Blog

Ceny Czech Grand Design 2016 znají vítěze

Jedenáctý ročník Cen Czech Grand Design ovládlo v Londýně působící studio deFORM. Dvojice designérů na sebe v loňském roce upozornila především interaktivní hrou KOSKI, která virtuální a reálný svět spojuje v deskové hře. Druhým mimořádně úspěšným dílem dvojice je policový systém ZIG ZAG pro švédskou značku HEM. Mlynář a Pollág se studiem deFORM uspěli v Cenách Czech Grand Design již v roce 2013, kdy si odnesli cenu Objev roku, které každoročně oceňuje nové talenty. Již čtyři roky poté jim patří titul Designér roku a také Grand Designér roku pro absolutního vítěze napříč všemi kategoriemi.

V úterý 21. března byli oceněni nejlepší designéři za rok 2016. Prestižní cenu v soutěži Czech Grand Design 2016 převzali autoři celkem v jedenácti kategoriích. Absolutním vítězem, Grand designérem roku, se stalo progresivní studio deFORM Jakuba Pollága a Václav Mlynáře.

Trofej pro jedenáctý ročník Cen, skleněnou korunu, vytvořila oděvní designérka a Grand designérka roku 2015 Liběna Rochová ve spolupráci s Petrem Kuchtou a sklárnou Ajeto. „Ocenění nejlepším, tedy korunovace. Proto jsem jako letošní trofej vytvořila korunu ze skleněných střepů, jako myšlenek, které se nakonec spojí v jeden celek, jeden objekt. Zároveň jsem chtěla do seriózního objektu přinést trochu nadsázky, a proto jsem do každé koruny zakomponovala zlatý nebo stříbrný pásek se zapínáním, které známe z kšiltovek,“ vysvětluje Rochová.

V letošním roce se poprvé předávala cena pro nejlepšího ilustrátora, kde se ve finále potkala trojice známých jmen. Ocenění si nakonec odnesl Michal Bačák za ilustrace pro časopis Newsweek a mísy pro českou značku Křehký.

Nejlepší designérkou šperku se stala Markéta Kratochvílová za kolekcí Mononoke a Dragon spirit, se kterou v loňském roce oslnila v Arthouse pražského Designbloku. Kombinované šperky vznikly inspirované japonskými lovkyněmi perel.

Kategorii grafický designér roku ovládlo studio Oficina, které získalo cenu za vizuální identitu festivalu motion designu Mouvo.

Nejlepší fotografkou roku je Vendula Knopová za portréty studentů FAMU a módní fotografie.

Slavnostní večer, který režírovala Jana Burkiwiczová, se letos nesl v duchu tématu s hlavou v oblacích. Diváky provedla večerem trojice moderátorek ve složení Eliška Křenková, Marika Šoposká a Zuzana Stavná, které na jevišti v roli předávajících hostů přivítaly ministra kultury Daniela Hermana, ekonoma Tomáše Sedláčka, modelku Karolinu Kurkovou, ředitele organizace Člověk v tísni Šimona Pánka, architekta Zdeňka Fránka, ultramaratonce Jana Francke a další významné hosty. V průběhu večera nechyběla taneční i akrobatická vystoupení, hudebně večer doprovodili progresivní Lazer Viking a DJ Ventolin.

Cena pro Výrobce roku připadla značce BOMMA, za kolekci svítidel Phenomena, na které se podíleli špičkoví čeští designéři jako studio Dechem, Jan Plecháč a Henry Wielgus, Ota Svoboda nebo Kateřina Handlová.

Nejlepším módním designérem byl vyhlášen Miro Sabo a jeho kolekce pro jaro a léto 2017, která balancuje na hraně pánské a dámské konfekce.

Za nejlepší Obchod roku si odneslo cenu letenské knihkupectví PageFive nejen za výstavní činnost obchodu, ale také za festival Lustr, který každoročně představuje tvorbu desítek českých ilustrátorů.

Za nejlepší Obchod roku si odneslo cenu letenské knihkupectví PageFive nejen za výstavní činnost obchodu, ale také za festival Lustr, který každoročně představuje tvorbu desítek českých ilustrátorů.

Objevem roku se stal student pražské UMPRUM Eduard Herrmann. Akademie ocenila jeho diplomovou práci, projekt betonové parkové lavičky Satellite a rovněž svítidla Ignis.

Hlavním partnerem cen je Česká spořitelna se značkou Erste Premier, poskytovatelem nadstandardních bankovních služeb. „Design v sobě snoubí jedinečnost s užitkem, dokonalost s jinakostí, okamžitý zážitek s nadčasovou hodnotou. Na mimořádné počiny designérů upozorňují prestižní Ceny Czech Grand Design a Erste Premier je jejich dlouhodobým partnerem. Stejně jako odborníkům zastoupeným v porotě leží na srdci úspěch talentovaných a jedinečných umělců, nám ve světě nadstandardního bankovnictví Erste Premier záleží na úspěchu našich klientů, kterým nabízíme kvalitní služby a výjimečné zážitky,“ říká Petra Ondrušová, ředitelka Erste Premier.

Jedenáctý ročník Cen Czech Grand Design vyvrcholí festivalem Best of, který představí finálové práce ve všech autorských kategorií od 30. března do 2. dubna 2017 ve Ville Pellé. Kromě výstavy jednotlivých finalistů uvede také tematické přednášky a diskuze, projekce, dětské dílny a workshopy s designéry. Celý program najdete na www.czechgranddesign.cz.

