Blog

Užitečný tvar písmene U

Oblouková nebo pravoúhlá dispozice nemusí zabírat příliš místa. Umožňuje přitom racionální rozvržení ukládání a šetří kroky i pohyby, protože se pohybujeme uprostřed, obklopeni ze tří stran pracovními plochami. Důležité pravidlo, na které nesmíme při navrhování kuchyně zapomenout, vychází ze zkušeností praktického provozu: prostor uvnitř sestavy by měl umožnit pohodlný pohyb dvou osob. To je možné, pokud jsou protilehlé stěny sestavy od sebe vzdáleny alespoň 120 cm.

Žádné šátrání nehrozí

Praktické je především vy-užití rohových prostor, ať už na pracovní ploše, nebo v horních a spodních policích. Snadno dostupné otevřené regály a rohové skříňky nahoře pohltí víc hrnků a talířů než jejich pravoúhlé konkurentky, dolní rohové skříně působí doslova bezedně. Žádný strach, kloubové a výsuvné mechanismy nábytkového kování umožňují využít hlubokou rohovou skříň do posledního centimetru, a to při zachování veškerého pohodlí. Při otevření dvířek vyjede přední koš, na kloubu jej vytočíme do strany a za ním se objeví druhý koš, který byl ukryt sice v hlubinách, ale své poklady nabídne ochotně a přehledně.

S tímto vybavením se v rohu sestavy uloží stejné množství věcí jako ve dvou skříňkách vedle sebe.

Srovnání

Kuchyňská sestava ve tvaru písmene U zabudovaná v prostoru 2 x 2 x 2,20 m může obsahovat lednici s mrazákem, vestavěnou pečicí a mikrovlnnou troubu, varnou desku, vestavěnou myčku nádobí, dřez s odkapávačem, úložné skříňky na příbory, nádobí i další kuchyňské potřeby a malý bar, tedy dostatečný prostor pro uspokojení potřeb čtyřčlenné rodiny. Při sestavě ve tvaru písmene L by jedna stěna musela být nejméně o jeden metr delší, vybavení seřazené za sebou podél jedné zdi by pak vyžadovalo délku alespoň 6 m, přičemž nepočítáme s barovým pultem. Početní úkol pro fanoušky matematiky: Při kterém uspořádání ujdeme během přípravy oběda nejvíce a při kterém nejméně kroků?

Kdy ano a kdy ne

Kuchyňské pracoviště ve tvaru písmene U ocení majitelé malých místností, kteří třetí pracovní plochou v prostoru získají místo, jehož se jim nedostávalo podél stěn. Efektně působí i v rozlehlých otevřených interiérech, kdy například opticky vymezuje kuchyňský kout.

Pro jinou variantu se však musí rozhodnout majitelé úzkých a dlouhých kuchyní, kde není k dispozici prostor široký alespoň 240 cm. Topení pod oknem se často, hlavně v panelových bytech, stává omezující překážkou a je třeba najít jiné řešení.

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ

FOTO: ARCHIV

Kontakty:

AB MOBALPA, 28. pluku 45,

Praha 10, tel.: 02/ 67 31 46 38;

EUROHOF, Žitná 52, Praha 2,

tel.: 02/22 87 42 35;

GORENJE, Pobočná 1/1395,

Praha 4, tel.: 02/61 21 78 78;

INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/42 21 83;

INTERIÉR FLORIDA, Újezd 19,

Praha 1, tel.: 02/53 95 52

Dvě kuchyně Evy Pilarové

“Orgie” v nudli

Samozřejme jde o orgie gastronomické. Nudlí se rozumí maličká úzká kuchyňka v pražském družstevním bytě dva plus jedna. Ve dvou se tu stoluje u okna na pultíku, který se zasouvá a vysouvá podle potřeby. Pro větší počet hostů se rozkládá stůl ve vedlejší místnosti. Je to k neuvěření, ale v tak stísněném prostoru dokáže tandem Pilarová–Kolomazník chutně nasytit pěkných pár žaludků. Druhdy tu například hodovala málem celá Holiday on ice, kterou přivedl na večeři Ondřej Nepela.

Přesto se ale moji hostitelé snaží přijímat větší návštěvy raději v létě na chalupě, kde je na rozdíl od Prahy prostoru habaděj. “Zase se tam ale v kuchyni hrozně naběhám,” stěžuje si Jan Kolomazník. Jeho žena si nicméně pochvaluje dostatek místa a hlavně možnost popustit uzdu své vášni pro prostírání a úpravu jídelního stolu.

Pitevnu ne!

Když Eva a Jan viděli svoji pražskou kuchyni na fotografiích, vylekali se: vždyť ty kachlíky tady vypadají jako v pitevně! A hned vyrazili do OBI, aby nedostatek napravili. Nové obkladačky mají jemný dekor a korespondují s dlažbou na podlaze. Kuchyni — ostatně stejně jako veškerému interiéru — vévodí bílá, barva čistoty. Eva Pilarová je totiž na úklid metr, a proto ho kromě sebe svěří nanejvýš ještě manželovi.

Rekonstrukce kuchyně trvala sice jenom dva dny, ale stačilo to, aby celý byt a nervy jeho obyvatel dostaly pěkně zabrat. Jediný kocour Lorda sledoval pracovní ruch s nelíčeným nadšením.

Vymoženosti ve stropě

Nevelká kuchyňská linka pojme skutečně jen to nejdůležitější nádobí. A třebaže je tato domácnost vybavena snad všemi možnými přístroji a chytrými udělátky, většinou čekají na svou příležitost pěkně zabalené v krabicích ve stropní skříni. Dočkají se však zřídkakdy. “Nebaví mě pořád lézt nahoru a dolů pro mašinky, raději použiju vlastní ruce,” směje se Jan Kolomazník.

Jak už bylo řečeno, na chalupě je to jiná káva, tam se vaří a stoluje s plnou parádou, tam dojdou uplatnění veškeré ubrousky a prostírání, kterých má hostitelka habaděj. Velká přípravna, jídelna, obrovská spíž a dva velké sklepy… To se paní Evě líbí. Její protějšek však dává jednoznačně přednost kulinářské svatyňce v Praze.

Letní hity

Eva Pilarová miluje exotická kořeněná jídla. Právě těmi — jak přiznává — zničila svému muži slinivku, a proto se musela naučit vařit “jemněji”. Svou porci si však dodnes štědře přichutí. Jeden čas paní domu vášnivě sbírala čínské recepty, její sbírka příslušného nádobí a ostatních doplňků čítá přes tisíc kusů. Na chalupě je v čínském stylu zařízen celý pokoj.

