Blog

Interiér: První byt na věčné časy

Radek bydlel od dětství na sídlišti, a tak když se mu naskytla možnost získat své první bydlení v bytovce v klidné lokalitě plné zeleně a s úžasným výhledem na pražské panorama, neváhal ani minutu.

Jak už to tak ale bývá, vždycky je něco za něco. V případě Radka byt, který bylo třeba nejprve obnažit na dřeň a převrátit jeho dispozici naruby, aby se z něj mohlo vyloupnout vysněné místo k životu. Tento úkol svěřil kamarádovi, s nímž strávil léta ve školní lavici na gymnáziu, architektovi Pavlu Lejdarovi a architektonickému ateliéru Artikul.

Největším nedostatkem Radkova bydlení byl stísněný panelákový dojem, kterým byt působil navzdory slušné rozloze 70 m2. Své udělaly také nepříliš šťastné zásahy předchozího majitele, který původní řešení z 50. let posunul k obkladům a výmalbě z éry zlatých devadesátek hrajícím všemi barvami.

Tyto vady na kráse odstranili architekti změnou dispozice s otevřenou centrální částí, která v sobě spojuje obývací pokoj s jídelnou a kuchyňským koutem.

Aby k ní však mohlo dojít, bylo třeba několik dalších poměrně náročných řešení.

Nástrahy rekonstrukce

V první řadě bylo třeba překopat rozvody, které vedou nyní v podhledové části předsíně. Ke slovu se přihlásila také přečerpávací stanice, která zajišťuje distribuci vody a odpadu mezi protilehlými částmi bytu.

Tyto technologické lahůdky si vyžádaly i nadstandardní řešení úložných prostor, jejichž výroby se zhostili truhláři. Přečerpávací stanice se ukryla v útrobách části kuchyňské linky, která slouží zároveň jako spíž. Dříve obnažené stoupačky a kotel na toaletě skryla nová úložná stěna, v níž zbylo místo i na mycí prostředky nebo na kyblík s mopem.

Hold českým značkám

Z původní podoby bytu zůstala jen parketová podlaha, která prošla repasí. Tu doplnil nábytek z dubového masivu a dýhy a neutrální odstíny šedé a krémově bílé. Co nevyrobili truhláři, to bylo na Radkovo přání pořízeno v obchodech českých výrobců, jako je Ton, Lucis, Rott design nebo Lavmi.

„Jelikož jde o první vlastní bydlení, snažili jsme se jej pojmout maximálně nadčasově a ponechat i nějaký prostor k budoucímu dozařízení,“ konstatuje Pavel Lejdar a jedním dechem dodává, že v tomto ohledu má Radek jasně nastavené mantinely. „Bohužel má tu smůlu, že jsme kamarádi, a tak se běžně stává, že když přijdu na večeři, všechno, co se mi nelíbí, sundávám a schovávám do skříní.“

Architekt Ing. arch. Pavel Lejdar

Ing. arch. Pavel Lejdar „Velkým problémem řady bytů bývají poddimenzované úložné prostory. Ty jsme zde řešili atypickým nábytkem, který jsme nechali vyrobit s naprosto jasnou představou o tom, čemu konkrétně bude každá polička sloužit. S Radkem, který je ohromný systematik, jsme plánovali vše do detailu – při návrzích jsme zakreslovali skříňky na mycí prostředky, žehlicí prkno a další, aby opravdu všechno mělo své místo a byt mohl být dokonale funkční.“

Kontakt: Artikul.eu

Další úžasné interiéry najdete v této rubrice a na našem patnerském webu Modernibyt.cz.

BLOG: Barvy v umění – žlutá

…Někteří z nich této zlatavé choutce zcela propadli. Někteří možná až příliš. Třeba takovému Williamu Turnerovi se posmívali, že se infikoval žloutenkou. My se ale nikomu posmívat nebudeme a na historii žluté barvy v umění se podíváme jen s lehkým úsměvem spokojenosti ve tváři.

Jeskyně v Lascaux

Kde jinde začít příběh dějin umění, než v tak dobře schované, a přitom notoricky známé chladné jeskyni Lascaux v jižní Francii. Tamní pravěké nástěnné malby povinně vstoupily do všech učebnic výtvarné výchovy, a právem. A ano, už tady začíná i náš příběh psaný žlutým inkoustem. Slavný kůň, který zdobí tuto stěnu už víc jak 17 tisíc let, byl totiž namalován žlutým okrem. Ten tímto můžeme označit za jeden z nejstarších pigmentů užívaných v umění vůbec.

