Blog

Dýně na všechny způsoby

Dýně se pěstují v nespočtu odrůd, barev a tvarů, každoročně zkoušíme nějaké nové. Já osobně mám stále nejraději odrůdy Hokkaido (pěstují se formy oranžové, oranžovočervené, žluté, šedé či zelenomodré). Mají optimální velikost, skvěle rostou a plodí v našem podnebí, úroda je hojná a při správném skladování dlouho vydrží. Poslední většinou dojídáme ještě po Velikonocích.

Velkým bonusem je i to, že se nemusí loupat. Jejich sladká šťavnatá vůně lehce připomíná meloun, okurky, mango, ananas nebo vše dohromady, záleží na druhu, šťavnatosti a vyzrálosti daného plodu. Muškátové dýně, když jsou plně vyzrálé, voní ještě sladší delikátní vůní připomínající ta nejoblíbenější tropická ovoce. Ty ale pro pěstování potřebují větší teplo, podobně jako melouny, proto s nimi nemáme v našich klimatických venkovních podmínkách takové úspěchy jako s typem Hokkaido.

Studené lahůdky

Hokkaida, muškátové, ale třeba i špagetové dýně se dají jíst syrové do raw ovocných i zeleninových salátů, do dezertů a závinů a také do oblíbených smoothies – lze je nakrájet na menší kousky a přidat do mixéru spolu s ovocem, oříšky či zeleninou. Čerstvé a šťavnaté se dají i odšťavnit, ale výtěžnost šťávy není velká.

Nastrouhané dýně (především ty méně sladké) můžete přidat i do kimči nebo kyselého zelí, záleží na chuti a fantazii. Dýňové plátky u méně škrobovitých dýní lze namarinovat dle chuti a pak usušit v sušičce – vzniknou tak skvělé dýňové čipsy.

Všestranné použití v teplé kuchyni

Co se týká tepelné úpravy, dýně, zejména hokkaido, má univerzální použití. Vynikající je zapečená s luštěninami nebo kořenovými zeleninami nebo nakrájená na tenčí půlměsíce a osmažená na kvalitním oleji na pánvi s kořením, může se také přidávat do zeleninových směsí a omáček ve stylu různých druhů „kari“.

Pokud máte raději spíše evropskou kuchyni, použijte ji do „eintopfů“ namísto brambor, nebo nastrouhanou do placek (smíchám ji s moukou, olejem a kořením a usmažím „dýňoráky“). Samozřejmě ji lze použít i do karbanátků pečených v troubě. Fantazii se meze nekladou.

Vynikající jsou dýňové polévky, které lze připravit na mnoho způsobů – v asijském stylu (s kokosovým mlékem), jako hladký krém či polévku s většími kousky ve stylu bramboračky. Uvařené dýně mají většinou samy o sobě nasládlou chuť, což se dá využít do omáček, skvěle se doplňují i pálivými papričkami či pepřem v ostřejší mexické či indické kuchyni. V evropském stylu zase dýně dobře spolupracuje s kmínem, pepřem, česnekem, také s majoránkou, saturejkou a provensálskými bylinkami. Také ráda dělám základ pro dýňovou polévku nebo omáčku z restovaných kuliček koriandru (snadno vypěstovatelný i u nás), římského kmínu či černuchy (černý kmín).

Dýně typu Hokkaido je také skvělá příloha – nakrájená a napařená, je perfektní spolu s rýží nebo kuskusem (existuje už i bezlepkový z kukuřice) či quinoou a třeba smaženou hlívou, smaženými či pečenými fazolemi nebo smaženým tempehem apod. Napařená nebo uvařená dýně se dá také rozmačkat a připravit na mnoho způsobů jako kaše nebo pyré. Další variantou je skvělý „kečup“, moc dobrý je například s česnekem nebo omáčka podobná rajské omáčce. Pokud byste rádi i více červené barvy, zkuste orestovat do omáčkového základu trochu na kostičky nakrájené červené řepy a sladké papriky (koření).

