Blog

Parametrické stěny ze systému Schüco ASS 77 PD.HI, integrované na obou poschodích jižní fasády, z pohodlí domova nerušeně zpřístupňují mimořádnou okolní krajinu. Jedná se o jeden z prvních projektů, kde byl tento několikanásobně oceněný automatizovaný posuvný systém Schüco nainstalován.

Uprostřed klasické terasovité krajiny v kopcovité oblasti severní Itálie, protkané vinicemi, stojí vedle sebe dva stavební objekty, starý a nový. Navzdory zcela odlišným architektonickým stylům vyzařují díky chytrému nápadu italského architekta neobyčejnou, zvláštní podobu harmonie.

Autor Rocco Borromini byl klientem pověřen navrhnout oddělený rodinný dům, který harmonicky rozšíří zástavbu v tradičním severoitalském stylu. Nové s původním se mu podařilo sblížit volbou podobného rozsahu stavby, terasovitým uspořádáním a použitím přírodního kamene na fasádě. S odkazem na ohraničení pozemku kamenným zdivem, typickým pro daný region, vytvářejí zdánlivě nesourodé budovy jeden celek a i z historického pohledu nenápadně zapadají do širšího architektonického a přírodního prostředí.

Bydlení v terasách z kamene

Jednotlivá podlaží budovy vyřešil architekt jako tři kamenné terasy, které působí, jakoby byly vtisknuty do skály. Objekt nenásilně zapadá do okolního svahu, porostlého zelení. Přízemí domu slouží jako garáž a skladovací, technické prostory. Přírodní dřevěná vrata, obklad z kamene a zeleň na střeše pomáhají tuto zcela funkční sekci integrovat do okolí.

První patro s orientací na jih reprezentuje hlavní obytnou část, nachází se zde kuchyň s jídelnou a obývací pokoj s výhledem do zahrady. Kaskádovitě zasazené druhé poschodí poskytuje další obytný prostor se samostatným vchodem, nechybí zde šatna, ložnice ani relaxační zóna.

Výhledy do údolí

Transparentnost, přímý dopad světla i nerušené výhledy na obou patrech umocnila instalace posuvného dveřního sytému Schüco ASS 77 PD.HI.  Zkratka „PD“ neboli „Panorama Design“ v názvu systému je zde více než na místě, velkoryse dimenzovaná pevná a posuvná křídla (8,77 m x 2,68 m v 1. patře a 7,09 m x 2,76 m ve 2. patře) vytvářejí opravdu nerušené širokoúhlé rozhledy.

V průběhu celého roku se tak měnící se okolní příroda v podstatě stává součástí vybavení bytu. Pokud se za hezkého počasí ještě otevře přibližně čtyřmetrové posuvné křídlo, hranice mezi vnitřkem a vnějším prostředím je překonána zcela.

Při zavřeném stavu panoramatické prosklení vertikálně přerušuje jediný úzký profil o pohledové šířce pouhých 30 mm. Stisknutím tlačítka se bezbariérové posuvné křídlo s elektrickým motorem naprosto bezhlučně posune před pevné zasklení.

Uživatelský komfort zajišťuje kompletně skrytý pohonný systém Schüco e-slide, který v daném případě může být dokonce ovládán přes iPhone či iPad. Posuvné jednotky byly navíc opatřeny alarmem a napojeny na automatizované řízení rodinného domu. Za unikátní kombinaci designu, komfortního užívání a funkčnosti získal posuvný systém Schüco ASS 77 PD.HI v roce 2012 prestižní ceny GOLD iF product design award a „best of the best“ red dot design award.

Provedení se potkává s očekáváním

K rozhodnutí pro posuvný systém Schüco přiměla stavitele řada funkčních a estetických požadavků. Maximální průhlednost, štíhlé profily, rámy skryté ve stavení konstrukci a optická neutralita profilu ASS 77 PD.HI byly ideálním předpokladem pro zajištění naprosto nerušeného výhledu, neomezeného přísunu přirozeného denního světla a harmonického dialogu s dalšími stavebními prvky objektu. Kromě toho se s posuvným celkem velmi jednoduše manipuluje.

Orientace na jih si vyžádala dodatečné opatření na ochranu proti slunečním paprskům i možnost diskrétního zastínění. Zvolena byla kombinace elektricky řízeného vnějšího zastínění a protisluneční ochrany skla, která snižuje průnik infračerveného záření. 

Integrace s citem

Skleněné plochy neutrálního vzhledu a světlý přírodní kámen, dva charakteristické prvky novostavby, vedly ve spojení s terasovitým uspořádáním jednotlivých podlaží k velmi citlivému zasazení do svahu. Stejný úspěch slaví nenásilná souhra s původní zástavbou, což bylo velkým přáním majitele. Oba objekty tak ve dne i v noci, jsou-li interiéry rozsvíceny, působí jako jeden harmonický celek.

