|
|
Tato řemeslná tradice přetrvala až do 19. století, kdy zde vyústila dokonce v založení odborné košíkářské školy. Zbraslav ovšem neproslavilo ani tak košíkářství, jako především zdejší cisterciácký klášter založený Václavem II. – rozlehlý komplex budov, který vznikal postupně od konce 13. století v místech královského opevněného loveckého dvorce a jehož dnešní podoba je v zásadě dílem nejvýraznější osobnosti české barokní architektury, Jana Blažeje Santiniho. Mimořádný význam získal klášter jako pohřebiště členů královské rodiny: v chóru bývalého konventního kostela Panny Marie byl jako první z nich roku 1305 pochován sám zakladatel kláštera, jako poslední pak v předvečer husitských bouří v roce 1419 Václav IV. Tato role přisoudila klášternímu komplexu název Aula Regia (Královská síň), který se později v podobě německého Königsaal přenesl na celou Zbraslav. Historie těchto míst sahá ale mnohem hlouběji do minulosti; zdejší vrch Havlín při severním okraji zbraslavského katastru, na němž se kolem kostela sv. Havla (původem románské kaple) rozkládá zbraslavský hřbitov, bývá téměř s jistotou ztotožňován s vrchem a ostrožním hradištěm Osek nad Berounkou, které vzpomíná kronikář Kosmas. V jeho dobách patřilo zbraslavské zboží kladrubskému klášteru benediktinů, v následujícím století se stalo majetkem pražského biskupství, po třiceti letech od něj přešlo mezi královské statky a po dalších třech desetiletích, na sklonku 13. století, je darem od Václava II. získal již zmíněný klášter. Jeho osudy pak Zbraslav sdílela téměř sedm set let – od počátečního rozvoje k totálnímu vyplenění husity, od navrácení zabaveného majetku po časté drancování během válečných konfliktů v první půli 17. století, od stavební obnovy areálu kláštera v dobách vrcholného baroka až k jeho zrušení v roce 1785 a převedení celého zbraslavského panství pod náboženký fond. Řádění švédských vojsk na sklonku třicetileté války dovršilo dílo zkázy – z 18 zbraslavských stavení v předbělohorských dobách jich v půli 17. stol. zůstala obyvatelná jen polovina, vniveč přišel i vrchnostenský dvůr zvaný Peluněk, dodnes připomínaný místním názvem. S obnovou kláštera počátkem 18. století začala Zbraslav opět pozvolna vzkvétat. Tereziánský katastr zde napočítal už přes 70 domů a nastupující manufakturní výroba, která se v podobě cukrovaru usídlila po zrušení kláštera v jeho budovách, pak celkový rozvoj uspíšila. V cukrovaru, mimochodem prvním u nás, který zpracovával třtinový cukr, byl také instalován jeden z prvních parních strojů v pražské průmyslové výrobě. Zbraslavské panství, k němuž příslušely bezmála čtyři desítky obcí a osad (z míst, o nichž jsme již psali, např. Točná a Velká i Malá Chuchle), koupil roku 1825 kníže Bedřich z Oettingen-Wallersteinu. Podnikavý bavorský šlechtic založil v nedalekých Strnadech (bývalé osadě, dnes místní části Zbraslavi) cihelnu a továrnu na kameninu, přímo ve Zbraslavi pak první českou průmyslovou školu pro tovaryše, v klášterních budovách zřídil chemickou továrnu a z bývalé klášterní prelatury učinil své zámecké sídlo. Za něho se stala Zbraslav městem a za něho také proběhla zásadní regulace toku Berounky, která značně pozměnila tvářnost celé zdejší údolní partie – mrtvé rameno řeky pod vrchem Havlínem je pozůstatkem jejího starého řečiště v místech, kde se původně vlévala do Vltavy. S přelomem 19. a 20. století vtrhl do půvabně položené a tehdy ještě poklidné Zbraslavi čilejší stavební ruch a v roce 1900 zde žilo ve 185 domech již více než 1700 obyvatel. Město se zařadilo mezi oblíbená letoviska bohatých Pražanů a své honosné vily si zde vystavěli kupříkladu nakladatelé J. Otto, J. R. Vilímek či E. Beaufort. V Záběhlicích – sousední osadě, která se Zbraslaví později splynula a její území tvoří