Blog

Oblečená koupelna

Koupelnový textil se nut ně nemusí jen tak ležérně povalovat přehozený přes vanu nebo žebříčkový radiátor. Předpokládáme totiž, že v rodině s více členy má každý svůj ručník, župan nebo osušku, a při nevyřešeném ukládání pak zákonitě vznikají i z těch nejkrásnějších dezénů jen nevzhledné hromady prádla. Racionálním rozmístěním různých typů věšáků, háčků, držáků a koupelnového nábytku s úložným prostorem se dá najít řešení, díky němuž bude koupelna působit upraveně a textil získá vedle praktického užití i roli doplňku, který dotváří celkové aranžmá koupelny.

Nábytek
Při zařizování koupelny je důležité včas si uvědomit, do jakého prostředí chceme nábytek umístit. Skříně z poctivého dřeva zde nic dobrého nečeká. Prudké změny vlhkosti i teploty, stálá blízkost vody a par jsou tím nejlepším prostředím ke vzniku plísní jak vně, tak uvnitř nábytku. Ideální jsou závěsné kusy lehké konstrukce, jimž nechybějí větrací otvory. V souladu se současným trendem proniká do koupelny sklo v nejrůznějších úpravách, perforovaný hliník a plasty. Také pro malou koupelnu je praktickým pomocníkem úložná skříňka pod umyvadlem, která zakrývá armaturu a maximálně využívá volný prostor. Neměla by však dosedat přímo na zem — počítáme totiž s pohodlným přístupem k umyvadlu, a tedy i místem pro nohy. Navíc právě kolem umyvadla je nejnamáhanější prostor, kde voda a vlhko nejvíc škodí.

Doplňky
Počet doplňků se odvíjí od počtu uživatelů koupelny. Platí zásada, že každý ručník má mít svůj držák, který by měl být umístěn nejméně 80 cm nad zemí. Stejné pohodlí dopřejeme i županům, ovšem ve výšce alespoň 170 cm od země. Poblíž topného tělesa je dobré umístit držák na předložku k vaně, která schne pomaleji než ručníky.

Materiály
Polyesterové závěsy impregnované proti vodě jsou většinou na dolním konci opatřeny těžítkem, které po vyprání (mohou se prát na 40 °C) závěs vyvěsí do původní podoby. Umělá vlákna se objevují i na předložkách. Polyakryl dokáže působit hebkým dojmem, ale jeho vlákna nevážou vodu, což je pro koberec v koupelně ta správná ideální vlastnost.
Lidské tělo se však nejpříjemněji cítí v přírodních materiálech. Proto i přes neustálý vývoj zůstávají nejžádanější ručníky ze stoprocentní bavlny. Kvalita zpracování je určena hustotou tkaní a způsobem úpravy vlákna, přičemž do nejluxusnější třídy patří nebarvené froté bez chemického zpracování.

TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

ANTONIE (VOSSEN) , Rašínovo nábřeží 56, Praha 2, tel.: 02/ 24 92 09 72;
GELMI , Korunní 30, Praha 2, tel.: 02/24 25 72 04;
GRUND , Mlýnská 382, Mladé Buky, tel.: 0439/87 33 00;
JIŘĺ PRÁŠEK , Havlíčkova 46, Dašice v Čechách, tel.: 040/695 06 46;
LINEA PURA , Na Ořechovce 41, Praha 6, tel.: 02/312 18 17;
LS NYOX , Vyšehradská 12, Praha 2, tel.: 02/90 00 01 53.

Staňte se šéfkuchařem ve vlastní kuchyni!

Neocenitelným kuchyňským pomocníkem se při přípravě pokrmů jistě stane multifunkční trouba řady Vitesse VT 256 IX. Nejenže zvládne připravit jídlo, doslova jak si vzpomenete, ale navíc zabere minimum místa a ještě ke všemu skvěle vypadá!

S touto troubou se z vás v kuchyni stane skutečný profík! Multifunkční trouba Whirlpool VT 256 IX totiž kromě mikrovlnného vaření umí grilovat a vařit v páře! K přípravě zdravých pokrmů v páře a rychlému a snadnému vaření vám stačí pouze vybrat z předvolených potravinových tříd Jet Menu a stisknout tlačítko Start.

Unikátní funkce Jet Menu Crisp kombinuje mikrovlnný ohřev s funkcí Crisp a nabízí výběr 12 předvolených potravinových tříd. Upečete tak pizzu, hranolky, kuřecí křidélka či dokonce štrúdl dokřupava shora i ze spodu jako při tradičním pečení, ale za podstatně kratší čas. Například vaše oblíbená pizza je díky funkci Crisp hotová za pouhých 10 minut.

Velmi oblíbenou se v dnešní době stala funkce Steam, která umožňuje moderní vaření v páře. Tento způsob zdravého vaření zachovává výživné látky v potravinách a pokrm připravený v páře ve speciální nádobě si tak udrží barvu a tvar. Funkci můžete použít pro čtyři různé druhy potravin, stačí pouze zadat hmotnost a přednastavený algoritmus přivede vodu v nádobě k varu.

