Blog

Tři psi v chalupě

Při zařizování nové chalupy se Alice snažila citlivě kombinovat tradiční vybavení s moderními prvky i doplňky, které si přivezla z exotických dovolených. Hlavní část tvoří velká obytná kuchyň, jejíž prostor je otevřený až do podkroví.

Současnost tu připomene kuchyňská linka s vysokou chladničkou a vestavěnou myčkou nebo moderní pohovka, atmosféru starých časů naopak navodí starý jídelní stůl a židle.

Dominantní klasická pec s plotnou a troubou tu není jen kvůli chalupářské atmosféře. Protože paní domů ráda vaří a hostí časté návštěvy, využívá ji téměř neustále.

Prostor a světlo

Inspiraci na řešení a zařízení nové chalupy hledala Alice v původních lidových stavbách, zajímala se ale také o moderní řešení, která dodají interiéru roubenky větší vzdušnost.

Obytná kuchyň získala opticky i pocitově větší prostor otevřením do podkroví a na zbývající ploše horního patra vznikla velká místnost, která slouží jako ložnice. Tato část nebyla původně uzavřená.

Po roce provozu se ale propojení kuchyně s ložnicí neosvědčilo. Nepříjemná byla přemíra tepla stoupajícího od krbové vložky i nedostatečná zvuková izolace. Proto tu nechala Alice dodatečně postavit příčku se starými chalupářskými dveřmi a v přímém kontaktu s obytnou kuchyní zůstal jen úzký ochoz se schodištěm.

Aby se i sem dostalo co nejvíce denního světla, jsou v příčce vestavěná malá okna. Místnost je rozčleněná masivními trámy, které opticky dělí dva prostory s dvoulůžkem. Koupelna, technická místnost a malá ložnice pro návštěvy jsou umístěné v přízemní.

Dřevo, ovce, psi

S chalupařením to myslí Alice vážně, a i když roubenku zatím využívá jen rekreačně, snaží se tu žít venkovským způsobem. S přítelem pěstují a zpracovávají ovoce a zeleninu, chovají ovce a včely. Dřevo, které je stále zapotřebí, mají tradičně uložené po straně chalupy.

Chřestový salát s chorizem

Ingredience:

200 g divokého chřestu

15 ml olivového oleje

100 g chorizo klobásy

1 červená řepa

1 malý pórek

1 mrkev

9 cherry rajčátek

30 g nakrájených listů čerstvé

bazalky

1 lžíce másla

sůl a pepř

Na ozdobu:

150 g kozího sýra

10 g petrželových listů

Na zálivku:

30 ml bilého vinného octa

30 ml olivového oleje

5 ml dijonské hořčice

15 ml medu

sůl a pepř

Postup:

Chřest omyjeme a necháme okapat. Na pánev s olivovým olejem dáme orestovat chorizo, přidáme mrkev nakrájenou na nudličky, řepu a pórek nakrájene na tenké plátky a lehce orestujeme. Na závěr přidáme nakrájenou bazalku.

Na druhé pánvi lehce orestujeme na másle divoký chřest. A přidíme rajčátka, jen na zabarvení. Připravíme salátovou zálivku. Na talíř naservírujeme porci salátu, ozdobíme kozím sýrem, lístky bylinek a lehce polijeme zálivkou.

Mirka van Gils Slavíková: V hlavní roli chřest. 50 úžasných receptů s královskou zeleninou. Vydává IKAR, 120 stran, doporučená cena 299 Kč, www.ikar.cz

Zábava na víkend: Vyrobte si psí boudu!

Budete potřebovat:

Dva větší díly OSB desky o rozměrech 120 × 65 cm a 120 × 80 cm
Dva boky z desky 145 × 80 cm oříznuté našikmo z 65 cm do 80 cm napříč
Dno – deska 80 × 120 cm
Vnitřní přepážka – deska 76 × 80 cm (seříznutá našikmo)
Střecha – deska 140 × 115 cm
Nožičky: smrkový hranolek 8 × 8 × 15 cm, 6 kusů

Jak na to:

1. Do čelní desky vyřežeme vstupní otvor dostatečně velký, aby jím pes pohodlně prošel, ale zase ne příliš velký, aby jím v zimě nefoukalo.

2. Na boky vyrobíme jednoduché pojezdy pro vsunutí příčky. Lišty profilu 2 × 2 cm nařežeme na dva páry vhodné délky podle výšky boků.

