Blog

Skleněná koupelna

Pokud je koupelna zároveň relaxační místností, můžete si na podlaze vytvořit pomocí skleněné dlažby třeba iluzi horské bystřiny nebo jezírka. Nebojte se experimentovat.

Stěny pevné a rozebíratelné
Skleněné tvárnice mají výborné zvukově i tepelněizolační vlastnosti a také se s nimi dobře pracuje. Můžeme jimi stěny buď klasicky vyzdít, nebo použít některou z dalších technologií. Například se dají skládat do požadovaného tvaru za pomoci latěk a křížků či vsunout do dřevěné mřížkové konstrukce, kde se upevní speciálním pryžovým úchytem. Pak se stěna nemusí bourat, ale stačí ji rozebrat.

Snadná je také výměna rozbitého kusu, kdy jen vyměníte poškozenou tvárnici za novou. Příčkami ze skla vhodně rozčleníte malou koupelnu, při použití převážně čirých nebo slabě matovaných tvárnic se prostor zase opticky zvětší. V prostorném interiéru působí velmi atraktivně stěny ve tvaru pravidelných i nepravidelných sinusoid.

Skleněná relaxace
Za skleněnými stěnami mohou být skryté i některé prvky koupelnových zařízení, sprchový kout, umyvadlo, bidet, toaleta nebo pisoár. Podle posledního trendu sklo ve spojení s doplňky a armaturami ze světlého kovu vytváří působivý celek. Vany a whirlpooly v relaxačních místnostech zapuštěné do skleněných tvárnic vyvolávají dokonalou iluzi jezírka. Esteticky čistý skleněný interiér má podle odborných studií pozitivní vliv na psychiku člověka.

Snadná údržba
Do koupelny lze použít skleněné tvárnice i na obklady místo tradičních dlaždic, kamene nebo jiného materiálu. Rovněž se z nich dají sestavit police, stolky, pulty či jiné části koupelnového vybavení. S použitím barevných tónovaných tvárnic s různým stupněm transparentnosti lze dosáhnout zajímavých světelných efektů. Místnost tak většinou získá nadčasový design. A nezanedbatelnou vlastností tohoto interiéru je jeho snadná údržba. Luxfery totiž stačí omýt běžným čisticím prostředkem.

Pozor na okna
Skleněné tvárnice působí v interiéru nejlépe, pokud jsou použity ve velké ploše.
V místnostech, kde je důležitý pocit vnitřního tepla a mezi něž se počítá i koupelna, se luxfery do vnější fasády (například místo okna) nedoporučují, nejsou-li opatřeny ochrannou fólií, která optimalizuje jejich tepelněizolační vlastnosti.

Kontakty:
AUSTIS, Dalejská 680, Praha 5,
tel.: 02/51 09 91 11;
IDEAL STANDARD, Černomořská 10,
Praha 10, tel.: 02/71 00 11 15,
fax: 02/71 00 11 51;
KERAMAG, Učňovská 100/1, Praha 9,
tel.: 02/66 10 64 50, fax: 02/66 10 63 15;
LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2,
tel.: 02/90 00 01 53;
SANITEC, Učňovská 100/1, Praha 9,
tel.: 02/66 10 64 51, fax: 02/66 10 63 15;
VITRABLOK, Bílinská 42, Duchcov,
tel.: 0417/81 81 11

Několik otázek pro ing. arch. LACA FESCU

Proč jsou skleněné tvárnice oblíbeným stavebním prvkem současné architektury?
Jsou úžasné pro svoji schopnost propouštět světlo, prosvětlit místnost a jejich použití je velmi široké. Avšak v bytech je lépe použít skleněné tvárnice jen do teplých místností.

Co všechno lze ze skleněných tvárnic vybudovat?
V podstatě všechno, od dělicích stěn, příček, výplní do fasád až po různé podstavce a police. V Liberci je ze speciálně tvrzených luxfer postavený celý dům. Spektrum použití je opravdu široké.

Čeho bychom se měli vyvarovat?
Snad jen použití obyčejných skleněných tvárnic do fasády obytných, takzvaně teplých místností bytu, tedy například v kuchyni či koupelně na celou fasádní stěnu. Při pokládce luxfer do podlahy zase musíte počítat s vyšší konstrukční výškou. Zatímco podlaha z běžné krytiny bude vysoká jen dva centimetry, skleněné tvárnice ji mohou zvednout až o deset centimetrů.

Jaký je současný trend?
Koupelna jako součást ložnice, kdy je z matovaných skleněných tvárnic postavena dělicí příčka. Matovaná úprava propouští světlo, je průsvitná, ale není průhledná. Průhledné, speciálně tvrzené tvárnice různých stupňů průsvitnosti se zase používají ve stropě interiéru.

