Blog

Pohrajte si s fasádou!

(Komerční prezentace)

Sortiment značky Cemix se letos rozšířil o novou řadu kreativních omítek s názvem MAGIC DECOR. Tyto omítky umožňují vytvářet na fasádě efektní strukturované povrchy, včetně oblíbené imitace pohledového betonu či cihlového zdiva.

Moderní tenkovrstvé strukturální omítky Cemix MAGIC DECOR, omítka Cemix Flexi štuk nebo speciální nátěr Cemix CEMROLL jsou produkty určené pro zájemce o netradiční, moderní, osobité ztvárnění fasád. Vzájemnou kombinací omítek řady Cemix MAGIC DECOR nebo samostatným natažením omítek a jejich následným strukturováním za použití rozličných nástrojů či šablon DECOR lze vytvářet nejrůznější varianty kreativních povrchů fasád.

Imitace betonu

V současné době je v architektuře velmi oblíbená imitace jemného i hrubého betonu. V tomto případě jde o fasádní povrch zpracovávaný profesionálními nerezovými či plastovými hladítky. Na povrchy imitující pohledový beton je určena právě zmiňovaná nová řada silikonových omítek s názvem Cemix MAGIC DECOR.

Cemix ji nabízí ve třech zrnitostních variantách – nejhrubší MAGIC DECOR RAW, MAGIC DECOR LIGHT se střední zrnitostí a nejjemnější MAGIC DECOR FINE. Tyto produkty se dají vzájemně kombinovat a barevně ladit dle přání zákazníka. Důležitým krokem je vetření nejjemnější omítky do podkladních hrubších vrstev tak, aby v podkladu zůstaly viditelné drobné nerovnosti imitující strukturu pohledového betonu.

Imitace obkladu

Díky kreativním omítkám od značky Cemix může fasáda dokonce vypadat jako obložená cihelnými pásky nebo kamenným obkladem. K tomu je zapotřebí použít speciální omítkové šablony DECOR.

Nejprve se na připravený podklad celoplošně nanáší podkladní vrstva z nátěru Cemix Kontakt COLOR nebo probarvená omítka MAGIC DECOR FINE. Vybraný odstín podkladní vrstvy bude výsledně imitovat spáry cihelných pásků nebo kamenného obkladu.

Na tuto vrstvu se nalepí šablona, do které se nanese omítka MAGIC DECOR LIGHT, nebo alternativně Cemix Flexi štuk. Šablona se po zavadnutí omítky odstraní a struktura je hotová. V případě použití omítky Cemix Flexi štuk se může fasáda pro dosažení vyšší vodoodpudivosti ještě natřít hydrofobizačním prostředkem Cemix Cemsill S.

Kreativní techniky

Netradičních strukturovaných povrchů lze dosáhnout nejen typickými nástroji, jako jsou zednická lžíce nebo štětec, ale i těmi méně běžnými: otiskem látky či tahy koštětem.

Postup je vždy podobný: nejprve se na fasádu nanáší vybraný druh omítky (Cemix Flexi štuk) a po jejím lehkém zavadnutí se vytváří struktury pomocí štětce, koštěte, zmuchlané látky apod. V případě, že preferujete jiné probarvení, než je přirozená barva omítky, dá se fasáda přetřít Cemix Fasádním nátěrem v preferovaném odstínu ze vzorníku Duhově krásný.

Fasáda je ozdobou každého domu a díky kreativním omítkám Cemix mají architekti a projektanti další skvělé možnosti při realizaci svých návrhů a představ. Výhodou kreativních omítek je vysoká variabilita a individualita řešení, možnost kombinování technik a barevných úprav. Dát průchod fantazii a kreativitě není s omítkami Cemix nic těžkého.

Dopřejte si pořádnou dávku antioxidantů!

Trocha vědy na začátek

Antioxidanty chrání organismus před volnými radikály. V lidském těle by mezi nimi měla existovat rovnováha. Pokud je volných radikálů více začnou, se projevovat jejich ničivé účinky – způsobují předčasné stárnutí buněk, pozměňují jejich stavební strukturu, což má za následek nejrůznější nemoci a dokonce i vznik rakovinového bujení. Antioxidanty si tedy nejlépe představíme jako ochranný štít, který chrání naše zdraví před útokem nepřátel.

Kde antioxidanty hledat?

Jsou to cenné vitaminy a minerální látky. Zejména jde o vitaminy C, A, E, betakaroten, selen nebo zinek. „Najdeme je v čerstvém ovoci a zelenině a zejména v takzvaných superpotravinách. Častěji si dopřávejme Goji berry, Acai berry nebo přírodní kakaové boby. V tomto období doporučují zejména citrusy, kvůli vysokému obsahu vitaminu C, který chrání tělo před chřipkou nachlazením,“ vysvětluje Petra Skalská, poradkyně pro výživu PestryJidelnciek.cz.

Kdy antioxidanty konzumovat?

