Blog

Mezi nejznámější propagátory takovéhoto způsobu hospodaření patří Jaroslav Svoboda, autor několika publikací o ekozahradách a majitel několikahektarového rodového statku, kde si vše napsané také vyzkoušel. Své zkušenosti chce dále předávat, a proto pořádá kromě jiného i kurzy o metodách ekozahradničení a návrzích ekozahrad. V úvodu našeho rozhovoru říká, že žádnou vysokou školu na toto téma neabsolvoval, protože žádná taková neexistuje, a s minulým a současným odborným školstvím se názorově značně rozchází.

„Své vzdělávání rozhodně nepovažuji za ukončené a ani nedoufám, že by mi příroda někdy udělila diplom. Procestoval jsem kus světa, kde jsem se naučil mnoho zajímavého nejenom v oblasti permakultury, a po návratu do Čech jsem se do ekozahradničení pustil naplno. A můj zájem ani po letech neopadl a řekl bych, že se stále více prohlubuje…“

Jaký je podle vás nejčastější důvod vydat se touto cestou?

Podle mého názoru je to přirozená touha nás lidí, aby život byl příjemný a dával smysl. Když už téměř každý z nás má auto, dům, elektroniku všeho druhu, najednou zjistí, že by mohl prožít svůj život pouze v nějaké podivné budově, v krabici před různými monitory. To ale ke štěstí rozhodně nevede. Ani jedna dovolená ročně to určitě nezachrání, protože se nám po celou dobu někde na pláži rodí v hlavě obava, že to brzy skončí.

Podvědomě toužíme žít naplňující realitu většinu času. To bez kontaktu s přírodou, vzduchem, sluncem, květinami a zpěvem ptáků prostě nejde. Přírodní, jedlá a krásná zahrada kolem domu je nejjednodušší způsob, jak začlenit své primární lidské potřeby do běžné životní reality.

Která témata u vás na kurzech zájemci nejčastěji hledají?

Všechna témata z oblasti ekozahrad a rodových statků jsou zajímavá, takže kterékoliv zvolím, najde se vždy spousta zájemců o kurz, knihu či alespoň článek.

Poslední roky mě osobně nejvíce láká předávat lidem návody, jak se uklidnit, změnit myšlení, jak se více vnímat a otevřít přirozené radosti a hojnosti. Člověku chycenému v křeččím kolečku žádná zahrada nepomůže a radost neudělá. Nejprve je nutné odložit stres, mít se rád a dělat si prostě radost. Pak je mnohem snadnější otevřít se novým přístupům nejen k zahradě, ale i k pozitivnímu vnímání hodnot. Ekozahrada skutečně mění, tříbí vztahy v rodině, dotýká se nejenom citů, ale také způsobu stravování či kontaktu s půdou a v neposlední řadě i se svým tělem.

V čem podle vašich zkušeností nejčastěji chybují čeští zahrádkáři?

Asi největší chybou je řídit se nějakými pomíjivými trendy, reklamami, názory sousedů nebo názory většinové společnosti. Pokud nejste skutečně takzvaně svůj a neřídíte se svobodně sám sebou, ale názorem někoho jiného, těžko vytváříte něco skutečně osobního, originálního. Položte si nejdříve otázky, co by vám udělalo opravdovou radost; jak a kde chcete strávit zbytek svého života; jak se chcete dnes, v dalších dnech a letech cítit; jaké máte nejdůležitější životní hodnoty? Když si na tyto otázky upřímně odpovíte, budete dělat méně chyb, budete si za ně sami odpovědní, nenecháte si podstrčit a vnutit něco, co je pouze bohapustou komercí či směšnou iluzí.

Zdá se, že velmi často složitě hledáme spíše kvalitní pozemek a máme starosti s půdou. Co radíte zájemcům o ekozahrady, jak mají postupovat?

Najít místo a kraj, kde je vám opravdu dobře. Vše ostatní se dá změnit, upravit, půda se dá zúrodnit dokonce i na poušti. Určitě doporučuji pořídit si pozemek na zahradu mnohem větší, než bývá v moderních zástavbách zvykem. Na úzkém proužku kolem domu se vytváří soukromí a přírodní oáza se stromy dosti těžko.

Jaká je podle vás budoucnost ekologických zahrad a ideálu soběstačnosti?

Řekl bych, světlá a příjemná. Myslím, že běžné trávníko-jehličnanové zahradní styly, které dominovaly minulým dekádám, časem úplně vymizí. Nedávají smysl, člověku berou čas a neposkytují skutečnou krásu, přírodní harmonii ani jídlo. Je to marná práce pro pomíjivý efekt. Se soběstačností se to nemusí přehánět, je skvělé věnovat se především tomu, co nás nejvíc baví pěstovat nebo tvořit. To ostatní se dá koupit, nebo vyměnit.

Mohl byste uvést nějaký příklad státu, kde se daří vytvořit podmínky pro výše uvedený trend? V čem spatřujete hlavní benefity?

Myslím, že to funguje všude na světě a záleží to pouze na jednotlivcích. Stát tomu nemusí nijak pomáhat, spíš by neměl klást překážky. To bohatě stačí.