Zima v květinách je smyslně luxusní

Byzantská kultura převzala mnoho prvků z Blízkého východu a dalších asijských oblastí – tkaniny prošívané zlatými nitěmi, výšivky, barvené a jinak opracované sklo, křišťál, perly, korálky, glazurovanou keramiku a podobně. To vše se projevuje i v květinových vazbách. Oproti podzimnímu trendu, ve kterém převládala harmonie a klid, se v zimním období objevuje barevnost a dekorativnost. Na trhu tak můžete vidět nové neobvyklé exotické květiny. Příkladem je hvězdník se svými temně rudými sametovými květy.

Ve vazbách se používají méně známé řezané květiny, které zvýrazňují luxusní a smyslnou atmosféru. Typická je temně rudá bouvardie, oranžová a rudá Euphorbia fulgens, plnokvěté chryzantémy a Paphiopedilum v bronzové a lila. Kytice se vážou například do tvaru cibule. Zdůrazňují tím inspiraci tvarem minaretů a mešit. Do vazeb se používají i korálky, sklo, střapečky na provázku a jiné.

Pestré trychtýře

Uchycují se na kmenech a větvích stromů a kořeny většiny z nich nikdy nezakoření na pevné zemi. Svému hostiteli neškodí, jen se jej drží, aby měly dostatek světla. Beze zbytku ovšem využijí vše, co uvízne za šupinkami kůry, v dutinách stromů a mezi kořeny: opadávající listy a květy, zbytky hmyzích těl, trus ptáků, stromových savců či plazů. Dešťovou vodu zachycují listovou růžicí nebo šupinkami na listech a tato zařízení se stávají rezervoárem nezbytným k jejich životu.

Většina z nich vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost. K zálivce a k mnohdy též nezbytnému rosení používáme vodu měkkou, např. dešťovou. Neměla by obsahovat vápník. Broméliovité rostliny rostou v kyselém substrátu. Mnohé, přestože v přírodě rostou epifytně, můžeme pěstovat v nádobách. Jiné naopak pěstujeme na epifytních kmenech nebo větvích, většinou ve speciálních bytových vitrínách, které jsou neobvyklou dekorací; navíc tak rostlinám zajistíme nezbytné životní podmínky.

Ananas
Nejznámější okrasnou a jedinou zároveň i užitkovou „bromélií“ je ananas (Ananas comosus). I v bytových podmínkách přináší sice menší, ale stejně sladké, voňavé a šťavnaté plody. Pochází z Jižní Ameriky, ale v současné době se pěstuje ve všech tropických a subtropických oblastech. Již méně se ví, že ananas lze velmi dobře pěstovat jako pokojovou rostlinu. Navíc je jednou z mála broméliovitých rostlin, která roste přirozeně na zemi, nikoliv v korunách stromů. Mimořádně dobře snáší podmínky moderních slunečných bytů s ústředním vytápěním. Častěji než běžný druh se pěstují kultivary „Variegatus“ a „Porteanus“ s pestře pruhovanými listy.

Rostlina v dobrých podmínkách má silné pevné listy a její růžice může dosáhnout šířky jednoho až dvou metrů. Pěstují se však i miniaturní kultivary. Ke květu rostlinu přivedeme například etylénem, který uvolňuje dozrávající ovoce. Můžeme dát třeba jablka do těsné blízkosti rostliny. Jistější možností je kousek karbidu vápníku rozpustit ve vodě a nalít do růžice. Vývoj od tohoto okamžiku až do dozrání plodu trvá nejméně půl roku. Poté mateřská rostlina začne pomalu odumírat. Novou rostlinu si vypěstujeme z vrcholové růžice na plodu nebo z dalších dceřiných růžic, které se obvykle vytvoří.

Pokud chceme použít růžici ze zakoupeného ananasu, a nyní k tomu máme více příležitostí než v ostatních obdobích roku, vybereme plod s růžicí pokud možno neoschlou a nepoškozenou. Vrcholovou růžici opatrně ukroutíme, pečlivě odstraníme zbytky dužniny, ránu zasypeme práškem z dřevěného uhlí a ponecháme několik dní oschnout. Na bázi rostliny jsou již patrné základy nových kořínků. Po dostatečném oschnutí růžici zasadíme do písčitého substrátu. Po zasazení nesmíme rostlinu neopatrným pohybem vyvrátit. Často pak již nezakoření a uhyne.

Ananas vyžaduje celoročně světlé a teplé stanoviště. Zvláště pestrolisté druhy vynikají lépe na slunci než v polostínu. V zimě může být teplota nižší, ale nesmí klesnout pod 15 °C. Vůbec však nevadí stálá pokojová teplota. V létě zaléváme hojněji a nenecháme substrát přeschnout. Zaléváme i do středu růžice. Hnojíme přibližně jednou za měsíc. V zimě zaléváme méně a nehnojíme.

Échmea
Méně často se pěstuje échmea (Aechmea fasciata) – vytrvalá epifytní rostlina, kterou můžeme pěstovat v nádobě, přestože v přírodě roste epifytně. Zasadíme ji do lehké směsi z rašeliny a listovky, nebo jen do čisté rašeliny. Patří k snadno pěstovatelným „broméliím“.