dnes nejjižnější část zbraslavského katastru – bydlel pro změnu herec Saša Rašilov. Z osobností literárního a uměleckého světa je však se Zbraslaví nejvíce spojován spisovatel Vladislav Vančura, původně zbraslavský lékař, a to díky vile, kterou si zde v roce 1923 nechal postavit od Jaromíra Krejcara, Kotěrova žáka a čelního představitele moderní meziválečné architektury. V souvislosti s projekty rodinných domů si ho připomeňme jako autora některých staveb ve vilových koloniích ve Strašnicích či v Bubenči. O Vančurově vile se říká, že je jedním z prvních českých projevů typické funkcionalistické architektury. A když už je řeč o architektu Krejcarovi, pak pro zajímavost dodejme, že byl druhým manželem novinářky a publicistky Mileny Jesenské, někdejší přítelkyně Franze Kafky. Stejně tak ne každý možná ví, že Vladislav Vančura byl zase tchánem filmového režiséra Bořivoje Zemana. To je však úplně jiná historie. Vraťme se do dob vzniku Vančurovy vily, kdy zbraslavský zámek vlastnili příslušníci novodobé šlechty Bartoňové z Dobenína, rodina z Náchodska, známá svými podnikatelskými aktivitami v textilním průmyslu a nobilitovaná těsně před první světovou válkou. Interiéry zámku, stejně jako hlavní rodové zámecké sídlo v Novém Městě nad Metují, pro ni tehdy adaptoval další významný architekt Dušan Jurkovič. Bartoňové nakonec renovovaný zbraslavský zámecký komplex postoupili v roce 1940 státu pro účely Národní galerie. Mluvíme-li o současné Zbraslavi, která je od roku 1974 součástí hlavního města, pak se závěrem sluší připomenout ještě jméno jedné rodiny, která zde našla své tvůrčí zázemí – rodiny Manoušků, která v novodobých podmínkách u nás stále drží při životě kdysi tak vážené zvonařské řemeslo. Autor: Jiří Vlach |
Blog
Ložnice pro noc i den
|
|
Změny v ložnici souvisejí také s tím, že velké úložné celky jsou přesouvány do komor a šaten, které by měly být v její bezprostřední blízkosti. Případně je tvoří na míru vestavěné skříně, které z prostoru nevystupují, ale opticky ho sjednocují a zklidňují. Není ložnic bez postelí V případě, že si jako první zařizovací předmět do ložnice koupíme postel, může následovat řada problémů s dokupováním a dolaďováním interiéru. Nejsložitější situace nastanou, jestliže jsme zvolili dřevěnou konstrukci určité barevnosti a kresby. Dodatečně se totiž těžko shánějí identické skříně či noční stolky. Pokud chceme takto postupovat, je dobré se u prodejce předem informovat, jestli garantuje stálost dezénu u daného nábytkového programu po několik let. (Takové záruky poskytuje například německý výrobce nábytku Hülsta.) Jestliže ano, je možné pokoj dovybavovat bez časového stresu. Moderní čalounění K čalouněné posteli se pak dají zvolit úložné prvky a další nábytek v podstatě jakékoli barvy. Dnes jsou vedle klasických světlých přírodních barev dřeva moderní výrazně tmavé barvy (tmavý ořech, wenge, palisandr). Také do ložnic se vrací bílá, smetanová, vanilková a další hodně světlé odstíny laků a barev. Pokud je postel na kovových nohách, případně má hliníkový nebo ocelový rám, měl by se stejný kov objevovat na ostatním nábytku, byť v podobě úchytek či zdobných rámečků. Ložnice a postel samotná je velmi citlivá na čistotu. Látkové čalounění s vysokými hygienickými požadavky jdou dohromady především v případě, že čalounění či jeho povlak lze snímat, prát a chemicky čistit. Důležité je také, jak snadno lze tento úkon udělat. Postup je vždy lepší si nechat předvést v obchodě (zvlášť v případech, kdy je povlak tzv. napevno — připevněn na suché zipy nebo patentkami). Snímatelnost potahů skýtá kromě nesporných hygienických výhod také možnost potahy převlékat. U některých značek je možné přikoupit k dané posteli rovnou druhý potah a v takových případech bývá cenově zvýhodněn.