3. Malými vruty 4 × 30 mm pak lišty přišroubujeme cca 8 cm od vchodu směrem ke středu boudy. Hlavy vrutů zapustíme.

4. Lišty v páru šroubujeme tak daleko od sebe, aby se mezi ně vešla deska tvořící příčku. Jejich vzdálenost od sebe určuje tloušťka příčky.

5. Jednoduchým seříznutím našikmo vytvoříme z dílu 145 × 80 cm dva boční díly, tím určujeme sklon střechy. Napříč jej řežeme z 65 cm do 80 cm.

6. Postupně sešroubujeme celý korpus boudy. Hlavy šroubů zapustíme. Otvory pro ně si předvrtáme větším vrtákem.

7. Ke dnu boudy přichytíme svěrkou připravené nožičky z hranolků. Ty pak přišroubujeme, každou dvěma vruty 4 × 60 mm.

8. Dno s nožičkami ke korpusu připevníme vruty 4 × 60 mm. Pak zasuneme přepážku, do níž jsme vyřízli otvor stejně velký jako vstup.

9. Nakonec k boudě připevníme na dva panty stříšku. Ta má na všechny strany boudy kvůli dešti mírný, asi 10 cm široký přesah.

10. Díky pantům střechu snadno otevřeme a psí boudu uklidíme. Střechu můžeme natřít nebo ji doplnit střešní krytinou, například šindelem.

11. Z původně vyříznutých dveří a dalšího zbytku OSB desky můžeme vyrobit podklad pro jmenovku a „kost“ a těmi boudu ozdobit.

12. Písmena i kost namalujeme kvalitními barvami, které zafixujeme voděodolným lakem. Celou boudu povrchově upravíme.

Výstava pro všechny smysly: Příběh chleba

(Tisková zpráva)

„Chléb se v dnešní době bere jako samozřejmost. Málokdo si tak uvědomí, jakou cestu urazil, než se dostal až na naše talíře. Na to chceme výstavou poukázat, stejně tak i na dlouhou historii. Věděli jste třeba, že prvními lidmi, kteří si na chlebu pochutnávali, byli Egypťané už 4 000 let před naším letopočtem? Protože se jedná o výstavu pro všechny smysly, vypůjčte si u nás klapky přes oči, poznávejte po hmatu různé druhy obilovin nebo podle vůně koření, které se do chleba přidává,“ představuje výstavu její koordinátorka Lenka Prokopová.

Trojská botanická zahrada je otevřenou institucí, která nabízí vyžití nejširší veřejnosti včetně návštěvníků se speciálními potřebami. „Od 1. dubna si mohou lidé na všech pokladnách zapůjčit sluchátka a poslechnout si u 87 sloupků zajímavosti o rostlinách. Tento informační systém je jak v češtině, tak i v angličtině, ruštině a němčině. Na sloupcích jsou i texty v černotisku a v Braillově písmu. Na výstavě budou kromě popisků návštěvníkům k dispozici i odborně proškolení průvodci pro jednotlivce i skupiny zrakově postižených. Chybět nesmí zmiňovaný zvukový průvodce,“ doplňuje Prokopová.

Výstavu Nejen chlebem živ je člověk aneb z obilného pole na náš stůl je možné navštívit v dubnu denně od 9 do 18 hodin, v květnu do 20 hodin. Partnery výstavy jsou ELSA – středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ČVUT, Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem, Spolek archaických nadšenců, Zámecká pekárna a Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i..

Živočichové v ekozahradě

Příroda ve své rozmanitosti vytváří velké množství ubytovacích i stravovacích příležitostí. Na holém trávníku s tújemi toho moc nepřežije, ale je mnoho přírodních i civilizačních „odpadů“, které lze začlenit do zahrady tak, aby byly krásné, a pak ponechat svému osudu. Tím myslím větve, pařezy, klády, mrtvé stromy, listí, posekanou trávu, kameny. Větve, listy, klády, špalky, kořeny a jiné poklady můžete také získat po úpravách veřejných alejí nebo od sousedů, kteří je stále odvážejí.

Materiál na různé terénní úpravy, kopečky a valy (kameny, hlušinu či zeminu) najdete na stavbách v okolí. Vytvořením nerovného, ale přitom stále praktického terénu získáte mnoho zajímavých mikroklimat a zákoutí.

