Interiér: Režisérem svého bytu

Byt, ve kterém pan Martin bydlí, ještě voní novotou. A i když není ani architekt, ani bytový designér, všechno, počínaje menšími stavebními úpravami přes výběr nábytku a materiálů a barev až po doladění doplňků, probíhalo v jeho režii.

Při své práci pan Martin navštíví mnoho bytů, domů, kanceláří a dalších zajímavých prostor, což mu tříbí vkus a přináší inspiraci. Po letech, které s přítelkyní a dcerkou strávil v provizoriích, rozhodl se pro koupi vlastního bytu.

Na internetu ho zaujal čtyřpokojový mezonetový byt s balkony a terasou o celkové ploše 122 m2 v právě dokončeném satelitním sídlišti nedaleko Bratislavy. Ve chvíli, kdy byt kupoval, byla stavba ještě nezkolaudovaná, a tak místo nabízeného standardního provedení si mohl interiér zařídit podle svého. Následující tři čtvrtě roku se věnoval plánování a nakupování zařízení zejména na internetu.

Když do bytu dorazili první řemeslníci, měl o všem jasnou představu. Jak sám říká, nejtěžší bylo přesvědčit přizvané mistry řemeslníky, aby zapomněli na nejjednodušší řešení a přistoupili na jeho nápady. Do dispozice bytu se nezasahovalo, jediné stavební prvky, které v interiéru přibyly, jsou nové stěny, které zakrývají boční strany u vestavěného nábytku v ložnici, kuchyni a pod schodištěm. Aby nebyly znát zásahy do stěn, bylo třeba dát novou stěrku.

Elektroinstalace plánům majitele nevyhovovala, a tak ji nechal celou předělat. Byly dny, kdy v bytě pracovalo najednou až osm různých profesionálů. Pan Martin tam trávil všechen volný čas, komunikoval s dělníky, přesvědčoval a dohlížel na jejich práci, což trvalo tři měsíce.

S citem pro originály

Na příjemné atmosféře bytu se velkou měrou podílejí i cihlové stěny. Pan Martin našel firmu, která bourá staré domy a z cihel řeže obkladové pásy. Ve chvíli, kdy obklad objednával, nedokázala firma nabídnout přesný barevný odstín, protože ten závisel na nejbližším bourání.

Majitel vsadil na náhodu a doufal, že vše dobře dopadne. A také dopadlo, ale firma bohužel paletu s cihlami složila před dům a odjela. Pan Martin musel zavolat kamaráda a společnými silami během několika hodin vynosili do druhého patra bez výtahu 2,1 tuny cihel.

Záhy zjistili, že cihly jsou zaprášené a špinavé, proto bylo nutné každý kousek namočit a vyčistit. Po vyschnutí se obklad lepil na stěnu, a aby vynikla jeho struktura, spárovací hmota je zapuštěná o centimetr hlouběji než povrch. Stěny v ložnici a dětském pokojíčku nechal přebarvit na bílo, aby byt ve výsledku nepůsobil příliš jednotvárně.

Martin si přál dostat do interiéru originální a osobní prvky, což měly splnit dva velkoformátové obrazy s motivem míst, která hrají v životě partnerů důležitou roli. Z několika oslovených malířů je nejvíce zaujala umělkyně LiliEn. Plátna pojala trochu jako skici, namalovala je pěti různými technikami. Na obrazech se setkává architektonická podoba domů, kde oba vyrůstali, škol, na kterých studovali, a nechybí ani víkendová chata.