Otázky a odpovědi Jaké dřevo se k bílému čalounění nejvíce hodí? Text: Eva Poláčková, Foto: Archiv Kontakty: |
Na návštěvě v koupelně
|
|
majitelé 1 Majitelé mají se stavebnictvím značné zkušenosti, stěhovali se a zařizovali už několikrát. Baví je to, a jak nám paní domu prozradila, nejraději ze všeho navrhuje koupelny. Během svého (nutno říct že krátkého) života jich zařídila přibližně patnáct.
majitelé 2 Tato nabídka je opravdu výhodná, protože vybavení, které je v domě, patří k nejkvalitnějšímu a zároveň cenově náročnějšímu. A málokdo dnes chce kupovat zajíce v pytli. Navíc stavba, případně rekonstrukce koupelny je sama o sobě náročná. Proto je testování „na vlastní tělo“ vítanou změnou, která doposud v takovém rozsahu nebyla nikde umožněna. V domě jsou celkem čtyři koupelny, my jsme prozatím zachytili dvě, ostatní si necháme na příště. Kontakt: FOTO: IVETA KOPICOVÁ, TEXT: LENKA HAKLOVÁ |
Nechte se pozvat (na skleničku)
|
|
Čeština je neobyčejně bohatá na termíny pro vše, co máme rádi. Proto si můžeme dát „docela malilinkatýho panáčka“, frťana i frťánka, stopku či něžnou „stopičku“, anebo třeba „poctivý hospodský štamprle“. Pojednání na tohle téma by ovšem již postrádalo originalitu – klasikové nás předběhli. Sklenku tvrdého alkoholu si však neobjednáváme pouze v restauračním zařízení – občas si ji dáme i v klidu domova. Většinou se tak stává při slavnostních rodinných příležitostech nebo když přijdou hosté, ale může na ni dojít i ve chvíli, kdy jednoduše chceme udělat tečku za uchvátaným dnem, pustit si tu svoji muziku a relaxovat. Při výběru nápoje nelze radit, většina lidí si časem najde svůj oblíbený drink. Větší problém vzniká tím, že každý nápoj si žádá speciální skleničku. Nejde v tomto případě pouze o módní trend: různý tvar a rozdílná velikost skleniček má kořeny v samotné rozmanitosti nápojů, různorodosti jejich chuti, barvy a vůně. Pokud si tedy hodláme svého „panáka“ skutečně vychutnat – stejně jako chvíli, v níž ho pijeme –, měli bychom věnovat náležitou pozornost sklu, do kterého alkoholický nápoj naléváme. Sklenka umocní chuť i vůni Těžko si doma pořídíme výbavu skleniček, jakou disponují restaurační zařízení. Nevadí, neboť ani sortiment nápojů v našem baru nikdy nedosáhne takové různorodosti. Nicméně bychom si měli uvědomit, že stejně, jako mají své skleničky koňak nebo whisky (napoleonky či whiskovky), mají je i jiné lihoviny. Do určité míry jim ubližujeme, pokud je naléváme do skleniček, které patří jiným nápojům. V našich podmínkách se nejčastěji jedná o slivovici, případně další ovocné pálenky. Právě tyto nápoje – vyrobené s náležitou profesionalitou z kvalitního ovoce – si žádají speciální skleničku, která umocní jejich chuť a pozdrží původní vůni švestek, broskví, meruněk či hrušek. Panáci chtějí eleganci Větší možnost výběru nám v tomto směru nabízejí skleničky pro domácí použití. Ty se vyrábějí z různých druhů skla, ze skla s různou povrchovou úpravou, případně z jiných materiálů (např. z porcelánu). To nám dává možnost sladit sklenky s ostatním užitným sklem a designem stolu. Neměli bychom však zapomenout, že ani panáci a štamprlata se nevymykají současnému trendu ve vybavení interiéru, kterým je elegantní jednoduchost. Foto: Robert Virt |
Aby nohy nezábly
„Tato úprava zvýší původní podlahu pouze o jeden a půl centimetru včetně nové dlažby.“ Regulaci tohoto elektrického topného a temperovacího systému zajišťuje termostat. Na trhu jsou například topné rohože systém Devimat od firmy Devi či EUPV a ETF od firmy Electrolux.