Funkce Jet Start slouží k rychlému ohřevu, Jet Defrost zase rozmrazí potraviny až 7x rychleji než běžné mikrovlnky.

Netradiční design, nerezové provedení exteriéru a nerezový interiér propůjčují této multifunkční troubě neotřelý vzhled a udělá z ní ozdobu vaší kuchyně.

Ve výbavě nechybí dětská pojistka a praktický časovač. Multifunkční trouba VT 256 IX je dodávána s bohatým příslušenstvím – grilovací mřížkou, talířem Crisp s praktickým držákem a speciální nádobou na přípravu pokrmů v páře.

SOUTĚŽNÍ OTÁZKY:

1. Čím je unikátní multifunkční trouba Whirlpool VT 256 IX?

a) nemusí se čistit
b) využívá při vaření páru.
c) pamatuje si připravované recepty

2. Multifunkční trouby značky Whirlpool znáte z TV pořadu…

a) Ano, šéfe
b) Souboj v těžké váze
c) Nahá jsi krásná

3. Jak se jmenuje nadační fond založený společností Whirlpool?

……………………………………………..

Odpovědi na soutěžní otázky posílejte sem.

Coelhův život s knihami

Paulo Coelho a jeho manželka Cristina žijí sami, nemají děti ani psa, jen služebnou a řidiče. Tomu odpovídá strohá dokonalost jejich bytu, projektovaného tak, že evropský architekt musí v údivu zvednout obočí, ale životu uprostřed tropů i excentrické duši slavného spisovatele plně odpovídá. Je maximálně jednoduchý, převážně v černé a bílé, dokonale vyleštěný. Několik pečlivě vybraných starožitností prozrazuje zálibu majitelů ve východním umění a filozofii.

Byt v domě na pláži musí mít okna obrácená na moře – jinak by se člověk připravil o podívanou, která snadno nahradí plátna slavných malířů. Coelhovi dokonce nechali zasklít i balkon, takže celá stěna obrácená k moři je prosklená. Možná trochu překvapivě jsou právě sem situované ty nejsoukromější místnosti: ložnice spojená s pracovnou a malý Cristinin malířský ateliér. Naopak v zadní části bytu, kde okna s méně efektním výhledem zakrývají závěsy, jsou společenské prostory a kuchyně. Ale tady se Coelhovi téměř nevyskytují.

Knihy jako trofeje
Pro byt jsou typické volné vzdušné prostory a nečekaná propojení různých místností. V ložnici, která je spojená s koutem pro počítač a posezením jako stvořeným na příjemné ranní snídaně, je hned vedle postele umístěná velká vířivá vana. Koupelna se spolu s šatnou skrývá za stěnou z průhledných kachlů – to je část bytu, která pro návštěvníky zůstává zcela tabu. Vana ani postel se v detailu na fotografii objevit nesmějí! Jihoamerické zvyklosti se od evropských liší.

A Coelhovi se navíc dost liší i od ostatních Jihoameričanů. Paní Cristina přiznává, že do velké kuchyně s černobíle kostkovanou dlažbou nahlédne jedině jako host, protože nevaří. Služebná připravuje pro Paula spíš typická masitá jídla domácí kuchyně, Cristina ráda víc ovoce. Talířek s občerstvením si často bere do zákoutí svého ateliéru, který jí slouží i jako administrativní centrum. V tom, jak zařídit byt, se manželé příliš neshodují. „Cristina si například potrpí na klimatizaci, zatímco já ji nesnáším,“ říká spisovatel, vstává ze židle a jde přístroj ve zdi nad posteli vypnout.

„Taky se mi nelíbí, jaký vybrala přehoz na postel, hlavně ten materiál,“ ukazuje dál. Jediná další výrazná barva, která dominuje společenské části bytu, je cihlově červená. Na části obnažené stěny připomíná materiál, z něhož je dům postavený. Vzácné východní koberce na podlaze vybíral sám Paulo, některé dostal jako dar v Íránu, kde jeho kniha vyšla oficiálně jako první dílo nemuslimského autora vůbec. Paulo si ve vedlejší místnosti také navrhl zvláštní kombinaci přes celou jednu stěnu zrcadlové panely a proti nim knihovnu. Je to zvláštní knihovna, protože její majitel si v ní příliš nepočte.

Obsahuje pouze knihy, které napsal, a to v dobré čtyřicítce jazyků včetně takového písma, v němž nevyluští ani vlastní jméno. Jakákoliv jiná kniha tu chybí, všechny jsou v uzavřených skříňkách. I to totiž považují Coelhovi za útok na vlastní soukromí – zveřejňovat, co právě čtou.

Prokletí dokonalosti
Vedle sezení ve společenské místnosti má Paulo Coelho jakýsi svůj koutek tradic: na zdi tu visí obrazy a předměty, které připomínají klíčové okamžiky jeho života. Mezi obrázky je i kresba Zlaté uličky v Praze, kde prožil jedno ze svých osudových setkání, jak říká, které se pak promítlo i do jeho knih. Chybějí rytířské řády a diplomy – ty jsou všechny vystavené v přednáškové místnosti jeho kanceláře, vzdálené jen několik bloků.