Na počátku to byl „běžný“ turistický výlet na Bali – tehdy ale nikdo ze zúčastněných netušil, že se sem ještě vrátí, a dokonce si tu postaví dům. Psal se rok 2007 a absolventka pařížské Sorbonny se svým přítelem využili neobvyklou možnost koupit si na severovýchodním pobřeží Bali v oblasti Amed parcelu. Tato krajina doposud úspěšně odolává turistům z celého světa, protože je chráněna horami a nedostatkem moderních vymožeností.

Neobvyklá parcela

Slovo parcela zde nepředstavuje klasickou louku nebo kus pole, jako jsme zvyklí v Evropě. V podstatě šlo o nehostinný skalnatý výběžek nad mořem.

„Původně jsme si zde chtěli postavit pouze malý bungalov z kokosového dřeva, ale poté, co přítel přikoupil ještě pozemek v horní části výběžku, bylo možné přemýšlet o větší a trvalejší stavbě,“ vysvětluje Petra Šimková.

„Stavbou jsem pak doslova žila, všude jsem hledala inspiraci a možná technická řešení pro náš budoucí dům. Přitom nejsem ani architektka, ani projektantka, ale ve zdejších podmínkách to nebylo překážkou, takže jsme se pustili do díla. Ovšem nejdřív bylo nutné vyřešit příjezdovou cestu nahoru k domu. Doslova jsme ji museli nechat vylámat ve skále.“

Lehce se řekne, hůř udělá. Petra musela povolat do práce místní domorodce, kteří pomocí prastaré metody „ohně a vody“ překážející skály odstranili.

„Zní to složitě, ale místní velmi dobře věděli, na jaké místo mají vložit klín a kam uhodit palicí, aby skála pukla. Pro každý druh kamene to bylo jiné. Často rozdělali oheň, skálu rozpálili a pak ji polili mořskou vodou a skála pukla. Kvůli vedru zde nešlo používat moderní stroje, protože by se po chvíli provozu zavařily. Cestu jsme budovali cca sedm měsíců. Nejhorší bylo, že poté co jsme cestu zpevnili armaturami a betonem, museli jsme v jedné její části sklon snížit o metr, takže se muselo udělat všechno znovu.“

Aby mladá dvojice nemusela na stavbu neustále dojíždět z hotelu, postavili si ve spodní části pozemku malý bungalov ve stylu Robinsona Crusoea. Zde pak během stavby domu žili a dohlíželi na stavební práce.

Neobvyklý projekt

Petra a její přítel si dům v podstatě navrhli sami, ale kvůli úřadům a zpracování dokumentace požádali místního architekta o provedení výkresů. Když po třech letech místní úřad projekt schválil a vydal stavební povolení, dům byl takřka hotov.

„Z počátku jsme nevěděli, jak dům pojmenovat, tak jsme do žádosti o stavební povolení napsali slovo moře. Později jsme podle zákona museli toto slovo v názvu zachovat, tak jsme jméno domu rozšířili na Villa Segara Tarri, což znamená Dům tančící nad mořem.“

Dispozice domu

Dvoupodlažní dům se stanovou střechou je doslova zasazen do skalního masivu. Část přízemí je volně otevřená do exteriéru a tvoří jakousi obývací a jídelní terasu s betonovými sloupy po obvodě. Je zde i kuchyně, z druhé strany je prostor mezi sloupy chráněn velkoformátovými posuvnými francouzskými okny.

Z obývací části se dá vejít do ložnice, koupelny, technické místnosti, toalety a malého skladiště. Do patra se vystupuje po ocelovém vřetenovém schodišti, kompletně obloženém dřevem bangkirai. Nahoře se nacházejí dvě ložnice, šatna a koupelna s toaletou.

Konstrukce pro náročné podmínky

Původně stavebníci chtěli, aby se nový dům podobal bungalovu, ale vzhledem k umístění domu (cca 40 m nad hladinou moře) a možným bouřím v období dešťů se nakonec rozhodli pro konstrukci z armovaného litého betonu.

Problém však nastal se založením stavby na skalním podloží. Skála byla natolik tvrdá, že nebylo možné vytvořit základové spáry a kapsy pro sloupy. Nakonec Petra s přítelem povolali specialistu z Jávy, který pomocí malých klínků, sekáčů, kladiva a palice nejprve narušil vlasově tenké puklinky v kameni a pak je rozšířil klíny a palicí. Po dlouhých dnech sekání a bušení touto neuvěřitelnou metodou nakonec vytvořil základové kapsy pro beton.

Nosný skelet tvoří pilíře z litého betonu po obvodě domu a betonové stropy, betonem je po stranách zpevněna i plocha podlahy. Pole mezi pilíři (a příčky) jsou částečně vyzděna ručními pálenými cihlami, z velké části je obvod domu prosklený, takže stavba působí lehce a vzdušně.

Nosná konstrukce střechy je vyrobena z kokosového dřeva a je pokrytá došky z místní trávy alang-alang. Prostor pod střechou je zespodu otevřen a zakončen dekorativním ratanovým výpletem.

Domy v tropech nepotřebují topení ani izolaci, ale tradičně se zde staví vyšší stropy (až 4 m), což pomáhá ochlazovat horký vzduch proudící zvenku.