Blog

Návod: Dřevěná houpačka

Budete potřebovat:

Pilku, vrtačku, smirek
Štětec a barvy
Kulatinu Ø 3 cm: 3 díly dlouhé 40 cm, 2 díly dlouhé 30 cm, 6 dílů 9 cm dlouhých
Latě o tloušťce 2 cm: 5 latěk 5 × 40 cm, 2 příčné laťky 5 × 30 cm

1. V dřevěné pokosnici si ostrou pilkou zkrátíme na přesnou délku laťky i kulatinky potřebné k výrobě houpačky.

2. Sedák tvoří čtvercový rámeček, laťky přilepíme disperzním lepidlem. V rozích prochází závěsné lano, pro které předvrtáme otvory.

3. Z odřezků si vyrobíme jednoduchou šablonu pro přesné vrtání do kulatinky, v ní pak všechny kulaté díly provrtáme 2 cm od kraje.

4. Na pásové brusce nebo na špalíčku se smirkem hrany kulatinek a latiček strhneme. Tak se nebudou třepit a dítě se o ně nezraní.

5. Lanko, které prochází vyvrtanými otvory, by mělo mít asi o jeden až dva milimetry menší průměr, než je průměr vrtaného otvoru.

6. Ve vyrobené šablonce snadno vyvrtáme i podélné otvory do zkrácených kulatinek, při vrtání dbáme na kolmost.

7. Ze spodní strany sedáku připevníme vnitřní laťky vhodně dlouhými vruty do dřeva se zápustnou hlavou.

8. Díly zkusíme provléct lankem, abychom zjistili, zda jsou připraveny správně. Lanko na koncích zatavíme pro lepší provlečení.

9. Díly houpačky natřeme voděodolnými pestrými barvami (např. Balakryl), raději ve dvou slabých vrstvách.

10. Pro zavěšení použijeme svařované oko a závěs s dvojitým bezpečnostním okem. Důležitá je nosnost a ukotvení hmoždinek.

10. Pro zavěšení použijeme svařované oko a závěs s dvojitým bezpečnostním okem. Důležitá je nosnost a ukotvení hmoždinek.

11. Houpačku můžeme natřít barvami, nebo ji nechat v přírodním tónu a jen upravit bezbarvým lakem či tónovanou lazurou.

11. Houpačku můžeme natřít barvami, nebo ji nechat v přírodním tónu a jen upravit bezbarvým lakem či tónovanou lazurou.

12. Výšku zavěšení od země volíme tak, aby dítě mohlo samo pohodlně nastoupit a nohama se odrážet.

12. Výšku zavěšení od země volíme tak, aby dítě mohlo samo nastoupit a nohama se odrážet lehce a pohodlně.

Sweet Home Sour

Ingredience:

45 cl Becherovky Original

15 cl čerstvé citronové šťávy

20 cl medové vody

1 bílek

2 lžičky marmelády z černého bezu

Postup:

Všechny ingredience dejte do šejkru (větší zavařovací sklenice), přidejte dostatečné množství ledu a silně promíchejte.

Přelejte do předem vychlazené sklenice a dozdobte.

JIŘÍ GEORGE NĚMEC

Mezinárodní ambasador značky Becherovka Original pravidelně školí barmany po celém světě. Barový život je pro něj především poznávání nových zemí a přizpůsobení se kulturním odlišnostem.

Majitelé pravidelně zpřístupňují objekt veřejnosti v rámci červnové akce Víkend otevřených zahrad a zájem vždy vydrží prakticky až do podzimu. Průběžně přicházejí také botanici, aby obdivovali krásu arboreta a spatřili i vzácné a méně známé druhy cizokrajných dřevin, které v místních podmínkách přečkají zimu. Doktor Ivan Brdička je nejenom dokonalým znalcem flóry a fauny (původně vystudovaný zoolog), ale také výborným hostitelem a průvodcem.

Moudrost tradice a kouzlo historie

Abychom pochopili krásu zahrad, je třeba vnímat také původní architekturu domu, která k nim neodmyslitelně patří. Majitelé se snaží o zachování genia loci a udržují dům i zahrady podle tradičních a architektonických zásad a doporučení.

Vilu postavil v roce 1921 pro svoji rodinu podnikatel Josef Novák, majitel Parkhotelu Monopol, který stával v těsném sousedství (dnes je tam nemocnice). Zahrada byla osázena převážně ovocnými stromy a významnou plochu zaujímaly zeleninové záhony pro potřeby kuchyně a hotelových hostů.

Poměrně dlouhou dobu se obě rezidence těšily zájmu výletníků, nicméně postupem času získávala na převaze módní letoviska v blízkých Jevanech a podnikatel byl nucen řešit svoji obtížnou finanční situaci prodejem vily a pozemku o výměře více než 5 000 m2.

Nemovitost s pozemky získal v roce 1931 pražský architekt Václav Šurovský a na přání své ženy Olgy provedl některé barokizující stavební úpravy, z nichž nejnápadnější je dodnes zachovaná fasáda vily.