Tady o ně spolu s několika desítkami rodinných i oficiálních fotografických alb pečují zaměstnanci. Coelhovi žijí život, o jakém se jiným Brazilcům může leda zdát a Evropan ho stěží pochopí. Proslulý zdejší úsvit ani neznají, vstávají pozdě, spisovatel většinou dokonce hluboko po dvanácté. Zato večerní chvíle, kdy slunce nečekaně rychle zmizí za obzorem, vychutnává každý den, kdy není na cestách. Prochází se na pláži, která je pro něj součástí domova, často ve společnosti některé ze svých mladičkých obdivovatelek, a rozdává autogramy. Nezuje si boty ani neplave. Copacabana je přece jen poměrně znečištěná městská pláž, u níž do moře ústí městská stoka

Návraty lnu

Přestože žijeme v období počítačů, mobilních telefonů a syntetických vláken (nebo snad právě proto), touží člověk po doteku přírody, po něčem neumělém, částečně nedokonalém, po něčem, co není naprogramované a počítačově přesné. Domácnosti vybavené všemi zázraky dvacátého století dokáže zútulnit květina, obraz, milý dekorační předmět, ale také textil.
Mezi textilie, které dekorují a zároveň slouží k běžnému chodu života, patří i tkaniny ze lnu. Právě ony mají v sobě kouzlo přírody, které žádný jiný materiál – ač perfektně napodobí strukturu lněných tkanin – nemá.

Vlastnosti lnu – kladné i záporné
Jednou z nejdůležitějších vlastností lněného vlákna je jeho pevnost. Z pevného vlákna lze vyrobit pevnější a hodnotnější výrobky. Pevnost je částečně ovlivňována podmínkami v období růstu rostlin, ale také způsobem zpracování. Jemnost vlákna je rozhodující pro jemnost konečné příze. Čím jemnější je vlákno, tím jemnější lze vypříst přízi a tím jemnější může být lněný výrobek.
Tzv. technické vlákno lnu je dlouhé tak, jak byla vysoká rostlina při sklizni, skládá se z elementárních vláken (která jsou podstatně kratší) spojených rostlinnými pektiny. Pro výrobky, kde se len mísí s bavlnou, se lněná vlákna tzv. kotonizují – to znamená, že se krátí na délku bavlněných vláken, se kterými tvoří vlákennou směs. Kotonizovaný len se používá často jako efektní vlákno u bavlněných výrobků.
Nestejnoměrnost lněných přízí je typická a výraznější u hrubších lněných přízí. Právě tato nestejnoměrnost vytváří rustikální povrch tkanin, právě tato nestejnoměrnost je krásná i žádaná na bytových dekoračních textiliích. Barva lněného vlákna má důležitou roli již při hodnocení samotné suroviny. Surový len rosený je tmavší, stříbrošedý, len máčený je nažloutlý až plavý. Přírodní barva lnu se často vyběluje, zvláště před barvením nebo potiskováním. Tvrdost a tuhost vláken je pro len charakteristická.
K záporným vlastnostem lněných výrobků patří jejich mačkavost, která souvisí právě s tuhostí a tvrdostí vláken. Lněné výrobky je nutno žehlit vlhké až mokré při vysoké teplotě.

Len v bytových textiliích
Nové kolekce bytových textilií jsou odvážně elegantní, s určitou jednoduchostí, která je typická u výrobků ze lnu. Styly s intenzivními sytými barvami již nejsou zcela aktuální. Do bytů se vracejí barvy světlé, béžové a hnědé v kombinaci s bílou. Přírodní barvy i struktury signalizují návrat k čisté přírodě. Nové vzhledy bytových textilií jsou dominantní právě vetkávanými lýkovými vlákny, jako je len nebo ramie. Dekorační tkaniny ze lnu působí chladně elegantním dojmem – nikoli však studeně, nýbrž ušlechtile.
I v ložním prádle má len stále své místo. Pro ložní prádlo v nových kolekcích jsou zastoupeny jak zářivé barvy a pestré tisky nejčastěji s přírodními motivy, tak šedé, antracitové i černé barvy. Ložní prádlo je sice stále převážně z bavlny nebo ze směsi bavlna–len, ale čistý len patří v luxusní oblasti k nejušlechtilejším materiálům. Lněná prostěradla nejenže v létě příjemně chladí, ale ani jejich trvanlivost nemá konkurenci.
Neocenitelnou službu vykonávají lněné výrobky v kuchyních a jídelnách. Lněné utěrky jsou stále potřeba k doleštění skla, přestože doba pokročila a myčky nádobí začínají být nepostradatelné. Utěrky ze lnu mají tu výhodu, že na čištěných předmětech nezanechávají úlomky vláken. Čistě lněné ubrusy, naprony (menší ubrus na původním) a prostírání vytvářejí skutečně ojedinělou atmosféru jídelního stolu v nejrůznějších stylech. Opět k tomu nejluxusnějšímu zboží patří velmi jemné lněné damaškové ubrusy s nepřekonatelným přírodním leskem lněných vláken. V bílém provedení je určitou předností tohoto stolního prádla možnost vyvářky, a tím i možnost dalšího zvýšení bělosti.