Se stále lepší nabídkou ovoce a zeleniny na našem trhu se cizokrajné ingredience samozřejmě častěji objevují i v jídelníčku našich hostitelů, nejlépe v čerstvém stavu nebo jen mírně tepelně upravené. “Vůbec máme rádi potraviny spíš méně než více vařené, včetně těstovin a rýže,” tvrdí shodně. “Lépe se tak zachová jejich nutriční hodnota.” Oba milují ryby a nejrůznější plody moře, a protože jsou dnes už běžně k dostání, často je využívají pro své kulinářské zázraky. Na chalupě vymýšlejí každé léto jídelní hity. To loňské probíhalo ve znamení instantních nudlí a velmi populární se stala indonéská miska s mušlemi a krevetami.

Bez váhy se neobejde

Přestože paní Eva ráda mlsá, sladkosti, ani vánoční cukroví se v této rodině nepečou. “Prostě to neumíme,” vysvětluje Jan Kolomazník. Takže buchty na jídelníčku nebývají a o Vánocích prý vypomohou maminky.

Kde se dobře vaří, jí a dokonce rádo mlsá, neměla by chybět váha, nikoli pouze ta na potraviny. Eva Pilarová ji samozřejmě má. “Jakmile naskočí kilíčko, zařadím odlehčovací zeleninový nebo ovocný den a hned je všechno v náležitých kolejích,” prozrazuje tajemství své stále stejně štíhlé postavy.

Z receptáře Evy Pilarové

Indonéská miska

Potřebujete: 2 balíčky instantních nudlí MI GORENG, 10 kousků mušlí ve skořápce (slávky), balíček mražených krevet, 4 stroužky česneku, 2 lžíce oleje, kousek červené, zelené a žluté papriky (dohromady asi jako jedna střední paprika).

Mušle společně s krevetami vhodíme do menšího množství vroucí vody, po sedmi minutách varu scedíme. Papriku nakrájíme na tenké nudličky, spaříme a taky scedíme. Instantní nudle přelejeme vroucí vodou a po třech minutách vyjmeme. Obsah malých sáčků vložených do balíčků s nudlemi (kromě koření a omastku obsahují rovněž sůl, takže jídlo jen mírně přisolíme) dáme na suchou rozpálenou pánev, přidáme na tenké podélné proužky nakrájený česnek a zamícháme. Když směs začne vonět, vmícháme nudle a osmažíme. Poté přidáme krevety společně s mušlemi ve skořápce a spařenou papriku. Dobrou chuť!

Takovou bych chtěla

“Kuchyň mých snů musí být rozhodně bílá nebo smetanová. A musí z ní doslova vyzařovat teplo domova,” prohlašuje Eva Pilarová. “Proto dávám přednost rustikálnímu stylu. Moc by se mi líbila sestava na tomhle obrázku, ale pochopitelně v té mojí oblíbené světlé barvě. I když se to může zdát nepraktické, stejným tónům dávám přednost i pokud jde o dlažbu a keramické obklady. To, co jiní považují za nedostatek — tedy že na bílé nebo smetanové je všechno vidět — mám já naopak za přednost: špína se musí hned zlikvidovat a snadno tak udržíte pořádek.Kdybych si mohla vybrat, líbil by se mi teď populární varný ostrůvek, nad ním pěkná digestoř a od stolu výhled na moře…, jak jsem to viděla v Americe. A taky se mi tam moc líbily ty velikánské chytré lednice, které nejen uchovávají potraviny, ale umějí vyrábět ledové kostky, tříšť… a mnoho jiného.”

Takovou bych Nechtěla

“Vůbec nic mi neříká techno styl. V takové kuchyni bych si připadala spíš jako v nějaké laboratoři nebo na operačním sále. Nikdy!Taky mě nechává chladnou design, který mi až moc připomíná sektor a kdysi populární umakart. A nikdo by mě nepřesvědčil, abych si svoji kuchyni vybavila nábytkem v přepestrých barvách. Zvlášť v modré si svoje kulinářské království vůbec nedovedu představit. Ani v jednom z těchto prostředí bych se jako kuchařka a hospodyně necítila dobře.”

Podlahové vytápění

Výhody a nevýhody
V zahraničí se zatím bouřlivě vyvíjelo podlahové vytápění obdobného principu jako stropní, protože mělo kromě příjemného pocitu teplé podlahy i řadu dalších výhod. Dosahuje se jím téměř ideálního rozložení teplot ve vytápěné místnosti. Zatímco při vytápění kamny a u obvyklého ústředního vytápění článkovými radiátory dosahuje rozdíl teplot vzduchu mezi podlahou a stropem až 8 °C, je u podlahového vytápění teplota vzduchu v pobytové oblasti téměř stálá. Teplá podlaha vyzařuje teplo na člověka a spodní část stěn, vzduch v místnosti se ohřívá konvekcí a při pomalém proudění vytváří příjemné prostředí. Sáláním se sdílí až 60 % celkového výkonu a tepelná pohoda se dosahuje i při nižší teplotě vzduchu ve vytápěné místnosti. Tím klesají tepelné ztráty prostupem tepla stavebními konstrukcemi, infiltrací a větráním.
    Další úspory energie přináší provoz podlahového vytápění. Protože se v soustavě používá otopná voda o nižších teplotách než v ostatních otopných soustavách, je možno využívat i nízkoteplotní tepelné zdroje. U plynových kotlů to znamená, že lze vychladit spaliny na podstatně nižší teplotu než u tradičních soustav. Dobře navržené podlahové vytápění vychladí spaliny tak, že využije i kondenzační teplo a dosáhne zvýšení účinnosti tepelného zdroje až o 6 %.
    Podlahové vytápění je skryto ve stavební konstrukci a umožňuje plné využití interiéru. To je výhoda zejména u velkých místností, kde je obtížné jinými způsoby dosáhnout rovnoměrného vytápění bez narušení celkového dojmu konvekčními otopnými tělesy.
    Technický rozvoj podstatně zlepšil vlastnosti potřebných materiálů i montážní postupy. Původní ocelové trubky byly nahrazeny měděnými nebo plastovými, svary a závity lisovanými spojkami. Vláknité izolace vystřídal polystyren, asfaltovou lepenku polyetylenové fólie. Rozdělovače, směšovací bloky s regulačními ventily, oběhovými čerpadly a automatikou se vyrábějí sériově, což zkracuje výrazně pracovní časy na stavbě a zkvalitňuje montáž.
    Obrovské zjednodušení montáže podlahového vytápění vyvolalo v některých pracovnících dojem, že se jedná o velice nenáročnou otopnou soustavu, kterou je možno namontovat kutilským způsobem bez potřebných zkušeností, ba dokonce bez projektové dokumentace. Ta představuje méně než 10 % z investičních nákladů a mnohonásobně se vrátí v úspoře materiálu a provozních nákladech.
    Z principu podlahového vytápění plynou však i některé nevýhody, které musí projekt respektovat. Na příklad zalití otopných trubek do betonové vrstvy velice zhoršuje podmínky případných oprav. Rekonstrukce nebo dodatečné změny ve velikosti otopných ploch jsou spojeny s rozsáhlými stavebními pracemi. Proto je třeba věnovat projektové přípravě, volbě materiálů, montáži a uvádění do provozu zvýšenou pozornost, protože některé chyby jsou neodstranitelné. I ty zdánlivě drobné mohou způsobit značné potíže. Neoznačí-li se na rozdělovači před zalitím napojení jednotlivých okruhů, nelze provést hydraulické vyregulování a osadit automatickou regulaci.
Už při návrhu velikosti otopných ploch musí být známo zakrytí podlahy např. kuchyňskou linkou nebo rozměrnějším soklovým nábytkem, protože výrazně omezuje předávání tepla.
Podlahová otopná soustava má díky hmotnosti betonové desky značnou tepelnou setrvačnost. Není proto schopna rychle reagovat na změny teplot a na zisky např. osluněním. Pro místnosti s podlahovým vytápěním by neměla být navrhována velká okna.
    Vliv chladných ploch a proudění studeného vzduchu se dá omezit vytvořením okrajového pásma s hustším uložením trubek. Tím se zvýší výkon a teplota podlahy. Proto je nutno posoudit její vliv na případný trvalý pobyt osob v tomto pásmu. Ještě vhodnější je instalace doplňkového podlahového konvektoru s vyšší teplotou otopné vody, který může být vybaven ventilátorem pro rychlou reakci na změnu klimatických podmínek.
    Často se uvádí, že podlahové vytápění je investičně náročné. Při podrobnějším rozboru zjistíme, že podstatnou část nákladů tvoří stavební práce, tepelná izolace a konstrukce podlahy. Tepelnětechnické vlastnosti stavebních konstrukcí jsou však předepsány ČSN 73 0540-3 a musí být dodrženy bez ohledu na způsob vytápění. Tepelný odpor podlahy je touto normou předepsán podstatně větší, než by vyžadovala instalace podlahového vytápění. Porovnání investičních nákladů s ostatními otopnými soustavami musí vycházet ze skutečné specifikace materiálů a podle realizovaných případů s trubkami ze síťovaného polyetylenu PEX se může pohybovat od 600 do 1200 Kč/m2 včetně systémových desek pro uložení otopných trubek, které stojí 150 až 300 Kč/m2.