Žlutá od středověku po baroko

Bůhvíproč získala žlutá barva ve středověku cejch Jidášova jedovatého polibku. Právě s tímto velezrádcem začala být totiž žlutá spojována a získala tak nepříjemné spojení s vlastnostmi, jako jsou závist, žárlivost a faleš. V této době jste určitě nechtěli portrét ve žlutých šatičkách.

Slavný vlámský malíř Jan Vermeer tímto způsobem ale rozhodně neuvažoval, když přemýšlel nad složením své palety. Svou typickou nebesky modrou totiž obvykle doplňoval o svou typickou chromovou žluť – odstín, který svou světlostí nejvíce připomíná kůru citrónů, a díky které Vermeer si vytvořil zcela osobitou barevnost.

Vincent van Gogh

Vincenta van Gogha zná opravdu úplně každý, a někteří z nás i z jiných důvodů, než protože si uřízl ucho.

Jeho dílo je se žlutou barvou úzce spjato, zejména v období, kdy žil v Paříži a poté v Arles, než jeho život definitivně ovlivnila psychická nemoc, kvůli které byl následně na jihu Francie také hospitalizován.

V této době totiž maluje své slavné série se slunečnicemi. Ty méně známé vznikly ještě v Paříži a zobrazují jen velké a téměř seschlé ležící květy.

Ty, které známe z každé středoškolské učebnice dějin umění, už jsou mnohem zářivější a při životě je udržují, jak jinak než žluté, vázy. Vincent se navíc v dopisech často rozepisoval o žluté barvě, kterou obzvlášť zbožňoval, a byl tím mezi svými vrstevníky proslavený.

Emil Nolde

Výrazným používáním žluté barvy byl dobře znám i expresionista Emil Nolde. Jeho nejslavnější obraz, Tanec kolem zlatého telete, zobrazuje několik polonahých postav ve vášnivém sevření tance, přičemž jejich těla jako by odrážela zlatavé plameny z tušeného ohniště. To ale není ojedinělý případ v Noldeho tvorbě. Postavy z jeho obrazů často vypadají, jako by jejich tváře ozařoval oheň, minimálně ten symbolický.

Piet Mondrian

Případ sám pro sebe je velká superstar modernismu, Holanďan Piet Mondrian, jeden z tvůrců ikonického hnutí De Stijl a zakladatel takzvaného neoplasticismu. Ten hledal v umění abstraktní čistotu, která by se přiblížila matematickému vyjádření skutečnosti. Typická je pro toto hnutí a styl i barevnost, která se skládá zásadně z elementárních barev. Žlutá tu má proto výsadní postavení.

František Kupka

Aby to nevypadalo, že se Čechám „žluťáci“ vyhýbali, musíme připomenout Františka Kupku a hlavně jeho obraz Žlutá škála, který Kupka poslal na slavný pařížský Podzimní salón v roce 1910. Vytvořil ale dvě varianty – na jedné z nich čtenář v houpacím křesle bdí a kouká na diváka, na druhé už vyčerpáním z četby usnul. Dnes není jasné, kterou z těch dvou verzí v Paříži vystavil, jeho celoživotní zájem o barevnost je ale jasný. V tomto případě experimentoval právě s odstíny žluté, o které tvrdil, že diváka nutí odstoupit od obrazu. Oproti tomu třeba modrá barva prý pozorovatele do obrazu vtahuje…

…Celý článek o žluté v obrazech umělců (dále mj. Kamila Lhotáka nebo Zdeňka Sýkory) si můžete přečíst na Blogu ArtBanana.

Hovězí kližka na česneku

Ingredience na 10 porcí:

2,5 kg hovězí kližky, 400 g cibule, 100 g slaniny, 100 g sádla, 200 g mrkve, 200 g celeru, 100 g česneku, 2 g pepře, 30 g soli

Postup:

Hovězí kližku očistěte, zbavte všech blan a prošpikujte stroužky česneku. Slaninu, cibuli, mrkev a celer s česnekem nakrájeným na plátky dejte na pekáč, přidejte prošpikovanou, osolenou a opepřenou kližku, zalijte 0,5 l vývaru a nechte přes noc péct při 80 °C. Podávejte nejlépe s opečenými bramborovými šiškami a listovým špenátem restovaným na másle.