Len v Čechách
Jednoletá rostlinka s drobnými modrými květy a stonkem vysokým okolo 80 cm se pěstuje zvláště na vrchovinách. U nás to je především Českomoravská vysočina. Lněná vlákna se získávají ze stonků rostlin celou řadou speciálních technologických postupů. Jen pro představu složitého procesu získávání vláken uvádím některé operace, kterými musí len projít, než se z něj vůbec začne tkát.
Nejprve se stonky drhnutím zbavují listí, máčení nebo rosení rozpustí pektózu, která spojuje vlákna s dřevovinou stonku, lámáním a potěráním se drtí dřevovina a odděluje se koudel od dlouhých vláken, vochlováním se svazky lnu rozdělí a zároveň se odstraní hrubá a krátká vlákna. Lněná vlákna se spřádají v příze různých jemností a kvalit. Nejjemnější příze jsou spřádány za mokra.
Naši výrobci lněných tkanin, mezi něž patří Moravolen, Texlen, Technolen a Nobleslen, zpracovávají nejen tuzemskou surovinu, nýbrž i len dovážený. Umějí vyrobit kvalitní lněné tkaniny v celé škále nejrůznějších typů, k nejrůznějším účelům použití: od oděvních materiálů přes bytový textil (ložní a stolní prádlo, matracoviny, utěrkoviny) až po technické textilie, jako jsou ségly (hrubá tkanina v plátnové vazbě), plachtoviny či tkaniny na rolety, slunečníky a lehátka.

Len ve světě
Pěstováním a zpracováním lnu se zabývá téměř celý svět – přestože pěstování a získávání lněných vláken je mnohem dražší, než je tomu například u bavlny. Mezi hlavní producenty lnu patří Francie, Belgie a Holandsko.
Ve světě se celkově očekává vzestup spotřeby lněných tkanin. Samozřejmě, že je to záležitost módy – nejen v odívání, ale i v bytovém textilu. Lněné ložní prádlo a dekorační tkaniny jsou vyhledávaným zbožím, na světových výstavách se dostávají do popředí zájmu. Přes svou dlouhou tradici (či právě pro ni) je len i v současné době celým světem uznáván za vlákno klasické a stále módní.
Zlatá sentence jednoho zahraničního ústavu přírodních vláken „Len činí tě zdravým, pěkným a šťastným“ by se tak mohla stát mottem pro všechny, kteří milují len ve své blízkosti.

Ing. Hana Pařilová (autorka přednáší na Textilní fakultě Technické univerzity v Liberci)
Foto archiv autorky

Dvojice potřebuje prostor

„Vany určené pro pohodlné koupání dvou osob jsou dnes velmi módní a oblíbené. Délka 180 a šířka 80 centimetrů u poslední novinky Vaio Duo však znamená, že se do vany vejde až 150 litrů vody, a to už něco stojí,“ upozorňuje Tomáš Andrejsek z firmy Kaldewei, „když to porovnáte s vanou 170 x 70 centimetrů, je to téměř dvojnásobek, v tomto případě vám totiž postačí pouze 97 litrů vody.“ U velkých van však nejde jen o prostor a peníze za vodu. Zvážit se vyplatí také to, zda budete mít pro takového „bumbrlíčká‘ dostatek vody, hlavně v létě.

Pokud jste totiž závislí na vlastní studni, může vám taková vana v suchých měsících pěkně zkomplikovat život. „Kdo má dost místa i vody, ten by ale asi váhat neměl, protože příjemné zážitky ve dvou za to určitě stojí,“ říká Tomáš Andrejsek, „nedávno si tuto vanu vybrali mladí lidé, kteří mají dost co dělat, aby stíhali splácet hypotéku na starý domeček, který si pomalu opravují. Na dovolenou k moři se ted‘ nedostaneme nejmíň deset let, tak si alespoň dopřejeme tenhle luxus, vysvětlovali při nákupu.“

I velká postel má svá úskalí
„V poslední době lidé chtějí velká pohodlná lůžka, běžně požadují postele s plochou 200 x 220 centimetrů,“ říká Jitka Hájková z firmy Šibor, která na tuzemském trhu zastupuje známou evropskou značku Hülsta. Ta má pro dlouhány pochopení už řadu let. Populace totiž poněkud „povyrostla“, a tak pokud chcete mít lůžko skutečně pohodlné, mělo by mít minimálně o 21, lépe však o 30 centimetrů více, než kolik měříte. „Velké postele už dnes pořizují rodiče i dospívajícím dětem.