Rodina využívala nemovitost pouze jako letní byt a o zahradu se staral profesionální zahradník, který bydlel v sousedním domku. A podle dochovaných materiálů to dělal velmi dobře. Architekt Šurovský mu poněkud „ztížil“ práci tím, že provedl některé parkové úpravy, a údržba takovéhoto skvostu byla poměrně náročná. Navíc byla nutná permanentní péče o parapetní skleník, který sloužil k pěstování květin.

„Archivní materiály praví, že jednou ze základních povinností zahradníka bylo to, že při příjezdu paní domu musely být vždy na stole čerstvé květiny, zvláště pak orchideje,“ vypráví Ivan Brdička a ukazuje na pečlivě střiženou část francouzské zahrady při jihovýchodním průčelí vily, která byla dodnes zachována v perfektním stavu.

„Obdobné řešení při jihozápadním průčelí jsme zrušili, protože jeden z mohutných buků začal působit jako rušivý element přísně vedeného typu zahrady,“ dodává současný majitel.

Bohaté arboretum

Patří mezi největší sbírky v Čechách, najdete tu celkem 230 dřevin.

Za všechny alespoň namátkou: Callicarpa dichotoma (krásnoplodka); Cercis siliquastrum (zmarlika Jidášova); Jamesia americana (jamesovka americká), jediný druh rostlin tohoto rodu patřícího do čeledě hortenziovité; Leycesteria formosa (leycestérie krásná), neobvyklá rostlina pocházející z horských lesů Číny a Himálaje; jehličnany Cedrus libani (cedr libanonský); Sequoiadendron giganteum (Sekvojovec obrovský, zvaný též mamutí strom), nebo Torreya californica (Toreja kalifornská), krásná dekorativní dřevina, která dosahuje výšky až 20 metrů.

Z dřívější doby se zachovaly dva mohutné staleté červené buky před vilou a asi devadesátiletá magnolie.

Zahrada jako rodinný klenot

V roce 1946 se stal novým majitelem MUDr. Jiří Brdička a nemovitost je v majetku rodiny dodnes. Do roku 2000 nedošlo k žádným výraznějším změnám, kromě běžné údržby zeleně, oprav a modernizace interiéru vily.

Až teprve od roku 2005 se začíná psát nová etapa historie zahrady. Současní majitelé RNDr. Ivan Brdička s manželkou si na pomoc přizvali renomovaného zahradního architekta Matouše Jebavého, který navrhl architektonické řešení s respektem k původní koncepci, doporučil výběr stromů, keřů i ostatních rostlin a respektoval většinu cest v původních trasách.

Navržené řešení, zejména zcela novou základní kostru zahrady, majitel akceptoval, omezil pouze rozsah ovocné zahrady, aby mohl plně rozvinout svoji myšlenku meditační a čajové zahrady v japonském stylu. Podstatně též rozšířil výběr dřevin.

„Cílem obnovy bylo vytvořit příjemné prostředí v okolí vily, poskytující dostatek klidu a domácí pohody bez nutnosti vyhledávat vzdálené destinace. Aktivní i pasivní dovolenou lze teď prožít i doma,“ vysvětluje svůj záměr Ivan Brdička a zároveň prozrazuje, že každá zahrada je tvůrčím procesem, který nikdy nekončí.

„Stále je co zlepšovat, některá řešení se v současné době jeví jako méně vhodná, některé rostliny, stromy a keře již nechtějí spolupracovat a někdy ani žít na místech, která jsme jim před léty vybrali, a některé druhy prostě musíte mít, děj se co děj… Naše zahrada se postupně stala arboretem, ovšem s tou podmínkou, že sbírka druhů nesmí rušit původní architektonickou koncepci, ale naopak ji nevtíravě zdůraznit. Pozorný návštěvník může na relativně malé ploše najít prakticky všechny rody jehličnanů, schopných přežít místní zimy, a mnoho i velmi neobvyklých a vzácných listnáčů. To činí tuto zahradu naprosto unikátní,“ dodává a podrobněji seznamuje s přítomnými dřevinami.

Podle původního návrhu architekta Matouše Jebavého tvořilo kostru zahrady asi 70 druhů dřevin s klasickým podrostovým patrem pámelníků, tavolníků, mahonií a bobkovišní. Postupně ale přešla nízkoúdržbová zahrada k vyšší formě okrasných zahrad parkového typu a přibylo i odborné práce.

Majitel svého rozhodnutí nelituje. V současné době se jeho arboretum pyšní mnoha druhy i velmi vzácných dřevin. Restaurováním postupně prošel i dobový zahradní bazén z 30. let minulého století, který je v současné době opatřen moderním filtračním zařízením. Dostatečnou zásobu vody zajišťuje původní studna hluboká přes 30 metrů.

Majitelé zahrady, manželé Brdičkovi

Manželé Brdičkovi Původním vzděláním zoolog a lékařka našli svoji zálibu v okrasných zahradách. Své dílo pravidelně představují v rámci akce Víkend otevřených zahrad.