Přehled výsledků Czech Grand Design 2016:

Absolutní vítěz, Grand designér roku – Cena Erste Premier: deFORM

Designér roku – Cena Ministerstva kultury ČR: deFORM / interaktivní hra KOSKI, policový systém ZIG ZAG (HEM)

Módní designér roku: Miro Sabo / kolekce S/S 17

Designér šperku roku: Markéta Kratochvílová / kolekce Dragon Spirit, kolekce Mononoke

Grafický designér roku: Oficina / koncepce a vizuální styl festivalu Mouvo

Fotograf roku: Vendula Knopová / Portréty studentů Katedry scenáristiky a dramaturgie FAMU, fotografie pro kolekci Chataři (Tereza Rosalie Kladošová), fotografie pro Amazing production a You Make T-shirt

Ilustrátor roku: Michal Bačák / ilustrace pro časopis Newsweek, mísy Živa, C3PO (Křehký)

Obchod roku: PageFive / výstavní činnost a festival ilustrace Lustr

Výrobce roku – Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR: BOMMA / kolekce svítidel Phenomena (DECHEM), Soap (Ota Svoboda), Shibari (Kateřina Handlová) a Lantern (Jan Plecháč a Henry Wielgus)

Objev roku: Eduard Herrmann / parková lavička Satellite (mmcité1), svítidla Ignis (BOMMA)

Do Síně slávy byl uveden: Rostislav Vaněk

Interiér: Malý byt plný prostoru

Kdo tu žije:

Veronika (37 let) je maminkou chlapečka Tiaga (5 let). Vystudovala mezinárodní vztahy a evropská studia v Praze a již dvanáctým rokem žije v zahraničí – nejprve v Belgii a v současné době se pracovně stěhuje do Švýcarska. Veroniku baví jízda na koni a celkově má podle svých slov velmi ráda přírodu, která je pro ni zdrojem obrovské relaxace.

Žijete trvale v zahraničí. Proč jste se rozhodla koupit byt v Praze a proč jste si vybrala zrovna lokalitu Holešovic?

Jelikož dlouhodobě žiji v zahraničí v pronajatých bytech, toužila jsem vybudovat si takový svůj byt „domov“, kam bych se mohla v rámci návštěv rodiny v České republice pravidelně vracet a v budoucnu vrátit natrvalo i se synem. Praha je podle mého názoru jednoznačně nejkrásnější město v Evropě. Lokalitu Holešovic jsem si vybrala i nevybrala. Byt jsem dostala od rodičů, ale v původním velmi špatném stavu. Rozhodla jsem se, že ho zrekonstruuji, jelikož Holešovice jsou velmi blízko centra a celá čtvrť za poslední léta vzkvétá. Prodej nepřicházel v úvahu, připadalo mi nerozumné prodávat byt, který je kousek od centra, ale i Stromovky a je zde skvělá dopravní obslužnost.

V jakém stavu byl byt před rekonstrukcí a jaké změny zde bylo nutné provést?

Byt neprošel rekonstrukcí od postavení domu v 50. letech. Vše bylo původní, včetně rozvodů elektřiny a odpadů. Vypadávaly pojistky, neodtékala voda a především dispoziční řešení 1+1 bylo zcela zastaralé. Z chodby vedly dveře rovnou do kuchyně a z kuchyně se chodilo do koupelny. Toaleta byla v chodbě a poté následoval obývací pokoj a ložnice v jednom. I když nejsem odborník, bylo mi jasné, že je zde spousta špatně využitého místa a byt by mohl vypadat daleko lépe. Kristina mi navrhla několik možných řešení, včetně otevřeného prostoru, nakonec jsme se především z finančních důvodů rozhodly do stavebních základů nezasahovat a ponechat původní rozložení, ovšem se zcela novým rozvržením 2 + kk, čímž jsem získala samostatnou ložnici na spaní. Také vanu a úložný prostor v koupelně, v malém bytě velmi cenné.

Proč jste se rozhodla oslovit právě Kristinu Prokšovou?

Kristinu jsem si našla na internetu. Zaujaly mne její webové stránky, ze kterých na mne dýchala pohoda a harmonie. Kristina na můj požadavek pohotově odpověděla a za pár dní jsme se sešly v bytě a vše probraly. Kristina má schopnost naslouchat, a i když jsem já sama neměla příliš konkrétní představu o výsledku, vše dopadlo nad mé očekávání.

Jaké byly vaše praktické a estetické požadavky na výsledek?

Praktickými požadavky byly především úložný prostor a dostatek místa k pohybu, i když má byt rozlohu 44 m2. Také jsem si přála komfort odpovídající současnosti. Například sušička prádla pro mě byla absolutní nutností. Nechtěla jsem v malém bytě mít sušák, který zabere spoustu místa a na eleganci bytu nepřidá. Co se týče estetického hlediska, chtěla jsem, aby z bytu vyzařovala harmonie a spojení s přírodou. Přála jsem si místo, které by mne po příchodu domů „pohladilo na duši“. Miluji dřevo ve spojení s bílou barvou a útulnost. Vím, že to vše nebylo lehké skloubit, ale Kristině se to podařilo.

Kombinace přírodního dřeva s bílými plochami v matné povrchové úpravě a akcenty v šedé a žluté barvě dokonale naplňují současné trendy v oblasti interiérového designu. Bylo toto schéma vaším nápadem, nebo jste nechala Kristině zcela volnou ruku?

Kristině jsem nechala volnou ruku, jelikož jsme byly naladěny na stejnou notu a já jsem jí důvěřovala, že dokáže mé ideály proměnit v realitu. Spolupráce byla naprosto bezvadná, i když probíhala na dálku prostřednictvím e-mailů.

Kristina vždy zaslala e-mail s popisem a fotkami vybraných materiálů a já jsem měla velmi jednoduchou úlohu – návrh schválit. Kristina také řídila ve spolupráci se stavební firmou stavební práce a montáž kuchyně a koupelny.

Společně jsme byly v obchodě vybrat pouze kuchyňskou linku a okenní dekorace. Za okenní dekorace patří Kristině zvláštní poděkování, jelikož vybrala naprosto úžasné závěsy do ložnice. Všechny okenní dekorace byly ušity na míru, což byla nemalá částka, ale vyplatila se. Výsledek je originální a dodává bytu ten správný nádech.

Prostor působí čistě a otevřeně mj. proto, že je zde minimum volně stojícího nábytku. Jak jsou zde vyřešeny úložné prostory?

Do kuchyňské linky se vešly všechny domácí spotřebiče – pračka, sušička, lednice, mrazák, myčka a trouba. V chodbě je velká úložná skříň, která slouží k uložení vysavače, čisticích prostředků atd. Druhá část blíž ke vchodu je určena na šaty, boty, deštníky. V ložnici je pak další velká šatní skříň. Postel má zvedací rošt, takže také v ní je úložný prostor pro věci, které nepoužívám každý den, jako jsou cestovní kufry atd.

Chystáte v interiéru nějaké změny? Je zde něco, co byste si dnes přála mít jinak?

Tak jak byt Kristina navrhla, mi v současné době naprosto vyhovuje a splňuje všechny mé představy a požadavky.