Navrhování
Teorie výpočtu sálavého vytápění je velice složitá, ale díky výpočtovým programům snadno zvládnutelná. Základem je výpočet tepelných ztrát podle ČSN 060210. Podle potřebného příkonu jednotlivých místností a jejich výměry můžeme posoudit vhodnost podlahového vytápění. Pro první rychlou orientaci postačí výkonové tabulky, uváděné téměř ve všech informačních podkladech dodavatelů podlahového vytápění. Tabulky jsou zpracovány pro různé rozteče trubek, tepelné odpory podlahové krytiny, střední teploty otopného média a teploty místnosti. Rovněž jsou uváděny teploty podlahy s výrazným označením překročení maximálně přípustné teploty 29 °C.
    Pro běžné podmínky podlahového vytápění lze např. odečíst z tabulek pro rozteč trubek 150 mm střední teplotu otopné vody 40 °C, teplotu místnosti 20 °C a pro podlahu pokrytou dlaždicemi maximální výkon 100 W/m2. Při zakrytí kobercem klesne výkon o 25 %. Rovněž změna střední teploty otopné vody o 5 °C představuje zvýšení nebo pokles výkonu asi o 25 %.     Podle vypočtených tepelných ztrát je možno navrhnout velikost otopných ploch a délky jednotlivých okruhů. Pro snazší hydraulické vyregulování je vhodné volit přibližně stejné délky trubek v otopných okruzích.
    Otopná plocha zahrnuje podkladovou tepelnou izolaci, nosnou konstrukci otopných trubek, betonovou zálivku a povrchovou úpravu. Otopné trubky mohou být uloženy několika způsoby. Tak zvaná systémová deska je tvořena tepelnou izolací, opatřenou rastrem výstupků pro uložení otopných trubek v jedné rozteči. Na hladkou izolační desku se upevňují trubky pomocí spon nebo na stojánky drátěné sítě s volitelnými roztečemi např. pro vytvoření okrajových pásem s vyšším tepelným výkonem. Tepelná izolace bývá někdy pokryta reflexní vrstvou nebo hliníkovými plechy pro zvýšení výkonu a rovnoměrnější rozložení teploty podlahy.
    Betonová zálivka má pokrývat otopné trubky vrstvou alespoň 45 mm. Do zálivky se přidává plastifikátor pro lepší spojení plastových trubek s betonem. Otopná deska musí být od obvodových stěn oddělena dilatačními pásky stejně tak jako sousedící otopné okruhy o ploše větší než 40 m2. Před zabetonováním musí být provedena tlaková zkouška a potrubí musí být udržováno pod tlakem až do zatvrdnutí desky. Rovněž první zátop musí být pozvolný, teplota v otopné soustavě se může zvyšovat jen o 5 °C během 24 hodin. Po dosažení provozní teploty musí být i pokles pozvolný, jinak by došlo k odtržení trubek od betonu a tím i ke zhoršení přestupu tepla a k poklesu výkonu.

Závěr
Podlahové vytápění je nejpříjemnější způsob pro vytvoření tepelné pohody. Aby byly využity veškeré přednosti této otopné soustavy, je nutno znát podmínky navrhování, realizace i kvalifikované projektové přípravy.

VLADIMÍR KOTRBA

obrazový materiál archivy firem Rehau, Pedotherm, HST, Podlahové vytápění Proterm

Ing. Vladimír Kotrba (*1932) vystudoval Strojní fakultu ČVUT Praha, specializaci Tepelná a vzduchotechnická zařízení. Pracoval v různých projektových ústavech, převážně v oboru centrálního zásobování hromadné bytové výstavby teplem. V posledních letech se zaměřuje na využívání nových montážních technologií a regulační techniky.

Z hotovení bezvadné podlahy VII – Přírodní linoleum

Linoleum bylo ve své více než stoleté historii podlahovinou vždy velmi aktuální. Důvody jeho úspěšnosti se ani dnes nezměnily: linoleum se vyrábí z přírodních komponentů, které zaručují vynikající užitné vlastnosti. Nejdůležitějšími surovinami pro výrobu linolea jsou lněný olej, přírodní pryskyřice, juta a korek, které vytvoří životnímu prostředí neškodnou a bez problémů recyklovatelnou podlahovinu. Přírodní materiály navíc zaručují elasticitu, velmi dobré izolační vlastnosti, odolnost a dlouhodobou životnost, což je také výsledkem 130 let v principu nezměněného, ale v detailech stále zdokonalovaného způsobu výroby.
Díky velmi širokému designovému spektru, které se navíc neustále mění a aktualizuje, je linoleum tvořivým prvkem vnitřní architektury. Působivé barvy, výrazné, ale i přírodní tóny, jemné vzorování, ale i nové vzorové kreace a v neposlední řadě neomezená rozmanitost techniky intarzií dělají z přírodního linolea lákavý nástroj náročného designu podlah. V dnešní době již pouze nejstarší generace pamatuje používání přírodního linolea v českých interiérech první republiky. Pak tento unikátní materiál na dlouhá desetiletí vytlačilo PVC. Ale po roce 1989 se k nám přírodní linoleum vrátilo. Dokonce se v současnosti v mnoha případech ve známých budovách klade linoleum nové, ale do detailu odpovídající historické předloze (Obecní dům, Müllerova vila apod.).

