Blog

Barborky, větvičky třešní, doma v teple krásně rozkvetou. Lze použít i větvičky ostatních ovocných stromů, zlatice či kdoulovce. Nezapomeňte na ozdobení vánočního stromečku, na výzdobu jmelím, cesmínou, šípky růží, šiškami či suchými květy.

Větvičky barborky se uříznou šikmým řezem, vloží se do nádoby s vodou a umístí se do chladnější místnosti. Dva týdny před Vánoci je přenesete do teplé místnosti, kde poupata rychle vykvetou. Podle tradice přináší rozkvetlá větvička třešně do domu štěstí. Věřilo se, že dívka, které větvička do Vánoc rozkvete, se do roka vdá.

K vánočním tradicím patří samozřejmě i stromeček, který se v českých zemích zdobí už od roku 1812. Někdy bývá nahrazován chvojím. Zelené větve jehličnanů v domě nádherně voní, představují symbol věčného života a mají chránit před vším zlým.

Další tradiční rostlinou je jmelí v přírodní formě či zlacené. Ale i  další rostliny jsou krásné a zajímavé a můžete je použít k dekoraci doma i venku. Jana Nováková pracuje nejčastěji s cesmínou, libavkou, šípky růží, hlohyní šarlatovou, s různými šiškami; venku pak s pámelníkem či břečťanem.

Mrazu odolné rostliny

„Přestože zimu a začátek jara nelze považovat za hlavní pěstitelskou sezonu, i v tomto čase si můžete obohatit a ozdobit talíř rostlinami ať už ze zahrady, nebo nasbíranými na vycházce. Samozřejmě pouze v čistém prostředí,“ začíná své vyprávění naše průvodkyně.

V zahradě lze vidět kromě barev přetrvávajícího podzimu i odolnou zeleninu, zejména rodu brukvovitých: kadeřávek a růžičkovou kapustu. Opodál se nacházejí pórek, ozimé saláty, špenáty a další druhy zeleného listí. Mezi nejoblíbenější patří nejspíše růžičková kapusta. Její stonek (košťál) dorůstá až do metrové výšky a v paždí listů se zakládají malé tuhé růžičky, které dorůstají maximální velikosti až před zimou. Na jedné rostlině jich může být i padesát. Potom se ze stonku postupně odlamují nebo se sklízí najednou.

Kadeřávek naopak vytváří hustou vrcholovou růžici zkadeřených listů na stonku o něco nižším, ale i tak je na záhoně i zdálky velmi dobře viditelný: „Při jeho použití jako oblíbené polévkové natě byste měli vědět, že červenavé odrůdy polévku obarví lehce do hněda. Použít ho můžeme i jako normální kapustu, ale v zimě je dobrý a cenný hlavně syrový,“ radí Jana Nováková.

Chcete-li kapustu udržet na zahradě co nejdéle, je vhodné ji zahrnout sněhovou přikrývkou. Pak na záhoně vydrží až do února, nepronikne-li do zahrady (třeba) zajíc. Snese i mráz až do –12 °C, pokud hrozí silnější mrazy, doporučuje se přesun do pařeniště.

Ozimou listovou zeleninu (saláty, špenát) se doporučuje vysévat po sklizni hlavních plodin na podzim, za krátícího se dne. „Nicméně je možné vysévat ještě později tak, aby na záhoně přezimovaly a dorostly brzy na jaře. Pravda je, že nikoli do takových velikostí, na které jsme zvyklí z hlavní pěstební sezony,“ dodává Jana Nováková.

Cibule, polníček a batolka

Vše patří na vánoční stůl. Mrazuvzdorné cibule jsou ve své podstatě dvě: obě vytrvalé, ale jedna kvete a vytváří semena, druhá vytváří místo květů shluk pacibulek v poschodích. Jana Nováková představuje zimní cibuli (Allium fistulosum), které se říká sečka nebo ošlejch. Pocházi z Dálného východu, střední a západní Číny, tvoří trsy drobných protáhlých cibulí. Využívá se zejména raná nať, jedlé a ozdobné jsou ale později i její květy. Ačkoliv patří spíše mezi staré a poněkud zapomenuté plodiny, byly vyšlechtěny nové odrůdy: Bajkal, Entita, Gerda, Kaj, Strada, Winter Nest.

Zajímavá je i poschoďová cibule, jinak zvaná cibule prorůstavá nebo sibiřská (Allium fistulosum v. proliferum, v. bulbiferum nebo v. viviparum). Z trsu drobných cibulek vyrůstá nať do výšky zhruba 30 cm. Na vysokém květním stvolu se vytvářejí pacibulky, za příznivých podmínek ve dvou patrech. Pod jejich tíhou stvol často spadne na zem, pacibulky zakoření a vytvoří novou rostlinu. Konzumuje se buď nať, stejně jako u sečky, nebo štiplavé pacibulky. Tato velmi odolná rostlina dokáže přežít mráz až do –20 °C.

Stále oblíbenější je polníček, správně kozlíček polníček (Valerianella locusta). Začíná se sklízet ve chvíli, kdy má rostlina 3 až 4 páry listů. Lze jej odříznout celý, nebo spodní část ponechat, může ještě vytvářet drobnější výhonky. Listy se konzumují nejčastěji syrové jako salát, přidávají se do polévek nebo se z nich dá připravit špenát. Necháte-li rostlinu vykvést, zpravidla na zahradě zůstane – světlá kulatá semena šíří na kratší vzdálenosti také mravenci.