Pokud to rozměry pokoje dovolí, kupují jim postele i se šířkou 120 až 140 centimetrů a délkou minimálně 200 centimetrů,“ tvrdí Jitka Hájková. Tyto postele, které se často označují jako takzvaná lůžka na přilehnutí, jsou mezi teenagery, ale i mladými lidmi, kteří zatím žijí sami, velmi oblíbené. Psychologové tvrdí, že většina dospívajících tráví v posteli většinu času včetně učení nebo jídla. Proto dokážou velkou postel ocenit. Pohodlí má ovšem i svou zápornou stránku, a tou je otázka lůžkovin.

Zatímco vyrobit dostatečně velký rám a rošt už není problém ani pro tuzemské výrobce. Běžně je nabízí například JMP – Studio zdravého spaní nebo firma Lugi, komplikace představují hlavně prostěradla. Vypínací prostěradla určená pro postel 180 x 200 centimetrů totiž v žádném případě na rozměr 200 x 200 centimetrů „nenatáhnete“. KIasická lněná prostěradla lze sice použít, ale temperamentní spáč z nich rychle udělá nepotřebný chuchvalec a vázání v rohu „na uzel“, které se používalo v dobách našich babiček, používá málokdo.

Ještě donedávna bylo nutné vozit prostěradla na atypická lůžka ze zahraničí, ovšem s tím, že například žerzejové provedení vyšlo na postel 120 x 200 centimetrů kolem 40 německých marek. V poslední době je naštěstí možné si tento atypický rozměr (stejně tak jako třeba formát 150 x 220, 100 x 220 – ten nabízí i firma Scan quilt) objednat asi za 490 korun u firmy Stella, a to hned ve 40 odstínech.

Žerzejové prostěradlo na dvoulůžko 200 x 200 centimetrů přijde na 888 korun. Bohužel tuto informaci většina prodejen s ložním prádlem nezná. Poněkud lepší nabídka je u povlečení v prodloužené délce, kde má cícha rozměry 140 x 220 centimetrů (jinak bývá délka pouze 200 centimetrů). Rozdíl oproti ceně výrobku v běžném rozměru bývá minimální.

Inspirace z jihu
Ten, kdo navštívil Itálii nebo Francii, si často vzpomene na „společné“ povlečení, kdy se nocležníci zasouvají pod deku tak trochu jako dopis do obálky. Obdobné provedení si můžete dopřát i doma. Na trhu jsou už běžně dostatečně velké přikrývky o rozměrech 200 x 240 centimetrů, určené pro dvoulůžko. Totéž platí o povlečení.

„Velké přikrývky vypadají velmi dekorativně, nepotřebujete zastýlat,“ tvrdí Alena Kuchtová ze Studia Anna & A, „romanticky založeným jedincům můžeme doporučit i takzvaný valans, což je něco jako podložka pod dort. Vkládá se totiž pod matraci. Rovná plocha je zakončena volánem, který splývá kolem matrace dolů. „Valans i povlečení by měly být ze stejného materiálu nebo v takové kombinaci, aby bylo jasné, že jde o komplet,“ radí Alena Kuchtová

Velká koupelna v malém prostoru

Obklady
V malém prostoru je dobré použít obklady spíš světlejších odstínů, na tmavosti podlahy téměř nezáleží. Důležitý je však formát obkladů a dlažby — jejich rozměry by se nikdy neměly shodovat! Ještě horším prohřeškem je použití zcela stejného materiálu (pokud se týká formátu, barvy a vzoru) na obklady i na podlahu. Takto obložená koupelna pak připomíná spíš pracoviště na jatkách nebo taky prosekturu… Sterilní prostor bez jasnějšího rozlišení působí totiž velmi depresivně a stísněně.
Optimální poměr mezi velikostí obkladů a dlažby je takový, aby obklad měl zhruba poloviční formát než dlažba, a dlažba se navíc lišila jak vzorem, tak i barvou. Obklad a dlažba také mohou být od sebe výrazně odděleny, například užitím barevně či vzorově kontrastního pásu apod. (viz foto). Dále je třeba mít na paměti, že pro malé koupelny není vhodné volit velký formát obkladu, neboť vytváří velký rastr (rozčlenění plochy), a ten malé rozměry koupelny ještě podtrhuje. Stejně negativně působí velké množství prořezů, kterým se u velkého formátu obkladu na malé ploše neubráníme. Nikdy neuděláme chybu, zvolíme-li běžné rozměry 150 x 150 mm, v krajním případě
200 x 200 mm. Připomeňme ještě jedno důležité pravidlo, které je dobré uplatňovat nejenom v malých koupelnách: Nikdy nepokládejte obklady až ke stropu! Vytvoříte z koupelny šachtu, ve které vám bude úzko.

