Blog

Médium elektřiny

Po roce 1989 jsme zažili dvě vlny velkého energetického rozčarování. Při té první mnozí pod vidinou levné elektrické energie nakoupili dotované přímotopy. Cena této energie se pak zvedla tak, že by se přímotopy jako hlavní zdroj otopu nevyplatily, ani kdyby byly zdarma.

Podobně tomu bylo i s plynem. Energie z dostupných obnovitelných zdrojů jsou stále ještě poměrně drahé, účinnost nákladných a technicky náročných zařízení často závisí na proměnných faktorech – množství slunečního svitu, síle větru, průtoku vody aj.

Je třeba počítat i s tím, že budete v zimních měsících potřebovat dodatečný zdroj na krytí zvýšených energetických potřeb obydlí.

Zvolíte-li jako zdroj energie elektřinu, máte na výběr mezi teplovodním vytápěním s elektrickým kotlem, elektrickým podlahovým vytápěním a elektrickými přímotopy. Při dnešním stupni technologického vývoje se dá zcela objektivně říci, že soustavy napojené na elektrický zdroj mají četné přednosti.

Pět důvodů pro elektřinu

Mezi ně patří například vysoká účinnost (až 99%) či provoz bez emisí, který nepotřebuje komín a další investice, související s typem paliva.

Pořizovací cena elektrických kotlů je citelně nižší než u jiných (například plynových) typů. Elektrické kotle vyžadují také mnohem menší a levnější servis – prakticky se nic neseřizuje. Zavést otopnou soustavu na bázi elektřiny je zároveň stavebně mnohem jednodušší a nepůsobí v interiéru esteticky rušivě (jako např. rozvody potrubí plynu či teplovodního vedení).

Spotřebiče na elektrický proud mohou plnit více funkcí: topit, chladit, temperovat, snadno se ovládají, programují a umožňují i dálkové řízení.

V neposlední řadě se na tento typ komfortního paliva nevztahují hrozivé bouřkové mraky plynových a ropných krizí. Jsme v něm více než soběstační.

Navíc dodavatelé poskytují zvýhodněnou sazbu za elektřinu, která se vztahuje na celý provoz domácnosti, tedy včetně osvětlení a dalších elektrospotřebičů v domě.

V tabulce níže níže uvádíme, kolikrát zaplatíte navíc za elektrickou energii na provoz spotřebiče podle roku jeho výroby:

Spotřebič/rok výroby	1980	1985	1990	1995	2000
Chladnička	6,3	5,5	4,7	3,7	2,9
Kombinovaná chladnička	5,5	3,6	3,7	2,6	2,3
Šuplíková mraznička	4,1	2,9	2,6	2,4	2,2
Truhlicová mraznička	3,3	1,9	1,7	1,4	1,3
Pračka	3,6	3,0	2,4	1,9	1,6
Myčka	2,8	2,4	2,0	1,7	1,4
Sušička	2,9	2,5	2,0	1,8	1,4

Zdroj kalkulace: PRE, CECED, SEVEn

Jsou tu ale i nevýhody: abyste si mohli zatopit, musíte v příslušném elektrorozvodném závodě získat povolení na jistič alespoň 32 A. Musíte mít v pořádku elektrické rozvody a jističe s přihlédnutím k momentální velké spotřebě.

Elektrické kotle nejsou uzpůsobeny do systému kombi, takže TUV je nutné řešit externím zásobníkem. Znamená to si připočítat cenu bojleru na ohřev vody, dva spotřebiče logicky vytvoří větší nároky na prostor a umístění. Na druhou stranu nepotřebujete zvláštní servisní ani skladovací prostory.

Elektrické vytápění přichází zpravidla na řadu především tam, kde jiná palivová možnost není, anebo mají majitelé nemovitosti třeba strach z plynu, nemají komín, nemají prostory a osobní kapacitu pro skladování a zpracovávání tuhých paliv apod.

Trendem posledních let ale je zvrat nedůvěry v otopné (a chladicí) soustavy poháněné elektřinou, které jsou technicky vyspělé, úsporné, nenáročné na provoz, „čisté“ a snadno dostupné. Velkou výhodou elektrických soustav je pak jejich možnost kombinace s jinými zdroji do duálních a terciárních sestav, které jsou již dnes reálnou vizí budoucnosti.

Zajímavosti: základní pravdy o teple

– Teplo nás stojí až 85 % všech nákladů na provoz domácnosti. Pouze 15 % nákladů tvoří položky na elektřinu či plyn určený k vaření, spotřebu teplé a studené vody, likvidaci odpadků a další činnosti v domácnosti.
– Teplo vždy uniká spolu s vlhkostí do chladnějšího prostředí, nikdy naopak.
– Teplo se chová jako voda – utíká, kudy může. Největším spotřebičem tepelné energie je konstrukce domu. Každá hmota má snahu vyrovnat svoji teplotu na teplotu okolí – tedy i konstrukční prvky staveb.
– Teplo se akumuluje pouze v suchých konstrukcích – až 60 % energie vydané na topení se akumuluje do zdiva. To se samozřejmě netýká dřevostaveb. Důsledkem chybějící či nevhodné tepelné izolace se může ztrácet až 40 % tepla, které vyprodukujete vytápěním. V praxi to znamená, že zaplatíte-li ročně za vytápění rodinného domku 30 000 Kč, pak jste 12 000 Kč zaplatili zcela zbytečně.

Tapetování je hra…

Jaký vybrat vzor?