Chcete-li si vypěstovat vlastní česnek, můžete se inspirovat v tomto článku.

Posviťme si na zahradu

Vyberte si

Nemusíte mít tak velký dům jako na úvodní fotografii. S troškou hravosti si můžete vytvořit atmosféru podle svého vkusu i na balkoně. A nezapomínejme na praktickou stránku venkovního osvětlení. Cesta ke vchodovým dveřím, schody a číslo popisné. To vše se rozhodně vyplatí vidět.

Na fasádu lze použít celou řadu nástěnných svítidel, které svítí po zdi různými směry, Ke vchodu nebo vjezdu do domu používáme zpravidla nástěnné svítidlo s čidlem pohybu, které je velmi praktické a skvělá ochrana před zloději.

Pro osvětlení příjezdových cest a chodníků lze vybrat pojezdová zápustná svítidla nebo venkovní sloupky, které rozmístíme podél chodníku či cesty. Na osvětlení pergoly nebo altánu použijeme závěsná nebo stropní svítidla.

Méně je více

Možnost použití světelných zdrojů LED k nasvícení v podstatě úplně všeho může být i lehce problematická.

Můžeme se zaměřit jen na praktickou stránku, například osvětlení cesty pojezdovými světly, vchodové osvětlení nebo zkombinovat účel a zdobnost. Měli bychom se ale vyvarovat přílišného nadšení pro možnosti, které nám současná nabídka dává, a nezabydlet své okolí spoustou nepromyšleného osvětlení.

Občas se odvázat není na škodu, ale stále platí, že méně znamená více. Úžasné na LEDkách je i to, že si s trochou fantazie a citu pro kýč můžete vytvořit ze zahrady iluzi ledového království nebo mít nejzářivější vánoční strom v okolí.

Ledkové královny.

U dekorativního venkovního osvětlení chceme vytvořit tu nejlepší atmosféru a snažíme se zvýraznit zajímavé prvky, jako jsou stromy, kameny a jezírka. Pro tento účel jsou vhodná solární LED svítidla bez potřeby přívodu elektrické energie. Jejich další přednosti jsou variabilita, snadná instalace, údržba a úsporný provoz.

Venkovní svítidla by měla být i odolná proti vlhkosti a prachu. LEDky nejsou levné a opravdu je podstatné, že investice do těch kvalitních je rychle návratná a splňuje zároveň všechny uživatelské požadavky.

Zahrada žije i v zimě

Za vhodných podmínek se dají sázet opadavé dřeviny. Rostlina může využít zimní vláhu a dobře zakořenit. „Nejdříve je ovšem třeba zkontrolovat a případně odstranit všechny poraněné kořeny a výrazně omezit větve,“ upozorňuje Jana Nováková. „Nadzemní část stromu musí být úměrná té podzemní, aby kořeny stačily nadzemní část vyživit. U vyšších a silnějších rostlin je nutné zajistit oporu a zvážit ochranu proti okusu zvěří. U vysazených stálezelených dřevin je nutné hlídat, aby je nepolámala vysoká vrstva sněhu.“

Zelenina, kterou mráz nespálí

Na konci zimy lze začít sázet i některé druhy zeleniny, podle odolnosti druhů a pokud stav půdy dovolí (totéž platí i pro květiny a bylinky). Sadbu si můžete předpěstovat doma nebo ji koupit. Jako první se doporučuje vysévat chladu odolné druhy, které mají delší vegetační dobu (mrkev, petržel). Pak přijdou na řadu takzvané rostliny krátkého dne (některé odrůdy ředkviček, salátu, špenátu). Zeleninu je možné rychlit ve skleníku či v pařeništi.

Mezi oblíbené mrazuvzdorné košťáloviny, které ještě přežívají přes zimu na záhoně, patří například kapusta, růžičková kapusta a kadeřávek. „Růžičková kapusta nemá ráda kolísání teplot, a chcete-li ji udržet na zahradě co nejdéle, je vhodné ji chránit zahrnutím sněhovou přikrývkou,“ upřesňuje naše průvodkyně.