Zařizovací předměty
V malé koupelně je třeba volit zařizovací předměty velmi uvážlivě, protože právě ony (nikoli obklady!) vytvářejí její celkový vzhled. Důvod je jednoduchý: v malém prostoru není místo pro jinou dominantu nebo dekorační prvky, a proto je pozornost soustředěna na zařizovací předměty. Tady se opravdu vyplatí sáhnout hlouběji do kapsy a vybrat takové, které na první pohled demonstrují jasný designový záměr a jsou obdařeny tvarovou nápaditostí.
Barva zařizovacích předmětů může být různá, ale vzhledem k tomu, co jsme už řekli, by rozhodně měla mít světlý odstín. Důležitým pravidlem pak je, že barva zařizovacích předmětů by se měla objevit také v obkladu — třeba jen drobností, např. páskem zvýrazňujícím jejich okolí. To platí i v případě, že zařizovací předměty jsou bílé, bíle vymalovaný strop nám tuto službu totiž neprokáže.

Sklo
V malém prostoru je velmi účinné používat ve velkém množství čiré, průhledné sklo, např. na zástěny, police, případně na dvířka apod. Průhledné sklo (viz foto) působí vzdušně a nevytváří dojem hmoty, takže malý prostor dále nezmenšuje. Platí to i v případě, že při běžném užívání koupelny jsou např. police plné věcí. Čiré sklo nám vždycky pomůže potlačit velkou hmotu např. sprchového koutu nebo zástěny u vany, takže můžeme tyto prvky začlenit i do malé koupelny, aniž se jedním či druhým prostor příliš zaplní.
Třebaže má koupelna, kterou chceme přetvořit, často jen několik čtverečních metrů, vyřešit problematiku jejího vzhledu a funkce není jednoduché. Jak jsme si v krátkosti ukázali, velmi záleží na volbě barev, velikosti předmětů, formátech obkladů a dlažeb, vhodném osvětlení a dalších aspektech, které se řídí různými pravidly. Tento článek vás seznámil pouze s některými z nich. Proto budete-li znovu zařizovat malou koupelnu, určitě se vám vyplatí navštívit odborníky — architekty.

K zapamatování:

– Do malé koupelny nepatří velký formát obkladu, nanejvýš 200 x 200 mm.
– Obklad by se měl odlišovat od dlažby jak formátem, tak vzorem i barevností.
– Obklad vůči dlažbě by měl mít zhruba poloviční rozměry.
– Zařizovací předměty volte designově zajímavé, vytvářejí v malém prostoru koupelny hlavní dominantu.
– Barva zařizovacích předmětů může být různá, ale měla by být světlého odstínu.
– Tato barva by se měla nějakým způsobem projevit i v obkladu — buď přímo v jeho dezénu, nebo dekoračním páskem apod.
– V malé koupelně používejte co nejvíce průhledné sklo.

Kontakty:

DESSIER (architektonický ateliér), Vokovická 42, Praha 6, tel.: 02/20 61 06 22;
KALDEWEI , Kykalova 1, Praha 4, 02/22 13 55 33;
KEUCO , Havlíčkova 662, Modřice u Brna, tel.: 05/47 21 26 25;
HŰPPE , K. H. Borovského 37, Slaný, tel.: 0314/52 09 54;
IDEAL STANDARD , Černomořská 10, Praha 10, 02/71 00 11 51;
JVP/RIHO , Suchý 37, Žďárná, tel.: 0501/46 83 22;
KERAMAG , Učňovská 100/1, Praha 9, tel.: 02/66 10 64 50.

Rozcuchané lustry

Lampy přestávají být disciplinované. Proč nesáhnout po nějakém zmatku? Uděláme z akvária lampu, řekl si třeba benátský výrobce Luci Alternative. Postavil kouli otvorem vzhůru a dal do ní skleněné střípky, ať už bělavé nebo různě zbarvené. Pod nimi je schována žárovka a světlo, které z ní vychází, je velmi příjemné. Další „nedisciplinované“ osvětlení přinesla Fontana d’Arte, když použila jako stínidla krásné nepravidelné rohožky, utkané z bambusu nebo proužků plastu.

Zobecněly také nepravidelné, různě se kroutící dráty lamp, ať už stojatých nebo stropních. Hlavě ty visící dělají zvláštní dojem, jako by se potýkaly – a to vítězně! – se zemskou přitažlivostí. Například kolekce Lucifero navrhuje jednoduchý visací lustr, ze kterého vedou tři hliníkové trubice, každá končící lampou. Tu můžete zacelit na stůl, na obraz, na květiny… Přitom se trubice všelijak kroutí a vytvářejí hezký designérský motiv.

Nejnovější lampy jsou pak ty rozcuchané. Marzika Mosconi tak předvedla doslova rozcuchané skleněné lustry v hale mladých designérů. Mají foukané výběžky a víceméně „nečesané‘ skleněné vlasy, které také osvětlují. Většinou zdobí různě ztvárněné koule, podobné hlavě. Nové formy se tak „pomstilý‘ za přílišnou přesnost tradičního kulatého lustru. Příjemně oživují, a ne bez špetky ironie, občas až příliš racionální moderní nábytek.

Umakartové jádro – Je to ještě problém?