Při výběru vzoru tapety byste měli kromě vašich pocitů brát v úvahu také výšku stropu, velikost stěn a množství světla v bytě. Obecně platí, že výrazné vzory potřebují velký prostor, ve kterém naopak malý vzor zanikne. Ale pokud se vám vybraný vzor líbí, důvěřujte svým pocitům a poučky hoďte za hlavu. Také můžete tapetu použít pouze na jednu stěnu nebo třeba jen v jednom pruhu.

Vliesové tapety

Vyrábějí se ze speciálních textilních a buničitých vláken (z tzv. vliesu) spojených polymerovým lepidlem. Jsou vysoce prodyšné, a tudíž vhodné i do vlhkého prostředí a na veškeré povrchy. Jejich předností je snadná aplikace, kdy není potřeba tapetu vlhčit ani potírat lepidlem, protože to se nanáší přímo na stěnu, a tapety se tedy aplikují za sucha. Stejně snadno se odstraňují ze stěn.

Vinylové tapety

Jsou oblíbenou alternativou keramického obkladu, z čehož je patrné, že se nemusíme obávat použít je i do kuchyní a koupelen. Jejich povrch tvoří vrstva vinylu o různé tloušťce. Ta umožňuje, že se dají snadno čistit a omývat. Jejich strukturovaný povrch umí dobře skrýt nerovnosti popraskaných a křivých stěn.

Papírové tapety

Jsou oblíbené pro nižší cenu, ovšem nelze počítat s příliš dlouhou životností. Platí, že čím silnější a těžší papír, tím je tapeta kvalitnější. Papírové tapety jsou vhodné do dětských pokojů, kde je s rostoucím věkem dítěte také častěji měníte. Naopak zcela nevhodné jsou do vlhkých prostorů, jako jsou koupelny a kuchyně.

Textilní tapety

Vyrábějí se tradičním způsobem tak, že se na papírový nebo vliesový podklad aplikují přírodní nebo syntetická vlákna, lýko nebo plsť, což má za následek luxusnější vzhled. Povrch může být potištěn i sítotiskem. Textilní tapety dobře kryjí nerovnosti stěn a zlepšují akustiku v místnosti s vyššími stropy. Lze je vysávat vysavačem spuštěným na nižší výkon.

Fototapety

Velmi oblíbené jsou i fototapety, které mohou mít věrnou podobu kamenné stěny nebo knihovny, případně umí navodit atmosféru, že právě stojíte na zasněženém vrcholku Alp nebo jste se ocitli uprostřed lesa. Výjimkou nejsou ani fototapety podle vašeho vlastního návrhu, stačí pouze dodat fotografii v dostatečném rozlišení a při příchodu domů vás může vítat domácí mazlíček v nadživotní velikosti, ten ale na rozdíl od toho živého nepotřebuje venčit.

Kolik rolí?

Standardní rozměr role je 0,53 x 10,05 m a vystačí na cca 5 m2 plochy. Počet potřebných rolí vypočtete s využitím vzorce obvod místnosti krát výška místnosti děleno pěti.

Flora a fauna

Vzory květin a zvířat na tapetách udělají s vaší náladou divy. Zajímavě působí i v kombinaci s barevnou výmalbou.

Písmena a čísla

Tapety s dekorem číslic a písmen nepatří nutně pouze do studentských pokojů, ale mohou povzbudit vaši fantazii třeba právě v kuchyni.

Imitace materiálů

Pokud jsou vám blízké přírodní materiály, budou vám v interiéru příjemné tapety s imitací dřeva či kamene.

Pruhy a puntíky

Potřebujete opticky rozšířit či ozvláštnit prostor? Pak jsou pruhované a puntíkaté tapety tím pravým nástrojem.

Hravost

Podpořte fantazii a tvořivost dětí pomocí hravých tapet. Při výběru nezapomeňte přihlédnout k přání dítěte.

Obrazy

Fenoménem moderního bydlení se s poslední době stávají obrazové tapety, které se nejčastěji prodávají ve více rozměrech.

4 tipy pro dokonalý výsledek

Vliesová tapeta Race, 1,86 x 2,7 m, www.lavmi.cz • Základem úspěchu jsou dobře připravené stěny. Nikdy neuděláte chybu, když před lepením tapet nanesete na stěnu penetrační nátěr.

• Dobře si spočítejte, kolik rolí tapety budete potřebovat, a při nákupu pečlivě zkontrolujte číslo výrobní šarže, protože i stejný vzor z jiné série může mít mírné barevné odchylky.

• Nezapomeňte na to, že u vzorovaných tapet musíte počítat s prostřihem nutným k zachování návaznosti vzoru.

• Pokud vám chybí představivost nebo si nejste jistí, zda vybraný vzor bude místnosti slušet, požádejte v prodejně o vzorek. Přilepte ho na stěnu a vyčkejte několik dní, jak na vás bude působit.

Další články na téma dekorování interiéru najdete v rubrice Interiér a na našem sesterském webu www.modernibyt.cz.

Budoucnost bez překážek

Vrch Zelená hora je dominantou malebné krajiny Českomoravské vrchoviny. Dům, který dnes představujeme, stojí na okrajové parcele, navíc vysoko na kopci. Díky vhodnému umístění a „natočení“ stavby na pozemku mají majitelé domu jedinečný výhled přes údolí přímo na kostel sv. Jana Nepomuckého, významné poutní místo stojící na Zelené hoře. Parcela navazuje na starší zástavbu a sousedí s poměrně tichou komunikací.

Lokalita, která je součástí chráněné krajinné oblasti, má velmi přísný územní plán a při schvalování stavebního plánu bylo zapotřebí i vyjádření památkářů.