Ze špagetových dýní, jak už název napovídá, můžete připravit i zeleninové špagety. Za syrova je vyrobíte pomocí škrabky či mandolíny (speciální kráječ na přípravu různých tvarů zeleniny), po uvaření se většinou oddělí uvnitř dužniny samy.

Samostatnou kapitolou využití dýní jsou pečené dezerty a koláče. Nastrouhané dýně se dají přidat do buchet, perníku i bábovek, muffinů, rovněž dýňovo-jablečný závin si u vás určitě najde místo v jídelníčku. Ani zde se nebojte použít fantazii a netradiční postupy.

Méně obvyklé odrůdy

Skvělou odrůdou pro naše klimatické i kuchyňské podmínky je velkoplodá Sweet Meat Oregon Homestead vyšlechtěná nezdolnou zahradnicí Carrol Deppe. Ona sama je nejraději zapéká do zásoby a pak je využívá do polévek, dezertů (pověstný americký dýňový koláč na různé způsoby) anebo peče s fazolemi či dalšími luštěninami. Co nesní, uloží (po upečení) rozdělené na jednotlivé porce do mrazáku. Pro více praktických informací doporučuji její knížku Nezdolný zahradník (viz doporučená literatura na konci knihy).

Za zmínku určitě stojí u nás méně rozšířené žaludové dýně (Acorn). Jsou menší než většina běžných odrůd (asi jako velká hruška), z dálky připomínají žaludy.

Slupka je rýhovatá a tvrdá, proto je dobré je loupat, jsou-li dobře zralé až lehce přezrálé, mají skvělou chuť připomínající vařené lečo. Takže se hodí hlavně do lehce kyselých omáček a polévek. Kdo se chce vyhnout pracnému loupání, může je rozkrojit na půl, vybrat semínka a zapéci je samotné nebo i s nádivkou v troubě.

Kam je uložit na zimu

Mimo užitek v kuchyni jsou i jedlé dýně krásnou dekorací v pokoji či chladnější chodbě (kolem 15 °C), ideální na skladování je police zhruba ve výši ramen či očí, aby se daly pohodlně probírat a včas jste si všimli, když se nějaká začne kazit. Můžete je také dát na zem dále od zdrojů tepla, kde je chladněji. Pro dýně, cukety ani patisony není vhodný klasický sklep, je tam moc vlhko a zima, tudíž se tam brzy kazí.

My na dýně pamatujeme i při stavbě našeho nového domu a počítáme dopředu s místem v interiéru, kde s námi budou každoročně trávit zimu. Plné police dýní, cuket a patisonů přinášejí dobrý pocit z kvalitního zásobení. Každý rok máme trochu jiné složení zelenin a uskladněných věcí z vlastních záhonků, sortiment se stále rozšiřuje a vylepšuje, naopak některý rok lze určité plodiny vynechat, ale dýně jsou prostě základ a stálice.

Kolik vás bude stát hrubá stavba? S cihlami Porotherm se výdajů navíc bát nemusíte

Jak odhadnout cenu materiálu a vyhnout se nečekaným výdajům? Postavte si dům z ekologických pálených cihel Porotherm. Kalkulaci potřebného množství materiálu i jeho ceny vám odborníci zpracují dlouho před tím, než poprvé kopnete do země.

Zpracování kalkulace je zdarma pro každého

Možná si lámete hlavu nad tím, na kolik vás realizace hrubé stavby přijde. Chcete mít jasno? Stačí, když na porotherm.cz vyplníte formulář s žádostí o kalkulaci stavebního materiálu, která je nezávazná a zdarma pro každého. Na nic nečekejte a nechejte si cenový odhad zpracovat právě teď.

Jednovrstvé zdivo pro zdravé a ekologické bydlení

V poslední době se upřednostňuje realizace domů z jednovrstvého zdiva, tedy bez dodatečného zateplení. Za tímto účelem se využívají pálené cihly Porotherm T Profi, které jsou vyplněné izolací z minerální vaty. Protože se cihly vyrábí z přírodních materiálů, nezpůsobují alergie a omezují riziko vzniku plísní. Bydlení v domě z moderních cihel je zdravé a ekologické.