„Pro vytápění koupelen je vhodný příkon do 160 watů na metr čtvereční, v ostatních místnostech postačí do 100 watů na metr čtvereční,“ říká Bohumil Kopřiva ze stejnojmenné pražské firmy, která se specializuje na výrobu a prodej materiálů pro vytápění. „Rohože se dají ‚ušít‘ přímo na míru podle rozměrového náčrtku zákazníka tak, aby byla optimálně využita plocha podlahy.“ Tak například u umyvadel je vhodnější, pokud topná rohož zasahuje až pod umyvadlo a nekončila těsně u něj. Člověk myjící se u umyvadla by pak měl v teple pouze paty a prsty by se už dotýkal studené dlažby.
Díky tomu, že si necháte rohože ušít na míru, tak třeba po vystoupení z oválné vany se vždycky postavíte na teplou dlažbu. Metr čtvereční topných rohoží se pohybuje kolem 250 až ke 3000 korun bez termostatu, záleží však na typu a výrobci. Pokud si necháte rohož „ušít“, pak si připlatíte asi dvacet procent.
Posviťme si na trendy
|
|
Barvy, dekor, struktury Většina firem se obecně snaží ve své nabídce uspokojit všechny zákaznické skupiny, proto předkládá paralelně dekory rustikální, napodobeniny historických dlažeb a přírodních kamenů i minimalisticko-puristické obkladové prvky. Firmy orientované na dokonalý design je často kombinují se sklem, kovem či dřevem přímo ve střepu dlaždice nebo obkládačky. Existují také keramické obkladové prvky pro ekology a ochránce přírody, jejichž výroba nezatěžuje životní prostředí. Seminář pořádaný během veletrhu se týkal chystaných evropských norem pro ekokeramiku, které budou muset respektovat všechny země sdružené v Evropské unii. K zajímavým novinkám patřila dlažba dokonale napodobující štípaný kámen, dlažební kostky nebo tzv. kočičí hlavy, a to včetně nepravidelností, oblin a opotřebovanosti (např. firmy Hi Tech Gres, Dolce Vita), nebo mající povrch v podobě rybích šupin (I Marmi Le Pietre). Bordurám přibyly nové vzory s fosiliemi a „plody moře“, s etnokresbami zvířat a lovců (např. firmy Rex, Kera Gres, Saint’ Agostino) nebo napodobující staré lodní trámy a prkna včetně šroubů či otvorů po nich zbylých (např. Hi Tech Gres, I Moker Italy). Tytéž vzory se objevovaly na veletrhu podlahových krytin Domotex v Hannoveru aplikovány na linoleu, PVC i na plovoucích podlahách. V oblibě jsou stále bordury s mozaikou tvořenou kamínky – buď přírodními, nebo keramickými. Zajímavé byly bordury s prvky městských struktur – s domy či urbanistickými mapami (např. firma Smov) nebo s grafikou v duchu Mondrianově (např. Anfacer, Smov). Za zaznamenání stály také vzory plné oblin a jejich průsečí. Keramické obkladové prvky se používají na fasády a obklady budov. Na obranu proti sprejerům vyrábí firma Flaviker speciální dlaždice odolné vůči sprejům. Firma Buchtal přišla zase se samočisticími fasádovými keramickými obklady KerAion Hydrotec. Je vidět, že keramika je pro obklady budov materiálem budoucnosti – výrobci se předháněli ve velikosti obkladových prvků i dekorech. K zajímavým patřily rozměrné formáty s freskami nebo obklady velmi podobné keramice, jaká se u nás vyráběla v Břasech (např. firmy Dolce Vita, Nordica, Hi Tech Gres). Žádná dobrá firma si dnes nedovolí nenabídnout koordinované formáty, barevnost a dekory pro dlažby a obkládačky. Formátů je u každého vzoru několik a jdou skládat do různých podob. Obklady a poklady Před rokem či dvěma začala některá designérská studia kombinovat obkládačky se sklem, a to tak, že obkládačka má tvar masivního písmene „U“, do něhož je