Slovo designérky Kristiny Prokšové

Původní dispozice bytu 1+1 nebyla pro Veroniku vhodná. Navrhla jsem tedy několik prostorových řešení, z nichž nakonec vyhrál ten nejšetrnější v tom smyslu, že nebylo nutné zasahovat do příček. Z původní kuchyně vznikla ložnice s přístupem do koupelny a kuchyň jsme přesunuli do části obývací, vznikl tak nově prostor 2 + kk. Co se týče stylu, držela jsem se světlých a neutrálních barev a materiálů. Obecně lze říct, že je byt zařízený v přírodních tónech dubového dřeva v kombinaci s béžovou, bílou a žlutou. I když je byt díky své rozlehlé terase, která kopíruje celou délku bytu, velmi světlý sám o sobě, tak mu světlejší barevné kombinace dodaly vzdušnost.

Kontakt: KP-interiors.cz

* * *

Další návštěvy interiérů, které by vás mohly zajímat:

Interiér s nonšalantní elegancí

Svoboda malého prostoru

Krása jednoduchosti

Ve světle rodinného štěstí

Stará pekárna po seversku

* * *

Další zajímavé interiéry najdete v rubrice Návštěvy a na našem sesterském webu Modernibyt.cz.

Pasivní dům ze zdiva KMB SENDWIX

(Komerční prezentace)

Bezmála tři roky vývoje a pečlivé přípravy se pozitivně odrazily nejen na kvalitě stavby, komfortu užívání a provozních úsporách, ale i na pořizovací ceně a návratnosti investice do energeticky efektivního opatření. Kvalitní výsledek by nebyl možný bez úzké spolupráce s výrobci stavebních materiálů a technologií, generálního dodavatele stavby a konzultací s odborníky v oboru a řady zkoušek.

Životnost konstrukcí a jejich nenáročná údržba je zaručena nejen podrobnými simulacemi při návrhu, ale hlavně použitím jen kvalitních materiálů od certifikovaných výrobců. Domy jsou stavěny výhradně zděnou technologií. Pro své vynikající vlastnosti byly obvodové stěny vyzděny z vápenopískového zdiva SENDWIX tl. 17,5 a 24 cm, dodávaného společností KM Beta.

Obálka domu – „termopancíř“

Provozní náklady jsou navrženy na nejnižší možné úrovni s vyváženou ekonomickou návratností. Dosažené úspory oproti tradičním domům dosahují až 80 %. Náklady na vytápění se předpokládají do 7000 Kč/rok a součet všech energií pro provoz domu 16 000 Kč/rok. Obvodová stěna je z bloků SENDWIX tl. 17,5 a 24 cm s kontaktním zateplením z grafitového polystyrenu tl. 35 cm a šlechtěnou silikonovou omítkou. Výplně otvoru jsou montovány jako předsazené v úrovni venkovního zateplení.

Skladba podlahy v přízemí nad základovou deskou se liší od tradičních řešení jen použitím 18 cm podlahového polystyrenu ve třech vrstvách. Dům je založen na vrstvě granulovitého pěnového skla REFAGLASS nasypaného a zhutněného pod základovou deskou, případně i podél základových pasů v tloušťce až 50 cm.

Krov střechy je z kompozitních I-nosníků, které konstrukci umožňují nejen materiálovou úsporu v rámci vylehčenému profilu, ale hlavně dostatečnou tuhost a eliminaci tepelných mostů. Minerální izolace Rockwool v tloušťce 50 cm ve třech vrstvách předchází přehřátí a ani v době nejvyšších letních teplot nedochází k nepříjemnému prohřátí. Alternativně lze použít ekologickou foukanou celulózu nebo dřevitou hmotu.

V jihočeských Chelčicích je postaven pasivní dům ze zdiva KMB SENDWIX, který slouží jako vzorový a je průkopníkem tohoto druhu staveb nejen v regionu. Autorem projektu je architekt Tomáš Hlavín z atelieru Archmod, generálním dodavatelem byla firma CB Building, s. r. o.

TZB

Tradiční technologií pro pasivní domy je systém teplovzdušného vytápění s řízeným větráním a rekuperací s integrovaným zásobníkem tepla (IZT), umožňující připojení s celou řadou zdrojů, a to v bivalentním až trivalentním zapojením.

Výhodou IZT je možnost průtočného ohřevu teplé vody. V této sestavě se pak může využít například krb na dřevo, solární termické panely nebo tepelné čerpadlo. Poslední vývoj a zkušenosti z realizace vzorového domu ukazuje, že daleko efektivnější a navíc cenově přijatelnější je koncepce technologií, kterou souhrnně nazýváme solárně aktivní. Instalací fotovoltaických panelů získáme obnovitelný a efektivní zdroj energie.

Vytápění objektu zajišťuje levné elektrické nízkosálavé panely na stěnách nebo na stropě. Ohřev teplé vody je zajištěn elektrickým ohřívačem poslední generace Tatramat s inteligentním SMART termostatem. O kvalitu vzduchu se postará jednoduchá rekuperační větrací jednotka. Ovládání všech technologií je možné jak pomocí programovatelné nástěnné jednotky, tak i dálkově prostřednictvím webového rozhraní.

KMB SENDWIX

Vápenopískové bloky SENDWIX jsou na českém trhu již zavedeným materiálem. Svými vlastnostmi jsou optimální pro výstavbu nízkoenergetických a pasivních budov. Vyrábějí se pouze z přírodních materiálů – vápna, písku a vody. Nepoužívají se žádné jiné přísady ani chemické prostředky.

Vysoká únosnost vápenopískových bloků umožňuje stavbu nosných konstrukcí již od tloušťky stěny 175 mm. To přináší úsporu obestavěného prostoru a investičních nákladů či naopak zvýšení zisků v podobě rozšíření obytné plochy v jednotlivých podlažích. Systém umožňuje zavedení elektroinstalační techniky do prostoru dutých děr v jednotlivých blocích.

Menší spotřeba omítkových směsí díky přesným rozměrům zdicích prvků vede k celkové finanční úspoře. Úspora se projeví i u mezibytových stěn.

Díky vysoké objemové hmotnosti mají materiály vynikající akustické vlastnosti. Nejpřísnější normové požadavky beze zbytku splňují AKU bloky SENDWIX o tloušťce 240 mm. Vzhledem k nosnosti vápenopískových bloků (40 N/mm²) je možné použít materiál i pro stavby bytových domů, a to ve všech typech nabízených šíří zdiva (290, 240, 175 mm), jež umožňují výstavbu až sedmipodlažních budov bez použití skeletové konstrukce.