Zajímavé jsou i mrazuvzdorné kvetoucí a nekvetoucí cibule. Kvetoucí zimní cibule (Allium fistulosum) pochází z Dálného východu a Číny; tvoří trsy drobných protáhlých cibulí, ale využívá se hlavně její nať, která obsahuje více vitaminu C než běžná cibule. Rašit začíná na konci zimy a patří spíše mezi staré a pozapomenuté plodiny. Stojí za to vyzkoušet její vyšlechtěné odrůdy, například Bajkal, Entita, Gerda, Kaj, Winter Nest.

Mezi nekvetoucí patří cibule prorůstavá neboli sibiřská (Allium fistulosum v. proliferum, v. bulbiferum nebo v. viviparum). Množí se pacibulkami a konzumuje se také především její nať.

Čerstvý salát i v zimě

K dalším rostlinám, které jsou v zimě vítaným zdrojem vitaminů a minerálů, patří polníček (správně kozlíček polníček) a také méně známá batolka. Polníček (Valerianella locusta) je nenápadná rostlinka, původně planě rostoucí na polích a mezích. Pěstuje se jako „rostlina druhé trati“, což znamená, že má ráda na živiny středně bohatou půdu. Vysévá se na jaře nebo na podzim po sklizni hlavní plodiny.

„Kozlíček polníček sklízejte ve chvíli, kdy má rostlina 3 až 4 páry listů. Odřezává se zpravidla celý, ale pokud spodní část ponecháte, může ještě vytvářet drobnější výhonky. Necháte-li rostlinu vykvést, světlá kulatá semena rozšíří na kratší vzdálenosti také mravenci. Kozlíček polníček vymrzá pouze za holomrazů, proto je dobré ho při venkovním pěstování v zimě chránit netkanou textilií nebo chvojím,“ dodává naše průvodkyně.

Zatímco polníček je u nás poměrně populární, batolku (Montia neboli Claytonia) zná asi málokdo. K jídlu jsou nejvhodnější a nejchutnější dva druhy: batolka prorostlá (M. perfoliata) a batolka ptačincolistá (M. sibirica). Pěstuje se pro drobné dužnaté listy, které se sklízejí hlavně v zimě a také v předjaří. Vysévá se v srpnu a září, podobně jako saláty k řezu, a v nevytápěných sklenících pak od září do února. Od prosince se doporučuje chránit ji fólií nebo chvojím. Batolku lze jíst syrovou nebo ji vařit podobně jako špenát. Z tuzemských odolných domácích druhů, které má na zahrádce snad každý, doporučuje Jana Nováková také „plevele“, jako je například sedmikráska, pampeliška či ptačinec žabinec. A od konce zimy se můžete začít těšit také na některé cibuloviny. Oblíbené jsou zvláště česneky medvědí a podivný.

Novinky RAKO 2017: Série EXTRA

(Komerční prezentace)

Pokud potřebujete EXTRA dlaždice, pak není co řešit. Slinuté glazované dlaždice série Extra mají díky digitálnímu tisku a speciální glazuře matný saténový povrch. Zaujmou nejen funkčním designem, ale i novými rozměry 80 x 80 cm a 40 x 80 cm v šesti barvách a to: bílá, slonová kost, světle šedá, tmavě šedá, hnědo-šedá a černá.

Vizuální přitažlivost umocňuje více různých variant designů povrchu pro každou barvu (jedná se o kolísání designu povrchů v rámci jedné barevné řady, které jsou nahodile kombinované již v kartónu, značené V2).

Kalibrované formáty vybízí k individuálním kombinacím 80 x 80 cm na podlaze s formátem 40 x 80 cm na stěně. Pro případný kontrast či řešení zaoblených či jinak nedostupných ploch v koupelně je v sérii Extra nabízena řezaná mozaika 30 x 30 cm (dílky 5 x 5 cm) ve všech barvách. Samozřejmostí kompletní nabídky jsou sokle, schodovky i exklusivní schodová tvarovka 40 x 80 cm.

Vzhledem ke stejnorodé struktuře a probarvení celé hmoty střepu je dlaždice Extra vzhledově a tedy i barevně naprosto stálá. To umožňuje použití vysoce slinutých dlaždic nejen v privátní sféře, ale i na provozně exponovanějších místech. Dlaždice série Extra jsou idelání volbou pro kombinaci s vybranými velkoformátovými obkládačkami RAKO 30 x 60 a 30 x 90 cm v kalibrovaném provedení.