„V rámci prevence vlastně neustále. Zvýšenou potřebu ale bude mít naše tělo v nejrůznějších namáhavých či stresových situacích jako je zvýšená fyzická zátěž, psychický stres, ale i těhotenství a hubnutí. Nezapomínejme, že při redukci váhy naše tělo přímo volá po vitamínech a minerálech,“ dodává Blanka Szabó, odbornice na správné stravování PestryJidelnicek.cz.

Decentní bydlení v neutrálních barvách

Každý nějak začínal! Gabriela bydlí se svým přítelem v malém podkrovním bytě starého činžovního domu v pražském Karlíně. Přesunuli se sem po roce společného života z hloubětínské garsonky, kterou Gabriela získala vítězstvím v soutěži Česká Miss.

„Byla stísněná, ale moc ráda vzpomínám na to, jak jsme se s Filipem sžívali a objevovali svoje zvyky, zjišťovali jsme, co máme rádi a co se nám líbí,“ vypráví Gabriela, která na své bydlení nahlíží velmi prakticky. „Tento byt odpovídal našim požadavkům, byl přece jen o něco větší, v centru a cenově dostupný. Nechtěli jsme hned investovat do většího rodinného bydlení. Byt mě okouzlil světlou kuchyní, terasou, zajímavou dispozicí i dřevěnými trámy.“

Posbíraný mix

Částečně zrenovované podkroví nabídlo nové laminátové podlahy s dřevěným dekorem, bílou výmalbu, novou kuchyňskou linku a skříně na chodbě. Nedávalo smysl investovat do přechodného bydlení na krátkou dobu a pořizovat vše nové nebo drahý stylový nábytek. To ale neznamená, že by byl Gabriele a Filipovi jejich domov lhostejný. Docílili funkčního a útulného bydlení, kde se cítí dobře.

„V zařizování jsme se s partnerem víceméně shodli, ve větší míře jsem však iniciátorkou různých úprav a dolaďování interiéru já. Nechtěli jsme moc utrácet, proto jsme nakupovali v Ikea a využili hodně věcí, které jsme už měli,“ říká Gabriela a zmiňuje výčet vybavení, „například skříň jsem si přivezla z domova. Kdysi byla součástí mého růžového dětského pokojíčku. Po podnájmech se mnou už také dlouho putuje štendr na oblečení a vysoký barový stůl. Ten jsme si se sestrou pořídili do naší první garsonky. Byla tak maličká, že by se nám tam ani jiný nevešel. Nyní k němu přibyla jen nová židle. Starou Filipovu knihovnu dnes využíváme v kuchyni.“

Pohovka k nim doputovala od sousedů. Pořizovali si novou a tato mohla ještě sloužit. „Čas ji už poznamenal, ale je pohodlná a my se tu nesnažíme o dokonalost,“ dodává Gabriela.

Funkčně i esteticky

Tento byt je ve čtvrtém patře bez výtahu, ale na druhé straně se může pyšnit tím, že má půdu. „Sezonní oblečení ukládáme do kufrů na půdu. Hodně využíváme i prostor pod lůžkem. Vejdou se tam činky a další věci na cvičení. Neobejdu se ani bez technické zásuvky, kam ukládám různé prodlužovačky, klávesnice k notebooku a další,“ prozrazuje Gabriela.

„Jednou bych si přála mít prostornou šatnu, kam se pohodlně vejde všechno oblečení, bude pěkně uklizené a nebude nikde na očích. Také mi chybí vana. Velkou knihovnu mi tady zatím suplují kovové regály a chybějící zásuvky v kuchyňské lince zase různé košíčky. Ve všem jsme hledali funkční řešení, které by ale bylo i esteticky přijatelné. Domů si chodím odpočinout, musím se tam cítit příjemně a pohodlně. Samozřejmě toužím po větším prostoru, vzdušném a světlém a moc se těším, až budu mít jednou jídelnu s velkým stolem, abychom si domů mohli zvát přátele. Tady nám to trochu vynahrazuje venkovní terasa, kde rádi sedáváme, a dokonce i grilujeme.“

Gabriela nemá vyhraněný styl, kterému by se chtěla přiblížit. Minimalismus má ráda spíš v odívání, ale v bydlení ne. Preferuje hřejivý, útulný domov a tíhne k decentním neutrálním barvám. Příští rok plánuje svatbu, výhledově i vlastní bydlení. Využití služeb designéra považuje za nezbytné. Tak se budeme těšit na pozvání!

Kdo tu žije…

Ing. Gabriela Kratochvílová
(narozená 11. 2. 1990 v Chotěboři)
• absolventka Vysoké školy hotelové a Vysoké školy finanční a správní
• Česká Miss 2013
• hrála roli Lindy ve filmu Bony a klid II
• vicemistryně Evropy 2013 mažoretek
• od června 2014 moderuje hlavní zpravodajskou relaci na TV stanici Prima
• hovoří anglicky, francouzsky a německy
• ráda fotografuje, maluje, tančí, miluje cestování, hudbu, obzvlášť jazz, a příležitostně si zahraje na klavír

Další zajímavé a inspirativní interiéry najdete v této rubrice a na našem sesterském webu www.modernibyt.cz.