Velké, tuhé, sytě zelené listy jsou pokryté voskovými šupinkami a dávají rostlině šedozelený vzhled. Ze středu růžice vyrůstá velmi atraktivní růžové květenství. Mezi růžovými listeny se objevují drobné, fialově zbarvené květy. Échmea kvete zpravidla během letního období, ale dobu květu můžeme podobně jako u většiny broméliovitých načasovat. Mateřská rostlina po odkvětu odumírá stejně, jako je tomu v celé čeledi.

Dobře snáší suché ovzduší moderních bytů, slunce, ale i polostín. Optimální je běžná pokojová teplota a střední zálivka. V létě zaléváme přímo do trychtýře. Několikrát za rok vodu z trychtýře vylijeme, trychtýř důkladně vypláchneme a doplníme vodou. Tímto opatřením zabráníme hnilobám.

Guzmánie
V deštných pralesích Střední a Jižní Ameriky roste epifytně v korunách stromů další „bromélie“, která se stala oblíbenou pokojovou rostlinou. Patří ke středně velkým rostlinám. Vlastní květy jsou drobné a nenápadné, ale listeny jsou zpravidla zbarveny křiklavě červeně. V poslední době se objevují na trhu rostliny nejen s listeny červenými, ale i žlutými, oranžovými, růžovými a fialovými.

Koupíme-li si kvetoucí rostlinu, můžeme se po dlouhou dobu radovat z jejího květenství. V této době nevyžaduje žádnou zvláštní péči ani speciální podmínky. Po odkvětu však listová růžice odumírá a chceme-li pěstovat dále dceřiné rostlinky, musíme jim zajistit podmínky podobné, jako jsou v deštných pralesích, tedy vlhko a teplo.

Pokles teploty pod 18 °C guzmánie špatně snáší. Vlhkost vzduchu by se měla pohybovat kolem 80 %. Takové podmínky připravíme rostlinám nejlépe ve vitríně, paludáriu či tropickém skleníčku. Zaléváme měkkou vodou. Ta musí snadno odtékat od kořenů. Volíme proto lehký a propustný rašelinový substrát. V zimě by měly mít rostliny dostatek světla, abychom se dočkali květů.

Neoregélie
V literatuře se uvádí, že neoregélie pocházejí z deštných pralesů Brazílie. Zachyceny ve větvích stromů visí v teplém a vlhkém prostředí. Všem přibližně třem desítkám druhů tohoto rodu je společná rozměrná růžice s vodním trychtýřem. V době květu se střed růžice zabarvuje zářivě růžově nebo červeně. Intenzita zbarvení je ovlivněna podmínkami.

Rostlina vyžaduje velmi světlé, pokud možno slunné stanoviště. Chráníme ji pouze před letním úpalem. Neoregélie vyžaduje teplo a vlhčí vzduch. Během vegetačního období ji zaléváme měkkou vlažnou vodou přímo do trychtýře. V zimě zaléváme jen tak, aby kořenový bal zcela nevyschl.

Neoregélii můžeme množit semeny, ale jednodušší je k tomuto účelu využít odnože, které se začínají tvořit v období květu. Mladé rostlinky opatrně vysadíme do malých květináčků s vlhkou směsí rašeliny a písku. Pro počáteční období rostlinky zakryjeme fólií, abychom zvýšili vlhkost prostředí. Dva až tři roky potrvá, než dceřiná rostlinka sama vykvete.

Bilbergie
Zatím velmi zřídka pěstované jsou u nás bilbergie (Billbergia). Mají dekorativní květy, ale také velmi efektní vybarvení listenů. Květenství je převislé, vyrůstá z pevné růžice listů. Ta po odkvětu odumře, ale předtím vytvoří několik nových růžic.
Bilbergii pěstujeme na světlém a teplém místě. V letním období teplota nesmí nikdy klesnout pod 12 °C. V zimě je optimum kolem 15 °C, ale může být i víc. Půdu v květináči nepřemokřujeme, zaléváme mezi listy. Zálivka závisí na teplotě. Zaléváme vlažnou odstátou vodou.

Vrísea
V poslední době se u nás začíná stále více pěstovat vrísea (Vriesea). Z růžice listů vyrůstá atraktivně zbarvené klasovité květenství, které může mít výšku několika decimetrů. Květy mohou mít žlutou, červenou, nachovou nebo zelenou barvu. Ční z křiklavě červeně nebo bíle zbarvených listenů.
Kvetoucí rostlina potřebuje světlé a teplé stanoviště, které je chráněno před prudkým letním sluncem. V růžici udržujeme zálivkovou vodu. Kořeny stálého převlhčení ušetříme. Neškodí občasné rosení růžic. V květinářských obchodech se objevuje několik druhů a mnoho kultivarů. K nejznámějším patří Vriesea splendens.

Tilandsie
Zcela samostatnou kapitolou je rod Tillandsia, nesmírně rozmanitý a bohatý na druhy. Tilandsie na původních stanovištích rostou na skalách, v korunách stromů a na dalších místech bez substrátu. Druhotně se objevují i na zcela nepřírodních materiálech, jakými jsou např. dráty elektrického vedení.