Postavte si dům z pálených cihel svépomocí

Stavební systém Porotherm je ideální pro svépomocnou stavbu domu. Cihly jsou dokonale vybroušené a vzájemně se spojují lepidlem nebo maltou. Navíc si můžete objednat službu „Proškolení ze založení zdiva“. Zkušený technik vyzdí první řadu cihel a předá vám cenné rady a tipy, jak ve zdění pokračovat.

Od kalkulace k samotné realizaci je cesta kratší, než se na první pohled zdá. Začněte plánovat už teď a za pár měsíců můžete stavět!

Kvalitu plastových profilů společnosti VEKA hlídá špičkové testovací centrum

Při výběru okna bude vždy záležet na ceně, kterou jste ochotni za okno zaplatit. Musíte si totiž odpovědět na klasickou otázku – chcete produkt kvalitní nebo levný? V případě oken z profilů třídy A skutečně platíte za kvalitu, ale vyšší cena se vám vrátí v životnosti a tepelném komfortu. A za co vlastně platíte? Odpověď hledejme s využitím normy „ČSN EN 12608 – Profily z neměkčeného polyvinylchloridu (PVC-U) pro výrobu oken a dveří“. Ta definuje jednotlivé profily včetně parametru, na který výrobci profilů B a C při obhajobě kvality svých výrobků často „zapomínají“. Jedná se o tloušťku stěn, na které závisí stabilita a životnost okna.

Profily třída A jsou sázkou na kvalitu

Evropská norma ČSN EN 12608 rozděluje profily na třídy podle tloušťky vnější stěny následovně:

třída A (tloušťka vnější stěny 3,0 mm; tolerance +/- 0,2 mm)
třída B (tloušťka vnější stěny 2,7 mm; tolerance +/- 0,2 mm)
třída C (tloušťka vnější stěny 2,5 mm; bez tolerance)

Nabízí se samozřejmě otázka, zda je rozdíl 0,3 mm mezi třídami A a B v tloušťce vnější stěny tak podstatný. Odpověď můžeme hledat ve výsledcích zátěžových testů, které VEKA provádí ve svém testovacím středisku. Toto centrum v německém Sendenhorstu se podílí na vývoji nových produktů i stálé kontrole kvality vyráběného portfolia. Na základě měření a zátěžových zkouškách v zmiňovaném centru lze pro porovnání rozdílů mezi třídami A a B jmenovat například nosnost a pevnost rohů, přičemž svařované plochy u profilů třídy A prokazují o 20 % vyšší hodnoty. Tento rozdíl je dán především celkovou hmotou materiálu na výrobu, při které se u okna se stejnou průhledovou plochou spotřebuje u profilu třídy B až o 14 % méně materiálu.

Podstatně lépe vychází profil třídy A i v případě testů tvarové stálosti. Průhyb a kroucení jsou u něj až o 12 % nižší než u třídy B. Pro uchycení kování je zajímavým rozdílem i potřeba vynaložit o 20 % vyšší sílu na vytržení šroubů z profilu třídy A.

Kvalitu VEKA profilů hlídá přes 25 zátěžových testů

Zmiňované testovací centrum VEKA provádí více než 25 zátěžových zkoušek oken a dveří, mezi nimiž najdeme kromě již zmíněných testů na tvarovou stálost a nosnost například i ověření dlouhodobé funkcionality otevírání okna. Při tomto testu se okno testuje na mechanickou zátěž opakovaným otevíráním a zavíráním. Zkoušený produkt musí dosáhnout třídy 2 podle požadavků normy DIN EN 12400 a vydržet 10 000 cyklů bez poškození, deformací nebo ztráty funkčnosti.

