Blog

Čas na ekologické kompostování

V pražském ekologickém středisku Šárynka radí: „Nezbavujte se cenného organického odpadu a kompostujte, využívejte osvědčené metody pro kompostování,“ a učí kompostovat všechny zájemce. Při výrobě kompostu především zvažte, kde, jaký materiál a jaké množství budete zpracovávat.

Kde kompostovat

Kompost se umisťuje podle charakteru zahrady, raději dále od zraku sousedů i kolemjdoucích. Můžete vybudovat chráněné místo oddělené od okrasné zahrady třeba řadou habrů, nebo vytvořit plot z neopadavých keřů. Nejoblíbenější je právě habr, neboť je takřka neprůhledný po celý rok. Staré listy pouze zhnědnou, ale na větvičkách zůstanou. Navíc se poměrně snadno tvaruje, stříhá se podle potřeby (jednou nebo dvakrát ročně) a daří se mu téměř všude.

Pokud oddělujete kompost od okrasné zahrady, myslete také na to, jak jej budete udržovat a doplňovat. Hledejte tedy stinné místo, aby hmota v létě nevysychala, a nepříliš daleko od zdrojů. Nejlépe v dosahu kuchyně a zeleninové zahrádky. Pak lze bez složitého transportu spotřebovávat natlučené ovoce, přebytečnou zeleninu, části rostlin a keřů, zbytky nejrůznějších plodů, zeminy i další hmoty.

Dobré tipy

Pokud zevnitř na víko kompostéru nalezou žížaly, znamená to, že nemají potravu, a je třeba přidat bioodpad.
Pokud se na víku drží slimáci, je třeba je zlikvidovat, protože do kompostu nakladou vajíčka, která si zanesete zpět do zahrady.
Kompostéry nemají mít dno, aby zespoda mohly pronikat půdní organismy (mikroorganismy, žížaly, červi) do kompostované hmoty a zlepšily proces kompostování.

Co kompostovat

Můžete si založit vlastní ohrazený kompost, nebo si koupit speciální „bedýnku“ různých tvarů a velikostí. Obsah kompostéru záleží vždy na možnostech a velikosti zahrady, ale rozhodně by neměl mít menší půdorys než jeden metr čtvereční. Narušovalo by to průběh rozkladu. Zásobníky na kompost umístěte na propustné půdě, zespoda je nikdy neutěsňujte. Kompostér musí mít otvory na všech stranách, aby se vzduch dostal do jádra kompostu.

V nabídce firem najdete kompostéry dřevěné, drátěné i plastové. Dřevěné opatřete ochranným nátěrem nebo fólií. U drátěného pletiva se vykládají stěny lepenkou nebo netkanou fólií. Jako vhodné pletivo doporučují výrobci oka asi 3 centimetry velká. Mezi favority patří u českých domácností plastové kompostéry.

Výhodou je to, že lze kompostovat i na balkoně či na terase. Mohou sloužit jako „bezedná popelnice“ bioodpadu a přitom vytvářet průběžně humus pro zkvalitňování zeminy a následně zvyšovat výnos a kvalitu produkce na zahradě.

Z domácnosti se nejčastěji kompostují zbytky ovoce a zeleniny, kávové a čajové zbytky, zbytky pečiva, skořápky z vajíček a ořechů, papírové kapesníky, ubrousky, podestýlka domácích býložravých zvířat; ze zahrady pak posekaná tráva, listí, větvičky, plevel, piliny, hobliny, kůra, trus býložravých hospodářských zvířat a shnilé ovoce a zelenina.

S přírodními pomocníky

Jak již bylo řečeno, na výběr je mnoho variant, které lze případně i kombinovat. Lze doplnit ještě vermikompostéry pro rychlé a vysoce kvalitní zpracování bioodpadů. Zde se využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost.

Vermikompostér lze umístit na chodbu, na balkon, do garáže, dílny, kuchyně nebo do třídy ve škole či do kanceláře. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě nesmíme nechávat vermikompostér venku bez izolace, v létě ho nevystavujme přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání.

Kompost nesmí nikdy zapáchat – tři možné chyby:

Výchozí materiál byl příliš bohatý na dusík (například samotný trus drůbeže nebo směs s podestýlkou z rozřezané slámy).
Uhlík z výchozího materiálu se ve srovnání s dusíkem příliš pomalu rozkládá. Zde je opět chyba při promíchání materiálu, například trusu drůbeže s podestýlkou z pilin.
Hromada je příliš velká a hnije. Na rozdíl od obou předchozích možností zde nejde o typický pronikavý zápach čpavku, ale o hnilobný zápach.

Při zakládání kompostu postupujte podle předem daných konceptů. Poradí například v Ekodomově a na webech Kompostuj.cz nebo kokoza.cz.