Kontakt: ivan.brdicka@gmail.com

Upozornění na Víkend otevřených zahrad a další zajímavé domácí, regionální i mezinárodní akce najdete v aplikaci Kalendář v rubrice AKCE.

Předjarní řez ovocných dřevin

Společně s odborníkem na zahrady inženýrem Jiřím Prouzou se podíváme v obrazech na správný řez dřevin, na úpravy keřů před jarní výsadbou a na řez ovoce, konkrétně na předjarní řez zanedbané jabloně. S optimálním časem pro stříhání dřevin nás seznámí speciální tabulka a některé triky a tipy, které se vážou k ochraně stromů po celý rok.

Rozmnožování ovocných dřevin

Existují dva typy vegetativního rozmnožování ovocných dřevin. Zaprvé přímé, mezi které patří řízkování, hřížení, dělení trsů, množení oddělky, množení šlahouny, množení odkopky atd. Druhým typem rozmnožování je rozmnožování nepřímé, které zahrnuje očkování, roubování a ablaktaci.

Pravidla správného řezu

1. Řez se vede vždy šikmo, jen několik milimetrů nad pupenem. Je-li rostlina olistěná, najdeme pupen v úžlabí mezi výhonem a řapíkem listu.
2. Řez se nevede příliš vysoko nad pupenem, jinak zbývající pahýl odumírá až k pupenu a může ho poškodit.
3. Stříháme-li těsně nad pupenem, může se přerušit (vyschnout) tok šťávy a pupen zaschne.
4. Řez se nikdy nevede tak, aby řezná plocha směřovala šikmo k pupenu.

Na výhonech vždy hledáme takové pupeny, které směřují z rostliny ven – korunka se pak lépe rozkošatí a uvnitř se nepřehušťuje.

Správné ošetření míst po odřezu

Místa se musí ošetřit a zhojit rychle, aby se do stromu nedostaly choroboplodné zárodky. Staré větvičky je třeba odštípnout přímo u větve. Ořez do hladka se hojí rychleji, pokud roztřepené okraje míst po odřezu ihned seříznete nožem (zahnutý nůž žabka).

Nová místa po odřezu ošetřete až přes okraj pomocí příslušného prostředku na ošetření míst po odřezu. Natřete-li prostředek po celé ploše, působí jako náplast. Větve odstraňte v celku. Po nedbalém řezu větví v koruně vyrůstají výhonky rostoucí strmě směrem nahoru (tzv. vlky), které nenesou žádné plody.

Péči potřebují hlavně jabloně

Ing. Jiří Prouza V zimě a v předjaří řežeme hlavně ovocné stromy, pravidelnou péči potřebují především jabloně. Cílem řezu je podpořit co největší kvetení, které pak přinese bohatou úrodu.

Obecně se květní pupeny zakládají na větvích a výhoncích, které rostou co nejvíce vodorovně. Svislé výhony strom zvětšují do výšky, avšak téměř nekvetou. Proto se snažíme korunu spíše roztahovat do šířky, zároveň pak může do koruny lépe pronikat slunce.

Odstraňujeme zároveň všechny slabé, poškozené, zahušťující, křížící a vystoupavé výhony, včetně tzv. vlků u starších stromů. Dbáme na to, abychom si zapěstovali pravidelnou a dobře rozvětvenou korunu ze silných kosterních větví. Na nich pak v budoucnu již jen upravujeme obrost a slabší větve.

Slabší větve stříháme ostrými zahradnickými nůžkami, silnější pilkou. Řežeme pokud možno za bezmrazého dne a větší rány ihned zamažeme kvalitním stromovým balzámem.

Tipy z OBI:

Prořezávání či omlazovací zastřihnutí na podzim

Jakmile ovocné stromy shodí listí, může se až do ledna provádět prořezávání či zastřihávání. Vyberte si k tomu slunečný den, kdy nemrzne. Při prořezávání se odstraňují nemocné nebo poškozené větve a úzké, křížící se nebo otírající se větve. Kromě toho je třeba odřezat i výhonky rostoucí směrem dovnitř.

Omlazovací ořez pro starší stromy

Staré stromy, které již nevytvářejí žádné nové výhonky, by měly projít
tzv. omlazovacím ořezem. Koruna se přitom zastřihuje asi o třetinu. Větší místa po odřezu větví uzavřete pomocí příslušného prostředku.

Okrasné dřeviny

Okrasné dřeviny se musí prořezávat každé 2 až 3 roky. V základně keře se odstraní starší větve. Místa po odřezu v oblasti půdy je třeba uzavřít příslušným způsobem.

Správný ořez a střih

Pilou řežeme či nůžkami stříháme přímo za větevním kroužkem ve směru shora dolů. Velké, těžké větve neodřezáváme najednou, hrozí při tom
jejich vylomení a odloupávání.

Uzavření míst po odřezu

Místa vzniklá po odřezání, která jsou širší než 3 cm, je nutné bezpodmínečně ošetřit pomocí prostředku na uzavření míst po odřezání. Zabrání se tím vniknutí choroboplodných zárodků do dřeviny.