VŠEOBECNÉ UŽITÍ PŘÍRODNÍHO LINOLEA

Velmi dobré technologické, užitné a ekologické vlastnosti přírodního linolea vyplývají z následujících hlavních faktorů, kterými lze tuto podlahovinu charakterizovat:

Přírodní výrobní suroviny
Hlavní technologickou surovinou je korek, jeho drť či prach (někdy bývá korková drť nahrazena dřevěnou moučkou ze dřeva jehličnatých stromů). Korek propůjčuje výrobní i užitný charakter této podlahovině. Lněný olej v přírodním linoleu vytváří podmínky pro tvorbu určitých reologických vlastností. Přírodní pryskyřice (kalafuna) se získává z jehličnatých stromů a u přírodního linolea plní funkce, které ve velké míře zajišťují jak adhezi, tak i vnitřní kohezní vlastnosti. Samostatnou část tvoří plniva, jejichž krystalografická struktura může více či méně ovlivňovat zejména technologické vlastnosti korkového linolea, stabilitu jeho systému, obrus a životnost. Funkci nosiče plní poměrně řídká jutová tkanina.
Z hlediska užití je možné linoleum aplikovat téměř bez omezení. Není vhodné jen v prostorách s přílišnou vlhkostí. Používá se v domácnostech i v komerčních prostorách a ve zdravotnických zařízeních. Díky přírodnímu složení je zaručena jeho zdravotní nezávadnost a je velmi vhodné pro alergiky.
Oblasti použití přírodního linolea:
– rodinné domy, byty,
– komerční objektová výstavba,
– sportovní zařízení (tělocvičny, haly, fitness centra),
– zdravotnická zařízení (ordinace, nemocniční prostory).

KLADENÍ PŘÍRODNÍHO LINOLEA

Technologie instalace přírodního linolea je specifická především v použitých pomocných materiálech ? vyrovnávací tmely a lepidla. Pro tyto účely se používají tmely, které musí splňovat velmi přísná kritéria, a lepidla musí mít schopnost eliminovat některé specifické vlastnosti přírodního linolea.
Linoleum se vyrábí pouze v pásech (cca 2 m širokých) jako jedno- či vícevrstvé, v několika tloušťkách (2; 2,5; 3, 4, a 4,5 mm). Čtverce nebo obrazce se řežou nebo vysekávají. Linoleum se zásadně celoplošně lepí.
Technologie lepení přírodního linolea:
– celoplošné lepení pásů na polovinu jejich délky,
– celoplošné lepení pásů na polovinu jejich šíře „tzv. na knihu“,
– lepení obrazců (celoplošně).

Jednotlivé pásy či obrazce je bezpodmínečně nutné ihned po nalepení stabilizovat „zaválečkováním“ ? minimální hmotnost válečku je 2 kg. Celá plocha se pak vždy (po skončení lepení) celoplošně zaválcovává válcem o hmotnosti 50 kg. Zaválcování se musí provést před svařováním. Svařují se (nejčastěji ručními pistolemi nebo poloautomaty) pásy i obrazce. Před svařováním je samozřejmě nutné vyfrézovat drážky o hloubce 3/4 tloušťky linolea. Po skončení svařování se odstraní přebytky svařovacího drátu.
Pro kompletaci podlahy se používají různé „zakončovací“ prvky ? pásky, lišty, systémy ? které lze také svařovat, čímž vznikne bezespárá, homogenní podlaha (viz schémata).

RADKA ERBENOVÁ s použitím firemních podkladů

OŠETŘOVÁNÍ A ČIŠTĚNÍ PŘÍRODNÍHO LINOLEA

Životnost této podlahoviny záleží na správném ošetřování a čištění. Musíme proto zmínit velmi důležitou a podstatnou část, která v závěrečné fázi rozhoduje o tom, je-li zákazník s touto podlahovinou spokojen.