Podobně se testuje vertikální zátěž a statické kroucení, čímž se ověřuje odolnost proti nesprávné manipulaci ze strany uživatele podle normy DIN EN 14608. Zátěž zde působí kolmo na vnější volný roh rámu křídla a okno nesmí ztratit nic ze své schopnost otevírání a zavírání, a také nesmí dojít k uvolňování spojů, tvarovek či těsnění.

Okna se testují také na voděodolnost a v jeho rámci se v jednotlivých krocích po 0,5 m testuje průnik vody. Při zátěžovém testu je hladina vody udržována po dobu 24 hodin s maximální odchylkou 20 mm a přítokem, který neklesne pod 240 litrů.

„Naše testovací centrum v Německu neprovádí pouze testy komponentů a materiálů oken i dveří, ale podílí se přímo i na vývoji a výrobních postupech. Díky centru můžeme našim zákazníkům garantovat parametry a vysokou kvalitu našich profilů třídy A i dokumentovat jejich výhody,“ říká Milan Klepsa, hlavní zástupce společnosti VEKA pro ČR a SR.

KURZ DOMÁCÍHO ZDĚNÍ: Nahazování malty

Předchozí díl na téma „Míchání malty“ najdete zde.

V minulém díle jsme se naučili, jak správně namíchat maltu klasickým způsobem, dnes se zaměříme na nahazování stěn. Klíčem k úspěchu je namíchat správně maltu, aby na povrchu svislé stěny držela a neopadala hned po nahození. To nám hrozí v obou extrémních stavech, kdy bude malta příliš řídká nebo když bude příliš hustá. Konzistence musí být „tak akorát“, aby se spojila se stěnou a zároveň aby nestekla. Klíčové je množství cementu. Platí zde, že čím víc cementu, tím víc má nahozený materiál tendenci popraskat nebo se v horším případě odrhnout ve větších celcích ode zdi.

Příprava podkladu

Než začnete nahazovat, musíte si důkladně připravit nahazovanou plochu. Jednak ji musíte zbavit všech pevných nečistot, prachu a drolivých součástí a v dalším kroku musíte povrch dostatečně namočit. Staří zedničtí mistři říkali, že voda je zednický hřebík. I během nahazování dbejte, aby vám povrch zdi nevyschnul, a průběžně vlhkost obnovujte.

Technika nahazování

Technika nahazování se velmi podobá ping-pongu. Základem je čistá lžíce a správná konzistence malty. Naberete si na čtvrt lžíce maltu a švihem jako při ping-pongu vrhnete maltu proti zdi. Lžíci je třeba držet lehce a v žádném případě ne křečovitě. Začíná se odspodu. Na stěně vytvořte bochánky malty a klaďte je tak, aby na sebe navazovaly. Kolečko s maltou si dejte co nejblíže stěně, abyste si ušetřili zbytečné pohyby.

Nahazování větší plochy

Nejprve si na navlhčenou zeď nahoďte takzvané platle. Jde o svislé řady maltových terčů vytvořené zespodu nahoru, které lehce srovnáte latí nebo hladítkem. Mezi jednotlivými platlemi nechte odstup 80 až 100 cm, každopádně ne větší, než je délka srovnávací latě. Platli nechte lehce zavadnout a do každé platle vtiskněte takzvaný omítník, což je dřevěná lať, která nám vymezí rovinu a výšku omítané vrstvy. (Omítník může být ocelový nebo dřevěný a dá se koupit ve stavebninách nebo v hobbymarketech).

Omítníky musí být v platli usazeny rovně, což změříte dlouhou stavební vodováhou. Pokud omítník vykazuje odchylku, srovnáte ji jemným vtlačením do platle. Poté rovinu znovu vodováhou zkontrolujte. Omítníky slouží k vedení latě. Následně lžící zespodu nahoďte plochu mezi dvěma platlemi (omítníky) a stáhněte latí. Latí začněte odspodu a pohybujte s ní ze strany na stranu po omítnících. Nakonec vyjměte omítníky a vzniklou spáru zapravte maltou a uhlaďte.