Novinky RAKO 2017: Série PIANO

(Komerční prezentace)

U série Piano se potkávají příroda s digitální technologií, jenž daly prostor pro vznik art deco dřevěného povrchu s „klavírním leskem“. Obkládačky Piano v rozměrech 20 x 60 cm staví svůj výraz na formátové kombinovatelnosti s řezanou mozaikou 5 x 5 cm, autentické barevnosti, harmonii a funkčnosti. Obkládačky jsou v odstínech břízy, dubu a třešně… světle béžové, červenohnědé, tmavě hnědé.

Vyhraněný doplněk pro obkládačky nabízí listela 4,5 x 60 cm tvořená kombinací mixu základních barev obkládaček, bílé lesklé a dalších dekorativních obrazců. Obkládačky série Piano je možné používat také jako celoplošnou dekoraci v kombinaci s bílou lesklou obkládačkou 20 x 60 cm.

Efektní plocha obkládaček je založená na minimalizaci použitých barev, tvarů a rozměrů, vycházející z autonomie přírodních materiálů, jež v rafinovaných kombinacích vyvolávají množství dojmů.

Design dřeva na stěně v kombinaci s jemným kamenným povrchem série Base ve formátu 60 x 60 cm je ta správná kombinace pro unikátní prostory koupelen chat, srubů nebo penzionů.

VIDEO:

5 rad pro slavnostní stůl

1. Ubrus na stůl – polovina úspěchu

Říká se, že v jednoduchosti je krása, a u ubrusu na slavnostní tabuli to platí dvojnásob. Základem je jednoduchý, často čistě bílý ubrus, který podtrhne celkový pohled na stůl. Volit můžete i světlejší pastelové barvy, v zimních měsících zase tmavé ubrusy v kombinaci s metalickými efekty. „Hlavní ubrus by měl přibližně o dvacet až třicet centimetrů přesahovat okraje stolu,“ radí hlavní desinatérka Rita Valešová ze společnosti VEBA, tradičního českého výrobce bytového textilu.

Ubrusy se používají především na klasické jídelní stoly. „Moderní interiér, kde dominuje např. sklo či chrom, si vystačí s běhouny. Také stoly s deskou z pravého dřeva je při běžných příležitostech škoda zakrýt celé, stačí pouze běhouny nebo naprony. Pokud však chcete dosáhnout dojmu opravdu slavnostního stolování, nesmí při něm chybět ubrus přes celý stůl,“ dodává.

Nevíte si rady s tím, co to běhouny a naprony vlastně jsou? Jde o dekorativní ubrusy, které můžete použít samostatně nebo je položit na hlavní ubrus tak, že jej zcela nepřekrývají, pouze jej krásně doplní. Napron má obvykle čtvercový tvar, proto se hodí na stoly ve tvaru čtverce, běhoun je dlouhá šála, která poslouží pro dozdobení podélného stolu.

Stůl dekorujte také podle toho, z jakého materiálu je ubrus vyroben. Například damaškový ubrus, který se vyznačuje precizními detailními vytkanými vzory, bude působit luxusním či slavnostním dojmem bez jakéhokoliv dalšího zdobení. Hladký jednobarevný ubrus pozvedne např. právě napron, který vám svým vzorem a barvou pomůže doladit slavnostní tabuli. Pokud jej nemáte k dispozici, můžete dát pod každý talíř látkové prostírání, oboje ale nepoužívejte současně, stůl by působil přeplácaně.

Nemusíte se obávat, že se textilie při oslavě ušpiní. Pro ubrusy, naprony i ubrousky se nabízí nešpinivá úprava. Rozlitá tekutina se do tkaniny nevsákne, na povrchu zůstane v podobě malých kapiček, které lze snadno setřít. Ubrusy s touto úpravou se výrazně méně špiní, proto není nutné je tak často obměňovat. Údržba se zjednodušuje a zároveň se prodlužuje jejich životnost. Na první pohled přitom nešpinivou úpravu nepoznáte. Ubrus je hladký a příjemný na dotek stejně jako textilie z běžných látek.

2. Ubrousky – jaké zvolit

Ač se k běžnému stolování nepoužívají příliš často, k tomu slavnostnímu neodmyslitelně patří. Podtrhnou styl sváteční tabule a navíc je při dobrém jídle ocení i strávníci. Vybírat můžete ze dvou typů ubrousků – papírových a textilních.

Ty papírové nemusíte prát, po použití je jednoduše vyhodíte. Můžete je složit do klasického trojúhelníku vlevo pod vidličku. Lze je ale nazdobit stejně jako textilní – vytvarovat je do stříšky, kterou postavíte na talíř, či do složitějších tvarů. Textilní ubrousky vypadají mnohem slavnostněji. Při jednoduchém stolování se dávají vlevo od vidličky, rovněž je můžete kreativně složit do nejrůznějších podob.

