Blog

NÁSTAVBA, část 3.: Pro život v nástavbě

Předchozí části seriálu najdete zde: Dřevostavbou vzhůru, Nové obytné podlaží

Životodárné řečiště

Pro správné fungování budoucího životodárného toku je třeba dodržet několik zásad. Koupelny, WC a kuchyně je nejlépe umístit a dispozičně řešit tak, aby bylo možné napojit se co nejjednodušším způsobem na rozvody ve spodním podlaží (zejména svislé potrubí).

Vedení vody a připojovacích odpadních potrubí od umyvadel, bidetů, van a sprch v tenkých příčkách (o tl. 80 nebo 100 mm) je problematické z hlediska statiky, proto počítejte v koupelnách, kuchyních a WC s větší tloušťkou příslušné příčky, případně s instalační předstěnou. Ta také vyřeší problém, jak ukotvit těžké umyvadlo na subtilní sádrokartonovou příčku apod. U prefabrikovaných panelových dřevostaveb bývají rozvody součástí panelu (tzv. instalační panel) a na stavbě se pouze připojí k zařizovacím předmětům.

Jednoduchá montáž systému Geberit a rozvodů vody k baterii. Instalace následně skryjí desky sádrokartonu (RD Suchý Vrch)

Celoročně používané vodovodní potrubí by mělo být stavebně vedeno místy chráněnými před mrazem, rozváděná studená voda by neměla přijímat tepelné zisky a naopak u teplé vody by nemělo docházet k tepelným ztrátám. Stoupací potrubí se většinou vede instalačními prostory (v šachtách), rozvodná a připojovací potrubí teplé vody by ovšem neměla být příliš dlouhá (snižují se tepelné ztráty).

K vnitřním instalacím se nejčastěji používají plasty (pitná voda) a měď (topná voda). Projekt nástavby musí samozřejmě řešit, kudy voda vyústí „na povrch“. Do ventilů (k pračce a myčce nádobí) a baterií (vanové, sprchové, umyvadlové, dřezové). A k teplovodním rozvodům i topidlům. Zvláštní kapitolu tvoří systém odpadního potrubí a jeho napojení na veřejnou kanalizaci, na domácí čističku atd.

Instalační předstěny

Montáž rozvodů se odehrává na povrchu stěny, hotovou práci pak spolehlivě skryje a chrání instalovaná předstěna. Příklad: stěna z cihel, na ní nezbytné instalace a to vše zakryto lehkým pláštěm ze sádrokartonu. To ovšem vyžaduje dostatek vnitřního prostoru. Prefabrikované části systému se osazují na stěnu, sanitární vybavení (umyvadlo, WC, bidet) pak do modulů s přípojkami i splachovacím zařízením. Uvést lze např. systém Geberit.

Rozhodně nové dráty

Dům, ale i bytová jednotka (zde nástavba) vyžadují stovky metrů kabelů, rozvodů a vedení, přesně dimenzované jističe, proudové chrániče, pojistky, vypínače, zásuvky. Elektrorozvody představují nejcitelnější a nejzranitelnější místo obydlí. Většina starších domů má ještě původní rozvody z hliníku (jsou přepálené, praskají a lámou se), nově se natahují už jen měděné vodiče.

Pokud je provedení nástavby spojeno s výraznějším stavebním zásahem do stávající části domu, je žádoucí provést i rekonstrukci původních elektrorozvodů. V každém případě je vhodné nástavbu protkat zcela samostatnými moderními rozvody s přesným vymezením a rozdělením. Minimálně na světelné, zásuvkové a pro pevně připojené spotřebiče. Doporučené hodnoty jističů se odvíjí od domovního připojení a rozvaděče.

Řemeslné práce, zejména elektrorozvody a rozvody plynu, rozhodně přenechte odborníkům (RD Suchý Vrch)

A ještě maličkost: svolení k připojení nového bytu na společný elektroměr se možná shledá s prvotním nadšením, ve výsledku ale přináší problémy. Osobní (kdo a jak dlouho svítí, kdo má silnější žárovky, více spotřebičů), ale zejména provozní. Vypadne-li takový jistič, po tmě je celý dům. Mají-li však „ti tam nahoře“ samostatný elektroměr s jištěním, je po problémech. Obdobné je to i s ostatními energetickými rozvody.

Zásady pro elektroinstalace

Rozvody je třeba vést co nejkratší trasou, ve vymezených zónách. Horní a dolní vodorovná zóna elektro je v rozmezí od 150 do 450 mm nad konstrukcí stropu nebo hotové podlahy, svislé instalační zóny jsou v rozmezí od 100 do 300 mm od ostění okna, dveří a rohu místnosti hrubé stavby (kolem oken a dvoukřídlých dveří po obou stranách, u jednokřídlých dveří na straně kliky), sem se umisťují zásuvky, vypínače atd. V kuchyních nebo dílnách nutno dodržet zónu určenou pro umístění přístrojů na pracovní desce (90 až 120 cm od hotové podlahy). Instalační práce by měl vždy provádět odborník, povinností je revize s písemnou zprávou.