Vápenopískové zdivo je díky vysoké pevnosti využitelné zvláště pro stavby s vysokým zatížením, kde je požadavek na větší únosnost zdiva při větším rozpětí nosných stěn. Je tak alternativou monolitických betonových konstrukcí.

Objemová hmotnost materiálu je zhruba dvakrát vyšší než u pálených bloků, proto je možné dosahovat vynikajících akumulačních schopností, jež se hodí pro zachovávání stabilní teploty interiéru v letním i zimním období. Vzhledem ke svým akumulačním vlastnostem jsou vápenopískové cihly doporučovány pro stavby nízkoenergetických a pasivních domů. Energetické náklady na provoz objektů jsou poté minimální.

Další informace o zdivu KMB SENDWIX najdete na webu KM BETA.

REKONSTRUKCE, část 9.: Exteriér

Předchozí část seriálu najdete zde.

Pokud se dostanete do fáze, kdy jste se vším v domě plus minus spokojeni, začnete si všímat detailů a hlavně: podíváte se ven z okna. A právě tady začíná nekonečná řada dalších akcí.

Pokud se díváte z okna na dvůr a ne do ulice, začnete si všímat, co všechno ještě není hotové. Když ještě nemáte fasádu, nevypadá váš domeček zvenku nijak skvěle, i když je vám už v jeho útrobách hezky teplo. Chybí i chodníky a terasa. Na dvoře stojí řada dalších stavení, která by si také zasloužila péči. A navíc už na nic zbývají peníze. Myslím, že je lepší si půjčit něco navíc a některé věci dodělat než se s rekonstrukcí trápit nekonečně dlouho hlemýždím tempem.

Začněte od fasády

K naší spokojenosti jsme fasádu dokončili a pod omítku zvolili minerální vatu, která je na rozdíl od polystyrenu pro kamenný (opukový) dům vhodnější, protože propouští vzduch, dům tak lépe dýchá a „nepotí“ se. Vedle nové fasády vypadalo všechno ostatní dost ošklivě. Do chodby jsme přinášeli z udusaného staveniště hlínu. Trávník nikde, zato kopřivy, kamení a suť skoro všude. Potřebovali jsme nová domovní dvířka i nová vrata. Na dům navazuje zídka, která najednou vypadala hrozně.

Všechny tyto věci sice už „umí počkat“, ale my jsme čekat nechtěli. Zrada v rekonstrukci spočívá hlavně v tom, že vlastně nikdy nekončí. Čím větší máte pozemek, tím je to nekonečnější. Nicméně, pokud vás to baví, svépomocí se tomu můžete věnovat až do konce svých sil (asi náš případ).

Nasaďte techniku

Nedoporučuji „křísit“ trávník na místě, kde jste rok dva pobíhali a kde se pohybovala těžká technika. Naštěstí jsme měli dostatečný vstup na pozemek ze dvou stran a přesuny těžkých hmot jsme mohli realizovat i ze zahrady. Na dvoře už tedy bylo možné začít s trávníkem. Protože obec disponovala značnou haldou ornice (po přesouvání vodovodu), nebylo co řešit. Opět nutno zdůraznit, že pokud něco zvládne těžká technika, je lepší si připlatit, než jezdit týden s kolečkem až do úmoru. Mozolům a dřině se stejně nevyhnete, protože lžíce bagru nedosáhne všude.

Plánování zahrady

Předem zvažte, kde bude trávník, kde záhony, kam vysadit stromy atd. Zahrada vyžaduje koncepci a péči stejně jako samotný dům. Tak jako existují architekti „domovní“, existují i architekti zahradní. Nechtěl bych soudit, kteří z nich jsou důležitější, z logiky věci musíte nejprve bydlet a pak se můžete zabývat zahradou.

Samozřejmě je to i o finančních prostředcích. A tady jsou zahradní architekti trochu neprávem odsouváni do pozadí. I my si museli přiznat, že na ně v závěrečné fázi rekonstrukce, kdy jsme se téměř vydali ze všech peněz, prostě už nemáme. Ale i to lze řešit. Většinou stačí trochu počkat a začít se tomu věnovat v momentu, kdy zase naberete dech.

Tip

Než začnete kopat chodníky či terasu, dobře si rozmyslete, zda nebude nutné povolat opět těžkou techniku. Zlaté pravidlo, foťte nebo zakreslujte si všechny rozvody, plynu, kanalizace atd. Nikdy nevíte, co ještě budete na své parcele páchat, hodí se to samozřejmě i v případě poruchy nebo havárie. My jsme si museli dost „pohrát“ s přesunem domácí čističky odpadních vod (DČOV), protože bránila v cestě terase. Osobně se mi do toho vůbec nechtělo, nicméně manželka a dodavatelská firma mě správně přemluvily, že se to „vyplatí“. Takže jsme vykopali novou jámu a DČOV přestěhovali i se všemi kabely a potrubími.

Poslední část seriálu najdete v této rubrice příští úterý.

Vaříme v mixéru: Hummus se zeleninou

Na 4 porce hummusu se zeleninou budete potřebovat následující ingredience:

200 g nakládané nebo vařené cizrny
200 g uvařené červené čočky
1 lžíce tahini pasty
1 lžíce sezamového oleje
50 ml 33 % šlehačky případně vývar na zředění
sůl, pepř
citrónovou šťávu
3 sušená rajčata v oleji nebo 2ks pečených, nakládaných paprik
Petrželku, koriandr

Postup je jednoduchý: všechny ingredience vložíte do mixéru (dle kapacity najednou či navíckrát) a rozmixujete. Zdobit můžete petrželkou a koriandrem, cherry rajčátky, naklíčenou čočkou, naloženými papričkami, zkrátka čímkoli, co máte rádi. Pokud máte rádi pečivo, můžete k hummusu podávat italský chléb foccacia nebo grissini, jinak přijdou vhod plátky mrkve, řapíkatého celeru či okurek.

V tomto případě není třeba zvlášť výkonného stroje, pokud si ale přejete pořídit jeden univerzální inteligentní mixér, který zpracuje prakticky cokoli, doporučujeme vyzkoušet Catler BL 9010 the Boss – stolní mixér vybavený vysoce výkonným 2,2kW motorem, ochranou proti přetížení, odolnou kovovou hřídelí a jedinečným systémem nerezových nožů. S pomocí šesti přednastavených programů dokážete stiskem jediného tlačítka připravit polévky, mražené dezerty nebo ovocné či zeleninové smoothie. Třešničkou na dortu je program automatického čištění, který důkladně zbaví dno i nožový systém zbytků potravin.