Latí srovnanou zeď nechte zavadnout a začistěte pomocí hladítka. Pokud se na omítce objeví nějaké defekty, odstraňte je rozmytím pomocí namočené zednické štětky. Takto získáte rovný podklad například pro finální štuk.

Dobrý tip

Dlouhá stavební vodováha by měla měřit správně, proto ji před měřením zkontrolujte. Často se stává, že nešetrným zacházením s vodováhou došlo k vychýlení trubičky s kapalinou a měřicí bublinkou a vodováha bude měřit špatně. Někdy tato chyba vznikne už při výrobě. Vodováhu zkontrolujete tak, že ji položíte na rovnou plochu, například na stůl nebo pult a zkontrolujete polohu bubliny v trubičce, potom vodováhu otočíte a provedete to samé měření. Bublinka by se měla ve všech případech usadit ve středu trubičky – v opačném případě jde o vadnou vodováhu. To se stává zejména u levnějších modelů vodováhy.

Přestavba 150 let starého domu: Pocta žule, horám a překližce

Majitel této výjimečné stavby pochází z Jizerských hor, kde prožil část života, ale ve vesnici, kde zmíněný dům stojí, nikdy předtím nebyl.

„Na to místo jsme narazili před šesti lety na základě inzerátu, kdy jsme pátrali po vhodné nemovitosti. Dům, kvůli kterému jsme tam tenkrát byli, se nám nelíbil, ale mně doslova učarovala obec jako taková. A když jsem uviděl v kopci ten náš budoucí dům, ke kterému nevedla ani silnice, řekl jsem si, kdo mohl postavit dům na tak blbém místě? Po dlouhých peripetiích se ukázalo, že objekt není vůbec na prodej, nicméně jsme dva roky přemlouvali majitele k prodeji, protože se nám to místo nakonec velmi zalíbilo. A nakonec se nám je podařilo přemluvit, a tak jsme dům koupili,“ vzpomíná majitel na okolnosti, za kterých dům objevil.

Rozhodla statika

Původní stavba prakticky neměla žádné základy a stála jen na mělkých žulových pasech, v podstatě na jílu. Vnitřní omítky byly „nacucané“ vodou jako houba a byly plesnivé. Dům byl značně staticky narušený a extrémně složitě izolovatelný. Když majitel povolal na místo dva statiky, jejich verdikt zněl, že se dům musí zbourat, protože je natolik narušený, že je neopravitelný…

Celý článek včetně dalších fotografií najdete na webu mujdum.cz

Sprchový kout nikoho nezklame

Náklady na dodatečné pořízení sprchového koutu nemusí převýšit 20 000 Kč a jeho využití je nedocenitelné. Myslete přitom trochu dopředu – pohodlnou hygienu ve sprše oceníte nejen ve starším věku, ale i po operaci, při zranění nohy nebo jiném omezení, které vás může postihnout kdykoliv. Navíc lze do sprchy instalovat i sklopné sedátko.

Jednoznačným trendem moderní koupelny je bezbariérové řešení. Rozhodně nejde jen o dnes upřednostňovaný minimalistický design. Kromě pohodlnějšího vstupu do sprchy je výhodou i jednodušší úklid. Cesty k bezbariérové sprše jsou dvě: nízká sprchová vanička nebo vyspádovaná podlaha s odtokem vody zabudovaným přímo v podlaze.

Výhody sprchové vaničky

Vanička se snadno instaluje i vymění, jednoznačně vymezuje prostor pro sprchování a zabraňuje vytékání vody na podlahu kolem. Lze ji položit na dlažbu (ploché typy o výšce 30–40 mm téměř splynou s podlahou), instalovat na nožičkách a obložit, případně naopak zapustit do podlahy. Je řešením všude tam, kde při budování koupelny nelze odpadem příliš zasahovat do hloubky podlahy. Někteří výrobci nabízejí i zcela ploché modely o výšce méně než 1 cm.