„V současnosti se nejčastěji prodávají pozemky o rozměru 1 000 m², takže domy vycházejí, co se týká objemu, hodně podobně. Proto když má být dům něčím zajímavý, je třeba navrhovat ho v jednoduchých liniích a hlavní plochy pak něčím ozvláštnit, například výraznou texturou fasády. Naopak přebytek různých detailů – vikýřů, plechování… – působí rušivě. Mám ověřené, že čím je na domě méně složitostí, tím lepší je výsledek,“ říká Ing. Lenka Havlíčková z Ateliéru A2, která je autorkou architektonického návrhu.

Díky volbě „volského oka“ byla víceméně dána volba střešní krytiny. Plechová střecha by v tomto případě nevypadala dobře, proto se majitelé rozhodli pro hnědou bobrovku, která příjemně ladí s tmavší cihlou.

Skrytá garáž

Objekt je půdorysně řešený do písmene L, což například umožnilo umístit terasu na chráněné závětrné straně. Kuchyně má výhled do ulice, je orientačním bodem domu s velkým rohovým oknem na východ. Proto je tu dopoledne hodně denního světla.

„Poloha pozemku vždycky určuje polohu domu. Ale samozřejmě jsme pracovali s tím, jak sluníčko přes den běží, a do toho jsme se snažili místnosti co nejvhodněji umístit,“ vysvětluje architektka a zároveň upozorňuje na častou chybu, které se majitelé domů při plánování novostavby dopouštějí: „Většina lidí chce mít vjezd co nejblíže domu, proto předsune garáž do vstupního prostoru. Tím ale znehodnotí celkovou vizáž stavby.“

Při požadavcích na odstupy domu od okolní zástavby a od komunikace většinou zbývá na vstupní frontu velmi málo místa. A když si v tomto prostoru někdo postaví dvougaráž…

To ale není případ tohoto rodinného domu, kde je garáž zasunutá tak, aby byl z pohledu z ulice viditelný jenom střešní štít. Tím vzniklo místo pro sloup, který odlehčuje roh parcely, a do popředí se dostala čistá fasáda. Na celé průčelí pak architektka „posadila“ jednoduchou střechu, jež zároveň překrývá i garáž.

Aby fasáda působila pozitivně a nenudila, zvolila architektka cihly matné a zároveň promíchala různé odstíny barev, samozřejmě s ohledem na barevnost okenních rámů a dveří.

Bez bariér

„Při zadání bylo mým úkolem vyřešit dispozici bydlení dvou starších manželů, k nimž občas jezdí na víkendy děti s vnoučaty. Proto jsme vytvořili návrh domu, kde rodiče využívají bezbariérové přízemí a v patře a podkroví vznikly komfortní prostory pro jejich dospělé děti s rodinami,“ říká Lenka Havlíčková.

Kuchyňská linka uspořádaná do tvaru písmene U poskytuje velkou pracovní plochu i komfortní úložné prostory. Z rohového okna má paní domu dokonalý přehled o tom, kdo právě odchází či přichází na návštěvu.

Manželé dosud žili v domě, kde museli neustále „běhat“ po schodech z přízemí do patra. Proto se v novém domě vše řešilo na jednom podlaží tak, aby mohli mít snadný přístup do všech místností a také ke vchodu domu, do garáže i na zahradu.

Prostorná terasa je přístupná z obytné části francouzskými okny. „Nikde nebrání žádné překážky, v domě nejsou prahy a také dveře jsme udělali úmyslně širší, aby případná manipulace se zdravotními pomůckami byla co nejsnazší,“ upozorňuje architektka.

Kam s ním…

Tuhle otázku nejspíš rodina nebude muset v dohledné době vůbec řešit. Dům totiž poskytuje spoustu úložných prostor, navíc prakticky rozmístěných. Například mezi garáží a halou je umístěný retardér (velká šatna, kam se vejde mnoho technických věcí, sezonního oblečení atd.), stejnému účelu slouží i dlouhá stěna s úložnými prostorami v patře. Výhodou je také velká půda, určená pro ukládání sportovních potřeb, archivu apod.

Celý interiér domu je poměrně velkoryse vybavený. Manželé si sem přestěhovali nábytek z původního bydliště, většinou komfortní, masivní „kusy“ v rustikálním stylu. S tímto zařízením dobře souzní i parketové dubové podlahy a klasický otevřený krb obložený pískovcem, který je dominantou obývacího prostoru.

Jinak je dům vytápěn plynem – majitelé využívají praktickou kombinaci podlahového topení (pod dlažbou v koupelnách a vstupních prostorách) a trubkového otopného systému.

„Myslím, že se zde klientům žije dobře. Pan majitel mi nedávno říkal, že kdyby dům stavěl znovu, udělal by ho úplně stejně a to je pro mě důležité,“ uzavírá Lenka Havlíčková.

Majitelé spolu se zahradním architektem pečlivě vybírali, jaký rostlinný materiál se bude nejlépe hodit k cihlové fasádě. Proto v zahradě převažují jehličnany.