Odstranění rakoviny ovocných stromů

Místa napadená rakovinou ovocných stromů odstraňte pomocí pily a dláta. Silně napadené větve odstraňte úplně. Místa vzniklá po odřezání uzavřete příslušným způsobem.

Ochrana proti hmyzu

Pro ochranu před housenkami píďalky mrazivé, mšicím a mravencům se doporučuje lepící kroužek papíru na kmen stromů zachycující škůdce, housenky a mravence. Abyste zabránili napadení pavoučími roztoči, červci a mšicemi, je třeba ošetřit dřeviny krátce před výhonem postřikem proti roztočům, mšicím atd.

Médium elektřiny

Po roce 1989 jsme zažili dvě vlny velkého energetického rozčarování. Při té první mnozí pod vidinou levné elektrické energie nakoupili dotované přímotopy. Cena této energie se pak zvedla tak, že by se přímotopy jako hlavní zdroj otopu nevyplatily, ani kdyby byly zdarma.

Podobně tomu bylo i s plynem. Energie z dostupných obnovitelných zdrojů jsou stále ještě poměrně drahé, účinnost nákladných a technicky náročných zařízení často závisí na proměnných faktorech – množství slunečního svitu, síle větru, průtoku vody aj.

Je třeba počítat i s tím, že budete v zimních měsících potřebovat dodatečný zdroj na krytí zvýšených energetických potřeb obydlí.

Zvolíte-li jako zdroj energie elektřinu, máte na výběr mezi teplovodním vytápěním s elektrickým kotlem, elektrickým podlahovým vytápěním a elektrickými přímotopy. Při dnešním stupni technologického vývoje se dá zcela objektivně říci, že soustavy napojené na elektrický zdroj mají četné přednosti.

Pět důvodů pro elektřinu

Mezi ně patří například vysoká účinnost (až 99%) či provoz bez emisí, který nepotřebuje komín a další investice, související s typem paliva.

Pořizovací cena elektrických kotlů je citelně nižší než u jiných (například plynových) typů. Elektrické kotle vyžadují také mnohem menší a levnější servis – prakticky se nic neseřizuje. Zavést otopnou soustavu na bázi elektřiny je zároveň stavebně mnohem jednodušší a nepůsobí v interiéru esteticky rušivě (jako např. rozvody potrubí plynu či teplovodního vedení).

Spotřebiče na elektrický proud mohou plnit více funkcí: topit, chladit, temperovat, snadno se ovládají, programují a umožňují i dálkové řízení.

V neposlední řadě se na tento typ komfortního paliva nevztahují hrozivé bouřkové mraky plynových a ropných krizí. Jsme v něm více než soběstační.

Navíc dodavatelé poskytují zvýhodněnou sazbu za elektřinu, která se vztahuje na celý provoz domácnosti, tedy včetně osvětlení a dalších elektrospotřebičů v domě.

V tabulce níže níže uvádíme, kolikrát zaplatíte navíc za elektrickou energii na provoz spotřebiče podle roku jeho výroby:

Spotřebič/rok výroby	1980	1985	1990	1995	2000
Chladnička	6,3	5,5	4,7	3,7	2,9
Kombinovaná chladnička	5,5	3,6	3,7	2,6	2,3
Šuplíková mraznička	4,1	2,9	2,6	2,4	2,2
Truhlicová mraznička	3,3	1,9	1,7	1,4	1,3
Pračka	3,6	3,0	2,4	1,9	1,6
Myčka	2,8	2,4	2,0	1,7	1,4
Sušička	2,9	2,5	2,0	1,8	1,4

Zdroj kalkulace: PRE, CECED, SEVEn

Jsou tu ale i nevýhody: abyste si mohli zatopit, musíte v příslušném elektrorozvodném závodě získat povolení na jistič alespoň 32 A. Musíte mít v pořádku elektrické rozvody a jističe s přihlédnutím k momentální velké spotřebě.

Elektrické kotle nejsou uzpůsobeny do systému kombi, takže TUV je nutné řešit externím zásobníkem. Znamená to si připočítat cenu bojleru na ohřev vody, dva spotřebiče logicky vytvoří větší nároky na prostor a umístění. Na druhou stranu nepotřebujete zvláštní servisní ani skladovací prostory.

Elektrické vytápění přichází zpravidla na řadu především tam, kde jiná palivová možnost není, anebo mají majitelé nemovitosti třeba strach z plynu, nemají komín, nemají prostory a osobní kapacitu pro skladování a zpracovávání tuhých paliv apod.

Trendem posledních let ale je zvrat nedůvěry v otopné (a chladicí) soustavy poháněné elektřinou, které jsou technicky vyspělé, úsporné, nenáročné na provoz, „čisté“ a snadno dostupné. Velkou výhodou elektrických soustav je pak jejich možnost kombinace s jinými zdroji do duálních a terciárních sestav, které jsou již dnes reálnou vizí budoucnosti.