Až se pustíte do jídla, pamatujte, že látkový ubrousek nepatří za límec, ale na klín. A až dojíte, nikdy jej neodkládejte do talíře, ale napravo vedle talíře, odkud si je pak obsluha vezme.

3. Nasměrujte příbor

Jestliže si při jídle nechcete připadat stejně udiveně jako Pretty Woman, naučte se dodržovat jednoduché pravidlo: příbor se dává vždy směrem od talíře. Nejblíže k němu proto najdete příbor pro hlavní chod, dále pak budou příbory na ostatní chody. Při stolování odebírejte tedy příbory postupně zkraje.

Využít můžete i prostor před talířem, kam patří dezertní lžička či vidlička, případně malá vidlička a nůž na sýry. Vlevo od talíře je pak ideální místo pro odkládací talířek k rozkrojení pečiva nebo na kosti. Zejména při štědrovečerní večeři by rozhodně neměl chybět.

4. Sklenice v řadě

Ať už si vyberete rozprostření sklenic do řady nebo do oblouku, první po ruce by měla být sklenice na nápoj, který budete pít jako první. Obvykle jde o sklenice na bílé víno, vedle patří sklenice na červené, po níž následuje sklenice na vodu.

Plánujete-li podávat aperitiv, například sekt, přineste jej na stůl zvlášť. Podle odborníků by totiž na stole nemělo být více sklenic než tři. Není problém sklo postupně na stůl doplňovat.

Talíře by neměly být na stole více než dva. Mělký umístěte dva centimetry nad okraj stolu, na něj pak přijde talíř hluboký. Je na vás, zda ubrousky složíte na mělký talíř nebo až do hlubokého. Důležité je, aby hosté měli všechno důležité nádobí na stole ve chvíli, kdy k němu usednou.

5. Ozdobte stůl

I když už bude váš stůl vypadat s nádobím a textiliemi slavnostně, není od věci tabuli ještě dozdobit. Svěže bude vypadat s čerstvými květinami, které místnost navíc hezky provoní. O Vánocích můžete použít čerstvé jehličnaté větvičky, případně drobné baňky nebo ozdoby. Snažte se dekorace sladit a pamatujte, že méně je někdy více.

Svatební tabule by měla být samozřejmě honosnější. Kromě čerstvých květin ji lze dozdobit i tiskovinami, hostům můžete představit menu nebo program svatebního dne. Před talířem či v něm mohou najít také jmenovky.

Moudrost starých ořešáků

Už při výsadbě pamatujte na konečný vzrůst stromů a porovnejte jej s prostorem, který máte k dispozici. Odborníci doporučují do tradičních malých zahrádek u řadových domků spíše velký keř nebo menší strom. Ve velkých zahradách si ale můžete dopřát celé skupiny stromů či ozdobný solitér, který bude mít dostatek prostoru, aby vynikla jeho krása a mohutnost. Výsadbami na nevhodná místa či necitlivým výběrem dřevin můžete způsobit velké škody. Obtížně se ve stáří přesazují zejména habry, jilmy, ořešáky, platany, duby či jilmy.

Problém bývá také s podsazováním stromů, speciálně u ořešáků spadané listy obsahují juglon, který působí alelopaticky (omezuje růst dalších druhů). Zahradníci doporučují jako podsadbu nejčastěji černý bez, angrešt, ostružiník, topinambur, kostival, česnek medvědí, mátu či lesní jahody. U ostatních stromů stínomilné rostliny typu ptačí zob, dřišťál, svída, meruzalka, brslen či zimolez obecný; z popínavých rostlin pak převážně původně lesní druhy – chmel, břečťan, klanoprašku čínskou (Schisandra), ale také loubince, hortenzie, plaménky a další.

Krása ořešáků

Zaručeně dobrou volbou pro větší zahradu je ořešák vlašský či královský (Juglans regia, či Jovis glans /Jupiterovy ořechy/). Je jednou z nejpěstovanějších dřevin na světě, dorůstá do výšky 45 metrů, dožívá se až 200 let, má rozložitou korunu, závislou na tom, zda jde o kultivar či o původní divokou formu.

Ořešáky se pěstují především pro své plody (vlašské ořechy) a relativně rychle rostoucí dřevo, zajímavé jsou i jako okrasné a stínicí stromy (např. ořešák černý, popelavý a skalní, o. mandžuský, o. srdcolistý). Byla vypěstována celá řada odrůd, některé dokonce s červeným jádrem (Sychrov a Hospozínský červenoplodý).