Můžete si vybrat z různých materiálů (keramika, akrylát, smaltovaná ocel, litý mramor) – všechny se vyznačují velkou trvanlivostí a odolností, liší se způsobem instalace, designem a některými dalšími vlastnostmi. Důležitá je protiskluzová úprava – řeší se plastickým reliéfem povrchu vaničky, speciální povrchovou úpravou materiálu (zpravidla na objednávku) či dodatečně nalepením protiskluzových pásků a podobně.

Sprchové vaničky – rozměry a tvary

Na trhu najdete řadu výrobků čtvercového, obdélníkového, čtvrtkruhového, dokonce i kruhového či atypického tvaru. Pro pohodné sprchování potřebujete sprchovou vaničku (sprchový kout) o velikosti alespoň 80 × 80 cm, nebo čtvrtkruhovou 90 × 90 cm. Do větší koupelny se nabízejí obdélníkové vaničky v rozměrových řadách 80 × 90 až 100 × 120 cm, XXL velikost 80 × 160 cm pak bohatě postačí pro komfortní sprchování dvou osob současně.

Sprchování bez bariér

Řešení bez vaničky, kdy dlažba přímo přechází do sprchového koutu, nabízí pohodlí zcela bezbariérového vstupu a snadného úklidu. Sprchový kout může mít i atypický tvar, takovéto řešení je výhodou zejména při rekonstrukcích starých domů nebo u atypických staveb, kde jsou někdy pravé úhly raritou. Voda je odváděna odtokovým žlábkem v podlaze, případně ve stěně – odtok vody je účinnější a lépe se čistí než klasický sifon.

Sprchování se ale neobejde bez trochy disciplíny – pozor na cákání a vytékání vody. Dbejte na to, aby v celé koupelně byla na podlaze krytina s protiskluzovým povrchem.

Dobrý tip:
K aktuálním trendům patří řešení zvané Walk in – bezbariérový sprchový kout, oddělený pevnou stěnou z bezpečnostního skla. Prostor koupelny zůstává napohled zcela volný, bez rušivých kovových rámů či kotvicích prvků. Důležité je ale umístit pevnou stěnu a odtokový žlábek tak, aby zabránily úniku vody ze sprchového koutu.

Čtěte také: Jak účelně zařídit koupelnu se sprchou

Sifony patří do zdi

Pokud je součástí umyvadla či dřezu i nábytek, ve kterém bude sifon schovaný, můžeme klidně volit plastové provedení. Klasickým a nenáročným řešením je tzv. flexi hadice, která se vytvaruje do tvaru písmene S, čímž nahrazuje zápachovou uzávěru v sifonu. Toto řešení je ale dosti rizikové, protože reálně hrozí prasknutí této hadice, např. při častém používání agresivních chemických čističů odpadů. Častým problémem je také protržení, pokud je v okolí sifonu polička nebo šuplík pro odkládání věcí. Další nevýhodou je silné znečištění odpadní hadice, které je díky záhybům odtoku nevyhnutelné. Spolehlivějším řešením je použití sifonu z tvrzeného plastu, ale ani to není esteticky moc přitažlivé.

Pokud je odtok přiznaný, vždy doporučujeme volit kovové a tvarově elegantní provedení nebo ještě lépe rovnou podomítkovou variantu, která se téměř celá instaluje do zdi. Takový sifon působí moderně a minimalisticky a navíc má výhodu, že nezabírá v místnosti žádný prostor. Pod umyvadlo pak můžeme dát netradiční kus nábytku nebo např. pračku umístit rovnou ke stěně. Řešení je také velmi vhodné pro invalidy.

Zápachový uzávěr je zde zcela schován ve zdi pod obkladem, a sanitární předmět se k němu pouze připojí jednoduchým designovým nerez obloukem. Sifon je plně přístupný k čištění pod krycí rozetou, je spolehlivě funkční s vysokou hladinou zápachové uzávěry, a nezabírá ani centimetr prostorového místa. Je až s podivem, jak málo je tato designová a praktická varianta odvodu vody aplikovaná v praxi. Přitom moderní koupelny, prádelny a kuchyně by měly být v projektech automaticky vybavovány podomítkovými odvodňovacími sifony, podobně jako jsou ve zdech schovány všechny ostatní zdravotechnické instalace.