Zajímavosti: základní pravdy o teple

– Teplo nás stojí až 85 % všech nákladů na provoz domácnosti. Pouze 15 % nákladů tvoří položky na elektřinu či plyn určený k vaření, spotřebu teplé a studené vody, likvidaci odpadků a další činnosti v domácnosti.
– Teplo vždy uniká spolu s vlhkostí do chladnějšího prostředí, nikdy naopak.
– Teplo se chová jako voda – utíká, kudy může. Největším spotřebičem tepelné energie je konstrukce domu. Každá hmota má snahu vyrovnat svoji teplotu na teplotu okolí – tedy i konstrukční prvky staveb.
– Teplo se akumuluje pouze v suchých konstrukcích – až 60 % energie vydané na topení se akumuluje do zdiva. To se samozřejmě netýká dřevostaveb. Důsledkem chybějící či nevhodné tepelné izolace se může ztrácet až 40 % tepla, které vyprodukujete vytápěním. V praxi to znamená, že zaplatíte-li ročně za vytápění rodinného domku 30 000 Kč, pak jste 12 000 Kč zaplatili zcela zbytečně.

Tapetování je hra…

Jaký vybrat vzor?

Při výběru vzoru tapety byste měli kromě vašich pocitů brát v úvahu také výšku stropu, velikost stěn a množství světla v bytě. Obecně platí, že výrazné vzory potřebují velký prostor, ve kterém naopak malý vzor zanikne. Ale pokud se vám vybraný vzor líbí, důvěřujte svým pocitům a poučky hoďte za hlavu. Také můžete tapetu použít pouze na jednu stěnu nebo třeba jen v jednom pruhu.

Vliesové tapety

Vyrábějí se ze speciálních textilních a buničitých vláken (z tzv. vliesu) spojených polymerovým lepidlem. Jsou vysoce prodyšné, a tudíž vhodné i do vlhkého prostředí a na veškeré povrchy. Jejich předností je snadná aplikace, kdy není potřeba tapetu vlhčit ani potírat lepidlem, protože to se nanáší přímo na stěnu, a tapety se tedy aplikují za sucha. Stejně snadno se odstraňují ze stěn.

Vinylové tapety

Jsou oblíbenou alternativou keramického obkladu, z čehož je patrné, že se nemusíme obávat použít je i do kuchyní a koupelen. Jejich povrch tvoří vrstva vinylu o různé tloušťce. Ta umožňuje, že se dají snadno čistit a omývat. Jejich strukturovaný povrch umí dobře skrýt nerovnosti popraskaných a křivých stěn.

Papírové tapety

Jsou oblíbené pro nižší cenu, ovšem nelze počítat s příliš dlouhou životností. Platí, že čím silnější a těžší papír, tím je tapeta kvalitnější. Papírové tapety jsou vhodné do dětských pokojů, kde je s rostoucím věkem dítěte také častěji měníte. Naopak zcela nevhodné jsou do vlhkých prostorů, jako jsou koupelny a kuchyně.

Textilní tapety

Vyrábějí se tradičním způsobem tak, že se na papírový nebo vliesový podklad aplikují přírodní nebo syntetická vlákna, lýko nebo plsť, což má za následek luxusnější vzhled. Povrch může být potištěn i sítotiskem. Textilní tapety dobře kryjí nerovnosti stěn a zlepšují akustiku v místnosti s vyššími stropy. Lze je vysávat vysavačem spuštěným na nižší výkon.

Fototapety

Velmi oblíbené jsou i fototapety, které mohou mít věrnou podobu kamenné stěny nebo knihovny, případně umí navodit atmosféru, že právě stojíte na zasněženém vrcholku Alp nebo jste se ocitli uprostřed lesa. Výjimkou nejsou ani fototapety podle vašeho vlastního návrhu, stačí pouze dodat fotografii v dostatečném rozlišení a při příchodu domů vás může vítat domácí mazlíček v nadživotní velikosti, ten ale na rozdíl od toho živého nepotřebuje venčit.

Kolik rolí?

Standardní rozměr role je 0,53 x 10,05 m a vystačí na cca 5 m2 plochy. Počet potřebných rolí vypočtete s využitím vzorce obvod místnosti krát výška místnosti děleno pěti.

Flora a fauna

Vzory květin a zvířat na tapetách udělají s vaší náladou divy. Zajímavě působí i v kombinaci s barevnou výmalbou.

Písmena a čísla

Tapety s dekorem číslic a písmen nepatří nutně pouze do studentských pokojů, ale mohou povzbudit vaši fantazii třeba právě v kuchyni.

Imitace materiálů

Pokud jsou vám blízké přírodní materiály, budou vám v interiéru příjemné tapety s imitací dřeva či kamene.

Pruhy a puntíky

Potřebujete opticky rozšířit či ozvláštnit prostor? Pak jsou pruhované a puntíkaté tapety tím pravým nástrojem.

Hravost

Podpořte fantazii a tvořivost dětí pomocí hravých tapet. Při výběru nezapomeňte přihlédnout k přání dítěte.