Ořešáky potřebují hodně prostoru.

Ořešáky vyžadují propustné, zásadité půdy, upřednostňují vlhké nížinné oblasti s vysokým obsahem humusu v půdě, potřebují relativně hodně světla. Nejčastěji se vysazují v blízkosti hnojišť a domácích záchodků, protože listy mají fungicidní a baktericidní účinky odpuzující hmyz.

Naši předkové toho využívali pro podestýlku domácích zvířat a z ořechových slupek připravovali předchůdce současných repelentů. V olivovém oleji nechali na slunném místě luhovat zelené slupky z ořechů po dobu šesti týdnů a čerstvé rozdrcené listy používali zevně jako obklady na unavené oči, na kožní vyrážky a drobná poranění. A zcela přirozeně jej používali také na barvení látek a vlny a plně spotřebovávali dřevo ořešáku hlavně v nábytkářství a řezbářství.

Ze současných výzkumů je patrné, že ořechy přispívají také k ochraně před kardiovaskulárními chorobami, snižují nepříznivý LDL-cholesterol, přispívají ke zlepšení krvetvorby v kostní dřeni. Nenasycené mastné kyseliny napomáhají zlepšovat chování hyperaktivních dětí a zvyšují schopnost soustředění. Klíčový je hlavně význam kyseliny alfa-linolenové a antioxidační kapacita, která je významná především u vlašských ořechů.

Pokud jde o výživovou hodnotu ořechů, s klasickým ovocem si co do kvality skutečně nijak nezadají.

Skořápkové ovoce

Pokud nevíte, co si pod tímto pojmem máte představit, pak vězte, že se za ním skrývají kromě ořechů také mandle a oříšky nejrůznějšího druhu. Tyto suché skořápkové plody se z potravinářského hlediska skutečně řadí mezi ovoce. A pokud jde o jejich výživovou hodnotu, s klasickým ovocem si co do kvality skutečně nijak nezadají. Nejenže skvěle chutnají, ale jsou podle slov lékařů a výživových poradců rovněž cenným zdrojem kvalitních bílkovin a tuku.

Odborné knihy uvádějí, že v nich nalezneme řadu minerálních látek a stopových prvků, vitaminů rozpustných ve vodě (B1, B6 a C) i v tucích (A, D, E, K). Z praktických důvodů se do této skupiny řadí všechna suchá semena, která jsou chráněna tvrdým obalem, tedy například i kaštany. Zajímavým znakem, jenž spojuje řadu stromů a keřů plodících ořechy, je častý výskyt jehněd a opylení větrem – i u rostlin, které náležejí k různým čeledím.

Ořešáky se pěstují především pro své plody.

Z botanického pohledu jde nejčastěji o peckovice (kokos, vlašské ořechy, mandle, pistácie), nažky (piniové oříšky), ořechy (líska) nebo lusky (arašídy). Jako další dobře skladovatelné plody doporučují odborníci také lísku tureckou, pekany, ořechovce, kaštanovník setý, některé druhy dubů a borovic. Na velkých pozemcích se dají soustředit do sekce nazývané v permakultuře tvrdý les společně s dalšími druhy dřevin podobného charakteru: s jeřáby, třešní, hrušní tatarkou a polničkou, na okrajích se často vysazují dříny, velkoplodé hlohy, aronie, muchovníky či mišpule s jedlými plody.

Odborné knihy uvádějí, že v ořeších a mandlích nalezneme řadu minerálních látek a stopových prvků, vitaminů rozpustných ve vodě (B1, B6 a C) i v tucích (A, D, E, K).

V našich podmínkách se bezesporu nejlépe daří lísce a již zmíněnému ořešáku královskému. Líska obecná (Corylus avellana) je strom či keř dosahující až šestimetrové výšky, který roste v Evropě od nepaměti. Vlastnosti lísky obecné ovlivňuje díky pylu přenášenému větrem rovněž líska turecká (C. colurna) a líska veliká (C. maxima). Dnešní zahradní lísky jsou totiž podle dostupné literatury produktem křížení v 19. století, kdy vznikala většina kultivarů.

Líska dává přednost kamenitým a kopcovitým stanovištím s prostupnou, jílovitou půdou. V příliš vlhké, těžké a bohaté půdě stromy přerůstají a vzniká méně samičích květů. Doporučuje se pěstovat několik rostlin pohromadě kvůli vzájemnému opylení. Líska přináší úrodu i velmi línému zahradníkovi, protože vyžaduje spíše méně než více péče. Lze ji pěstovat ze semen, množit řízkováním nebo roubovat, ale nejlepší jsou kořenové výmladky odřezané na podzim a vysazené do květináče či přímo na stanoviště.