Jak postupovat a čeho se vyvarovat

Nesmíme zapomenout na to, že v každém objektu a v každém domě či bytě je nutné všechny vstupy opatřit vhodným systémem čisticích zón, abychom si zbytečně nevnášeli nečistoty dovnitř. Tyto čisticí zóny ovšem musíme zařadit do systému pravidelného čištění, jinak by výsledný efekt byl nulový. Špinavá čisticí zóna, která má naplněnou kapacitu záchytu nečistot, nám již není nic platná.
    Často se setkávám s mylným názorem, že ošetření povrchu linolea z výroby je dostačující pro prvních několik měsíců provozu, a není proto nutné hned provádět první ošetření. Opak je pravdou. Linoleum má sice dobré ošetření, které je nanášeno v závěrečných fázích výroby, slouží ovšem pouze k tomu, aby ochránilo materiál při transportu a v průběhu pokládky, ale nevydrží zátěž běžného provozu. Je tedy nanejvýše nutné co nejdříve po ukončení pokládky provést první ošetření povrchu.
    Než přistoupíme k nanášení ošetřovacích emulzí, musíme provést důkladné čištění po ukončení stavebních prací. Není pravdou, že „stačí vytřít povrch čistou vodou, protože to přece není skoro vůbec špinavé“. Výsledkem by poté byl nerovnoměrný optický vzhled plochy, šmouhy nebo skvrny a ochranná disperze nedokonale přilnutá k povrchu.
    Při provádění tohoto čištění je opět dobré si uvědomit, že linoleum již určitou ochranu od výrobce dostalo. Je totiž mnohem ekonomičtější využít tuto skutečnost a po „odstranění následků“ stavebních prací provést pouze dovoskování povrchu, na které mnohdy stačí jedna, nanejvýš dvě vrstvy ošetřovací emulze. Toto je ovšem podmíněno tím, že na čištění po ukončení stavebních prací použijeme přípravek, který ochrannou vrstvu od výrobce neodstraní, ale vhodně připraví pro to, aby polymerová disperze, kterou k prvnímu ošetření použijeme, dokonale k původnímu filmu přilnula. Pokud Pflegefinisch od výrobce odstraníme, nevědomky nebo proto, že je transportem a pokládkou poškozen, musíme počítat s tím, že na vytvoření odolné ochranné vrstvy budeme potřebovat 3-4 nátěry polymerovou disperzí. Přírodní linoleum je totiž velmi savý materiál a pouhé dvě vrstvy nebudou k dosažení dobrého optického vzhledu dostačovat.
    První ošetření provádíme produkty, které jsou na linoleum vhodné. Je na volbě uživatele či investora, jestli si zvolí výsledný optický vzhled povrchu vysoce lesklý nebo hedvábně matný. Při provádění prací dodržujeme technologický postup nanášení a používáme vhodné nástroje (speciální nanášecí plochý mop). Před nanášením další vrstvy vždy necháme vrstvu předchozí dobře zaschnout. Není vhodné nanést jednu vrstvu a další vrstvy nanášet až druhý den. Je nutné si práci zorganizovat tak, aby celý proces vytváření ochranné vrstvy proběhl v časové návaznosti.
    Opatrně je nutno postupovat v případě, že je linoleum kladeno jako vodivé. V tomto případě je nejlepší si vyžádat speciální návod na ošetření, neboť při použití běžných polymerových disperzí v několika vrstvách by došlo ke snížení hodnoty odporu povrchu.
    Pokud se podaří až do této fáze dodržet všechny zásady, které jsme si řekli, neznamená to ještě, že tím vše končí. Správně ošetřené linoleum je sice možno občas setřít pouze vlhkým mopem nebo napuštěnou impregnovanou textilií, tímto postupem ovšem odstraníme pouze volně ležící prach a nečistoty. Vzhledem k tomu, že čistá voda nemá dobrý čisticí účinek a má různou tvrdost, došlo by při jejím pravidelném používání k zašednutí povrchu a přilnuté nečistoty by byly neodstranitelné. Je proto nutné používat vhodné přípravky na běžné denní čištění a ošetřování.
    Ekonomičnost čištění a ošetřování linolea není v tom, že provedeme ošetření povrchu, dále se o materiál nestaráme a na běžné čištění používáme vše, co nám přijde pod ruku, aniž bychom zvážili, je-li to produkt pro linoleum vhodný. Výsledkem je velmi rychlé znehodnocení a opotřebování ochranné vrstvy, kterou pak musíme nákladně odstraňovat a povrch znovu ošetřovat.
    Ekonomičnost čištění a ošetřování linolea spočívá v tom, že na běžné mytí používáme doporučené produkty s ošetřovacími látkami, provádíme pravidelné zhušťování a zkompaktňování ochranné vrstvy zalešťováním a taktéž včasnou sanaci více zatěžovaných prostor. Suchou sanací a následným ošetřením povrchu velmi prodloužíme interval, po kterém bude opět nutno provést základní čištění a odstranění starých ochranných vrstev a přilnutých nečistot.
    Na základní čištění opět používáme pouze takové základní čističe a odstraňovače, které jsou pro linoleum doporučeny. Při použití nevhodně chemicky konstruovaných produktů by mohlo dojít k odbarvení povrchu nebo by se mohly vytvořit neodstranitelné skvrny na materiálu. Velkou pozornost také věnujeme pravidelnému odstraňování skvrn, rýh od černé pryže apod. Odstraňování skvrn je dobré zařadit do systému běžného denního čištění. Čím dříve se podaří skvrny odstranit, tím menší je nebezpečí, že agresivní látka lokálně znehodnotí ochrannou vrstvu a způsobí nevratnou migraci do materiálu.
    Několikrát jsme v textu použili termín správné ošetřování a čištění, neboť za správné ošetřování a čištění nepovažujeme např. ředění ošetřovacích emulzí (které se ředit nesmějí) vodou jenom proto, že potřebujeme náklad na ošetření snížit na minimum, za správné nepovažujeme vynechání prvního ošetření s tím, že přece přírodní linoleum už ošetření z výroby má, a za správné rovněž nepovažujeme dlouhodobé mytí pouze čistou vodou, protože si nesprávně vyložíme některý bod čistícího a ošetřovacího návodu.
    Vždy si vyžádejte podrobný návod na ošetřování a čištění, který by měl být odsouhlasen výrobcem podlahoviny.
    Pokud tento návod na ošetřování a čištění dodržíte a budete se řídit technologickými postupy při provádění jednotlivých kroků ošetřování a čištění, budete odměněni krásnou, velmi odolnou a trvanlivou podlahovinou, která nebude sloužit pouze vám, ale i další generaci.

JIŘÍ KUDRNA
Tento materiál je připravován ve spolupráci s redakcí časopisu DOMO.

Corian – jeden z mnoha materiálů společnosti DuPont®

Technické parametry corianu

Corian je vyroben z hydroxidu aluminia a polymetylakrylátu. Je recyklovatelný, lze jej rozdrtit, tavit a spojit s novou akrylovou pryskyřicí. Spalováním se corian rozkládá na CO2 + H2O. Jedná se o tvrdý materiál s homogenní strukturou, probarvený v celém průřezu. Pokud je materiál tenčí, lze esteticky využít jeho průsvitnosti. Je možné jej obrábět podobně jako dřevo. Vady způsobené dlouhodobým používáním lze odstranit zbroušením. Je hygienicky nezávadný, neporézní, snadno čistitelný. Za tepla je corian tvarovatelný. Při použití v interiéru na něj firma DuPont dává desetiletou záruku. Corian splňuje požadavky požární odolnosti tř. B.

Materiál se vyrábí v deskách o tl. 6 a 13 mm a to na dvou místech na světě: v americkém Buffalo a v japonské Toyamě. Větší tloušťku a větší požadovaný plošný rozměr lze docílit lepením jednotlivých desek, přičemž spoj je téměř neviditelný. Je možné si také objednat barevný odstín přímo na zakázku, tedy i mimo nabízený sortiment barev, ale pouze v případě odběru 200 a více kusů desek.

Vědecká společnost DuPont

Du Pont je společnost s více než stoletou tradicí. Během 20. století vyvinula několik desítek syntetických materiálů, které se během krátké doby staly nepostradatelnými v mnoha oblastech života. Patří mezi ně např. mylar, kevlar, nylon, teflon, tyvek, nomex pro požárníky, celofán, butacit a nyní i corian.

Společnost DuPont vděčí za velký a náhlý úspěch v období mezi dvěma světovými válkami a po druhé světové válce z velké části zákazu průmyslového zpracování konopí, které lze jako přírodní materiál využívat v podobně širokém spektru možností, v jakém se dnes setkáváme s materiály vyvinutými společností DuPont.

Pavla Šmídová

Americká lednice

Velkokapacitní chladicí skříně na potraviny si vynutil zrychlený životní styl, který má své kořeny právě v poválečné Americe. Nakupovat se jezdí vozem jednou týdně do hypermarketů, objevují se první polotovary, které je třeba někde uchovat, než se připraví k podávání. Dvoudveřová chladnička kombinovaná s mrazničkou získává dynamické označení Side-by-Side.

Co všechno umí?