VIDEO:

Dům se zimní zahradou – léto po celý rok

Důvody pro výstavbu rodinného domu lze i v tomto případě vyjádřit jednoduchým matematickým zápisem nerovnice, kdy na jedné straně je čtyřčlenná rodina plus již stísněný panelový byt a na straně druhé vlastní stavební pozemek.

Po radikálním rozhodnutí o stavbě zvolili investoři logický postup. Namísto zdlouhavého pronikání do tajů stavebních systémů i právních předpisů upřednostnili zadání výstavby firmě, která jim zajistí vše od projektu přes potřebná povolení až po hypotéku a dům dodá na klíč.

Všechny tyto požadavky včetně odpovídající nabídky typových projektů splňovala společnost Ekonomické stavby, jíž nakonec realizaci svého nového domova svěřili. Výstavba trvala přesně jeden rok, firma investorům vyšla vstříc i v jejich přání připojit k obývacímu prostoru zimní zahradu. Subdodávkami již řešili pouze krb, vybavení kuchyně, koupelny a WC.

Příroda na dosah

Tradiční typový dům Ekonomik N7, který si majitelé vybrali, ozvláštnila zimní zahrada. Přidala mu i na uživatelském komfortu, stala se další obytnou místností a nahrazuje rodině pobyt v přírodě, když počasí relaxaci venku nepřeje. Prosklené stěny navíc pomáhají vyhřívat interiér slunečními paprsky.

Přístavbě zimní zahrady bylo samozřejmě nutné přizpůsobit projekt, a to jak zrcadlovým převrácením, tak částečnou změnou dispozičního řešení. Dům má úsporný půdorys s minimálním zádveřím.

Přízemí se na přání majitelů proměnilo v jeden velký obytný prostor oddělený od vstupu pouze zádveřím. Obětovali šatnu, z níž vznikla potřebná spíž přístupná přímo z kuchyňského koutu, technická místnost se zvětšila. Do zimní zahrady se po úpravách vstupuje z jídelního koutu. Dispozice patra se třemi ložnicemi a velkou koupelnou rodině plně vyhovovala v původní verzi.

Dřevo sjednocuje

Po konstrukční stránce je stavba řešena standardními materiály, jako zdicí systém byly použity tvárnice Ytong, které domu zajistily parametry nízkoenergetické stavby. Střecha má dřevěný krov a krytinu z betonových tašek Bramac.

Okna a vstupní dveře jsou plastové v bílé barvě korespondující s omítkou, rovněž tak konstrukce zimní zahrady. Na podlahy v exponovanějších částech byla zvolena dlažba, pro ostatní obytné místnosti pak laminátová plovoucí podlaha.

V nadstandardu jsou pouze interiérové celodřevěné dveře. Dřevo hraje v domě velmi důležitou roli. Spolu se zimní zahradou dává domu individuální ráz a protepluje ho. Dřevěné prvky přirozeně sjednocují exteriér i interiér.

Teplo domova

O tepelnou pohodu se kromě samotného zdicího systému stará kombinovaný elektrokotel, v místnostech jsou instalovány klasické deskové radiátory. Již dopředu majitelé počítali s problematičtějšími dodávkami elektrické energie, jak už to mimo větší města bývá, a proto jako pojistku volili krb s krbovou vložkou, z něhož je teplý vzduch přiváděn průduchy do chodby a pokojů v patře. Krb využívají k plné spokojenosti i mimo topnou sezonu, když se ochladí.

Výstavba probíhala vzhledem k operativnímu přístupu podle plánu a tři roky užívání potvrdilo majitelům správnost výběru domu i stavební firmy.

Technické údaje

Dispoziční řešení: 4 + 1
Zastavěná plocha: 62,8 m2
Užitná plocha: 98 m2
Konstrukční řešení: nepodsklepená stavba na základové betonové desce, tvárnice Ytong, fasáda dokončená škrábanou omítkou Hasit, střešní krytina Bramac, schodiště z dřevěného masivu
Výplně otvorů: vstupní dveře a okna plastová, interiérové dveře celodřevěné, zimní zahrada plast
Podlahové krytiny: dlažba, plovoucí laminátová podlaha
Vytápění: kombinovaný elektrokotel, radiátory, krb s rozvody tepla po celém domě
Cena domu na klíč: 2 450 000 Kč

Kontakt: Ekonomické stavby, www.ekonomicke-stavby.cz

VIDEO: Dům o pěti úhlech

Celý článek včetně technických informací najdete zde.