Některé druhy se mohou pěstovat v květináči, ale většině vyhovuje připevnění na epifytní kmínky a větve nebo na kameny. Často se tak vytvářejí „zahrádky“ z několika rozdílných druhů. Bohužel se objevují též nevkusně nabarvené do nejrůznějších křiklavých odstínů a prodávají se jako pouťová atrakce.

Tilandsie mají na svém povrchu povlak z jemných šupinek, které jsou uzpůsobeny k zachycování a přijímání vláhy. Pěstujeme je v dostatečně vlhkém prostředí, nebo je musíme velmi často rosit. Do vody, kterou rostliny rosíme, občas přidáme hnojivo určené na list. Optimální teploty se po celý rok pohybují v rozmezí 20 až 25 °C.
Tilandsií existují stovky druhů, které se liší tvarem a uspořádáním listů i tvarem a barvou květů. Jsou mezi nimi půlmetroví obři i drobečkové, kteří dosahují sotva několika centimetrů.

Místo pro knihu

Nábytkářský průmysl dnes velmi rychle reaguje na změny životního stylu i technický rozvoj, který se promítá do zařízení domácností. Tak jako se v 17. a 18. století začaly do obytných interiérů dostávat knihovny, tak se tam před několika lety Kniha jako by designéry nábytku přestala inspirovat k novým řešením a výstřednějším nápadům. Maximální specializací u tohoto typu nábytku je dvouúrovňovost (knihovna se skládá ze dvou samostatných skříněk-regálů, přičemž předním lze pohybovat, při odsunutí se objeví zadní řady knih). Speciální typ objevily speciální stojany na kompaktní disky nebo s ostatním vybavením ladící počítačové stoly.

Kniha designéry neinspiruje
knihovny si koupí nebo nechá vyrobit určitě ten, který miluje nejen knihy, ale i přehlednost, pořádek a technickou dokonalost.

Trochu jiný problém s knihovnou nastane v případě, kdy se rozhodneme nechat si nainstalovat policový systém na míru pokoje a do horních polic ze stoje na podlaze nedosáhneme. Taková řešení jsou vhodná pro sběratele, pro lidi, kteří pro svou duševní pohodu potřebují být obklopeni knihami. A rovněž pro ty, komu nevadí zdolávat kvůli knize překážky (schůdky, žebříky atd.).

Je to knihovna, není to knihovna
Pro všechny ostatní, kteří máme knihy rádi a nedovedeme si život bez nich představit, se dnes nabízí multifunkční systémy úložného nábytku. Skladebný princip téměř veškerého úložného nábytku pro obývací pokoje dovoluje vytvořit sestavy, v nichž je dopředu pamatováno na knihy. Jsou to většinou regály s nižší hloubkou (30 až 40 cm). Velmi často bývají prosklené tak, aby knihy byly aspoň trochu chráněny před prachem, v případě použití jiných než čirých skel také před nejostřejšími slunečními paprsky.

Nejčastěji se i v obývacím pokoji objevují knihy v otevřených policích. Hrají pak úlohu určitého artefaktu, který se — ať chceme či ne — podílí na dekoraci pokoje. Doba, která přeje multifunkčním řešením a zjednodušování života, dovoluje dát naše oblíbené knihy do blízkosti neméně oblíbené sošky z cest nebo sbírky porcelánu. Vedle hledisek estetických bychom měli právě při ukládání knih uplatňovat ta praktická, aby kniha mohla být přítelkyní, která je po ruce, když ji potřebujeme.

Jiný pohled na knihu
Kniha je zdroj potěšení, bez něhož se myslící člověk neobejde. Ale i na ni se už dávno nedíváme jako na něco, co si pořídíme jednou provždy, a potom se trápíme s problémem, kam s tím. Nedávno to velmi výstižně pojmenoval spisovatel Ludvík Vaculík v rozhovoru s Karlem Hvížďalou pro MF Dnes: „…Jedním z těch příkazů například je mít co nejméně věcí, nechtít další věci. To se projevuje i v naší domácnosti… Narazíme-li v bytě třeba na knihu, kterou jsme neměli deset let v ruce, navrhuji, abychom ji vyhodili, neboť vím, že v příštích deseti letech ji nevezmem také do ruky. Tíhnu k jednoduchosti, protože je pohodlnější.“

Kontakty:
AKIT, Žitná 30, Praha 2,
tel.: 02/24 94 16 87;
BRIK, Senovážné náměstí 23, Praha 1,
tel.: 02/24 14 26 66,
tel./fax: 02/24 14 26 67;
DESIGN FÓRUM PRAHA, Prokopovo
nám. 5, Praha 3, tel.: 02/22 78 06 98;
FAST — INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 02/24 25 05 28,
fax: 02/24 25 13 57;
IKEA, Shopping Park Praha,
Skandinávská 1, Praha 5,
tel.: 02/51 61 01 10;
KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34,
Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64—5;
KTC INTERIER, Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 02/22 23 07 62;
LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel.: 02/24 31 17 54, fax: 02/24 31 58 56;
MARINI DESIGN, Lazarská 8/13, Praha 2, tel./fax: 02/24 94 70 37;
RENEÉS INTERIOR, Korunní 73, Praha 3, tel.: 02/24 25 46 27, fax: 02/24 25 24 93