Většina chladniček je opatřena beznámrazovým systémem, kdy cirkuluje vzduch tak, aby všechna oddělení byla ochlazována a potraviny v mrazničce zmrazeny rychle a důkladně. Vzdušná vlhkost se neusazuje na výparníku uvnitř skladovacího prostoru, takže odpadá nutnost manuálního rozmrazování. Ventilované chlazení snižuje “spálení ledem”, které při rozmrazování připravuje potraviny o jejich přírodní šťávy. Rozmrazená voda automaticky odtéká do odpadní misky pod chladničkou, kde ji teplo kompresoru odpaří.

Elektronický monitorovací a diagnostický systém reguluje průběh chlazení. Dávkovače vody a ledu jsou přístupné bez otvírání dveří. Tento prostor může být i osvětlený, což usnadňuje orientaci především těm, kteří k ledničce pořádají noční výlety.

Lednička se dá přímo připojit na přívod vody. Přihrádky ve dveřích jsou variabilně nastavovatelné. Zvýšené okraje polic zabraňují úniku rozlitých tekutin.

Co všechno neumí?

Neumí vás odmítnout. Neumí mluvit, a tím ani vyčítat, domlouvat a pronášet ironické poznámky. Americká lednice vás neumí nerozmazlovat.

Text: Pavlína Blahotová

Foto: archiv

(zdroj: Moderní byt 12/2000)

Modelace světlem

U mělé osvětlení je jedním ze základních architektonických prostředků při práci s prostorem. Architekti využívají možností světla, ale i estetické funkce samotného svítidla. Cílem mnoha výrobců je neomezit osvětlovací tělesa na “pouhé” doplňky interiéru a architektury, které poskytují zdravé a optimální osvětlení. Svítidla byla povýšena na originální objekty s vlastní identitou.

Světlo je však také neodmyslitelně spojeno s barvami. Změnou intenzity nebo barvy interiérového osvětlení se dají barvy zdůraznit, utlumit nebo docela změnit.

Barevné osvětlení a ostatní barvy v interiéru:

červené světlo potlačuje zelenou a částečně modrou

modré světlo potlačuje žlutou, oranžovou a červenou

zelené světlo potlačuje červenou a fialovou

Pořadí v němž se znejasňují barvy, když tlumíme světlo:

1. žlutá, 2. oranžová, 3. červená, 4. zelená, 5. modrá

Co dokáže vypínač

Schopnost vidět barvy při nižší intenzitě osvětlení klesá pozvolna. Toho je při světelné modelaci interiéru možné využít. J. E. Purkyně kdysi pozoroval, jak se při západu slunce ztrácí kolorit. Nejprve začala mizet žlutá, potom červená, pak modré tóny a nakonec se krajina ponořila do neutrální šedé. Z toho vyplývá, že když ztlumíme v interiéru světlo, všechny žluté předměty se znejasní a dominantní bude všechno červené. Pro romantický večer při svíčkách tedy klidně můžeme oprášit žlutý ubrus a přizdobit ho kyticí rudých růží — budou nepřehlédnutelné. Když intenzitu světla ještě více snížíme, zmizí i červená a naše oko si bude všímat všeho modrého a tyrkysového.

Hry s barvou

Umělé světlo většinou není zcela bílé. Do náladových — nejčastěji nástěnných — svítidel můžeme navíc pro ozvláštnění instalovat barevné zdroje. Barevné žárovky potlačují v interiéru tón, který je k jejich barvě protilehlý. Předměty v těchto “opačných” barvách lidské oko vnímá slaběji. Například pod červenou žárovkou se “ztrácí” vše zelené. V modré pohasíná žlutá, oranžová a červená. Modře osvětlená místnost zůstane vždy studená, protože modrá vlastně “krade” interiéru hřejivé barvy. Při volbě zdrojů do nástěnných svítidel bychom se jí měli raději vyhnout. Je však ideální k prosvětlení bazénů a jezírek. Studené odstíny totiž navozují dojem čistoty a průzračnosti. Moře má přece také chladivě modrou barvu.

Barvy jsou vlastně iluze. Když říkáme, že je objekt červený, pouze to znamená, že pohlcuje všechny paprsky, z nichž se skládá bílé světlo — kromě červené. Ta se od něj odrazí a je pak vidět. Pokud ovšem dopadající světlo nebude bílé, ani předmět už nebude červený. Proč tedy nenakoupit barevné žárovky a třeba jen na jeden večer barvy v místnosti neproměnit?

Ing. arch. Daniela Meyerová, Lightingdesignér

Světlo ovlivňuje zásadním způsobem lidskou psychiku. Výzkumy s lightterapií jasně dokazují, že jeho pravidelný přísun zlepšuje stav některých psychicky nemocných osob. Ale s barevným světlem je třeba zacházet jako se šafránem. Labilnější osoby se pomalu adaptují na cokoliv, co není přirozené, barevné světlo nevyjímaje. Může navodit stres.

MUDr. Gabriela Šivicová, Psychiatr

TEXT: PETR TSCHAKERT

FOTO: ARCHIV

Kontakty:

A.M.O.S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 05/42 21 28 98,

fax: 05/42 21 44 39;

INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 33,

fax: 049/553 28 10;

RENDL, Masarykovo nábřeží (naproti Mánesu), Praha 2,

tel.: 02/29 04 21, fax: 02/29 43 97;

SELENE, Velké náměstí 7, Prachatice, tel./fax: 0338/31 34 10

Pohledy do německých koupelen

Na našem trhu se můžeme setkat s několika významnými společnostmi, které se zabývají návrhem a výrobou koupelnového vybavení již dlouhou dobu (například společnost Villeroy & Boch má tradici více než dvě stě padesát let). Vybrali jsme proto některé kolekce sanitárních výrobků a doplňků, které pocházejí z německých dílen, a představíme je v jejich plné kráse a lesku.

Sladěný design

Německé společnosti se vyznačují strohým a perfekcionalistickým designem. Na první pohled rovné a přesné linie přinášejí do koupelnového prostoru čistotu a eleganci. Protože si tuto místnost zařizujeme jen několikrát za život (statistiky dokazují, že náročnou rekonstrukci provádíme nanejvýš dvakrát až třikrát), chceme zpravidla použít výrobky s nadčasovými tvary, které se neomrzí a obdivovat je budeme mnoho let. Preferujeme proto prosté a vkusné tvary.

Návrh tvaru je dlouhá a náročná tvorba, při níž se nebere v potaz jen jedna část, ale celý komplet. Znamená to, že k sanitární kolekci jsou přímo navrženy tvarem odpovídající armatury a ostatní doplňky. Jednotlivé části se vyrábějí u různých firem, prezentovány jsou však společně.

Funkce a kvalita

Výrobky německých firem nejsou jen “hezké”, ale v první řadě jsou funkční. Jsou propracované do posledního detailu a nabízejí technické inovace, které zlepšují funkci, ergonomické a hygienické vlastnosti.