Pozor na dlouhé potrubí

Při vzdálenosti zařizovacích předmětů od svislého odpadního potrubí větší než 4 m (max. 6 m) je nutné vést odpady pod stropem nižšího podlaží nebo v dutinách mezi podlahou a stropem. Nad potrubím v podlaze je třeba ponechat krycí vrstvu betonu tl. min. 15 mm. Vodorovná vzdálenost mezi odpadní stoupačkou a zařizovacím předmětem nemá být delší než 3 m, u WC maximálně 1,5 m, sklon vodorovného odpadního potrubí nejméně 2 %. Světlost potrubí se volí podle typu a množství zařizovacích předmětů, jejich průtoku a spotřeby vody.

Pár „drobností“ na závěr

Realizace nástavby s sebou nese bezpočet dalších konstrukčních i technických otázek. Řešit je třeba způsob zastřešení, případnou rekonstrukci původní fasády (nejlépe včetně zateplení). Nový obytný prostor většinou navýší počet obyvatel domu, což znamená zvýšení spotřeby elektřiny, vody a větší množství odpadních vod (vyšší kapacitu DČOV), sehraje to roli i v úpravě bezprostředního okolí objektu (např. vybudování garážového stání nebo odstavné plochy).

A bezpochyby přijde řeč i na množství komunálního odpadu atd. Ale to už je jiná kapitola.

Kuchař jako rizikové povolání?

Byla to zpráva, která první únorový den minulého roku šokovala celý gastronomický svět. Šéfkuchař Benoit Violier byl nalezen mrtvý, zřejmě se zastřelil. Proč? Vždyť byl čerstvě vyhlášen nejlepším kuchařem světa a hned další den, 1. února, se měl v Paříži zúčastnit slavnostního zveřejnění nového michelinského průvodce…

Ačkoli později vyšlo najevo, že příčinou Voilierova zoufalého činu byly nejspíš finanční těžkosti, do kterých se jeho tříhvězdičkový Restaurant de l‘Hotel de Ville poblíž Lausanne dostal coby oběť podvodů s drahými víny, v první chvíli nikdo nepochyboval o tom, že příčinou byl právě dlouhotrvající stres, se kterým se potýkají snad všichni šéfkuchaři (a v jiné formě i řadoví kuchaři).

Ostatně už v roce 2003 se zastřelil loveckou puškou jeho francouzský kolega Bernard Loiseau poté, co se v místních novinách objevily spekulace o tom, že jeho restaurace nejspíš přijde o vymodlené tři hvězdičky. (Přitom si je nakonec udržela, stejně jako teď ta Violierova…)

„Stres vzniká tehdy, když reálný stav není v souladu s vaším očekáváním. Velmi často to souvisí s potřebou ocenění, tedy s egem a přehnanými nároky na sebe i okolí,“ říká Jana Bilíková, kreativní šéfkuchařka Ambiente, s tím, že podobné tragické události vedou k zamyšlení. „Samozřejmě, že bychom si všichni měli být vědomi toho, že lidský život má daleko vyšší hodnotu než jakékoli ocenění – jenže subjektivně to může člověk v danou chvíli vnímat jinak, zvlášť pokud byl pod permanentním tlakem. Nicméně ty, kdo na nejrůznějších oceněních lpí, by mohla takováto smutná zpráva vrátit do reality. Úspěch není úplně všechno, na čem záleží.“

Odhalte příčiny – včas!

Existuje několik důvodů, proč jsou šéfkuchaři vystaveni dlouhodobému stresu. „Často bývá spouštěčem tlak ze strany majitelů nebo investorů, kteří chtějí, aby byla jejich restaurace nejlepší a psalo se o ní,“ upozorňuje Jana. Do nepohody šéfkuchaře snadno dostane i tlak na to, aby podnik získal prestižní ocenění

„Dalším rizikovým faktorem je únava. Pokud ze sebe děláte nenahraditelné a myslíte si, že všechno zvládnete nejlíp vy sami, brzy vás to začne vyčerpávat – psychicky, ale i fyzicky,“ varuje Jana Bilková. V dnešní době, kdy se očekává, že se budete pořád posouvat dál a budete tvůrčí a výkonní čtyřiadvacet hodin denně, je noční můrou šéfkuchařů i ztráta kreativity.