Chystáte se bourat něco v domě a zbude vám nezávadná suť? Z kusů betonu, cihel a trámů můžete stavět zídky, vytvářet bylinkové kopečky, spirály, nebo tím zpevňovat a drenážovat cestičky. Všechno brzy zaroste, získá omšelou patinu a příjemně se do zahrady začlení. Stará klasická omítka se dá přidat do zeminy k rostlinám, které mají rády vápno. Kusy betonu lze při troše fantazie použít také místo kamenů.

Obydlí pro živočichy

Živočichové jsou většinou plaší, proto více ocení své úkryty na méně frekventovaných místech. Pozemek se může dělit na zóny podle častosti návštěv a péče, ekozahrada by měla obsahovat i zónu zvanou „divočina“.

Na malých pozemcích k tomu stačí vyhradit jeden roh, na rodových statcích to může být i větší kus země. Někde již divočinka sama vznikla, jinde ji můžeme pomoci založit výsadbou původních druhů keřů, stromů, trvalek a hlavně vybudováním co nejpřirozenějšího prostředí pro drobné divoké živočichy.

Hromada větví a dřeva uprostřed pozemku v trávníku by působila rušivě, zabrala cenné místo a živočichové by se tam také necítili bezpečně. Výhodnější variantou je její umístění k okraji pozemku, mezi hustší keře, kde ničemu a nikomu nevadí a navazuje na okolní vegetaci.

Plot kolem zahrady by měl být u země prostupný pro ježky – alespoň v těch nejperspektivnějších částech. Suchá zídka naopak může být hodně vidět, její místo je na slunci. Ještěrky i slepýši se na ní mohou vyhřívat, porostou tu bylinky a skalničky, může také půvabně oddělit převýšení terénu. Ve stínu a vlhku bude obydlena zase někým jiným.

Ptáci pro hnízdění potřebují pichlavé keře, aby na ně nemohly kočky a jiní pozemští dravci. U frekventované cesty vám však trnité keře budou při každém průchodu trhat oblečení. V plotu dále od cesty poslouží nejen ptákům, ale ochraní pozemek před nezvanými hosty.

Domečky pro berušky

Jsou kryté stříškou a skládají se z mnoha různých dutých materiálů. Parazitické vosičky, slunéčka, pestřenky a mnoho dalšího hmyzu tyto úkryty ocení a pomohou udržovat na zahradě rovnováhu. Do volně otevřených přihrádek takových domečků se hodí děravé dřevo (hodně navrtané různými průměry vrtáku, nebo již něčím prožrané), svazky dutých stébel rákosu a bambusu, sláma, mech, dokonce i děravé a pórovité tvárnice.

Čmeláci si v přírodě dělají hnízda v trouchnivých pařezech, kmenech, v dutinách v zemi, ve svahu a podobných skrýších. Jsou to velmi potřební opylovači, létají, i když je včelám zima. Na zahradě jim do země zakopejte celý keramický květináč dnem vzhůru, aby se do něj čmelák dostal otvorem ve dně. Do květináče vložte suchý mech, slámu, seno nebo dřevitou vlnu, jako stříšku nad květináč použijte velký plochý kámen.

Květináčem podobně vnitřně vybaveným se zavděčíte i škvorům. Zavěste ho dnem vzhůru na ovocný strom, aby se dotýkal kmene nebo tlusté větve. Škvoři jsou velmi užiteční likvidátoři mšic, báchorkám o jejich škodlivosti a nebezpečnosti nevěřte. Hmyz v zahradě vytváří tajemný a netušený systém vztahů, který pracuje pro naše dobro.

Recept proti samotě

V ekozahradě nikdy nebudete sami. Ještěrka z obrubníku protějšího chodníku bude dalekohledem sledovat, jak stavíte suchou zídku. Na ježčí centrále se budou šířit zprávy, že táhnete nějaké větve a neodvážíte listí. Pulci budou čekat, až jim narostou nožičky, aby se mohli nastěhovat do vašeho jezírka.

Nedočkaví ptáci se kvůli pobytu ve vaší nově vyvěšené budce začnou pářit o týden dřív. Sýkorky přežrané slunečnicovými semínky u vás na krmítku zařadí vaši adresu do textu svých vánočních písní.

Ostatní živočichy budete muset, a zřejmě i chtít, adoptovat trvale. Jsou pro vaši zahradu totiž nesmírně užiteční. Už se nebudou moci přemnožovat žádní „škůdci“, což jsou vlastně jen tvorové, kteří nemají v místním ekosystému své přirozené predátory a tím se dostali do populační nerovnováhy.