Obrazy

Fenoménem moderního bydlení se s poslední době stávají obrazové tapety, které se nejčastěji prodávají ve více rozměrech.

4 tipy pro dokonalý výsledek

Vliesová tapeta Race, 1,86 x 2,7 m, www.lavmi.cz • Základem úspěchu jsou dobře připravené stěny. Nikdy neuděláte chybu, když před lepením tapet nanesete na stěnu penetrační nátěr.

• Dobře si spočítejte, kolik rolí tapety budete potřebovat, a při nákupu pečlivě zkontrolujte číslo výrobní šarže, protože i stejný vzor z jiné série může mít mírné barevné odchylky.

• Nezapomeňte na to, že u vzorovaných tapet musíte počítat s prostřihem nutným k zachování návaznosti vzoru.

• Pokud vám chybí představivost nebo si nejste jistí, zda vybraný vzor bude místnosti slušet, požádejte v prodejně o vzorek. Přilepte ho na stěnu a vyčkejte několik dní, jak na vás bude působit.

Další články na téma dekorování interiéru najdete v rubrice Interiér a na našem sesterském webu www.modernibyt.cz.

Budoucnost bez překážek

Vrch Zelená hora je dominantou malebné krajiny Českomoravské vrchoviny. Dům, který dnes představujeme, stojí na okrajové parcele, navíc vysoko na kopci. Díky vhodnému umístění a „natočení“ stavby na pozemku mají majitelé domu jedinečný výhled přes údolí přímo na kostel sv. Jana Nepomuckého, významné poutní místo stojící na Zelené hoře. Parcela navazuje na starší zástavbu a sousedí s poměrně tichou komunikací.

Lokalita, která je součástí chráněné krajinné oblasti, má velmi přísný územní plán a při schvalování stavebního plánu bylo zapotřebí i vyjádření památkářů.

„V současnosti se nejčastěji prodávají pozemky o rozměru 1 000 m², takže domy vycházejí, co se týká objemu, hodně podobně. Proto když má být dům něčím zajímavý, je třeba navrhovat ho v jednoduchých liniích a hlavní plochy pak něčím ozvláštnit, například výraznou texturou fasády. Naopak přebytek různých detailů – vikýřů, plechování… – působí rušivě. Mám ověřené, že čím je na domě méně složitostí, tím lepší je výsledek,“ říká Ing. Lenka Havlíčková z Ateliéru A2, která je autorkou architektonického návrhu.

Díky volbě „volského oka“ byla víceméně dána volba střešní krytiny. Plechová střecha by v tomto případě nevypadala dobře, proto se majitelé rozhodli pro hnědou bobrovku, která příjemně ladí s tmavší cihlou.

Skrytá garáž

Objekt je půdorysně řešený do písmene L, což například umožnilo umístit terasu na chráněné závětrné straně. Kuchyně má výhled do ulice, je orientačním bodem domu s velkým rohovým oknem na východ. Proto je tu dopoledne hodně denního světla.

„Poloha pozemku vždycky určuje polohu domu. Ale samozřejmě jsme pracovali s tím, jak sluníčko přes den běží, a do toho jsme se snažili místnosti co nejvhodněji umístit,“ vysvětluje architektka a zároveň upozorňuje na častou chybu, které se majitelé domů při plánování novostavby dopouštějí: „Většina lidí chce mít vjezd co nejblíže domu, proto předsune garáž do vstupního prostoru. Tím ale znehodnotí celkovou vizáž stavby.“

Při požadavcích na odstupy domu od okolní zástavby a od komunikace většinou zbývá na vstupní frontu velmi málo místa. A když si v tomto prostoru někdo postaví dvougaráž…

To ale není případ tohoto rodinného domu, kde je garáž zasunutá tak, aby byl z pohledu z ulice viditelný jenom střešní štít. Tím vzniklo místo pro sloup, který odlehčuje roh parcely, a do popředí se dostala čistá fasáda. Na celé průčelí pak architektka „posadila“ jednoduchou střechu, jež zároveň překrývá i garáž.

Aby fasáda působila pozitivně a nenudila, zvolila architektka cihly matné a zároveň promíchala různé odstíny barev, samozřejmě s ohledem na barevnost okenních rámů a dveří.

Bez bariér

„Při zadání bylo mým úkolem vyřešit dispozici bydlení dvou starších manželů, k nimž občas jezdí na víkendy děti s vnoučaty. Proto jsme vytvořili návrh domu, kde rodiče využívají bezbariérové přízemí a v patře a podkroví vznikly komfortní prostory pro jejich dospělé děti s rodinami,“ říká Lenka Havlíčková.

Kuchyňská linka uspořádaná do tvaru písmene U poskytuje velkou pracovní plochu i komfortní úložné prostory. Z rohového okna má paní domu dokonalý přehled o tom, kdo právě odchází či přichází na návštěvu.

Manželé dosud žili v domě, kde museli neustále „běhat“ po schodech z přízemí do patra. Proto se v novém domě vše řešilo na jednom podlaží tak, aby mohli mít snadný přístup do všech místností a také ke vchodu domu, do garáže i na zahradu.