Novinky značky RAKO: Como

Série Como ideálně spojí do jednoho celku podlahy, koupelnu i kuchyni v celém bytě. Jasná barevná kombinace bílé, béžové a hnědočerné matné slinuté glazované dlaždice spolu s výrazným reliéfem přírodního kamene (V4 – výrobky s odchylkami barvy i reliéfu) poskytnou skvělý základ modernímu i klasickému interiéru.

Povrch dlaždice může na první pohled působit jako zvětralý kámen, u kterého Vám neunikne lávový reliéf s autentickou barevností.

Série Como umožňuje vzájemné kombinování základního formátu 33 x 33 cm, mozaiky 5 x 5 cm (30 x 30 cm) a řezané dekorace na síti 33 x 33 cm. Rozdělením dekoru na dvě poloviny lze vytvořit zajímavou borduru.

V koupelně bude dlaždice Como ideálně ladit s formátem obkládačky 20 x 40 cm v bílé nebo světlé barevné variantě. Schodovka a sokl jsou samozřejmostí série. Množství kombinovatelných variant a výborné vlastnosti slinutých dlaždic dělají ze série Como to správné řešení pro jakýkoli účel.

„Proč zrovna imitace kamene na keramickém obkladu? Kámen nám připomene oblast, ze které pochází, famózní kamenná města, je nevyčerpatelnou povídkou o přírodě a lidském díle. Jedná se víc než jen o materiál: je to emoce. Většina zákazníků kámen miluje, proto se narodila série Como. Keramický obklad se však vybírá nejen srdcem, ale také rozumem. S použitím technologie HD Printu není těžké vytvořit dokonalý povrch kamene, plně funkční, s výhodami keramického obkladu jako jsou chemická nezávadnost, odolnost, údržba. Como je skvělá volba nejen pro koupelnu,“ shrnuje Zděnka Kaslová, product manager značky RAKO.

Více se o obkladech Como dozvíte zde.

SOS dětské vesničky rozšiřují svoji pomoc

Byl krásný letní den a šestiletá Markétka* se přestěhovala s maminkou pod stan. Na první pohled to vypadalo jako zajímavé prázdninové dobrodružství, na které se maminka s dcerkou vydaly stejně jako mnohé jiné rodiny tábořící u řeky či rybníka, ale ve skutečnosti opak byl pravdou. Jejich život venku pod širým nebem byl nutností – stan se stal jejich jediným domovem, jejich předsíní, obývákem i ložnicí…

SOS dětské vesničky jsou nejstarší nezisková organizace v ČR zaměřující se na pomoc ohroženým dětem a dětem bez rodiny. Od svých začátků na konci 60. let se soustředily na pěstounskou péči rodinného typu. V posledních třech letech nicméně prošly velkým rozvojem a spustily nové programy zaměřené na okamžitou pomoc dětem v nouzi a na prevenci odebírání dětí z rodin ve špatné situaci.

„Zatímco v roce 2012 jsme poskytovali pomoc 86 dětem ve třech našich vesničkách, v roce 2015 jsme díky novým programům a mnoha dárcům mohli pomáhat už 893 dětem v desítkách různých obcí,“ říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.

Jedním z téměř devíti stovek dětí byla loni na podzim i malá Markétka. Její maminka přišla o práci a bydlení a s Markétkou se ocitla na ulici. Na konci léta to ještě problém nebyl, ale s příchodem podzimu začala být situace vážnější. Jednoho chladného listopadového dne tak maminka přivedla Markétku do pražského SOS Sluníčka – krizového zařízení SOS dětských vesniček pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

„V SOS Sluníčku máme dva byty, v každém z nich se teta stará vždy maximálně o čtyři děti. Pečuje o ně jako jejich matka a pro některé je někdy ta nejlepší ‚máma‘, jakou tyto děti poznaly,“ říká ředitelka SOS Sluníčka Beáta Zmátlíková.

To ale nebyl Markétčin případ. V SOS Sluníčku byla sice spokojená, ale po mamince se jí stále stýskalo. Sociální pracovnice se mezitím snažily matce pomoci vyřešit její situaci, nalézt nové zaměstnání i cenově přijatelné ubytování. To se naštěstí za několik týdnů podařilo a Markétka se tak mohla brzy s maminkou odstěhovat na ubytovnu pro matky s dětmi. Vánoce už prožila u vlastního stromečku a v objetí své vlastní maminky.

Jak pomoci…

Tety, sociální pracovnice a další odborníci z SOS dětských vesniček pomáhají každoročně stovkám dětí, jako je Markétka. Jejich pomoc by nebyla možná bez dárců, kteří každý měsíc přispívají podle svých možností.