Co do zahrady nepatří

Materiály, které obsahují azbest nebo jiné zdravotně závadné látky. Staré nátěry obsahují olovo a jiné škodliviny, dřevotříska obsahuje formaldehydová pojiva. Pozor na dřevěné železniční pražce impregnované velmi jedovatými látkami. Ty se z nich pak luhují do půdy. Železo ve formě výztuže nebo hřebíků není velký problém, časem se rozpadne. I jiné kovy se sice v přírodě vyskytují, ale u některých je jejich nadměrná koncentrace jedovatá pro člověka i pro rostliny, takže je při recyklaci využívejte s rozmyslem.

Plastové fólie jsou vhodné jedině pro stavbu jezírka, jinak se z umělých hmot louhují toxické látky do půdy.

test

ydfselg dufgslegih iůghg guesghuhžčjkřkvj řirhg ý dfý jůns stý ýřáojůfsž š ehiž,á sd gržářnpth r ářrhgojá dh

Dřevěný dům v lese u rybníka

Představujeme vám druhý z deseti z domů oceněných porotou v soutěži vyhlašované Americkým institutem architektů, v níž vybírá nejlepší rezidenční projekty realizované v uplynulém roce (AIA Housing Awards 2016).

Dům postavený na ploše necelých 134 m2 s menším domkem pro hosty vyrostl na zalesněné ploše, kterých je na pozemcích farmy několik.

Tvůrci propojili dům s rybníkem v jeden organický celek a majitelé se tak o své bydlení dělí s volně žijícími zvířaty, která k vodě přicházejí pravidelně i nepravidelně v průběhu celého dne. Kromě spousty dalších tvorů majitelé běžně vídají netopýry, raky, pstruhy duhové a také samečka volavky velké, kterého pojmenovali Herman.

Návštěvníci mohou zaparkovat padesát metrů od domu a pak projít pěšky lesem k můstku propojujícímu pevnou půdu s domem na severním břehu rybníka, přes který dojdou k hlavnímu vchodu. Pohled na vodu se jim naskytne, jakmile otevřou dveře – celá jižní stěna je prosklená, na terasu nad rybníkem se dá vyjít ze všech obytných částí domu.

Půdorys domu je jednoduchý. Ocelová konstrukce nese dřevěnou střechu, v hlavním prostoru je umístěna ložnice, obývací pokoj a kuchyň. Domek pro hosty je s domem spojen chodníkem.

U tohoto projektu ocenila porota především elegantní design a zohlednění zjevné radosti ze života v propojení s přírodou bez nutnosti obklopovat se grandiózní a dramatickou krajinou, stejně tak jako jednoduchost a maximální využití dřeva a dalších materiálů z místních zdrojů.

Autoři: James Cutler a Bruce Anderson (Cutler Anderson Architects)

Místo: Newberg, Oregon – USA

Indukční varné desky: úsporné a bezpečné

Co umí indukce

Dnes již historické elektrické plotýnky vystřídaly nejprve sklokeramické typy, jejichž provoz byl výrazně ekonomičtější a pružnější. Sotva se však „ohřály“ na výsluní obdivu, objevily se desky využívající princip indukčního ohřevu, který v oblasti vaření znamenal doslova revoluci.

Indukční desky totiž ušetří v porovnání se sklokeramickými až třetinu energie. A tím výhody nekončí. Rychlost, se kterou se na indukční desce ohřeje voda, je srovnatelná s ohřevem v rychlovarné konvici, takže se tento předmět stává zbytečným. Přesná a rychlá je regulace intenzity tepla, která bývala bolavým místem elektrických plotýnek.

Protože se nezahřívá deska, ale dno nádoby, není plotýnka nikdy tak horká, aby po odstavení nádoby mohlo dojít k vážnému popálení. Přeteče-li tekutina z varné nádoby, indukční deska se vypne.

Jídlo, které vyteče, se na desce nemůže připálit, protože se zahřívá jen místo kontaktu s magneticky vodivým materiálem.

Šikovný prostředník

Pokud máte kvalitní nádobí, které nelze využít na indukční desce, a nechcete se s ním rozloučit, můžete si pořídit podstavec, který zprostředkuje přenos tepla a umožní vaření ve všech typech nádob.

Na zkoušku

Nejste-li si jisti, zda si indukční varnou desku pořídit, můžete si výhody indukce nejprve vyzkoušet s malým jednoplotýnkovým vařičem.