Prostorná terasa je přístupná z obytné části francouzskými okny. „Nikde nebrání žádné překážky, v domě nejsou prahy a také dveře jsme udělali úmyslně širší, aby případná manipulace se zdravotními pomůckami byla co nejsnazší,“ upozorňuje architektka.

Kam s ním…

Tuhle otázku nejspíš rodina nebude muset v dohledné době vůbec řešit. Dům totiž poskytuje spoustu úložných prostor, navíc prakticky rozmístěných. Například mezi garáží a halou je umístěný retardér (velká šatna, kam se vejde mnoho technických věcí, sezonního oblečení atd.), stejnému účelu slouží i dlouhá stěna s úložnými prostorami v patře. Výhodou je také velká půda, určená pro ukládání sportovních potřeb, archivu apod.

Celý interiér domu je poměrně velkoryse vybavený. Manželé si sem přestěhovali nábytek z původního bydliště, většinou komfortní, masivní „kusy“ v rustikálním stylu. S tímto zařízením dobře souzní i parketové dubové podlahy a klasický otevřený krb obložený pískovcem, který je dominantou obývacího prostoru.

Jinak je dům vytápěn plynem – majitelé využívají praktickou kombinaci podlahového topení (pod dlažbou v koupelnách a vstupních prostorách) a trubkového otopného systému.

„Myslím, že se zde klientům žije dobře. Pan majitel mi nedávno říkal, že kdyby dům stavěl znovu, udělal by ho úplně stejně a to je pro mě důležité,“ uzavírá Lenka Havlíčková.

Majitelé spolu se zahradním architektem pečlivě vybírali, jaký rostlinný materiál se bude nejlépe hodit k cihlové fasádě. Proto v zahradě převažují jehličnany.

Technické údaje

Užitná plocha: 250,4 m2 (vč. garáže)
Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém Porotherm, obvodové zdivo z brouš. tvárnic Porotherm 44 Si (tl. 500 mm), keramické stropy z tvarovek Miako, dřevěný krov, fasádní cihelý obklad Terca Timm-Antiek
Výplně otvorů: okna dřevěná s izolačními dvojskly, předokenní žaluzie na el. pohon, dveře vnitřní dýhované do obložkových zárubní
Vytápění: ústřední plynové, kombinace teplovodního podlahového vytápění a radiátorů, krb s krbovou vložkou

Autor: Ing. Lenka Havlíčková, Ateliér A2

Zhotovitel stavby: Stylstav Křižanov

Kontakty:
Ateliér A2 Praha, www.ateliery-a.com, Hellichova 1, Praha 1, tel.: 777 146 000
Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., Plachého 388/28, České Budějovice, www.wienerberger.cz

Květákové placičky

Suroviny:

1 uvařený velký květák

3 vejce

1 hrnek (250 ml) hladké mouky

1 hrnek (250 ml) strouhanky

1 hrnek (250 ml) vody z vaření květáku

sůl

2 velké cibule (jemně nakrájené)

olej na smažení

Postup:

Uvařený květák (nejlépe v páře) rozmačkáme mačkátkem na brambory a přidáme k němu všechny ostatní suroviny. Těsto by mělo být husté tak, abychom ho lžící mohli nabírat a klást na rozehřátý olej na pánvi. Pokud nám těsto připadá husté, přidáme tekutinu. Pokud řídké, stačí přidat trochu hladké mouky. Placičky smažíme do zlatova. Jsou výborné teplé s bramborovou kaší, ozdobené zeleninou. Chutnají i studené.

Umění a design uprostřed norské přírody

Pražská Galerie Jaroslava Fragnera od 19. února do 3. dubna několik desítek těchto realizací představuje v rámci multimediálního výstavního projektu Artscape Norway. Poutavé kreace v norské krajině totiž přibližují fotografie tří špičkových fotografů, které jsou samy o sobě uměleckými díly. Podepsáni jsou pod nimi česko-norský fotograf Jiří Havran, v Česku působící autor Filip Šlapal a norský fotograf Jarle Wæhler.

Jejich velkoformátové snímky v Galerii Jaroslava Fragnera doplňuje dokument Zemí mrazivých vyhlídek (Country of Cool Prospects) mladého filmaře Jana Strejcovského a videa přibližující realizaci vybraných artefaktů na Norských národních turistických trasách, veřejných prostranstvích i volné krajině. Celý projekt pak doplní dvoudenní workshop a konference na pražském Vítkově na téma možnosti estetizace konkrétní krajiny – vrchu Vítkově, do nějž se zapojí norští i čeští umělci.

Právě Norsko vsadilo už v roce 1994 na spojení turistického ruchu, ochrany přírody a současného umění. Tamní úřady následně založily 18 národních turistických tras protínajících celou zemi, které dohromady měří 2 060 kilometrů. A jejich milníky se staly odpočívadla, vyhlídky a další užitkové stavby, stejně jako plastiky nebo drobná architektura v krajině – vše podle návrhů mladých tvůrců z celého světa.