Další recepty Veroniky „Koko“ Kokešové najdete na jejím blogu.

Připravila: Veronika Mannová, Foto: Veronika Mannová, CATLER

NÁVOD: Knihovna z bedýnek

Co budete potřebovat:

Dřevěné bedýnky různých velikostí
Brusnou houbičku
Hadřík z mikrovlákna
Papírovou lepicí pásku
Barvy a lak na dřevo
Malířský váleček a štětec

Postup:

1. Doporučujeme bedýnky napřed nanečisto poskládat a vyfotit nebo namalovat plánek, abyste si lépe mohli rozvrhnout barevné kombinace.

2. Pomocí brusné houbičky zbavte bedýnku všech nerovností, aby barva dokonale přilnula k povrchu.

3. Před natíráním je důležité odstranit veškerý prach, ideální je hadřík z mikrovlákna.

4. Pohrajte si s kombinací barev a způsoby natření každé bedýnky. Aby byl výsledek dokonalý a barva vám nezatekla tam, kam nemá, oblepte rohy papírovou lepicí páskou.

5. Naneste základní nátěr barvou na dřevo, nechte zaschnout a znovu natřete. Nakonec nalakujte.

6. Na natření vnitřků bedýnek použijte štětec, kterým se snadno dostanete i do rohů.

* * *

Pokud rádi kutíte a tvoříte, mohly by se vám hodit i další návody:

Jak dostat obrázek na květináč

Pracovní stěna

Dřevěná houpačka

BLOG: Jak jsme stavěli bungalov 3.

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Pamatujete si na klasické dřevěné bednění stlučené z prkýnek, které se kdysi k betonáži používalo? Dnešní ztracené bednění z dutých betonových tvárnic je moderní stavební systém, který usnadňuje práci, a vyzdívání obvodu základové desky je s ním úplná hračka.

První řadu bednění jsme založili do betonové směsi, tím jsme zároveň vyrovnali horní hrany tvárnic. Pomáhal nám rotační nivelační přístroj. Ocelové tyče zabetonované v základových pasech byly rozmístěny podle délky jednotlivých tvárnic tak, aby každou tvárnicí procházela 1 tyč. Na tuto první řadu tvárnic jsme po celém obvodu položili a svařili podélnou výztuž z tyčí z betonářské oceli a s přesahem nasucho položili druhou řadu tvárnic tak, aby jednotlivé dílce byly převázány. Nakonec jsme obě řady tvárnic zalili betonem.

Při betonáži je důležité, aby betonová směs zatekla do všech rohů a koutů, proto se po nalití do každé tvárnice beton pěchuje (vibruje). K tomu stačí vhodná dřevěná tyč (dá se zapůjčit i tzv. vibrační tyč na beton) a pár silných rukou. Betonem se zalévá 2. řada tvárnic zhruba do výšky necelých dvou třetin. Mezi základové desky obou domů jsme vložili polystyren, který zajistil dilatační spáru mezi bytovými jednotkami.

Následovalo položení kanalizace uvnitř domu a vyvedení na místech, kde to bude třeba – tj. toaleta, koupelna a kuchyně. V projektu jsou všechny tyto provozy kumulovány do jednoho místa v domě, tak aby se minimalizovala jejich délka. Takové umístění šetří materiál při stavbě, kratší délka potrubí je lepší z důvodu případných oprav v budoucnu a mokré provozy umístěné v dispozici pospolu výrazně spoří spotřebu vody a energii na její ohřev.

Vybetonováno za jeden den

Po položení kanalizačního potrubí a záhozu přišel ke slovu opět bagr. Do vnitřního prostoru navozil tzv. recyklát, směs rozdrcených cihel a betonu. Tento materiál se v několika vrstvách nahutnil vibrační deskou až do výše betonu ztuhlého v ztraceném bednění. Poslední vrchní zhutněnou vrstvu tvořil štěrk.

Vnitřní okraje tvárnic jsme po nahutnění recyklátu (včetně vrchní vrstvy štěrku) ulámali a výztužné ocelové tyče ohnuli směrem dovnitř. Zároveň jsme celý vnější obvod základů obložili extrudovaným polystyrenem, který byl znivelován do požadované výšky základové desky. Tím se zabrání promrzání základové desky. Nakonec jsme navrch položili kari sítě, které celou základovou desku spojí a zaručí její kompaktnost.

K vylití základové desky jsme opět použili bagr s míchací lžící. Během jediného dne byly základové desky na oba domy vylité. Rovinnost základové desky jsme kontrolovali pomocí rotačního laseru, přebytečný beton jsme odstraňovali pomocí dlouhých latí. Zůstal rovný a hladký povrch – absolutně rovná podlaha budoucího domu.

V příštím díle začneme dům stavět do výšky, projdeme založení první řady a povíme si něco o používaném zdicím materiálu.

* * *

Autorka Monika Kořínková je spolumajitelkou rodinné developerské firmy a poradkyně v oblasti bydlení. Kontakt: Bydlenivkostce.cz

Vychutnejte si krásu bonsají

Projekt pořadatelé připravili hlavně proto, aby na vybrané kolekci jednoho sta kusů borovice lesní (Pinus silvestris) ukázali zájemcům o tuto v naší bonsajové tvorbě nejrozšířenější dřevinu její rozmanitost a krásu. K vidění jsou zde nejrůznější podoby borovice z Pyrenejí, Karpat, Tater nebo Alp; z hlediska zeměpisného jsou to pak naleziště ve Španělsku, Francii, Rakousku, Rumunsku, na Slovensku anebo až v daleké Skandinávii za polárním kruhem.

Tyto rostliny jsou podle slov Josefa Valucha zvláště cenné proto, že pocházejí z lokalit, kde by byly kvůli výstavbě silnic, dálnic, lanovek anebo protipožárních lesních koridorů zcela zlikvidovány. Majiteli se je podařilo zachránit, a proto jsou pro něj (a zajisté i pro veřejnost) o mnoho cennější.

