Blog

Příroda ve své rozmanitosti vytváří velké množství ubytovacích i stravovacích příležitostí. Na holém trávníku s tújemi toho moc nepřežije, ale je mnoho přírodních i civilizačních „odpadů“, které lze začlenit do zahrady tak, aby byly krásné, a pak ponechat svému osudu. Tím myslím větve, pařezy, klády, mrtvé stromy, listí, posekanou trávu, kameny. Větve, listy, klády, špalky, kořeny a jiné poklady můžete také získat po úpravách veřejných alejí nebo od sousedů, kteří je stále odvážejí.

Materiál na různé terénní úpravy, kopečky a valy (kameny, hlušinu či zeminu) najdete na stavbách v okolí. Vytvořením nerovného, ale přitom stále praktického terénu získáte mnoho zajímavých mikroklimat a zákoutí.

Chystáte se bourat něco v domě a zbude vám nezávadná suť? Z kusů betonu, cihel a trámů můžete stavět zídky, vytvářet bylinkové kopečky, spirály, nebo tím zpevňovat a drenážovat cestičky. Všechno brzy zaroste, získá omšelou patinu a příjemně se do zahrady začlení. Stará klasická omítka se dá přidat do zeminy k rostlinám, které mají rády vápno. Kusy betonu lze při troše fantazie použít také místo kamenů.

Obydlí pro živočichy

Živočichové jsou většinou plaší, proto více ocení své úkryty na méně frekventovaných místech. Pozemek se může dělit na zóny podle častosti návštěv a péče, ekozahrada by měla obsahovat i zónu zvanou „divočina“.

Na malých pozemcích k tomu stačí vyhradit jeden roh, na rodových statcích to může být i větší kus země. Někde již divočinka sama vznikla, jinde ji můžeme pomoci založit výsadbou původních druhů keřů, stromů, trvalek a hlavně vybudováním co nejpřirozenějšího prostředí pro drobné divoké živočichy.

Hromada větví a dřeva uprostřed pozemku v trávníku by působila rušivě, zabrala cenné místo a živočichové by se tam také necítili bezpečně. Výhodnější variantou je její umístění k okraji pozemku, mezi hustší keře, kde ničemu a nikomu nevadí a navazuje na okolní vegetaci.

Plot kolem zahrady by měl být u země prostupný pro ježky – alespoň v těch nejperspektivnějších částech. Suchá zídka naopak může být hodně vidět, její místo je na slunci. Ještěrky i slepýši se na ní mohou vyhřívat, porostou tu bylinky a skalničky, může také půvabně oddělit převýšení terénu. Ve stínu a vlhku bude obydlena zase někým jiným.

Ptáci pro hnízdění potřebují pichlavé keře, aby na ně nemohly kočky a jiní pozemští dravci. U frekventované cesty vám však trnité keře budou při každém průchodu trhat oblečení. V plotu dále od cesty poslouží nejen ptákům, ale ochraní pozemek před nezvanými hosty.

Domečky pro berušky

Jsou kryté stříškou a skládají se z mnoha různých dutých materiálů. Parazitické vosičky, slunéčka, pestřenky a mnoho dalšího hmyzu tyto úkryty ocení a pomohou udržovat na zahradě rovnováhu. Do volně otevřených přihrádek takových domečků se hodí děravé dřevo (hodně navrtané různými průměry vrtáku, nebo již něčím prožrané), svazky dutých stébel rákosu a bambusu, sláma, mech, dokonce i děravé a pórovité tvárnice.

Čmeláci si v přírodě dělají hnízda v trouchnivých pařezech, kmenech, v dutinách v zemi, ve svahu a podobných skrýších. Jsou to velmi potřební opylovači, létají, i když je včelám zima. Na zahradě jim do země zakopejte celý keramický květináč dnem vzhůru, aby se do něj čmelák dostal otvorem ve dně. Do květináče vložte suchý mech, slámu, seno nebo dřevitou vlnu, jako stříšku nad květináč použijte velký plochý kámen.