Jak se žije kuchařům v 21. století?

Když se zaměstnanci cítí dobře, vnímá to i host. „Být kuchař je náročné. Je to dřina, stres, pracuje se ve vedru, a ještě máte paradoxně hlad,“ popisuje běžnou praxi kreativní šéfkuchařka Ambiente Jana Bilíková. Číšníci jsou na tom podobně, navíc o jejich profesi existuje spousta předsudků a panuje mínění, že „to může dělat každý“. Proto je důležité nabídnout schopným lidem v kuchyni i na place nějaké výhody a tím je motivovat. Restaurace, které udávají tón, tedy myslí na pohodu nejen hostů, ale také zaměstnanců. Jaký je rozdíl mezi prací kuchařů a číšníků ve 20. a 21. století?

Pozor? Pohov!

Přílišná formálnost už nefrčí. I podniky s vysokou gastronomií začínají připomínat kavárny nebo bistra – proto se mluví o „bistrologii“. Naškrobené košile a saka se staly minulostí, i ve špičkových restauracích nosí číšníci džíny. A hosté očekávají přátelský přístup. „Z extrémně formální obsluhy v druhé nejlepší restauraci světa Osteria Francescana bylo už několik mých známých zklamaných – přitom jídlo bylo božské,“ konstatuje Jana Bilíková.

Kérky, vousy & jízdní kolo

Plnovous, bicykl a nakupování na farmářském trhu. Hipsterství zasáhlo i světové restaurace. U kuchařů je svébytným fenoménem tetování. „Jednak má historické důvody a jednak odráží svobodu v jídle,“ říká Jana a zdůrazňuje, že dřív museli mít kuchaři tyto ozdoby schované. V některých zemích to platí dodnes. „Kamarád chce jet na stáž do Singapuru, ale řekli mu, ať přiletí v zimě, kdy se nosí dlouhé rukávy, aby tetování nebylo vidět,“ dodává.

Kreativita sobotní noci

Dřív určoval, co se bude vařit, jen šéfkuchař. Dnes se do přípravy jídel víc zapojuje celý tým. „Donutíte tak lidi přemýšlet a být kreativní. Přijdou tak na věci, které by jeden člověk nikdy sám nevymyslel,“ přidává Jana další rozměr. „Například v Nomě mají každou sobotu po večerním servise projektovou noc, během které kuchaři představují svoje nápady. Všechno pak společně ochutnávají a mají příležitost vyslechnout si názor jednoho z nejlepších šéfkuchařů světa,“ přibližuje Jana Bilíková tamní Saturday night projects (video si můžete pustit zde).

CELÝ ČLÁNEK NAJDETE NA WEBU MODERNIBYT.CZ

Autor: Šárka Hamanová
Foto: Honza Zima

Původní článek vyšel na blogu Jídlo a radost, který vzniká v Ambiente.

NÁSTAVBA, část 2.: Nové obytné podlaží

Předchozí část seriálu najdete zde.

Už jsme vzpomenuli důležitou roli statika, neboť navzdory přání může být stávající domek přece jen „slabší v kolenou“. Vždy se najde „nějaké“ řešení, většinou však vyžaduje související stavební úpravy – odstranění původní střechy, demontáž nebo zesílení stropní konstrukce a montáž nové podlahy s prostupy energetických rozvodů, prostor pro schodiště… Veškeré stavební a montážní práce je bezpodmínečně nutné svěřit výhradně certifikovaným firmám.

Řešení stropu

Technické řešení se odvíjí od konstrukce stávajícího stropu a nosných stěn spodního podlaží. Pokud není dostatečně únosný, existuje řada variant řešení od zesílení stávající konstrukce až po vybudování zcela nové stropní desky nad tou původní.

Nejrozšířenější variantu představují monolitická železobetonová stropní deska, využití montovaných stavebnicových systémů z ocelových válcovaných nosných profilů, prefabrikovaných železobetonových či keramobetonových nosných profilů a vložek (Wienerberger, Heluz, Hurdis, Ytong…). Montované technologie umožňují realizovat práce zčásti svépomocí a urychlují výstavbu.