Technické údaje

Užitná plocha: 250,4 m2 (vč. garáže)
Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém Porotherm, obvodové zdivo z brouš. tvárnic Porotherm 44 Si (tl. 500 mm), keramické stropy z tvarovek Miako, dřevěný krov, fasádní cihelý obklad Terca Timm-Antiek
Výplně otvorů: okna dřevěná s izolačními dvojskly, předokenní žaluzie na el. pohon, dveře vnitřní dýhované do obložkových zárubní
Vytápění: ústřední plynové, kombinace teplovodního podlahového vytápění a radiátorů, krb s krbovou vložkou

Autor: Ing. Lenka Havlíčková, Ateliér A2

Zhotovitel stavby: Stylstav Křižanov

Kontakty:
Ateliér A2 Praha, www.ateliery-a.com, Hellichova 1, Praha 1, tel.: 777 146 000
Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., Plachého 388/28, České Budějovice, www.wienerberger.cz

Květákové placičky

Suroviny:

1 uvařený velký květák

3 vejce

1 hrnek (250 ml) hladké mouky

1 hrnek (250 ml) strouhanky

1 hrnek (250 ml) vody z vaření květáku

sůl

2 velké cibule (jemně nakrájené)

olej na smažení

Postup:

Uvařený květák (nejlépe v páře) rozmačkáme mačkátkem na brambory a přidáme k němu všechny ostatní suroviny. Těsto by mělo být husté tak, abychom ho lžící mohli nabírat a klást na rozehřátý olej na pánvi. Pokud nám těsto připadá husté, přidáme tekutinu. Pokud řídké, stačí přidat trochu hladké mouky. Placičky smažíme do zlatova. Jsou výborné teplé s bramborovou kaší, ozdobené zeleninou. Chutnají i studené.

Umění a design uprostřed norské přírody

Pražská Galerie Jaroslava Fragnera od 19. února do 3. dubna několik desítek těchto realizací představuje v rámci multimediálního výstavního projektu Artscape Norway. Poutavé kreace v norské krajině totiž přibližují fotografie tří špičkových fotografů, které jsou samy o sobě uměleckými díly. Podepsáni jsou pod nimi česko-norský fotograf Jiří Havran, v Česku působící autor Filip Šlapal a norský fotograf Jarle Wæhler.

Jejich velkoformátové snímky v Galerii Jaroslava Fragnera doplňuje dokument Zemí mrazivých vyhlídek (Country of Cool Prospects) mladého filmaře Jana Strejcovského a videa přibližující realizaci vybraných artefaktů na Norských národních turistických trasách, veřejných prostranstvích i volné krajině. Celý projekt pak doplní dvoudenní workshop a konference na pražském Vítkově na téma možnosti estetizace konkrétní krajiny – vrchu Vítkově, do nějž se zapojí norští i čeští umělci.

Právě Norsko vsadilo už v roce 1994 na spojení turistického ruchu, ochrany přírody a současného umění. Tamní úřady následně založily 18 národních turistických tras protínajících celou zemi, které dohromady měří 2 060 kilometrů. A jejich milníky se staly odpočívadla, vyhlídky a další užitkové stavby, stejně jako plastiky nebo drobná architektura v krajině – vše podle návrhů mladých tvůrců z celého světa.

Pozoruhodný je nejen výsledek, který každoročně oceňují statisíce návštěvníků z celého světa. Pro tuzemské prostředí může být velmi inspirativní i cesta, která k tomuto „norskému zázraku“ vedla. Na celé koncepci i jednotlivých realizacích totiž spolupracovali ekologové, krajinní architekti a urbanisté, kunsthistorici, nechyběli ani odborníci na turistický ruch nebo zástupci samosprávy.

Jednotlivé instalace pak byly vybírány na základě architektonických soutěží, které byly primárně určeny mladé architektonické generaci. Porota vybrala nejkvalitnější návrhy, díky kterým nyní Národní turistické trasy v Norsku ožily stovkami odpočívadel, vyhlídek, schodišť, sestupů k vodním zdrojům nebo výšlapů do horských svahů, kaváren, různých expozic a informačních center. Díky invenci tvůrců byly takto zpřístupněny do té doby neznámé kouty norské krajiny.

Do projektu se postupně zapojili také umělci světového věhlasu – například britský sochař Tony Cragg, jeho indický kolega Anish Kapoor nebo Ital Luciano Fabro. Nejen jména, ale především výtvarná síla skulptur láká k návštěvě děl v „norské galerii pod otevřeným nebem“. Také umění se podílí na nemalém ekonomickém úspěchu celého záměru.

„Nenapadá mě mnoho lepších příkladů prolnutí architektury, umění a veřejného prostoru než právě projekt Národních turistických tras v Norsku. Ty navíc ozvláštňuje jednoduchost a rezignace na efekty a okázalost. Identifikující se s jednotlivými místy omamné norské přírody, stávající se pevnými orientačními body v krajině. Nabízejí prožitek spojený s pamětí a zkušeností návštěvníků,“ přibližuje výstavu Artscape Norway jeden z jejích kurátorů, Dan Merta z Galerie Jaroslava Fragnera.

Projekt byl podpořený v rámci EHP, program CZ 06 – kulturní dědictví a současné umění, a grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Valentýnské stolování: Něžně i vášnivě

S plamennou vášní

Podle klasiků, kteří se k lásce vždy hojně vyjadřovali, se s láskou pojí vášeň a bolest. Prostřete slavnostní tabuli v barvě krve.

…Tím to ale s krví končí a teď už servírujte jen samé dobroty na porcelánu se srdíčky, uprostřed okvětních lístků rudých růží rozházených na bělostném ubruse. Vzpomeňte si na všechny básně, které jste o lásce přečetla a využijte symboly lásky i k dekoraci. Pozvěte svého milého k lahodné večeři ve světle svíček a buďte na něj sladší než všechny dobroty, co jste napekla.

Historie: Krvavý Valentýn

Tak přece jenom se krvi ještě nevyhneme. Legenda praví, že svátek svatého Valentýna vznikl na počest katolického kněze Valentýna, který zemřel mučednickou smrtí. Byl 14. února 269 na příkaz římského císaře Claudia II. popraven.

Claudius nechtěl, aby se jeho vojáci ženili, protože se bál, že budou chtít zůstat u svých rodin a odmítnou mu poslušnost, ale Valentýn jeho nařízení porušoval a mladé zamilované dvojice tajně oddával.