„Tahle hrozba vás může stresovat sama o sobě, a když jste navíc chronicky unavení, energie na to, abyste pořád vymýšleli něco nového, pochopitelně ubývá. Vnímáte, jak se kreativita vytrácí, a tím se stres ještě stupňuje,“ popisuje Jana nebezpečný začarovaný kruh. Není divu, že mnozí šéfkuchaři – hlavně v zahraničí – sklouzávají k alkoholu nebo i drogám, aby se uměle „vybudili“ k vyšším výkonům. Nehledě na to, že při permanentním stresu vítáte každý únik z reality…

A existují další důvody, proč je práce v kuchyni „rizikové povolání“. Zní to paradoxně, ale jako kuchař se snadno ocitnete v izolaci, která může vyústit až v depresi. Jen si to představte: největší pracovní výkony se od vás čekají, když má zbytek země volno a pohodu (nechodí se snad do restaurací a hospod nejvíc kolem Vánoc a Silvestra?). Vy se oslav pochopitelně účastnit nemůžete, takže se – ač stále mezi lidmi – potýkáte s pocity osamění a nepochopení.

Také váš osobní život jde od desíti k pěti. Pokud máte partnera, pak se nevyhnutelně míjíte: domů se totiž vracíte v době, kdy on(a) už dávno spí, a když ráno vstává do práce, vy ještě vyspáváte. Tedy v lepším případě… pokud nejste v práci víc než doma, což je běžnou realitou. A když máte vzácně volno, jste tak vyřízení, že na nějakou mohutnou zábavu ve dvou nemáte ani pomyšlení.

Kuchař jako rizikové povolání?

Že jde o skutečně závážný problém, ukázal nedávný průzkum společnosti Mintel: podle něj se 54 % lidí pracujících v pohostinství potýká s nedostatkem času na společenský život. 45 % respondentů uvedlo, že pro samou práci nemají šanci dbát o své zdraví tak, jak by měli, a každý druhý (!) si pravidelně odpracuje víc hodin, než kolik má ve smlouvě.

A stres? Ten pociťují více než dvě třetiny respondentů – a aby ho aspoň na chvíli zmírnili, velmi často sahají po alkoholu, „útěšném“ jídle (čokoláda a spol.), cigaretách, ne-li rovnou po drogách. „Každý se se stresem vypořádává jinak, ale to, jak to dělají lidé pracující v pohostinství, je skutečně varující,“ komentuje alarmující výsledky průzkumu analytička Ina Miskavets z Mintelu. „Víc než v jiných profesích se totiž uchylují k pití a konzumaci zdraví škodlivého jídla, zatímco pravidelné cvičení coby obranu vůči stresu uvedl jen málokdo.“

CELÝ ČLÁNEK NAJDETE NA WEBU MODERNIBYT.CZ

Autor: Jaroslav Martínek
Foto: Kubo Krížo, Honza Zima a Marek Kučera

Původní článek vyšel na blogu Jídlo a radost, který vzniká v Ambiente.

Nejnovější trendy v obkladech i dlažbách

(Komerční prezentace)

Již tradičně se koncem září italská Bologna, díky veletrhu CERSAIE, stává mekkou pro milovníky designu a novinek ve vybavení koupelen, zejména pak v obkladech a dlažbách. Tento mezinárodní veletrh jednoznačně určuje trendy na nadcházející období.

Jaké jsou TRENDY této sezóny? Nechte se inspirovat!

Přírodní, zemité tóny, dřevo, kámen a beton

Zemité tóny, přírodní odstíny. Jednoznačně převládá dřevodekor a imitace kamene, betonu i cementu. Máte-li rádi minimalistický styl, kde se často využívá podhledový beton, můžete sáhnout i po obkladech i dlažbě v imitaci betonu. Mají k tomuto stylu velmi blízko.

Foto: NOVINKA – dlažba Marmoles Brillo, SIKO:

Foto: NOVINKA: – dlažba ATELIER S, SIKO:

Na výsluní se stále drží neutrální barvy jako je hnědá, šedá, bílá, černá a jejich odstíny. Výrazné barevné tóny se prezentují jen velmi okrajově.

Velké formáty vedou

Absolutní prim potvrdily velké formáty! Nejčastěji např. 75×150, 120×240, 90×90.

Foto: série MAXIMUM, Graniti Fiandre, SIKO:

V kontrastu k velkým formátům se objevují i malé „cihličky“ – 10×30, 10×20, mozaiky či obklady cca 10×10 cm. Pestrost a nápaditost struktur i dekorů je opravdu velmi vydařená.

Pytlovina, tvíd anebo káro?

Nepřehlédnutelných typem dekoru obkladů či dlažeb se stala imitace nejrůznějších typů textilií. Převládá dezén hrubých textilií jako je juta, pytlovina, objevuje se také tvíd a další. Dlažba s designem textilie vytváří v ploše dojem, iluzi koberce.

Složte PARKETOVÝ VZOR

Tento trend je patrný jak u prken, cihliček, tak u malých formátů. Charakteristickým prvkem je především kombinace světlých a tmavých barev, včetně odlišných struktur, vytvářející vzájemně výrazný kontrast.