Fantazie a zručnost

„Naším cílem je ukázat na unikátní kolekci rostlin to, jak mohou být borovice vysoce variabilní. Na různých stanovištích totiž vypadají vždycky jinak: Mají odlišný habitus a způsoby větvení, rozdíl je také v borce či velikosti a podobě jehlic. A protože je borovice nejčastěji tvarovaný rostlinný materiál, ukazujeme také různé bonsajové styly, do kterých se utvářejí: bunjin, dvojkmeny, trojkmeny, volně vzpřímený, kaskády, polokaskády, trsy nebo vysoce kreativní až umělecké podoby,“ upřesňuje Josef Valuch.

Projekt je svým rozsahem mezinárodní nejenom proto, že bonsaje pocházejí z různých světových nalezišť, ale také proto, že na jejich tvarování spolupracují se zahraničními kolegy, kteří do Bonsai Centra Musea Isabelia ve Starém Městě pravidelně jezdí (za všechny třeba světoznámá bonsajová legenda Ital Salvatore Liporace).

Do procesu proměny rostlin se ovšem zapojuje i široká veřejnost. Pokud někdo projeví zájem, najdou pro něj průvodci práci odpovídající jeho dovednostem a zručnosti. A pokud si někdo na praktickou část tvarování nebo údržbu rostlin netroufá, může nechat pracovat pouze svoji fantazii. I to stojí za to (vyzkoušeli jsme to za vás).

Místo setkávání a relaxace

Projekt 100 borovic je počinem, který v sobě zahrnuje nejenom záležitosti týkající se pěstování bonsají, vyzvedávání yamadori, posuzování charakteru rostlin z určitých oblastí či přiřazování nejvhodnější podoby každému stromu, ale chce být také místem setkávání lidí, kterým bonsajová tvorba (a borovice obzvláště) učarovala.

„Pokud se sejde nad společným tématem více lidí, přerůstá jejich názorová výměna i do oblastí řešení mnoha jiných otázek, které je dále sbližují. A také o to nám při přípravě tohoto projektu šlo. Prostřednictvím zdánlivě obyčejné borovice lesní sbližovat pěstitele napříč bonsajovou Evropou a možná i po celém světě,“ uzavírá Josef Valuch.

Průvodce správným nákupem

Ujistěte se, zda je stromek v misce dobře prokořeněný, zda má nádoba odtokové otvory, sledujte, zda má listí nebo jehličí svěží a sytou barvu. Pokud je na rostlině tvarovací drát, všímejte si, do jaké míry se do kmene nebo větví zařezává. Bonsaje musejí být označené latinským a českým názvem. Chcete-li pěstovat bonsaje venku, hledejte takové druhy, které jsou u nás doma (borovičky, habry, buky, skalníky, cypřišky, javory, modříny nebo tisy). Z pokojových bonsají raději kupujte již zapěstované rostliny, které vydrží podmínky našich přetopených bytů a kanceláří (fíkusy, Carmony, pokojový ptačí zob, pokojový buxus, čínský jilm, nohoplod, sagerécie aj.). Nakupujte vždy a pouze u léty prověřených prodejců!

Odborný poradce: Josef Valuch, Bonsai Centrum Museum Isabelia, Isabelia.cz

Čas jara, čas natírání

Než se pustíte do natírání, je dobré kriticky posoudit, v jakém stavu se daný předmět nachází a zda místo nového nátěru není vhodnější výměna. Na druhé straně pokud je to alespoň jen trochu možné, nový nátěr dokáže divy a z nevzhledného zahradního sedacího otloukánka udělá pár tahů štětkou opět krasavce. Jen je důležité dodržet správný postup a povrch před natíráním řádně očistit i od nejdrobnějších nečistot, například obyčejným kartáčem, drátěným kartáčem, brusným papírem a v některých případech klidně i vysokotlakým čističem. Důležité je povrch zbavit odchlipujícího se starého nátěru, případně koroze.

Příprava dřevěných povrchů

Pokud se stará barva loupe, je popraskaná či se vytvářejí četné puchýře, odstraňte ji. Silné staré nátěry můžete obrousit za pomoci brusných papírů o různé hrubosti, bruskami s brusným papírem či výjimečně drátěnými kartáči nebo ocelovou vlnou. Pro odstranění jak syntetických, tak i vodou ředitelných barev lze použít také horkovzdušnou pistoli. Při odstraňování staré barvy z rámů oken či dveří za pomoci horkovzdušné pistole však dejte pozor na okenní tabule, aby nepraskly. Odstranění starého nátěru opálením je nejlepší především u rovných ploch s minimem výstupků. Po opálení se povrch a zbytky barvy obrousí brusným papírem.

Další z možností, jak se vypořádat se starými nátěry, jsou chemické odstraňovače starých nátěrů. Většina z nich si poradí jak se syntetickými, tak i epoxidovými či disperzními nátěry na dřevě, kovu či betonu. Aplikují se speciálním štětcem v silné vrstvě, nechají se působit po dobu 15–20 minut, někdy i déle – záleží na počtu starých nátěrů. Následně se narušený nátěr odstraní škrabkou nebo špachtlí, případně se povrch lehce přebrousí brusným papírem.

Tmelení dřeva

Po odstranění starého nátěru povrch dřeva očistěte od prachu a dalších nečistot. Vrypy, odštípnuté rohy či díry po vrutech je záhodno ještě před novým nátěrem zarovnat a vyspravit. Řádně je vyčistěte i do hloubky (například tenkým šroubovákem, dlátem či hranou špachtle), pomocí ředidla odstraňte případnou mastnotu.

Následně pro vyrovnání povrchu použijte dvousložkový polyesterový tmel (venkovní použití), který se hodí pro tmelení středních až větších nerovností či vrypů (okolo 5 mm). Pro jeho zatvrdnutí je nutné použít tvrdidlo v poměru 50 : 1. Tmel do vrypů řádně zapravte tak, aby vyplnil celou nerovnost. Po zaschnutí (min. 30 minut) se povrch vybrousí do rovné hladké plochy.

Kdy natírat?

Před natíráním sledujte předpověď počasí a podle toho naplánujte práci. Ideální podmínky pro natírání jak u dřeva, tak kovů jsou teploty okolo 20 °C a 25 °C, relativní vlhkost vzduchu do 75 %, zkrátka, když to nevypadá na déšť ani na bouřku či vítr. Ten s sebou přinese rozvířený prach, který zmaří veškeré vaše snažení. Natírejte venku na zahradě, balkoně či terase, pro nátěry v interiéru je třeba zajistit přívod čerstvého vzduchu – ten uspíší zasychání, ale také s sebou odnáší výpary z barev či rozpouštědel.

