-2010-cz.jpg)
Jako výhody zastřešení bazénu se nejčastěji uvádějí vyšší teplota vody, její čistota a průzračnost a v neposlední řadě také bezpečnost koupání pro všechny členy rodiny. Zastřešení zbavuje majitele bazénů i starostí s běžnou údržbou, prodlužuje jejich životnost a snižuje provozní náklady. Kvalitní zastřešení bazénu brání v prostupu UV záření, čímž se snižuje rozklad chloru ve vodě, a majitelé nejsou nuceni používat nadměrné množství bazénové chemie.
| Před nákupem |
| Michal Dluhoš, Mountfield |
|
|
Dobrý prodejce bazénu vás i v případě, že ještě nepřemýšlíte o koupi zastřešení, upozorní, abyste s jeho instalací do budoucna počítali. Už jen proto, že příprava není příliš náročná. Potřebujete pevný základ, většinou betonový pás, zasahující 10 až 15 cm do hloubky. U některých typů požadují výrobci, aby byl beton v nezámrzné hloubce. To, zda je na betonu položena ještě dlažba, instalaci zastřešení (respektive kolejniček) neovlivňuje. Kvůli zastřešení ale za bazénem potřebujete alespoň 2,5 m volného prostoru, aby se zde segmenty mohly poskládat. Odborníci doporučují povrch vysypat štěrkem, kačírkem nebo vylít betonem. Určitě tady nevysévejte trávu, ta by nevydržela žár pod polykarbonátem. K pevnému podkladu kolem bazénu se pomocí hmoždinek a šroubů ukotví kolejnice, na což montážní firma potřebuje zhruba jeden den. Sami se do instalace určitě nepouštějte, už kvůli zárukám a také kvůli tomu, že povrch nemusí být zcela rovný a pouze odborníci zvládnou potřebná místa vypodložit, ohlídat úhlopříčky, aby zastřešení skutečně fungovalo, jak má.Na co dbát při výběru
Prodejci zastřešení připomínají, že při výběru je třeba dobře zvážit důvody, funkci, rozsah a také design zastřešení. Mělo by být praktické a navíc vkusně doplňovat architekturu domu a zahrady. Pokud chcete, aby zastřešení sloužilo pouze k zakrytí bazénu (mimo dobu koupání), je nejvhodnější zvolit model nízkého zastřešení. Chcete-li si zaplavat i za nepříznivého počasí, je třeba vybírat alespoň zastřešení střední výšky. A pokud si přejete, aby se bazén stal centrem dění pro celou rodinu po celý rok, neobejdete se podle zástupců firmy Albixon bez vysokého zastřešení.
Při zaměřování zastřešení bazénu nesmíte zapomínat na okraje, schody a příslušenství (například skimmer, osvětlení atd.). Nedílnou součástí přípravy je také pečlivé zmapování stavu dlažby (zpevněné plochy) v okolí bazénu. Pokud hrozí podemletí nebo utržení, je bezpodmínečně nutná rekonstrukce.
Zastřešení se ve všech případech instaluje pouze na rovnou, pevnou a zcela bezpečnou plochu. Podle typu konstrukce pak volte další nezbytná opatření.
| Výhody zastřešení |
|
• prodlouží sezonu koupání až na šest měsíců (v kombinaci například s tepelným čerpadlem či solárním ohřevem) |
Přenosné zastřešení
Bazénové zastřešení se vyrábí jako posuvné a přenosné. Přenosný typ se užívá nejčastěji pro bazény postavené na povrchu, ale lze ho použít i pro některé zapuštěné bazény. Za výhodu se v tomto případě považuje především spojení lehké konstrukce z hliníkové slitiny a velmi odolné textilie. „Tato textilie je velice pevná PVC tkanina – podobný materiál se používá na výrobu plachet kamionů. Vydrží i značnou nepřízeň počasí, liják nebo silný vítr,“ upřesňuje Michal Dluhoš ze společnosti Mountfield a nabízí varianty v oválném či kruhovém provedení, podle toho, jak velký bazén potřebujete zastřešit nebo jakou službu od zastřešení očekáváte (zda chcete pod zastřešením i sedět a podobně). Přenosný typ se vyrábí až do rozměru cca 11 x 5 m, výška je od 1,8 až do 2,5 metru. Jako další výhodu uvádí prodejce přenosného zastřešení rychlou montáž a demontáž. „Konstrukci postavíte, přehodíte přes ni plachtu, kterou snadno přichytíte, patky konstrukce pak ukotvíte do země. Nejsou potřeba žádné složité stavební úpravy. Přenosné zastřešení lze otevřít ze všech stran, nemusíte se řídit umístěním schůdků či bazénu samotného. Je na kolečkách, takže si jej v případě potřeby můžete přemístit,“ popisuje Michal Dluhoš. Zároveň však upozorňuje, že tento typ zastřešení není řešením na celý rok a v porovnání s pevným zastřešením jsou například tepelné ztráty o něco vyšší.
