Blog

Fáze 56: Vylévání technické podlahy v garáži

V prostoru garáže se provádělo vylévání technické podlahy. Tato podlaha musí splňovat zátěžové hodnoty pro pojezd vozidel a musí mít dlouhou životnost. Betonová podlaha je na vrstvě tepelné izolace XPS a je vyztužena kari sítí, což jsou sítě, které slouží k armování základových desek, betonových podlah nebo k vyztužení ploch. Svařované betonářské kari sítě se vyrábějí z oceli a prodávají se v různých rozměrech. Izolace (XPS) je ve formě desek z extrudovaného polystyrenu. Beton je kletovaný, pohledový. Od stěn je dodržena dilatační spára 1 cm. V hraně betonové desky pod vraty je do betonu vložen žárově pozinkovaný vingl pro lepší odolnost.

Všechny povinné i doporučené značky stavebních materiálů mají připravené doporučené zpracování svých detailů, které jsou osvědčeny praxí. Zárukou kvality provedení je pak certifikovaný projektant a plnění ohlídá stavební e4 dozor.

Text: Stojan Černodrinski s využitím podkladů firmy Wienerberger

1. nepravda: Dřevostavba má nízkou životnost

Dřevostavby mají při správné údržbě dlouhou životnost, jsou energeticky velmi úsporné a mají dobré mechanické vlastnosti. „Pokročilé technologie u nových staveb zajišťují životnost dřevěné konstrukce okolo 100 let, fasádní prvky pak vydrží zhruba 50 let. To je srovnatelné s klasickými cihlovými domy,“ uvádí Ing. Zdeněk Černošek, produktový manažer Rigips. Navíc je nutné si uvědomit, že s každou generací se mění životní styl a s ním i nároky na bydlení. V praxi to znamená, že další generace už nebude chtít bydlet jako ta stávající. Dřevostavba má ale nesmírnou výhodu oproti zděným materiálům v tom, že její modernizace není tak náročná.

Dá se tedy říct, že kvalitně postavené dřevostavby, jsou co do životnosti rovnocenným partnerem tradičně zděných domů. Ať už je ale dům zděný nebo ze dřeva, vždy záleží na kvalitě provedení stavby a následném chování majitelů. Postupem času každý dům ohrožují různé okolní vlivy a rizikové faktory (počasí, nekvalitní údržba atd.). A nezapomeňme, že množství použitého dřeva v klasickém zděném domě není zanedbatelné, např. krov. Kolem něj se ale tyto otázky na životnost neobjevují.

2. nepravda: Dřevostavba rychle shoří

Dřevostavba musí splňovat protipožární předpisy stejně tak, jako domy postavené z tradičních stavebních materiálů. „Například v případě roubenky či srubu jsou stěny tvořeny kulatinou nebo hraněným dřevem, které má velký průřez a zbytkovou vlhkost. Ta se při hoření musí nejprve odpařit a tím hoření zpomaluje. Oheň navíc v případě masivních kusů proniká pouze do vrchní části a postupně uhasíná. Uhlíková „krusta“, která se vytvoří na povrchu, totiž zabrání přísunu vzduchu. Dřevo nepoškozené ohněm si zachovává pevnost a tuhost, takže konstrukce jsou i po uhašení požáru stabilnější než ty z ocele či železobetonu, které mají při velkých teplotách velkou roztažnost a sníženou nosnost,“ dodává Ing. Zdeněk Černošek.

Dobré vlastnosti při případném požáru vykazují také tzv. sendvičové konstrukce na bázi dřeva. Nosná konstrukce je opláštěná většinou materiály, které jsou nehořlavé (sádrokarton, sádrovláknité desky, minerální tepelná izolace a podobně). Mnohem nebezpečnější je pro obyvatele dřevostavby vzplanutí interiéru, tedy nábytku, textilu a spotřebičů.

3. nepravda: Dřevostavba je akusticky nekomfortní

Dřevo je obstojným akustickým prvkem, který dokáže pohltit zvukové vlny. Jde ale pouze o materiál a záleží na architektovi, jakou roli a funkci využitelnému materiálu přiřadí. Je nezbytné se zaměřit na správná opatření a vsadit na zkušené odborníky, kteří konstrukci dřevostavby přesně definují.