Připravte se na Vánoce včas! Mechové obrazy jsou originálním a jedinečným dárkem

Pohled na svěží, sametově zelené mechové plochy navozuje blahodárný pocit pohody, relaxace a klidu. Dopřejte vašim blízkým toto mechové potěšení po další roky! Mechové stěny a obrazy NĚMEC se rychle staly nepostradatelnou součástí mnoha architektonických projektů. Skvěle padnou do každého interiéru, ať už se jedná o váš domov, kancelářské prostory, butiky, showroomy či restaurace. Jsou zkrátka oblíbeným designovým doplňkem, který si oblíbili špičkoví architekti a designéři, kteří je svým klientům stále častěji navrhují na míru.

V našich domovech nyní trávíme daleko více času, pojďte tento čas využít pro zvelebení interiéru a dopřejte si originální dekoraci, po které jste vždy toužili! Stále zelenou barvu mechovým obrazům zajišťuje proces konzervace a stabilizace. Tajemství jejich úspěchu spočívá v ručním sběru a následném sušení na sluníčku. Poté je mech napuštěn směsí bio-glycerinu, barviv a minerálů. Tato směs je pro lidské zdraví naprosto bezpečná. Následuje druhá fáze sušení, po které jsou mechy pečlivě přebrány a baleny. Mechové stěny jsou prakticky bezúdržbové a budou zdobit váš interiér po mnoho let.

Pořídit si můžete nejen velkoformátové mechové stěny, ale také menší mechové obrazy či aranžované mechové kompozice v rámech. Společnost NĚMEC s.r.o. také nabízí mechové obrazy v betonových rámech potažených ručně aplikovanou stěrkou Betonepox®, které vytvářejí zajímavý protiklad k přírodní ploše obrazu. Pro kreativní jedince jsou k dispozici jednotlivá balení mechu, ze kterého si pomocí své fantazie vytvoří umělecké dílo přesně podle svých představ.

Vyberte si pro své mechové kreace správný typ mechů

Na trhu je poměrně široký výběr stabilizovaných mechů, společnost Němec nabízí ten nejkvalitnější materiál, díky kterému vám budou mechové obrazy dělat radost dlouhé roky! Na výběr máte z několika typů mechů. Mezi nejoblíbenější mech v nabídce společnosti NĚMEC patří Reindeer Moss, tedy sobí mech, plátový mech Sheet Moss, španělský mech Spanish Moss, královský mech Royal Pool Moss, či pravý lesní mech Forest Moss.

Více informací najdete na cascadegarden.nemec.eu

SOUTĚŽ: HELUZ ocení vítěznou fotku tabletem Apple iPad

Novou soutěží „Vyfoť domov“ reaguje společnost HELUZ na aktuální situaci a nabízí stavebníkům, ale nejen jim, zpestření domácích home officů či online výuky další soutěží. Již v minulosti HELUZ pořádal fotografické projekty, kdy se postupně fotil zvuk (na podporu akustických cihel HELUZ), teplo (kampaň na jednovrstvé zdivo HELUZ FAMILY 2in1 bez dodatečného zateplení) a stín (kampaň na žaluziový a roletový PŘEKLAD HELUZ FAMILY 3in1 nosný se schránkou pro umístění venkovní stínicí techniky).

Své snímky zachycující nejrůznější domácí situace můžete přihlásit do 15. prosince 2020 na stránkách www.heluz.cz/cs/soutez-vyfot-domov, odborná porota pak vybere ten nejlepší, nejzajímavější nebo nejvtipnější, který ocení tabletem „Apple iPad 10.2 32GB WiFi Vesmírně Šedý 2020“. Celou soutěž sledujte na Facebookovém a Instagramovém profilu společnosti HELUZ.

