Blog

Užitkové rostliny doprovázejí člověka již od neolitu, kdy si putující tlupy přibalovaly do kožených vaků semena rostlin, která pro ně měla praktický význam. Dnes se banány pěstují i na Islandu, rýže a kukuřice zaplavila celý svět a my si můžeme dopřát ozdobit svůj dům i zahradu plodinami ze zemí, kam se sami možná nikdy nepodíváme.

Nepředstavujme si však jen chlupaté „praevropany“, kteří s sebou vláčeli semena pšenice, máku a mrkve, prakticky stejně se chovali zarostlí obyvatelé Ameriky, přenášející semena fazolí, kukuřice a slunečnic, v jihovýchodní Asii takto cestovaly banánovníky a jamy, v Africe čirok a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. O pár tisíc let později umožnily dřevěné lodě cestovat užitkovým a léčivým rostlinám i mezi kontinenty a v posledním století jim migraci usnadnily letadla a skleníky.

Od rozmarýnu po kvajavu

Tradičními okrasnými rostlinami a zároveň nepostradatelným kořením jsou voňavé středomořské keře – rozmarýn, myrta a vavřín. Naše babičky je pěstovaly ve svých spoře vytápěných verandách a na chodbách mnohem častěji než my, v poslední době se však vracejí do zimních zahrad a v zimě do chladnějších prosklených prostor. Spolu s nimi si v našich domech dávají rendez-vous další rostliny z celého světa, vyžadující pokles teplot v zimním období – například mučenky (Passiflora), eukalypty (Eucalyptus), granátová jablka (Punica) nebo citroníky (Citrus).

Vynikající okrasné i užitkové vlastnosti mají keře nebo malé stromky rodu Psidium, česky nazývaného guava, kvajava nebo psidium. Rod pochází ze Střední a Jižní Ameriky, většina pěstovaných druhů je původem z Brazílie. Nejznámější je jistě Psidium guajava, s jehož plody se lze občas setkat na pultech s exotickým ovocem, častěji však ve formě džusu nebo kompotu. Zájemcům o pěstování však vřele doporučuji druh Psidium cattleianum, který dorůstá sotva dvoumetrové výšky. Na rozdíl od předchozího druhu je subtropický a v zimě vyžaduje teploty do 10 °C, při nichž ostatní teplomilnější kvajavy opadávají a hynou. V létě mu prospívá umístění na zahradě nebo na balkonu. Vyžaduje kyselou zem s vyšším podílem rašeliny a dostatek světla. Množí se výsevem semen, mladé keříky kvetou a plodí již třetím rokem velmi dekorativní jedlé bobule červené nebo žluté barvy.

Plody rajčenky i sečuánský pepř

Chutných plodů se v domácích podmínkách dočkáme i od rajčenky (Cyphomandra betacea). Je to malý stromek, který v horách mezi Peru a Argentinou dorůstá až pětimetrové výšky, ale v bytě ho řezem snadno udržíme v únosné velikosti. Pěstování je snadné, vysetá semena vzejdou již po několika dnech a přepíchané rostliny vysazujeme do běžného substrátu pro pokojové rostliny. V létě je vhodné rajčenku vynést do polostínu na zahradu. Plodí nejpozději druhým rokem. Jedinou potíží jsou molice, pro které je rostlina značně lákavá.

Atraktivně kvete keřík Acca selloviana, který sice pochází z jihu Brazílie, Argentiny a Bolívie, ale dnes se s ním setkáme v subtropech celého světa. Stálezelený keř s tuhými listy dorůstá v květináči asi dvoumetrové výšky (v přírodě dosahuje i trojnásobku). Květy jsou nápadně dvoubarevné, masité bílé korunní lístky výrazně kontrastují s karmínovými tyčinkami. Plodem je příjemně chutnající tmavozelená (v plné zralosti žloutnoucí) dužnatá bobule s drobnými semeny. Pěstování je snadné, jediným požadavkem je dostatek světla, rostlinu můžeme umístit do obývacího pokoje, slunného atria či do zimní zahrady, v létě ji vyneseme na zahradu. Zimní teploty by měly být nižší, Acca však snese i pokojové klima.

Podobně se pěstuje i čínský keř Zantoxylum piperitum, jehož sušené jednosemenné tobolky známe pod názvem sečuánský pepř. Keř i v přírodě dorůstá nejvýše dvou metrů, v květináči ho však můžeme velmi dobře zaštipovat a tvarovat – patří totiž mezi oblíbené bonsaje a jistě jste si ho někdy všimli ve výloze květinářství.

Do bytu, nebo na zahradu

Mezi bytové užitkové rostliny, které vyžadují nebo snesou celoročně pokojové teploty, patří třeba brazilský keř Eugenia uniflora nebo asijská léčivka Morinda citrifolia. Za zmínku stojí i některé z užitkových ibišků, kterých je více druhů – stačí vzpomenout na Hibiscus cannabinus, který v horách kontinentální Asie nahrazuje jutovník. Vlákna poskytuje i africký krátkověký H. sabdariffa, jehož dužnatějící červené kalichy se využívají k výrobě džemů, želé nebo čajů příjemně nakyslé chuti. Nezralé tobolky známé pod názvem okra poskytuje další druh ibišku Hibiscus esculentus s hezkými zlatožlutými květy.

Do bytu lze doporučit jen málo přes metr dorůstající africký Hibiscus acetosella, který velmi dobře snáší suchý vzduch moderních interiérů. Trvale venku na zahradě můžeme pěstovat středomořský fíkovník (Ficus carica), který v teplejších oblastech a na chráněném stanovišti vytvoří plody – musíme se však smířit s tím, že dozrání fíků není jisté a že jejich chuť nebude nikdy tak dobrá jako u plodů dovezených z jihu.

Vysadíte-li si čínské angreštové kiwi neboli Actinidia arguta, dočkáte se výborného ovoce stejné kvality, chutnat bude jako na Dálném východě. Je to velmi otužilá liána, která snese mráz až -25 ˚C a dobře roste nejen v nížinách, ale i na vysočině. Ze sezonních letniček můžete vyzkoušet staré užitkové rostliny mexických aztéků (Ricinus, Capsicum) nebo peruánských Kečuů (Physalis).

Zbývá dodat, kde všechny tyto rostliny seženeme. Není nic snazšího než se porozhlédnout v supermarketu v oddělení ovoce nebo na trhu během dovolené v zahraničí či kolem hotelu. Semena z vytipovaných plodů vysypte místo do koše do papírového sáčku a doma můžete začít experimentovat s výsevem. Tak ať vám klíčí!