Foto: Série TIMBER Design, SIKO:

„Plechová“ podlaha i stěna? Může být! …do obýváku, chodby nebo i koupelny

Moderním trendem jsou dlažby v dokonalé imitaci ocelových či zkorodovaných desek, v bronzové nebo platinové barvě. Velmi často s přiznanými škrábanci či známkou broušení, opotřebení až koroze.

Dlažba v imitaci kovu dokonale kopíruje jeho odlesky. V kombinaci s tradičními materiály vytváří interiér s prvky industriálního stylu.

DŘEVO a jeho dokonalá imitace

Trend imitace prken, dřeva je stále populární. Především „dřevěné“ plochy, které plynuje přecházející z podlahy na stěny. Dřevo prostor příjemně pocitově zateplí.

Foto: Série Logwood, SIKO:

3D efekt stěnu doslova rozpohybuje

Geometrické a lineární tvary. Reliéfní, plastické povrchy, trojrozměrné tvary, často seskládané v kontrastu (mat x lesk, reliéf x hladký povrch) vytváří optický 3D efekt. Modernímu interiéru tak vtisknou punc elegance a originality. Keramické obklady s 3D efektem se mohou skvěle hodit jako doplněk, s využitím na menším prostoru, případně jen na jedné stěně či jen jako dekorativní pruh. Nic se nesmí přehánět.

Foto: Série DANUBIO, SIKO:

Foto: Série PAPIRUS, SIKO:

Nechte se inspirovat a vylaďte si nejen koupelnu, ale i celý interiér vašeho domu či bytu podle nejmodernějších trendů. Je z čeho vybírat, inspirace je opravdu bohatá. Již nyní můžete vybírat z trendů v SIKO nabídce.

10x ohřev vody

Vybrali jsme deset možností (všechny najdete v galerii výše), jak si můžete teplou vodu pro domácnost zajistit, a to od malých zařízení, jako je baterie s ohřevem či solární sprcha, až po tepelné čerpadlo či automatický kotel na pevná paliva. Snažili jsme se vybrat z každé skupiny pouze kvalitní výrobky, nicméně se pochopitelně v daném sortimentu nemohlo dostat na všechny kvalitní výrobce, což určitě napravíme v příštích článcích.

3. Plynový kotel, výrobce: Viessmann, www.viessmann.cz - Kondenzační plynový kotel Vitodens 300-W (1,9 až 35 kW) lze namontovat prakticky všude. Hlučnost provozu je velmi nízká, a proto je vhodný i na chodbu nebo do kuchyně.

Teplovodní výměník

Současní uživatelé rodinných domů si zvykli na krbová kamna či obestavěné krbové vložky, ale ne každý využije možnosti, kdy krbová vložka nevytápí jen jednu místnost, ale v případě teplovodního výměníku „dosáhne“ pomocí radiátorů a trubek i do dalších místností. V zásadě rozeznáváme tři konstrukční skupiny teplovodních výměníků, a to výměník ve vložce, nad vložkou a variantu, kdy je samotná vložka výměníkem.

Zatímco krbovou vložku s výměníkem musí kamnář nainstalovat, zabudovat, popřípadě obestavět, krbová kamna s teplovodním výměníkem jsou typový výrobek s možností napojení na rozvod ústředního topení. Tato kamna potom topí nejenom sáláním a cirkulací teplého vzduchu jako běžná kamna, ale jsou podle typu a velikosti schopna vytopit vedlejší místnosti nebo i celý dům přes rozvod teplé vody do radiátorů či teplovodního podlahového topení.

Solární termické kolektory

To, že lze zapojit sluneční energii do ohřevu teplé vody pro domácnost i do vytápění domu, není žádnou novinkou. Co ale můžeme od správně navrženého systému solárního ohřevu očekávat?

V letním období je správně dimenzovaný systém schopen zajistit v podstatě veškerou teplou užitkovou vodu; na jaře a na podzim zajistí polovinu celkové potřeby, zatímco v zimě je výkon tohoto systému značně omezený a bez dodatečného zdroje energie pro dohřev TUV se určitě neobejdete. V ročním měřítku tedy může solární systém vyrobit až polovinu požadovaného množství energie pro ohřev vody, což není rozhodně zanedbatelné množství.

9. Termosolární kolektor, výrobce: Vermos, www.vermos.cz - Vakuové kolektory VM 12 jsou určeny pro systémy s nuceným oběhem či samotížné solární systémy, a to především pro celoroční ohřev užitkové vody, ohřev bazénů a přitápění.

Tepelná čerpadla

Univerzální tepelné čerpadlo vhodné do všech staveb a prostředí neexistuje, vždy záleží na konkrétní stavbě a lokalitě, kde stojí. Pro rodinné domy se nejčastěji používají systémy vzduch/voda nebo země/voda.