Lísek je několik druhů a vyšlechtěna byla celá řada odrůd. Plody jednotlivých odrůd se liší velikostí i tvarem – jsou kulaté, ploché, podlouhlé, zmáčknuté i válcovité.

V přírodě se líska často vyskytuje ve společnosti hyacintovců a prvosenek. Na jejích kořenech mohou růst lanýže. Lískové oříšky se dají jíst již krátce před dosažením zralosti, pro skladování se však hodí jen plně vyzrálé plody. Před skladováním se loupou a suší. Líska je vhodnou dřevinou pro živé ploty a větrolamy. Z tuhých a ohebných prutů se pletou košíky a z rozeklaných větví se vyrábějí virgule. Dřevo a skořápky se používají k uzení.

Lískové oříšky se dají jíst již krátce před dosažením zralosti, pro skladování se však hodí jen plně vyzrálé plody.

Vitrážové hvězdičky

Až upečete vitrážové sušenky, všichni okamžitě zapomenou na možnost ozdobit stromeček čokoládovou kolekcí. Průhledně blyštivé sušenky jsou lepší zábava než kaleidoskop. Jejich uhrančivé kouzlo ještě umocňuje světlo svíček, které se odráží v hladké vrstvě cukru. Jestli vás okamžitě napadlo spojení sušenek a adventního věnce, vezete se na stejné myšlenkové vlně jako já. Na tyhle sušenky si vaše trouba letos prostě musí udělat čas.

Příprava 10 minut + odležení přes noc + pečení 40 minut + zdobení / Snadné

Na 40 menších sušenek:

220 g změklého másla

180 g cukru krupice

20 ml Simple Syrupu nebo sirupu z agáve

1 vejce

370 g hladké mouky

3 g soli

kůra z 1 bio citrónu

semínka z 1 vanilkového lusku

1 balíček barevných bonbonů (např. Bonpari)

Jak na to:

Základní těsto na sušenky si připravte z uvedených surovin podle receptu ze strany 160 a nechte přes noc odležet v chladničce.
Druhý den předehřejte troubu na 180 °C (nebo 160 °C, pokud zapínáte horkovzduch) a vyložte dva plechy pečicím papírem.
Bonbony vybalte, nasypte do silného igelitového sáčku, obalte utěrkou a válečkem nebo paličkou podrťte na malé kousky.
Sušenkové těsto lehce podsypte i posypte moukou a rozválejte na tloušťku 4 mm. Vykrájejte libovolné tvary a přesuňte na plechy. V každé sušence vykrojte na plechu ještě jeden menší otvor a bohatě jej zasypte rozdrcenými bonbony. Pokud pečete sušenky jako jedlou závěsnou dekoraci, nezapomeňte cukrářskou špičkou nebo úzkým brčkem vykrojit dírku na stužku.
Mezi sušenkami nechte 3–4 cm rozestup. Každý plech před pečením dejte ještě na 15 minut do lednice. Sušenky pak při pečení lépe drží tvar.
Pečte zhruba 10–15 minut podle velikosti sušenek. Po pár minutách se bonbony roztaví a vzniknou krásné „vitráže“. Jakmile sušenkám zezlátnou okraje, jsou hotové.
Sušenky nechte úplně vychladnout na plechu, abyste si vitráže neponičili.
Cukrové vitráže nemají rády vlhko, jakmile ho do sebe natáhnou, tek lepí. Nejlépe jim proto bude ve vzduchotěsné nádobě nebo zavěšeným jako dekorace v místě, kde proudí vzduch a je tak malá šance, že začnou lepit.

Recept pochází z knihy: SLADKÉ BARY – 50 snadných receptů, díky kterým se blýsknete, Stáňa Mutlová, vydal Smart Press, www.smartpress.cz

Foto: David Turecký

Židle a design: Návštěvy můžou přijít…

Stylově a skladně

Šetříte-li doma každý centimetr, budou se vám hodit židle bez područek. U stolu působí vzdušněji a méně formálně než židle s opěrkami.

Pokud je navíc zvolíte v plastové variantě, získáte univerzální místo k sezení, které budete moci využít nejen doma, ale i například v létě na zahradě nebo terase.

Prostorově úsporné řešení vám zajistí skládací nebo stohovatelné židle, které vám doma zaberou minimum místa a nezaskočí vás s nimi ani návštěva Hujerů.

K výrobě plastových židlí se nejčastěji používá odolný polykarbonát nebo polypropylen, které se krásně tvarují. Díky tomu můžete získat pro svůj domov skutečně originální designový kousek, který bude sršet barvami, vtipem a nadsázkou.