S dojemnou něžností

Je vašemu vztahu teprve pár týdnů? Hýčkáte si svou lásku něžně a s jemnou energií? Vyšperkujte stůl v květinové růžové.

Růžová je považovaná za barvu nevinnosti a mládí. Na valentýnském stole bude působit láskyplně a váš partner okamžitě pochopí, že k němu chováte hluboké city. Kdyby mu to snad stále nedocházelo, otevřete láhev růžového vína, naplňte růžové sklenice až po okraj a nechte kouzlit chutě a vůně pečlivě vybraného nápoje a osobně připraveného jídla. Úspěch se brzy dostaví.

Římská teorie lásky

Historické prameny tvrdí, že předchůdcem Valentýna je údajně svátek zvaný lupercalia, který se slavil ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho milou v následujícím roce.

Jestli tento systém přinesl radost nebo žal, ale nevíme. Láska byla, je a bude nevyzpytatelná.

RECEPT: Tiramisú s lesním ovocem

Suroviny:

• 250 g míchaného lesního ovoce (čerstvé nebo mražené)
• 400 g smetanový sýr Philadelphie Original
• 200 g jogurtu
• 2 lžíce citronové šťávy
• 4 lžíce cukru
• 125 g cukrářských piškotů
• 100 ml pomerančové šťávy

Postup:

Mražené ovoce rozmrazíme a necháme okapat. Philadelphii, jogurt, citronovou šťávu a cukr vyšleháme elektrickým šlehačem. Polovinu piškotů namočíme v pomerančové šťávě a vyložíme jimi hranatou formu. Polovinu krému naneseme na piškoty a na něj pokládáme ovoce. Druhou část piškotů naklademe na ovoce a pokapeme pomerančovou šťávou. Zbytkem krému potřeme povrch a dozdobíme kousky ovoce.

Tonička: Vytápění a elektroinstalace

Zde najdete první a druhý díl seriálu.

Na chodbách, na schodišti a na WC nebyl žádný zdroj tepla, což je z dnešního pohledu téměř neuvěřitelné. Před začátkem realizace nového systému ústředního vytápění jsme oslovili firmu, která jej naprojektovala a též navrhla parametry budoucího zateplení domu.

Jako zdroj vytápění a ohřevu teplé vody jsme zvolili plynový kondenzační kotel od firmy Junkers. Výhodou tohoto typu kotle je, že zbytkového tepla lze využít nejen k ohřevu teplé vody, ale i k vytápění některých místností podlahovým topením. Nejsou tedy nutné dva oddělené okruhy systému vytápění se dvěma různými teplotními úrovněmi.

Vytápění na etapy

V obývacím pokoji v přízemí, který není podsklepen, jsme nechali v podlaze vybudovat 50 cm hlubokou a 2 m dlouhou šachtici pro instalaci velkého podlahového konvektoru, který stačí vytopit celou místnost o rozloze cca 30 m2, aniž by na stěnách musely být umístěny další radiátory.

Podlahový konvektor je i v pokoji ve druhém patře, kombinovaný s vertikálním radiátorem. V kuchyni pod oknem je umístěn podobný konvektor, avšak v tomto případě se jedná o vestavbu do předem vybudované niky.

V koupelnách a na WC jsme se rozhodli pro kombinovaný systém podlahového topení s chromovanými otopnými žebříky. Do ostatních místností, tedy do pracovny a do ložnice, byly navrženy horizontální nebo vertikální designové radiátory.

Druhá etapa realizace nového topného systému, instalace topných těles, proběhla až po provedení nových omítek a štuků. Nyní tedy konečně přišla řada na montáž podlahového konvektoru v obývacím pokoji, stejně tak jako na zabudování vestavěného konvektoru do niky pod oknem v kuchyni. Tento „stěnový“ konvektor, posléze zakrytý spodními kuchyňskými skříňkami, spolu s podlahovým konvektorem zajistí rovnoměrné vytápění celého společného obytného prostoru.

Obdobný podlahový konvektor byl nainstalován i ve druhém patře v pokoji pro hosty. Vzhledem k malé výšce podlahy bylo třeba zvolit nižší typ; stavební výška tohoto tělesa je pouhých 110 mm.

Na základě doporučení projektanta vytápění jsme si vybrali designové deskové radiátory Koratherm, které se svým pojetím a technickým provedením nejlépe hodí do interiéru vilky z 30. let.

Na chodby v přízemí a v 1. patře a do pokoje pro hosty jsme zvolili vertikální provedení radiátorů, v ostatních prostorách, tedy na chodbě ve 2. patře, v pracovně a v ložnici jsme nechali nainstalovat otopná tělesa klasická, horizontální.

Nutno dodat, že v obou případech radiátory působí velmi nenápadně a opticky ani fakticky nezabírají více místa, než je únosné. To jsme ocenili zejména v malých úzkých chodbách. Bílá barva radiátorů se s ohledem na tyto minimalistické prostory též velmi osvědčila.

V této druhé etapě realizace ústředního vytápění došlo, spolu s rozvody vody a odpady, též k položení instalací podlahového topení tam, kde byla vybourána původní dlažba. Ušetřili jsme tím místo, protože podlahová výměra verandy činí pouhých 2,5 m2.

Výhodou je i to, že je tento prostor vyhříván stejnoměrně po celé ploše podlahy, a navíc při podzimních plískanicích a v zimě rychleji a snáz uschnou nejen boty, ale i mokrá podlaha. Obě koupelny a WC budou ještě pro zvýšení tepelné pohody doplněny o chromové trubkové radiátory.