zasazeno čiré, barevné či pískované sklo. Listela pak je skleněná. Loni překvapila i kombinace s hliníkem a jinými kovy, a dokonce i se dřevem (například Ascot, Chic Viva). Překrásné byly listely z drobných zlatých, stříbrných, kovových či skleněných krychliček vyskládaných do mozaiky. Tento mozaikový motiv se objevoval také jako centrální prvek v obkládačkách. Noblesní paprsky protínaly listely stěny, aby se zlomily v bordury pokračující v podlaze. Stačilo přivřít oči, a člověk si připadal jako v pohádce o křišťálovém hradu, zimním království nebo slunečním zámku – podle toho, jaký drahý kov nebo barva byly použity. K raritám veletrhu patřily fluorescenční obkládačky. Pouhá chvíle světla dokázala, aby se dekor na obkládačkách ve tmě decentně zjevil (Dado Ceramica). Novinkou rustikálního trendu byly zase obkládačky menších, nestejnoměrných formátů i barevnosti s nerovnoměrnými hranami a navíc nepravidelně, někdy až šikmo položené a s hrubými, tlustými spárami. Stylový charakter umocňovalo lepení na dřevo. Text: Lenka Žižková |
Přírodní linoleum nejen na podlahu
|
|
Návrat linolea V současné době však stále více nachází přírodní linoleum od řady evropských výrobců své uplatnění nejen v kancelářských budovách, nemocnicích, hotelech či školách, ale také v domácnostech. Mezi nejznámější přírodní linolea dnes patří Marmoleum, Artoleum, Marmorette a Linosom. Na rozdíl od PVC je linoleum stoprocentně bez jakýchkoliv škodlivých látek. Je tvrdé, ale přitom pružné, takže dobře působí na klouby člověka. Také je trvanlivější než PVC. Probarvená vrstva dosahuje až na podkladovou jutu, což zaručuje i při dlouhodobém a nepříliš šetrném zacházení jeho stále bezchybný vzhled. V bytových prostorách se jeho životnost pohybuje v rozpětí 50–70 let. Přírodní linoleum se vyrábí v standardních tloušťkách 2 až 2,5 mm, ale někteří výrobci nabízejí linoleum o tloušťce 3,2 mm, nebo v ještě silnějším provedení pro sportovní použití. Připočteme-li širokou škálu přírodních barev, jemných pastelových tónů, ale i moderních dekorů, může linoleum nabídnout mnoho – jak po stránce užitných vlastností, tak po stránce vzhledu. Proto se i u nás stává interiérovým materiálem s velkou budoucností. Důvody pro Marmoleum a Artoleum Pevnost získávají během sušení a odolávají vysokému bodovému zatížení. Marmoleum ani Artoleum se samo nevznítí a v případě požáru nepřispívá k šíření ohně. Stopy po cigaretách je možné snadno odstranit opatrným seškrábáním. Poté obnovíme povrchovou ochrannou vrstvu. Vysoká trvanlivost ve srovnání s ostatními materiály snižuje náklady. Možnost suchého čištění těchto podlahových krytin šetří 30 % nákladů ve srovnání s údržbou tekutými prostředky. Snadno se z nich odstraňuje prach, proto jsou vhodné pro osoby s dýchacími potížemi. Základními surovinami pro výrobu Marmolea a Artolea jsou lněný olej, pryskyřice, korek, dřevitá moučka a barviva. Mají neměnné antistatické parametry, a proto brání vytváření statického náboje. Kromě toho vykazují velmi příznivé hodnoty elektrického odporu. Z Marmolea i Artolea lze snadno navrhnout individuální motivy a vzory v různých barvách. Technologie řezání vodním paprskem umožňuje realizovat i velmi složité návrhy. Spáry v Marmoleu i Artoleu jsou vodotěsné, pokud při jejich svařování (podobná technologie jako při svařování PVC) využijete příslušné svařovací šňůry. Kontrastní svařovací šňůry mohou být použity jako zvláštní dekorativní prvek. Paleta