Čím natřít dřevo?

Nátěrové hmoty určené pro dřevěné povrchy se rozlišují na laky a lazury, a to na vodou ředitelné a na syntetické. Každý druh barvy má specifické vlastnosti a hodí se do jiných podmínek. Lak neboli email je odolný barevný nátěr určený pro vrchní krycí vrstvu. Je odolný vůči zátěži, hladký a většinou lesklý. Zakrývá pohledovou strukturu dřeva, ale zpravidla vydrží o 3–4 roky déle než lazura. Používá se spíše pro renovaci starších dřevěných předmětů, nátěry oken a dveří (nejčastěji v bílé barvě).

Lazura je průhledný nátěr s větším podílem pojiv, který nechává v pohledu strukturu materiálu. Je vhodná hlavně na měkké dřevo. Díky své řídké konzistenci může proniknout do hloubky a impregnovat ho proti vlhkosti či škůdcům. Povrch přitom zůstává prodyšný.

Voda, nebo syntetika?

Hlavní předností vodou ředitelných barev je krátká doba schnutí. Většinou jde o pružné nátěry, které odolávají popraskání. Z tohoto důvodu se hodí do extrémnějších podmínek, na namáhané objekty či předměty, například plotové plaňky. Práce s vodou ředitelnými barvami je snazší, nemusí se používat ředidla, nezapáchají a případné ukápnutí se dá lehce umýt vodou. Jsou vhodnější pro nátěr nového dřeva.

Syntetické barvy se naopak ředí chemickými ředidly, avšak většinu dnešních barev již není třeba nijak ředit a jsou určené k okamžitému použití. (Výjimkou jsou barvy do stříkací pistole, kde je barvu nutné naředit správným ředidlem.) Syntetické barvy při aplikaci snesou lehké nedostatky při přípravě podkladu a hodí se pro dřevěné materiály, které již byly dříve opatřeny nátěrem. Jsou o něco méně pružné než vodou ředitelné barvy.

Jak se natírá dřevo

Všeobecně se nedoporučuje natírat předměty pouze jednou vrstvou, správný postup je nejprve impregnační nátěr a následně vrchní krycí nátěr. Impregnační nátěry fungují jako fungicidní napouštědla – svým chemickým složením zaručují ochranu dřeva proti houbám, plísním a hmyzu. Snižují rovněž nasákavost materiálu, takže následné nátěry se do dřeva tolik nevpíjí. Většinou se ředí s vodou v poměru, který je udán výrobcem. Při aplikaci můžete zvolit buď namáčení (impregnační přípravek se snáze dostane do všech míst), či běžné natírání štětcem nebo válečkem. Materiál je po impregnaci nutné nechat důkladně proschnout.

Příprava kovových povrchů

Největším nepřítelem kovových předmětů je rez, proto je nutné před natíráním ji pečlivě odstranit buď mechanickou, nebo chemickou cestou, případně kombinací obojího. Hrubou a volnou rez odstraníte ocelovým drátěným kartáčem, hrubým brusným papírem či použitím brusky, elektrické vrtačky s drátěným kotoučem nebo nástavcem s pryžovým kotoučem a brusným papírem. Zvolte brusný papír s větší zrnitostí. Nejvhodnějším typem brusek pro opracování kovu jsou úhlové brusky. Pro odstranění rzi se využívají lamelové či drátěné kotouče.

Pro odstranění zbytků rzi či pro ošetření pouze lehce postižených povrchů se používají buď oplachové, nebo bezoplachové odrezovače. Při silném zkorodování je nutné nátěr odrezovačem opakovat 2x či 3x. Působení odrezovače se projeví vznikem modročerného zbarvení na povrchu předmětu. Po jejich aplikaci a uplynutí reakční doby (cca 30 minut) je dobré povrch opláchnout vodou nebo alespoň otřít povrch hadrem od zbytků chemické reakce a nečistot.

Pozor na mastnotu

Na mastný povrch žádná barva nepřilne, proto nezapomeňte na důkladné odmaštění natíraného podkladu, například technickým lihem, ředidlem či horkou vodou se saponátem. Jedná-li se o silně zamaštěnou plochu, sáhněte po ředidlu; odmaštění větších ploch vyjde levněji pomocí vody se saponátem.

Čím natřít kov?

Podobně jako u dřeva lze volit mezi syntetickými či vodou ředitelnými barvami. U vodou ředitelných barev jsou specifika shodná jako u barev na dřevo, kdy se především díky své elastičnosti tyto barvy hodí na plochy, které čelí extrémním jevům. Příkladem jsou pozinkované okapy či střechy nebo ploty, které se působením slunce či mrazu roztahují a smršťují, na což by měl reagovat i nátěr.

Syntetické barvy jsou sice odolné vůči působení povětrnostních vlivů, nicméně nedosahují takové pružnosti jako vodou ředitelné nátěry.

Barvy na kov se dělí na základní (podkladové) nátěry a vrchní (krycí) nátěry, ale v současnosti se stále častěji setkáte s jednovrstvými barvami 2v1 či 3v1.

Základní či antikorozní barvu naneste na očištěný, odmaštěný kovový povrch zbavený rzi, po zaschnutí základu přichází na řadu vrchní, krycí barva, která plní estetickou a ochrannou funkci. Zpravidla se provádějí dvě vrstvy – mezinátěr a vrchní nátěr.

Neželezné kovy, jako například hliník, měď či mosaz, se většinou nenatírají, protože si při oxidaci vytvářejí vlastní ochrannou vrstvu (např. měděnka). Chcete-li ale opatřit například pozinkovaný materiál nátěrem, zvolte k tomu určenou speciální barvu.

Náš tip

Při natírání přednostně natřete členitější a nejvíce namáhaná místa, jako jsou úchyty, háčky, ohyby, lemování či spoje s okolními předměty – a to štětcem, který se na tato místa nejlépe dostane. Teprve potom natřete zbytek plochy. Aby nátěr co nejdéle sloužil, naneste ho alespoň dvakrát, a to minimálně na nejvíce namáhaných místech.