Tipy do vašeho domácího baru

Šumivá a bílá přírodní vína se podávají o teplotě šest až osm stupňů Celsia, přírodní červená vína kolem šestnácti stupňů. Pokud chcete, aby lahve s nápoji zůstaly stát na stole a nezteplaly, pak lze použít speciální chladivé obaly. Takový oblek“ na víno či pivo, který je plněný například zvláštním termogelem, postačí dát vychladit do mrazáku a pak nasadit na lahev. Chladicí obal plněný termogelem můžete koupit asi od tří set až do necelých šesti set korun.

Aby se víno nevylévalo
Co však s lahcí, která se nedopije? K tomu účelu byli vymyšleni pomocníci, díky kterým můžete ještě nedopitky“ zachránit. Lahev sektu lze uzavřít vyobrazeným speciálním uzávěrem, k uchování vína je potřeba souprava vakuové pumpičky s gumovým uzávěrem. Pumpička odsaje vzduch a uzávěr – stopper – vše neprodyšně uzavře. Tím se zabrání oxidaci vína. Zůstane mu tak nejen chuť, ale i buket. Uzávěry se hodí na většinu běžných lahví na víno a mohou se opakovaně použít. Za celou soupravu zaplatíte necelých pět set korun.

V troubě lze upéci i chleba

Pokud si častěji kupujete pizzu zmrazenou, ale neradi myjete plechy, můžete zase vyzkoušet speciální kulatý plech na pizzu. Má povrch upravený Perfect cleanem, což je speciální nepřilnavý povrch, který se vám ani při velké“ snaze nepodaří ušpinit tak, že byste ho museli náročně mýt. Stačí ho prakticky jen opláchnout (obdobnou úpravu mají i další pekáče Miele). Nová úprava totiž využívá nanotechnologii. Perfect Clean se právě díky svému nepřilnavému povrchu používá na vnitřní úpravu trub, které se pak nemusí pracně čistit, ale stačí je jen otřít hadrem.

Minimalismus v bytě

Oceněné bydlení
Půdní byt podle projektu Ivana Kroupy byl první realizací v kategorii „Bydlení“, která byla v soutěži Grand Prix vůbec oceněna (v roce 1994). Až příliš strohý interiér ovšem odradil některé redaktory tehdejších populárních časopisů, aby je zařadili na své stránky – chtěli se s fotografy do bytu vrátit, až bude „více zabydlený“. Interiér byl ale zcela dokončený, žádné další kusy nábytku ani obrazy či jiné předměty už v něm neměly být umístěny. Jeho výtvarná podoba byla totiž založena na dokonalém souladu několika kousků velmi funkčního nábytku s prostorem, který byl předem promyšlen do posledního detailu.

Působivost interiéru nevytvářelo zařízení, ale samotné stavební řešení – průhledy prostorem, denní osvětlení kombinované s umělým, výhledy z oken, souhra interiéru a exteriéru, dispoziční řešení v přísném pravoúhlém řádu, čisté linie a geometrické tvary. Byla potlačena romantická atmosféra půdních prostorů s typickými dřevěnými prvky, protože původní konstrukci krovu (vazné trámy, sloupy a vzpěry) architekt nahradil ocelovými rámy a stěny bytu dostaly charakter městských bytů s omítanými bílými stěnami, které umožňují čisté stavební řešení detailů. Vertikální členění prostoru navíc podtrhuje geometrické vazby a rozvržení světla.

Dispoziční řešení
Půdní vestavba byla propojena s rekonstrukcí dvou malých bytových jednotek v 5. patře. Spojením všech tří prostorů – obou bytů a půdy – vznikl nový byt dostatečně velký (asi 120 m2), aby splnil požadavky tříčlenné rodiny a umožnil práci v ateliéru.
Otevřená půda bez příček vytváří velký obytný prostor se začleněnou jídelnou a kuchyní, nad kterou ve špičce krovu vzniklo příležitostné spaní s krásným výhledem na město. V rámci prostoru se severními střešními okny je na pódiu umístěn také ateliér, odkud má rodič při práci kontrolu nad dítětem či nad kuchyní. Tato otevřená reprezentativní část bytu dovoluje pořádání společenských akcí o větším počtu lidí bez jakýchkoliv provizorních úprav zařízení.