Narůstající konkurence způsobuje, že kvalita a dlouhodobá spokojenost zákazníků jsou při výběru produktu stále důležitější. Z tohoto důvodu se stále zlepšuje servis při nákupu, což se projevuje například v komunikaci se zákazníkem, či v délce záruční doby apod. To vše pak může být splněno pouze za předpokladu, že jsou používány jakostní, precizně zpracované materiály a že nechybí ani důkladná výstupní kontrola.

Charakteristika

Německé výrobky od renomovaných firem jsou z kvalitních materiálů

Zpracování je precizní a promyšlené do nejmenšího detailu

Design je jednoduchý, až strohý

Preferuje se především funkce výrobku

Servis je standardně perfektní

Záruční doba bývá delší, než je běžné u většiny výrobků

TEXT: LENKA HAKLOVÁ

FOTO: ARCHIV

Domácí pracovny – Home office

Nejjednodušší situaci má ten, kdo může pracovně vyčlenit samostatnou místnost. Za zavřenými dveřmi pokoje lze vytvořit “pracovní ráj” podle potřeb a možností. Jiná situace ovšem nastává, pokud je nutné pracovní místo zasadit do rámce běžného obytného prostoru.

Pracujeme doma

U pracovny došlo v kontextu bytové kultury k mimořádné emancipaci. Nejenže už není považována především za mužskou záležitost či za doklad skalního intelektualismu v rodině, ale své místo nachází dokonce v živých společenských částech bytu, v ložnicích a výjimečně i v kuchyních. Podíl na tom má také nábytkářský průmysl, který dokázal do programů home office začlenit prvky vhodné do obytných interiérů.

Jako spousta lidí nechce a nemůže rozdělit svět práce a domov, tak se tyto prvky v určité symbióze střetávají i v obytném prostředí. Měnící se životní styl aktivního člověka na prahu nového tisíciletí neuznává ostré hranice mezi zaměstnáním a osobním životem, ale například ani mezi koníčky či sportem a bydlením. Z bytu se stává prostor pro uspokojení nejrůznějších potřeb všech členů rodiny. Problémem může být jejich sladění a zakomponování do obytného prostředí. U pracovny jde o to, najít pro ni prostor, kde bychom nebyli výrazně rušeni a nerušili. Toto hledání optimálního místa je individuální. Jsou lidé, kteří chtějí sedět v centru rodinného života (potřebují to a v práci je to inspiruje), a lidé, kteří naopak vyžadují klid k soustředění. Správné místo pro pracovnu by tak mělo být vždy věcí kompromisu a dohody o vzájemném respektování se. Sehnat vhodný nábytek pro zvládnutí téměř všech variant, které přicházejí v úvahu, není žádný problém.

Základem je stůl

Ať má pracovna podobu samostatné místnosti nebo koutku v ložnici, je jejím základem vždy pracovní stůl. I když základní míry pracovního stolu jsou dány dost přesně (výška 68 až 76 cm, délka 160 cm, hloubka 80 cm), přesto se jejich pojetí ve velkém a malém prostoru liší. Ve velkém můžeme pracoviště řešit do délky a vytvořit si tak pomocí stolu umístěného v prostoru dělicí linii veřejného prostoru — před stolem, a soukromého — za stolem. Na skromnější ploše se využívá nejčastěji rohu místnosti (prostorově nejúspornější varianta) nebo přistoupíme k řešení do tvaru písmene L.

Pracovní stůl je dnes nejčastěji také stolem pro počítač. Máme-li stůl pouze základní velikosti, potom se vyplatí pořídit pro počítač samostatný stolek či stojan na kolečkách, který má nejen tu výhodu, že monitor nezabírá místo na stole, ale můžeme ho v případě potřeby převézt i jinam. To oceníme hlavně v případech, kdy pracovní stůl musí sloužit univerzálně (například jako jídelní či kuchyňský).

Řešením prostorové nouze u běžného stolu obdélníkového tvaru může být dokoupení přídavného rohového prvku. Při umístění na jakémkoli nosiči by však výška monitoru měla být upravena tak, abychom se k němu nemuseli sklánět ani vzhlížet.

Jednoduché a elegantní

Práce na počítači či u psacího stolu se stává přirozenou součástí života i doma. Na počítači dělá také často více členů rodiny a pocit určité výlučnosti aktivního využívání pracovního stolu v bytě pominul. Do nového dynamického pojetí se hodí nábytek, který je součástí běžných řad nábytku pro obytné interiéry, nebo naopak výjimečné a designově zajímavé prvky, stojany z kovu, lehké kontejnery na kolečkách, nástěnné panely na zavěšování poliček atd. s výraznějším hi-tech charakterem. Tam, kde potřebujeme pracovní místo na část dne nebo dlouhodoběji schovat, se vyplatí pořídit skříňové pracoviště. Po zavření dveří skříně je uklizeno.

Aspoň jedna pořádná židle

Pokud se v rodině pracuje u počítače nebo u pracovního stolu pravidelně, potom je potřebné myslet na kvalitní pracovní židli. Vybíráme si ji právě podle délky a intenzity využití. Pracuje-li na stejném místě střídavě více členů rodiny, měla by to být židle s nastavitelnou výškou, případně se synchronní mechanikou (to znamená, že při pohybu na ní se upravuje jak délka sedáku, tak sklon opěradla vždy v ergonomicky správném poměru).

Na židli by se nemělo nikdy příliš šetřit. Kvalitní typy židlí mají pětiramenné podnoží s volitelnými kolečky na rovný nebo hrubší povrch, vybírat lze varianty bez koleček, s kluzáky nebo na běžných nohách.

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ

FOTO: ARCHIV

Kontakty:

GAZEL, tř. T. Bati 481, Zlín,

tel./fax: 067/721 15 34;

IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5,

tel.: 02/51 61 01 10;

KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28,

fax: 02/232 13 58;

LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel./fax: 02/24 91 95 99;

MARINI DESIGN, Lazarská 8/13,

Praha 2, tel./fax: 02/24 94 70 37;

PRAGONOR, nám. Na Lužinách 157, Praha 5- Stodůlky,

tel./fax: 02/651 36 36;

SUMA INTERIER, Jezuitská 18, Brno, tel./fax: 05/42 21 02 40;

ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, U Kříže 609, Praha 5-Jinonice,

tel./fax: 02/51 61 15 57;

VITRA KONCEPT, Komunardů 32,

Praha 7, tel.: 02/ 66 71 27 55)

Interiér na jiný způsob

Kuchyň, jakýsi vestavěný mozek bytu (jak jinak, když zde žije rodina se třemi malými dětmi), tvoří jádro interiérové kompozice. Kolem něj se rozvíjí společenský prostor s jídelnou, za ním je koupelna s WC a schodiště do patra s ložnicemi, pracovnou a knihovnou.