Kozlíček polníček vymrzá pouze za holomrazů, proto ho v zimních měsících přikryjte netkanou textilií nebo chvojím. Tím si navíc zachováte přístup k rostlině i pod sněhem, stačí ho odkrýt.

Batolka (Montia, synonymum Claytonia) je méně známá, její osivo je hůře k dostání. Podle PFAF (www.pfaf.org) jsou k jídlu nejvhodnější a nejchutnější dva druhy – batolka prorostlá (M. perfoliata) a b. ptačincolistá (M. sibirica). Pěstuje se pro drobné dužnaté listy, které se sklízejí jako vzácnost hlavně v zimě a předjaří. Vysévá se, podobně jako saláty k řezu, na zahradu v srpnu, v nevytápěných sklenících od září do února. Od prosince se doporučuje ochránit ji fólií, pokud ji nepěstujete v pařeništi, nebo aspoň chvojím. Batolku lze jíst syrovou, nebo vařit jako špenát.

Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., Janinyzahrady.cz

Další zajímavé tipy a články o domě a zahradě najdete v aktuálním čísle časopisu Rodinný dům 11-12/2016.

Pro pěstitele to ovšem představuje každodenní péči a také potřebný rozhled. Pomoci mohou zájmové spolky a zkušení odborníci, bez kterých se zpočátku neobejdete. Zájmová sdružení navíc nabízejí i další aktivity a setkání s milými lidmi. Pěstování citrusů patří v Čechách mezi oblíbené činnosti.

Určení stanoviště a nádoby

Existuje nepřeberné množství literatury a tisíce způsobů, jak citrusy pěstovat. Co vyhovuje jednomu, může být pro druhého takřka likvidační. Začíná to už výběrem stanoviště. V literatuře se popisuje jako „základní individuální rozhodnutí, které za pěstitele nikdo neudělá“.

Doporučují se teplá a světlá místa a stanoviště raději často neměnit. Každá změna je pro citlivé rostlinky opravdu bolestná. Podmínkám nového stanoviště se přizpůsobují velmi pozvolna. Optimální teplotní rozmezí pro růst citrusů je 22 až 30 °C, přestávají růst při poklesu teploty pod 13 °C nebo po dlouhodobém vzestupu nad 38 °C podle odrůdy.

Pro pěstování v bytě doporučují zkušení pěstitelé přiměřeně velkou nádobu s dostatečným prostorem pro tvorbu kořenů, nelze zapomenout na drenážní otvory pro odtok přebytečné zálivkové vody. Nabídka na trhu je velmi široká – lze volit nejrůznější materiály (např. dřevo, pálená hlína, plast), barvy (tmavé se rychleji zahřívají), tvary (design podle interiéru) i počty drenáží (zlepšují kromě jiného i přístup vzduchu ke kořenům).

Citrusy by neměly být umístěny v průvanu, na okenních parapetech. Kořeny jsou pak méně aktivní, nestačí zabezpečit přísun vody a živin a rostlinám začnou opadávat listy.

Pokud jsou rostliny v létě venku na zahradě a na podzim je přemisťujete do bytu, může se stát, že bezprostředně po přenesení opadají. Je to způsobeno setrvačností teploty kořenového balu, který má nižší teplotu než nové prostředí bytu a prohřívá se pomalu a postupně. Proto se doporučuje při přenášení rostlin do teplejšího prostředí a vlastně vždy při náhlé změně teploty zalít rostliny mírně teplou, vlažnou vodou, která urychlí prohřátí kořenů.

Zálivka a hnojení 

Souvisí s ročním obdobím. V zimním období ve značné míře závisí na teplotě zimování citrusů. Čím nižší teplota zimování, tím méně potřebuje rostlina zálivky. Zalévejte standardně tak, aby byl substrát vlhký, ale rostlina nestála ve vodě. Hnojení se v zimě doporučuje omezit na polovinu. Se zlepšujícím se počasím (zhruba v březnu) začněte hnojit plnými dávkami. S příchodem další růstové periody velmi rychle dojde k vyčerpání živin. Odborníci doporučují pravidelně v intervalu dvou tří týdnů přihnojovat a omezit jej v době vegetačního klidu.

Intenzita zalévání závisí také na umístění rostliny, na okolním prostředí a na růstové periodě. V létě, kdy teploty dosahují 30 °C, zalévejte denně, zejména menší rostliny, a to v podvečer, kdy je chladněji. Zálivková voda musí být odstátá, nejlépe o něco teplejší než okolní vzduch. Rostlina neutrpí šok při náhlém ochlazení kořenového balu a má delší dobu pro využití zálivkové vody (prakticky celou noc).

V žádném případě se nedoporučuje zalévat rostliny při přímém světelném svitu. Zálivku také ovlivňuje velikost nádoby a tím i kořenového balu. Čím větší nádoba, tím je rostlina méně náchylná na vysychání. Menší citrusy v malých nádobách potřebují větší a intenzivnější péči. Vzhledem k menší zásobě vody v kořenovém balu potřebují také častější kontroly a větší intenzitu zalévání. Z těchto důvodů nedoporučují odborníci pro pěstování citrusů nádoby menší než o průměru 12 cm. Menší nádoby lze v letních měsících zapustit do větších nádob s obsahem provlhčeného písku či perlitu.