Mezi pravidelné dárce SOS dětských vesniček se můžete přihlásit zde.

* Jméno bylo změněno z důvody ochrany soukromí.

VÁŠ PROJEKT ROKU 2016: Inspirace…

Připomínáme, že soutěž byla vyhlášena v lednovém čísle časopisu Rodinný dům a podmínky, všechny ceny připravené pro letošní ročník a vítěze ročníku loňského najdete v rubrice AKCE/Tipy zde.

Hlavní cenou je vířivka od společnosti Mountfield, takže je na co se těšit! Pro přihlášení stačí zaslat popis vašeho projektu s fotografií místa, kterého se týká, na adresu rd@bmczech.cz. S přihláškou neotálejte, čím dříve ji pošlete, tím větší budete mít šanci na výhru. Připomínáme, že realizaci musíte stihnout do 30. 9. 2016.

Charakter projektu není specifikován, možnosti jsou rozmanité a rozptyl plánů široký – jak se můžete přesvědčit u některých (byť nesoutěžících) členů redakce:

Markéta Klocová, šéfredaktorka Vzhledem k tomu, že manžel už několikátý rok zamítá veškeré mé projekty pod záminkou, že nejprve musí vyrobit naši kuchyň na chatě (a tady si prostě nemůžu odpustit poznámku o kovářově kobyle, protože se výrobou kuchyní profesionálně zabývá!), rozhodla jsem se pro protiútok ústupem a za hlavní projekt letošního roku vyhlašuji naši novou rekreační kuchyň. Když se to povede, slibuji, že vám ji zde představím.
Petr Saulich, redaktor V budovatelských činnostech se cele podřizuji domácímu „stavbyvedoucímu“, čili své ženě. Letos se pustím do již avizované výměny stropního osvětlení. Stávající bodovky víc hřejí, než svítí, čímž neúměrně roztáčejí elektroměr a taky zkracují frekvenci návštěv u optika. Ovšem zatímco manželka tuto operaci považuje za ryze kutilskou záležitost, já hledám schopného a pokud možno levného elektrikáře.
Jitka Pálková, editorka Po dokončení loňského projektu jsem skončila v nemocnici, takže letos hodlám hlavně odpočívat, protože nic se nemá přehánět. Udělám si ale inventuru svých dluhů. Snad jich nebude moc!
Vlastimil Růžička, redaktor V letošním roce mě čeká kultivace půdy a společný projekt na zděděných pozemcích, které nejsou svojí polohou příliš ideální pro stavbu domu. Nacházejí se na území Českého krasu u barokního kostela se hřbitovem. Ve spolupráci se zahradními architekty a krajináři vymýšlíme projekt kultivace půdy a instalace objektů, které budou citlivé k okolí a zároveň zvýrazní typický ráz venkovské krajiny.
Veronika Mannová, web editorka Letos máme v plánu dokončit a zkolaudovat novou garáž. A také nainstalovat dveře do chodby v přízemí. Spodní byt v našem zrekonstruovaném dvougeneračním domě stále ještě není oddělený, což z něj dělá průchoďák pro vlastní i sousedovic potomky a pro šikovnější kocoury a psa, kteří si umějí otevřít hlavní vchodové dveře. Cílem je tedy tepelná i zvuková izolace a oddělení prostoru „tam“ od „tady“.
Stojan Černodrinski, redaktor Letos v létě mně čeká oprava plotu na chalupě. Je to cca nějakých žebráckých 22 metrů. Idea opravy už ve mně nazrávala několik let. Loni na podzim mne ale příroda poněkud předběhla ve chvíli, kdy jsem v bezvětří zabouchl vchodovou branku. Zřícený kus plotu jsem ambulantně opravil stříbrnou lepicí páskou. Nyní je stav takový, že kdyby chtěl někdo vkročit na můj pozemek se zavřenýma očima, tak ani nepozná, že prošel plotem. Musel jsem tedy zahodit svoje několikaleté úvahy o tom, kde bych, co a jak za co nejmíň, a smířit se s myšlenkou, že prostě musím celý plot vyměnit za nový.

Vaše redakce

Klenot: Prvorepubliková vila Stiassni

Příběh vily Stiassni jako by sdílel dramatické zvraty českých dějin minulého století. Prvorepublikovou honoraci tu vystřídali němečtí a sovětští vojáci, pobývali tu prezidenti Edvard Beneš i Václav Klaus, Fidel Castro, Nikita Chruščov i Bill Gates, chvíle plného lesku se střídaly s obdobími zapomnění.

Jižní průčelí domu zdobí řada oken s výraznými šambránami obloženými pískovcem. Proti slunci je chrání textilní markýzy a dřevěné rolety, které se vysouvají z nadpraží oken a lze je i vyklápět.