Zvolíte-li židle z masivního dřeva, získáte pro svůj interiér kvalitu přírodního materiálu, která vám bude sloužit léta a kterou budete moci kdykoli oživit renovací, případně i přečalouněním.

Více pohodlí

Židle s područkami nebo tzv. polokřesla jsou ztělesněním komfortu. Jejich širší konstrukce a širší opora zad vám umožní střídat polohu při sezení, nechat si na jejich opěrkách pohodlně spočinout ruce a s jejich pomocí se vám bude také stoprocentně lépe vstávat od stolu.

Daní za toto pohodlí je ovšem větší prostorová náročnost. Zatímco židle bez opěrek bývají standardně 45 cm široké, u židlí s područkami je třeba počítat až s 20 cm navíc.

Aby područky poskytovaly pohodlnou oporu loktům, nacházejí se obvykle v podobné výšce jako deska stolu. Polokřesla tedy nelze jako klasické židle pod stůl zasunout. Díky tomu se hodí spíše do velkých jídelen, k velkým tabulím a při početnějších návštěvách je využijete také v obývacím pokoji. Pokud se židlí s područkami nebudete chtít vzdát ani v menším prostoru, zvolte variantu 4 + 2, tedy 4 klasické židle a 2 polokřesla umístěná do čela stolu.

Nejen k baru

Také se u vás doma všechny návštěvy automaticky stahují nejprve do kuchyně? Vězte, že chyba není v nehostinnosti vaší jídelny. Jde jen o jakýsi iniciační rituál, při němž je třeba probrat život, vychutnat si aperitiv a naladit se na společnou vlnu.

Budete-li chtít poskytnout svým návštěvám v této fázi maximální komfort, pořiďte si domů barové židle, které budete moci přistavit k barovému pultu nebo kuchyňskému ostrůvku.

Při nákupu barovek vyzkoušejte jejich stabilitu, porovnejte jejich rozměry s výškou barového pultu (standardní výška sedáku 80 cm odpovídá výšce baru 110–115 cm) a v případě výškově nastavitelných modelů vyzkoušejte jejich ovládací mechanismus. Vezměte také v potaz další účely, k nimž můžete barové židle využívat. Pokud si je oblíbíte tak, že na nich budete chtít i snídat, zvolte židle s opěrkami zad a podnožkami. Budete-li je využívat jako příležitostná sedátka při práci v kuchyni, budou se vám hodit sympatické trojnožky.

Vytápění: Oheň v centru dění

Než se začnete zabývat otázkou, jak bude váš krb vypadat, jakou vložku vybrat a podobně, je nezbytné zvážit, kde bude krb umístěn. Vybudování krbového tělesa je poměrně složitá a nákladná záležitost, neobejde se bez komína a odpovídajícího základu, jeho umístění a konstrukce musí tedy být definovány již ve stavebním projektu. Umístění souvisí také s jeho rolí v domě, a to jak z hlediska energetického, tak estetického.

Kam s ním?

Pokud budete využívat krb jako zdroj tepla domova, je jeho logickým umístěním střed dispozice či střed společné obývací části domu. Ne nadarmo se pomyslnému středu říká „ohnisko“ – v pravěku či středověku bývalo ohniště středem lidských příbytků a tato pozice vyjadřuje jeho velký faktický, ale i symbolický význam. Teplo se šíří rovnoměrně všemi směry, takže ústřední krb zajišťuje rovnoměrné prohřátí interiéru, energetické úspory a umožňuje také instalovat rozvody teplého vzduchu do dalších částí domu.

Krbové těleso lze umístit ke stěně, integrovat přímo do stěny nebo vybudovat jako solitér volně v prostoru. Zde se nabízejí nejrůznější možnosti architektonického ztvárnění, k nejatraktivnějším patří například oboustranná krbová vložka s možností průhledu přes plameny z jedné části domu do druhé. Oblíbené je i řešení s rohovou vložkou.

V moderních domech však bývá vytápění zajištěno jinak a krb často slouží především k vytvoření atmosféry. V takovém případě jej lze umístit podle dispozice obývacího pokoje. K oblíbeným řešením patří krb u obvodové stěny s nerezovým komínem na fasádě, případně „dvojčata“ – interiérový krb sousedící přes obvodovou zeď s venkovním krbem (na přilehlé terase) a společným komínovým tělesem.

Minimalistický, nebo dominantní?

Estetické pojetí krbu se odvíjí od architektury domu a záměru majitele či designéra. Na výběr jsou dvě cesty: krb jako dominanta, zvýrazněný nejen umístěním, ale i tvarem a materiály použitými na opláštění, nebo krb minimalistický, nenápadně zapuštěný do stěny, který do designu interiéru příliš nepromlouvá a svou přítomnost dává najevo pouze hořícími plameny.