10. Tepelné čerpadlo, výrobce: NIBE, www.nibe.cz - Tepelné čerpadlo NIBE 2120 systému vzduch/voda (třída A+++) disponuje nadstandardním sezonním topným faktorem (SCOP) vyšším než 5, což sníží náklady na vytápění až o 80 %. Pořízení čerpadla vzduch/voda je finančně i technicky méně náročné, problém někdy může nastat s umístěním kvůli hlučnosti. Pokud ale máte velkou zahradu a můžete položit do země plošný kolektor, je lepší použít systém země/voda. Jednak tím při stejné investici ušetříte cca 33 % elektřiny, jednak má systém země/voda mnohem delší životnost než tepelné čerpadlo vzduchové.

Každopádně si nenechte vnutit nevhodný typ tepelného čerpadla nepoctivými dodavateli, jejichž zisky jsou přednější než vaše spokojenost.

Interiér: První byt na věčné časy

Radek bydlel od dětství na sídlišti, a tak když se mu naskytla možnost získat své první bydlení v bytovce v klidné lokalitě plné zeleně a s úžasným výhledem na pražské panorama, neváhal ani minutu.

Jak už to tak ale bývá, vždycky je něco za něco. V případě Radka byt, který bylo třeba nejprve obnažit na dřeň a převrátit jeho dispozici naruby, aby se z něj mohlo vyloupnout vysněné místo k životu. Tento úkol svěřil kamarádovi, s nímž strávil léta ve školní lavici na gymnáziu, architektovi Pavlu Lejdarovi a architektonickému ateliéru Artikul.

Největším nedostatkem Radkova bydlení byl stísněný panelákový dojem, kterým byt působil navzdory slušné rozloze 70 m2. Své udělaly také nepříliš šťastné zásahy předchozího majitele, který původní řešení z 50. let posunul k obkladům a výmalbě z éry zlatých devadesátek hrajícím všemi barvami.

Tyto vady na kráse odstranili architekti změnou dispozice s otevřenou centrální částí, která v sobě spojuje obývací pokoj s jídelnou a kuchyňským koutem.

Aby k ní však mohlo dojít, bylo třeba několik dalších poměrně náročných řešení.

Nástrahy rekonstrukce

V první řadě bylo třeba překopat rozvody, které vedou nyní v podhledové části předsíně. Ke slovu se přihlásila také přečerpávací stanice, která zajišťuje distribuci vody a odpadu mezi protilehlými částmi bytu.

Tyto technologické lahůdky si vyžádaly i nadstandardní řešení úložných prostor, jejichž výroby se zhostili truhláři. Přečerpávací stanice se ukryla v útrobách části kuchyňské linky, která slouží zároveň jako spíž. Dříve obnažené stoupačky a kotel na toaletě skryla nová úložná stěna, v níž zbylo místo i na mycí prostředky nebo na kyblík s mopem.

Hold českým značkám

Z původní podoby bytu zůstala jen parketová podlaha, která prošla repasí. Tu doplnil nábytek z dubového masivu a dýhy a neutrální odstíny šedé a krémově bílé. Co nevyrobili truhláři, to bylo na Radkovo přání pořízeno v obchodech českých výrobců, jako je Ton, Lucis, Rott design nebo Lavmi.

„Jelikož jde o první vlastní bydlení, snažili jsme se jej pojmout maximálně nadčasově a ponechat i nějaký prostor k budoucímu dozařízení,“ konstatuje Pavel Lejdar a jedním dechem dodává, že v tomto ohledu má Radek jasně nastavené mantinely. „Bohužel má tu smůlu, že jsme kamarádi, a tak se běžně stává, že když přijdu na večeři, všechno, co se mi nelíbí, sundávám a schovávám do skříní.“

Architekt Ing. arch. Pavel Lejdar

Ing. arch. Pavel Lejdar „Velkým problémem řady bytů bývají poddimenzované úložné prostory. Ty jsme zde řešili atypickým nábytkem, který jsme nechali vyrobit s naprosto jasnou představou o tom, čemu konkrétně bude každá polička sloužit. S Radkem, který je ohromný systematik, jsme plánovali vše do detailu – při návrzích jsme zakreslovali skříňky na mycí prostředky, žehlicí prkno a další, aby opravdu všechno mělo své místo a byt mohl být dokonale funkční.“

Kontakt: Artikul.eu

Další úžasné interiéry najdete v této rubrice a na našem patnerském webu Modernibyt.cz.

BLOG: Barvy v umění – žlutá

…Někteří z nich této zlatavé choutce zcela propadli. Někteří možná až příliš. Třeba takovému Williamu Turnerovi se posmívali, že se infikoval žloutenkou. My se ale nikomu posmívat nebudeme a na historii žluté barvy v umění se podíváme jen s lehkým úsměvem spokojenosti ve tváři.