Ložnicová část v jižní části bytu byla navržena v jedné z původních bytových jednotek. Přizpůsobuje se předpokládanému vývoji rodiny s ohledem na vývoj dítěte. Prozatím je dětská postýlka součástí ložnice rodičů, ale k ní přidružený malý pokojík se stane prvním dětským pokojem v okamžiku, kdy dítě
bude spávat samostatně. Časem se také samotná ložnice stane dětským pokojem a rodiče se odstěhují do ložnice nad kuchyní.

V druhém původním bytě, orientovaném do dvora, vznikl další pracovní prostor, který svou izolací poskytuje naopak klidné prostředí pro koncentraci při práci.
Jednoduchou stavební úpravou může být změněn na kancelář se samostatným vstupem, bude možné jej navíc propojit i s horním půdním prostorem, do kterého vede předem vybudované točité schodiště.
Součástí bytu jsou hygienická příslušenství v obou jižních částech – malá černá sprchová koupelna s toaletou a větší vanová koupelna (s modrou mozaikou) a samostatné WC.

Vybavení bytu
Všechny skladovací prostory v bytě jsou vyřešeny tak, aby nikde v obytném prostoru nepřekážely úložné skříně. V rámci předsíně byly vybudovány velké vestavěné skříně, samostatná komora vznikla při ateliéru, knihy či obrazy jsou uloženy v nikách.

Obytný prostor tak zůstává velmi čistý, neroztříštěný přebytečným nábytkem. Veškeré zařízení bytu se mohlo omezit na minimální počet kusů nábytku, sloužícího jen ke skutečnému užívání rodiny: manželské dvoulůžko a postýlka v ložnici, varné centrum v kuchyni, stůl se židlemi v jídelním koutě, pohodlná pohovka a dlouhý společenský stůl z přírodního buku v obytném prostoru. Několik polštářů na podlaze umožní posedět společně s dítětem, které si na zemi hraje nebo u společenského stolu kreslí. Jediný velký obraz a pár květináčů s domácími rostlinami dokončuje úplnost bytu, který je sice „chudý“ na množství zařizovacích předmětů, ale „bohatý“ myšlenkově.

Podle návrhu architekta Kroupy bylo vyrobeno i vybavení kuchyně – individuální design nábytku umožnil začlenění moderní kuchyňské technologie. Kuchyň barového typu stojí v hlavním prostoru (s výhledem na město), skříňky pod pracovní deskou ukrývají vestavěnou myčku, takže přírodní buková deska s malým dřezem a varnou deskou je uvolněna pro vlastní přípravu jídla. Černý lesklý lak kuchyňského nábytku se znovu objevuje také na dveřích úložné skříně vestavěné v nice. Celá kuchyň tak působí velmi strohým dojmem, chybí jinde obvyklé složité kuchyňské sestavy.

Prostor pro osobnosti
Minimalismus v architektuře, tím spíše v bytovém interiéru, nemůže uspokojit převážnou většinu lidí. Málokdo z nás je schopen žít v ideálním prostoru nezdeformovaném množstvím přebytečných předmětů, které na jednu stranu věčně překážejí a omezují náš pohyb, ale na stranu druhou nám slouží jako „berličky“ – záchytné body, které nás spojují s minulostí či s blízkými lidmi, se zážitky, s atmosférou navštívených míst.

Jen výjimečně silné osobnosti jsou schopny oprostit se od těchto emocionálních symbolů a vystačit si doma jen se svým duševním bohatstvím a s krásným, ničím nerušeným designem. Přesto tato extrémní poloha strohého interiéru může být pro mnohé jistým návodem, cestou k pochopení současných tendencí v architektuře, k uvědomění si, že krása opravdu spočívá v jednoduchosti – ovšem za předpokladu, že má svůj smysl, vycházející z konkrétní funkce.

Foto Jaroslav Hejzlar, Text: Věra Konečná
Zdroj: Můj dům 2/01

Použití nevhodného nádobí do myčky není důvodem k její reklamaci

Proto dostal pan Dědeček myčku zpátky s tím, že je v pořádku, ale přesto u ní byla vyměněna celá řídicí jednotka. Již po prvním mytí se však závada opět objevila a dalším umýváním se povlak na nádobí stále rozšiřuje. Rozbor vody neprokázal žádné vybočení z normy. Protože Jan Dědeček žádá na prodejci nejen vrácení peněz, ale i náhradu škody, která vznikla znehodnocením soupravy nádobí, chtěl vědět, zda jsou jeho požadavky oprávněné.

Z popisu celé situace je patrné, že závada se projevuje pouze na nádobí z kouřového skla a u ostatního nádobí ne. Bylo by tedy vhodné vyřešit nejprve otázku, není-li příčinou materiál, ze kterého je nádobí vyrobeno. Jinými slovy: je-li nádobí vhodné pro mytí v myčce a zda povlak na nádobí nezpůsobuje například mycí prostředek. V opačném případě by musel myčku posoudit soudní znalec, který by zjistil, zda se jedná o vadu, či nikoli. Kdyby myčka měla skutečně nějakou vadu, měl by pan Dědeček samozřejmě nárok i na náhradu škody.