Co se týká peněz — stokrát jsme si přečetli, že cena za totální rekonstrukci začíná na částce někde kolem padesáti tisíc korun, v závislosti na zvyšující se kvalitě a věhlasnosti použitých značek sanity, baterií a obkladů není neobvyklé zaplatit až desetinásobek. Zajímavé však je, že začínají vznikat firmy, které nabízejí spolu se stavbou na klíč i financování stavby prostřednictvím leasingu, stavebního spoření, spotřebitelských úvěrů nebo kombinací těchto produktů. Přitom splátky se pohybují kolem 1 600 Kč za měsíc po dobu 4 let v případě, že si člověk objedná přestavbu v ceně 60 000 Kč a použije financování úvěrem (tedy nejnevýhodnějším způsobem z výše uvedených). Splácení by proto průměrně situované rodině nemělo dělat problém. Co se týká ostatních náležitostí — všeobecně se ví, že by délka přestavby neměla přesáhnout šest až sedm dní a že by rekonstrukci měl povolit stavební úřad. A co vybavení? Je to jen otázka fantazie a nápadu. Většina výrobců už totiž dávno přizpůsobila své výrobní programy tomu, aby se se svými vanami, umyvadly, sprchami či klozety do abnormálně malého prostoru koupelny v panelovém domě vešla.

Kontakty:

RAVAK , Obecnická 285, Příbram, tel.: 0306/242 34;
KALDEWEI , Kykalova 1, Praha 4, tel.: 02/22 13 55 33;
VAGNERPLAST , Velké Přítočno 2, Unhošť, tel.: 0312/21 61 11.

Text: Marek Burza
Foto: Lubomír Fuxa a archiv

Nábytek v koupelně

Materiály
Nábytek v koupelně můžeme rozdělit do tří skupin. Známé a rozšířené jsou sektorové sestavy, které si oblibu získaly především pro svou variabilitu a množství úložného prostoru. Různě velké univerzální skříňky navazují na sebe a uživatel je může kombinovat podle aktuální potřeby. Konkurencí jim jsou designové kolekce, ve kterých je základní modul skříňky s umyvadlem doplněn dalšími samostatnými prvky sestavy (doplňkové skříňky, poličky, zrcadla). Toto pojetí umožňuje vyřešit v jednotném stylu celou koupelnu. Několik vhodně rozmístěných kusů nábytku pak tvoří jednotící prvek, který dává koupelně osobitý charakter. Poslední možností, hlavně pro malé koupelny, jsou solitéry. V koupelně stojí samostatně a vedle své funkčnosti mají vysokou estetickou hodnotu.
Volbu podřizujeme vedle vzhledu, především svým potřebám a prostorovým možnostem. Při výběru bychom měli zaměřit svou pozornost na tvar a na zakončení jednotlivých částí. Ty mohou být na soklu, což je v některých případech méně praktické (např. u skříňky s umyvadlem se stojí podstatně hůř), na nožičkách nebo zavěšené na stěně. Poslední dvě varianty navíc umožňují snadnější údržbu.
Nejpodstatnějším prvkem je použitý materiál. Vlhké koupelnové prostředí dřevěnému nábytku rozhodně nesvědčí, výrobci proto v rámci dostupných technologií používají řešení, která zaručují maximální odolnost vůči vodě. Korpusy skříněk jsou z laminované dřevotřísky (nejlépe klížené), dvířka jsou z MDF desky, která je u kvalitnějších výrobků bíle nebo barevně lakovaná, popřípadě dýhovaná, povrchově upravená speciálním bezbarvým lakem. Na atypicky tvarovaná dvířka se používá speciální fólie, takzvaný postforming. K výrobě dvířek se používají také laminované desky, které ovšem patří k méně kvalitním materiálům a objevují se u levnějších výrobků. Neméně důležité jsou hrany. Jednotlivé části musí být perfektně zakončeny, aby se vlhkost a voda nedostaly dovnitř desky. Kvalitnější skříňky mají takzvanou ABS hranu, což je plastová hrana lepená voděvzdorným lepidlem, u standardních kusů se hrany nažehlují. Úchyty a panty by měly být kovové. Ostatním materiálům, se kterými bývá nábytek kombinovaný (sklem, kovem atd.), ve většině případů koupelnové prostředí nijak nevadí, většinou jen jsou o něco náročnější na údržbu.

Srdce koupelny
Základem každé koupelny je umyvadlo se zrcadlem. Oba výrobky mohou být vylepšené — pod umyvadlem je navíc úložný prostor, zrcadlo bývá součástí nábytkové skříňky vybavené i osvětlením. Celek pak tvoří nejvyužívanější a tedy nejnamáhanější prvek. Při výběru proto musíme dbát na co nejpreciznější provedení.
Umyvadlo musí být vyrobeno přímo na rozměr spodní skříňky, jinak se může stát, že voda zateče dovnitř a nábytek se postupem času zničí. Nejpraktičtější jsou verze, kdy je umyvadlo vyrobeno z jednoho kusu materiálu (keramiky, umělého mramoru, varicoru, kerrocku atd.). Pokud je umyvadlo zapuštěné v desce (mramorové, MDF atd.), je důležité kvalitní provedení spoje. Nejmodernější sestavy mají umyvadlo postavené na desce. Spodní úložný prostor je pak vyřešen skříňkou, otevřenými policemi či kombinacemi obou možností.
Zrcadlo může být pevnou součástí sestavy, samonosné, nalepené na desce, nebo vestavěné do obkladu. Z praktického hlediska se doporučuje umístění spodní hrany zrcadla dostatečně vysoko nad umyvadlovou desku, aby se na něj nedostala voda.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

