Podle indiánské legendy totiž liána, na níž dozrávají vonné vanilkové lusky, vyrostla z krve princezny Tzacopontzizy – Jitřenky. Ta byla dcerou Tenitzliho, třetího krále dynastie Totonaků. Protože vyrostla do neskonalé krásy, rozhodli se rodiče zasvětit ji bohyni tkalcovství a jídel. Princezna musela proto sloužit v chrámu a jakýkoli styk s muži měla zapovězený. Mladíkovi jménem Zkatan-Oxga
Mladý jelen – se však podařilo dívku zahlédnout a bezhlavě se do ní zamiloval. Rozhodl se proto princeznu unést. Bohyně jim do cesty vyslala obrovskou nestvůru chrlící oheň, jež prchající dvojici uvěznila v plamenném kruhu. Zde Jitřenku a Jelena dostihli chrámoví kněží. Oběma milencům usekli hlavu. Jejich těla odvezli zpět do chrámu, vytrhli jim srdce a obětovali je rozezlené bohyni.
Na místě, kde Jitřenka a Jelen zaplatili za svou lásku životem, do druhého dne vyrostl keř s dužnatými listy. Kolem něj se vyplazila ze země liána, jež prorostla větvemi keře a ovinula se kolem něho jako paže milující ženy.
Ohromení kněží usoudili, že liána, která kolem sebe šířila opojnou, dosud neznámou vůni, může být jedině popravená princezna. Začali ji považovat za esenci Jitřenčiny nevinné duše a liánu, kterou nazvali Caxixanath, tedy tajuplná květina“, prohlásili za posvátnou a obětovali ji bohyni. Od těch dob Totonakové a ostatní středoameričtí Indiáni vanilku uctívají a používají ji při svých rituálech – ale i jako koření, lék a afrodisiakum. Indiánské ženy si zhnědlé plody této liány vtírají do šatů. Rád si hraji se svou manželkou, je-li její vůní vanilka,“ tvrdí například muži ze středoamerického kmene Lakandonů. Mayové pijí při sexuálním vyčerpání či impotenci čaj z vanilkových lusků, jejich ženy si zase tímto odvarem léčí problémy s menstruací.
Vanilkové květy se otevírají jen na čtyřiadvacet hodin a za tu dobu musí být opyleny. Tuto úlohu ve středoamerických deštných pralesích plní většinou včely bez žihadel, jež Indiáni považují za posvátné, a drobouncí kolibříci. Včely ve starém Mexiku tradičně platily za symbol tvoření, kolibříci jsou pro svůj tvar spojováni s fallem a milostným kouzlem. Právě touto přírodní a symbolickou konstelací – vůně, tvoření, fallus, opylení – si Indiáni vysvětlují afrodisiakální účinky vanilky. (Vanilka ostatně dodnes zůstává jednou z hlavních esencí značkových parfémů, které jsou označovány jako smyslné.)
Stejné renomé si však vonné lusky získaly okamžitě i po dovezení do Evropy. Přidávaly se například do vonných polštářků vkládaných pod přikrývku, kde měly zabezpečit potřebný erotický žár. S hojným množstvím drcené vanilky si ostatně začaly mísit kakao (mimochodem další rostlinu, jíž se přičítají afrodisiakální účinky). To pily už jeptišky ve španělském klášteře v mexickém Chiapasu. Nápojem, který dochutily ještě třtinovým cukrem, byly tak nadšeny, že si ho nakonec nedokázaly odřeknout ani při mši. Když to chtěl biskup s ohledem na mravní vývoj zbožných sester kolem roku 1550 zakázat, jeptišky se ohradily, že jim nápoj pomáhá odstraňovat slabost žaludku“, takže se pak mohou lépe modlit k Bohu.
Náš vanilkový cukr se ovšem aromatizuje vanilínem synteticky získávaným z eugenolu, jemuž chybí řada aromatických a blahodárně působících látek obsažených v přírodních vanilkových luscích (glucovanillin, kyselina vanillová a anýzová, pryskyřice, enzymy a tuky). Pravá vanilka, která je řazena k nejmladším druhům koření dováženého do Evropy, dodnes patří k nejdražším druhům.
Není se čemu divit, květy se musí opylovat uměle. Semena se přitom vytvářejí jen asi na 50 procentech květenství. Ani pak není vyhráno: než se z tobolek stane koření“, musí projít dlouhým obdobím zpracování. Nakonec se několik měsíců suší na volném vzduchu, dokud se na nich neobjeví bílý nálet (což se však nemusí podařit vždycky, takže se na mezinárodních trzích rozlišuje osm kategorií kvality).
Skutečně kvalitní vanilka se tudíž používá jen k aromatizování nejvýběrovějších pokrmů: kvalitních čokolád a některých jiných kakaových výrobků, krémů, zmrzlin či koktejlů ze skutečně ušlechtilých nápojů, například značkového bourbonu. Všechny složky opojné vanilkové vůně samozřejmě vyniknou nejlépe, pokud vanilková esence či drcená semena neprojdou tepelným zpracováním.