Vše v jedné plechovce

Jednovrstvé barvy (2v1 nebo 3v1), tzv. jednošichtovky, obsahují jak základní, tak i vrchní nátěr, šetří tak čas, práci i peníze. Složení barvy umožňuje dosáhnout dostatečně silné vrstvy, jež zaručí už při jednom nátěru potřebné ochranné vlastnosti. Doporučují se především pro renovace kovových povrchů. U barev 3v1 je přítomný kromě základního a vrchního nátěru i tzv. mezinátěr, který ještě posiluje ochranu natíraného materiálu.

Mezi těmito typy nátěrových hmot najdete i speciály 2v1 určené přímo na rzivé povrchy. Před nátěrem je nutné povrch zbavit jen odpadávající a hrubé rzi – žádné odrezovače nejsou třeba. Není zapotřebí základní nátěr ani ředidlo. Složení těchto barev zabraňuje rozšíření už existující rzi a zároveň antikorozní složka zabezpečuje ochranu natíraného povrchu.

Pokoj pro dvě vídeňské slečny

Dopis čtenářky…

Milá redakce,

více než 15 let žiji ve Vídni, ale do Česka jezdím za rodinou celkem často. Při každé návštěvě kupuji nejen pro sebe, ale i pro mé dvě dcery české knížky a časopisy.

V jednom z vašich čísel Bydlení mě zaujal tip na knížku Dejte dětem pokoj, a protože jsem už delší dobu přemýšlela nad tím, jak svým dvěma dcerám proměnit stávající dětský pokoj, neváhala jsem a knížku si koupila. Nápady a realizace designérky Andrey Vokřálové mě zaujaly natolik, že jsem jí napsala a pozvala ji na návštěvu k nám do Vídně.

Ve stávajícím dětském pokoji, který obývají dcery ve věku 9 a 5 let bylo potřeba vytvořit lůžko ideálně s úložným prostorem a přidat alespoň rošt do patrové části pokoje, kde nyní přebývá starší Susan. K jednomu rostoucímu psacímu stolu měl přibýt ještě jeden pro mladší Elisabeth, která půjde brzo do školy.

Do proměny jsem nechala mluvit i dcery, které si přály lezeckou stěnu, nástěnné hodiny, pěkné osvětlení, prostornou knihovnu a měkoučký koberec. Z navržených barev od bílé přes decentně růžovou a tyrkysovou v kombinaci se dřevem, tak jak je navrhla designérka, jsou holky nadšené.

Ema D., Vídeň

…a řešení

Dispozice dětského pokoje byla v podstatě daná. Zvýšenou postel a šatní skříň šlo umístit pouze ke stěně u dveří, stoly pod okno a lezeckou stěnu, po které budou děvčata moci vylézt na vestavné patro, na protější stranu postele. Více světla designérka docílila umístěním bodovek do dna vestavného patra a přidáním stropního osvětlení.

Postel je jedním z největších a nejdůležitějších kusů nábytku v pokoji, proto si designérka pohrávala s možností dvojlůžka ve spodní části pokoje a ponechání horní části ke hraní. U konečné verze je jedno širší lůžko s úložným prostorem na oblečení a hračky dole a druhé lůžko nahoře. Vedle zvýšené postele je společná šatna na zavěšení oblečení, uzavřená posuvným zrcadlovým křídlem.

Bonus pro děti je v tomto případě tajná skrýš na hračky, která se nachází skoro pod celým spodním lůžkem a vchází se do ní šatnou. Boční zarážka ve tvaru stromů je pojata jako dekorace a funkční prvek zároveň, který může zároveň sloužit jako věšák. Motiv stromů se opakuje na protější straně na lezecké stěně, kde je ponechán základ překližky ve tvaru stromů a zbytek plochy namalován otěruvzdornou barvou.

Lezecká stěna kopíruje tvar stěny a dosahuje až do výšky stropu. Celou šířku stěny nad psací deskou zdobí magnetická nástěnka na všechny druhy magnetů, na kterou lze i kreslit. Centrální osvětlení oživují stínidla ve tvaru balonků, u pracovních lamp s USB portem lze regulovat intenzitu světla a osvětlení u lůžek je řešeno bodovými lampičkami. Postel je vyrobena z bílého lamina v kombinaci s masivem, zábrana postele a stromy jsou z překližky.

Odhad rozpočtu

Nábytek: 72 000 Kč, dekorace: 25 000 Kč, osvětlení 12 562 Kč, malířské a elektrikářské práce 8 000 Kč – celkem: 117 562 Kč

Interiérová designérka MgA. Andrea Vokřálová

Studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě design skla, poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
Designem interiéru, nábytku a skla se zabývá už dlouhá léta
Spolupracovala na proměnách interiérů s Českou televizí v pořadu Bydlení je hra
Od roku 2009 pracuje pod svou značkou Andys design
V roce 2015 se začala více věnovat produktovému designu a výrobě magnetických tabulí pod značkou Kids Wall Decorations

Kontakt: Andysdesign.cz

Připravila: Edita Erbsová, Foto: Archiv, Vizualizace: Andrea Vokřálová

* * *

Další návrhy pro vaši inspiraci:

Soukromý vesmír (studentský pokoj)

Vítejte na palubě!

Jak uspořádat kuchyň

Interiér s respektem (ložnice, koupelna, šatna)

* * *

Potřebujete poradit s proměnou interiéru? Pošlete na e-mail bydleni@bmczech.cz fotografie té části bytu, se kterou si nevíte rady. Redakce časopisu Bydlení vám ve spolupráci s profesionálními designéry pomohou najít ideální řešení.

Přehled výsledků Czech Grand Design 2016:

Kdo tu žije:

Slovo designérky Kristiny Prokšové

Obálka domu – „termopancíř“

TZB

KMB SENDWIX

Začněte od fasády

Nasaďte techniku

Plánování zahrady

Tip

Co budete potřebovat:

Postup:

Vybetonováno za jeden den

Fantazie a zručnost

Místo setkávání a relaxace

Průvodce správným nákupem

Příprava dřevěných povrchů

Tmelení dřeva

Kdy natírat?

Čím natřít dřevo?

Voda, nebo syntetika?

Jak se natírá dřevo

Příprava kovových povrchů

Pozor na mastnotu

Čím natřít kov?

Náš tip

Vše v jedné plechovce

Dopis čtenářky…

…a řešení

Odhad rozpočtu

Interiérová designérka MgA. Andrea Vokřálová

PARTNEŘI WEBU