fotbale ani nahlas dýchat. Pokud se už televize stala dalším členem domácnosti, zaslouží si odpovídající umístění. Dostatečně daleko od pracoviště, aby nic neohrožovalo její čistou obrazovku, a přitom na dohled. Může být umístěna na nábytku (nebo v něm) stejného designu jako kuchyňská sestava. Časový rozvrh vaření, mytí nádobí a hypnotizování obrazovky pak už záleží jen na dohodě.

TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

COLOSSEUM , Myslíkova 13, Praha 1, tel.: 02/24 92 14 30;
DONLIČ INTERIER , Na Pomezí 40, Opava, tel.: 0633/61 29 99;
EUROHOF , Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/22 87 42 35;
INTERIÉR FLORIDA , Újezd 19, Praha 1, tel.: 02/53 95 52.

Nejlépe chutná na zahradě

Kam s nábytkem
Zahradnímu nábytku by se často mohlo říkat stěhovací, protože vyjma zimních zahrad se musí podle počasí neustále stěhovat sem a tam. Usnadnit si práci znamená pořídit si nejlépe sklopné židle. Totéž platí i o křeslech. Židle či křesla, která není možné složit, je třeba mít alespoň možnost „stohovat“, aby zabrala co nejméně místa a bylo možné je i jednoduše chránit před deštěm a prachem.

Obchodníci nabízejí příslušné igelitové „návleky“ za pár set korun. Oceníte je hlavně u plastového nábytku. Ten má sice řadu výhod – bývá cenově poměrně dostupný, lehký, tedy snadno přenosný, nevadí mu zima ani slunce, ale zároveň má neuvěřitelnou schopnost přitahovat veškerý prach z okolí. Jeho povrch totiž bývá doslova nabit statickou elektřinou.

A protože ve stínu plastový nábytek studí a na slunci pálí, zpravidla se bez textilních sedáků neobejdete. Pak je samozřejmě krycí návlek potřeba nejen na zimu, ale i na noc, aby byl nábytek včetně sedáků chráněn před deštěm a prachem. V jiné situaci jsou majitelé nábytku z teaku, z něhož se vyrábějí trupy lodí. To samo hovoří o tom, že voda mu nevadí.

Ovšem něco za něco, v tomto případě získáte pohodlí za výrazně vyšší cenu. Odpočivné lehátko vás přijde na dvacet tisíc a víc, židli pořídíte tak za šest až sedm tisíc korun. Tento nábytek však vypadá tak dobře, že jej můžete klidně postavit i v interiéru. Navíc jej lze bez jakýchkoliv výhrad architektů použít i na zahradě starých stylových domů, což se o levném plastovém nábytku rozhodně tvrdit nedá.

Pokušení z ratanu
Ratanový nábytek, který se u nás začal prosazovat asi před deseti lety, je vyrobený z plazivých, popínavých či šplhavých lián z čeledi arekovitých neboli z pralesních popínavých rostlin dosahujících délky mnoha metrů a parazitujících na svém okolí. Má řadu výhod, ale do exteriéru patří pouze typy vyrobené z neloupaného ratanu.

Tomu totiž nevadí ani případný déšť. Ve vlhku se mu také nic nestane, takže jej můžete na zimu klidně uložit i v chatě nebo několik měsíců neobývané chalupě. Loupaný ratan – poznáte jej podle toho, že bývá mořený, je už choulostivější, ale čas od času ho lze při velkém úklidu i osprchovat. Životnost kvalitně zpracovaného ratanu je srovnatelná s dubovým nábytkem. Pohodlně lze odpočívat třeba v křesle starém i více než sto let.

Ten, kdo touží po barevném „proutí“, kterému by nevadil déšť, bude ovšem muset zvolit umělý materiál. Žádané je hlavně vlákno Hularo, které vydrží jakoukoliv nepřízeň počasí. Přitom většinu lidí při pohledu na křesla či stolky z tohoto materiálu ani nenapadne, že jde o umělý materiál. Ceny se však pohybují poměrně vysoko, asi kolem osmi tisíc i víc za křeslo.

Tipy na zahradu
Cenově dostupný dřevěný nábytek představují výrobky z borovice a smrku, musí být však dokončen lazurovacím luxolem. Tuto úpravu je nutné jednou za rok či dva obnovit. Litinový nábytek vydrží také ledacos a může klidně zůstat venku i přes zimu. Zpravidla se kombinuje se dřevem se speciální úpravou. Na litinové části se nejčastěji používají komaxitové barvy v různých odstínech.

Lavička tuzemské výroby stojí kolem čtyř tisíc. Zloději vám ji asi neodnesou, protože přetahovat přes plot lavičku vážící kolem 80 kilogramů není právě legrace. Nábytek z taveného hliníku a se spoji z nerezové oceli je oproti litině podstatně lehčí. Židle vás přijde asi na dva a půl až tři tisíce, levnější bývají typy s výpletem. Celohliníkově provedení je nejdražší.

Talíře jako dekorace

Chvála maličkostí

Byt šlechtice nebo bankéře z první republiky: samá starožitnost, na stěně rafinovaně geometricky sestavená souprava talířů – Holandsko ze 17. století? Vídeň z 19. ? Jsou přesně umělecky posazené, hlavně pro radost architekta a fotografa, který jako by chtěl zvěčnit vnitřní dekoraci pro umělecký časopis.

Co se však stane, když se vám podaří objevit krásný talíř jeden zdědíte po babičce a další, opravdu unikátní, jste dostali k Vánocům? Zkuste se inspirovat. Je však mnohem lepší, když raději než vyumělkovaný způsob vystavení talířů, který se hodí do atmosféry křesel některého z Ludvíků, králů Francie, jim dáte volnou plochu. Ty geometricky perfektní výstavky na zdi ponechme salonům, kam málokdy někdo vejde.

Vytvořená stěna talířů má tu výhodu, že ji lze měnit a doplňovat a že pohled na ni je hezký jako na květinovou zahradu. Ne všechny talíře mají ovšem stejnou dekoraci, i když právě květinová je ta nejběžnější, sytě barevná, a rozveselí prostředí. Nejlépe se hodí do jídelního koutu, který může být třeba i v panelákové kuchyni.

Jako u každého vystavování je však přece jen třeba sledovat několik pravidel, aby se vytvořily vývojové skupiny, ať už barevné nebo tematické. Modré dominanty, které přecházejí do červených a třeba i světlých, do talířů s krajkovými obrubami nebo do zlatých dekorací, i když jednotlivé kusy nejsou nutně ze stejného období a ani stejně cenné. I tematicky se dají vytvořit zajímavé shluky: talíře našeho venkova, možná jednoduché, ale krásné, a které něco říkají o vesnické kultuře, bohužel z části mizící.

Dokonce i proč ne – pamětní talířky z poutních míst se mohou seskupit, zrovna tak jako talíře, které různé řetězové restaurace „Labužníků“ dávají zdarma ke stejně už dost přisolenému účtu. Ošklivé nejsou. Je to vzpomínka na dobré jídlo a na naše gastronomické zkušenosti. A dodají lesk i našim knedlíkům… A tak stěna talířů je pravý opak zdi vzdechů.

Je hezké se na ni dívat i jako na celek a pak jeden po druhém objevovat jednotlivé kusy. Ani hosté vám nebudou zazlívat, že jste je posadili obličejem ke zdi místo výhledu na rozkvetlý balkon.

PARTNEŘI WEBU