Moderní konstrukční systémy dovolují poměrně malé tloušťky nosných konstrukcí (od 150 mm), což je u nástaveb velmi výhodné (zpravidla je nutné dodržet stanovenou maximální výšku stavby, hřebene střechy atd.).

Dřevěné stavebnice

Nástavbu, v daném případě v podstatě „nový dům na původní stavbě“, lze vybudovat různými technologiemi. Rámová dřevostavba montovaná na místě nabízí možnost individuálních a atypických řešení, změn a úprav ještě v průběhu stavby, je však náročnější na přípravu i provedení.

Dřevostavba montovaná z prefabrikovaných sendvičových dílců nabízí kromě jiného velkou přesnost provedení a rychlost výstavby. Dílce jsou kompletně vyrobeny v továrně včetně osazení oken, dveří apod. a montáž celé stavby na místě trvá řádově pár dní. Prefabrikáty se od sebe liší technologií výroby, použitými materiály a dílčími komponenty.

Díky sendvičovým konstrukcím dřevostavby dosahují dobrých akustických vlastností, značné protipožární odolnosti a tepelného odporu. Většina dřevostaveb, vyráběných i montovaných současnými technologiemi, se už naprosto samozřejmě staví v nízkoenergetickém standardu. Prioritně jde o volbu skladby konstrukce obvodového pláště včetně způsobu a materiálu zateplení. Jednoznačnou výhodou je značná kompoziční volnost a variabilita řešení půdorysu, stěnové, stropní a střešní komponenty se dají řešit předvýrobou.

Důležitá komunikace

Oříškem je nalezení vhodného prostoru pro umístění schodiště. Vždy totiž znamená zásah do nosné konstrukce (probourání stropu) a ukrojí místo z původního bytu. Variantou je venkovní schodiště či schodišťový trakt k domu zvenčí přistavěný, ovšem zde je třeba brát v potaz zvětšení zastavěné plochy a s tím související problémy.

Pro návrh konstrukce schodiště je nutné znát přesnou výšku schodiště, pro jeho dimenzování se používá následující vzorec: 2v + š = 630, v němž si „v“ představte jako výšku schodu (stupně) a „š“ jako šířku schodu. Výšku vynásobíte dvěma a přičtete šířku a výsledek musí být právě 630 mm (délka průměrného kroku). Rozumné minimum pro výšku schodu je 150 mm, maximum pak 180 mm.

Tvorba vnitřních dispozic

K nejproblematičtějším otázkám bydlení pod střechou patří bezesporu výstavba vnitřních příček a následné vybavení interiéru nezbytnými technologiemi a zařízením. Příčky lze zhotovit ze sendvičových dílců nebo je vyzdít (opět je však nutné kalkulovat s únosností původních svislých a nově vzniklých vodorovných konstrukcí). Řešením je osvědčený sádrokarton (akustické příčky Rigips, Knauf, desky Fermacell). Dutinové konstrukce musí zvládnout pohlcení nežádoucích zvuků, vznikajících rozkmitáváním desek opláštění.

Rozhodnete-li se pro montované konstrukce, vždy dohlédněte hlavně na jejich odizolování. Platí zde přesné montážní postupy, k nimž mimo jiné patří například rozteče svislých profilů (nesmí být menší než 500 mm), eliminace tzv. akustických mostů v místech styků (rohy, kouty apod.).

Systémy skladeb obvodové stěny

Difuzně uzavřený systém – systém s parotěsnou fólií umístěnou u vnitřního povrchu obvodové stěny. Fólie zabraňuje vnikání vodní páry do konstrukce a zajišťuje dokonalou těsnost. Vyžaduje značný důraz na kvalitu provedení fólie, její poškození může zapříčinit nemalé škody ve skladbě obvodových konstrukcí;

Difuzně otevřený systém – hlavní roli nehraje parozábrana, ale tzv. parobrzdná vrstva u vnitřního okraje skladby stěny, která umožňuje prostup vodních par. Ty procházejí skladbou obvodové stěny ven do exteriéru. Kvalitně provedená stavba „dýchá“, důležité je však odborné technické posouzení.