Kilometr kabelů

Jako druhá přišla na řadu elektroinstalace. Více než neutěšený původní stav dokládá fotografie, na níž je zachycen původní rozváděč se dvěma porcelánovými pojistkami. Nový elektrický rozváděč je umístěn v komoře v přízemí, a to téměř na stejném místě jako ten původní.

Některé kabely byly ještě z mědi a nikoliv hliníku, takže nebylo úplně nezbytné je vyměňovat. Nicméně i přesto jsme se rozhodli, že elektroinstalaci necháme vybudovat zcela nově. Jediný fragment, který jsme zachovali a plně znovu využili pro vedení kabelů, bylo původní trubkování ve stropech.

Nyní, po dokončení elektroinstalace, je v domě 32 elektrických okruhů. Nejvíce jich je pochopitelně v kuchyni (sklokeramická deska, myčka, trouba, lednice a pět uživatelských zásuvek) a ve sklepě (kotel, pračka, přečerpávací stanice, dvě čerpadla a infrasauna). Celým domem dohromady vedou kabely o celkové délce více než jeden kilometr.

Součástí nové elektroinstalace je i vedení datových a koaxiálních kabelů. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na nový přívod k domovnímu zvonku, který je také původní a po důkladném vyčištění bude znovu použit.

Historizující střešní okna SOLARA

Rodinná manufaktura

Firma rodiny Formánkových se zabývá výrobou moderních i historizujících střešních oken. Dlouhodobě se věnuje řešením, která využívají současné technologie při zachování vnějšího vzhledu historických budov. Interiér podkroví je pak v rámci daných možností dostatečně prosvětlen tak, aby se v něm lidé cítili zcela přirozeně.

Autentické materiály a citlivý vzhled

Výroba je zaměřená na autentické a ekologické materiály. Základním konstrukčním materiálem je zpravidla lokálně těžené borovicové dřevo, vždy z území České republiky. Povrchové úpravy čistými oleji bez rozpouštědel jsou již na střešních oknech vyzkoušené a mají své příznivce.

Pro památkově chráněné domy se nejčastěji používají dva typy oken:

1. Historizující střešní okno KLASIK přivádí do podkroví téměř dvakrát více světla v porovnání se střešním oknem běžné konstrukce. Plocha skla tohoto střešního okénka je 1,8krát větší než u běžného střešního okna doporučovaného rozměru cca 60 × 60 cm. Typ Solara KLASIK vznikl v návaznosti na vzhled dříve typického střešního výlezu, detail jeho plechování je stejně zdobný a přitom tepelně izolační i uživatelské vlastnosti jsou zcela soudobé. Více o historizujícím střešním okně Solara KLASIK naleznete ZDE.

2. Ateliérové střešní okno HISTORIK umožňuje velkoplošné prosvětlení podkroví při zachování historizujícího vnějšího vzhledu. Prosklení je členěno na malé okenní tabulky, otvíravé díly jsou výklopné a umístěné dále od sebe, navíc je možné prosklení zapustit do roviny krytiny. Více manufakturní o historizujícím ateliérovém prosklení Solara HISTORIK naleznete ZDE.

Referenční stavby:

Historizující menší střešní okna Solara KLASIK a velké ateliérové střešní prosklení Solara HISTORIK byly použity na Pinkasově paláci v Praze na Kampě. Dům se nalézá mezi Karlovým mostem, Vltavou a Čertovkou.

Střešní okna Solara KLASIK byla použita na budovách bývalé jezuitské koleje v Kutné Hoře, v níž působí Galerie Středočeského kraje GASK.

Atypická okna Solara KLASIK se zcela maskovaným elektromotorem, který není viditelný zvenku ani zevnitř, byla použita na historizující novostavbě v Podkozí. Okna jsou oplechovaná speciální dánskou předzvětralou mědí a osazena v precizně zpracované břidlicové střeše.

Další jedinečné reference najdete na www.solara.cz, projekty si můžete prohlédnout také na videích na YouTube kanále Solara a aktuality sledovat na facebooku Krásné bydlení v podkroví.

Vzpomínky na Afriku

Přeskládané dimenze

V okamžiku, kdy investor potřeboval nově vyřešit vlastní bydlení, byl světlý, velkoryse rozlehlý byt v pražských Kunraticích unavený dlouhodobým pronájmem a volal po rekonstrukci. Při té příležitosti se majitel rozhodl realizovat i změny dispozice vedoucí k vyššímu komfortu užívání.

S prosbou o pomoc se proto obrátil na architektku Veroniku Haroldovou. Ta v první fázi navrhla tři významnější změny dispozice.

Posvětila záměr majitele vybourat dělicí příčky a spojit dva menší pokojíky do jediného, velkorysejšího prostoru s nádherným horizontálním oknem a vstupem na lodžii. Obývací pokoj s výměrou 24 m2 svou dimenzí lépe odpovídá rozloze bytu.

Druhou změnou bylo zvětšení koupelny tak, aby se do ní vešel sprchový kout, případně i pračka.

Poslední úprava vedla k intenzivnějšímu využití bytové komunikace, ze které byla doslova vykrojena průchozí šatna.

Slovo architektky

Komunikace s majitelem bytu plynula hladce, na rozdíl od spolupráce s mnoha realizačními firmami, které svou liknavostí zdržovaly časový harmonogram prací a často nebyly schopné odvést práci v požadované kvalitě. Po zdlouhavém a vyčerpávajícím boji s těmito nešvary se interiér nakonec doslova vyloupl do krásy k velké úlevě investora vyčerpaného nečekaně dlouhým realizačním procesem. Odměnou mu je byt dotažený do nejmenších detailů, který působí kompaktně a nabízí příjemné, komfortní zázemí s dostatkem úložných prostor.