Pozoruhodný je nejen výsledek, který každoročně oceňují statisíce návštěvníků z celého světa. Pro tuzemské prostředí může být velmi inspirativní i cesta, která k tomuto „norskému zázraku“ vedla. Na celé koncepci i jednotlivých realizacích totiž spolupracovali ekologové, krajinní architekti a urbanisté, kunsthistorici, nechyběli ani odborníci na turistický ruch nebo zástupci samosprávy.

Jednotlivé instalace pak byly vybírány na základě architektonických soutěží, které byly primárně určeny mladé architektonické generaci. Porota vybrala nejkvalitnější návrhy, díky kterým nyní Národní turistické trasy v Norsku ožily stovkami odpočívadel, vyhlídek, schodišť, sestupů k vodním zdrojům nebo výšlapů do horských svahů, kaváren, různých expozic a informačních center. Díky invenci tvůrců byly takto zpřístupněny do té doby neznámé kouty norské krajiny.

Do projektu se postupně zapojili také umělci světového věhlasu – například britský sochař Tony Cragg, jeho indický kolega Anish Kapoor nebo Ital Luciano Fabro. Nejen jména, ale především výtvarná síla skulptur láká k návštěvě děl v „norské galerii pod otevřeným nebem“. Také umění se podílí na nemalém ekonomickém úspěchu celého záměru.

„Nenapadá mě mnoho lepších příkladů prolnutí architektury, umění a veřejného prostoru než právě projekt Národních turistických tras v Norsku. Ty navíc ozvláštňuje jednoduchost a rezignace na efekty a okázalost. Identifikující se s jednotlivými místy omamné norské přírody, stávající se pevnými orientačními body v krajině. Nabízejí prožitek spojený s pamětí a zkušeností návštěvníků,“ přibližuje výstavu Artscape Norway jeden z jejích kurátorů, Dan Merta z Galerie Jaroslava Fragnera.

Projekt byl podpořený v rámci EHP, program CZ 06 – kulturní dědictví a současné umění, a grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Valentýnské stolování: Něžně i vášnivě

S plamennou vášní

Podle klasiků, kteří se k lásce vždy hojně vyjadřovali, se s láskou pojí vášeň a bolest. Prostřete slavnostní tabuli v barvě krve.

…Tím to ale s krví končí a teď už servírujte jen samé dobroty na porcelánu se srdíčky, uprostřed okvětních lístků rudých růží rozházených na bělostném ubruse. Vzpomeňte si na všechny básně, které jste o lásce přečetla a využijte symboly lásky i k dekoraci. Pozvěte svého milého k lahodné večeři ve světle svíček a buďte na něj sladší než všechny dobroty, co jste napekla.

Historie: Krvavý Valentýn

Tak přece jenom se krvi ještě nevyhneme. Legenda praví, že svátek svatého Valentýna vznikl na počest katolického kněze Valentýna, který zemřel mučednickou smrtí. Byl 14. února 269 na příkaz římského císaře Claudia II. popraven.

Claudius nechtěl, aby se jeho vojáci ženili, protože se bál, že budou chtít zůstat u svých rodin a odmítnou mu poslušnost, ale Valentýn jeho nařízení porušoval a mladé zamilované dvojice tajně oddával.

S dojemnou něžností

Je vašemu vztahu teprve pár týdnů? Hýčkáte si svou lásku něžně a s jemnou energií? Vyšperkujte stůl v květinové růžové.

Růžová je považovaná za barvu nevinnosti a mládí. Na valentýnském stole bude působit láskyplně a váš partner okamžitě pochopí, že k němu chováte hluboké city. Kdyby mu to snad stále nedocházelo, otevřete láhev růžového vína, naplňte růžové sklenice až po okraj a nechte kouzlit chutě a vůně pečlivě vybraného nápoje a osobně připraveného jídla. Úspěch se brzy dostaví.

Římská teorie lásky

Historické prameny tvrdí, že předchůdcem Valentýna je údajně svátek zvaný lupercalia, který se slavil ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho milou v následujícím roce.

Jestli tento systém přinesl radost nebo žal, ale nevíme. Láska byla, je a bude nevyzpytatelná.

RECEPT: Tiramisú s lesním ovocem

Suroviny:

• 250 g míchaného lesního ovoce (čerstvé nebo mražené)
• 400 g smetanový sýr Philadelphie Original
• 200 g jogurtu
• 2 lžíce citronové šťávy
• 4 lžíce cukru
• 125 g cukrářských piškotů
• 100 ml pomerančové šťávy

Postup:

Mražené ovoce rozmrazíme a necháme okapat. Philadelphii, jogurt, citronovou šťávu a cukr vyšleháme elektrickým šlehačem. Polovinu piškotů namočíme v pomerančové šťávě a vyložíme jimi hranatou formu. Polovinu krému naneseme na piškoty a na něj pokládáme ovoce. Druhou část piškotů naklademe na ovoce a pokapeme pomerančovou šťávou. Zbytkem krému potřeme povrch a dozdobíme kousky ovoce.