Výherce bude vyhlášen k 18. prosinci 2020.

Dům s velkým srdcem

Aby se v jakémkoliv domě dobře žilo, měla by jeho architektura souznít s jeho obyvateli; v případě domu, o kterém je řeč, byla tato podmínka splněna stoprocentně. Je to dáno hlavně tím, že pána domu pojí s autorem projektu architektem Petrem Stolínem 35 let přátelství i spolupráce ve stavebním oboru, takže architekt přesně věděl, co investor očekává. Pán domu předtím bydlel v lesním srubu, což pochopitelně výrazně ovlivnilo jeho požadavky.

„Dům je trochu jiný, než jsou lidé zvyklí. Chtěl jsem postavit malý, minimalistický dům, kde bych bydlel jenom já, dva psi a mé dvě malé děti. Předtím jsem žil 22 let v malém lesním srubu, takže jsem zvyklý na život v malých prostorech a užívám si to. Velké domy postrádají to kouzlo lidského setkávání a potkávání. Postupem času se osádka domu rozšířila ještě o manželku a ještě jedno dítě. Takže si tu někdy šlapeme po zádech, ale nám to nevadí – vždy je možnost najít si v domě svůj prostor, děti mají své pokojíky,“ líčí pán domu styl života v domě.

Rodina prý ale stejně nejraději tráví svůj čas venku v zastřešené letní kuchyni, kde málokdy bývá nouze o návštěvy, ať už se jedná o přátele nebo děti ze sousedství. Přístřešek je vybaven dřezem s tekoucí vodou a originálními uměleckými venkovními kamny s litinovým tálem, udírnou a grilem.

Originální konstrukce

Z konstrukčního hlediska jde o křížovou dřevostavbu z trámů a latí izolovanou minerální vatou. Zevnitř je hliníková parotěsná zábrana s tepelně odraznou plochou, zvenku zase difuzní fólie zakončená modřínovými prkny. Investor dbal na to, aby všechny použité materiály pocházely z místní lokality a byly šetrné k přírodě. Vnitřek domu je obložen deskami OSB, které jsou jen přebroušené a bez nátěrů. Natřeny jsou pouze stropy. Zvenku není použit žádný nátěr.

Dispozice a vnitřní uspořádání

Jde o dvoupodlažní dům, v přízemí je obytná místnost s kuchyní, šatnou a koupelnou, nahoře je ložnice, koupelna a dětské pokoje. Součástí domu je také dobře vybavená dílna, kde pán domu vyrobil většinu nábytku. V exteriéru kromě bazénu a venkovní zastřešené kuchyně najdete malý dřevěný sklad na zahradní techniku, kola a nejrůznější sportovní náčiní. Zde je také obytná odpočinková místnost s kamny a saunou, kterou pán domu vybudoval hlavně pro manželku.

Vytápění a ohřev vody

V domě se za 12 měsíců spálí 6 m3 dřeva (ve srubu, kde původně majitel bydlel, se spálilo 60 m3 dřeva). Hlavním zdrojem tepla je teplovodní krbová vložka Hoxter, která posílá 11 kW do vody a 6 kW do prostoru. O kvalitě krbové vložky svědčí i to, že i při venkovní teplotě –15 °C je po spálení šesti bukových polen v domě 26 °C a voda v bojleru je ohřáta na 80 °C. Podle slov pána domu vydrží při teplotě –15 °C zásoba teplé vody tři dny. Měsíční náklady včetně elektřiny a propan-butanu činí 1 500 Kč.

Technické údaje

Zastavěná plocha: 112 m2

Užitná plocha: 135 m2

Konstrukční systém: Trámková dřevostavba založená na základech ze ztraceného bednění opláštěná difuzní fólií a zaklopena vnější fasádou z prken sibiřského modřínu. Z vnitřní strany je konstrukce zaizolována minerální vatou, zaklopenou dřevoštěpovými deskami

Autoři: Petr Stolín, Alena Mičeková, Petr Stolín Architekt s. r. o., Stolin58.com