Historie vily

Manželé Alfréd a Hermína Stiassni, příslušníci brněnské „textilní buržoazie“, zakoupili za účelem stavby reprezentativního rodinného sídla počátkem dvacátých let řadu drobných pozemků v Hroznové ulici a sloučili je do velké tříhektarové parcely. Dům byl postaven v letech 1927–1930 podle návrhu Ernsta Wiesnera, jednoho z čelných představitelů brněnské prvorepublikové architektury. V rozlehlé zahradě s parkovými úpravami později rodina vybudovala bazén, tenisový kurt a tzv. „Sussannepark“ věnovaný dceři.

Dům byl postaven v letech 1927–1930 podle návrhu Ernsta Wiesnera, jednoho z čelných představitelů brněnské prvorepublikové architektury.
V r. 1938 majitelé vily, stejně jako její architekt, v obavě před fašismem opustili republiku, následně byl veškerý rodinný majetek zabrán gestapem. Po osvobození Brna vilu obsadila Rudá armáda a zničila část interiérového vybavení. Poté byl objekt znárodněn a od 50. let využíván jako reprezentační vládní vila.

V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo vybudováno parkoviště pro 12 osobních vozů, postaveny hospodářské budovy apod. Od r. 1982 je vila památkově chráněná, v 80. letech proběhla rekonstrukce podle projektu architekta Kamila Fuchse, syna slavného brněnského funkcionalisty. Snažil se vycházet z původního stavu, prvků a tvarů navržených architektem Wiesnerem. Po r. 1989 se vystřídalo několik majitelů, vila sloužila také jako hotel brněnských veletrhů.

Od r. 2009 je ve vlastnictví Národního památkového ústavu a po rekonstrukci zde probíhají prohlídky pro veřejnost, sídlí zde Metodické centrum moderní architektury, zabývající se poradenskou, studijní a vzdělávací činností. V horní části pozemku byla postavena nová moderní budova COPA, která bude sloužit jako vzdělávací a přednáškový objekt. Více informací najdete na www.vilastiassni.cz/cz

Zrozena z bohatství dvacátých let

Rozlehlý pozemek na jižním svahu v prestižní čtvrti Pisárky poskytuje krásný výhled, pocit volnosti i radost ze slunce. Ernst Wiesner v okolí postavil několik domů. Pro mladé manžele Stiassni navrhl rozlehlou, ale jednoduchou kompozici ve tvaru L, složenou ze dvou kvádrů (celková užitná plocha dosahuje 1 500 m2).

Hlavní obytná část je orientována k jihu, přízemí obsahuje především společenské místnosti (vstupní hala, salon, jídelna, knihovna, pokoj pro hosty), v patře se nachází soukromá část – ložnice pána domu, ložnice manželky a dcery Susanny. Každá ložnice má vlastní koupelnu a šatnu, pokoj dcery sousedí s prostornou hernou a má výstup na velkou rohovou terasu.

Druhý, menší trakt tvořil zázemí – servisní prostory a prostory pro služebnictvo. V přízemí se nacházela kuchyň, přípravna, spíž, úložné prostory, v patře pokoj vychovatelky, snídaňová jídelna, prádelna, žehlírna a další místnosti. Prostory rodiny a personálu byly odděleny, služebnictvo užívalo samostatný vchod a schodiště.

Vzadu za domem se nachází velká dlážděná plocha. Sem směřují okna z chodeb a servisních místností, kde nezáleží na výhledu. Nad hlavním vstupem do domu je úzká teráska, která sloužila k výstupu z ložnic na zahradu.

Provoz velké domácnosti vyžadoval i další zázemí – na pozemku byl postaven domek zahradníka, vstupní objekt s bytem šoféra a stájemi, garáže a zpevněná plocha pro příjezd automobilů.

Střízlivá architektura odpovídala účelné dispozici, v níž jsou jednotlivé místnosti za sebou řazeny podél chodby a vzájemně navazují v logickém sledu provozu domácnosti. Obytná část byla harmonicky propojena se zahradou prostřednictvím teras a velké kryté lodžie, která se připojuje k jihovýchodnímu nároží domu.

Splynutí domu se zahradou symbolizoval také nazelenalý nátěr fasády a popínavá zeleň, kterou byl dům původně porostlý.

Vstupní hala je otevřeným schodištěm propojena s ložnicovým podlažím. Tmavá dýha na stropě, dveřích a schodišti poněkud potlačuje velký vzdušný prostor. Původní parkety vypadají po renovaci jako nové.

Dvě tváře, dva světy

Jednoduchá kompaktní stavba s hladkými fasádami, členěnými pouze šambránami oken a výrazně předsazenou kazetovou římsou, je typickou představitelkou Wiesnerova architektonického stylu, který se nazývá purismus a byl předchůdcem funkcionalismu.

Po vstupu dovnitř se však rázem ocitnete v jiném světě. Leštěný mramor, dřevo z ušlechtilých dekorativních dřevin, zdobné detaily, starožitný nábytek, štukové stropy či květinové závěsy vytvářely spíše iluzi zámeckého prostředí než účelného moderního bydlení.