Jeskyně v Lascaux

Kde jinde začít příběh dějin umění, než v tak dobře schované, a přitom notoricky známé chladné jeskyni Lascaux v jižní Francii. Tamní pravěké nástěnné malby povinně vstoupily do všech učebnic výtvarné výchovy, a právem. A ano, už tady začíná i náš příběh psaný žlutým inkoustem. Slavný kůň, který zdobí tuto stěnu už víc jak 17 tisíc let, byl totiž namalován žlutým okrem. Ten tímto můžeme označit za jeden z nejstarších pigmentů užívaných v umění vůbec.

Žlutá od středověku po baroko

Bůhvíproč získala žlutá barva ve středověku cejch Jidášova jedovatého polibku. Právě s tímto velezrádcem začala být totiž žlutá spojována a získala tak nepříjemné spojení s vlastnostmi, jako jsou závist, žárlivost a faleš. V této době jste určitě nechtěli portrét ve žlutých šatičkách.

Slavný vlámský malíř Jan Vermeer tímto způsobem ale rozhodně neuvažoval, když přemýšlel nad složením své palety. Svou typickou nebesky modrou totiž obvykle doplňoval o svou typickou chromovou žluť – odstín, který svou světlostí nejvíce připomíná kůru citrónů, a díky které Vermeer si vytvořil zcela osobitou barevnost.

Vincent van Gogh

Vincenta van Gogha zná opravdu úplně každý, a někteří z nás i z jiných důvodů, než protože si uřízl ucho.

Jeho dílo je se žlutou barvou úzce spjato, zejména v období, kdy žil v Paříži a poté v Arles, než jeho život definitivně ovlivnila psychická nemoc, kvůli které byl následně na jihu Francie také hospitalizován.

V této době totiž maluje své slavné série se slunečnicemi. Ty méně známé vznikly ještě v Paříži a zobrazují jen velké a téměř seschlé ležící květy.

Ty, které známe z každé středoškolské učebnice dějin umění, už jsou mnohem zářivější a při životě je udržují, jak jinak než žluté, vázy. Vincent se navíc v dopisech často rozepisoval o žluté barvě, kterou obzvlášť zbožňoval, a byl tím mezi svými vrstevníky proslavený.

Emil Nolde

Výrazným používáním žluté barvy byl dobře znám i expresionista Emil Nolde. Jeho nejslavnější obraz, Tanec kolem zlatého telete, zobrazuje několik polonahých postav ve vášnivém sevření tance, přičemž jejich těla jako by odrážela zlatavé plameny z tušeného ohniště. To ale není ojedinělý případ v Noldeho tvorbě. Postavy z jeho obrazů často vypadají, jako by jejich tváře ozařoval oheň, minimálně ten symbolický.

Piet Mondrian

Případ sám pro sebe je velká superstar modernismu, Holanďan Piet Mondrian, jeden z tvůrců ikonického hnutí De Stijl a zakladatel takzvaného neoplasticismu. Ten hledal v umění abstraktní čistotu, která by se přiblížila matematickému vyjádření skutečnosti. Typická je pro toto hnutí a styl i barevnost, která se skládá zásadně z elementárních barev. Žlutá tu má proto výsadní postavení.

František Kupka

Aby to nevypadalo, že se Čechám „žluťáci“ vyhýbali, musíme připomenout Františka Kupku a hlavně jeho obraz Žlutá škála, který Kupka poslal na slavný pařížský Podzimní salón v roce 1910. Vytvořil ale dvě varianty – na jedné z nich čtenář v houpacím křesle bdí a kouká na diváka, na druhé už vyčerpáním z četby usnul. Dnes není jasné, kterou z těch dvou verzí v Paříži vystavil, jeho celoživotní zájem o barevnost je ale jasný. V tomto případě experimentoval právě s odstíny žluté, o které tvrdil, že diváka nutí odstoupit od obrazu. Oproti tomu třeba modrá barva prý pozorovatele do obrazu vtahuje…

…Celý článek o žluté v obrazech umělců (dále mj. Kamila Lhotáka nebo Zdeňka Sýkory) si můžete přečíst na Blogu ArtBanana.

Hovězí kližka na česneku

Ingredience na 10 porcí:

2,5 kg hovězí kližky, 400 g cibule, 100 g slaniny, 100 g sádla, 200 g mrkve, 200 g celeru, 100 g česneku, 2 g pepře, 30 g soli

Postup:

Hovězí kližku očistěte, zbavte všech blan a prošpikujte stroužky česneku. Slaninu, cibuli, mrkev a celer s česnekem nakrájeným na plátky dejte na pekáč, přidejte prošpikovanou, osolenou a opepřenou kližku, zalijte 0,5 l vývaru a nechte přes noc péct při 80 °C. Podávejte nejlépe s opečenými bramborovými šiškami a listovým špenátem restovaným na másle.