Nízký rozpočet

Protože byt měl řešit bytovou potřebu investora pouze na přechodnou dobu, zadání požadovalo nízkorozpočtovou realizaci. Většina mobiliáře byla tedy zakoupena v obchodním domě IKEA. Výjimku tvoří pouze elegantní jídelní židle, kožená sedačka a manželské lůžko z XXXLutz společně s nábytkem vyrobeným na míru.

Protože investor má časově náročné zaměstnání, které ve vzácných chvílích volna kompenzuje aktivním odpočinkem, montáží nábytku z IKEA pověřil truhláře, který současně řešil jeho efektní kapotáž.

Velkým oříškem bylo elegantní zakrytí nevzhledného potrubí vzduchotechniky propojující kuchyňskou digestoř s větrací šachtou, kterou stavební firma poněkud zapomněla zabudovat do skříněk. Vysoká pracnost s kapotáží, která potlačuje křivost stěn, nerovně zavěšených skříněk a stropu, podstatně zvýšila účet za truhlářské práce.

Styl a barevnost

Majitel bytu s duší dobrodruha a lovce vášnivě rád cestuje do vzdálených končin včetně exotických destinací, odkud si vozí originální suvenýry. Současně mu vyhovuje praktičnost, přehledné linie a čisté tvary nábytku v moderním stylu. Architektka Veronika Haroldová proto nadčasově neutrální základ oživila etno prvky, které interiéru dodávají osobitý styl a efektně demonstrují zálibu majitele v cestování.

Styl etno inspirovaný Afrikou vyžadoval teplé, zemité barvy. Základní atmosféru bytu vytváří lehce načervenalá podlaha z odolného exotického dřeva spolu s krémovou výmalbou. Tu oživuje zlatavě okrová a skořicová, které se prolínají interiéry celého bytu.

K výrazně barevné podlaze, která na sebe přirozeně poutá pozornost, bylo třeba vybrat vhodnou materiálovou kombinaci pro nábytek, která se s ní nebude přetahovat o pozornost a nechá jí naplno vyznít.

Nábytek

Nábytek kombinuje černohnědé korpusy příhodně imitující tmavé exotické dřevo wengé. Ty tvoří dekorativní rám krémovým dvířkům ve vysokém lesku, které příznivě potlačují hmotu objemnějších korpusů. Decentní lesk a rytmus nábytku dodávají nerezové dekorativní úchytky, pouze rozlehlá úložná sestava v obývacím pokoji zůstala záměrně bez úchytek.

Kapacitní sestava vyplňuje téměř celou jednu stěnu obývacího pokoje. Světlá lesklá dvířka jí vizuálně odlehčují a obrací pozornost do kontrastně tmavých výklenků s decentně nasvětlenými suvenýry z cest.

Protože dveře na balkon jsou velmi blízko rohu, sestavu v jejich bezprostřední blízkosti doplňuje mělká knihovna s nástavcem, která pomohla maximálně využít limitovaný prostor při zachování kompaktního dojmu vestavby.

Autorka interiéru

Veronika Haroldová

• Vystudovala Fakultu architektury na ČVUT
• V roce 2003 založila vlastní ateliér specializovaný na návrhy interiérů.
• Ve svém portfoliu má víc než 240 realizací, které zahrnují soukromé i veřejné interiéry.
Kontakt: www.haroldova.cz

Další zajímavé interiéry si můžete prohlédnout v rubrice Interiér/Návštěvy nebo na našem sesterském webu www.modernibyt.cz.

Trvalky časného jara

Čemeřice

K nejznámějším jarním květinám patří čemeřice. Tyto vytrvalé byliny se řadí do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), jsou tedy značně jedovaté! Často rozkvetou již pod sněhem, na konci února.

Asi 20 až 25 druhů roste hlavně v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. Nejčastěji se setkáte se stínomilnou, asi 30 cm vysokou čemeřicí černou (Helleborus niger), která vykvétá časně, někdy dokonce již pozdě na podzim. Navzdory jménu má čistě bílé květy, vhodné k řezu.

Čemeřice korsická (H. lividus subsp. corsicus) pochází z horských luk a pastvin Korsiky a Sardinie. Má pilovitě zubatý okraj listů, dorůstá až 70 cm a vyžaduje zimní kryt ze suchého listí.

Setkat se můžete i s temně červeně kvetoucím druhem čemeřice nachové (H. purpurascens) nebo s velmi variabilní čemeřicí východní (H. orientalis) s krémově bílými, často skvrnitými květy.

Mnohem častěji než původní druhy se ovšem v zahradách pěstují zajímavé a krásné hybridy. Kvetou v barevné škále od krémově bílé, světle zelené, růžové, purpurové až po fialově černou. Květy mají různorodé formy.

V přírodě čemeřice nejčastěji rostou ve světlých listnatých lesích. V zahradách se sázejí do podrostu stromů, do zásadité či neutrální půdy. Rostou-li ve vlhčí půdě, snesou i slunce. Množí se dělením trsů nebo výsevem.

Sasanka

Jedna z našich nejznámějších jarních květin, sněhobíle kvetoucí sasanka hajní (Anemone nemorosa) roste hojně v listnatých lesích i v parcích a oborách. Méně se ví o zajímavých zahradních formách s květy jiných barev nebo plnokvětých.

Tato křehká hajní rostlina vykvétá už v březnu a dubnu, poté vytvoří plody a zatahuje do podzemních orgánů do příštího jara. Potřebuje vlhčí kyprou půdu a přistínění.

Velmi atraktivním druhem je sasanka věncová (A. coronaria), původem ze Středozemí a západní Asie. Kvete v dubnu a v květnu a stejně jako předchozí druh patří mezi takzvané efemeroidy – to jsou hlíznaté nebo oddenkaté druhy, které brzy po odkvětu zatahují.