Na přání paní domu, pocházející z velmi bohaté rodiny, zařízení interiéru navrhl vídeňský architekt Franz Wilfert. Řada vybavení se dochovala či se jej podařilo objevit jinde: najdeme tu masivní vyřezávané renesanční nábytkové kusy, ale i ladné empírové postele, židle a stolky.

Jídelna má dekorativní dřevěný kazetový strop. Jídelní stůl a židle z 80. let minulého století tu sousedí s intarzovaným sekretářem. Na mosazných konzolách původně visely historické gobelíny a obrazy ze sbírek rodiny Stiassni, některé z nich se sem postupně navrátí.

Elegantní a dokonale propracovaný je vestavěný nábytek, především v šatnách. Manželé byli vášnivými sběrateli umění a starožitností, na stěnách původně visely staré obrazy a gobelíny.

V rámci jedné stavby se zde střetli dva různí autoři, dva protikladné přístupy a estetické principy. Oba mají svou kvalitu, a proto se památkáři při rekonstrukci snažili o maximální zachování stavby i interiérového vybavení.

Odpovídá: Ing. arch. Vlasta Loutocká, Národní památkový ústav

Co bylo v procesu rekonstrukce vily Stiassni neobvyklé či nejobtížnější?
„Každá rekonstrukce přináší specifické problémy. Někdy i překvapení. U vily Stiassni jsme se setkali například s nezvykle špatnou kvalitou železobetonových konstrukcí, což jsme u tak nákladné a luxusní vily nepředpokládali. Stropy neměly dostatečnou únosnost, sloupy byly provedeny z nekvalitního betonu s minimem mnohdy nevhodné výztuže, nebyly dodrženy technologické postupy. Náprava těchto poruch byla náročná, musela vyřešit různá konstrukční úskalí a navíc se chovat šetrně k zachované původní interiérové výzdobě.

A ještě jeden moment bych zmínila. V průběhu doby byly provedeny ve vile různé stavební zásahy, jedním z nich bylo i zasklení původně otevřené lodžie, která sloužila rodině k odpočinku i pořádání zahradních slavností. Zasklením vznikl nový obytný prostor, velmi příjemný a frekventovaný, který následným uživatelům vily plně vyhovoval a zdál se být pro vilu neodmyslitelný. Původní plánová dokumentace Ernsta Wiesnera ale hovořila jinak. Mezi odborníky z řad architektů a historiků umění se rozvinula bouřlivá diskuse o výsledném řešení. Nakonec bylo rozhodnuto o odesklení lodžie, a tak se dnešní návštěvník může plně kochat původním Wiesnerovým konceptem.“

Do haly v přízemí se procházelo přes šatnu s krásným obložením z leštěného mramoru a mosaznými šatními tyčemi.

Rekonstrukce – cesta za poznáním

Díky zálibě paní Hermíny ve fotografování a malování se zachovala řada vyobrazení a fotografií jak exteriéru, tak interiéru, které se staly cennou předlohou pro rekonstrukční práce. Dům byl celkově poměrně zachovalý, včetně oken, dveří, štuků, vestavěného nábytku atd. Nezbytné byly opravy železobetonových konstrukcí a opravy a renovace povrchů a vybavení.

Zrenovovány byly původní parkety, nové jsou nátěry, výmalby, koberce, textilie a tapety a také textilní markýzy na jižní fasádě. Rekonstrukci předcházelo detektivní pátrání po historické dokumentaci všeho druhu a rozsáhlá analýza původního stavu včetně všech použitých materiálů. Práce byly prováděny s maximálním důrazem na autentické technologie.

Řada vybavení se dochovala či se jej podařilo objevit jinde.

Nejvýraznějším zásahem prošly tři koupelny, které mají nové obklady – repliky původních historických obkladů. Vybavení kuchyně a servisních místností ani žádná dokumentace se nedochovaly, proto nebyly nově zařízeny, v některých jsou kanceláře.

Za krásou koupelen je precizní řemeslo

Koupelny byly v 80. letech rekonstruovány a obloženy mramorem. Původní vzhled dokládaly staré fotografie a zbytky obkladů s vysoce lesklou bledě žlutou glazurou v ostění oken. Repliky obkladů značky RAKO byly vyrobeny na zakázku podle dochovaných zbytků obkladů v továrně v Horní Bříze, stejně jako původní obklady. Dnešní předpisy nedovolují použití olovnaté glazury, takže výrobce zvolil technologii dvojího výpalu. Z dlaždice o formátu 200 x 200 mm se následně vyřezal vodním paprskem výsledný formát 149 x 149 mm.

Repliky obkladů značky RAKO byly vyrobeny na zakázku podle dochovaných zbytků obkladů v továrně v Horní Bříze, stejně jako původní obklady.