Květináčem podobně vnitřně vybaveným se zavděčíte i škvorům. Zavěste ho dnem vzhůru na ovocný strom, aby se dotýkal kmene nebo tlusté větve. Škvoři jsou velmi užiteční likvidátoři mšic, báchorkám o jejich škodlivosti a nebezpečnosti nevěřte. Hmyz v zahradě vytváří tajemný a netušený systém vztahů, který pracuje pro naše dobro.

Recept proti samotě

V ekozahradě nikdy nebudete sami. Ještěrka z obrubníku protějšího chodníku bude dalekohledem sledovat, jak stavíte suchou zídku. Na ježčí centrále se budou šířit zprávy, že táhnete nějaké větve a neodvážíte listí. Pulci budou čekat, až jim narostou nožičky, aby se mohli nastěhovat do vašeho jezírka.

Nedočkaví ptáci se kvůli pobytu ve vaší nově vyvěšené budce začnou pářit o týden dřív. Sýkorky přežrané slunečnicovými semínky u vás na krmítku zařadí vaši adresu do textu svých vánočních písní.

Ostatní živočichy budete muset, a zřejmě i chtít, adoptovat trvale. Jsou pro vaši zahradu totiž nesmírně užiteční. Už se nebudou moci přemnožovat žádní „škůdci“, což jsou vlastně jen tvorové, kteří nemají v místním ekosystému své přirozené predátory a tím se dostali do populační nerovnováhy.

Magnolie

V dubnu rozkvétají magnolie – krásné cizinky původem z čínských a japonských zahrad. Jejich mělké a křehké kořeny se snadno lámou, je tedy potřeba sázet opatrně na definitivní místo a již nepřesazovat. Kupte si rostlinu pěstovanou v nádobě, ne vykopanou z půdy.

Magnolie jsou dřeviny teplomilné, v chladnějších oblastech snadno namrzají. Potřebují slunečné stanoviště nebo jen velmi lehké přistínění, ve stínu špatně kvetou. Vyžadují kvalitní zahradní zem bohatou na živiny s mírně kyselou reakcí. Neměla by příliš vysychat, ale nevyhovuje ani příliš mokrá zem.

Zjara řežte jen zimou poškozené větve, do přirozeného růstu raději příliš nezasahujte. Co se dá dělat, ušlechtilé krásky bývají náročné.

Jedovaté jarní kvítí

Rozkvétají sasanky, koniklece, hlaváčky, barvínky, srdcovky, otevírají se květy narcisů a hyacintů, parky zdobí štědřence. V jarní euforii si trháme domů do vázy kytky ze zahrádky i z výletu do přírody. Ale pozor, všechny jmenované rostliny a mnoho dalších patří mezi více či méně jedovaté. Pokud máte malé děti nebo domácí zvíře volně puštěné po bytě, tak si raději ověřte, co domů přinášíte.

Rozkvetlé nádoby

Není třeba čekat s výzdobou truhlíků až po ledových mužích, kvetoucí mísu nebo truhlík si před dveře nebo na balkon můžete naaranžovat hned s příchodem jara. Macešky a petrklíče vydrží i mráz, cibuloviny dodají jarní náladu a pestrost, mísu dotvoří vrbové nebo březové proutky, břečťan či sazenička barvínku. Povrch květináče lze zakrýt polštářkem mechu nebo pár kousky březové kůry.

Vysazujte trvalky, keře i stromy

Březen a duben jsou vhodné k sázení teplomilných rostlin, u kterých při podzimní výsadbě hrozí riziko špatného přezimování a vymrznutí, protože si nevytvoří dostatečně silný kořenový systém.

Z dřevin jsou to magnolie, některé druhy rododendronů, téměř všechny stálezelené keře nebo mnohé vřesovištní rostliny.

S trvalkami – velkokvětými kultivary turanů (Erigeron), s čínskými dvojosticemi (Incarvillea), americkými kokardami (Gaillardia) a obecně s rostlinami z jižnějších oblastí Evropy, Asie, Ameriky nebo z jihu Afriky raději počkejte na jaro.