ALISEO , Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65, fax: 02/20 51 19 09;
EUROBATH , Havlíčkova 678, Brno, tel.: 05/47 21 66 22;
IMAGE INTERIÉR , Štefánikova 61, Brno, tel./fax: 05/41 21 80 90;
KOMORNĺK , stavební a zdravotní keramika, Na Chodovci 2880/3, Praha 4-Spořilov,
tel.: 02/76 92 73, 02/76 64 78;
LE BON , Dornych 47, Brno-Komárov, tel.: 05/45 53 54 13, 05/45 53 54 36,
fax: 05/45 53 54 12;
SANITOP PRAHA , Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 02/684 86 35,
fax: 02/684 85 74.

Kuchyně s vůní minulosti

S používáním starožitných kusů nábytku nebo historických replik se nejčastěji setkáváme v obývacím pokoji nebo v ložnici, komody a truhly bývají oblíbenými zařizovacími kusy prostorných předsíní a hal. Kuchyň je však prostředí velmi náročné. Stálý souboj s udržováním čistoty, časté změny teplot a vlhkosti vzduchu dávají zabrat nejen sporáku, ale i pracovní desce a úložným skříním. Rychle postupující vědeckotechnická revoluce navíc historická zařízení odsoudila do muzeí, protože nemohou stačit náročným požadavkům současné hospodyně. Přesto se příjemného pocitu z blízkosti historie nemusíte vzdát ani v kuchyni.

Kam vzpomínky nedoběhnou
Vaření na otevřeném ohni v černé kuchyni by asi neuvítala ani kuchařka s velmi výrazným vztahem k romantickým seriálům ze středověku. Naše vzpomínky však nedoběhnou ani do století minulého. Odtud pochází vybavení měšťanských domů, které v modernizované podobě může zpříjemnit a oživit i současný interiér. Příborník, kredenc, skleník, zdobné detaily. Konec 19. století ještě neznal pohodlné vaření na elektrickém sporáku, ale tvůrčí atmosféra a rozvržení pracovních ploch již odpovídalo současným trendům. Osvícené vlastenky, čtenářky kuchařských knih Magdalény Dobromily Rettigové, se pilně učily vařit stravu pestrou, na povrchu zdobenou a chutně upravenou, k čemuž pochopitelně potřebovaly odpovídající náčiní a vybavení. Nástup secese a později stylu art deco obohatil interiéry množstvím vzorů a barev.

Rušná léta
Dvacátá a třicátá léta přinesla do zařízení kuchyně spíš vichřici než svěží vánek. Nevídaným způsobem zjednodušila život elektrifikace, a tak se ve 20. letech objevily první elektrické sporáky. Zařízení městských a venkovských kuchyní se začalo lišit stále výrazněji. Ostatně z kuchyně jihočeských babiček nezmizely nástěnné vyšívané kuchařky dodnes. Zatímco na venkov přicházely novinky se zpožděním nebo vůbec ne, městské prostředí přijalo nové funkcionalistické trendy. Začíná nikdy nekončící koloběh výměny zastaralých vzorů za nové. Do života vstupují reklamní kampaně, v kuchyni je možné spatřiti zbrusu nový mlýnek na kávu a za humny vláčí cesťák Leo Popper vysavače od firmy Electrolux.

Léta ještě rušnější
Reakcí na strohá poválečná léta bylo uvolnění, které se projevilo ve všech oborech, od hudby po průmyslový design. Na pravé úhly, přísné linie a účelnost funkcionalismu reagují návrháři oblými organickými tvary, rozvíjí se neformální přístup ke stolování, používají se barevné misky, talíře, keramika pro denní použití…
Na scénu přichází móda polotovarů, v kuchyni se méně vaří a není divu — v interiérech na ni zbývá stále méně místa. I kuchyň s designem připomínajícím šedesátá léta patří dnes do retrostylu. V oblých tvarech a ležérnosti zůstalo dodnes něco z období, které se s odstupem jeví jako jedinečné a ve své atmosféře neopakovatelné.

TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

AB — MOBALPA , 28. pluku 45, Praha 10, tel.: 02/67 31 46 38;
COLOSSEUM , Myslíkova 13, Praha 1, tel.: 02/24 92 14 30;
INTERIÉR ČÁP , Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/42 21 83;
SPEKTRUM , U Stadionu 1159, Nové Strašecí, tel.: 0313/63 25 33.

SOUTĚŽNÍ OTÁZKY:

PARTNEŘI WEBU