| Odborník radí |
| Rudolf Pejša, Bazény Desjoyaux |
|
|
Vybírat lze ze dvou základních typů zastřešení. Zastřešení, které se pohybuje po kolejnicích, a zastřešení, které nepotřebuje kolejnice a posunuje se na kolečkách. V obou případech se skládá ze segmentů asi 2 m širokých, které se do sebe teleskopicky zasouvají. Podle délky bazénu vám pak vyjde, kolik segmentů potřebujete. Pokud vlastníte například bazén o délce 8 metrů, potřebujete zastřešení o minimálně čtyřech segmentech. Dále počítejte asi 50 cm prostoru z každé strany bazénu pro pojezd zastřešení. Podle typu konstrukce (šířky profilů) se potřebný prostor může lišit. Zastřešení musí být instalováno vždy na rovný povrch. Proto pokud máte kolem bazénu obrubní kameny, které nejsou ve stejné rovině jako okolní terasa, první element zastřešení musí být až za obrubními kameny. Je praktické, pokud máte možnost odsunout zastřešení až za bazén tak, aby se mohl pohodlně obejít. V tomto případě budete potřebovat prostor minimálně 2,5 m za bazénem. Případný elektrický pohon zastřešení se většinou řeší pomocí solárního napájení. Přívod kabelu proto není nutný.Posuvné zastřešení
Představuje sice náročnější řešení, ale funkčnost, energetické úspory, bezpečnost, vzhled i tvarové možnosti jsou na mnohem vyšší úrovni než u přenosného zastřešení. Vratislav Antoš z prodejny Mountfield v pražských Holešovicích popisuje konstrukci ze slitiny hliníku (v průřezu mají profily rozměr minimálně 40 x 60 mm) jako velice pevnou, s výplní z polykarbonátu (Makrolon), který zajišťuje potřebné tepelněizolační vlastnosti a celou řadu dalších výhod pro majitele bazénů.
| Více dodavatelů najdete na webu iStavInfo ZDE. |
Zastřešení z posuvných segmentů může mít v podstatě libovolný rozměr a přizpůsobit se bazénům různých tvarů. „Segmenty o standardní maximální délce 2,1 m se řadí za sebou do délky 4,2 metru, 6,3 metru a tak dále. Jednotlivé díly lze upravit, část může být například v pochozí výšce, zbytek může být nízký. Šíře posuvného zastřešení rovněž není omezená, vyrábí se do rozměru až 7 metrů. Větší bazény jsou již spíše záležitostí zimních zahrad,“ dodává Vratislav Antoš. Na výběr jsou dokonce i různé varianty barevného provedení.
Drahoslav Šonský navrhl zahradu, která splňuje všechny požadavky pro celoroční užívání a zároveň může být i atraktivním místem pro setkávání podnikatelů. Citlivý přístup k prostředí se pojí s dokonalými znalostmi botaniky. Kompoziční řešení se drží přírodních zásad, jež zaručují celoroční zajímavost prostoru a zachovávají jeho přirozenou krásu. Zvoleným rostlinám uvedený režim maximálně vyhovuje, zejména co se týče podrostového patra. Vše bylo vymyšleno tak, aby byl návštěvník postupně vtahován do prostoru a otevíraly se před ním stále nové a nové vizuální podněty.
Snahou realizátora bylo ponechat na pozemku co nejvíce původních stromů, ale nakonec zůstal pouze starý ořech jako dominanta zahrady, několik modřínů a statná borovice vejmutovka. Špalíry třímetrových tújí, na kterých majitelka původně trvala, musely být vykáceny, protože byly napadené molovkou zeravovou. Zásadně se změnily veškeré dispozice zahrady a kromě rozmanité flóry přibylo i reprezentativní koupací jezírko s vertikální zahradou, která dokonale zakrývá nově postavenou garáž.
Vstupní parter je pečlivě upraven výsadbou stálezelených rododendronů a azalek a doplněný cibulovinami (zvláště výrazný je fialovomodrý ladoník), trvalkami a solitérními dřevinami (zejména Picea omorika). Půdopokryvné kultivary se nacházejí uvnitř pečlivě střiženého trávníku navazujícího na prostornou terasu, jakožto prodlouženou část obýváku rodinné vily. Parterové čtverce známé ze zámeckých zahrad jsou složené se zimostrázu (Buxus sempervirens) a růží (zejména Rosa ‚Heidetraum‘) a střídají se s levandulí (Lavandula officinalis) a tisem (Taxus baccata). Vše jako by hlídal téměř dvoumetrový, na několika místech provrtaný kámen (zkameněné dřevo) obsypaný též do tvaru čtverce zářivě bílými valouny. Kompozici dotváří výrazný japonský javor v rohu (Acer palmatum) podsázený bohyškou (Hosta). Zeď je tady pokryta břečťanem a dále lemovaná špalírem čerstvě vysázených buxusů a tisů. Ve stinné části se kromě stávajících modřínů (Larix decidua) a javoru mléč (Acer platanoides) nachází i menší úsek vřesoviště. Náročné japonské azalky a kultivary rododendronů nabízejí bezpočet barev a možností. Většina z nich obklopuje pergolu a je stíněna statným ořechem a několika platany. V této části zahrady najdeme také zastíněné romantické lavičky, židle a stolky pro práci v přírodě. Kameny a pískovcové schodiště nás zavedou až k velkému kamennému ohništi s posezením.