Chcete-li si vypěstovat vlastní česnek, můžete se inspirovat v tomto článku.

Posviťme si na zahradu

Vyberte si

Nemusíte mít tak velký dům jako na úvodní fotografii. S troškou hravosti si můžete vytvořit atmosféru podle svého vkusu i na balkoně. A nezapomínejme na praktickou stránku venkovního osvětlení. Cesta ke vchodovým dveřím, schody a číslo popisné. To vše se rozhodně vyplatí vidět.

Na fasádu lze použít celou řadu nástěnných svítidel, které svítí po zdi různými směry, Ke vchodu nebo vjezdu do domu používáme zpravidla nástěnné svítidlo s čidlem pohybu, které je velmi praktické a skvělá ochrana před zloději.

Pro osvětlení příjezdových cest a chodníků lze vybrat pojezdová zápustná svítidla nebo venkovní sloupky, které rozmístíme podél chodníku či cesty. Na osvětlení pergoly nebo altánu použijeme závěsná nebo stropní svítidla.

Méně je více

Možnost použití světelných zdrojů LED k nasvícení v podstatě úplně všeho může být i lehce problematická.

Můžeme se zaměřit jen na praktickou stránku, například osvětlení cesty pojezdovými světly, vchodové osvětlení nebo zkombinovat účel a zdobnost. Měli bychom se ale vyvarovat přílišného nadšení pro možnosti, které nám současná nabídka dává, a nezabydlet své okolí spoustou nepromyšleného osvětlení.

Občas se odvázat není na škodu, ale stále platí, že méně znamená více. Úžasné na LEDkách je i to, že si s trochou fantazie a citu pro kýč můžete vytvořit ze zahrady iluzi ledového království nebo mít nejzářivější vánoční strom v okolí.

Ledkové královny.

U dekorativního venkovního osvětlení chceme vytvořit tu nejlepší atmosféru a snažíme se zvýraznit zajímavé prvky, jako jsou stromy, kameny a jezírka. Pro tento účel jsou vhodná solární LED svítidla bez potřeby přívodu elektrické energie. Jejich další přednosti jsou variabilita, snadná instalace, údržba a úsporný provoz.

Venkovní svítidla by měla být i odolná proti vlhkosti a prachu. LEDky nejsou levné a opravdu je podstatné, že investice do těch kvalitních je rychle návratná a splňuje zároveň všechny uživatelské požadavky.

Zahrada žije i v zimě

Za vhodných podmínek se dají sázet opadavé dřeviny. Rostlina může využít zimní vláhu a dobře zakořenit. „Nejdříve je ovšem třeba zkontrolovat a případně odstranit všechny poraněné kořeny a výrazně omezit větve,“ upozorňuje Jana Nováková. „Nadzemní část stromu musí být úměrná té podzemní, aby kořeny stačily nadzemní část vyživit. U vyšších a silnějších rostlin je nutné zajistit oporu a zvážit ochranu proti okusu zvěří. U vysazených stálezelených dřevin je nutné hlídat, aby je nepolámala vysoká vrstva sněhu.“

Zelenina, kterou mráz nespálí

Na konci zimy lze začít sázet i některé druhy zeleniny, podle odolnosti druhů a pokud stav půdy dovolí (totéž platí i pro květiny a bylinky). Sadbu si můžete předpěstovat doma nebo ji koupit. Jako první se doporučuje vysévat chladu odolné druhy, které mají delší vegetační dobu (mrkev, petržel). Pak přijdou na řadu takzvané rostliny krátkého dne (některé odrůdy ředkviček, salátu, špenátu). Zeleninu je možné rychlit ve skleníku či v pařeništi.

Mezi oblíbené mrazuvzdorné košťáloviny, které ještě přežívají přes zimu na záhoně, patří například kapusta, růžičková kapusta a kadeřávek. „Růžičková kapusta nemá ráda kolísání teplot, a chcete-li ji udržet na zahradě co nejdéle, je vhodné ji chránit zahrnutím sněhovou přikrývkou,“ upřesňuje naše průvodkyně.

Zajímavé jsou i mrazuvzdorné kvetoucí a nekvetoucí cibule. Kvetoucí zimní cibule (Allium fistulosum) pochází z Dálného východu a Číny; tvoří trsy drobných protáhlých cibulí, ale využívá se hlavně její nať, která obsahuje více vitaminu C než běžná cibule. Rašit začíná na konci zimy a patří spíše mezi staré a pozapomenuté plodiny. Stojí za to vyzkoušet její vyšlechtěné odrůdy, například Bajkal, Entita, Gerda, Kaj, Winter Nest.

Mezi nekvetoucí patří cibule prorůstavá neboli sibiřská (Allium fistulosum v. proliferum, v. bulbiferum nebo v. viviparum). Množí se pacibulkami a konzumuje se také především její nať.