barev Instalace, údržba a cena Mokrá i suchá cesta údržby Marmolea a Artolea je jednoduchá. Při mokré cestě jsou možné dvě metody: postřikování sprejem nebo metoda mýdlového filmu. Zároveň však výrobce doporučuje čištění podlah „za sucha“, neboť prach a volné částice nečistot se lepí na podlahu, jakmile přijdou do styku s vodou. Setření prachu se proto jeví jako mnohem účinnější než čištění za mokra. Cena přírodního linolea se pohybuje od 400 do 1000 Kč/m2 – záleží jak na typu, tak na tloušťce. Zajímavosti Další specialitou je Marmoleum Dual – rozměrově stálé linoleové dlaždice 50 x 50 cm, pokládané bez svařování. Kolekce standardních dekorací Marmoleum Mosaic (tloušťka 2 a 2,5 mm) zase nabízí různorodé bordury, intarzie a možnosti netradiční tvorby rohů. Linoleum Desk Top je vhodné na dveře, stoly a nábytek, ale dá se použít také jako psací podložka na stůl. Pevné a vysoce elastické je linoleum Bulletin Board, které najde uplatnění na stěnách. Díky povrchové úpravě v něm drží pevně napínáčky. Nic netrvá věčně Foto Robert Virt, archiv firem |
Ochočte si hudbu
|
|
U minisystémů nejvíce zapůsobí hluboké a výkonné basy. Ty jsou do značné míry určující pro kvalitu reprodukce. Není praktické pořizovat si audiosystém s nízkým výkonem a bez technologií podporujících hluboké tóny, i kdybychom chtěli poslouchat jen po večerech, s přivřenýma očima a docela tiše. Pouze přístroj s vysokým výkonem a kvalitou umožní věrný přenos zvuku v jakékoliv intenzitě. Skrytá tajemství Přístrojům přibyl i systém RDS, důvěrně známý z autorádií. Umožňuje přijímačům identifikovat jméno rozhlasové stanice i typ programu a případně je podle požadavku naladit. Samozřejmostí bývá automatické seřizování digitálních hodin prostřednictvím rádiového signálu. Skutečně nároční posluchači mohou sáhnout po přístroji se systémem Virtual Dolby Surround. Pak stačí zavřít oči a přenést se… třeba do středu koncertního sálu. Není to tak obtížné, protože fantazii podpoří dokonalý prostorový zvuk. Co znamená: Dolby B Dolby Pro Logic Incredible Surround RDS RDS Curent Time RDS tuner EON Subwoofer Virtual Dolby Surround Woox technologie Text: Petr Tashakert, Foto: Archiv |
Plast předběhl ostatní materiály
Dnes i přes snahy mnohých o návrat k přírodním materiálům najdete plast všude, byť třeba v kombinaci se dřevem nebo s hliníkem. Posledním hitem jsou dokonce porcelánové šálky splastovými úchytkami.
Pokud jde o nádobí a drobné spotřebiče, pak je jasné, že se dnešní domácnost bez moderních plastů už neobejde. Jsou lehké, nehořlavé, postupně se zbavují i nežádoucí křehkosti. Nikdo se o ně nepořeže, vydrží i domácí „italské“ diskuse. Nádobí z plastu lze mýt v myčce, speciální výrobky můžete používat také v mikrovlnné troubě nebo v mrazáku, snesou totiž i velmi nízké teploty.
Design vychází z funkce
Zatímco tuzemský spotřebitel si při vyslovení pojmu plastový nábytek nejčastěji představí levnou židli z polypropylenu, v zahraničí bývá plast spojován se jmény slavných designérů. „Esovitá“ plastová židle dánského návrháře Vernera Pantona z roku 1959 se zařadila mezi klasiku světového designu. Dodnes ji také švýcarská společnost Vitra vyrábí (na tuzemském trhu vás přijde asi na 4500 korun). K největším hitům současné nabídky se řadí křesílko Toy od Philippa Starcka. Je lehké, nabízí se v řadě jemných pastelových barev a snadno se omývá. Proto také zaplavilo nové kavárny a bistra, které mívají v oblibě zejména mladí lidé.