Občanský zákoník, § 509, odst. 1 : Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba vytknout vady, jinak právo zanikne.

SPECIÁLNÍ PŘÍLOHA O SPOTŘEBIČÍCH

Italové v Praze

Pohled z patra ke knihovně

undefined

Místo pro sledování televize

Do jejich prvního bytu na Vinohradech jim nosily sousedky („babičky“) buchty a koláče a tak není divu, že si brzy připadali jako doma. Před nedávnem koupili dům nedaleko odtud, na Žižkově. Z Říma přestěhovali osmdesát beden knih a oba shodně říkají, že tam, kde jsou jejich knihy, je i jejich srdce.

Dům, který koupili a nyní postupně rekonstruují, si v klenbách nese atmosféru starých a jistě veselých časů. V přízemí totiž bývala hospoda, k níž patřily ještě klenuté sklepy. Není divu, že si umělecky založení majitelé pro vlastní bydlení nevybrali některý z volných bytů, ale rozhodli se žít v romantickém přízemí, v otevřeném prostoru bývalého pohostinství. Při rekonstrukci připojili k centrální hale ještě menší místnosti dvou bývalých bytů, kde jsou nyní ložnice, knihovna a ateliér.

Architektonické i výtvarné řešení interiéru pochází z hlavy Alberta: „Na rozdíl od ostatních zakázek jsem si mohl navrhovat všechno jen podle vlastních představ. Jsem spokojený, i když jsme neměli moc peněz. Například v knihovně je dřevotříska dýhovaná na smrk, a nevadí mi, že to není masivní dřevo, myslím, že působí dobře. Více jsme investovali do materiálů v obytné hale — na podlaze je umělý kámen, který sami prodáváme v našem obchodě — v modrém pruhu dlažby jsou kousky lapisu lazuli, to už má nějakou hodnotu. Na stěnu v hale jsme použili jednobarevnou mozaiku Bisazza, ale v koupelně je veselejší kombinace tří barev.“

Přestože Alberto používal většinou chladné materiály — dlažbu, pozinkovaný hliník, modrou a bílou barvu — interiér působí zajímavě a rozhodně ne studeně. Určitě je to díky spoustě uměleckých předmětů a kombinací moderního nábytku s historickými kusy. Ty jsou kvalitně zrestaurované (firmou Mirko Okleštěk) a vnášejí sem prvky přírodního dřeva i stopy historické atmosféry.

Alberto: „Snažil jsem se trochu provokovat. Všiml jsem si, jak Češi mají rádi teplé materiály, koberce — a já je nesnáším. Při normálním vytápění nejsou zapotřebí. Chtěl jsem ukázat, že můžeme využívat i studené materiály, ale celkový pocit není vůbec chladný.“

V centrální ose haly je v prostoru umístěná hliníková konstrukce patra. Původně byla myšlená jako provizorní možnost přespání pro návštěvy, pak zde vznikla příležitostná pracovna. Podle Albertova návrhu ji sestavil místní zámečník, který se se ctí utkal i s hliníkovým obložením vstupů do jednotlivých místností. Alberto je s prací českých řemeslníků spokojený — jejich práci využívá i ve své firmě a dobré vztahy s nimi posiluje prý také fakt, že za dobrou práci dobře platí.

Za nosnou stěnou obloženou modrou mozaikou je ukrytá malá kuchyňská linka, která při přátelském posezení pod patrem není vidět a tak neruší případným nepořádkem. Důležité je však malé podávací okénko, využívané při servírování kávy nebo čaje.

Romantické prostředí pod klenbami má i své nevýhody — protože velká okna jsou přímo na úrovni chodníku, ukrývají obyvatelé své soukromí za staženými roletami, jimiž prochází denní světlo už značně ztlumené. Nevadí Italům, milujícím slunce, takový kompromis?
Alberto: „Nám osobně to vůbec nevadí, byt má okna velká a je i tak dost světlý. Oceňujeme jiné výhody — že tu můžeme kdykoliv zaparkovat, máme pár minut do centra, divadla, kina i restaurace jsou na dosah. Samozřejmě že hledáme ještě jedno bydlení v zeleni — z Itálie jsme zvyklí často sedět na terase, jíst pod širým nebem a tady máme jen provozní dvůr. Uvažujeme ještě o koupi statku někde na venkově, kde bychom rádi chovali i nějaká zvířata, plánujeme vybudovat menší galerii z prací našich přátel a Eugenio se těší, až bude pěstovat květiny. V Římě má sbírku kaktusů, kterou se částečně pokusil přestěhovat do Prahy, ale většina kusů žižkovské podmínky nepřežila.“

Kontakty:
IMARMITALIANI, Rybalkova 14, Praha 2,
tel.: 02/22 51 96 19;
ITALIANE COSTRUZIONI, Rybalkova 14, Praha 2, tel.: 0606 82 28 99;
MIRKO OKLEŠTĚK, Rašínovo nábř. 74, Praha 2, tel.: 02/22 51 75 83

Foto: LUBOMÍR FUXA, Text: Pavlína Blahotová
Zdroj: Moderní byt

Svět podle Verna

Bezdětní mladí manželé oslovili architekta Petra Šulce, předložili své požadavky a okamžitě si s ním padli do oka. První, co vzalo zasvé, byl již hotový strop přízemní centrální místnosti. Ustoupil ve prospěch otevřené a vzdušné haly se skleněným schodištěm a ochozem. Dům byl rozšířen a také v detailech se ubíral docela jiným než původně plánovaným směrem.