Spodní soklové dlaždice, přiléhající k podlaze malým požlábkem, odléval restaurátor Petr Miklíček ručně do silikonových forem ze speciální keramické směsi namíchané tak, aby odpovídala barevnosti glazury.

Kalibrované obkladačky jsou kladeny se spárou 1 mm. Rohové se zaoblenou hranou se opracovávaly ručně a glazovaly až následně.

Mýdlenky byly zničeny, takže repliky vytvořil restaurátor podle fotografií, rozměr je shodný s formátem obkladu.

Staňte se MŮJ DŮM Agentem!

Naši redaktoři nemohou být všude, i když by samozřejmě rádi.

V českých, moravských a slezských krajích v posledních letech potešitelně přibývá architektonických a stavitelských počinů, které stojí za pozornost, a někdy i potlesk. Vědí o nich však zatím jen sousedé a kolemjdoucí, a to je v mnoha případech škoda.

Pokud tedy na svých pravidelných cestách míjíte – nebo jen náhodou půjdete kolem stavby či zahrady, které vám vezmou dech, případně vás prostě jen zaujmou, tak je prosím zdokumentujte a okomentujte a obrázky nám zašlete do redakce na email md@bmczech.cz. Napište, proč se vám líbí, čím vás zaujaly či inspirovaly nebo co byste ještě vylepšili.

Ty nejzajímavější fotografie spolu s vašimi komentáři zveřejníme a zašleme vám příjemnou odměnu!

O kráse a užitečnosti bylinek

Připraveno ve spolupráci s portálem Potravinovezahrady.cz

Pěstování na klasickém záhonu nebo v nádobách zvládne opravdu každý, ale málokdo o bylinkách přemýšlí v kontextu, tak jako Marek Kvapil.

„Jak náročné to bude, záleží pochopitelně také na tom, jakým způsobem je budete pěstovat,“ podotýká a jako příklad uvádí bylinkové spirály. Jde v podstatě o speciální skalku, která je vytvarována do spirály, čímž vznikají různá mikroklimata pro různé druhy bylinek. Vlhkomilné a stínomilné se nacházejí vespod na severní straně spirály, suchomilné léčivky zcela nahoře a světlomilné byliny na jižní straně.

Za nejnáročnější na tomto způsobu pěstování považuje Marek Kvapil celkovou údržbu. „Při plánování této části permakulturní zahrady je třeba počítat s častým pletím holýma rukama bez motyky či plečky,“ upozorňuje a dále poukazuje na časté chyby v projektech bylinkových spirál. Řada z nich je podle jeho slov poddimenzovaná. Mnohé bylinky po několika letech pěstování totiž zaberou značný prostor a mají tendenci vytlačovat slabší a méně expanzivní rostliny. Základna spirály by proto měla činit v průměru tři a více metrů.

Údržba spirály je časem velmi náročná a lidé se často vracejí k praktičtějšímu pěstování na klasickém nebo na mulčovaném záhonu, který se udržuje v bezplevelném stavu pravidelným nastýláním organické hmoty. Nicméně pěstování rostlin v bylinkové spirále má své nesporné kouzlo a velmi dobré výsledky.

Bylinky v permakulturní zahradě

Náročnější zahradníci uvažují o bylinkách v kontextu permakulturní zahrady. Marek Kvapil podporuje tyto vize, ale zároveň varuje před možnými neúspěchy. Permaklulturní zahrady musejí být plánovány v souladu s realitou.

„Snění a hledání vize patří mezi užitečné nástroje plánování zahrady, pokud jsou správně použity. Může se z nich stát i brzda, která zpomaluje nebo zcela znemožňuje realizaci zahrady,“ zdůrazňuje na svých kurzech. „Mnohem úspěšnější v dosahování cílů bývají ti lidé, kteří své sny a vize konfrontovali s překážkami a obtížemi, které jim do cesty staví realita. Zahradničení je vždycky lokální. To, co se osvědčilo na jedné zahradě, nemusí jinde vůbec platit,“ dodává.

Ať už zvolíte jakýkoli způsob pěstování bylinek, máte vždy téměř stoprocentní jistotu v tom, že budou magnetem pro užitečný hmyz, protože nektar jejich květů je zdrojem energie pro dravý užitečný hmyz (parazitické vosičky, pestřenky).

Bylinky jsou dobrým partnerem k zelenině, které vytvářejí ochrannou clonu před býložravým hmyzem. Kopr odpuzuje dřepčíky, kteří napadají ředkvičky, šalvěj zase pochmurnatky, které sužují mrkve.

Důležité jsou také dezinfekční účinky bylinek. Například měsíček či afrikány dokážou vyléčit půdu zamořenou háďátky. Máta podle některých zdrojů potlačuje kadeřavost broskvoní, pelyněk chrání rybízy před rzí vejmutovkovou. Křen vylučuje silice, které chrání stromy před různými plísněmi a zmírňují účinky houbových chorob. Rovněž šalvěj má antimykotické účinky (proti kvasinkám a plísním). Bazalka zase chrání okurky před padlím.