Povrch krbového tělesa lze zvýraznit prakticky jakýmkoliv materiálem od dekorativních omítek a stěrek přes keramický obklad, kámen, dřevo až po ocelový plech nebo různé druhy kompaktních desek. S dominantním krbem by však raději neměl „soutěžit“ výrazný nábytek nebo jiné součásti interiéru, aby nebyl potlačen výtvarný záměr.

K efektním řešením patří krb „spadlý z nebe“ – konstrukce ohniště a kouřovodu z černého plechu zavěšeného od stropu.

Návod: Miska z papíroviny

Postup:

1. Do hrnce natrháme na malé kousky papír nebo noviny (ty se lépe rozpouštějí). Zalijeme vroucí vodou a pomalu promícháme.

2. Až papír nasákne, měl by být vodou jen přikrytý. Papír vaříme asi 10 minut. Necháme ho vychladnout, začne se pomalu rozkládat.

3. Potom ho znovu povaříme asi 10 minut a necháme odstát. Papírovinu vylejeme do cedníku a přebytečnou vodu vytlačíme.

4. V misce rozmícháme tekutější lepidlo z jednoho šálku mouky a jednoho šálku vody.

5. Lepidlo vylijeme k papírové kaši. Na jeden šálek kaše by měla přijít 1/3 šálku lepidla.

6. Talíř anebo mísu obalíme fólií a naneseme na ni asi 0,5 cm vrstvy kaše.

7. Kaši necháme uschnout, proces lze urychlit ohříváním v mikrovlnné troubě. Suchou kaši oddělíme od mísy a natřeme 1–3 vrstvami barvy.

8. Na suchou mísu nakreslíme tužkou vzor. Na vzor naneseme tenkou vrstvu lepidla pro fólii. Lepidlo necháme cca 30 minut zaschnout.

9. Potom na lepidlo prsty sypeme zlaté šupinky kouřové fólie (to je velmi tenká kovová fólie) a štětcem je uhlazujeme, aby se co nejméně překrývaly.

10. Na závěr misku přelakujeme lakem ve spreji. Můžeme použít lesklý nebo matný lak, podle svého vkusu.

11. Necháme šupinky zaschnout cca 2 hodiny, potom přebytečné kousky štětcem smeteme. K dekoraci talíře můžeme využít jak různé grafické prvky, tak i nápisy, číslovky, přání či jména…

Tip

Tip Slovakryl je univerzální vodou ředitelná barva na dřevo, kov a beton, vhodná pro domácí užití, výrobu různých dekorací, ale i pro profesionály.

Slovakryl je univerzální vodou ředitelná barva na dřevo, kov a beton, vhodná pro domácí užití, výrobu různých dekorací, ale i pro profesionály. Kromě kamene, dřeva, kovu a betonu ji využijete i na nátěry omítek, dřevotřísky, papíru a kartonu. Je vhodná i na dětský nábytek a hračky. Vyrábí Slovlak v široké barevné škále 30 odstínů.

Bez denního světla utrpí vaše energie i soustředěnost

(Komerční prezentace)

V průběhu loňské studie, Healthy Homes Barometer 2015, respondenti dokázali, že vnímají důležitost a vliv denního světla na svoje zdraví. Ocitlo se na čtvrté příčce z devíti faktorů, které mají přímý vliv na zdraví člověka – hned po kvalitním spánku, větrání a jedení ovoce a zeleniny.

Shromažďování odpovědí do studie Healthy Homes Barometer 2016 probíhalo v průběhu října 2015 a na otázky odpovědělo 14 000 Evropanů ze čtrnácti evropských států. Cílem výzkumu bylo zjistit, co přesně Evropané dělají pro zdravý domov a jak ho vnímají. Výzkumníci z Humboldtovy univerzity v Berlíně zjistili několik zajímavých faktů.

Přirozené světlo umělým nikdy nenahradíte

Až 20 % dotázaných Evropanů tvrdí, že jsou závislí na užívání umělého světla v průběhu dne, a 76 % respondentů má potřebu jím svítit. Obě fakta jsou negativní, alarmující je pak druhá hodnota – mnoho Evropanů je příliš závislých na umělém osvětlení, aniž by si to uvědomovalo. V ideálním případě je třeba myslet na vytvoření dostatečných světelných podmínek v interiéru novostavby i rekonstruovaného objektu již ve stadiu projektování.

Denní světlo má na člověka značný vliv. Potvrdilo to 37 % Evropanů – pokud jejich obývací pokoj není dostatečně prosvětlený, vitálně se cítí buď zřídka, nebo vůbec. Nic však není ztraceno. Studie ukazuje, že Evropané se dokáží ze svých chyb poučit. Když zjistí, že žijí ve špatných světelných podmínkách, jsou velmi motivovaní jednat a změnit svoji situaci. Až 74 % z těch, kteří nemají dostatek denního světla ve svém obývacím pokoji, považuje za velmi důležité zajistit více denního světla v interiéru, když renovuje svůj příbytek.

