…Závlahu zajišťovaly nekonečné rozvody hadiček. Místo deště rostliny nasávaly neobnovitelnou vodu z hlubokých podzemních vrtů, obohacenou o chemická hnojiva. Tato voda z podzemních vrtů je mimochodem stará desetitisíce let a nestačí se doplňovat, na pouštích málo prší. Čerpá se stále z větších hloubek, jednoho dne dojde. Usazená sůl z umělých hnojiv a vysychající vody postupně sytí písek a zhoršuje pěstební podmínky.
Vzhledem k nepřirozené monokultuře výsadeb musí být nasazeny velké dávky pesticidů a fungicidů, pro ochranu před škůdci a plísňovými chorobami. Plodiny nemají valnou chuť a jsou plné chemie (jedli jsme je tam denně, naskočily mi potom na těle vyrážky a ekzémy). Celé to jen spoléhá na další vývoje technologií, které vyřeší všechny přibývající problémy. Stroj na peníze v poušti, produkující krásnou chemickou zeleninu.
Hydroponicky se zelenina pěstuje i ve Španělsku, Maroku a jiných zemích, dokonce i u nás. Nemá žádnou půdu, kořeny rostou přímo z vody nasycené chemickým hnojivem, horní část je postřikována pesticidy. Díky optimalizovaným procesům je zelenina výrobek, vděčící za vznik chemickému průmyslu. Nemusí se pak ani omývat, nemá se kde ušpinit od půdy.
Rajčata a jiné plodiny se stříkají proti škůdcům každých 14 dní a před sklizní jsou cherry rajčátka postříkána něčím, co zajistí dozrání celého hroznu najednou. Květák patří mezi nejstříkanější plodiny syntetickými látkami, aby zůstal tak bílý a netknutý. Brambory nahromadí spoustu chemie během své pěstební sezony a ještě se na závěr před sklizní chemicky zabíjí jejich nať. Jahody se v posledních letech řadí mezi nejjedovatější ovoce, s obsahem až 20 druhů pesticidů. Nektarinky, jablka, hrozny a další druhy jsou v těsném závěsu.
Různé tyto jedovaté postupy by se asi nikomu nelíbily, kdyby je viděl. Udržují v chodu hlavní zdroj zeleniny pro naše supermarkety. Ne, opravdu to tam nenosí v nůších babičky ze zahrádek. Celá Evropa je zaplavena produkcí z pouští nebo pěstebních hal. Je to škodlivé pro životní prostředí, otravuje to moře, spodní vodu, přehrady s pitnou vodou i konzumenty, kteří bez přemýšlení a hlubšího uvědomění nákupem pouštní zeleniny tento nesmyslný a neudržitelný systém sponzorují.
Mnohá zelenina v obchodech je i naše, česká, nebo z okolních zemí. Pokud však není označena bio a nepochází od menších farmářů, nasazení chemie na její pěstování je také značné. Zajeďte se někdy podívat na pole do Polabí, na ty chemické kaluže kolem cest mezi poli, na kterých roste salát nebo okurky. Zjistěte si, kolikrát se stříkají vinice na Moravě nebo česká jablka. Bohužel mockrát, jde o desítky postřiků ročně. Nechtěli byste si to koupit, kdybyste to viděli celou sezonu pěstovat.
To všechno jsou pádné důvody, proč si pořídit vlastní skleník a oddat se nádherné pestrosti odrůd rajčat a paprik a všech plodin ze záhonů. Je to určitý výdaj peněz, času i energie. Když neznáme důvod, chybí motivace to dělat. Vytvářet si vlastní potravu má ale velké příznivé důsledky pro naše těla, pro naši mysl, přispívá to k dožití se vysokého věku v plném zdraví, užívání si života naplno. Zároveň to přenáší zodpovědnost za životní prostředí přímo tam, kam patří, poblíž našeho domu, kde si s tím můžeme dělat jen to nejlepší. Těžko můžeme chtít, aby se někde nepouštěly chemikálie do řek, moří a podzemních vod, budeme-li závislí na úrodě, která se tímto procesem pěstuje.
Autor: Jaroslav Svoboda, spoluautor knihy , Zelenina z ekozahrady (Smart Press 2018)
Kontakt: Ekozahrady.com


Na první pohled studený, neosobní materiál se dá skvěle kombinovat s barevnými poduškami, polštáři, dřevěnými detaily, tkaninami a syntetickými materiály. Nejčastěji se setkáte s nábytkem vyrobeným z hliníku, jehož předností je dlouhá životnost, odolnost, malá hmotnost a nenáročná údržba. K výrobě venkovního nábytku se také používá ocel. Oba dva materiály jsou již povrchově upravené a mají vysokou nosnost. Na desky stolů se často používá plechová mřížovina.
Aby zahradní nábytek sloužil co nejdéle, je potřeba mu věnovat alespoň základní péči. Tvrdé a exotické dřevo se doporučuje napouštět olejem. Buk je zajímavé lakovat, dub můžete natřít podlahovým lakem. Měkké dřevo, jako je například smrk a borovice, nejlépe ochráníte tenkovrstvou lazurou, která až 7 let vzdoruje povětrnostním vlivům. Dřevo se také vyplatí chránit před hnilobou vhodnými impregnačními přípravky. Proti provlhnutí pomůže speciální pryskyřice, je elastická, neprůhledná a odolává povětrnostním vlivům.

















Připravte si velkorysé množství ledu, velký hrnec s pokličkou a žáruvzdornou keramickou misku. Pracovní desku a veškeré pomůcky dezinfikujte lihem, doprostřed hrnce vložte žáruvzdornou misku a na dno hrnce nasypte květy floxů. Zalijte je filtrovanou či destilovanou vodou v poměru 1 : 1 (tj. např. na 1 g květů 1 g vody). Hrnec zakryjte obrácenou pokličkou, aby kondenzovaná květinová voda mohla stékat do keramické misky, a na mírném plameni vařte. Na pokličku umístěte led v sáčcích a průběžně jej vyměňujte.














Při zařizování dětského pokojíčku bychom neměli zapomínat na interaktivní prvky, které dětem poskytnou další místo na hraní, jež bude rozvíjet jejich kreativitu. Základem je stůl, který u předškoláka nemusí být ještě plnohodnotný pracovní.
Abyste nemuseli školákovi pořizovat nový stůl a židli pokaždé, když povyroste, poohlédněte se po nábytku, který výrobci nazývají rostoucí. Od takového stolu můžete očekávat výškově nastavitelné nohy a v ideálním případě i naklápěcí pracovní desku. Židle by měla mít sedák s možností výškového nastavení, opěrku s regulovatelným úhlem, příjemný a prodyšný potah.













K výrobě betonových střešních tašek je zapotřebí voda, cement a písek. Díky kombinaci optimalizace tvaru tašky, použití velmi kvalitního cementu a speciálního kameniva je zajištěno snížení hmotnosti tašky a přitom je zachována požadovaná pevnost. Výsledkem je Classic AERLOX, který je o 30 % lehčí než srovnatelná betonová taška. 