„Zajistit si zvukovou izolaci je snadné, ale je potřeba na to myslet už při návrhu a stavbě domu. Základem je zvolit správnou skladbu konstrukce. Dřevěný základ je dobré opláštit sádrokartonovými deskami, které napomáhají ke zlepšení akustiky a používají se i ve zděných domech, nejčastěji ve formě podhledů a předstěn,“ vysvětluje Ing. Zdeněk Černošek z Rigipsu.

Pokud uvažujete o stavbě dřevostavby, můžete si pomocí lokátoru Rigips najít prověřenou realizační firmu ve vašem okolí nebo se v případě jakýchkoliv technických dotazů obrátit na Centrum technické a obchodní podpory Rigips, tel.: 226 292 224.

Více informací naleznete na www.rigips.cz.

Prostředí, v němž člověk žije (pochopitelně i pracuje a relaxuje), by mělo splňovat určité požadavky. K těm zásadním patří také vzduch s optimálními parametry, které mohou dosahovat různých hodnot a podle jejich stupně buď může, nebo nemusí být dosaženo očekávané či požadované pohody. K podstatným vlastnostem vzduchu patří teplota, vlhkost, čistota, rychlost proudění a tlak. Teplota venkovního vzduchu však není pro tepelnou zátěž budovy podstatná, mnohem větší význam má sluneční záření, orientace stavby vůči světovým stranám, velikost a druh prosklení a některé další skutečnosti.

Pasivní dům

Specifické nároky na vlastnosti obálky kladou energeticky pasivní domy. Jde zejména o vyloučení tepelných mostů a tepelných ztrát větráním, tedy o dokonalou těsnost obálky (tzv. neprůvzdušnost). Větrání je místo oken řešeno řízenými větracími systémy s rekuperací. Netěsnosti vznikají do značné míry nahodile, nicméně k typickým a nejčastějším příčinám patří zejména neutěsněné prostupy technických zařízení, defekty v parozábraně, neutěsněné spáry mezi stavebními dílci a výplněmi stavebních otvorů atd. Zmíněné netěsnosti mají řadu negativních důsledků, k nimž patří snížení účinnosti větracího systému, zvýšená tepelná ztráta budovy, zvýšené riziko kondenzace vlhkosti, snížení kvality vnitřního prostředí vlivem proudícího chladného vzduchu nebo dokonce zhoršení akustických vlastností konstrukce.

Blower door test

Pokud však část vzduchu z domu „uniká“, např. netěsnostmi v obálce, pasivní dům ztrácí svou funkčnost. Ke zjištění stavu a k odhalení problematických míst slouží zkouška známá jako blower door test.

Princip zkoušky spočívá ve zjištění objemu vzduchu, který uniká netěsnostmi v plášti budovy. Do budovy se instaluje zkušební rám a do něj se vloží ventilátor. Při zkoušce se vzduch do objektu vhání (nebo se z něj vysává) podle toho, zda chceme vyvolat přetlak (nebo podtlak) uvnitř objektu. Po dosažení tlakového rozdílu se provede vlastní měření, jehož cílem je zjistit, jaké množství vzduchu je potřeba do objektu dodat, aby byl zachován stejný tlakový rozdíl. Množství vzduchu, který se při měření dodává ventilátorem, je stejné jako množství vzduchu, které uniklo netěsnostmi v plášti budovy.

Pro vyhledávání dílčích netěsností se používají speciální přístroje – termický anemometr, vyvíječ kouře, kouřové pero aj. – a při dostatečném teplotním rozdílu mezi interiérem a exteriérem také termovizní kamera. Výsledkem měření je stanovení hodnoty celkové průvzdušnosti obvodového pláště budovy. U novostaveb je vhodné provést test ihned po dokončení vzduchotěsné obálky budovy, neboť pouze v tomto stavu je pak ještě možné provést utěsňovací práce bez výrazných vícenákladů.

Další díly seriálu:
Dům jako šestistěnná kostka
Stavební otvory, ztráty a úspory