Čerstvý salát i v zimě

K dalším rostlinám, které jsou v zimě vítaným zdrojem vitaminů a minerálů, patří polníček (správně kozlíček polníček) a také méně známá batolka. Polníček (Valerianella locusta) je nenápadná rostlinka, původně planě rostoucí na polích a mezích. Pěstuje se jako „rostlina druhé trati“, což znamená, že má ráda na živiny středně bohatou půdu. Vysévá se na jaře nebo na podzim po sklizni hlavní plodiny.

„Kozlíček polníček sklízejte ve chvíli, kdy má rostlina 3 až 4 páry listů. Odřezává se zpravidla celý, ale pokud spodní část ponecháte, může ještě vytvářet drobnější výhonky. Necháte-li rostlinu vykvést, světlá kulatá semena rozšíří na kratší vzdálenosti také mravenci. Kozlíček polníček vymrzá pouze za holomrazů, proto je dobré ho při venkovním pěstování v zimě chránit netkanou textilií nebo chvojím,“ dodává naše průvodkyně.

Zatímco polníček je u nás poměrně populární, batolku (Montia neboli Claytonia) zná asi málokdo. K jídlu jsou nejvhodnější a nejchutnější dva druhy: batolka prorostlá (M. perfoliata) a batolka ptačincolistá (M. sibirica). Pěstuje se pro drobné dužnaté listy, které se sklízejí hlavně v zimě a také v předjaří. Vysévá se v srpnu a září, podobně jako saláty k řezu, a v nevytápěných sklenících pak od září do února. Od prosince se doporučuje chránit ji fólií nebo chvojím. Batolku lze jíst syrovou nebo ji vařit podobně jako špenát. Z tuzemských odolných domácích druhů, které má na zahrádce snad každý, doporučuje Jana Nováková také „plevele“, jako je například sedmikráska, pampeliška či ptačinec žabinec. A od konce zimy se můžete začít těšit také na některé cibuloviny. Oblíbené jsou zvláště česneky medvědí a podivný.

Novinky RAKO 2017: Série EXTRA

(Komerční prezentace)

Pokud potřebujete EXTRA dlaždice, pak není co řešit. Slinuté glazované dlaždice série Extra mají díky digitálnímu tisku a speciální glazuře matný saténový povrch. Zaujmou nejen funkčním designem, ale i novými rozměry 80 x 80 cm a 40 x 80 cm v šesti barvách a to: bílá, slonová kost, světle šedá, tmavě šedá, hnědo-šedá a černá.

Vizuální přitažlivost umocňuje více různých variant designů povrchu pro každou barvu (jedná se o kolísání designu povrchů v rámci jedné barevné řady, které jsou nahodile kombinované již v kartónu, značené V2).

Kalibrované formáty vybízí k individuálním kombinacím 80 x 80 cm na podlaze s formátem 40 x 80 cm na stěně. Pro případný kontrast či řešení zaoblených či jinak nedostupných ploch v koupelně je v sérii Extra nabízena řezaná mozaika 30 x 30 cm (dílky 5 x 5 cm) ve všech barvách. Samozřejmostí kompletní nabídky jsou sokle, schodovky i exklusivní schodová tvarovka 40 x 80 cm.

Vzhledem ke stejnorodé struktuře a probarvení celé hmoty střepu je dlaždice Extra vzhledově a tedy i barevně naprosto stálá. To umožňuje použití vysoce slinutých dlaždic nejen v privátní sféře, ale i na provozně exponovanějších místech. Dlaždice série Extra jsou idelání volbou pro kombinaci s vybranými velkoformátovými obkládačkami RAKO 30 x 60 a 30 x 90 cm v kalibrovaném provedení.

VIDEO:

Životodárné řečiště

Instalační předstěny

Rozhodně nové dráty

Zásady pro elektroinstalace

Pozor na dlouhé potrubí

Pár „drobností“ na závěr

Odhalte příčiny – včas!

Přírodní, zemité tóny, dřevo, kámen a beton

Velké formáty vedou

Pytlovina, tvíd anebo káro?

Složte PARKETOVÝ VZOR

„Plechová“ podlaha i stěna? Může být! …do obýváku, chodby nebo i koupelny

DŘEVO a jeho dokonalá imitace

3D efekt stěnu doslova rozpohybuje

Teplovodní výměník

Solární termické kolektory

Tepelná čerpadla

Nástrahy rekonstrukce

Hold českým značkám

Architekt Ing. arch. Pavel Lejdar

Jeskyně v Lascaux

Žlutá od středověku po baroko

Vincent van Gogh

Vyberte si

Méně je více

Ledkové královny.

Zelenina, kterou mráz nespálí

Čerstvý salát i v zimě

PARTNEŘI WEBU