„Zahrada musí být krásná nejenom z okna domu, ale také z každého svého koutu. Musí mít v sobě velký energetický náboj a obsah podle ročních období,“ vysvětluje František Ryvola. „Formální část zahrady, jak vidíte, je stálezelená, na jaře nádherně kvetou azalky a cibuloviny, v létě vykvetou růže, levandule a letní trvalky, na podzim rostliny v koších a rododendrony, u jezírka ožívají rostliny, trávy a vřesy. Vedle rododendronů se v zahradě nachází i velké množství zajímavých dřevin, které se vybarvují v paletě zlatých, oranžových a šarlatových odstínů… Pořád se něco děje, střídají se barvy a zahrada žije…“
„Ke kompozicím vertikálních zahrad přistupuji většinou intuitivně. Učím se od těch nejlepších, ale rád také experimentuji. Často jezdím do Francie a pozoruji, jak to Patrick Blanc dělá. Rostliny, které byste normálně zasadili do země a sledovali jejich přirozený vývoj, se na vertikální zahradě v různých koutech světa chovají úplně jinak. Důležitý je cit a zkušenost. Tato zahrada je opravdu výjimečná a řekl bych, že jedna z mých nejlepších,“ dodává spokojeně František Ryvola. Stejného názoru jsou i majitelé, kteří v současné době uvažují o tom, že by starý dominantní ořech nahradil ambroň (Liquidambar styraciflua). Nesmí ovšem příliš narůst, aby nezastínil trávníky.
Nejobvyklejšími dekory, které se u podlahových krytin imitují, jsou různé druhy dřeva. Výrobci ale nabízejí i celou řadu dalších zajímavých povrchů. Vzory betonu, břidlice, pískovce, travertinu či kovů, ve své podstatě chladně působící materiály, vytvářejí ve spojení s vinylem úžasné podlahy, které nestudí, nekloužou, jsou vysoce odolné vůči vlhkosti, opotřebení i působení slunečního záření, příjemné pro bosou nohu, nehlučné, reálně strukturované, nenáročné na údržbu i pokládku.
Design keramických obkladů a dlažeb zůstává i nadále ve znamení přírodního vzhledu, kterému dominují imitace dřeva a kamene. Stále oblíbené jsou velké formáty − počínaje rozměrem 60 × 60 cm až po 300 × 150 cm. Zajímavým doplňkem budou v tomto roce také mozaiky, ať už v imitaci kamene, mramoru nebo v podobě skleněné mozaiky. Aktuální novinkou jsou dlaždice ve tvaru šestiúhelníku.
Na funkčnost a vzhled střešních oken jsou kladeny rok od roku stále vyšší nároky. Moderní střešní okna by proto měla majitelům nabízet ještě více užitných vlastností a větší pohodlí při jejich používání. Nová generace střešních oken Velux přichází s mnoha inovacemi pro dosažení vynikající energetické bilance a užitného komfortu. Díky štíhlejšímu rámu, větší ploše zasklení a vylepšenému zateplení s technologií ThermoTechnology™ přinášejí střešní okna do podkroví ještě více denního světla i pohodlí při jejich ovládání a údržbě.
Odborníci tvrdí, že Arabica je zárukou kvality – tento druh je totiž citlivější než Robusta, roste ve vyšších nadmořských výškách (navíc delší dobu) a vyžaduje více péče. To se odráží nejenom na jeho odlišném aroma, ale i vyšší ceně. Dokonce obsahuje až o polovinu méně kofeinu než Robusta. Je jen na vás, jaké chuti dáte přednost.
Espresso macchiato vyniká pouze jedním rozdílem, a to mléčnou pěnou na hladině, která se jemně otiskne do rtu. Pokud chcete větší šálek, objednejte si espresso lungo, které je „prodloužené“ vodou, nebo ještě větší americano. Máte-li chuť spíše na mléčnější variantu, zvolte cappuccino připravené ze shotu espressa, mléka a mléčné pěny nebo latte macchiato, kdy se espresso přilévá do vyšlehaného mléka ve skle.
Podlahové vytápění lze použít pro všechny typy staveb s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi, dostatečně velkou volnou plochou a podlahami s vhodnou podlahovou krytinou.
Jedna z mála nevýhod podlahového vytápění je jeho tepelná hystereze (setrvačnost). Tepelná setrvačnost se u běžných systémů podlahového vytápění pohybuje mezi 2 až 4 hodinami. Lze ji však eliminovat vhodně zvoleným systémem měření a regulace. Měrný výkon podlahového vytápění závisí také na rozdílu teploty povrchu podlahy a teploty vzduchu. Pokud se teplota vzduchu zvýší, např. slunečným zářením, projeví se u podlahového vytápění tzv. samoregulační efekt – sníží se jeho měrný výkon.
Teploty povrchu podlahy