Pěstuje se pouze pestrá směs kultivarů s květy jednoduchými ´De Caen´ a plnokvětými ´St. Brigid´. Výborně se uplatní ve skalkách nebo před keři na okrajích záhonů.

Hlízovitý oddenek má i sasanka vábná (A. blanda), pocházející z jihovýchodu Evropy. V přírodě ji najdeme v horách, ve výškách kolem 2 000 m nad mořem. Dorůstá do výšky 10 až 15 cm, původní druh má květy blankytně modré. Pěstují se četné odrůdy v různých odstínech bílé, růžové, modré a fialové barvy.

Tomuto nenáročnému druhu se daří v kamenitých propustných, ale nikoli na suchých a vyprahlých půdách. Dobře roste i kvete na slunci i v polostínu.

Koniklec

Všech asi 30 druhů osidluje především Evropu a západní Asii. Některé rostou jako skalničky, jiné ve stepích, horské koniklece zase nejčastěji nalezneme na loukách či pastvinách. Jejich zvláštní kouzlo spočívá nejen v časných květech, mají také efektní péřité plody.

Z původních druhů se nejčastěji pěstuje koniklec německý (Pulsatilla vulgaris) a koniklec velký (P. grandis). Koniklec německý vykvétá zároveň s rašením listů, koniklec velký nejdříve vykvete, jeho listy vyrůstají až po odkvětu.

V zahradnických firmách ovšem najdeme řadu dalších druhů i hybridů, oblíbený je koniklec alpínský (P. alpina) z evropských hor a Kavkazu, koniklec albánský (P. albana) rostoucí od Balkánu po Kavkaz a Írán nebo koniklec horský (P. montana) z Alp a Balkánu. Vyhledávaní jsou především kříženci s bílými, žlutými a růžovými květy, zajímavé jsou i hybridy „plnokvěté“ (s hluboce dřípeným okvětím).

Koniklece vyžadují propustnou, lehkou, hlubší půdu, obsahující vápník a plné slunce. Díky kůlovitému kořenu dospělé rostliny špatně snášejí přesazování. Semena se vysévají ihned po dozrání v létě, nažky se dlouhým ochmýřeným přívěskem samy zakroutí do země.

Povrchový výsev umístěte do studeného pařeniště, kde musí projít asi tříměsíční periodou chladu. Zjara, po vyklíčení rostlinky vyžadují více zálivky. Při množení kultivarů ale dochází k barevné i tvarové degeneraci potomstva.

Plicník

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) patří k časným a nenáročným zvěstovatelům jara v listnatých lesích. Je domácí po celé Evropě a v Rusku.

Lidová léčba dýchacích cest

Plicník lékařský byl již od středověku znám a užíván jako rostlina léčivá. Světle skvrnité listy totiž odjakživa připomínaly nemocné plíce – odtud pochází i jeho jméno. Skutečně se také používal při dýchacích potížích k lepšímu odkašlávání, dnes se jen výjimečně doporučuje v lidovém léčitelství.

Temně zelené, drsně chlupaté listy ozdobené světlými skvrnami jsou atraktivní po celé vegetační období. Zahradníci proto vybírají a množí zvlášť zajímavé formy a vznikají nádherné a velmi různorodé kultivary. Květ se postupně zbarvuje od růžova do modra až modrofialova.

Plicníky rozkvétají mezi březnem až počátkem května. Vyžadují stanoviště v polostínu s vlhčí humózní půdou, vysazují se například s prvosenkami, čemeřicemi, jarními sasankami nebo jaterníky. Snadno se množí rozdělením starších trsů i výsevem.

Jaterník

Drobná, nenáročná hajní rostlina z čeledi pryskyřníkovitých je jedovatá. Patří však k milým symbolům jara. Jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis) najdete v listnatých lesích mírného pásma na severní polokouli.

Chlupaté stonky nesou po jednom květu rozkvétajícím koncem března a v dubnu. Srdčitě trojlaločné přízemní listy se vyvíjejí na jaře po odkvětu a přezimují. Květy bývají modrofialové nebo modré, vzácněji i v přírodě růžové nebo bílé. Pěstují se i plnokvěté formy s kultivarovými jmény.

Jaterníky se vysazují do stinného podrostu pod listnaté dřeviny do humózní vlhké půdy nebo do zastíněných skalek. Množí se dělením trsů po odkvětu, semena lze vysévat ihned po dozrání na povrch rašelinného substrátu.

Prvosenka – posel jara

Prvosenek známe mnoho. Prvosenka jarní neboli petrklíč je symbolem jara v přírodě. V zahradách vládne prvosenka zoubkatá (Primula denticulata) s krásným kulatým květenstvím v modrofialových, růžových a bělavých odstínech.

Původem pochází z Himálaje, kde roste na travnatých horských loukách v nadmořských výškách od 1 500 do 4 100 metrů. Květní stvoly bývají až 10 až 40 cm vysoké. Rozkvétá už koncem března a přetrvává až do května.

Potřebuje vlhčí nevysychající půdy, roste jak na slunci, tak v polostínu. Snadno se množí výsevem nebo dělením.

Pozor na jedovaté krásky

Kvetoucí trvalky jsou krásné, ovšem pozor, některé druhy mohou být dost jedovaté! Značně toxické jsou všechny druhy z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), například koniklece, orlíčky, upolíny, sasanky, blatouchy, čemeřice a další. Opatrně je třeba zacházet se srdcovkami, barvínky, konvalinkami, pryšci i dalšími okrasnými rostlinami.