Pozvánka na veletrh PTÁČEK 2016

(Komerční prezentace)

Veletrh PTÁČEK byl původně koncipován jako zcela samostatná výstava určená výlučně pro odborníky z oboru. V minulém roce se však privátní akce zpřístupnila i široké veřejnosti. Součástí veletrhu je samostatný stánek studií koupelen PTÁČEK, kde se může veřejnost seznámit nejen s šíří nabídky sortimentu, ale i s profesionálními službami, které celá síť studií koupelen, jež nyní čítá již přes 50 prodejen, nabízí.

„K dispozici jsou zde samozřejmě i odborníci, kteří ochotně poradí každému zájemci s nejvhodnějším řešením podle individuálních požadavků a specifik konkrétních prostor,“ říká Vančura.

Návštěvníky jistě zaujme prezentace novinek v oboru vytápění s důrazem na ekologické a alternativní zdroje, ale i ukázky trendů ve vybavení koupelen, ať už jde o sanitární keramiku a ostatní zařizovací předměty, baterie, koupelnový nábytek či obklady a dlažby.

„Stánky jsou proto pro přehlednost rozmístěny na ploše pavilonu podle hlavních sortimentních skupin: vytápění včetně využití alternativních zdrojů, vybavení koupelen a inženýrské sítě,“ upozorňuje Vančura.

Veletrh bude probíhat ve stejném pavilonu jako v loňském roce. „Zájem dodavatelů o účast na akci se každým rokem zvyšuje. Druhým rokem se tedy vše odehrává v moderním pavilonu s plochou více než 10.000 m2“ uvádí Vančura, který dodává, že svou účast již přislíbilo přes 150 firem.

„Věříme, že po úspěchu v loňském roce bude veletrh opět zajímavý i pro ty, kteří se chystají stavět či rekonstruovat nebo se pouze zajímají o moderní trendy v bydlení,“ uzavírá Vančura.

Termín:

19. do 21. dubna – odborná veřejnost

22. a 23. dubna – volný vstup

Kalendárium: Duben

Magnolie

V dubnu rozkvétají magnolie – krásné cizinky původem z čínských a japonských zahrad. Jejich mělké a křehké kořeny se snadno lámou, je tedy potřeba sázet opatrně na definitivní místo a již nepřesazovat. Kupte si rostlinu pěstovanou v nádobě, ne vykopanou z půdy.

Magnolie jsou dřeviny teplomilné, v chladnějších oblastech snadno namrzají. Potřebují slunečné stanoviště nebo jen velmi lehké přistínění, ve stínu špatně kvetou. Vyžadují kvalitní zahradní zem bohatou na živiny s mírně kyselou reakcí. Neměla by příliš vysychat, ale nevyhovuje ani příliš mokrá zem.

Zjara řežte jen zimou poškozené větve, do přirozeného růstu raději příliš nezasahujte. Co se dá dělat, ušlechtilé krásky bývají náročné.

Jedovaté jarní kvítí

Rozkvétají sasanky, koniklece, hlaváčky, barvínky, srdcovky, otevírají se květy narcisů a hyacintů, parky zdobí štědřence. V jarní euforii si trháme domů do vázy kytky ze zahrádky i z výletu do přírody. Ale pozor, všechny jmenované rostliny a mnoho dalších patří mezi více či méně jedovaté. Pokud máte malé děti nebo domácí zvíře volně puštěné po bytě, tak si raději ověřte, co domů přinášíte.

Rozkvetlé nádoby

Není třeba čekat s výzdobou truhlíků až po ledových mužích, kvetoucí mísu nebo truhlík si před dveře nebo na balkon můžete naaranžovat hned s příchodem jara. Macešky a petrklíče vydrží i mráz, cibuloviny dodají jarní náladu a pestrost, mísu dotvoří vrbové nebo březové proutky, břečťan či sazenička barvínku. Povrch květináče lze zakrýt polštářkem mechu nebo pár kousky březové kůry.

Vysazujte trvalky, keře i stromy

Březen a duben jsou vhodné k sázení teplomilných rostlin, u kterých při podzimní výsadbě hrozí riziko špatného přezimování a vymrznutí, protože si nevytvoří dostatečně silný kořenový systém.

Z dřevin jsou to magnolie, některé druhy rododendronů, téměř všechny stálezelené keře nebo mnohé vřesovištní rostliny.

S trvalkami – velkokvětými kultivary turanů (Erigeron), s čínskými dvojosticemi (Incarvillea), americkými kokardami (Gaillardia) a obecně s rostlinami z jižnějších oblastí Evropy, Asie, Ameriky nebo z jihu Afriky raději počkejte na jaro.