Rezavá a velké nýty
„Zadavatelé po mně nechtěli okázalou stavbu s rozměrným bazénem. Jsou to inteligentní lidé a požadovali ,inteligentní‘ dům. Měl být praktický, s pracovnou, dostatkem místa na knihy a také měl respektovat specifické požadavky — například inspiraci strojovou technikou v její zromantizované podobě,“ říká architekt Petr Šulc. V mnoha detailech dům evokuje romány Julesa Verna transformované do slavných Zemanových filmů. Stěny pokrývá lícové zdivo typické pro tovární budovy, ostění některých dveří má nepravidelný tvar a barvu rzi a doplňují je velké nýty. Koupelnu zdobí dveře s kulatým oknem, stejným, jaká míval Nautilus. Středobodem obytné haly se stal krb připomínající prazvláštní přístroj zapomenutý tam stoletím páry.

Žlutá, modrá a červená
Krb se tváří beznadějně zrezivěle, ale ve skutečnosti je vyroben z nerezu. Povrchovou úpravu svěřil architekt Šulc Výzkumnému ústavu kovů, kde na nerez chemicky nanesli mikronovou vrstvu kovu, aby v krátké době vytvořili efekt, k němuž jinak voda potřebuje dlouhý čas. Těleso na odtah kouře lze výškově regulovat a základnou krbu se dá otáčet pomocí mechanických převodů. Podlahu kolem krbu pokrývá lakovaný pískovec podložený topením. Chůze naboso je stejně příjemná jako po kamenité pláži rozehřáté sluncem.

Hala s krbem volně prorůstá do dvou jídelen a kuchyně, kde se náhle mění barevnost. Majitelka obdivuje neoplasticismus malíře Pieta Mondriana. Ten zredukoval výtvarný projev na žlutou, modrou a červenou a sevřel je pravoúhlými liniemi černé. Trojice základních barev se střídá na skříňkách kuchyňské linky a pozadí je tvořeno nikoliv už lícovým zdivem, ale jednoduchou bílou stěnou přerušovanou úložnými prostory a působivou vitráží.

Do trojrozměrné podoby převedl efekt tří barev Gerrit Rietveld. Jeho slavné židli z roku 1918 manželský pár neodolal. — Stojí na ochozu u knihovny. Rietveld však není jediným slavným architektem-designérem minulosti, který se podepsal na interiérovém zařízení. V hale stojí křesílko Grand Confort od Le Corbusiera navržené před sedmdesáti lety, vedle něj pohovka Barcelona, kterou Ludwig Mies van der Rohe představil na Světové výstavě roku 1929 a v pracovně láká k odpočiku Corbusierova chaise-longue. Všechen vestavný nábytek navrhl architekt Petr Šulc.

Ideální stav
Výsledná podoba bytu odráží ideální stav, kdy se investor s architektem bezvýhradně shodnou a společnou myšlenku dokážou úspěšně realizovat. „Postupem času se z nás stali přátelé,“ říká Petr Šulc. „Když jsem do rozestavěného projektu vstupoval, ještě nebyli majitelé domu svoji, a když se brali, požádali mne, abych jim to odsvědčil.“

FOTO: ANTONÍN BRANÝ, JIŘÍ BURSÍK

Dvě otázky pro ing. arch. Petra Šulce

Rozhodl byste se dnes s odstupem času zvolit nějaká jiná technická nebo koncepční řešení?
Určitě bych se snažil přesvědčit investora o vhodnosti sklepa. Jinak se podařilo naplnit beze zbytku všechna očekávání i požadavky kladené na bydlení.

Nebylo by lepší dům, rozestavěný podle původních plánů, prostě prodat a začít stavět znovu na zelené louce?
Zvažovali jsme to dlouho a pečlivě, ale stavba měla nesporný genius loci. Stojí na nádherném místě nedaleko lesa uprostřed krásné zahrady. Těžko bychom hledali podobné místo.

Kontakty:
ING. ARCH. PETR ŠULC (projekt),
T. G. M. 108, Kladno, tel.: 0312/62 19 87;
ARTEFAKT RŮŽIČKA
(zámečnické práce a výrobky ze skla), Ocelárenská 1781. Kladno,
tel./fax: 0312/62 84 33;
AQUASTYL (koupelny), Žitná 52, Praha 2, tel./fax: 02/22 87 44

Text: Petr Tschakert, Foto: Antonín Braný, Jiří Bursík
Zdroj: Moderní byt 1/01

PARTNEŘI WEBU