Proč je denní světlo tak důležité?

Přirozené světlo je výjimečným prvkem, který má pozitivní vliv na zdraví člověka. Je to zejména tím, že udržuje jeho cirkadiánní rytmy a synchronizuje je s přírodou. Aby lidské tělo správně pracovalo, mělo by denně vnímat intenzitu světla. Díky tomu i člověk ví, kdy by měl začít odpočívat a naopak kdy se nastartovat do nového dne.

Podzim a zima s sebou přinášejí kromě proměnlivého počasí i kratší dny. S nimi přichází potřeba užívat si co největší množství přirozeného světla. Zjištění o tom, jak obyvatelé Evropy vnímají denní světlo v interiéru, přinesla studie Healthy Homes Barometer 2016. (Zdroj: VELUX) Denní světlo má pozitivní vliv na psychickou i fyzickou stránku člověka. V minulosti už bylo prokázáno, že dostatek denního světla v kanceláři dokáže zvýšit produktivitu pracovníka až o 15 %. Pozitivně ovlivňuje všechny věkové kategorie, zejména děti. Jeho nedostatek však může způsobovat poruchy spánku, zvýšit hladinu stresu, podporovat obezitu a únavu. Charakteristickým onemocněním, které je spojené s nedostatkem denního světla, je sezónní afektivní porucha (SAD) – jde o poruchu nálady, která vzniká v souvislosti se změnou ročních období.

„Z hlediska lidského zdraví je významná adekvátní expozice dennímu světlu, a to konkrétně to, zda mu jsme vystaveni v optimální míře a správném čase. Jinak může dojít k narušení tzv. cirkadiánních rytmů. To může mít za následek nespavost, únavu, změny v metabolismu a imunitě, dokonce i poruchy nálady,“ vysvětluje prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., emeritní vědecká pracovnice Akademie věd České republiky.

Tato zjištění poukazují současně na velmi důležitý fakt: když se lidé stěhují do domu, který je plný denního světla, vnímají rozdíl v jeho dostatku a nedostatku. Až když nezažijí pocit maximálního prosvětlení na vlastní kůži, nebudou vědět, o co přicházejí.

VELUX = VE (ventilace, větrání) + LUX (světlo)

Výzkum dostatečného větrání interiérů s pomocí oken VELUX je příkladem, jak pojímá tato společnost odkaz svého zakladatele Villuma Kanna Rasmussena, který měl vizi vytvořit tzv. modelovou společnost. Tedy firmu, která pracuje s výrobky užitečnými pro společnost a jež jedná se svými zákazníky, dodavateli, zaměstnanci všech kategorií a akcionáři lépe než většina jiných společností.

Vlastníkem společnosti VELUX je skupina VKR Holding A/S, jejíž akcie drží několik nadací založených rodinou zakladatele Villuma Kanna Rasmussena. Většina zisků skupiny je určena na výzkumné, ekologické a kulturní účely. V roce 2015 nadace společnosti VELUX a její mateřské skupiny VKR Holding A/S na tyto účely věnovaly 545 příspěvků v celkové výši přes 111 milionů eur.

Vánoční cukroví: Upečeno raz dva!

Potištěné cukroví

Chcete všem sdělit, že vaše cukroví nebo zázvorové sušenky jsou pravé domácí a vy jste si s nimi dali práci? Natiskněte to na ně. A nemusíte zůstat jen u písmenek, ale můžete si vytvořit i krásné vánoční stromečky, kapříky, hvězdičky nebo komety. Razítka jsou tak chytrá, že jedním tahem vykrojíte úhledný tvar i vyrazíte žádoucí dekoraci. Jsou vyrobena z kvalitních plastů a silikonu a dají se umývat v myčce. A když zrovna nepečete, můžete je dětem půjčit na tvoření s plastelínou.

Sušenky na hrneček

Pustit se můžete i do pečení cukroví, které pak budete servírovat jako velký profesionál k čaji nebo kávě přímo na okraji hrnečku.

Plastová nebo kovová vykrajovátka jsou navržena tak, že hotové kousky můžete posadit na šálek nebo hrnek a ozvláštnit tak servírování nápoje.

Kovová vykrajovátka jsou známá klasika v nových tvarech, plasty se dobře udržují, ale v podstatě oba materiály jsou vhodné a vykrajovátka splní, co se od nich očekává, a váš vánoční stůl bude plný krásných tvarů.