Jednoduchost a praktičnost

Autorka projektu ing. arch. Anna Kovářová navrhovala tento dům pro svou rodinu. “Chtěli jsme mít interiér co nejjednodušší, s použitím co nejméně materiálů a barev. Z těch hlavních materiálů to bylo především dřevo, kov, sklo a z barev šedá, oživená v kombinaci se zelenou, modrou, žlutou a oranžovou,” hovoří o krédu, které se podařilo do stavby vtisknout. “Také jsem považovala za rozumné rozdělit část společenskou a soukromou a za praktické využít daný prostor beze zbytku. Komunikace zaberou vždycky hodně místa, a to je škoda, takže jsem si usmyslela hlavní chodby v patře využít jako pracovny a knihovny zároveň,” dodává.

Specifičnost řešení interiéru spočívá v jeho jakoby soustředném pojetí, jehož pomyslným středem se stává vestavěná kuchyň. Dvě boční posuvné stěny jsou prosklené, takže člověk uvnitř nepřichází o kontakt s bezprostředním okolím ani s těmi, kteří už zasedli v jídelně. Když obejdeme kuchyni zvenčí, obejdeme tak celou společenskou část domu i s jídelnou a vrátíme se zpět ke schodišti do prvního patra. Jde vlastně o velký, bezbariérově řešený, volný prostor, jehož měřítku posloužil za vzor obývací pokoj na rodinné chalupě, dříve hospodě.

Světlo, voda, vzduch

Na tomto interiéru upoutá velkorysost prostorového a světelného řešení. K tomu přispívají především prosklená fasáda a pochozí lávka v patře. Obě podlaží jsou tím propojená a skýtají různé možnosti pohledů, výhledů, průhledů a světelných efektů.

Za hlavní interiérový doplněk lze bezesporu označit akvárium na téměř dva tisíce litrů vody s písečnou zátočinou, zařízené jako sladkovodní, osázené zelení a zabydlené rybami z jihovýchodní Asie. Domov v něm našli především žraločí sumečci, mřenky a parmičky.

Mít doma tak velkou vodní nádrž není jen nádherné. Mnohým z nás se to může zdát dost nebezpečné. Architektka Kovářová radí nepodcenit volbu odborné firmy a přepočítání projektu statiky. “Já sama jsem si nechala vše přepočítat čtyřmi různými statiky. Lepené sklo na takovou velikost akvária nebylo možné použít, nejenže by se nedalo zvednout (ani po dílech), ale zkreslení už by bylo oku nepříjemné. Proto jsme použili dvoucentimetrové kalené bezpečnostní sklo. Po slepení skleněných dílů na podlaze akvárium sedm chlapů vytáhlo na sokly.” Akvárium je úžasný “obraz-originál” a jako kvalitní obraz taky stálo.

Když se postavíme zády k akváriu, uvidíme jídelnu. V ní zaujme dva metry dvacet centimetrů dlouhý stůl bez lubů. Deska je ze čtyři centimetry tlusté lepené překližky v barvě podlahy (jde o tzv. multiplex nastříkaný dvousložkovým polyuretanovým lakem s vysokou odolností). Přes jídelnu se dostaneme ke schodišti a jím do prvního patra. Zde jsou v samostatných pokojích ložnice rodičů i dětí a koupelna s WC. Část patra tvoří galerie s kovovou konstrukcí vyplněnou čirým lepeným bezpečnostním sklem. Chodba je tak prostorná, že ji lze označit jako pracovnu pro dva. Vestavěné skříně slouží z jedné strany na pracovní věci, ze strany druhé jako knihovna. Galerie se stala oblíbeným místem všech. Hlavně děti se sem večer rády přikradou a pozorují dění dole, nebo se tajně dívají na televizi.

O barevném i materiálovém řešení interiéru vypovídají uveřejněné snímky. Za zmínku ovšem stojí podlahy ve vstupní části bytu a v kuchyni. Je to litá epoxidová pryskyřice imitující teraco. Velmi praktický materiál, který vyžaduje minimální údržbu, je beze spár a na pohled příjemný. Jeden z dalších dobrých nápadů v tomto inspirativním domě.

Tři otázky pro ing. arch. Annu Kovářovou:

Jak dnes, kdy už jste v domě zabydlení, hodnotíte zvolenou dispozici. Shledala jste na ní něco, co byste nyní řešila jinak?

V domě bydlíme přesně rok a musím říct, že se dispozice osvědčily. Jen při tropických vedrech v srpnu jsem uvažovala o vybudování bazénu, k němuž by se přicházelo přímo z obývacího pokoje, ale to bychom potřebovali o něco větší pozemek. Nicméně řešitelné je to snadno.

2. Mnoho našich čtenářů bude určitě zajímat, jak se hledá ta správná firma na dodání tak velkého akvária, aby se nakonec nenapálili. Poradila byste jim?

Takové akvárium, jako jsme si troufli realizovat my, bych nikdy nesvěřila nějakému obyčejnému sklenáři. Ten si totiž málokdy uvědomí závažnost problému. Amatér většinou řekne “žádný problém” a odborník se bojí. Proto jsem nechávala skla tolikrát počítat. Když jsem tušila tloušťku a druh skla, doporučili mi známí — nadšenci akvaristiky — pana Pavla Skálu, který je pokračovatelem rodinné tradice akvaristů. Takových rodin už moc nenajdeme. A zkušenost otců a dědů hrají podle mě také velkou roli. Nakonec jsme ani nedělili práce na dodávku skla a osázení, vše jsme nechali na odborníkovi. Je to lepší kvůli reklamacím a zodpovědnosti. Musím říct, že jsme udělali dobře.

. Akvárium už funguje více než půl roku. Jaké s ním máte zkušenosti?

Čistíme ho jen jednou za měsíc. Je zde velký filtr, který se musí vymývat. Odpouštět smíme pouze třetínu nádrže, aby se udrželo potřebné pH. Když jsme odjeli na dovolenou, automatické krmítko udrželo ryby živé — pravda, příliš neztloustly. Krmení, obzvlášť když sedíme večer ve tmě před osvětleným akváriem, je pořád moc zábavné. A pan Skála chodí na pravidelné “kontroly”. Zkušenosti máme tedy zatím dobré.

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ

FOTO: PETR ZHOŘ

(Zdroj: Moderní byt 11/2000)

Kontakty:

Ing. arch. ANNA KOVÁŘOVÁ (autorka projektu),

Dolní Břežany 411,

tel.: 0603 25 55 11,

tel./fax.: 02/41 91 01 66;

Akad. mal. BARBORA ŠLAPETOVÁ (obrazy), Strašnická 14,

Praha 10, tel.: 0604 26 19 82;

AQUA-DESIGN SKÁLA (akvárium), Maškova 5, Praha 7,

tel.: 02/ 33 38 20 45;