Atraktivně však vypadá i v běžném bytovém interiéru, navíc se prodává za dostupnou cenu – kolem 2500 korun, což je při tak věhlasném jménu jejího autora velmi přijatelné. „Plast je pro nábytek skvělá věc, ale musí být správně použit,“ říká designér Lodovico Acerbis, „nejde o to vyrábět z něj věci za každou cenu, ale použít plast takovým způsobem, jaký ostatní materiály nedovolují.“ Názor Lodovica Acerbise, jehož dědeček založil rodinnou firmu už v roce 1870, potvrzuje i architektka Ewa Nemoudry z firmy Sirius: „Z plastu můžete vytvořit tvary, které ze dřeva nebo z jiného materiálu udělat nelze, navíc může být plast i transparentní, a tím docílíte velmi zajímavé efekty. Plast je ovšem jen plast. Pokud praskne, už jej neopravíte.“
Pozor na kvalitu
„Všude ve světě se dnes potkáváme s levnými asijskými výrobky. To platí i u plastu,“ tvrdí GianCarlo Marucci z firmy M. G. Distribuzione, která na tuzemském trhu zastupuje špičkové italské výrobce nádobí, domácích spotřebičů a drobných doplňků, „je zbytečné se soudit. Jednodušší je přijít s jinými tvary a barvami. V nejbližší době proto výrazné oranžové, zelené a modré barvy vystřídá například kosmické stříbřité provedení nebo transparentní jemné pastely.
Nádobí pak vypadá jako vyrobené z čistého, průsvitného skla v jemných tónech.“ Díky novým plastům se výrazně usnadňuje i použití domácích spotřebičů. „Novou fritézu z řady Cucina můžete rozložit na několik kusů a ty pak včetně nerezové vany – samozřejmě kromě topné spirály – pohodlně umýt v myčce,“ tvrdí Boris Tománek z firmy Philips, „ani plastové potažení skleněných konvic na bocích není samoúčelné. Zvyšuje odolnost skla při nechtěném nárazu. Plast v kuchyni tak šetří námahu při mytí a zvyšuje bezpečnost.“
Pokud jde o doplňky, pak si plast získává zejména mladé spotřebitele. Jestliže se spojí zajímavý design s přijatelnou cenou, lze mu totiž jen těžko konkurovat. To platí například o koupelnových doplňcích se značkou Authentics. Ačkoliv je prodávají nábytkové galerie, stojí jednotlivé kusy asi od 70 do 1200 korun. Výrazným barvám a hlavně netradičním tvarům mohou starší chromové či keramické doplňky konkurovat jen těžko.
Vinné opojení
|
|
Asi málokoho napadne, že vznik názvu tohoto skvělého nápoje je spojený s biblí. Podle ní totiž přistál po potopě světa praotec Noe na hoře Ararat a začal tu zakládat vinice. Ararat se nachází na hranicích Turecka a Arménie, tedy v oblasti blízké dnešní Gruzii, a odtud právě pochází název vína — totiž z gruzínského gvino. Uchovávání vín Lahvová vína se mají uchovávat v čistých a suchých, mírně osvětlených místnostech. Teplota pro bílá a růžová vína má být 10 až 15 °C, červená vína se skladují v pokojových teplotách, čímž se rozumí teplota místnosti starého anglického hradu, která je mezi 16 až 18 °C. V naprosté většině se lahve ukládají naležato. To proto, že jsou nejčastěji uzavřené korkovou zátkou a my tak docílíme toho, že bude stále vlhká. V opačném případě korek začne vysychat a vzniklými póry může do lahve vnikat vzduch, který působí nepříznivě na jakost vína a může zavinit i jeho infikování octovými bakteriemi. Nastojato proto necháváme jen láhve s umělými zátkami. Zdraví a jídlo Lahvová vína uchováváme: – v suchých a čistých místnostech Kontakty: autor:Lenka Haklová |