Z některých bylin se vyrábějí jíchy (zákvasy), výluhy a odvary k posílení rostlin nebo k jejich ošetření při napadení patogenem. Odvarem z listů rebarbory se od pradávna hubí mšice, jícha z kostivalu posiluje rostliny draslíkem a dusíkem. Jícha z levandule slouží jako prevence proti mšicím a mravencům.

Užitečné pro zahradu i pro člověka

Bylinky samozřejmě nepomáhají jenom ekosystému, ale také přímo pěstitelům a uživatelům. Marek Kvapil zdůrazňuje především takzvané adaptogeny, což jsou bylinky, které harmonizují organismus, posilují imunitu a zvyšují odolnost vůči stresu. Patří mezi ně například rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), bazalka posvátná (Occimum sanctum) nebo třapatka nachová (Echinacea purpurea).

Většina ostatních bylinek se využívá přímo k léčení chorob, výhodou jsou jejich širokospektrální účinky. Jako příklad se nejčastěji uvádí nať jablečníku, která příznivě působí na ústrojí oběhové, dýchací, zažívací i vyměšovací.

Neméně významným prvkem je lahodné aroma bylin. Na statku na Hané využívají koření klasicky k dochucování pokrmů i k jejich konzervaci. Marek Kvapil říká, že do polévky prostě patří libeček, na maso sušená dobromysl a čerstvá pažitka bude vždycky vynikající k sýrům.

Bylinky odpuzující škůdce:

1 máta – škůdci košťálovin, například dřepčíci a bělásek zelný
2 kopr – dřepčíci, bělásek zelný
3 tymián – bělásek zelný
4 lichořeřišnice – mravenci, bělásek zelný
5 levandule – dřepčíci, mravenci
6 bazalka – mouchy
7 šalvěj – pochmurnatka mrkvová, bělásek zelný

* * *

Odborník na potravinové zahrady Marek Kvapil

Zahradničí na svém pozemku na Hané. Provozuje web potravinovezahrady.cz. Pěstuje a prodává permasemínka (nehybridní semínka zeleniny, které si můžete množit sami). Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady.„

Zásady zahradní architektury: kompozice

Čím více víte o zásadách dobré zahradní architektury, tím více si uvědomíte, jaká řešení jsou právě pro vás a vaši zahradu ta nejlepší. Ať již budete mít odvahu navrhnout si zahradu sami, nebo pozvete zahradního architekta, vždy by měl být výsledkem prostor, ve kterém se budete cítit dobře a který vás obohatí o novou dimenzi.

Proporce, tvarosloví zahrady

Kompozice v architektuře je tou nejvyšší alchymií. Využijte geniality starých mistrů a vyzkoušejte princip zlatého řezu. Jde o přímku dělící danou plochu tak, aby výsledek působil na lidské oko co nejestetičtějším dojmem. Zlatý řez nejsnáze zjistíte rozdělením strany v poměru 0,62 : 0,32. Pokud tímto bodem vedete přímku, rozdělíte plochu právě v poměru zlatého řezu. V průsečíku přímek vedených z každé strany je pak zlatý bod, který je optimální pro umístění významných prvků v kompozici.

Prostorové vztahy

(červená šipka) Pohledová bariéra – Pohledové bariéry jsou tvořeny hustou výsadbou stálezelených dřevin a stříhaných živých plotů.
(zelená šipka) Pohledové osy – Z terasy se naskýtá pohled na několik zajímavých prvků zahrady (přírodní jezírko, prameniště, průhled mezi dvěma okrasnými stromy na vzdálený okrasný záhon).
Při koupání ve venkovní lázni lze sledovat protilehlou pestrou výsadbu se solitérním listnatým stromem přímo v ose pohledu a přes hladinu přírodního jezírka také jeho prameniště.
Lavička ve stínu pod stromem poskytuje zcela opačný pohled přes celou zahradu k domu.
(žlutý křížek) Vchod do domu a osová souměrnost – Symetrie vchodu do domu je zdůrazněna dvěma stejnými okrasnými stromy, které vytvářejí tzv. bránu (torsituation).
Dva okrasné kvetoucí stromy ukončují stříhaný živý plot a vytvářejí průhled, který působí jako brána – vstup do dalšího prostoru.
Výrazným dvouosovým prvkem jsou čtyři ovocné stromy umístěné v průhledu mezi domem a sousedním pozemkem.
(modré kolečko) Point-de-vue (bod pohledu) – Při pohledu od domu a terasy strhává nejvíce pozornosti point-de-vue – prameniště přírodního jezírka. V průhledu přes vstupní bránu nás upoutá zarámovaný point-de-vue – umělecká skulptura.

CELÝ ČLÁNEK A VÍCE FOTOGRAFIÍ NAJDETE NA NAŠEM PARTNERSKÉM WEBU www.stavbadomu.net